Naštěstí už si za ty roky na drsňácké chování Bexy zvyknul a většinu jejích výroků si nebere k srdci. Ani dnes tomu není jinak, akorát se cítí trochu provinile, že si vůbec dovolil shodit před ní sebe samého. Ví, že se u ní tohle smýšlení nikdy nesetká s úspěchem, ale stejně si občas nemůže pomoct; je už prostě takový. Teď se ale dokáže zastavit dřív než předtím a místo rozporování se na ni omluvně usměje. Však má pravdu. Neudělal nic špatně. Samantha se jen rozhodla pro někoho, kdo jí vyhovoval víc a on by měl být rád, že s ní neztratil žádný čas. Jenže má pocit, že nikdy není dost. Proto je pro něj těžký věřit něčemu jinýmu, ale vzhledem k tomu, že Bexy není na jeho myšlenkové pochody zvědavá, už si je nechává pro sebe a věnuje se jejímu outfitu. Vypadá fakt dobře, takže pochvala je na místě. Sice se kvůli tomu chvíli červená jak divý, ale za ten její šťastný úsměv a vtipné pózování to stálo. Vždycky je rád, když může někomu udělat radost a zvlášť Bexy, která má v životě tolik negativity, až z toho má pocit, že ten život potřebuje trochu projasnit. A tou negativitou myslí její věčné nadávání na vše kolem, což ona sice jako negativum nevidí, ale on tak trochu jo. „Zrovna ty jich máš na rozdávání, a že by se to občas někomu hodilo,“ prohodí, aniž by se zamýšlel nad tím, že právě někoho zdissoval. Nevědomé urážky jsou asi jediné, které dokáže vypustit z pusy, zvlášť když je myslí jako poklonu pro někoho jiného. Narážku na její sexualitu pochopí, jelikož se sám řadí mezi ty, co v hlavě ještě pár mozkových buněk mají a tiše se tomu zasměje, zvlášť když ho poplácá po tváři jak maminka svoje děcko. „Tak to ty dvouhodinový přípravy na pozvánku na rande byly úplně zbytečný, škoda,“ uculí se na ni, zatímco z něj postupně opadá alespoň část nervozity. Tahle brunetka na něj má větší vliv, než by se mohlo zdát. Anebo v její přítomnosti není nervózní čistě kvůli tomu, že ví, že nemá důvod. Právě kvůli její sexualitě totiž ví, že nemá šanci a nemusí se tak bát, že by si u ní svým trapným blábolením zavřel dveře.
S drinkem v ruce se s ní vydá k nějakému stolečku, ale víc pozornosti než výběru místa, věnuje spíš nějaké holce, na kterou ho Bexy upozornila. K jejímu zklamání to Samantha není, ale jemu se uleví. Moc se mu nechce držet rozjetou Bexy zkrátka, aby jí náhodou neutíkala vytrhat vlasy. „Tak to je kompliment roku,“ přiloží si dlaň na srdce v náznaku pocty, a přestože mluví trochu sarkasticky, vlastně je to tak trochu pravda. Moc hezkých slov od Bexy neslýchá, takže tohle se dá vážně považovat za tu největší lichotku, co od ní může dostat. Z velké části i kvůli tomu, že se v jejich okolí určitě nenajde moc lidí, o kterých by tohle řekla. „No já ti nevím, ještě skončíme na policejní stanici,“ zapochybuje, nejistý si tím, zda ji chce na Sam vůbec upozornit, pokud ji někde uvidí. Přátelský pokec by ty dvě asi nečekal a jemu se vážně nechce trávit večer v cele předběžného zadržení, kde by s Bexy nejspíš skončili, kdyby se do ní pustila. To už radši bude mluvit o svém neexistujícím love life, což nevede k ničemu jinému, než dalšímu sebepodceňování a ráně do paže. Pro jistotu od ní krok ustoupí, aby se náhodou nerozhodla pro další násilnické projevy. Kdyby věděla, co se mu s jejími dalšími slovy honí hlavou, nejspíš by mu příště rovnou vyrazila zuby. Chce něco namítnout, ale protože bohužel nemá co, všechny jeho myšlenky zaniknou v tichém povzdechnutí. Ví, že má pravdu. Na sebepodceňování není přitažlivý vůbec nic a má štěstí, že s ním šla aspoň ona. Akorát Bexy se asi moc šťastně necítí, když tady musí trčet zrovna s ním. „Jako bych byl v drbání ta největší konkurence,“ pronese, tentokrát s nádechem pobavení v hlase. Jestli v něčem opravdu nevyniká, je to právě drbání. Bexy se tím pádem o svůj job super drbny nemusí vůbec bát. Mnohem víc mu jde projevování zájmu o přátele, a tak nejspíš není překvapivé, když se začne zajímat o její milostný život. Už dlouho od ní žádné novinky neslyšel, takže ji se zájmem poslouchá a sem tam se napije čehokoliv, co mu namíchali na baru. Není tedy divu, že zpozorní při zmínce nějaké Meg, zvlášť když mu ji vykreslí jako ztělesnění anděla. „To je skvělý, Bex,“ usměje se na ni a ani se nepokouší skrýt radost, kterou z téhle novinky má. „Odkud ji vlastně znáš? A už si ji někam pozvala nebo to tak daleko ještě nedošlo?“ zvědavě na ni koukne, odhodlaný zjistit o té holce něco víc. Přece jen, podařilo se jí okouzlit zrovna Bex a to není nic lehkého. Sám by o tom mohl vyprávět. A že by mu to bylo mnohem příjemnější než vykládání o svých vlastních love interests. Skoro se začne radovat, když to vypadá, že si na svou otázku odpověděla sama, ale o pár sekund později ho to zase přejde. „Víc se mi to líbilo jako ten vtípek,“ namítne a vzápětí se rozpačitě poškrábe na zátylku. Porozhlédne se kolem, jako by snad hledal někoho, kdo ho od tohohle výslechu může zachránit, ale protože žádného rytíře na bílém koni nezahlédne, musí se bohužel podívat zpátky na Bex, která ho k odpovědi doslova pošťuchuje. „Ehmm, no… vždyť víš, jak na tom jsem,“ pokusí se z toho vybruslit, ale pravdou je, že neví jak. „Těm co se mi líbí, se nelíbím já a tak je to pořád dokola,“ pokrčí nad tím rameny, zatímco si vzpomene na Betty a kluziště. Možná by se jí o tom mohl zmínit, aby na ni nepůsobil jako totální looser, ale trochu se bojí, že z něj začne tahat víc detailů, do jejichž popisu by se nerad pouštěl. Zvlášť když neví, jestli Betty vůbec chce, aby někde říkal, že spolu byli na rande. „Asi budu potřebovat lekce Bexyina šarmu, abych ti měl příště co vyprávět,“ s úsměvem na ni mrkne, nechávajíce si info o Betty pro sebe. Zaprvé se necítí moc komfortně, když musí o podobných věcech mluvit a zadruhé nehodlá vyslepičit něco, co možná druhá strana vůbec vyslepičit nechce. Co on ví, třeba by se za něj styděla stejně jako Samantha. Ještěže existují mobily a povinnosti, kterými může Bexy snadno navést na něco úplně jiného. A jak se zdá, točení videí začne působit jako dokonalé rozptýlení pozornosti, protože zanedlouho už se naklání Bexy přes rameno a čučí jí do mobilu na dost crazy videa. Damn, aby tohle dokázal udělat na veřejnosti, musel by do sebe otočit celou flašku. „Doufám, že mám ve všech těchhle variantách roli kameramana, protože jestli ne, nejspíš se budu muset odstěhovat na Mars, až tohle natočíme,“ nervózně se zasměje a ještě jednou si prohlédne všechna tři videa. Je to těžké rozhodování, ale nakonec se rozhodne pro variantu číslo dvě, která mu připadá jako to nejmenší zlo. „Asi to druhý, na to třetí toho máš určitě moc málo vypito,“ zasměje se při vzpomínce na poslední video. Šílený mu sice přijdou všechny, ale to poslední? Jasný winner pro second hand embarrassment. „No tak běž, předveď mi svý moves, ať tě můžu přihlásit do Star Dance,“ uculí se na ni a aniž by na něco vyčkával, vezme jí mobil z ruky, ready na všechny režisérské pokyny.

rockstar
Charlie

„Někdo se najde,“ zamručela nad jeho tvrzením a krátce se porozhlédla kolem, „třeba taková Samantha. Ta by potřebovala pořádně vyčistit žaludek,“ přemýšlela nahlas, přičemž jí v hlavě naskočilo nespočet variant, jak toho vlastně docílit a připomenout jí, že by si s chlapci s tak křehkou osobností jako byl právě Cass neměla zahrávat. „Přehodnotit svý chování… a možná trochu zmalovat ten její falešnej ksicht,“ dodala s pokývnutím hlavy hledící kamsi do prázdna, „hmm, to je asi zatím všechno. Mně beztak ještě něco napadne,“ uchechtala se nad svým hit listem. Pravděpodobně měla Samantha velký štěstí, že k nim zatím ještě nepřišla do styku a Bexy absolutně netušila, jak vypadala. Nechtěla ho však svými explicitními myšlenkami děsit. Jsou totiž věci mezi nebem a zemí; pokud něco řekla nahlas nemuselo se ihned jednat o pravdu. Tehdy na střední mu taky líčila, jak ho nebude bránit fyzicky a pak skončila s podmínečným vyloučením. Bex se pro jistotu soustředila na tu jeho fešáckou vzorovanou košilku a faktem, že ji tady vícehlasně chválil. „Woah! No, tak s tímhle slovníkem,“ culila se, uhlazující mu volnou rukou pár pomačkaných vlnek na jeho outfitu (ještě si naslinit palec a utřít mu z tváře flíček a mohla být fakt mamina), „je mi ctí tě pasovat na Rizziana,“ prohlásila mezitímco rukou ho pomyslně pasovala z ramene na rameno, aby podtrhla své tvrzení. Hele, královnou už dávno byla (alespoň in her head), tak si mohla dovolit kohosi pasovat, jak si jen usmyslila. Už od tohoto momentu považovala tohle nedobrovolné trávení času s jeho ubožáckou maličkostí jako dobře investovaný čas.
Přesně to ji mnohem víc nahypovalo k tomu tu čůzu najít a promluvit ji do duše. Už, už viděla krev na tanečním parketu, bohužel Cass ji vyvedl z omylu. Samantha byla v nedohlednu. To však neměnilo nic na tom, že ji dřív nebo později najde a zakroutí ji krkem. Nad punchable výrokem se musela na milisekundu zamyslet. Kupodivu měl pravdu.  „Jop, takže být tebou bych si ho někam zarámovala nebo nastavila jako připomínku,“ ušklíbla se na něj, přičemž pohled stejně odvrátila stranou a pečlivě se zaměřovala na prázdné stolečky s tím nejlepším výhledem. S takovým výhledem, kde by mohli vidět nejen na všechny, ale i na Samanthu až se k nim jistojistě přiřítí a bude oba prosti o odpuštění. Cassian stoprocentně poleví, zatímco Bex si bude brousit čepel sekery, aby ji mohla na místě popravit. „Jeez, děláš, jak kdybych tam měla jít poprvý,“ protočila nad ním otráveně očima v sloup. Kazil jednak srandu, tak i spravedlnost. „Stejně by to byla jenom výměna názorů. Násilí jedině pokud by měla černý pásek v karate, což pochybuju,“ smála se rozverně nad svou myšlenkou. V její hlavě Samantha vypadala a zněla dost neschopně, takže nějakých bojových sportů se rozhodně neobávala. Dobrá nálada pominula v mžiku, co se před ní Cassian dobrovolně shazoval. Ačkoliv o něm ráda mluvila jako o trapákovi a budižkničemu, s ostatními se v tomhle nemohl ani rovnat, protože pro ji cizáci automaticky byli totální loseři. To, že ho občas šikanovala slovně i fyzicky (jako například teďka když na nej vztáhla ruku a praštila jej do ramene), bylo z lásky. Výraz ve tváři se jí trošičku proměnil jako reakci na jeho nečekané ustoupení stranou. Zakroutila nad tím však pouze hlavou. „Tak já si tě půjčím na to doslovné, ať se jednou cítíš užitečně,“ chichotala se. Ta její přátelskost vůči jemu se začala projevovat, a to nebylo vůbec dobré, tudíž byla mnohem radši když začali řešit téma, u kterého se mu může znovu vysmát do ksichtu. Stojící u stolečku měli dostatek soukromí na to rozebírat bitches. Bexy na randění nebyla a rozhodně na tom byla stejně bídně jako pan Nezasunul po její pravici, ale to neměnilo nic na tom, že si to může přibarvit podle svého. „Ze školy,“ odpověděla mu rychle na jeho dotaz týkající se její crush, „náhodou bylo naprosto dokonalý meet cute.  Děkan chtěl nafotit nějaký materiál pro tým a ona se tam připletla a pomohla mi,“ pokusila se to nějak shrnout. Ano, tohle byla teoreticky pravda, ale od toho momentu neuběhlo tolik měsíců, aby nad Meg mohla přemýšlet jako nad svou budoucí holkou. Nad tou představou se samolibě usmívala. „To víš, že jo,“ pokývala nad tím sebejistě hlavou, „no a od té doby na ni nedokážu přestat myslet,“ culila se. Připadala si trochu zranitelněji, a tak zvolila tu nejlepší formu sebeobrany a zeptala se na ten jeho milostný život, když se tak moc snažil vynutit informace o tom jejím. „Zákon schválnosti,“ okomentovala jeho situaci. Trochu však zpozorněla při oslovení těch love interest v neurčitém rodě. „No ne, ne! Ty jsi fruity a ani se nepochlubíš? No mě se zdá,“ rýpla si do něj. Jestliže to byl jenom jeden z jeho výmyslů, jak z téhle konverzace vycouvat, tak ho byla za ten queerbaiting připravena uškrtit. A ne, tím rádoby Bexleyiným šarmem si to nevyžehlí. „Jooo... tak na ten nemáš. Se máš chlapče ještě co učit,“ zamumlala spíše pro sebe. Videa mu ukázala jen tak z recese, jenže její mysl pořád utíkala určitým směrem. Nezaujatě pokyvovala nad jeho slovy vyjadřující určité ztrapnění. Bexy bylo docela jedno, co si o ní ostatní mysleli; hlavně tímhle mohla škole ukázat, že slovo upjatosti ji nevyjadřuje ani zdaleka. „Ksakru a já doufala, že to na tom třetím spolu pořádně rozjedeme,“ pousmála se. Připravena se však vrhnout do víru tanečního parketu a ukázat těm debilům, proč má Bexy vysoký skóre na Just Dance, ještě nebyla, jelikož měla rozdělanou misi. „Nope, ani náhodou!“ vyhrkla rychle a svůj mobil mu z ruky prudce vytrhla (možná mu u toho ruku trošku zmáčkla, ale nic agresivního). „Půjdu až mi taky řekneš po kom házíš očkem,“ trvala si na svém, „ať je to fér,“ dodala o něco jemněji, aby se jí tady chlapec před očima nesesypal. Přesně o tom byl feminismus: žádné rozdíly.  

Na rty se mu vkrade pobavený úsměv, jak sleduje to její divadýlko. Nejspíš se snaží napodobit holky, kterým se ze sportovců podlamují kolena, a i když si na to normálně nestěžuje, v jejím podání mu to nadšení přijde komický. Ale stejně by se klidně vsadil, že jí to radost udělalo. Holky přece mají rády pozornost, ne? A ona dostala rovnou pozvánku na rande, pokud by se tomu tak v jeho podání vůbec dalo říkat. Každopádně už tohle téma nechá vyšumět. Třeba se budou celej večer nudit nebo si polezou na nervy a žádný příště nebude, takže nevidí důvod, proč to dál rozebírat. Místo dalších řečiček s ní radši vyrazí k baru, aby se trochu osvěžili. Pitný režim je přece důležitý, a tak musí dohlížet na to, aby ho pořádně dodrželi. „Bude ti muset stačit i příště,“ mrkne na ni, jelikož jí fakt nikdy nehodlá vyslepičit na čem se spolu s klukama dneska dohodli. Ellie si tak může jenom domýšlet, jestli má pravdu nebo má jen až moc bujnou představivost. Vyčkávání na drinky si mimo povídání s ní krátí i hledáním známých tváří. Nechce sice Ellie opustit, ale pozdravit kámoše klidně může, počínaje Jettem, který má sám ruce plné práce s Enzem. Zatím ne doslovně, ale třeba na to taky dojde, who knows, bude mu držet palce. „A dělit se o tebe? Nah, si počkám na doma,“ houkne po něm zpátky, stejně unserious způsobem jako to udělal on. O moc víc pozornosti už mu ale nevěnuje, protože o ni nechce okrádat toho týpka s ním. Navíc si všimne zrzky z herny, která si taky zaslouží pár milých slov pro zlepšení večera. Nenapočítal by ani do tří a už slyší, jak po něm huláká cosi nazpátek, což ho přiměje k zasmání. Stačila jedna věta a už je zase nasraná. Je to jak pohlazení po duši, fakt že jo. Rád by jejím směrem taky zdvihnul prostředník, ale protože je s Ellie, ruce výjimečně nechá tam kde jsou a místo láskyplných gest vůči Fredovi, ukáže svou unbothered stránku a zcela ignorujíce paní Weasleyovou, vyrazí s Ellie po obdržení drinků vstříc stolkům.
Moc toho o Ellie neví, takže jakmile si najdou místo, kde se můžou aspoň na chvilku zdržet, vymyslí si otázku ohledně roztleskávání. Aspoň to vypadá, že se o ni zajímá. To, že si za pět minut nejspíš nebude pamatovat co mu řekla, nikdo vědět nemusí. „Kámoška je roztleskávačka,“ pokrčí rameny a vzpomene si na Sof, se kterou se Ellie musí minimálně okrajově znát vzhledem k tomu, že jsou spolu v týmu. Nebýt jí, nevěděl by o roztleskávání vůbec nic. Takhle umí pojmenovat aspoň nějaký pozice, i když ho ve skutečnosti vůbec nezajímá co je co. Dával pozor jenom kvůli bonusovým bodům u holek jako je právě Ellie. Tu teď poslouchá, jak mu celá nadšená vykládá o svojí pozici, ale víc než na její slova, se soustředí na to, že by si od ní klidně nechal předvést nějaký soukromý číslo. „Takže máš ráda adrenalin,“ zkonstatuje a trochu upije ze svojí sklenky. Moc už mu tam toho nezbývá, ale od dalšího popíjení ho naštěstí rozptýlí její otázka. Skoro se nad ní zasměje, když si vzpomene na to, jak basket ve skutečnosti fláká. Trenér si bohužel myslí to stejný, co ona, takže ho na hřiště posílá i přes všechny jeho eskapády. „Dík,“ řekne nejdřív a pak nad tím lehce pokrčí rameny. „Ani ne, musel jsem hrát kvůli bráchovi,“ přizná, ale není to tak, že by ho basket nebavil. Hraje rád a kdyby se víc snažil, možná by to někam dotáhnul. Jenže žádný ambice nemá, a navíc nehodlá dělat radost panu Sandersovi, který by ho nejradši viděl na postu kapitána. Leda tak ve snu, nasrat. „Hraje za Golden State Warriors, takže se ode mě vždycky tak nějak očekávalo, že tam skončím taky,“ dodá, ale je nad míru jasný, že zrovna po tomhle ve svým životě moc netouží. „Očividně to nevyšlo, když jsem tady,“ uchechtne se nad tím, zatímco si vzpomene na svýho tátu. Ten by se tomu moc nesmál, stejně jako všem failům a průserům co kdy udělal, ale o to víc ho to motivuje k tomu, aby basket nehrotil. Víc o tom ale mluvit nechce, a tak sáhne po své sklence, dopije všechno, co v ní zbylo a jen co ji odloží na stůl, natáhne ruku k Ellie, aby ji mohl vzít na parket. „Jsem ti slíbil, že tě nenechám stát v koutě, ne?“ mrkne na ni, odhodlaný ji na ten parket klidně dotáhnout. Na ploužáky sice moc není, ale protože v tom zrovna dneska vidí pár výhod, proč to jednou nepřežít. Konec konců, jak líp si předpřipravit půdu pro zbytek večera, než tím, že od ní bude jen pár centimetrů, že?

S velkou pravděpodobností by si tento jarní ples užil o tolik více, kdyby zrovna nebyl po rozchodu. Dobrá… už je to nějaká chvíle a sám vlastně neví, jestli to má brát už takto oficiálně, nebo je tu ještě nějaká mizivá šance, že se vše nějak vysvětlí a urovná. Jelikož si ale sám ani nedokáže vybavit kdy naposledy se ti dva bavili, natož viděli, tak jejich společnou budoucnost bohužel nevidí nijak světle. Jako doprovod na ples mu tedy dělá jeho věrný kamarád Michael. Vlastně je to i díky němu, že se v Peterovi poslední měsíc nerodí takový druh myšlenek na jakékoliv trable a pochybnosti – oni dva vždy dokážou společně řešit ty největší kraviny do toho nejmenšího detailu hodiny v kuse. A s vysokou pravděpodobností byli zrovna uprostřed něčeho takového, zatímco stáli na parkovišti a kdo ví na co ještě čekali. Nebýt Peterova toulavého pohledu, tak by v tomto stavu zůstal po zbytek večera. Bohužel pro něj, právě kvůli němu si všiml Sofiana vystupujícího z povědomého vozidla. Už se nadechoval, že jeho směrem houkne na pozdrav, když se mu rázem v krku vytvoří nepříjemný knedlík, který mu zabrání k vydání i té nejkratší hlásky. Až moc povědomá blondýnka sedící za volantem s ním rázem naváže oční kontakt, a to mu jen potvrdí domněnku, že se přeci jenom jedná o Lilyu, jeho přítelkyni. Bývalou přítelkyni. Je to komplikované…
„Mikeu,“ zamumlá nepřítomně, nicméně jeho pohled stále přetrvává na řidičce. Uběhne vteřina. Dvě. Tři. Pískot pneumatik a vozidlo odjede. Peter může zadržovaný vzduch v plicích konečně vydechnout a s rozhozeným výrazem povelí Michaelovi, že už můžou dovnitř.
„Pití,“ zeptá se spíše s intonací oznamovací věty, zatímco se rozhlíží kolem sebe, hledaje, kde ono pití může sehnat. Po odsouhlasení se tedy klidným přesto odhodlaným krokem rozejde k nalezenému baru. „Dvakrát Cuba Libre, prosím.“
Ani slovo z ní nepadlo. Nebo artikulovaná omluva. Trochu doufal, že by vystoupila a věnovala mu chvíli svého drahocenného času, ale očividně ani za pouhý pozdrav jí nestojí. Možná přesně něco takového potřebuje. Vidět, že je jejich společná kapitola ukončená, a je zbytečné čekat na pokračování, které nikdy nepřijde. Tak to holt občas skončí, ať už jsou vaše tužby jakékoliv.
S dlouhým povzdychem do rukou vezme ty dva objednané drinky, na patě se otočí a už by si to kráčel zpět za kamarádem, když mu do zorného pole skočí jiná kapitola v jeho životě – ta dle jeho názoru ale teprve začíná. „Nancy?“ Letmý úsměv se mu zjeví na tváři, onu nejistotu v jeho hlase ale určitě bez problému zaznamená. „Vypadáš naprosto dokonale. Samozřejmě, že ty tu nemůžeš chybět.“ Trochu počítá s tím, že si je takové skutečnosti více než vědoma, přesto si myslí, že ji jeho slova i tak potěší. Zároveň doufá, že je sklizený kompliment a nášlap na začátek přátelské konverzace naladí do pohodové nálady, při které nebudou moc přemýšlet nad okolnostmi, při kterých se ti dva naposledy střetli. Od Amsterdamu je to už nějaký ten pátek, onen večer se mu ale přehrál v hlavě více než párkrát, i přes ty bledé mezery v paměti. Tak doufá, že ona na něj stále vzpomíná v dobrém. Podpatkem naštěstí po hlavě nedostane, proto spolu stráví krátký, přesto příjemný večer. Ale i takový krátký moment mu dokáže bleskově připomenout jak příjemně mu je s ní po svém boku. Na nic si nemusí hrát a vždy se cítí tak... komfortně. Proto je to právě Nancy, jejíž jméno mu uvízne v mysli po zbytek večera.

→ spolek

Před Jettem není důvod se stydět, fakt ne. Ke konci dne to stejně převezme za vás a vy se pak budete stydět za něj. Lobotomie byla sice ještě slabej odvar, i to stačilo na to, aby si v duchu řekl: „brzdi, kámo, jinak uteče“ a ubral trochu plynu, což znamenalo... Možnost přidat někde jinde. Konverzačně, duuh. Co jinýho? Prasáci! Fajn, fajn, stejně mu to nedalo a slovní hříčkou se mu pokusil naznačit, co už teď očekával. Brunetův úsměv byl dostačující, tudíž považoval misi za úspěšnou. Možná by i byla, kdyby nechtěl začít program náletem na jednohubky. To byl fajn nápad, jenže do slova a do písmene narušovala strukturu vyvedeného rande, a tak ho ve vší přirozenosti odtáhl do bezpečí baru. Stává se. Věci se ztratily v překladu nebo co.  Ne fakt. Jett si myslel, že když přišla řada na snacks, každý myslel jeden druhého, ale teďka to vypadalo, že bude muset dřív nebo později sundat pár chlebíčků k obhájení titulu. Ticho mu nevadilo. Koneckonců Enzo ho předem varoval, že není úplně nejkomunikativnější. Jenže aby Jett byl zticha? Jooo, to už zavánělo velkým špatným. Stačil jeden nádech a při čekání na jejich nealko drinky plácl jeden z těch nejriskantnějších ice breakerů. Po nenápadném zdůraznění a následném potvrzení, že je vlastně special, se mu oči nepatrně rozsvítily. „Mega cením,“ podotkl, „tu odvahu mi to říct takhle narovinu, a ještě k tomu na prvním rande. Se jen tak nevidí,“ hravě se ušklíbl. Upřímně ho to trošku zarazilo. Sebe ve spojení se slovem ‚special‘ naposledy slyšel ve školce, kdy se učitelka zajímala, zda nemá adhd (což je mega mírumilovný způsob, jak někomu naznačit, že je debil). To nebylo to jediné u čeho se pozastavil. Třeba ti pokémoni? Damn. Naštěstí komentář byl uvítán s dávkou humoru. Uf! „Nekecej,“ vyhrkl nevěřícně, sjíždějící ho dost podezíravým pohledem, „sis měl říct částku, ať z toho taky něco máš,“ žertoval (nebo taky ne cause on sám by to udělal). „Ne fakt, digital footprint toho týpka musel být craaazy. Možná je dobře, že toho nejsi součástí,“ usmíval se. Vtírající se představy odháněl vrtěním hlavy.  V ten moment interakce s jeho nejlepším kámošem byla ideální, protože rázem všechny ty invazivní myšlenky byly tytam. Hrdě se ušklíbl, „Si myslím.“ Taktéž mu randíčko nechtěl kazit, proto se dál nevyjadřoval. Tím samým se inspiroval i při hledání té, jejíž jméno se nesmí vyslovit jinak než Fred, načež se věnoval zpátky své společnosti. Na svou osobu slýchával to nejrůznější a s něčím i souhlasil: třeba to, že je někdy nepředvídatelný, takže i ten exot by do těchto nálepek spadal. Nezbývalo mu nic jiného než ho pochválit. „Jen si ho šetři,“ okomentoval krátce bez toho, aniž by mu kontext přiblížil. Trochu to znělo jako by ani neměl na výběr a musel tu být z donucení. Chtěl tu vůbec být? No way. Je tohle overthinking? Nebudeme na něj za to však ukazovat prstem, Jett je docela živel, a když se přiznal, že takhle s lidmi někam chodil a nebál se toho, tak to vlastně dávalo smysl. „Jakoo mám jich určitě víc,“ uchechtal se, načež se konečně napil. „Když nad tím tak přemýšlím,“ řekl s nepatrným nakloněním hlavy do strany, „tahle je ve srovnání s nimi docela… meh,“ poznamenal s mávavým gestem, a nakonec nad tím s ohrnutým rtem pokrčil ještě rameny. Crazy zážitky byly fajn, ale trošku klidu si taky občas zasloužil. Enza nešlo popsat jinak než příjemnou změnou, už jen kvůli tomu že jeho love life byl hektický. Hektičtější byl jedině ten dojezd, a to že ho svěděl nos mu ničemu nepomáhalo. Nejlepší bylo dělat, jakože nic, a tak se rozhodl konverzaci navrátit původnímu směru; k jídlu. „Ne, v pohodě, mně to je jako jedno, co budem dělat,“ bránil se uvolněně, „až na ty věnce, to máš recht. Ty bych nedal ani kdybych si dal trenq,“ povzdechl si, ale v hlase mu byl znát náznak vtipu. Komentář ohledně jezení při nervozitě ho rozesmál. „Cute,“ dodal s hravými jiskrami v očích. „No, tak pojď. Nemůžu tě nutit kvůli mně držet hladovku,“ jemně pokynul hlavou k jídlu, kam se nakonec společně vydali. Sám se k jídlu moc neměl. Nelíbila se mu představa, že na to předtím někdo sahal, ve snaze si vybrat něco co by jim bylo po chuti. To byl však jenom Jettův problém. Kdyby si měl něco dát, tak by to byl určitě dezinfekční gel.  „Proč jsi vůbec nervózní? To tě tak stresuju?“ zajímal se. Rozhodně by nebyl první, kdo by mu něco takového naznačil. „Maaan, stačí říct, já toho nechám,“ zvedl ruce vzhůru s drinkem v obranném gestu. „Rozhodně bys nebyl první, kdo mi to řekl,“ smál se. Pak se přesunul blíž a přes rameno se mu koukl do talíře, co dobrého si vybral.

Byl sobotní večer a on místo toho, aby se probíral fakturami, které na něj trpělivě čekali na jeho pracovním stole, stál naproti zrcadlu a upravoval si oblek. Ačkoliv totiž na jarní ples vůbec nechtěl zavítat, trenér basketbalového týmu ho přesvědčil, že by na takové akci neměl chybět a taky se mu ozvalo pár kluků z jeho školních let s otázkou, jestli tam jeho maličkost dorazí. Nesnášel se za to, že se stal člověkem, co by raději sobotní večer strávil u své práce a vyloženě se nutil k tomu, aby šel někam do společnosti, ale přesto... přesně tím teď Oliver byl. Musel se vážně hodně přemlouvat, ale vidina alkoholu a hezkých holek ho nakonec přesvědčila; a možná trochu i ti kamarádi. Teď už jen doufat, že to nebude moc velká slaďárna zorganizovaná naivními husičkami, které ještě nestihly přijít na to, že něco jako láska fakt neexistuje.
A přesně tak byl ples pojatý. Jako vážně? Proč se někdy organizace neujali kluci? Ne, vážně se nechce jít fotit do fotokoutku (pokud to teda nebude s holkou, které pak bude chtít zahřát postel) a už vůbec si nechce jít vytvořit věneček. Kdo tohle vymýšlí? Musel nad vším protočit panenky a na malý moment dokonce zaváhal nad tím, jestli byl opravdu dobrý nápad sem dneska jít. Pak však narazil na partu svých známých a jeho nálada se rázem rapidně zlepšila. S klukama probral veškeré novinky, ohodnotil místní kusy, zasmál se nad vtipy, a taky zavzpomínal na staré časy; to byla hezká dávka nostalgie. Teď byl sice zaměřený především na svou práci, ale s klidnou dušičkou mohl říct, že svá studentská léta si opravdu užil na maximum. To určitě nemůže říct každý. ,,Rád jsem vás viděl hoši, ale teď bych měl být jinde," zkonstatoval při pohledu na Amelii, která kolem nich procházela s partou svých kamarádek a s dvěma drinky v ruce. Dlouho se neviděli a Oliver si pokaždé říkal, že by si s ní měl zase někdy zalaškovat, protože co si budeme, she's hot as hell a užili si spolu hezké chvíle. Proto teď nezaváhal ani na sekundu. ,,Nepotřebuješ pomoct?" zašeptal ji zezadu do ucha zrovna když vyčkávala, až kolem ní projde skupinka jakýchsi nevychovanců. Předstoupil před ní, čímž ji zakryl výhled na její kamarádky a kývl hlavou na dva drinky, které držela v rukou, aby pochopila, na co narážel. Na rtech mu při tom po celou tu dobu pohrával jeho typický sladký úsměv, kterému neodolalo 99.9 % žen (0.01 % byla Bex).

Spolek mu jistým způsobem chyběl, ale člověk, díky kterému se stal spolek jeho domovem, mu v životě zůstal a domov mu nadále okupoval, neměl tedy zas tak moc po čem smutnit. Někteří by mohli namítnout, zda mu nechybí ta svoboda, nicméně on nikdy nebyl kdo ví jak divokým typem člověka, spíše byl víc down to earth, proto mu byla domácí pohoda s jeho vyvolenou více než po chuti. Jediné skvrnky na kráse byly momenty, kdy dotahoval deadliny do práce a potřeboval být sám se svým stresem, který nechtěl na Cryst přenášet, ale to holt zůstal o něco déle v práci a domů přišel už s čistou hlavou… víceméně. Dnes mu naštěstí žádné termíny vysloveně nehořely, jen trochu začínaly chytat, proto se během večeře podíval na poslední úpravy jednoho svého článku. Jinak se ale mohl plně soustředit na svou drahou polovičku a přípravy na ples, které měl vcelku rychle z krku, pro muže tyto události většinou byly na přípravu poměrně snadné, padnoucí oblek řešil všechny trable. Dokonce se i stihl navečeřet, jelikož se jej jídlem Cryst rozhodla zabavit, zatímco se chystala. Nikdy na ni ale nespěchal a určitě by se zabavil i jinak, no večeři od Crystal by nikdy neodmítl, lepší kuchařku snad nepoznal (promiň mami!), přesto se ale krotil a něco jí na talíři nechal, to kdyby sama sebe ošidila a všechno to šoupla jemu.
Nakonec na ni nemusel čekat ani tak dlouho, ale i kdyby jí to trvalo třikrát déle, za to čekání by stála. Očka se mu rozzářila (jakmile se vzpamatoval z prvotního šoku, jak na něj skočila), když ji celou viděl, a se zbožnou úctou v očích si ji prohlédl. Asi ho nikdy nepřestane bavit se na ni dívat, pozorovat její blond vlasy padající podél jejího křehkého obličeje, ze kterého se na něj usmívají nekonečně modrá očka, která září jen pro něj. „Snažil jsem se,“ připustil nakonec, jelikož on by si klidně vzal i prachsprostou černou kravatu, něco mu ale říkalo, že se to k jarní tématice (a jejím šatům) příliš nehodí. Asi se na něm těch pět let ve spolku s Nathanem přeci jen nějak podepsalo, on z nich dvou vždy měl k módě o něco blíž, zatímco Matty volil spíše praktický přístup ke svému oblékání. „Nápodobně,“ usmál se na ni, připraven na večer se svou hvězdou, spokojeně k ní přitulen.
Cesta utekla rychle, ačkoliv už nebydleli vysloveně blízko k univerzitnímu areálu, a oni již brzy mířili do sálu, přičemž neopomněl vsunout směrem ke Cryst lichotku připomínajíc jí jejich společné hezké chvíle v tomto sále. „Na tom něco bude,“ pobaveně se zasmál, jelikož letošní výzdoba se povedla vysloveně na jedničku a patřila k těm lepším, které tu měl možnost vidět. Že by se škola víc plácla přes kapsu? Nebo na škole byla nová záplava motivovaných prváčků, kteří se poctivě vrhli do zdobení této akce? Kdo ví, po této pravdě se pídit nebude, raději se zaměřil na to, co dnešní akce nabízela. „Jestli ti to udělá radost, klidně budu květinový král,“ pousmál se, v očích se mu zračila upřímnost, „ale vystačím si i s něčím malým na ruku,“ dodal nakonec, jelikož tuto variantu by preferoval, nicméně co by pro svou princeznu neudělal. Akorát by od ní potřeboval pomoc, ale tu bude potřebovat asi tak jako tak, takto zručný úplně není. Pokračoval v rozhlížení a chystal se navrhnout, zda si na podporu kreativity skočí na bar pro víno, ale to už koutkem oka zahlédl, jak se její bílé šaty rozvlnily a Cryst mizela kamsi do prostoru sálu. Téměř automaticky ji následoval a několika rychlými kroky dorovnal ten malý náskok, který na něj měla. Pohled zamířil před sebe, a došlo mu, kam míří – pobaveně se nad tím uchechtl. Bylo roztomilé, jak se okamžitým impulzem rozběhla tvořit si věneček. V prvních chvílích ji jen pozoroval a užíval si vidět ji v jejím elementu. Cryst byla vždy neuvěřitelně nadaná a měla umělecký cit, který na rozdíl od ní jemu trochu scházel, proto začátek své práce odkládal nejenom kvůli tomu, aby se mohl kochat výhledem na ni. „Takže… jak na to?“ přistoupil nakonec i on ke stolku, kde si mohl nabrat květiny dle své volby, a pohledem vyhledal očka Cryst doufajíc, že jej zachrání před rozpadajícím se věnečkem (či čímkoliv jiným, co se rozhodnou tvořit).

Očividně nebyla jediná kamarádka, kterou Bex měla (ne že by si to někdy myslela), a které mohla mávat, jelikož se ukázalo, že sdílela linii ještě s jednou osobou, co Bex znala… a nyní s ní sdílela i pozdrav, jelikož si nebyla jistá, které z nich měl náležet. Oops. Situaci moc nepomáhalo trapné ticho, které se mezi nimi rozpínalo a začínalo být vlezlejší a vlezlejší, než jej nakonec růžovlasá slečna prolomila. Ty vteřiny, které trávily v tichu, byly nekonečné, a Cass litovala, že se na ni vůbec otáčela a nějak celou situaci komentovala, měla jako ignorant dělat, že nic neslyší, a prostě zmizet se svojí partou k baru. Na druhou stranu, jistě jim nebude chybět, každý tu má jistě nějaké své známé a stejně se během večera rozutečou, tak se holt výjimečně odpojila první ona. „Joo, to asi jo,“ odkývala její slova, „bych se s ní měla domluvit na special pozdravu, ať se to neplete,“ zakřenila se stále ještě rozhozená z diskomfortu celé této situace. Nikdy nebyla příliš dobrá na small talk, začínala tedy přemýšlet, jak zmizet, ale než se stihla vymluvit na své kamarády na baru (kteří tam snad stále byli), promluvila slečna naproti ní a přiměla ji se od srdce zasmát. Dokonce i přešla to, jak očividně si ji prohlédla pohledem. „Jo, s těmi nemá nejlepší pověst,“ pobavený výraz jí nemizel z tváře, o to víc, že právě kvůli jakémusi náhodnému muži se ty dvě poznaly… a onen chlapík na ni taky asi nevzpomíná v tom nejlepším. Dnes tu ovšem Bex s mužem byla, a ačkoliv Cass drbům a povídání o ostatních příliš neholdovala, tohle zaujalo i ji. „Cassidy, taky mě těší,“ dodala ještě s již mírnějším úsměvem na rtech, když se jí Lyria představila. Přemýšlela, zda o někom takovém slyšela Bex mluvit – pravděpodobně ano, ale Bex dokázala vychrlit tolik jmen, které Cass občas pouštěla jedním uchem dovnitř a druhým zas ven. Raději se soustředila na Lyr před sebou, když už si o ní nedokázala vybavit nic specifičtějšího. „Uh,“ pohledem sklouzla k drinku v jejích rukou, „vlastně jsem byla akorát na cestě na bar,“ mávla rukou kamsi směrem k již zmiňovanému baru, a zdvihla pohled zpět k jejímu obličeji. „Tak jestli si chceš doplnit zásoby, můžeš jít se mnou,“ navrhla, aniž by si plně uvědomovala, kolik drinku vlastně Lyrii zbývá.

Není žádným tajemstvím, že nepatří mezi holky, co by vyžadovaly pozvánky na ples a následně se na něj chystaly dlouhé hodiny dopředu v hloučku kamarádek. Přesto jí pozvánka od Noaha vykouzlila úsměv na rtech a do srdce jí vnesla nadšené pocity. Poslední dobou se vídali dost často, a ačkoliv si už delší dobu říkala, že žádnému klukovi propadnout nehodlá, Noah na ni přece jen nějaký ten efekt okouzlení má. Mají rádi podobné věci, vždycky si mají o čem povídat, a jelikož není slepá, musí uznat, že se na něj i dost dobře kouká. Jistou dávku náklonnosti k němu v sobě tedy nepopiratelně uchovává, a protože by mu nerada dělala ostudu, dala si na svém zevnějšku pro dnešní večer záležet. Ne, že by se jindy neupravovala a chodila ven tak, jak vstala z postele, ale její styl zkrátka vypadá úplně jinak než podpatky na nohách, doplněné o šaty dlouhé do půli stehen. Klidně by je na místě vyměnila za tepláky s tílkem, ale tak by na ples bohužel dorazit nemohla, takže jí nezbylo nic jiného než vyrazit za Noahem před kolej vystrojená tak, jako naposledy někde na středoškolském plese. Noah už na ni venku čeká, jak zjistí, když vyleze před budovu kolejí a k jejímu překvapení dodrží tradici s růžičkou. Wow, asi si na tom dal fakt záležet, což jí vykouzlí úsměv na rtech stejně jako to, jak moc mu to dneska sluší. Jindy to nebývá jinak, ale obleky mají zkrátka něco do sebe, zvlášť když je na sobě mají pohlední chlapi, mezi které se on bez debat řadí. „Díky, ty taky nejseš k zahození,“ uculí se na něj, neschopná mu kompliment složit nějak galantně. Asi se od něj má ještě co učit. Pohledem z něj sklouzne i k růžičce na svém zápěstí, za kterou mu taky nezapomene poděkovat. Byla by škoda, kdyby jeho úsilí zůstalo nedoceněné. Hned po výměně komplimentů přijme jeho nabízené rámě a zamíří s ním ke společenskému sálu. Ještěže není od kolejí až tak daleko. Kdyby byl, asi by jí z těch podpatků rozbolely nohy, což se v průběhu večera nejspíš stejně stane. Není na ně moc zvyklá, ale co by pro pár centimetrů navíc neudělala, že? Od vnímání nepohodlí ji naštěstí rozptyluje její doprovod, ke kterému zvedne pohled jen co k ní vznese první otázku. „Celkem to šlo, ráno jsem si byla zaběhat, ale to pro tebe asi není nic novýho,“ pokrčí lehce rameny a zavzpomíná na svůj ranní běh, bez kterého by nemohla existovat. Je to pro ni ten nejlepší start do dne. „A pak jsem musela shlídnout asi tak sto tutoriálů na tiktoku, abych vůbec věděla, jak si sepnout vlasy nebo nalíčit oči,“ přizná a při té vzpomínce se sama sobě zasměje. Nedělá jí problém před ním přiznat, že podobný věci neumí. Zvládá jenom základy, ale chystání na ples? Ufff, to rozhodně nebylo easy. Ruka jí ujela tak dvacetkrát a nejednou málem stíny ve vzteku smetla do koše. Nakonec to ale nějak dopadlo, a i když z ní make-up artista určitě nikdy nebude, jako klaun snad taky nevypadá. „Co ty, máš nějaký novinky?“ zvědavě na něj koukne, zatímco se na oplátku zajímá i ona o něj.
Cesta k sálu díky jejich vzájemnému vyzpovídání utekla docela rychle, takže to netrvá dlouho a už se rozhlíží po okolí. Výzdoba je moc hezká a ví, že si na ní dal někdo určitě dost záležet, takže i přesto, že ji osobně tolik květin na jednom místě nijak výrazně neuchvacuje, stejně by to zhodnotila kladně. Kvůli výzdobě sem ale dneska nepřišla, takže místo dalšího pokukování po květinových girlandách, vrací pozornost zpátky k Noahovi. „Asi jahodový gin se sodovkou,“ sdělí mu svou volbu toho, co bude dnes popíjet, rozhodnutá to moc nepřehánět. To je taky důvod, proč volí zrovna tuhle kombinaci, která v sobě obsahuje o něco míň alkoholu. Pít totiž absolutně neumí a často jí stačí dva drinky na to, aby byla minimálně v náladě. „A nech mě hádat,“ zatváří se zamyšleně, jako by se právě chystala rozluštit nejtěžší rovnici lidstva a nezapomene po něm při svém hlubokém zamyšlení přejet pohledem, „gin nebo vodka,“ prohlásí dva možné závěry, které by jí k němu seděly a ať už je pravda kdekoliv, zamíří s ním k baru, aby si mohli svou objednávku vyřídit. A zatímco čekají na pití, zvedne oči opět k těm jeho. „Víš, že mě nepřestáváš překvapovat, Andersone?“ koutky jí cuknou lehce vzhůru, zatímco hlavu nakloní lehce na stranu a pohledem zabloudí po rysech jeho tváře, jako už by je moc dobře neznala a teprve teď je pořádně prozkoumávala. „Asi by mě jen tak nenapadlo, že budeš chtít zrovna sem a že budeš dodržovat i plesový tradice,“ ukazováčkem poklepe na květinu na svém zápěstí a věnuje mu drobné uculení. „Už se nemůžu dočkat, až mi ukážeš svý moves na parketu,“ prohodí s koutky rtů cukajícími vzhůru. Tancovat ho ještě neviděla a rozhodně se o tuhle zkušenost nehodlá ochudit. Nejdřív se na to ale musí oba posilnit alkoholem, a tak ho na parket prozatím netahá. Konec konců, mají před sebou ještě celý večer.