Bylo nezvyklé o Tabbs takto mluvit, pravděpodobně to ale znamenalo, že se konečně posunul dál… a to je dobře, no ne? „Dobrá, dobrá,“ krátce se zasmál, když byl ubezpečen, že tentokrát na něj žádná lest nečeká. Krátce po příchodu ovšem zjistil, že to nebyla tak úplně pravda, byl totiž lstí v podobě své vlastní neschopnosti Lacey odmítnout uvrtán do soutěže o krále a královnu tohoto plesu. Upřímně pochyboval, že by zvítězili, předpokládal totiž, že podobné soutěže vyhrávají lidé se spoustou přátel, které jistě má Lacey, jak by takové sluníčko mohlo nemít dobré vazby s každým, na koho se podívá, jenže Lincoln byl naprostým opakem. Jeho přítomnost v této soutěžní dvojici snad jen snižovala jejich předpoklad na výhru – ačkoliv si Lacey myslela něco jiného. „Když myslíš,“ bleptl rozpačitě, „klidně ti ho ale přenechám,“ dodal ještě s lehkým úsměvem a nemizejícími rozpaky ve tváři. Panebože, co on bude dělat, pokud to vyhraje. Neměl čas nad tím příliš uvažovat, jelikož Lacey neplánovala ztrácet ani minutu jejich času a už společně mířili k baru, kde se museli bohužel postavit do poněkud dlouhé fronty. Nechápavě ji oplácel pohled, když na něj mžourala přimhouřenýma očima, a překvapeně zamrkal, když na něj vybalila tu otázku. „Ne, to se nikdy nestalo,“ jemně zakroutil hlavou, „a udělám všechno pro to, aby to tak zůstalo,“ dodal ještě neutrálně. Nikoho neodsuzoval za jeho životní volby, nicméně jemu tento styl zkrátka nijak neimponoval a ani nelákal. Takové působení ve společnosti mu přišlo příliš… okázalé, či snad nedůstojné? Možná se jen bál, jak by se choval, kdyby nad sebou ztratil kontrolu – co kdyby přestal být takovým gentlemanem a byl by hrubý? Nebo co kdyby se veřejně prozradil se svým kouřením? Jak by se z toho vymlouval? Raději nechce vědět. „Pokud se o to budeš pokoušet, obávám se, že ti s tímto úkolem nepomůžu,“ pousmál se nápadu ochutnat všechny drinky, zatímco stále vyhodnocoval ten jeden, který by dnes večer ochutnal. Trochu nezdvořile okukoval drinky v rukou ostatních, vše bylo překvapivě růžové, ale vzhledem k celkové dnešní výzdobě se takové drinky vlastně zdály dobrým výběrem. Nakonec přeci jeden vybral. „To by to vypadalo…“ lehce se uchechtl a zavrtěl hlavou, aby bylo jasno, že taková situace rozhodně nenastane. Neodpustil si drobnou poznámku ohledně Laceyina výběru drinku, ačkoliv by jí samozřejmě pozornost nějakého milého chlapce přál. Vlastně by si to nebral ani nijak osobně, kdyby ho zde skutečně nechala, však on by se sám se sebou dokázal zabavit. Trochu v něm hrklo, když na něj vypálila, že by mu nejdříve někoho dohodila. Přeci se dohodli, že kvůli něčemu takovému, tu nejsou, tak co je to za změnu plánu?! Viditelně se uvolnil, když Lacey dodala, že si pouze dělala legraci. „Ještě že tak, přeci jen jsme se domluvili, že žádné tajné taktiky tu probíhat nebudou,“ upozornil ji s hravým úsměvem na rtech, načež se konečně dostali na řadu a mohli si objednat drinky.
Ples se od jejich příchodu značně rozjel, studentů snad stále přibývalo, takže se někam s drinkem dostal bylo občas náročnější, ale to se od takové události dalo očekávat. A tak si tiše ucucával svůj drink a rozhlížel se kolem, no s nacházením známých tváří byla mnohem úspěšnější Lacey, která jeho pozornost posunula k Teddy a… jejímu doprovodu? Rozpačitě si dvojici prohlížel, nebohému chlapci věnoval možná lehce nepříjemný pohled (bohužel však Lincoln nepůsobí zrovna autoritativním dojmem, takže to pravděpodobně nebyla žádná hrůza), a jelikož na ně Lacey mávala, i on jejich směrem neurčitě zamával s nuceným úsměvem na rtech. Snad i sám sebe se snažil přesvědčit, že ten chlapec je pouze kamarádem, Teddy by se mu totiž určitě svěřila, kdyby s někým randila… nebo snad ne? Ta představa jej děsila a nechtěl si nic takového připouštět, Lacey však měla jiný názor. „Třeba se taky znají dlouho,“ hlesl, nicméně i to by bylo zlé – kdyby se znali dlouho, jistě by o něm slyšel, možná by ho i někdy poznal. Lacey jeho rozpačitým pohledům naštěstí nevěnovala příliš pozornosti, takže to už nemuseli rozebírat, a raději navrhla nový program, díky kterému by snad mohl přijít na jiné myšlenky. I proto s překvapivým nadšením přikývl. „Dobrá, pojďme,“ souhlasil s úsměvem, nabídl Lacey rámě, aby ho nemusela táhnout, a společně se prodrali sálem až k fotokoutku, od kterého zrovna odcházel Toby s… Maddie? Co to je dnes za den, takové novinky tu pozoruje a absolutně netuší, co si o tom myslet! Zdáli se bohužel zabráni do rozhovoru, tak je jen doprovodil pohledem, než mu zmizeli v davu, a pak obrátil pohled zpět k fotokoutku, ve kterém se dostali na řadu. „Posadíme se?“ kývl na nazdobenou lavičku a finální rozhodnutí nechal na Lacey, jejímu uměleckému oku věřil více než tomu svému. Nechali si cvaknout několik fotek, než uvolnili místo dalším dvojicím či skupinám, které toužili mít tento večer zvěčněný na fotografii. Zrovna během jejich focení zaslechl vyhlašování krále a královny, kterými se oni dva nestali, a tak po očku koukl na Lacey a prohodil: „Promiň, že to nevyšlo,“ ačkoliv z toho osobně nijak rozmrzelý nebyl. Pak se odebrali z fotokoutku a když odcházeli, odložil na volný stolek dopitou skleničku, a vzhledem k tomu, že měl volné ruce, se obrátil na Lacey s nabídkou, která se neodmítá – „Zatančíme si?“
Lacey nabídku pochopitelně přijala, a tak se s ní lehce rozpačitě přesunul na taneční parket a nejistě se s ní začal vlnit do rytmu hudby. Neměl úplně cit pro rytmus, nicméně snažil se řídit svou společností, které to na rozdíl od něj šlo skvěle! Nějakou dobu se na parketu kroutili na parketu do pomalejších i rychlejších rytmů, dokud se Lincoln nezačal cítit jako příliš velký hlupák a raději navrhl rychlou pauzu. Vděčně se usmál, když Lacey nijak neprotestovala, a vytratili se z parketu. „Nedávno jsem se po dlouhé době potkal s Giou,“ hlesl jen tak mezi řečí směrem ke své nejlepší kamarádce a bázlivě se usmál, „bylo fajn s ní zase mluvit.“ Do detailu nijak nezacházel, alespoň ne sám od sebe, nicméně pokud Lacey naléhala, zodpověděl všechny její otázky o jeho společném odpoledni s Giou a o jejich snad zachráněném přátelství. Během probírání novinek z jejich životů i knižní sféry, se Lincoln nechal zatáhnout ještě na jeden drink (který byl ovšem poslední!) a potěšil Lacey ještě jednou přítomností na parketu. Bohužel však s Lacey nedokázal držet krok, únava na něj přišla značně dřív než na ni – zkrátka není žádným pařmenem. Chvíli se přemáhal, nakonec však navrhl, že by to mohli pomalu směřovat k východu, a Lacey mu snad viděla do hlavy, protože souhlasila. Doprovodil ji až ke spolku, kde se s ní dlouhým objetím rozloučil. „Díky za dnešní večer, moc jsem si to užil,“ uculil se a popřál jí dobrou noc, načež zamířil do nerdského spolku a když míjel pokoj Teddy, lehce se mu zachmuřil obličej. Snad už i jeho mladší sestřička je v pokoji…

>>> konec hry / nerdský spolek

zlatíčko Sebastian

Lesie celou dobu, co stojí u toho fotokoutku, se pomalu modlí, aby za ní nepřišel někdo, kdo se s ní bude chtít bavit o něčem, co se netýká focení. Ze seznamování má totiž docela vítr a obává se, že by jí v tomto případě ani prášky nepomohly. A ještě, kdyby se jí nedej bože někdo nečekaně dotkl. Doufá, že by to přežila bez nějaké větší újmy, ale mnohem raději se tomu vyhne. Proto si i prohlíží lidi, kteří se pohybují kolem ní a snaží se být co nejvíce nenápadná a pokud možno i neviditelná. Možná i proto se za sebe jaksi neotáčí. Ví totiž už nějakou dobu, že to je ještě horší. Třeba, když jdete po ulici a máte zvláštní pocit, že za vámi někdo jde, tak se nesmíte pořád otáčet, protože pak máte strach ještě větší. To zrzečka moc dobře zná. Nechce na sebe ani stahovat pozornost, a proto se dívá jen před sebe a kolem sebe do stran. To je důvod, proč ji může Ryan takto "přepadnout". Kdyby to byl někdo jiný, tak by na něj zírala jako vyděšená laň. Pravdou ale je, že jí to tep zrychlí, protože to nečeká. Jakmile ale spatří, kdo ten dotyčný je, vykouzlí jí to nepatrný úsměv na tváři a začne se uklidňovat. Je to přece jen její zachránce a toho se nemusí bát. Ovšem, necítí se zrovna komfortně, když jí klučina složí kompliment. Není na to moc zvyklá. Tedy ne od cizích kluků. To totiž Ryan pořád v podstatě je. Zná ho velmi málo. Viděli se jen jednou a neměli možnost se moc poznat. Rudé tváře jsou tedy samozřejmostí. Ale co by to byla za neomalence, kdyby mu nepověděla to samé. Musí totiž i ona uznat, že mu to v tom obleku sluší. Vypadá tak elegantně. Toho si všimla, když se na něj jen letmo podívala, na malou chviličku a prohlédla si, co má na sobě. Cítí totiž na sobě jeho pohled, tak sklopí na moment zrak k zemi. V tu chvíli ale uslyší jeho slova a pomalu vyhledá očkama jeho tvář. Na moment jí přijde na mysl, že mu sdělí i svoje jméno, protože si ho třeba nepamatuje. To však není její styl. Nechá to tedy být a nadechne se k odpovědi. "Já jsem ráda, že jsi za mnou přišel ty a ne nějaký opilec." Špitne potichu a pohledem těkne kamsi vedle něj. Nejspíš to vyzní blbě, ale Lesie neumí přímo říct, že Ryana ráda vidí. Protože, kdo by neviděl rád kluka, který ji zachránil před pár otravnými floutky. Kdo ví, co by se tenkrát stalo, kdyby se tam neobjevil. Na to ale zrzka myslet nechce, protože je na plese a navíc... má tady práci.
To mu také prozradí, když se zajímá, co tu vlastně osoba jako ona dělá. Sama se tomu diví, ale to nepřizná. Přece jen je nejspíš na čase, aby ji lidi neměli za toho blázna a když jde o focení, pokud to není něco nemravného, neumí tato dívenka, pocházejíc z Holandska, říct ne. Jednak se v tom chce zdokonalit a jednak to miluje. Jen focení jí pomohlo uniknout myšlenkami úplně jinam a neřešit to, co se jí dělo. Proto má nyní na tváři rozkošný úsměv. Ten nezmizí ani ve chvíli, kdy Ryan trvá na tom, že jí bude dělat společnost. Potěší ji to. "To máš pravdu, ale můžu fotit i jiné věci, co mě zaujmou. Jenomže, parket je zatím prázdný a opíjející se mládež u baru pro mě není zajímavým objektem." Mávne rukou směrem k parketu a poté pohledem těkne na jeho kamarádíčky u baru. Ví, že jsou to oni, protože na ně Ryan upozornil. Lesie se na ně raději nedívá moc dlouho, aby se ještě nepřiřítili k nim a neměli hloupé poznámky, jež tito mladíci mívají, když se jejích kamarád baví s nějakou dívkou. I když, o Lesie si snad ani nemůžou myslet, že by s ní někdo, jako je Ryan flirtoval. Jistě není jeho typ a je vůbec něčí? Nemyslí si to. Sebevědomí má velmi nízké od jisté doby a nevěří tomu, když jí někdo říká, že je krásná. I kdyby byla, tak je rozbitá. I z toho důvodu si myslela, že u ní jen Ryan čeká na svou partnerku a chce se nechat vyfotit. To ji ale vyvedl z omylu, že tomu tak není. Chvíli je udivená, ale pak si řekne, že proč ne. Ne každý je jako ona, nespolečenský introvert, který má hrůzu ze seznamování. Doufá, že se nebude muset seznamovat s některým z jeho kamarádů, protože by si o ní jistě myslel, že je blázen. Proto se jí na malý okamžik objeví ve tváři poněkud vyděšený výraz. Ten ovšem zmizí ve chvíli, kdy ji klučina ujistí, že se nemá čeho bát. Odváží se mu zadívat do očí. Do těch, které je při pohledu do nich uklidňovaly a to samé se děje i nyní. Koutky úst se jí tedy roztáhnou k úsměvu. "S tebou ne, já vím." Vyjde z ní špitnutím tak nějak sama, až se podiví, co to vlastně řekla. Ale pravda je, že mu začíná věřit. Cítí se v jeho přítomnosti tak nějak bezpečně. Sice ho viděla jen jednou, kdy spolu konverzovali, ale díky tomu, co se stalo v zahradě, si nějakým zvláštním způsobem získal její důvěru. Pohled sklopí k zemi na spodek svých šatů a jednou rukou si nervózně zastrčí spadený pramínek vlasů za ucho. Skousne si spodní ret a jaksi sbírá odvahu říct to, co chce, ale i nechce. Nadechne se a s výdechem pustí ret ze sevření svých zubů. Pomalu zvedne pohled k tváři svého společníka. "Já...totiž.. věřím ti." Stálo ji to usílí a pronese to tak nějak krkolomně, ale myslí to upřímně. I z toho důvodu se mu opět dívá do očí. Ale to by nebyla Lesie, aby tento oční kontakt vydržela dlouho. Pohled přesune na foťák ve svém dekoltu a to i z důvodu, aby si zkontrolovala výstřih. Je škoda, že šaty neviděla dřív. Mohly tam našít nějakou krajku nebo něco. Ale štěstí, že má tak dlouhé vlasy a bujné poprsí tak může schovat v záplavě svých zrzavých kadeří.
To ale kluka vedle ní nezaujme nebo si aspoň zatím nevšimla, že by mu pohled sklouzl k jejímu dekoltu. I za tu je mu vděčná a cítí se v jeho společnosti příjemně. To se ale po chvíli změní, protože ji chce Ryan opustit. Naštěstí jen na chvíli a pravdou je, že Lesie už docela vyschlo v krku. S vděčností v hlase tedy uvítá jeho nabídku a nezapomene mu sdělit, aby si něco vzal i on. Přitom těkne pohledem na jeho tvář. Všimne si jeho úsměvu a po slovech, které tento gentleman pronese, se musí usmát i ona. Neřekne na to už ale nic. Nejraději by mu sdělila, ať se tam moc nezdržuje, ale na to se znají opravdu krátce. Ale jako by jí četl myšlenky, to poví on sám. Lesie se tedy na něj uculí a přikývne na náznak souhlasu. Poté ho nechá tedy jít a chvíli se dívá za ním, jak odchází. V tu chvíli ji ale přeruší první zájemci o focení a zrzečka je tak donucena na ně pohlédnout. Zprvu je kluk moc blízko a to se jí nelíbí. Jakmile se ale přesune i s partnerkou k fotokoutku, pustí se fotografka do své práce. Najednou se utvoří fronta a dívka se tak zaměstná po dobu, co je její společník pryč. Proběhne i vyhlášení krále a královny plesu, tak se rozhodne přesunout blíž a fotí jak vítěze, tak i ostatní páry, co spolu tančí. Vznikají z toho krásné momentky, které jsou mnohem lepší, než když se někdo fotí a ví o tom. Ponoří se do toho tak, že nevnímá moc okolí. Protože, když fotí, tak je v jakési bublině a v tu chvíli vnímá jen objekty které fotí. Dokonce se jí povede vyfotit i něžný polibek jednoho páru. Přijde jí to rozkošné, ale i bolestivé, protože se obává, že ona nikdy nic tak hezkého nezažije. Píchne ji z toho u srdce, že i fotoaparát oddálí od svého obličeje. Těžce vydechne a zase se chce ponořit do focení.
To ale vedle sebe uslyší známý hlas, patřící Ryanovi, který se vrátil a nese jí slíbený nápoj. Aparát nechá sklouznout dolů a visí jí tedy opět v dekoltu. Zrak přesune na gentlemana vedle sebe a věnuje mu úsměv. "Děkuji." Pronese vděčně a převezme si od něj nealkoholický nápoj, který si ihned zvedne ke rtům a napije se. Polkne a přivře oči. To bylo přesně to, co potřebovala. Je tím pádem Ryanovi opravdu vděčná, že jí pití přinesl. Nad jeho otázkou se pousměje. "Pracovala jsem a jaksi jsem se do toho ponořila natolik, že jsem ani nevnímala okolí. Vyfotila jsem ale fakt pěkné momentky tančících párů a tak." Sdělí mu a klidně mu i nějaké ukáže, pokud bude chtít. Ale sama mu to nenabízí. "A co ty? Potkal jsi někoho u baru?" Zajímá se. Ale nezní nijak žárlivě, protože, kdyby tam potkal nějakou krásnou slečnu a zatančil si s ní, tak by mu to Alesia přála. Na parketu ho ale nezahlédla, tak si nejspíš jen s někým povídal. Nebo kdo ví, co dělal. Nebude nad tím polemizovat a raději nechá klučinu, ať jí to poví sám. Mezitím se znovu napije nápoje, který jí byl přinesen. "Mimochodem, musím pochválit tvůj výběr, protože je to vážně dobré." Neodpustí si. Uculí se na něj a všimne si, jak jeho zrak zabloudí na parket. I zrzečka se tam podívá. Sleduje tančící páry a zaposlouchá se do hudby, která právě hraje. Je to totiž pěkná písnička. Dokonce skoro přeslechne, co jí klučina poví. Proto se na něj otočí a nakrčí lehce čelo, že se jí mezi obočím objeví malá vráska. "Hm?" Vyřkne v otázce, ale pak zmlkne, protože mladík mluví dál. Velmi opatrně jí naznačí a pak i sdělí, že by si s ní rád zatančil. Dívka nad tím nejprve vykulí očka a zalapá po dechu, protože představa, že by měla jít na parket a obávat se toho, že do nich někdo vrazí. Začne se jí zrychlovat tep a div na ni nejdou mdloby při té představě. Ale jakmile Ryan pokračuje dál, tyto obavy se pomalu rozplynou. Na konci plesu, kdy už nebude na parketě téměř nikdo. To nezní tak špatně. I tak ale nechápe, že chce tančit zrovna s ní. "Ty si chceš zatančit zrovna se mnou, když je tu tolik krásných dívek?" Zeptá se nejprve nechápavě, protože tomu nemůže zkrátka uvěřit a rozhlédne se kolem sebe. Už už mu chce ukázat na nějakou dívku, dívající se jejich směrem. Ale jak to vypadá, tak nechce tančit s jinou, ale s ní. To ji znervózní. Přestane se rozhlížet a hledat mu taneční partnerku a podívá se jeho směrem. Pohledem se usadí v jeho tváři a vyslechne si i poslední větu. Alesia by nejspíš tuto nabídku odmítla, ale když vidí jeho vážný výraz a ještě se mu podívá do očí, tak zkrátka nemůže říct ne. To nejde. Nejprve se napije, protože jí vyschlo z krku. Olízne si rty a nadechne se. Zhluboka vydechne a sebere veškerou odvahu. "Jak bych tě mohla odmítnout, když se na mě díváš takhle." Odpoví a raději pohledem uhne někam do strany. Parket se začne postupně vyprázdňovat, protože lidé začnou odcházet. Dívka se tedy ohlédne na svého společníka. Dopije nápoj a skleničku odloží na stůl. Dokonce si sundá i foťák, aby jí nepřekážel při tanci. Vlasy si přehodí dopředu, aby zakryla dekolt a jakmile dj oznámí, že zahraje poslední písničku, zrzečka se nadechne a společně s Ryanem se přesune na parket. Na něm třesoucíma se rukama položí jednu na jeho rameno a druhou mu vloží do ruky. Je to velmi zvláštní pocit, protože naposled tančila se svým bratrem na jeho maturitním večírku. "Ale varuji tě. Dlouho jsem netančila, takže riskuješ, že ti pošlapu boty." Zkusí ještě na něj, doufajíc, že ho to třeba odradí. To se ovšem nestane. Dívka se tedy snaží uvolnit a nechá se vést, musí říct, že velmi obstojným tanečním partnerem. Nakonec ten tanec není tak špatný. Zrzečka se dokonce uvolní a tak se pohybuje vcelku ladně. Dokonce se přistihne i přitom, že ji zamrzí, že je to opravdu poslední písnička. Sem a tam se dokonce odváží na svého tanečníka pohlédnout. Je to zvláštní pocit, protože tak blízko nebyla žádnému klukovi už dlouho. Vlastně, její jediná zkušenost je s jejím nevlastním bratrem a co se týče kamarádů, tak má jen Caleba s tím nikdy netančila. Hudba dozní a tanec je u konce. Lesie se tedy zastaví. "Nebylo to tak hrozné a musím říct, že... jsi velmi dobrý tanečník." Poví opatrně a tiše, když jsou ještě blízko u sebe. Pak už se ho ale pustí. Upraví si nervózně vlasy a jaksi neví, co dál.
Nejspíš by mu měla poděkovat, že jí dělal společnost. To se přece sluší a navíc je opravdu ráda, že se jí ujal právě on. Zastoupil tak jejího nejlepšího kamaráda v solidárnosti. Na vteřinu zavře oči. "No tak, dělej, Alesio! Poděkuj mu. Vždyť díky němu to byl fajn večer, ne?" Ozve se její vnitřní hlas a dívenka ví, že má pravdu. Oči otevře, na oko si rukama uhladí šaty a pomalu vyhledá svýma očkama ty patřící klukovi naproti ní. "Já...děkuji za tvou společnost, ale půjdu pro foťák, kabát a přesunu se asi před budovu počkat na svůj odvoz." Sdělí mu a myslí si, že tím se rozloučí. Její společník ale začne trvat na tom, že ji doprovodí a počká, než odjede. "To vážně nemusíš a můžeš jít za svými kamarády." Poví mu, protože nechce, aby si myslel, že s ní musí jít ven. Zase není takový tragéd. No dobře, nejspíš je. Nakonec tedy přijme jeho nabídku, nejprve její kroky vedou ke stolu, kde má být foťák, ale není. Roztěkaně se podívá kolem. To už jí ho ale podává pořadatelka plesu. "S dovolením jsem si na chvíli půjčila tvůj foťák, Alesio. Musela jsem vás vyfotit, jak tančíte. Moc vám to slušelo." Sdělí jí a dívka nad tím vytřeští oči a není schopná slova. Jen se ohlédne na Ryana a zčervená. Na takové situace není zvyklá. Aparát si raději mlčky převezme a s paní se rozloučí. V šatně si vezme kabát, který si oblékne a z kapsy vytáhne mobil, aby zjistila, že odvoz už pro ni jede. To řekne svému společníkovi, a tak se společně vydají před budovu. Ještě, než Alesie přejde k autu, musí se znovu podívat na kluka, který zachránil dnešní večer. "Ještě jednou děkuji za tvou společnost, tanec a... všechno." Začne nervózně a neodváží se mu podívat do očí, tak mapuje pohledem jeho obličej a sem tam se podívá i bokem. Není zvyklá říkat takové věci a už vůbec ne cizímu klukovi. To je vůbec poprvé. Proto si mezi prsty žmoulá kus látky šatů. "Bylo to... fajn, tak... snad to pro tebe nebyla velká oběť a aspoň trochu ses bavil." Neodpustí si říct, protože to je celá ona. Myslí si, že kdo tráví čas v její přítomnosti, tak se obětuje. Nervózně si přitom skousne ret. Na moment těkně pohledem i do jeho očí. Tam chvíli setrvá. Ret pustí a pokusí se o úsměv. Bylo jí s Ryanem vážně příjemně a to se odráží i ve výrazu její tváře. Že by si našla nového kamaráda? To ale jen v případě, že bude mít nervy na její stavy.. a taky, že na sebe někde narazí. Teď už by se ale měla rozloučit, protože začíná být nesvá v jeho přítomnosti čím dál víc. "Dobrou noc." Dodá ještě a věnuje mu úsměv na rozloučenou. Uvidí totiž přijíždět auto, které řídí synovec její sousedky, čili její odvoz. Nechce, aby ji s Ryanem viděl a měl otázky, na které Lesie nechce odpovídat. Rozejde se tedy k autu, které zastaví na krajnici. Otevře si zadní dveře a nastoupí. Ještě na Ryana nenápadně mávne a pak už se vůz dá do pohybu.
Odveze ji k jejímu bytu. Naštěstí se jí na nic neptá. Dívka tedy poděkuje, vystoupí a ihned zamíří nahoru do svého bytu. Sousedka už nejspíš spí, protože už je přece jenom pozdě. V kuchyni dá nejprve najíst kočkám, pomazlí se s nimi a až teprve potom se přesune do koupelny. Tam si nejdřív sundá foťák. Vzpomene si, že je někdo fotil při tanci. Nedá jí to a musí se podívat. Na to, že je fotil amatér, jsou to pěkné fotky. Zrzečka se nad nimi dokonce usměje. Pak už ale foťák odloží, svlékne si šaty a vleze si do vany. Umyje se, smyje ze sebe veškerý makeup a pak už se přesune do postele, ve které s úsměvem na rtech a v obklopení svých koček, usne....

Konec hry >>> Lesie byt

Lil nejprve Eliottovi pomůže s úpravou kravaty a pak mu sdělí svůj názor na to, jak to mají dnešní dívky s přitažlivostí k určitým typům klukům a také, jak to má ona. Na to její společník zareaguje a Ruska nad tím musí pokrčit rameny. "Nejspíš k tomu musí některé nejprve dospět, aby pochopili, že s bad boyem je budoucnost nečeká." Pronese a dál už to nějak víc nerozebírá. Lil není na bad boye, ale vždy měla kolem sebe silné muže a ti ji přitahovali. Protože její zkušenosti, co se týče čehokoliv, byli jen s jejími bodyguardy a ten poslední byl jak gentleman, tak i silný muž. Dost ji zasáhlo to, že musel být kvůli tomu přeložen a tu a tam k němu zabloudí myšlenkami. Nyní ale nechce, protože by byla smutná a to dnešní večer nehodlá být. Ještě, když jí mladík sdělí, že je roztomilá. Musí se tomu uculit, protože ji to potěší a také se přizná, že je první, kdo ji nazval roztomilou. Kdyby znal její minulost, věděl by, proč jí to ještě nikdo neřekl. "Většinou působím tvrdě a nejspíš proto mě ještě nikdo takto nenazval." Zkusí mu vysvětlit, proč se tak dělo, ale víc mu neříká. Rozhodně se nechce bavit o svém původu a ani o minulosti. To je téma, které se vždy snaží přejít. Vždy raději odvrátí pozornost na něco jiného. Svou tvrdost mu tak trochu ukáže, když mu trochu rázněji sdělí svůj postoj na sebepodceňování. Ale nemůže to nechat jen tak, protože se takto zrovna k němu chovat nechce. Slíbí mu tedy, že příště se pokusí krotit a ještě obdaří Eliho milým úsměvem. Je mu totiž vděčná, že to takto vzal. Ale více se na toto téma nevyjadřuje. Vlastně není ani čas, protože se vydají dovnitř sálu a tam už obdivují výzdobu, která je na Lil trochu kýč, ale to k Americe a nejspíš i k svátku zamilovaných patří. Raději se přesunou k baru, kde si vymění pár informací, až se dostanou k Ruské vodce, kterou má dívka jako správná Ruska, v oblibě. Proto se pousměje na slova kluka. "Ale ne, pokud bys ji pil opatrně." Poví mu Ruská dívka a svá slova doplní o mrknutí oka. Je to pravda. Sice toho Lil vydrží dost, ale taky pije střídmě a nehází do sebe jednoho panáka za druhým. Navíc to prokládá i jídlem, tak se nemůže stát, že by byla pod obraz a druhý den měla kocovinu. To se jí ještě nestalo a snad ani nestane. Vyhýbá se totiž sladkým alkoholům, po kterých hlava bolí. V tom se s jejím společníkem shodnou. Věnuje mu tedy úsměv. Ten se o něco rozšíří, když dostane růži, kterou nemá kam dát. Napadne ji, že si ji strčí do vlasů a to také udělá. Na oko se zeptá, jak jí to sluší a je potěšena, když jí mladík sdělí, že to vypadá krásně. Nevidí se, ale jakmile půjde na toaletu, přesvědčí se sama, jestli nevypadá blbě. Po chvíli se dostanou k tomu, co dělali v době, kdy se neviděli a Lil zaujme, co jí Eliott prozradí. Se zaujetím ho poslouchá. "Určitě to chci vidět a pak ti sdělím upřímný názor. I když věřím tomu, že se mi to bude líbit." Obdaruje ho úsměvem. Tak nějak má pocit, že bude tento klučina talentovaný a kdyby ten film nebyl dobrý, tak by se o něm nezmiňoval, ne? To má logiku. "Polaris? To zní zajímavě. To si musím zapamatovat." Řekne si spíše pro sebe a když to nebude moct najít, tak prostě vyhledá autora a poprosí ho, aby jí to ukázal sám. Ale to má svůj čas. Dnes jsou na plese a navíc se téma stočí k tomu, že maluje skicy. To dívku zaujme, protože sama si taky kreslí návrhy šatů. Přikývne nadšeně, že to chce vidět. "Moc ráda se na to podívám." Vyřkne upřímně a pak pohne rty do strany po dalších slovech Eliotta. "Hmmm, možná šití těch modelů, ale ty náčrty nejsou kdo ví jaké umění." Zasměje se tomu, protože ty svoje čmáranice jako umění nepovažuje. Většinou si načrtne postavu a pak se zaměří především na detaily šatů a barvy. Protože namíchat tu správnou barvu jí zabere docela dost času. "Někdy ti ukáže to moje umění a uvidíš sám. Dávám si záležet spíše na tom, co má postava na sobě, než na té postavě." Sdělí mu a víc k tomu neřekne, protože se přesunou ke stolku, kde se zapisují kandidáti a krále a královnu plesu. Ne, že by si snad Ruska natolik věřila, ale přijde jí docela vtipné se zapsat a když její společník souhlasí, proč toho nevyužít. Jakmile hodí lístky dovnitř, postaví se bokem, kde si opět povídají. Eliott jí přizná, že byl naposled na plesu dávno. Dívka z toho usoudí, že na maturitním plese a trefí se. Zazubí se na jeho slova a doufá, že se jí nebude ptát na tento ples. Lil ho totiž nezažila.
Raději téma přesune k tanci, ale než jí Eli odpoví, proběhne vyhlášení krále a královny a k velkému údivu uslyší své jméno. Nechá se tedy dovést na pódium, kde je chvíli mimo a v hlavě jí běhají různé myšlenky a scénáře, co se může stát. Naštěstí se nic z toho nesplní a zůstane to jen v její hlavě. Na pódiu se ani nerozhlíží, poděkuje a jakmile je to možné, nechá se svým králem svést dolů. Jakmile je dole, trochu se uklidní, ale pořád to není ono. Klepe se a na chvíli ji napadlo, že by utekla. To by ale jejímu roztomilému doprovodu nemohla udělat. Přijme tedy jeho nabídku tance a nechá se dovést na parket, kde se dá do tance. Pořád je tak nějak nesvá a nemůže uvěřit, co se právě stalo a jak, když není nijak známá a Eliott už vůbec ne. Předpokládá to vzhledem k tomu, jak se jí zdá. Při tanci slyší slova kluka, s nímž tancuje a dokonce se jim i usměje. Nejspíš má pravdu, protože jinak by asi nevyhráli, že? Nechá se vést a snaží se být ladná a uvolněná. Zprvu se jí to nedaří, ale stačí pár kroků a sžijí se, že jim to vážně jde. Dívka mu přizná, že je to pro ni nečekané a mladík jí poví to samé. "Nechápu, kdo nás volil, když tu nikoho neznám." Dodá ještě a při tanci se rozhlédne, jestli spatří někoho známého a taky, že ano. Všimne si Tobiasze, který je ve společnosti nějaké pěkné slečny. Lil v ní pozná dívku, komentujíc mu každičkou fotku na Flickru. Když tanči v jejich blízkosti, věnuje dívka svému kamarádovi úsměv. S korunkou na hlavě ho možná překvapí. Ona sama tomu ještě pořád nemůže uvěřit. Ale je to tak. Poté už ale pohled přesune na Eliotta a podívá se mu do očí. Všimne si, jak zkoumá ty její. Pochválí jeho taneční schopnosti a usměje se na něj. "Řekla bych, že určitě ne, protože když se dívám na ty kopyta kolem." Zasměje se a pravdou je, že kolem nich se kolíbe pár párů, ve kterých kluci zrovna nevynikají v tanci. Ale tak, každý se to nenaučí. Nemají na to talent všichni a každý umí něco jiného. Dívka tím nechce nikoho zesměšňovat. To vůbec. Nedívá se tedy na ty konkrétní jedince dlouho a podívá se na svého spolutanečníka. "Děkuji, ale netančila jsem fakt dlouho, takže to bude tím, že dobře vedeš." Stočí to zase na něj a poté se rozzáří a v očích se jí objeví potěšené jiskřičky. "I já. Přece jen, jsi majitel Nagini." Otočí to ve vtip, protože takové věci není zvyklá říkat a ani to neumí. "To rozhodně." Souhlasí s další větou a tančí dál. Překvapí ji otočka, ale povede se. Lil je nadšená z toho, jak to Elimu jde. Ale jakmile hudba dozní, dívka se zastaví. Ukloní se nazpět a pak je zaskočena gestem, které Eliott udělá. Ještě nedostala políbení na ruku a trochu ji to uvede do rozpaků. Co teď? Musí se nějak vzpamatovat. To jí ale potrvá. Pár vteřin tedy zírá Eliottovi do očí, než párkrát zamrká a pootevře ústa. "Dáme si tedy další kolo?" Řekne to první, co ji napadne, aby zahnala tuto podivnou chvilku. Hlavou pohodí lehce k baru a tam se také přesunou. Popíjejí, dají si zase tanec. Lilien ho dokonce vytáhne na parket i na rychlejší hudbu a uteče jim to opravdu rychle. Nastane konec, a tak se domluví, že ji Eliott doprovodí na kolej. Ruska je ráda, že nebude muset jít sama nebo si volat taxi, protože paranoidní je i vůči taxikářům. Po posledním drinku tedy vyrazí z plesu směrem k její koleji.
Po cestě si ještě povídají a vtipkují spolu. Lil je totiž v náladě a Eli je možná trochu víc opilý. Ale baví se dobře. Nejspíš i proto jim cesta uteče tak rychle, že se ocitnou před budovou koleje. Dívka se zastaví. "Takže můj králi, děkuji ti za krásný večer a i za doprovod. Pozvala bych tě nahoru na ochutnávku pravé ruské vodky, ale obávám se, že moje spolubydlící už spí." Ušklíbne se a myslí to tak, jak to říká. Nemá žádné nemravné myšlenky. Taková Lil není. A jelikož ví, že by její spolubydlící nebyla nadšená, musí se se svým králem rozloučit. "Takže ti můžu popřát jen šťastnou cestu domů, pokud možno příjemnou a budu se těšit na ten film i ukázku skiců." Uculí se na něj a tak nějak automaticky se k němu skloní, aby ho mohla políbit přátelsky na tvář. "Dobrou noc, Eli." Dodá, když se zase narovná. Věnuje mu ještě zářivý úsměv, mávne a pak už se otočí a zamíří do budovy. Po schodech se vydá ke dveřím pokoje. Potichu odemkne a jako myška vstoupí dovnitř. Svítí si mobilem, aby nevzbudila spolubydlící. Velmi potichu si sundá korunku a odloží na svůj stolek. Vezme ručník a pyžamo, hrábne po kartáčku s pastou, aby se přesunula do koupelny, kde provede, co je potřeba a zaleze si do postele, ve které ještě chvíli vzpomíná na fajn večer s jejím kamarádem Eliottem, než nad ránem únavou usne.

>> Konec hry >> Kolej

Nedá se říct, že by na ni byl Toby vyloženě zlý, nikdy se to nestalo, ale to mu samozřejmě neuzná, protože i když není zlý, rozhodně je drzý a vařečkou po zadku by si určitě zasloužil! “Jistě byl,” odvětí veledůležitě. “Ale teď nemám čas vzpomínat,” dodá vyhýbavě, protože neví, jakou situaci by na něj vytáhla, když se jí s nim nic zlého nepřihodilo. Potřebovala by víc času, aby to mohla domyslet, ale ten opravdu nemají. To by pak také mohli na ples dorazit až zítra, což by Tobymu nejspíš nevadilo, ale jí ano! Přece se neupravovala proto, aby se pak předvedla jen uklízečkám, které po plese sál pucují - nebo prostě jakékoliv uklízecí četě. Nene, jen ať mají možnost k obdivu všichni z univerzity.
Po komplimentech, které ji uvedou do rozpaků, se jí Toby zeptá na oblíbenou kytku, čímž je nakonec přeci jen trochu zdrží, ale jelikož je to méně zapeklité téma než to předchozí, nemá problém se nad tím pozastavit a uvažovat nad odpovědí. Dojde k závěru, že bodláky nejsou nic pro ni, s čímž se Tobymu také svěří a samozřejmě si za to od něj vyslouží další drzou poznámku. S pobaveným výrazem ve tváři si založí ruce na prsou, nakloní hlavu do strany a přitom na něj kouká, jako by uvažovala, jestli ho vytahá za uši, anebo mu rovnou urve celou hlavu. “Věděla jsem to, a proto jsem tě musela hned upozornit. Máš to vepsáno v očích, kolik holek už od tebe dostalo bodláky!” řekne pobaveně a ruce zase spustí podél těla. “Nehodlám být další,” dořekne tónem napovídajícím, že mu to má být úplně jasné. Pak se jí ve tváři znovu objeví úsměv - taky nevěděla, že je smradka (pod tím tu kytku zná) původním jménem aksamitník, ale Teddy jí o tom poreferovala a teď může dělat chytrou. “To teda nevymyslela! Taky se mu říká smradka, takže si umíš představit, proč ho asi nechci.” Není si tak docela jistá, jestli aksamitník opravdu smrdí, ale nebude to riskovat. Má hezky voňavý pokoj, přece si nebude své jin-jang kazit nějakou smrdutou kytičkou. Nakonec zvolí kopretinu - útlou, krásnou a divokou - a je vidět, že je se svým výběrem spokojená. Kolik holek by si vybralo kopretinu? Moc by jich určitě nebylo. Dokonce i Toby to označí za dobrou volbu, čímž ji velmi potěší, a tak mu věnuje široký úsměv. A také se zardí, když její společnost dodá, že je kopretina stejně divoká jako ona. “To je doufám kompliment,” ujistí se, protože by to taky mohlo v překladu znamenat, že je živá, až je to otravné a to by teda moc fajn nebylo.
No, ať je to jakkoliv, tak hrozné to být nemůže, Tobyho na ples totiž dostane a nemusí mu ani moc vyhrožovat. Zato mu slíbí, že mu jeho ochotu vynahradí, s čímž ten holomek hned taky souhlasí. Překvapuje ji to? Ani ne. “Třeba už mám něco vymyšlené.” Oplatí mu mrknutí a nechá se odvést k foto koutku, na kterém se před malou chvíli domluvili. Tam se jí Toby svěří, že snad začne pít ze všech těch srdíček kolem. To ji pobaví a začne si ho představovat opilého. Dojde k závěru, že v agresora by se neproměnil, spíš si umí představit, že by mluvil z cesty a u toho byl hrozně roztomilý. A až by se zase někdy potkali, mohla by mu to předhazovat a třeba si i něco vymyslet, aby se cítil trapně - ach, to by bylo. Do alkoholu ho ale nutit nehodlá, jen aby si z něj mohla dělat srandu, Toby tedy může být klidný. “Nebyl bys první, koho bych táhla domů,” řekne s pokrčením ramen. Většinou šlo sice o holky, ale určitě by zvládla i tady svého kamaráda, který nevypadá, že by vážil metrák. “Nudit se s tebou? Ale nee, jak bych se mohla nudit, když bych byla vítězem každé naší debaty?” Naráží na to, jak se neustále provokují a občas je v tom lepší ona a někdy zase on. Kdyby přestal zlobit, zlobila by jen ona a vyhrála každou provokaci, se kterou se vytasí. To by si užila! Dobře, zanedlouho by to asi začala být nuda, nebyla by to žádná výzva, ale ze začátku by si vůbec nestěžovala. Konečně se poté postaví tak, aby je mohla fotografka vyfotografovat, přičemž Tobyho ujistí, že jí jeho dotek nevadí - nechá si ovšem pro sebe, co to s ní provádí - a zářivě se usměje do objektivu, jen co od svého společníka odtrhne oči. Jakmile jsou vyfoceni a ujištěni, že se povedla hezká fotka, poodejde s Tobym stranou. “Oh, jak milé, že se staráš o mou energii, ale neboj, budu ti stačit,” řekne, přistoupí k němu o kousek blíž a upraví mu sako, jako by to snad potřebovalo a u toho se tváří, jako by ho vyzývala na dance battle. Tanec ke krasobruslení patří, je si tedy jistá, že to zvládne. Nato se ho chytne za paži a vyrazí s ním k baru, kde mají načerpat energii z nějakého nápoje, který si tam vyberou. Avšak než se stačí vůbec rozkoukat, co na baru nabízí, všimne si Teddy ve společnosti Casse. To ji pochopitelně zaujme víc než nabídka nápojů, až si málem zapomene objednat. Po chvíli jí však dojde, že na ně nejspíš zírá až moc, k čemuž dopomůže barman, který netrpělivě čeká, až si řekne o něco k pití a co teprve ustaraný Toby! Rychle si řekne o colu a pohled stočí k fešákovi vedle sebe. “Vůbec nic, zdá se, že je všechno v naprostém pořádku,” ujistí ho a věnuje mu úsměv od ucha k uchu, který má vypadat nevinně - vůbec právě nedohlížela na svou plnoletou kamarádku, která se umí rozhodovat i bez její pomoci. Popadne colu, která je před ní postavena a upije z ní, zatímco jí pohled opět na malou chvíli sklouzne k Teddy. V duchu se za to okřikne. Musí s tím přestat a soustředit se na Tobyho, který se určitě celý třese na to, až to rozjedou na parketu. Obrátí proto svou pozornost zpět k němu. “Tak co? Připravený mi ukázat, co v tobě je?” Upije ještě trochu coly a odloží si ji na bar. Nato Tobyho vytáhne mezi tančící lidi a s přestávkami s ním protančí snad celý ples. Po celou dobu je poznat, že se s ním moc dobře baví. Na konci je jí až líto, že ten večer neměl víc hodin. Nechá se poté doprovodit až k nerdskému spolku, kde mu poděkuje za společnost a dovolí si mu vtisknout pusu na tvář. Neubrání se přitom lehkému úsměvu. “Doufám, že jsem tě neodradila a někdy si to zase zopakujeme,” dodá a jen co jí Toby odpoví, rozloučí se s ním a zamíří do domu. Tam se na krátký okamžik opře o dveře a vychutná si vzpomínky na hezky strávený čas, než si zase vzpomene na Teddy, za kterou se musí vydat ještě teď! Snad nespí, ale i kdyby, tak dlouho nebude.

→ konec hry

Byla nadšená, když Lincoln souhlasil s účastí v soutěži o krále a královnu plesu. Samozřejmě věděla, že nejspíše nevyhrají, protože tu měli velkou konkurenci, všichni vypadali náramně, ale… proč to nezkusit, že? Už jen samotná účast ji udělala neskutečnou radost, což na ni šlo, myslím, dostatečně vidět. ,,Nenenenene," vrtěla nesouhlasně hlavou. ,,Je to soutěž o královnu a krále, ne jen o královnu," zdůraznila, aby pochopil, o co jí jde, načež své krůčky nasměřovala směrem k baru. Tam se nemohla pořádně rozhodnout, jaký tematický drink zkusí jako první; naštěstí však měla spoustu času, fronta byla tak dlouhá, že měli dokonce s Lincolnem čas probrat jeho život (ne)alkoholika. ,,Vážně? Nikdy?" zeptala se jej skoro až nevěřícně, ačkoliv přesně nevěděla, co čekala, když Lincolna tak dobře zná – bylo přeci jasné, že se její nejlepší kamarád ťunťa nikdy neopil. ,,Tebe ani nezajímá, jaké to je?" vyptávala se dál s potulným úsměvem na tváři. ,,Ne, že by bylo vyloženě o co stát, ale vyzkoušet se má vše," zastřihala na něj obočím a krátce se zasmála. Huh, asi na něj neměla nejlepší vliv, co? Na druhou stranu ji samotnou podobné experimenty lákaly, ačkoliv by to zřejmě nikdy nepřiznala nahlas; chtěla se vyhnout odsuzujícím pohledům. ,,Takže mám jako ochutnat všechny sama?" zeptala se s přimhouřenýma očkama a kousla se do rtu při myšlence, že by to doopravdy zkusila. Možná kdyby nebyli na plese… Přeci jen na sobě měla poněkud drahé šaty a líčení společně s účesem ji dalo taky práci, nerada by to jen tak zahodila kvůli ochutnávce všech drinků. Nehledě na to, že by u Lincolna pěkně klesla, kdyby se tu začala válet někde pod stolem a říkat všem procházejícím, jak moc ráda je má. Nakonec rychle zavrtěla hlavou, aby všechny myšlenky vyhnala z hlavy a konečně si rozmyslela, který drink si dá, jelikož už byli skoro na řadě. Navíc se jejich konverzace stočila k úplně jinému tématu, nad kterým se Lacey pobaveně uchechtla. Asi nebyla úplně nejlepší kamarádka, když přišlo na kluka, který se jí líbil, a se kterým následně začala chodit; často to dopadalo tak, že na své kamarády měla minimum času a věnovala se hlavně jemu. Na druhou stranu by se na žádného svého kamaráda nevykašlala přímo na nějaké akci, to by přeci bylo skandální! A pěkně odporné. ,,Nemusíš se bát, dneska to bude jen o nás dvou," ubezpečila ho s milým úsměvem a jemně pohladila po rameni. Neplánovala dělat podobné praktiky i někdy v budoucnosti, s Tabbs se jednalo o ojedinělou záležitost, která ji sice málem vyšla, ale zřejmě tím Lincolna dostala mimo svou komfortní zónu, a to od ní asi nebylo úplně hezké; ačkoliv byly její úmysly zcela čisté. ,,Love potion, prosíím," sdělila barmanovi, když se konečně dostali na řadu, a věnovala mu zářivý úsměv. Pak se s drinkem v ruce konečně vzdálila od baru a začala pokukovat po svém okolí.
Jejím očkám neuniklo nic, a tak nebylo divu, že už o pár chvil později nadšeně mávala na dvojici lidí, na kterou musela upozornit i Lincolna; jednalo se totiž o jeho rozkošné dvojčátko, které tu bylo, očividně, se svým novým přítelem. Jak jinak si to vysvětlit? Valentýnský ples byl úžasnou příležitostí pro to, aby každý projevil, co k tomu druhému cítí – Lacey a Lincoln tedy byli výjimkou, ale to snad každý věděl! ,,Myslíš? Nikdy jsem je spolu neviděla," oponovala slovům Lincolna a bohužel si stále jaksi nevšimla, jak moc ho to vyvedlo z míry; jinak by samozřejmě mlčela. Teddy to moc přála, moc se tedy neznaly, ale pokaždé, když spolu mluvily, byla k ní neskutečně milá. Nebýt zrovna na valentýnském plese, zřejmě by k ním rychlostí blesku zamířila a začala zjišťovat vše potřebné, ale jelikož se to zrovna teď nehodilo, navrhla raději Lincolnovi přesunutí k fotokoutku, kde se budou moci zvěčnit na fotce. Ten kupodivu nic nenamítal, a tak se tam rázem vydali. ,,Jo, to bude vypadat hezky!" rychle pokývala hlavou na jeho nabídku se posadit na nazdobenou lavičku. Drink odložila někde bokem, aby jim na fotce nevyváděl neplechu, načež si s veškerou opatrností sedla tak, aby si náhodou neponičila šaty; jednou se ji samotným nedopatřením roztrhly zrovna když vstávala – docela to tehdy oplakala. Nechtěla vyloženě romantickou fotku, a tak Lincolna chytla pouze kolem ramen, lehce se k němu natočila čelem a nepatrně se k němu naklonila, přičemž se samozřejmě nezapomněla zářivě usmát. Mezitím na pódiu probíhalo vyhlašování krále a královny plesu, což samotná Lacey zaregistrovala až při vyhlášení jmen, která bohužel nebyla jejich. Trochu ji to mrzelo, protože už odmalička toužila být královnou plesu, ale… alespoň to zkusili! Byla za to ráda tak jako tak. ,,To nevadí," zavrtěla hlavou a nepatrně se na svou společnost usmála. Lincoln však mohl poznat, že to nebylo úplně upřímné. Naštěstí ji taky vzápětí rozptýlil, a to nabídkou, která se neodmítala – na tancování se dneska přeci jen taky dost těšila! Rychle tedy dopila poslední zbytky drinku, který ji už stihl malinko stoupnout do hlavy, odložila prázdnou skleničku na nejbližší stolek a vydala se s Lincolnem na taneční parket.
Na parketu to Lacey samozřejmě pořádně roztancovala, jelikož se za své taneční kreace vůbec nestyděla. Ukazovala Lincolnovi nové pohyby, které se naučila a hravě se vlnila do rytmu hudby. Vypadalo to, že už ji nějaká prohra korunek vůbec netrápí. Bývala by byla na parketu zůstala déle, kdyby Lincoln nenavrhl pauzu a ona ji jakožto věrná kamarádka přijala; stejně by vypadala hloupě, kdyby tu tancovala sama. Posadili se tedy k nedalekému stolu, kde nechali své nožky odpočívat, zatímco Lincoln vyprávěl Lacey o svém čase stráveném s Giou. To bylo pro Lacey docela překvapivé a vzrušující zároveň, takže nebylo divu, že měla na svého kamaráda spoustu otázek. ,,Gia je neskutečné zlatíčko," poznamenala na závěr a uculila se na něj. Ti dva by se k sobě vlastně neskutečně hodili, ale to už si raději nechala pro sebe. Jejich konverzace pak nabírala všemožných obrátek – Lacey si stěžovala na jeden povinný předmět, kolem kterého ji šla hlava kolem, následně nadšeně povídala o knížce, kterou právě čte, a pak si až zoufale povzdychovala nad svým milostným životem; po tomhle to chtělo další drink, který si dal dokonce i Lincoln! Tentokrát Lacey sáhla po La Fleurette, což znělo neskutečně elegantně, ačkoliv to její americká pusa vyslovila úplně špatně. Po nějaké chvíli zamířili zase na parket, kde se Lacey zase dostala do svého živlu. Během toho si ani nestačila povšimnout, že už je chudák Lincoln z dnešního večera úplně strhaný, jinak by mu navrhla, že už půjdou – místo toho to musel udělat on. Samozřejmě nic nenamítala a vydala se po jeho boku z akce pryč, taneční parket se jí však opouštěl velmi těžce. Nevadí, těch plesů ještě bude! Společně došli až k holčičímu spolku, kde se spolu rozloučili dlouhým, pevným objetím. ,,Já taky," šeptla a mile se na něj usmála, když se od něj odtahovala. ,,Uvidíme se ve škole," mrkla na něj a s lehkým máváním se od něj začala vzdalovat, než se k němu otočila zády a ztratila se uvnitř holčičího spolku. Tam se dobelhala až ke svému pokoji, kde provedla svou night routine, až se konečně svalila do postele a spokojeně usnula.

Kdyby bývala věděla, že za ni Seth vyrazí ven, zřejmě by si našla místečko, kde by ji jen tak nenašel; až tak moc se za svá slova styděla. Nejradši by se zahrabala do země a už nikdy nevylezla, a to obzvláště ve chvíli, kdy k ní Seth začal mít poznámky, na které nevěděla, jak má reagovat. Dostal ji do takových rozpaků, že se nezmohla na jediné slovo, a že měla chuť zase vzít nohy na ramena a utéct. V hlavě si však musela několikrát zopakovat, že není srab a že to je jen další syčák, který ji však bohužel vším svým konáním dostává do úzkých. Stačilo jen, aby se jí podíval do očí a ona rázem v ten moment zapomněla, jak se vlastně jmenuje. Bylo divné, jak na vás určití jedinci působili, obzvláště, když jste je sotva znali. Na Sethovi ale něco bylo… něco, co se jí líbilo a co ji přitahovalo. ,,Neztratil, protože jinak by ses ani nenamáhal za mnou dojít," zareagovala po dlouhé odmlce na jeho slova a s neutrálním výrazem ve tváři se mu zadívala do očí – tak trochu doufala, že v nich spatří pravou reakci na svou poznámku, protože ta slovní se může dosti lišit. Muži často lhali, jen aby nebyli označeni za slabochy. Patricia si v tomhle ohledu věřila, určitě na něm zanechala nějaký dojem, jen netušila, jak moc velký byl. Ta ujde, ta je fajn, na jednu noc by šla, ale jo, beru ji, nebo snad panebože, s tou chci strávit zbytek života? Tipovala tu třetí možnost. Vnitřní hlásek ji našeptával, ať se na něj vykašle, ovšem ten druhý, hlasitější, ji naopak vyzýval k akci, protože pětiminutovka se Sethem Gardnerem by nebyla zas až takový hřích, ne? ,,Takhle to nebylo," svraštila obočí a zatěkala pohledem po jeho tváři. ,,Nebála jsem se, že něco chytím," dodala vzápětí, přičemž ji obočí sjelo ještě o několik milimetrů níže. Nechápala, jak ho mohlo napadnout zrovna tohle, ale očividně nad celou událostí dosti přemýšlel – jinak by přeci přišel s mnohem logičtějším vysvětlením. ,,Měla bych snad?" zeptala se vzápětí, tentokrát však s odlehčenějším tónem hlasu a nepatrným úsměvem na rtech; pochopitelně jen vtipkovala. Už nebyla tak napjatá, malinko se uvolnila, ačkoliv celá situace pro ni stále nebyla úplně nejpohodlnější. ,,Chtěl jsi tenkrát pusu, ne?" obočí tentokrát pozvedla do nebeských výšin a pohledem vyhledala jeho rty. Vypadaly lákavě, ale kdyby ho teď políbila, byl by to svým způsobem bod pro něj, protože by tak dostal přesně to, co chtěl. To se jí nezamlouvalo, protože ona svůj slíbený telefonát nedostala. Přiblížila se k němu tak blízko, že to už vypadalo, že se ho opravdu chystá políbit, ovšem těsně před polibkem se zastavila a pohlédla mu do očí. ,,Budeš mi muset zavolat," zašeptala mu do rtů a věnovala mu letmý polibek do koutku, pak svůj zářivý úsměv a v poslední řadě i výhled na svá záda, jelikož se rozhodla vydat zpátky do společenského sálu. Sama pořádně netušila, co za návrh mu to právě dala, ale koho to zajímalo? No tak se holt zase spálí a bude smutná, ale ještě předtím zažije ten hezký chvilkový pocit štěstí – jako právě teď.
Po návratu do sálu se všem přítomným u baru omluvila za svůj náhlý úprk a hbitě se vrátila zpátky do práce; s úsměvem, samozřejmě. Po zbytek noci již na Setha nepromluvila, věnovala mu pouze potulné pohledy, a když na sebe čirou náhodou narazili, tak dělala, že má až moc práce s leštěním skleniček. Ne, že by chtěla být hard to get, spíše mu chtěla dát najevo, že nic nebude, dokud ji nezavolá tak, jak ji minule slíbil. A taky se jí líbilo to napětí, které mezi nimi díky tomu bylo, to nebude lhát. Po skončení akce napsala na kus papírku opět své telefonní číslo, a to strčila Sethovi při svém odchodu do kapsy; nevěnovala mu však přitom ani pohled. Pak už konečně zamířila domů, kde se celá unavená svalila do postele a téměř okamžitě usnula.