Jett překvapeně vykulil oči, zatímco mu levý koutek úst stoupal do úšklebku. I když v jeho hlase zněla ironie, líbilo se mu, jak Enzo situaci přikrášlil, a musel obdivně hvízdnout. Jeho pohled byl upřený na Enza, který se zdál, že se k tématu kresleného crushu staví spíš souhlasně než ironicky. „Heej, nečti mi myšlenky,“ zamračil se na vteřinu, než se opět pobaveně zašklebil. Jestliže se dočkal nějakého náznaku mizející podpory v úchylnostech, oddechl si. Nicméně nečekal by že s ním právě on souhlasil. Nevypadal zrovna jako někdo, kdo by se dobrovolně pídil nad sex appealu animovaných postaviček. Při vytáhnutí sebe jako divoké karty mu obočí zastříhalo. Se teď cítil docela jak Černej Petr, až na to, že Enzo měl z jeho přítomnosti zatím kupodivu radost. Ani při sezení od něj moc neodvracoval pohled. Zmínit hřbitovy ve spojitosti s ideálním randem to bylo snad kontroverznější než všechno, co stihl za tohle rande říct. Enzo naštěstí neutekl a poté co zmínil tu svou ideální kombinaci, nezdrhl ani Jett. „Aha, aha,“ přitakával, „to sis na mě udělal teda pořádnej research,“ podotknul s úšklebkem. „Dneska sice hudbu může dělat kdekdo, ale ty bys byl pořád Beyoncé,“ pokusil se ho zmást. „Lorenzé. Kay, to bylo cringe,“ koutky mu cukaly, sotva zadržoval smích. On se mohl tak maximálně pyšnit svým fotrem, ten mu dál do vínku nejen drogy, ale zpěv. Best of both worlds fr. Jett je normálně ztělesněním showbyznysu. Mega frajer. „Ne fakt, no stress, kdyžtak tě potahám,“ krčil nad tím rameny. Prodloužení rande v karaoke baru by mohla být sranda, tudíž tenhle návrh ze stolu ještě nesmetl. Zato Enzo skoro odignoroval jeho legendární balící hlášku. Příště bude pro jistotu konkrétnější. S tím dovětkem to docela zavařil. Kdyby pil, tak by se nejspíš opět zadusil, což se naštěstí nestalo. „Tady?“ Jett se porozhlédl kolem a pak se koukl zpět na bruneta. „Nenalívaj tu panáky, takže myslím, že tohle,“ střídavě ukazoval jeden na druhého, „by nám neprošlo už tuplem,“ uchechtal se nad tím. Ostatně si alespoň mohl projít, čemu je otevřený a čemu naopak ne. Jeho hláškám očividně otevřenej byl, a to Jetta hřálo u srdíčka. I s hudbou to znělo nadějně. „Baby, to mi nedělej. Já radši NSYNC,“ skočil mu do řeči dost zklamaně ač pořád s vtipem. To by pokračovalo i dál, pokud by Spice Girls mu nevrátila flashbacky z války. „Jediná situace, kde approvuju Spice Girls. Víš kdy ne? Když je halloween, tobě jsou čtyři a tvoje máma má logicky plnou kontrolou nad tím do čeho tě nasouká a pak zjistíš, žes koledoval oblečenej jako Scary Spice,“ docela se nad tím rozmluvil. Nepovažoval to úplně za traumatický zážitek, ale měli jste vidět jeho ksicht, když to našel ve fotoalbu. Absolutní šokenzí. „Takže jen kvůli tomu je moje aura někde tady,“ pravou rukou se natáhl do vzduchu, aby tím naprosto odrovnal průměr, který byl fakt nízko. „Pfft, mám jasno,“ nakoukl na něj rázně při karaoke volbě. „S&M, Umbrella, Super Bass, Starships… Let’s go to the beach-each,“ odmlčel se na malý moment s letmými pokývnutími poté co na prstech spočítal songy, „Ninki Minjaj,“ citoval  vine. Nepatrně si nad tím odkašlal, jelikož to zas pletl pátý přes devátý. „Ale normálně spíš poslouchám funk-rock, alt-rock nebo jak se tomu nadává… Prostě ať to má pořádnej vibe, ale ne úplně velkej vibe, abych to do nikoho nenapálil, když budu řídit nebo pojedu na skateu, chápeš,“ popisování moc nešlo, a tak sáhl po pití a pořádně se napil. „A to neříkám jen tak, jo, fakt se to stalo,“ podotknul vážně, aby předešel jistým dotazům. „Si jen tak jedu, poslouchám Feel Good Inc a najednou mě nabere na kapotu nějakej čůrák, a to v tu chvíli nebylo moc feel good, víš jak,“ pokračoval dále nehledě na to, zda ho to vůbec zajímalo. „Takžee tak no,“ zakončil to pořádným úsměvem a výdechem. Zbytek keců chtěl zapít pitím, ale moc tam toho už neměl. „Baví tě i něco jinýho než jídlo a karaoke? Focení vím, ale spíš něco mimo to, ya know. Něco, co o tobě lidi jen tak neví,“ snažil se vyváznout ze začarovaného kruhu a nechtěl, aby to bylo jen o něm.

Univerzitní plesy byly neskutečně amatérské; výzdobu dělali lidé bez vkusu, hudbu vybíral sbor hluchých a všichni příchozí by snad udělali lépe, kdyby si na sebe vzali odpadkové koše. A i přesto tam každý rok Nancy zavítala. Zřejmě se jednalo o její guilty pleasure, nebo si zkrátka nemohla nechat ujít příležitost vidět fešáky v oblecích. Těžko říct. Každopádně ani letošní rok pro ni nebyl výjimkou. Jako vždy svůj outfit vyzdvihla do extravagantních rozměrů, kterými na sebe hodlala svádět co nejvíce mužské pozornosti a hezky si tak nakrmit své ego. Konkurence nebyla veliká, jak už stihla zmapovat při svém příchodu, takže očekávala úspěch - a to především díky svému nadměrně velkému výstřihu. Řidič Uberu, který ji sem dovez, ho znal snad už nazpaměť a ona se mu vůbec nedivila. Její šaty byly vůči její postavě neskutečně lichotivé a jelikož si toho Nancy byla moc dobře vědoma, kráčela si to po sále jako by ji to tu celé patřilo.
Její první kroky pochopitelně vedly k baru, který okupovalo až moc lidí, ale jelikož potřebovala něco na rozjezd, musela to překousnout. Navíc byla možnost, že jí její sladký úsměv (výstřih) zajistí přednostní právo. To by se vůbec nezlobila. Než to však stačila jít zkusit, objevil se u ní Peter a ona udělala to, co bylo v jejím případě neobvyklé - zarazila se. ,,Petere," pronesla s nervózním uchechtnutím a zatěkala očkama po jeho rozkošné tváři. Bylo to divné? Trochu. Od jejich setkání v Amsterdamu se neviděli a Nancy by lhala, kdyby řekla, že si na jejich polibek sem tam nevzpomněla. Kamarádi z dětství by měli zůstat kamarády z dětství, tak proč k němu teď cítila neskutečnou náklonnost? Pochopitelně to nechtěla mezi nimi pokazit, ale... did u see him?! ,,Přesně tak," odkývala mu jeho konstatování zřejmého a sama ho sjela pohledem. Jasně, že vypadal nanejvýš dobře a jasně, že to s ní udělalo dost. Fakt, že ho brala jako zakázané ovoce, to celé dělalo ještě horší. ,,Modrá ti sluší," poukázala na jeho oblek s baby blue barvou, díky které hezky vybočoval z řady, a usmála se na něj - upřímně, pochopitelně. Před ním si nikdy nemusela na nic hrát. ,,A to druhé Cuba Libre je pro mě?" poukázala na to, že drží dva drinky a roztomile na něj zamrkala svými dlouhými řasy. Doufala tedy, že to je Cuba Libre a že se Peter nerozhodl být abstinent; by dost klesl. Samozřejmě si byla vědoma toho, že to je z její strany drzé a vlastně i troufalé, ale zkusit to musela. A taky by to tím pádem znamenalo, že se Peter v její přítomnosti déle zdrží.
Ti dva si spolu nějakou chvíli povídali, avšak o tom, co se stalo v Amsterdamu, nepadlo ani slovo; což bylo zvláštní, když jejich hlavním tématem bylo cestování. Možná bylo lepší to nijak více nerozpitvávat, protože co si budeme, jejich přátelství si vážila, ale na druhou stranu... ten otazníček, který nad celou situací visel, byl nervy drásající. Než to však sama stihla nějak nadhodit, k Peterovi se přiřítili jeho přátelé a trvali na tom, že se musí jít podívat ven, kde probíhala jakási bitka dvou ňoumů. Peter se zdráhal, šlo vidět, že tu chce být spíše s ní, proto to rozlouskla sama Nancy. ,,Však se ještě uvidíme a já stejně musím jít," zalhala a ukázala na náhodný shluk lidí, aby Petera přesvědčila, že je v pohodě, když odejde. Navíc vážně věřila, že se pak ještě uvidí. Jenže neviděli. Nancy nakonec skončila v náručí jakéhosi mlaďocha a s ním taky odešla domů. Nakonec to byl vlastně dost povedený ples, jen by to příště mohli přenechat lepším organizátorům.

Očka ji postupně putovala po sále s cílem jasnějším než každodenní východ slunce - a sice nalézt v tom poměrně velkém davu lidí Dominica. Pochopitelně by byla moc ráda, kdyby ho viděla, ale na druhou stranu by to znamenalo, že sem šel a ani ho nenapadlo ji pozvat, takže vlastně byla lepší možností jeho nepřítomnost. To však neznamenalo, že ho měla v plánu přestat hledat; během večera zřejmě nastane ještě plno chvilek, kdy bude doufat, že zahlédne jeho ksichtík, ale jinak svou plnou pozornost bude pochopitelně věnovat především Sof. Kdo ví, kdy se ty dvě zase takhle společně sejdou. ,,Jak by v takovém prostředí nemohl dopadnout večer dobře?" pronesla s velkou dávkou nadšení a poukázala na své okolí, které vypadalo vyloženě pohádkově. Líbilo se jí, jakou práci si dal organizační sbor s výzdobou. Co se jí však líbilo ještě mnohem víc byl fakt, že si tu každý mohl vyrobit svůj vlastní jarní věneček a jak už bylo u Lacey obecně zvykem, své nadšení ani trochu neskrývala. ,,To je skvělý nápad!" pootevřela pusu s výrazem, který měl beztak Kolumbus, když objevil Ameriku, a zazubila se na svou nejku. ,,Já udělám tobě a ty mně," rozhodla za ně obě a bez dalších okolků si to vykročila k dílničce s věnečky. Jasně, mohly se jít se Sof nejdříve posilnit k baru, ale tam bylo tolik lidí, že se jí tam ani nechtělo, a navíc euforie z věnečků byla zkrátka tak silná, že teď nic jiného nechtěla.
U stolu moc lidí nebylo, což popravdě moc nechápala, ale na druhou stranu za to byla vděčná, protože neměla ráda, když se jí někdo pletl pod ruce a taky se aspoň nemusela bát, že jí někdo ukradne materiály, které chce pro svůj světoborný výtvor využít. ,,Dám ti tam kombinaci modré a žluté, ale s tím, že modrá tam půjde vidět více," promlouvala k Sof v domnění, že je přímo vedle ní a mezitím si před sebou tvořila svůj workspace. ,,Sof, podáš mi, prosím, světle modrou stuhu?" optala se jí s pohledem upřeným na žluté kvítky, které si právě prohlížela zblízka a netušící, že se vedle ní Sof už dávno nenachází.

Kimmy vypadala naprosto famózně a on nějakou chvíli neměl slov. V tomto směru ji ještě nestihl poznat, přeci jen moc dobře věděl, že nebyla holkou, která by se každý měsíc zásobila módními časopisy a sledovala nejnovější trendy v oblasti líčení, tudíž se nepředpokládalo, že se bude každý den šňořit jako kdyby šla na setkání s královnou. Kdyby to totiž dělala, ostatní holky by se mohly jít zahrabat a neměly by už vůbec žádnou šanci. Kromě Zary. Ozval se mu v hlavě jeho vtíravý hlásek a on jej co nejrychleji zahnal do kouta. ,,Tyjo, to jsem rád," zareagoval se značným pobavením v hlase na její nešikovný kompliment a pokoušel si moc nebrat k srdci, že od ní neslyšel to, co očekával. Přeci nechtěl působit jako nějaká nejistá puberťačka. Zrnko nejistoty to v něm však zanechalo, což ale bylo dobře, protože to znamenalo, že mu záleželo na tom, co si o něm Kimmy myslí. Protože se mu fakt neskutečně líbila. To vlastně i dokazovala jeho připravenost na dnešní večer, kdy kromě dodržení tradice s růžičkou na zápěstí nepodcenil ani gentlemanský doprovod k sálu, kde se ples odehrával, a společně s ním i upřímný zájem o svou společnost. No nebyl úžasnej? ,,Ranní běh bych určitě nečekal," pronesl s notnou dávkou ironie a věnoval ji letmý pohled s nepatrným úsměvem na rtech. Byl to tak trochu posměšek, ale nemyslel to špatně, ve skutečnosti to byl jeho jazyk lásky, který však ukazoval málokomu. Většina měla Noaha za bručouna, ne za vtipálka. ,,Páni, takže jsi vůbec nepodcenila přípravy," prohlásil s možná až moc širokým úsměvem, který značil, jak moc jej tato informace potěšila. Představa, že se Kimmy fintí kvůli němu, byla úžasná. Samozřejmě se mohla chystat i kvůli ostatním, ale přeci jen, šla na ples s ním a Noah si rád myslel, že se celý svět točí kolem něj. ,,Já byl celý den ve fitku s klienty, pak jsem měl sám trénink, no a taky mi něco zabraly přípravy," volnou rukou poukázal na své pečlivě upravené vlasy, aby bylo očividné, co mu dalo největší práci a věnoval ji letmý pohled. ,,Takže vlastně žádné novinky," shrnul s nepatrným úšklebkem ještě před tím, než vstoupili do všeho toho ruchu, který na plese vládl.
Nad prohlížením výzdoby strávil sotva pár sekund, protože nebyl typ člověka, který by tohle dokázal ocenit. Místo toho se zaměřil na Kimmy, které chtěl obstarat drink, protože tu přeci nebude postávat s prázdnou, žejo. Na její výběr jen pokýval hlavou a už byl připravený se rozejít k baru, ale Kimmy ho zaskočila svým tipováním. Cukl mu nad tím koutek mírně do strany, protože to tipla moc dobře; asi nebyl zas tak tajemný, jak doufal. ,,Gin," přikývl a pomalu se po jejím boku rozešel k baru, kde bylo vyloženě narváno. Bude těžké si něco objednat, ale naštěstí byl v tomhle ohledu průbojný a lidí uhýbali, když na tváři nasadil svůj typický bručounský výraz. ,,Ale nepohrdl bych ani Cuba Libre, to je taky dobré," doplnil ještě a jen letmo zmapoval své okolí. Vždycky tu narazil na pár svých známých, se kterými vzpomínal na staré dobré časy. Byla to pěkná dávka nostalgie, kterou by klidně vítal i dnešní večer, ale samozřejmě se chtěl primárně věnovat Kimmy. V davu zahlédl známé blond vlasy, které však rázem zmizely za jakýmisi dlouhány a ač se snažil sebevíc, už je během své mapovací mise nezahlédl. Trochu ho píchlo u srdíčka, to nebude lhát, ale uklidňoval se tím, že by sem Zara určitě nezavítala. Nebo se snad mýlil? Neměl to naopak očekávat? Z přemýšlení ho vytrhla až Kimmy, která se slovně rozvášnila o tom, jaký uzlíček překvapení Noah dokáže být. Tiše si odkašlal a upřel na ni své hnědé oči, přičemž vnímal každé její slovo. Nebo se o to minimálně pokoušel. V hlavě mu už totiž opět poletovala Zara a nepůsobila, že by se chystala v nejbližší době vypadnout. ,,Překvapí tě, když řeknu, že tancování fakt nemám rád?" nakrčil už jen nad tou vidinou nos a krátce koukl na parket, kde už se pár lidí pohupovalo do rytmu hudby. Takové jedince pokaždé obdivoval; jeho čas na tanec, když už teda musel, a nic jiného mu nezbývalo, byl až kolem půlnoci. To už totiž většina byla opilá a tak ani nevnímala, že nějaký Noah Anderson tančí na parketě. ,,Ale kvůli tobě...," nechal svá slova chvíli viset ve vzduchu a olízl si horní ret. ,,Tancovat půjdu," dokončil nakonec s ne úplně nadšeným výrazem. Dál už se naštěstí vyjadřovat nemusel, protože se u nich objevil barman a on jim mohl konečně objednat drinky. Ty byly hotové téměř hned, takže už o pár chvil později mohli oba spokojeně cucat z brček a pomalu se vzdalovat od šíleného shluku lidí. ,,Chceš si sednout nebo?" navrhl s poukázáním na volný stůl, přičemž další možnost nechal viset ve vzduchu. Musely jí z těch vysokých podpatků bolet nohy, takže jí chtěl ulevit, ale pokud by se rozhodla, že chce stát, nebo jít dokonce podniknout něco zcela jiného, byl připravený ji následovat.

„No jo, kámo, seš nahranej,“ pokrčí rameny a pohledem sklouzne k jeho odhalenému hrudníku a rukám, kterými si ho horlivě zakrývá. Jsou jak páreček naháčů, ale tak co. Dneska tak chodí každej druhej a ani nemusí být na plese, takže se nemají za co stydět, ačkoliv má Sofian nejspíš opačný názor. Až přijde domů, určitě bude prosit boha o odpuštění všech hříchů, kterých se dneska dopustil. Dnešní hříchy se ovšem ani zdaleka nemohou rovnat návštěvě Hooters a on by dal cokoliv za to vidět jeho výraz, když prošel dveřmi do útrob tohohle podniku. Muselo to být k popukání. „Ale jo, prošel, dívej, jak ti to odhalování jde,“ mávne rukou směrem k jeho outfitu a sám si svou košili podvědomě trochu upraví. Během úprav po něm střelí pohledem, když nepochopí jeho vtip a nad jeho zmatenou poznámkou div nevyprskne smíchy. Radši k tomu už nic neřekne, aby ho ještě víc nemátl. Už tak nad tím beztak polemizuje víc než dost.
Stolek s věnečky se stává hned po baru jejich další zastávkou a jsou zřejmě jediní dva kluci, co sem spolu tak rychle zamířili. Jako dobrý kamarád tuhle zábavu ale Sofimu odepřít nemohl a pravdou je, že ani jemu trocha té kreativní práce nevadí, a tak se do ní dává hned co má tu možnost. Dokonce u toho zvládá i udržovat konverzaci se Sofim, kterému nasadila jeho ségra brouka do hlavy a on mu ho z ní teď musí dostat. „Ne, seš to nejlepší rande, fakt,“ prohodí, snažíc se ho navrátit do pozitivní nálady. „Dokonce mi ani nevadí, že seš blondýna,“ dodá na odlehčení a podívá se na jeho blond vlnky, jako by z nich měl brzy padnout do kolen. „Možná,“ pokrčí rameny, přičemž si vzpomene na jednu brunetku. Ta by s ním ale nejspíš věnečky plést nešla, takže Sofian je pro tuhle činnost tím nejlepším parťákem, i když jeho věneček vypadá, jako by ho přežvýkala kráva. Alespoň tak mu to připadá, když k němu zavítá pohledem, ale co… hlavní je snaha a tu Sofča rozhodně má. „Jo, chodil jsem na ně měsíc dopředu, abych si to pořádně natrénoval,“ souhlasí, ačkoliv nic takového samozřejmě nedělal. Zatěká pohledem ze svého věnečku na ten jeho a chtě nechtě mu koutky rtů zacukají vzhůru. Možná je příště na nějaký přípravný kurzy fakt přihlásí, aby se Sofča netvářil tak sklíčeně nad svými výtvory. On ten svůj během několika minut dokončí, a protože ho na hlavě nosit nehodlá, rozhodne se pro korunovací ceremoniál, v jehož hlavní roli nemůže být nikdo jiný, než princezna Sofia vedle něj. Naprostá krasavice, fakt že jo. A ta úklona? Ještě se mu nakonec bude dvořit sám. „Ty a luk v ruce?“ obočí mu vystřelí pochybovačně nahoru už jen při té představě. Snad to ten, kdo s ním tohle podstoupil, přežil. Ve zprávách ale o někom s šípem v srdci neslyšel, takže bude věřit, že nikdo k újmě nepřišel. „To je doslova vražedná kombinace, se k nám nikdo nepřiblíží na míle daleko, Katniss Everdeenová,“ přejmenuje ho z princezny Sofie na královnu lukostřelby, která by mu jeho schopnosti s lukem mohla určitě jen závidět. V rukou si začne pohrávat s jednou z růžových květinek a jelikož už má hotovo, dá se do sledování jeho práce. Nejspíš nabral ztracenou inspiraci, protože najednou vypadá dost zapáleně a soustředěně, až ho překvapí, že se vůbec dokáže soustředit i na konverzaci o nápadnících. Neberte ho špatně, ale Sofian je občas jako Anna z Ledového království; neudrží pozornost. „Třeba o nich jenom nevíš a ve skutečnosti jich máš tucty,“ namítne, aby mu dodal trochu sebevědomí a vzápětí se zasměje jeho další poznámce. „Jasný, jsem úplnej Cassanova,“ sarkasmus z něj v tuhle chvíli číší snad na míle daleko, ale zároveň pro něj není těžké uhodnout na koho naráží. Je jen jedna holka, o který před ním mluví. „Moc ne,“ odpoví a mimoděk se porozhlédne kolem, jestli ji náhodou někde nezahlédne. To ale možná ani nechce, protože pak by to znamenalo, že tu s někým je a ten někdo není on. „Cass není úplně girly girl,“ přihodí nějakou další informaci, aby si ještě nemyslel, že ho chce odbýt, ale vzhledem k tomu, že pokukuje po okolí, to zní trochu nepřítomně. Až žádost o pomoc ho vrátí zpátky do reality a místo okolí, začne koukat na jeho zápas s kytkama, což působí tak komicky, až se tomu začne smát. „Neříkals náhodou jak to zvládneš sám?“ pobaveně povytáhne obočí, ale ve štychu ho nenechá. „Musíš to trochu víc utahovat,“ dá se do vysvětlování přesných kroků, jak věneček správně zaplést, zatímco si od něj jeho výtvor na chvíli převezme, aby mu to během vysvětlování mohl i ukázat. „Není to žádná věda, tkaničky si taky zavážeš, tak zvládneš určitě i tohle,“ prohodí, vrátí mu věneček a poplácá ho povzbudivě po rameni, připravený mu i nadále dávat instrukce až dokud to nedokončí. Pokud se toho vůbec dožijí.

Rád by zkusil namítat, když ho Bexy nazve otravným a negramotným, ale bohužel mu z pootevřených rtů žádná slova na svou obranu nevypadnou. Místo toho se provinile začervená, pohledem zabloudí ke svému kalendáři na mobilu a poznámku o novém státním svátku z něj zase rychle vymaže. Sice to myslel jako vtip, ale na slovech Bexy je určitě i trocha pravdy a on se najednou stydí za to, že moc mluví. Mobil si schová do kapsy a už ho v ní nejspíš nechá navěky. Pokud teda díky ní neskončí ve věznici s nejvyšší ostrahou. „Za vězeňským sklem budou mít tvý historky ještě přidanou hodnotu,“ utrousí a po očku po ní koukne, aby obhlédl, jak moc vypruzená už z něj dneska je. Naštěstí to vypadá, že to ještě zvládá, a tak z něj obavy aspoň na chvilku opadají. „O to by ses určitě dokázala postarat,“ pokrčí rameny, doufajíce, že jí tím nevnukne nějaký nekalý nápad. Kdyby chtěla, Waltona by dokázala úplně zničit, asi tak jako každýho, kdo se jí znelíbí, což ho vede k uvědomění, jaký má štěstí, že jeho nesnáší o něco míň než všechny ostatní. Dokonce je ochotná mu povyprávět o Meg, což ho hřeje u srdíčka. Zvlášť když u toho září jako sluníčko, až ho to přiměje k lehkému pošťouchnutí. „Tak to mi ji budeš muset někdy představit, když tě tak moc okouzlila,“ navrhne s úsměvem. Rád pozná holku, která dělá z Bexy zabouchnutou puberťačku. Musí na ní být fakt něco výjimečnýho, když je z ní tak hotová.
O svých milostných nezdarech se mu ale moc mluvit nechce, takže kolem nich bruslí jako na ledě a snaží se vyhnout čemukoliv, co s tím souvisí. Nechce se mu před ní přiznávat, jak velká nula je, i když už to o něm stejně dávno ví. Jenže říkat nahlas, jak moc marný to s ním je, mu prostě není příjemný. „No-“ nadechne se, připravený namítat, ale nakonec si jenom povzdechne, vzdávajíce tenhle boj. Pokoušet její trpělivost nechce, a tak se na ten výslech aspoň pořádně napije; bohužel i z její skleničky. To si uvědomí teprve až když ji položí zpátky na stolek a taky jakmile po něm vyjede. Achjo, dneska je fakt mimo a dost si to zaslouží. „Ne, promiň Bexy, máš to u mě,“ vyhrkne, zatímco se mu srdce splašeně rozbuší, když si uvědomí, že jí to všechno vypil. A přitom jde jen o alkohol, ne o poslední kapky pramene mládí. K baru vystřelí rychlostí hodné Bleska McQueena a dokonce ani nevnímá, že ho Bexy musí dohánět nebo že štěká po nějakém nešťastníkovi, co jí zrovna zkřížil cestu. O své Victoria’s secret se s ní nakonec podělit chystá, ale na pár vteřin ho od toho odláká Sofian u kreativního stanoviště s kytkama. Nedokáže si vysvětlit, proč ho to tak moc rozhodilo, takže to hází za hlavu a s rozpakama Bexy přizná, že měl rande s Betty. Na bar, ke kterému mezitím došli, položí prázdnou sklenku, a zatímco čekají na barmana, se otočí směrem k ní. „Taky že jsou,“ povzdechne a zavzpomíná na den na kluzišti. Betty je mimo jeho ligu, asi tak jako většina holek. Vlastně ani neví, jestli vůbec v něčí lize je. „Ani jsem to nedomluvil já, ale kluci z týmu, a to si ze mě spíš vystřelili, protože věděli, že z toho budu nervní ještě další týden,“ a taky že byl, hlavně když si zpětně promítal v hlavě, co za blbosti vykládal. Barman si jich konečně všimne, a tak ho poprosí o to stejný, co měli teď. To bude určitě chvilku trvat, takže se začne připravovat na další kolo výslechu, ale k jeho překvapení k němu nedojde. Místo toho se nad ním slituje a jemu díky tomu spadne kámen ze srdce. „Nechci k věncům,“ ujistí ji, ale vzápětí hodně rychle zmlkne a jen na ni kouká, zatímco si bere do mušky Sofiana. Taky se podívá jeho směrem a najednou je mu nějak hůř, protože ho začne mrzet, jak se o něm vyjadřuje. „Uhhh… no, víš… není zase až tak špatnej,“ namítne tiše a taky dost mírumilovně, protože ji nechce vytočit. Což by se mu nesouhlasem s ní klidně mohlo podařit. „Ve skutečnosti je fakt moc milej a hodnej a laskavej a vtipnej a…“ začne se mu postupně vytrácet hlas, jak je čím dál víc nervózní, až se z toho začne červenat a nervózně si pohrávat s lemem košile. „no prostě jsme kamarádi a fakt mi na něm záleží,“ dokončí to, s pohledem zabořeným někam do země a hořícími tvářemi. Fakt by měl začít pracovat na projevování svých názorů, ale nikdo se mu nemůže divit, že je z toho nesvůj. Oponuje tady Bexy. A to moc často nedělá, respektive nikdy. Od ještě větší paniky ho zachrání barman, co před ně s hlasitým vyřčením objednávky položí jejich drinky. S vděkem v očích se k němu otočí jako ke svýmu spasiteli, převezme si drinky a jeden z nich předá Bexy. „Tak co, už jsi ready na tiktoky?“ změní téma, doufajíce, že se toho chytne. A pokud ne, nejspíš ani nebude muset odcházet od baru, protože do sebe hodí další drink tak rychle, že se sem bude moct klidně nastěhovat.

Návštěva parketu je pro něj spíše utrpením než rájem na zemi, ale jelikož své taneční partnerce slíbil, že ji dneska nenechá stát v koutě, nezbývá mu nic jiného než těch několik minut pomalého pohupování přežít. Ještěže se na ni aspoň dobře kouká, díky tomu mu ty dlouhé minuty ubíhají o něco rychleji, a dokonce zvládá vnímat i ty nudné konverzace o škole a předstírat, že ho to zajímá. „Má to i jiný světlý stránky, ale tahle je rozhodně ta nejlepší z nich,“ odsouhlasí její tvrzení a marně zkusí zavzpomínat na poslední přednášku, která ho bavila. Okay, možná to tolik světlých stránek nemá, ale aspoň se nemusí dřít nonstop někde v práci a doufat, že mu dá nějaká zoufalka dýško, když se na ni pěkně usměje. „Těch je víc,“ přizná a zabrouzdá ve vzpomínkách, aby z nich vybral jednu z těch nejlepších. Blbý je, že si spoustu situací ani nepamatuje, protože byl buď moc zhulenej nebo toho vypil tolik, že druhej den nevěděl, kde se vůbec probudil. „Jednou jsem byl v baráku nějakýho týpka, kterýho táta vyšetřoval kvůli vraždě,“ přizná, ačkoliv by to nazval spíš polorozpadlým doupětem a ne něčím, co by připomínalo domov. Kdokoli, kdo je trochu kreativní, by se tam dostal taky. Možná i tady paní doktorka, která ale spíš vypadá jako slušná holka, co ctí všechna pravidla zákona, a ne jako někdo, kdo by se o něco takovýho pokoušel. „A budeš mi věštit z ruky nebo schováváš někde pod sukní věšteckou kouli?“ nadhodí, ale doufá, že pod sukní žádné koule neschovává. To by mu docela zkazilo večer. Pro jistotu si ji letmo prohlédne, jako by čekal, že na něj nějaké věštecké náčiní doopravdy vytáhne, ale spíš jen využívá okamžiku k dalšímu obdivování všeho, co mu ty bledě modré šaty odhalují. A že toho není málo. „A co mezi ty jiný věci patří?“ poví obdobně ležérním způsobem jako ona. Zřejmě by se na to vůbec ptát nemusel, protože bylo očividný, na co tím narážela, ale zajímá ho, co mu na to řekne, tak proč ji trochu nepotrápit. Jakmile začne popichovat i ona jeho, koutky mu zacukají vzhůru. „Nikdo tě u mě nedrží, jestli se nudíš,“ uculí se na ni a schválně se rozhlédne kolem, jako by pro ni hledal jiné alternativy. „Možností máš víc než dost,“ ani se nesnaží skrýt pobavení v hlase, zatímco pohled stáčí zpátky k ní. Ale jeho ruce její stížnost vyslyšely a daly se do pomalého prozkoumávání neznámého území. Konečky prstů sune po jejích zádech níž a níž a zastavuje až na hranici míst, která jsou společensky únosná. Názor ostatních ho sice nezajímá, ale nemůže jí přece hned dopřát všechno. Letmé doteky mu navíc momentálně připadají mnohem smyslnější. Stačí mu jen vyčkat a zjistit, jestli na to přistoupí nebo ne. Zdá se, že jo, což usoudí podle toho, jak se k němu sama dobrovolně přiblíží, zatímco jí šeptá do ucha. Vnímá její ruku putující přes látku saka až na látku květované košile na hrudníku, kde se také usadí. Vykouzlí mu to letmý, téměř vítězný úsměv na rtech, protože mu v tu chvíli dojde, že si na začátku večera nejspíš vybral dobře. Předbíhat ale nebude, ačkoliv mu pohled vyslaný směrem k jeho rtům, říká víc než dost. Je si jistý, že by neuhla, kdyby se k ní sklonil a rozhodl se jí ukázat, že jemu ta minuta bude stačit klidně jedna. „Tomu uvěřím, až to uvidím,“ nenápadně ji začne nabádat k nekalostem, ale sám neudělá vůbec nic. Jen na pouhý zlomek vteřiny sklouzne pohledem o něco níž, k jejím rtům, ale jelikož v tu chvíli skončí písnička, na kterou tancují, s uličnickým zajiskřením v očích, jimi vyhledá ta její. „Škoda, že ti vypršel čas,“ poví a tiše si nad tím s přehnanou dramatičností povzdechne. Konec písničky je pro něj svým způsobem vysvobozením, protože už nemusí tančit a taky ji může vzít někam, kde nebudou tolik na očích. „Ještěže máš tak velkorysou společnost, co dává druhý šance,“ uculí se na ni a aby nepřekáželi lidem na parketu, s ní zamíří zpátky ke stolku, přestože se po cestě k němu dívá spíš všude kolem ve snaze najít nejbližší zašívárnu, kde by mohla Ellie svou druhou šanci využít.

Jeden přešlap v kalendáři a Bex si ultimátně rozmyslela autora svého memoáru; Cassian to rozhodně nebude. Ne že by někdy byl, ale byla by schopna o tom popřemýšlet, kdyby jí dal pádný důvod. „No bacha, abych tam fakt neskončila,“ prohlásila a praštila jej hřbetem ruky do hrudníku. Při tom křenění se jí nosánek trochu nakrčil. Ač se to na první pohled nemuselo zdát, v tomhle se dokázala ovládat. „Zas nejsem tak debilní jak Priceová, abych lezla všude,“ zahodila všechny jeho teorie. Oponovat Waltonovi byla moc hezká představa, Bex se však rozhodla držet zuby nehty svého kapitánství. Stejně tak se bude držet i své crush alias Meg. Pravda byla taková, že tyhle věci se jí měnily opravdu zřídka a teď když k tomu měla ještě naději, nedokázala přemýšlet jinak. „Si piš,“ souhlasila s mrknutím. Bohužel to se nedalo říct o Cassově schopnosti sesmolit jednu hloupou větu o jeho mizerném milostném životě. Nakonec se dočkala, a to bojovala se silnou tendencí mu jednu dát; třeba by se mu rozsvítilo. Ač se zdálo, že by se měl rozsvítit při mluvení o rande s roztleskávačkou na kluzišti, nestalo se tak. Čučel kamsi do blba. Vůbec netušila, co jí naštvalo více: fakt, že je to totální amatér, anebo že jí vychlastal celý gin s tonikem? V duchu si přála, aby se příště tím brčkem zadusil. Následovat ho k baru bylo sice hardcore, avšak stihl nabýt zpátky všechny smysly. Hnedka co bylo Cassianovo tajemství vyřčeno, hraně zalapala po dechu. „Naplánovat ti kdy a s kým přijdeš o panictví? To chce kuráž. Ty by ses k tomu sám stejně nedostal, takže buď rád, že se o tebe někdo zajímá,“ popíchla jej, ne úplně zaujatá jeho výstupem. Už teď totiž litovala tu roztleskávačku, která to s ním musela na tom ledě přetrpět. Svou objednávku vyhrkla okamžitě, co se o ně barman začal zajímat. Jestli svým hlasem přehlušila tu Cassovu, to už byl jeho problém. Bexley se však nedokázala zbavit pocitu, že se jí za ten její výstup bude chtít pomstít a zatáhne ji za trest k věncům, když se na ně tak láskyplně koukal. To, aby mu vyjmenovala důvod, proč na takovou blbost z vysoka kašle. Pomlouvání Sofiana mu asi bylo proti srsti, když jí do toho bez vyzvání skákal. Celá zamračená kmitala pohledem mezi ním a tím blonďákem. „A tu o třech prasátkách mi nááhodou říct nechceš?“ ušklíbla se na něj posměšně. Že by v tom bylo něco víc, než se jí tady snažil každým coulem nalhat? Nenápadně nad jeho srdcervoucí výlevy o přátelství protočila očima v sloup. „Reálně to samý bys mohl říct i o mě, takže chlapec nebude zas tak special, jak tvrdíš,“ pohrdavě se nad tím zakřenila. Názor jí to rozhodně nezměnilo, ba naopak, utvrdila se ve svých křesťansko-konspiračních teoriích ještě víc. „Bože,“ vydechla opovržlivě při tom jeho přecukrovaném ‚fakt mi na něm záleží‘. Chlapy nemusela, ale barmana měla chuť olíbat od hlavy až k patě, když před ně položil drinky a cinknutí skleniček si náhle vybídlo jejich pozornost. „Dík, snad mi tentokrát vydrží o něco dýl,“ zašklebila se a s doznívajícím sarkasmem v hlase od něj odvrátila pohled. Pořádně si usrkla v domnění zahnání toho špatného, co v ní vařila krev. „Víc než ready,“ odpověděla mu a upravila si ve vlasech spadající sluneční brýle, „ale trochu bych to opepřila,“ prozradila mu hrdě změnu plánu, připravena smáznout tohle jejich názorové nedorozumění. Jelikož už byl ples v plném proudu a pár lidí už tu mělo popito, navrhla mu, že by studenty mohli vyzkoušet ze všeobecných znalostí. No a pokud Cassian souhlasil, stal se z něj kameraman, zatímco ona s miniaturním mikrofónkem pronásledovala ostatní a ptala se jich na ty nejprimitivnější dotazy. Někteří odpověděli kupodivu správně, o těch dalších se to říct nedalo a to byl zdroj jejího pobavení. Třeba jeden dement odpověděl, že 451 Stupňů Fahrenhaita napsal Michael B. Jordan. Kdyby ten film nestál za starou belu, možná by to akceptovala, ale dneska fakt ne! Nezbývalo, jim nic jiného než si vyhlédnout novou oběť. Jejich vysokoškolské rádoby ‚Chcete být milionářem‘ je dovedlo až k blonďákovi a tomu druhému trapákovi… jméno nebylo důležité. Co si budeme, Sofian při pohledu na jejího kameramana vypadal, že každou chvíli vypustí duši, jenomže ona tenhle moment využila k tomu se jej zeptala na otázku ze zvídavého dotazníku Bexley Hartwell a podstrčila mu před ksicht mikrofón. „Fajn, nebudu zlá, dám vám něco jednoduššího,“ hlesla s nutkáním je navnadit. Chvilinku v dumala, ač v tom měla jasno. „Jak vznikl život?“ zeptala se. Mikrofon cpala zcela bez slitování spíš před Sofiana a po Calovi hodila letmý kukuč, aby se do toho raději nepletl.

Ptáte se, jak se člověk od animáků dostane až k ideálnímu rande? Nemám tušení. Těmhle nemehlům se to povedlo do pěti minut. Jestli tohle není Guinessův rekord, tak už nevím. Každopádně Jett uvnitř oceňoval brunetovo odhodlání ho nezavrhnout hned po Růžovém panterovi. Tohle byl teprve rozjezd. Kupříkladu Enzo by mu teďka za jeho Lorenzé hlášku líbat kotníky, protože s takovouhle ho Beyoncé nezabije. Shout out to Queen Bey! Že by jeho modlitby nakonec vyslyšela? Kývnutí, na prodloužení rande takhle předčasně, se jevilo jako jednoznačné potvrzení. Pane jo, Jett dneska válel. I to prozkoumávání těl si raději nechají na potom. Jako záchodky super, ale tam se v jeho případě jedou spíš lajny. Kromě toho důležitým faktorem pro ideálního partnera byl i hudební vkus. Matchli energii jenom z části. Nejspíš to byl důvod k tomu si rýpnout do těch jeho Kořenářek. Jablko stejně nepadlo daleko od stromu, i on s nimi měl nějakou historii (i když velmi nerad). „Ti pošlu fotku,“ prohlásil, což bylo dost silný říct. Takhle mu dával najevo, že mu nevadilo s ním sdílet větší část jeho soukromí. Už, už doufal, že mu zhodnotí jeho vytříbený výběr, to se však nestalo. Jako NSYNC byli super, ale oproti Nicki? Where my BARBZ at?! „Počkej, počkej. Ty víš, co je to cringe, ale neznáš Nicki Minaj? To mi nějak nevychází,“ poznamenal. Svůj postoj docela uvolnil; takový to typický manspreading, zády opíraje se jen tak tak o opěradlo a do toho zkoumal svoje nablýskaný hodinky. Naštěstí ho z toho probrala žízeň a nutkáním téma muziky rozvíjet o chvilku navíc. „V chillu, já jsem zvyklej,“ mávnul nad tím nepatrně rukou jako by v tu chvíli před očima neviděl zrovna smrt. Enzo v tu chvíli vypadal jako by to dokonce prožíval víc než on. „Ty vole, jen to ne. By mi nonstop hrálo: I’m Sexy and I Know it a ti říkám, že by mě to po chvíli začalo štvát,“ hravě nesouhlasil s jeho nápadem. Nejspíš by to měl podstrčit nějakým developerům ze Spotify, ať se o to postarají. Jettovi začalo připadat, že tohle byl spíš pracovní pohovor, kde mlel zas jenom on (a to jich měl za sebou fakt fůru), tudíž neváhal a optal se ho na jiný trivia. „Ve čtvrtině? To tam moc nechodíš, zlato,“ zaculil se. Přišlo mu roztomilý, jak si myslel, že nějak extra pokročil. „No povídej,“ trochu se k němu nahnul, jako by byl připravený si vyslechnout jeho tajnosti. Koutky rtů se mu zdvihly do úsměvu. „Nicee!“ hvízdnul obdivně. O poezii toho věděl naprostý kulový, takže zaujatost momentálně byla vyšší než Mt. Everest. „Nebudu kecat chvilku jsem si myslel, že mi přiznáš, že dealuješ drogy nebo tak něco takovýho,“ přiznával se chechotem, dokud si neucucnul nealko drinčíku. Člověk by se vsadil, že mu tam někdo něco přisypal. „To neva, já též ne,“ rozhodl se ho v tom nenechat. „Pořád někde lítám,“ krčil nad tím rameny. Kdyby si to sám nevybral, tak by volného času měl až až, bohužel prachatost nedostává do vínku jen tak někdo. On sice jo, ale ať rodičům taky zbyde něco na chleba. „Tos vlastně dneska viděl,“ připomněl mu svůj zpozdilý příjezd, „hustle je život, co si budem,“ ušklíbl se ne jinak samolibě, ba naopak. „Takže kdybys hledal nějakýho sponzora na kafe nebo na cokoliv jinýho, sem s tím,“ ukázal na sebe. Vizuálně to sugar taťka úplně nebyl, ale sumou na účtě k tomu měl rozhodně blíž než ten bot ze žádostí na Instagramu. „Rád se o to postarám,“ nahodil miloučký úsměv a zamrkal nad tím. „Teda až potom, co mi napíšeš básničku, kay?“ upřel na něj svůj pohled. Ne všechno se dostává zadarmo, i když třeba takový (pečený) perník by jistojistě neodmítl. „Zhostil bych se toho sám, ale na mý skills ready stopro nejseš,“ zazubil se, aby ho trochu poškádlil. On zvládl napsat zprávu o jedné větě, natož aby do toho psal verše. Takhle měl Enzo alespoň v něčem výhodu.

„Přestaň, to není vtipné,“ zakňoural, aby ukončil vtípky na svůj odhalený výstřih. Po malé výměně názorů se cítil nekomfortně jak se svými rozhodnutími, tak se svým vzhledem.
Nemohl si věčně zakrývat hruď, takže po pár krocích k baru se uvolnil a zaměřil se na věnečky. Stačilo vidět ta barevná kvítka a měl oči všude. Mohlo se zdát na první pohled, že květiny pro něj budou v daný moment přednější, ale debatu nevynechal. Hlavou mu vířily podivné myšlenky – stále se vzpamatovával z rozhovoru se sestrou, který ho nečekaně rozhodil. Caleb naopak věděl, jak ho rozveselit.  „To mě moc těší,“ oplatil mu úsměv, a když přišla poznámka o blondýnách, nadzvedl obočí. „Co je na nás vůbec špatného?“ zeptal se upřímně. Vtipům o blondýnkách nikdy nerozuměl. Pravděpodobně tato poznámka ho trochu vykolejila a donutila ho přemýšlet nad spoustu jiných lidí, co by sem mohl vzít místo něj. Kdyby se třeba rozhodl pro někoho jiného, nezlobil by se – na něj nikdy. Rozladění ale přenesl na věnečky, které mu nešly tak, jak čekal. Kdo měl tušit, že se měl přihlásit na nějaký kurz. „Proč jsi mi nic neřekl!?“ vyhrkl dotčeně. Jeho vlastní věnce mu teď připadaly horší než dřív. Očima sklouznul k věncům od ostatních. Ti měli výtvarku v malíčku. Bohudík tikající pohled zděšením byl potlačen korunovací a nutkáním ukázat svůj talent v lukostřelbě. „Náhodou mi to docela i šlo,“ zamumlal na obranu. Každopádně již tušil, že Katniss či Merida z něj rozhodně nebudou. Zbytek svého úsilí nakonec vložil do vázání věnečku. „Vím jenom o Bloom a ta na mě čeká doma,“ pobaveně se nad tím zakřenil. Nejspíš jich měl spousty, ale jeho zapálenost pro víru a pravidelné blond chvilky byly pro něj kamenem úrazu. Tady Caleb měl milostný život rozprouděný až až, proto ho zajímalo, jak to vlastně teď má. „To asi ne, ale kytka by jí třeba taky potěšila,“ vložil se mu do toho. Ostatně tu viděl spoustu párů mihnout se kolem a z tvořící dílny ukrást kvítko, které následně vsadily slečnám do vlasů. To měl teď sto chutí udělat on, zatímco se jednotlivé stonky dostatečně neutahovaly. Ač se zapřísáhl samostatnosti, nezbývalo mu nic jiného než se zeptat na radu kamaráda. Chvíli očima sledoval jednotlivé kroky, ale jak známe Sofiana… instrukcím zrovna neholdoval, a proto pohledem začal vyhledávat něco zajímavějšího.
Stačilo jediné oslovení a on se začal soustředit na brunetku ve žlutých šatech „Uhhh, jistě,“ vyhrkl bleskurychle a stejnou rychlostí se natáhl k modré stuze, kterou jí následně i podal. „Tady,“ dodal vzápětí a nepatrně s ní navázal oční kontakt, což mu vykouzlilo úsměv na tváři. V tu chvíli si ani neuvědomil, že to nebylo na něj. Vlna ztrapnění ho stejně dovedla k nervóznímu uchechtnutí, a tak se raději zadíval na Caleba. „Divil by ses, ale s tím měl kdysi taky problém,“ zakroutil nad tím úsměvně hlavou, a to své veledílo si konečně přezval. Bylo obtížné se v tom zorientovat, ale stačila chvilička a povedlo se mu ten věnec konečně uvázat. „Tadá!“ vypískl nadšením a květinovou korunku pozvedl. Chtěl mu jej položit do vlasů, jenomže sotva co se k němu natáhl, rozpadl se mu v ruce. „Ach jo,“ povzdechl si. „Ale snažil jsem se, to se cení, ne?“  hlesl hned nato, doufaje, že mu tohle nadělení promine. Nezbývalo mu nic jiného než rozpadlý věnec odložit stranou na stolek. Třeba se té spouště zhostí někdo, kdo bude mít větší umělecké cítění. Asi mu ta tequila nalezla do hlavy. Což se jevil jako dobrý důvod na to se navrátit k baru a doplnit zásoby. „Neboj, vynahradím ti to,“ mrkl na něj a hlavou kývnul směrem k baru. Oba potřebovali dobít energii, a další sklenka se jevila jako dobrý nápad (ještě aby ne když se tady zdrželi dobrou půl hodinku).
Bohužel i tenhle nápad měl na půli cesty rychlý spád. Zamířila k nim dvojice, přičemž z Cassiana, byl štěstím bez sebe, a tak nepřipadalo v úvahu, aby cokoliv odmítnul. Na kvíz v tomhle rozpoložení připravený rozhodně nebyl, ale osud nakonec rozhodl. Ulevilo se mu, když brunetka na ně šla lehce. Teda… to si alespoň myslel, bohužel při otázce se mu na moment zastavil dech. „Uhmm, jak, to ti nepovím, ale zato vím, kdo ho vytvořil,“ pronesl docela sebevědomě, načež pohledem kmital mezi trojicí, zdali to má říct nahlas. Zrovna když sebral tu odvahu to říct, Bexy po něm hodila dost znechucený pohled. „Supr, my všichni zas víme, že bys potřeboval buď to novej mozek nebo hodiny z biologie, a taky ti to necpem,“ ušklíbla se na něj jako by mluvila za celou školu, přitom to byl jenom její názor. „Takže znovu…,“ zopakovala to ještě jednou s gestikulací, ať ji za každou cenu odpoví, „jak vznikl živo–?“ To bylo to poslední, co od ní Sofi zaslechnul, než se úsměvně omluvil za svůj odchod. Dělal to velice nerad, ale v ten moment se nechal ovládnout svými emocemi a rozhodl se zmizet pryč ze sálu. Dokonce i skleničku odložil k někomu cizímu na stůl, zatímco v kapse hledal telefon, připraven písnout sestře. Jako hromádka neštěstí se zastavil až v tišší části chodby, aby nějak vstřebal (spíš rozdýchával) tu situaci, co se teď právě odehrála.

Ani neví, kdy se kvůli ní nějaký kluk snažil tolik, jako Noah. Není na to vůbec zvyklá, a právě proto na jeho komplimenty reaguje tak moc nešikovně. Samozřejmě jí z něj málem spadla brada, když se před ní objevil s hezkou korsáží v ruce. Tyhle tradice dneska už moc kluků nedodržuje a nedovede si představit, že by pro ni takové gesto udělal některý z jejích ex. Vzájemné lichotky smete ze stolu dřív, než se kvůli nim začne červenat a dá se do popisování svého dne. Většinu z něj strávila přípravami na večer s ním, hlavně kvůli své nešikovnosti, která ji přiváděla k šílenství. Vypotřebovala tak polovinu všech svých kosmetických zásob, než byla relativně spokojená s výsledkem a říct, že jí to nešlo, by bylo dost slabý vyjádření. Minimálně pětkrát se vším švihla o postel, jak ji vytáčela její nestabilní ruka a absolutně nulový cit pro umění, kterým svým způsobem líčení je. O své nezdary se podílí i s Noahem, zatímco po jeho boku míří za zábavou. „Asi mě osvítilo, většinou se jenom válím na gauči a běžecký boty vytáhnu jednou za sto let,“ s cukajícími koutky po něm koukne, když si ji začne dobírat. Neunikne jí úsměv zdobící jeho rty, až se jí z toho pohledu téměř zamotá hlava. Vždycky jí udělá radost, protože ho na něm nevídá tak často, což je škoda; dost mu sluší. „Nechtěla jsem, aby ses za mě styděl,“ pokrčí lehce rameny a dlaněmi si uhladí šaty, „vždycky vypadáš jak z modelingovýho katalogu,“ dodá, zatímco si ho velmi nenápadně prohlédne. Kouká se na něj fakt dobře, ale to pro ni není žádná novinka, stejně jako informace o tom, jak trávil dnešní den. Pokud chcete najít Noaha, jděte do fitka. Je tam nejspíš častěji než doma. Pohled zvedne vzhůru k jeho vlasům, když na ně poukáže a chtě nechtě se tomu zasměje. Očividně nebyla jediná, kdo se dneska s něčím trápil. „Tady ti to trochu trčí, ale jinak dobrý,“ natáhne se k němu na špičkách, aby mu neexistující trčící pramínek vlasů upravila, ovšem hravé culení na ni nejspíš prozradí, že ho jenom popichuje. Vlasy má jak z reklamy na turecký barber shop.
Uvnitř sálu se jí líbí, přestože si na romantické scenérie tolik nepotrpí. Od jarního plesu se však romantika tak trochu očekává už jen díky samotným květinám, které ho symbolizují a ačkoliv neví, jestli se zrovna Noahovi tenhle výhled líbí, ona po výzdobě chvilku pokukuje. Až dokud Noah její pozornost neodvede směrem k alkoholu a přecpanému baru, kam si dokáže obdivuhodně rychle probojovat cestu. No, není divu. Při pohledu na jeho výraz hodný MMA zápasníka, by se s ním do křížku taky pustit nechtěla. „A taky o dost míň zrádný než gin,“ okomentuje a zavzpomíná na pár chvilek, kdy byla vystavena alkoholu. Řekněme, že to není dobrá kombinace. I děcka s falešnýma občankama umí pít líp než ona. Doufá, že jeden drink ji dneska nezboří. Ráda by si večer s Noahem pamatovala. Začne se rozhlížet po okolí, jestli náhodou nezahlédne někoho, koho zná, ale protože jí do oka žádná známá tvář nepadne, nakonec se během vyčkávání na drinky obrátí zpátky k Noahovi a začne mluvit o všem, co ji zrovna napadne. Dokonce si ani nevšimne, že jejich okolí vnímá víc než ji. Zatím. „Ne,“ pobaveně po něm koukne, přemýšlejíc, jak asi na tanečním parketu vypadá. Jí tanec nevadí a na parties svý moves klidně ukazuje. Od něj ale tak nějak očekávala přesně to, co řekl. O to víc ji potěší, když přizná, že pro ni by to udělal, přestože to říká s nadšením dítěte, kterému právě rodič nesežral simulaci nemoci před testem. „Roztomilý,“ uculí se na něj, moc dobře si vědoma toho, že tohle je určitě to poslední slovo, se kterým by chtěl být spojován. Bohužel si nemůže pomoct, tohle popichování ji k jeho smůle baví. To, že ho s tancem trápit nehodlá, mu však nesděluje. Jen ať zůstane v napětí a uvažuje, co všechno ho tu s ní dneska čeká. Zatím to vypadá pouze na relax s drinkama v ruce, které už jim barman stihl vydat. Poděkuje za ně a spolu s Noahem se začne od přeplněného baru vzdalovat. U bezcílného bloumání po sále ucucává brčkem gin se sodovkou a uvažuje u toho nad tím, jak rychle se z tohohle dokáže opít. Snad hodně pomalu. „Sedět můžem až budem v důchodu,“ odmávne jeho návrh rukou, vesele se na něj zazubí a v rychlosti mrkne po okolí, aby zvážila, kam vyrazit. Nohy uvězněné v podpatcích sice hlasitě protestují, ale úspěšně je ignoruje. „Hele, věnečky, to je něco pro tebe,“ ukáže směrem ke kreativnímu stanovišti, přičemž k sobě semkne rty, aby se nezačala smát. Představa Noaha, jak se prohrabuje v květinkách, jí přijde fakt komická a ještě komičtější by bylo, kdyby ho tam fakt dotáhla. Tohle eso ale prozatím nechá schované v rukávu a místo květinek kývne hlavou k fotokoutku. „Podle mě musíme zdokumentovat, jak moc ti to v tý černý sluší dřív, než z toho samým ohromením omdlím,“ mrkne na něj a aniž by mu dávala příliš na výběr, vydá se směrem k místu, kde i několik dalších studentů nechává fotografa zachytit dnešní večer na fotografii.