hviezdička
Charlie

Na parketu si uměl poradit, ať už hrála jakákoliv hudba. Byl zkrátka showman, který se narodil s rytmem v těle, a naštěstí měl to štěstí a měl po ruce slečnu, která s ním uměla držet krok – a to nejenom v tomto. I ploužák, který jim byl na začátku dopřán, si uměl upravit tak, aby se jen nudně nekolíbali ze strany na nohu, ale místo toho ze Sof udělal princeznu v různých otočkách. Jednak jí chtěl udělat radost, to samozřejmě, jednak chtěl udělat radost sobě. V těch otočkách měl možnost, ač rychle, prohlédnout si její tělo a ty proklatý třásně na jejích šatech v akci, a navíc si ji po každé otočce mohl přitáhnout blíže k sobě, sjet s ručkami o něco níže, a přitom se tvářit jako andílek, jako kdyby vůbec nic nedělal. Byl si však svých činů velmi dobře vědom, o čemž koneckonců svědčily ty ďábelské jiskřičky v jeho očích, které nezamaskoval ani ten nejnevinnější úsměv. Copak se ale šlo na tu ženu před ním dívat jinak než hladově? Nešlo, byl vlastně obětí. Ale takovouto obětí bude vždy rád, o čemž ostatně svědčily všechny jeho úsměvy a nenechavé ručky, které vždy klesly o něco níže na jejím těle, no nikdy nešel za přípustnou hranici… ačkoliv na té hranici dost balancoval a držel se jen kvůli tomu, že ho bavilo to postupné stupňování do extrému. Na jeho hru Sof přistoupila, což udělalo věci mnohem složitější, ale oh boy, o to lepší. Spokojeně vydechl, když ucítil její ruce na svém hrudníku, a spokojení se proneslo celým jeho tělem, kvůli čemuž na krátký moment zpevnil stisk svých rukou na jejích bocích. Pokud do té chvíle neměl chuť s ní zmizet do nějakého temného zákoutí, teď to doslova potřeboval, přesto jí dal možnost se o jejich programu rozhodnout, zatímco on se nechával hypnotizovat jejími rty. „Provokatérko,“ hlesl za ní tiše, když jejich těla rozpletla a zamířila ke stolku s květinami a potřebnými věcmi na výrobu oněch věnečků, které se mu absolutně nechtělo dělat, ale… následoval ji. V těch šatech se na ni příjemně dívalo zezadu, takže by ji pravděpodobně následoval kamkoliv, ehm.
Oproti Sof žádnou vizi neměl, jelikož byl myšlenkami někde úplně mimo… mozek mu zůstal někde na parketu, až dokud na něj brunetka po jeho boku nepromluvila. Chvíli si prohlížel květiny, které mu ukazovala, než se mu na rtech rozlezl vševědoucí úšklebek, se kterým zdvihl pohled do jejích očí. „No to bych řekl,“ zavrněl, zatímco ji ručkou lehce pohladil po zádech, aby ocenil její šikovnost. Pak chtě nechtě ruce zapojil do práce na věnečku, ačkoliv by je zapojil raději do úplně jiné práce, ale upřímně? Po chvíli se do toho celkem zabral, a soustředil se, aby měl nejkrásnější věneček v celém širém okolí. Očividně měl dobře našlápnuto, jak sama Sof poznamenala. „No asi proto jsme tu spolu, když jsme oba vševědoucí,“ oplatil jí její hravou poznámku, zatímco dokončoval svůj věneček do prezentovatelné podoby, kterou mírně okouknul od Sof – věnečky pletl koneckonců poprvé, bylo normální se trochu inspirovat a zjistit, jak to má vlastně vypadat a držet pohromadě! Když vše dokončil, otočil k ní svůj pohled, a pobaveně se křenil, zatímco si ho dobírala. Nechal ji to všechno dostat ze svého systému, a až pak se k ní naklonil velmi blízko, až k jejímu uchu. „Být pomalý nemusí být vždycky špatně, nemyslíš?“ šeptl, a svou poznámku doplnil pohlazením na jejím boku, kde na chvíli rukou setrval. „Ale když se tak nabízíš, rád si zlepším kondičku,“ odtáhl se od ní a věnoval jí hravé mrknutí, společně s jemným plácnutím přes bok, kde dosud měl položenou svou ruku, kterou stáhl zpět k sobě.
Sladce se usmál, když mu hlavu korunoval věneček, a aby podtrhl svou rozkošnost, dal si jednu ruku pod svou tvář. Věřili byste, že tahle tvářička Sof ještě před chvílí málem plácla přes zadek? Rozhodně ne, těch ďáblíků v očích si nevšímejte. „Tobě to taky sluší… jak jsi říkala, žlutá a červená byla správná kombinace,“ mrkl na ni a podobně jako ona, i on si ji prohlížel. Ty barvy, obě, k ní skutečně ladily, a během toho, co si dělal mentální fotku, mu došlo, že by to chtělo i fotku fyzickou. „Myslím, že jít do fotokoutku je skoro povinnost, když nám to tak sluší,“ oznámil ji se širokým úsměvem, a ještě než stihla vyjádřit souhlas, bral ji za ruku a vedl ji sálem až k fotokoutku, kde se brzy dostali na řadu. Chvíli přemýšlel, jakou pózu zvolit, a ač si chvíli pohrával s myšlenkou, že by se k sobě přiblížili stejně jako na parketu, nebyl si jist, zda je to vhodný nápad před fotografem, a tak ji místo toho pomaličku otočil, aby z toho mohla vzniknout roztomilá „momentka“, a po celou dobu z ní nespouštěl oči. Pokud s výsledkem byla spokojená, převzali si od fotografa své kopie fotek, a pak byl program zcela jasný. Další drink a taneční parket, což opakovali do chvíle, co končil ples.
„Sice jsem tě nevyzvedl, ale doprovodit tě můžu, hm?“ navrhl jí, když společně vycházeli ze sálu, a pokud jí byla zima, nabídl jí své sako, společně s rámě, aby ji mohl doprovodit jako správný gentleman. A jako správný gentleman s ní došel až ke dveřím, ačkoliv už ji dávno nedržel úplně gentlemansky – z původního rámě nějak obmotal ruku kolem jejího pasu, za který si ji přidržoval velmi blízko u sebe. „Díky za poslední studentský ples,“ broukl sladce a lehce jí odhrnul vlasy z obličeje, zatímco se k ní nakláněl, aby jí věnoval drobnou pusu na dobrou noc. Nemohl ji nechat odejít nepolíbenou, utekla mu už jednou z parketu, a opakovat to nechtěl. Původně jí chtěl věnovat jen menší polibek, ale s rukou kolem jejího pasu a tou omamnou vůní si nemohl pomoct, a z prvotního jemného polibku za tichého „Tohle jsem chtěl udělat celý večer,“ nechal do polibku proudit veškerou vášeň, kterou celý večer krotil, a za krátko se Sof stala jedinou věcí, na které v daný moment záleželo. Druhou rukou jí chytil za tvář, zatímco ruku na bocích stiskl, a proboha, nechtěl přestávat. Kdyby nepotřeboval kyslík, asi by jen tak nepřestal, ale musel se odtáhnout, aby se nadechl, a srovnal myšlenky. Chtěl to zopakovat znovu, a znovu, a znovu, ale zároveň mu v hlavě hrála její slova a tušil, že tady a teď jejich večer končí… možná záměrně ukončoval večer on, aby si nemusel vyslechnout, že dovnitř ho nepozve, a tak jí jen popřál sladké sny, věnoval jí doopravdy polibek na tvář na dobrou noc, a poodstoupil od ní. „Fyzičku si necháme na příště?“ zakřenil se na ni přiblble a po rozloučení zamířil k sobě, ač by byl raději někde úplně jinde.

„Deal,“ Jett se usmál. Vůbec nepředpokládal, že by ještě v dnešní době měl někomu ukázat kouzlo Nicki Minaj, ale rozhodně se tomu nebránil. Co by on sám dal za to poprvé slyšet její iconic Pink Friday? Jeho reakce chtěl být stoprocentně součástí, a tak neviděl důvod ho za to nějak dále hanit. Ještě rád by královnu rapu vychvaloval, ale na řadu přišly jiné – mnohem zajímavější storky. Slavných držkopádů měl v zásobě spoustu, tudíž jim už nevěnoval tolik pozornosti. Poznámku však o stavbě svého těla si však nemohl nechat pro sebe.  V očích mu záhy svitlo a do rtů se mu vyryl potutelný úsměv. „Jo počkej, tys myslel jako uvnitř hlavy… Ahaaa,“ vyprsknul zničehonic, uvědomujíce si, že svůj výběr trochu pokazil. Trochu se napjal v těle, narovnal záda a zadíval se do prázdna. „Tak to spíš nějakej white noise. Jakože šum, ne Katy Perry,“ křenil se. Vidíte, jak se nevyjadřoval hanlivě k The Cure? Very demure, very mindful. Trošku nad tím sice povytáhl obočí bo to nečekal, ale výběr kupodivu cenil. Ačkoliv se při jeho prvních reakcích zdát nemuselo, cenil toho na něm hodně. Třeba chodit do kavárny a říkat tomu koníček? Mega roztomilý. Proto bylo naprosto přirozené, že mu s každým jeho slovem cukaly koutky do úsměvu. „Jasnýýý,“ dlouze nad tím pokýval hlavou. „Si povíme u oltáře,“ oplatil mu rozvernost mrknutím a skvěle načasovaným cvaknutím jazyka. Kdyby oba pokračovali v tomhle tónu ještě chvíli, vůbec by si nestěžoval. Na rtech se mu kvůli tomu usadil úšklebek. „Kdyby tě něco napadlo, sem s tím,“ prohlásil sebejistě. Dále to nemusel rozebírat. Jett byl celkem pro šílenosti jakéhokoliv kalibru, třebaže by se mělo jednat o tu největší zvláštnost. S verši se teda nějak posnaží, když je to jeho nejtajnější přání číslo jedna. To, už aby začal… Růže jsou rudé. Jett má žízeň. No uvidíme, třeba u baru si u něj najde přízeň. Každopádně stačilo pár chvil a už byli na jedný vlně. Jett se nemusel ani pracně vyjadřovat nebo ho brát za ručičku a dotáhnout ho na drink. Stačilo lusknutí a jak to šlo! „Tak musím tě nějak navnadit, ne?“ culil se na něj během toho co ho začal objímat kolem ramen. Jak jinak se má dotyčný s někým něco víc, než s doteky? Musí se nějak holt posunout přes první metu. Jett nebyl úplně kdovíjaký mazel, ale v určitých chvílích dost zapomínal na hranice, takže si dělal, co se mu zachtělo. „Whatever you say, babyyy,“ nechal ho přitom. Jemu to moc cool nepřipadalo, protože to byl sport, který dělalo v zimě lidí hafo. „Já těch triků umím víc, než si dokážeš představit…,“ s úsměvem naklonil hlavu. Lehce sklopil oči a pak se na něj podíval zpět s jiskrou v očích. Na druhou stranu s rozsáhlostí jeho hobby ve srovnání s těmi jeho byl na bodu mrazu. Rozhodl se tedy to svést na svůj obor, ke kterému měl sakra blíž než kterýkoliv jiný student. „Fakt? No neke,“ překvapeně na něj zamrkal, zatímco se taktéž opřel o bar. Enzo byl snad jediný člověk, co by to do něj tipl. Kdykoliv to někomu pověděl, tak to většinou dopadlo dlouhým zahleděním, a pak následovnou poznámkou, že s takovýmhle lookem ho nikde nezaměstnají. No a kdo se směje teď? „Yep. Takže kdyby byl zájem o prohlídku… víš, kde mě najdeš,“ pronesl jemně, zatímco mu rychlým přesto ladným pohybem přejel prsty po lemu saka.
I když se to na první pohled nemuselo zdát, další yappování u drinku si náramně užil. Popravdě už i jeho debilní hlava plánovala dopodrobna budoucí scénáře v karaoke baru, bohužel k tomu ani nedošlo. Stačilo jeden pohled Enza na mobil a Jettovi nějak vnitřně došlo, že to bude velký špatný. No vidíš, já ti to říkal, nikdo nechce se tebou dobrovolně trávit čas, probliklo mu hnedka hlavou, však na tváři nenechal ni znát. „Neříkals náhodou, že nejsi na útěky?“ rýpnul si do něj s hravým úšklebkem. „Ne v pohodě, úplně chápu, škola dycky first,“ mávnul nad tím rukou, aby si z toho nic nedělal. Pití nechal pitím, protože oči měl momentálně upřené jenom na něm. „Pfft, určitě menší, než se mnou,“ vrtěl rozpustile hlavou, skousávajíce si spodní ret. Oči mu samozřejmě padaly hned na jeho rty, tudíž sám byl překvapený z toho, že si jej vtáhnul do objetí. Dost staromódní, ale stěžovat si v tu chvíli nemohl. Kromě činů, dalším z jeho jazyků lásky byl fyzický kontakt, tudíž byl štěstím bez sebe. Jako správnej frajer si to štěstí však nechal pro sebe, ale to, jakým způsobem mu objetí oplatil – vypovídalo samo o sobě. „Takhle se loučíš?“ mručel nespokojeně. Při odtahování si na pána obrátil kšiltovku vzad. Když se na něj tak hezky podíval s přáním hezkého večera, neváhal a impulsivně se k němu naklonil a krátce Enza líbl na rty. „Dobrou,“ zamumlal mu do rtů, dokud se od něj neodtáhl se samolibým úsměvem a nepozoroval ho, jak mizí pryč. Hele, jestli zabodoval nebo zapůsobil, to se dozví někdy příště, až se jejich cesty znovu někdy sejdou. Snad se jeho přání na kšiltce někdy vyplní.
Jett na rozdíl od něj na plese ještě chvíli zůstal. Ne kvůli tomu, že nehitnul během rande parket, ale spíš se šel pobavit s lidmi, které tu zahlédl. Ať už to bylo v přátelským duchu nebo šlo o business, aby ples experience pořádně olajnoval, stejně ke konci večera dělal taxikáře. Jeho šichta končila až u něj doma, co dělal pak? We will never know.

baby

love of her life                      m a t t h e w

Tancování mu moc nejde, hlavně když se musí soustředit na konverzaci s Ellie a ne na správné kroky, ale pokud jí nohy omylem přišlápne, určitě to nebude nic, co by nespravilo pár omluvných úsměvů. Ellie nepůsobí dojmem hysterky, hlavu by mu za pošlapaný nohy nejspíš stejně neutrhla. K vlastnímu překvapení to však zvládá celkem dobře, tak snad si to nezakřikne. „To už si nepamatuju, ale mám dojem, že ne,“ zabrouzdá ve vzpomínkách, jenže jich má v hlavě uložených tolik, že se mu jen horko těžko rozvzpomíná, jak to s chlápkem dopadlo. „Byl jen v nesprávnou chvíli na špatným místě a zachránila ho nějaká babka s čivavou, co ho v inkriminovanou dobu zrovna zahlídla,“ to, že týpka zrovna proháněla s holí po zahradě, protože jí prohledával garáž, už si nechá pro sebe. Zato k věštění se ještě na chvíli vrátí. „Tak to se mi pak budeš muset podívat na budoucnost, určitě mě dneska čekají jenom samý úspěchy, ráno jsem to četl v horoskopu,“ pronese zcela vážně, jako by se doopravdy řadil do sekce lidí, co si čte u ranní kávy své životní předpovědi. Ale pokud je Ellie bystrá, nejspíš na něm a cukajících koutcích pozná, že tohle k jeho každodenním aktivitám nepatří. „Hraješ v kapele nebo tak něco?“ zvědavě po ní koukne, evidentně překvapený už jenom tou představou. Neberte ho zle, ale vypadá spíš jako křehotinka, než holka, co mlátí jako smyslů zbavená do bicích. Dokonce kvůli tomu zapomněl na to, že s ní vlastně flirtoval. Aspoň jeho ruce zůstaly v roli a zatímco jí vykládá, jak je všude kolem spousta alternativních možností pro trávení času, nenápadnými doteky ji nabádá k tomu, aby si žádnou náhradu nehledala.
Naštěstí mu neutekla, takže to vypadá, že se od ní ještě na nějakou dobu nehne. Pokud z něj teda nevypadne něco, co by změnilo její názor; zase až tak těžký by to nebylo. Občas má pocit, že má talent na vysírání všech kolem. Pohledy, jimiž obdarovává jeho rty, mu samozřejmě neunikají. Všímá si jich a moc dobře o nich ví, přesto zatím nevyužívá situace a místo hledání šmajchl kabinetu dál zkouší, co všechno Ellie vydrží. O pohledy vedené ke rtům toho druhého tedy není žádná nouze, jelikož ani on jimi zrovna nešetří. Bohužel, nebo možná bohu dík, ploužák brzy končí a tím pádem i jejich přítomnost na parketu. Další číslo si totiž střihnout nehodlá, pro dnešek už bylo tancování víc než dost. „Ještě aby sis stěžovala,“ podotkne pobaveně, když s ní zamíří pryč z parketu. Vyhlíží, co teď. Na plesích obvykle moc aktivit, co by ho bavily, nebývá a ani dnes ho focení nebo pletení věnců zrovna neláká. Začíná uvažovat nad dalším drinkem, ale dřív, než to vůbec stihne navrhnout, ho najednou Ellie čapne za ruku a jako by ji posedl nějaký vnitřní démon, ho začne táhnout kamsi pryč. Alespoň to si myslí, než s ní skončí pouze v jednom z tmavších, méně nápadných koutů sálu. Nepochopí hned, co se jí honí hlavou. Až náhlé zastavení a studený dotek na zátylku způsobí pochopení nově vzniklé situace. Je z toho tak překvapený, že stová stíhá zvednout ruce k jejím bokům a už cítí, jak se její rty tisknou k těm jeho v nečekaném polibku. Vteřinu, možná dvě jeho mozek vstřebává, co se právě děje, ale jakmile mu dojde, že se neocitl v nějakém šíleném, alternativním vesmíru, začne spolupracovat. Rukou sklouzne na její záda, přitahujíce si ji k sobě o něco blíž, zatímco jí rty vychází vstříc. Okolí pro něj na těch pár kratičkých vteřin přestane existovat a jeho existenci začne zase vnímat až poté, co se od něj Ellie odtáhne. „No, podle mě potřebuješ ještě trochu tréninku,“ na retch se mu zjeví všeříkající úsměv. „Nevypadnem?“ Navrhne výměnu společenského sálu za nějakou jinaou alternativu; ideálně jeho a Jettův byt.  Pro co se Ellie rozhodne, to už je na ní. On svý taxi služby má a domů se určitě nějak dostal, a to ať už co nejdříve s ní, nebo později bez ní.