astronaut TOBY

Od chvíle, kdy byly vylepeny plakáty lákající na valentýnský ples, přemýšlela, že by se tam šla podívat; jednoduše nechtěla další rok trčet ve svém pokoji, pojídat zmrzlinu a sledovat Bridget Jones jen proto, že nemá chlapa. Nejdřív si myslela, že by jí doprovod mohla dělat Teddy, její nejlepší kamarádka. Připadalo jí to jako opravdu skvělý nápad, Halloween si přeci taky dost užily. Mohly se porozhlédnout po nějaké mužské společnosti, anebo být prostě jen spolu a řádně si užít společnost té druhé, jenže se ukázalo, že se Teddy už domluvila s Cassem, s klukem, o kterém se jí párkrát zmínila. Když jí to bylo řečeno, ani se na svou kamarádku nedokázala zlobit, jen jí věnovala potutelný úsměv, který jistě mluvil za vše, popřála jí hezkou zábavu a vytratila se plánovat jiné alternativy. Napadlo ji, že by mohla jít sama s tím, že tam třeba potká někoho zajímavého, ovšem pak ji jedno dopoledne při pohledu na Tobyho stojícího hned vedle ní a mluvícího o něčem hrozně chytrém, svitl v hlavince nápad - pozve jeho! Proboha, to je perfektní! Napadalo ji tehdy, nemyslíc na to, že by ji mohl odmítnout. Proč by taky něco takového dělal? Dobře, těch důvodů může být tisíce; mohl být pozván někým jiným, on někoho pozval, anebo je to prostě ten typ, co nesnáší Valentýn, ale to byly jen domněnky, nad kterými se ani neměla čas zamyslet, protože na něj svůj nápad vyhrkla v ten moment, co jí prolétl hlavou. Přerušila ho tak v jeho výkladu a asi i značně překvapila, protože to bylo úplně mimo téma a pravděpodobně nečekal, že by ho mohla pozvat - no, to ho aspoň naučí, že od ní může čekat cokoliv. Chvíli to vypadalo, že ho bude muset přemlouvat, protože - jak jí bylo připomenuto - Toby nerad alkohol, který se univerzitním akcím nevyhýbá, a proto jsou pro něj značně odpudivé, ale nakonec přeci jen povolil a souhlasil, že ji doprovodí. To na něj určitě zapůsobilo její pomrkávání a ne ujištění, že ho nebude nutit do pití vodky, anebo něčeho podobného - rozhodně si to hodlá namlouvat!
A tak mohla začít s přípravami. S výběrem šatů jí pomohla Teddy, což musí být poznat, protože jsou na nich lístečky a jakési květy. Uznává však, že i jí se moc líbily, proto je také zahrnula do výběru. Jistě, dokázala by si na sobě představit i něco upnutějšího, ale říkala si, že jí pro jednou neuškodí vypadat jemně jako květinka. Dělá jí trochu starost jen ten výstřih, který je docela hluboký. Doufá, že vše zůstane na svém místě, jak tak na sebe kouká do zrcadla. Nakonec si slíbí, že nebude moc divoká a všechno dobře dopadne. Pak si vlasy na jedné straně upevní pinetkami a na druhé je nechá volně splývat kolem obličeje. Nakonec zkontroluje make-up, který si nanesla krátce po sprše jako první. Víčka si ozdobila černými linkami, zvýrazňujícími její oči a pro rty zvolila červenou rtěnku. Konečná práce se jí dost líbí, ale bude i Tobymu? A záleží na tom vůbec? Ne, určitě nezáleží! Jiné by to bylo, kdyby on pozval ji, ale jelikož to neudělal, nemůže si vymýšlet!
Když se ozve zaklepání, protočí oči, protože si myslí, že to na ni už asi po sté klepe jeden z těch mladších nerdů s nějakou super otázkou, anebo žádostí. Třeba ráno si po ní vyžádali tampon, protože jednomu z nich tekla krev z nosu (raději nevyzvídala, jak se to stalo) a prý je to nejlepší způsob, jak zastavit krvácení, aby mohli pokračovat v hraní na playstationu - viděli to v televizi. V ten okamžik nevěděla, jestli se tomu má smát, anebo se rozbrečet. Nakonec vyhrál smích, načež jim poradila, aby si zezadu ke krku přiložili ručník namočený v ledové vodě, že to pomáhá, a zavřela jim dveře před nosem. Nato se zamkla, kdyby je napadlo vejít a trvat na svých požadavcích. Přece je nebude podporovat v takových nesmyslech? I teď je připravená je odpálkovat. Rázně vstane ze židle, udělá pár kroků ke dveřím a ty prudce otevře. Nadechne se při tom, připravená toho někoho informovat, že ho asi brzy přetrhne, jestli ji nepřestane otravovat. Naštěstí jí však včas dojde, že tam stojí Toby, kterému zatím ubližovat nechce, a tak v sobě stihne ta slova zadusit. Podmračený výraz je v tu ránu vystřídán úsměvem od ucha k uchu. “A hele, to jste vy, pane astronaute,” řekne místo pozdravu, anebo vysvětlení, proč málem vyrvala dveře z pantů - to nakonec není podstatné. Poté ho sjede pohledem a po tváři se jí rozlije další spokojený úsměv. Dal si na sobě záležet, to má štěstí! Má nutkání mu složit kompliment, kterým by ho zároveň urazila - něco jako dneska to ujde -, ale rozmyslí si to, protože to zaprvé víc než ujde a nejen dnes a zadruhé by si z něj asi neměla dělat srandu hned takhle ze startu, ještě by ho tím otrávila. Dokáže být přece i vážná! “Fešák!” řekne se známkou uznání v hlase a trochu rozhodí rukama v takovém tom gestu look at that handsome man. Je opravdu ráda, že se na ni nevybodl, anebo že svůj outfit neodbyl jen proto, že nejdou na ples jako pár.

Lesie a ples? To nejde dohromady. Nejen, že je to ples Valentýnský, ale navíc tam bude hodně lidí a to je přesně to, co Lesie děsí. Ale mimo její psychickou poruchu je fotografka, tedy studuje na ni a mimo práce v útulku občasně i něco fotí, aby se v tom zdokonalila a nabrala co nejvíce zkušeností. To se jí naskytlo i nyní, na tomto plese a za rozumné peníze, které Lesie opravdu potřebuje. Její kočky toho totiž sní dost a to nemluvě o psech, které má její sousedka ve své zahradě. Ta milá postarší dáma je samozřejmě krmí, ale náš zrzavý andílek to nechce celé nechat jen na ní. Bere tím pádem i takové nabídky, i když jí nejsou zrovna po vůli. Už to ale slíbila a tato dívenka, když něco slíbí, tak to dodrží. Taky, když nabídku přijala, bylo datum plesu v nedohlednu. Ale jak už to tak bývá, čas běží jako splašený a ples se koná již dnes.
Také proto je Lesie je od rána nervózní a už, když vstane a uvědomí si, co je za den, kousne se do spodního rtu. "Co jsi to vzala za zakázku, Alesio? Ses musela zbláznit!" Poví si sama pro sebe, když se posadí na postel s hlavou v dlaních. Chvíli ještě přemýšlí, že to odvolá. Moc dobře ale ví, že nemůže. Tím by si to celé pokazila a to nechce. Nezbývá jí tedy nic jiného, než vstát a odebrat se do koupelny doufajíc, že sprcha třeba pomůže. To se ale nepovede, jak Les očekávala. Třeba to ještě nějak spraví snídaně a rozptýlí se u jejího dělání. Výsledek je ale takový, že první vajíčko rozklepne na zem. Naštěstí se na něj vrhne jedna z koček a aspoň slíže jeho obsah. Dívka tedy zvedne jen skořápku, kterou vyhodí do koše. A nejprve nasype granule kočkám, aby na ně nezapomněla v tom rozpoložení, v jakém je. Teprve, když mají všechny kočky plné misky a baští, vrátí se do kuchyně k plotně a vezme do ruky další vajíčko. To už tentokrát rozklepne na pánev. Ale jaksi zapomene míchat, protože jí myšlenky zabloudí k plesu a ne zrovna šťastně. Napadne ji, co když na ni někdo sáhne a ona tam stropí scénu. Živě si představuje, jak na ni všichni zírají a nechápou, co to ta zrzka předvádí. Někteří se jí dokonce smějí. Veškerá pozornost je ale v tuto chvíli upřená na ni. Z myšlenek ji vytrhne až zápach, linoucí se z pánve. Lesie k ní sklopí pohled a zjistí, že se jí vajíčko připaluje. "Sakra!" Vykřikne, pánev z plotny oddělá a položí ji bokem. Ihned jde otevřít okno, aby vyvětrala smrad z kouře a rozhodne se posnídat cornflakes s mlékem. Na tom nic nepokazí a hlavně nezapálí byt. Po snídani se přesune na dvůr za psy. Ti jsou už nakrmení, tak si s nimi pohraje a popovídá si se sousedkou. Svěří se jí se svým trápením a obavami ohledně plesu. Postarší dáma jí tedy navrhne procházku, která jí třeba pomůže si vyčistit hlavu. Les to uvítá jako dobrý nápad. Vezme tedy psy a vyrazí. Jak pravila rozumná sousedka, tak se i stalo. Dívce to velmi pomohlo. Z procházky se tedy vrátí s úsměvem na tváři.
U dveří už na ni ale majitelka psů čeká. "No, kdepak jsi, Lesienko? Musíš se chystat na ples." Volá na ni sousedka. Lesie se ušklíbne a nejprve vypustí psy na zahradu, než se přesune ke dveřím od svého bytu. "Ani mi nemluvte. Vůbec nevím, jak se upravím a co si dám na sebe." Svěří se Lesie, ale od postarší dámy se dočká jen úsměvu. "Zřejmě jsi zapomněla, že jsem bývala kadeřnice, než jsem šla do důchodu a navíc jsem ti od neteře půjčila krásné šaty. Máte totiž stejnou velikost, tak ti padnou jistě jako ulité. Tak šup, ať se stihneš nachystat." Pobídne ji dáma nadšeně. Zrzečka její nadšení nesdílí, ale i tak odemkne dveře od bytu a vstoupí, aby ze sebe sundala bundu, zula se a zamířila do koupelny, kde si dá pořádnou sprchu. Po ní se ještě namaže krémem, oblékne si spodní prádlo a župan. V obýváku se posadí na židli a nechá kouzlit svoji sousedku. Ta jí vlásky jen natočí a nechá jí je rozpuštěné, protože by byla škoda je schovávat, jak říká. Líčení zvolí jen takové, aby podtrhlo její přirozenou krásu. Trochu makeupu, tvářenky, očních stínů v jemných odstínech a řasenky bude stačit. Na rty nanese rtěnku v červené barvě a nakonec se ještě rozhodne pro zvýraznění očí v podobě jemných linek. Nic víc není potřeba. Lesie se na sebe podívá do zrcadla a v duchu musí uznat, že jí to vážně sluší. Sousedka zvolila vážně pěkné líčení To ale ještě není všechno. Z látkové tašky totiž vytáhne šaty a pomůže naší zrzavé fotografce se do nich obléct. "Ty jsou vážně překrásné, děkuji moc." Vypískne nadšeně dívka a kdyby neměla problémy s doteky, nejspíš by sousedku nadšeně objala. Tak jí věnuje jen úsměv a podívá se na sebe do zrcadla. "Moc ti to sluší, Lesienko. Na místo tě odveze synovec, tak se běž obléknout." Dodá ještě hodná postarší dáma. Lesie se na ni usměje, ale v tom si uvědomí. "Co když mě přepadne panika, když se mě někdo dotkne nebo na mě někde promluví nečekaně? Já... měla jsem živou představu a..." Spustí dívka, která má fobii z doteků, ale dáma ji zastaví. Opatrně ji chytne za ruku a tím ji donutí zmlknout. "Na to jsem taky myslela a sehnala jsem ti prášky štěstí. Pro jistotu si jeden dej hned tady a kdyby se něco dělo, můžeš si dát druhý. Ale nesmíš na to pít alkohol!" Dostane zrzečka upozornění a do dlaní dostane plato se dvěma prášky. "Děkuji...za všechno." Špitne, ale to už popohnána, ať si vezme, co potřebuje a vyrazí, protože na ni už odvoz čeká. Lesie si tedy vezme kabelku, kde vloží prášky, pro jistotu i malou lahvičku vody, mobil, klíče, peněženky, parfém, kterým si navoní, pudr, žvýkačky a na krk si pověsí fotoaparát, kterým bude dnes celý večer fotit. Ještě si oblékne kabát a vyrazí ven, kde ji čeká odvoz.
Cesta netrvá dlouho a za chvíli už řidič parkuje. Oběhne auto, aby jí otevřel dveře, ale nesahá na ni. Dívka poděkuje, vystoupí a ještě, než se rozejde k budově, otevře kabelku, ze které vytáhne prášek a dá si ho. Řádně ho zapije, nadechne se a s výdechem vykročí vstříc budově. Ihned vejde dovnitř, aby si mohla odložit a prohlédnout si kýčovitou výzdobu. Ona totiž na takové věci nebyla. Nikdy totiž zamilovaná nebyla a nejspíš ani nebude. Dlouho si ale výzdobu neprohlíží, protože za ní přijde pořadatelka, která jí začne vysvětlovat, kde má být a o všechno má fotit. Ještě, že si Lesie dala onen prášek štěstí. Žena se jí totiž dotkne. Dívka to vezme v pohodě a přikývne na všechny instrukce. Ty jí jsou sděleny rychle a žena zase zmizí. Zrzka s foťákem na krku se tedy odebere k fotokoutku. Netrvá dlouho a přijde první pár s požadavkem o pár fotek. Zrzečka přikývne, aparát zvedne k obličeji a soustředěně udělá páru několik fotek. Ty jim samozřejmě ukáže. Je za ně pochválena, tak se usměje a opět stojí a čeká na další pár. Namísto ostatních se dívka nedívá kolem sebe, nerozhlíží se a oči má zabodnuté do země. Jen vnímá dění okolo sebe, aby ji někdo náhodou nepříjemně nezaskočil.
Jakoby se to nejspíš povedlo Ryanovi, kdyby v sobě neměla oblbovák, který už stačil dávno zabrat. Přiblíží se k ní totiž zezadu a to většinou nebývá v jejím případě dobrý nápad. Nyní to ale přejde bez úleku. Jen to s ní malinko trhne, ale když uslyší známý hlas, ohlédne se za ním. Zjistí, že patří skutečně jejímu zachránci, tak se jí na tváři objeví úsměv. "Samozřejmě." Odpoví mile na jeho otázku a už chce poukázat, ať se přesune k fotokoutku, ale to na ni mladík promluví znovu. Tomu, co říká, se musí dívka uculit, protože je to milé. Dokonce se tomu i zasměje a na moment sklopí zrak po lichotce. Ve tváři se jí dozajista vžene i růž, protože na lichotky moc zvyklá není. I tak se ale odváží zvednout zrak a pohlédnout mu do tváře. "Ještě, abych si nepamatovala svého zachránce." Špitne s úsměvem a podívá se Ryanovi do očí. Jen na malou chvíli, protože na oční kontakt moc stavěná není a tím spíše ne, když jí někdo složí kompliment. Pohledem tedy sjede níž a prohlédne si jeho oblek. Ten mu padne jako ulitý. "Děkuji a....tobě to taky...sluší." Pronese nesměle na další část jeho věty a na moment si skousne spodní ret. Zhluboka se nadechne a s výdechem ret ze sevření zubů pustí. Kdo by ji tady taky čekal z těch, co ji znají. Nejspíš nikdo. Proto je od věci přiznat, co tu dělá. "Já jsem tu...pracovně." Vysvětlí a pozvedne foťák, který drží v rukou o něco výš, aby na něj upozornila. Ten je takoý její záchranný bod. Kdyby ji třeba napadlo utéct, tak aby věděla, proč tu vlastně je. "A kdepak máš slečnu ty? Předpokládám, že na ni budeme čekat.." Vyzvídá, ale ne protože by chtěla vědět, s kým přišel. Spíše, aby odvedla pozornost od sebe a taky si myslí si, že na takový ples chodí spíše páry a když chtěl fotku, tak ji nenapadne, že by se chtěl vyfotit sólo. Navíc, je to pohledný kluk, tak je pochopitelné, že nějakou dívku má. To si myslí i z důvodu, jak na ni působí. Jako velmi hodný, galantní a starostlivý kluk. Která by takového nechtěla. Teda, kromě Lesie. Ta si totiž myslí, že si nikdo nezaslouží být s tak komplikovanou osobou jako je ona. Nepřála by sebe nikomu... Po otázce se dokonce rozhlédne a tipuje, která z dívek, které jsou v blízkosti, patří k jejímu zachránci.

Nemůže uvěřit, co si to pro něj náhoda připravila. Ono nestačí, že se musí kvůli svému ohroženému vzdělání ponižovat obsluhou svých spolužáků na stupidním plese zamilovaných a bez příslibu finanční odměny, ještě k tomu je nucen pracovat s holkou, která od něj utekla, jako by měl lepru nebo co. To je prostě vynikající. No, jestliže měl předtím špatnou náladu, tak teď je na bodu mrazu - to je na jeho ego prostě moc. Úspěšně se vyhne pohledu jejího francouzského veličenstva a cestou do šatny v tom tvrdohlavě pokračuje. Jakmile je z dohledu, otráveně vydechne, batoh přitom hodí kamsi do rohu místnosti, kde nebude nikomu překážet a přikryje ho bundou, ještě předtím si z ní však vytáhne cigarety a zapalovač. Potřebuje si zakouřit, jinak čas za barem nezvládne. Strčí si cigaretu do pusy a zrovna se ji chystá zapálit, když do šatny vejde nějaká holka, co mu jako správná osina v zadku zakáže kouřit v blízkosti jejího oblečení - nechce, aby jí načichlo. To by jiným dávalo smysl, jeho to ale jen otravuje, což jí dá taky jasně najevo. Nato si zapálí, aby dívčina věděla, kde ji má - u zadku - a s pohledem upřeným na ni si provokativně potáhne a se stejnou jiskrou v oku kouř pomalu vydechne. Je to od něj dost dětinské, ale to je mu jedno, nikdo mu nebude říkat, co smí a nesmí, teda pokud to není někdo z vedení univerzity. No jo, asi si tím dokazuje, že nad ním stále nikdo nemá kontrolu, ale pak mu dojde, že je to kec, alespoň dokud studuje, a přejde ho i ta chuť na cigaretu. O cosi ji tam uhasí, hodí ji do koše a protáhne se kolem pohoršené osiny. Ta mu při odchodu ještě něco říká, ale s jejím posloucháním se neobtěžuje. Schová zapalovač do krabičky s cigaretami a tu si strčí do kapsy od kalhot. Pohledem přitom zavadí o Patricii, která ještě stále studuje jakýsi lístek. Pečlivě si ji prohlédne a ač ho pěkně naštvala, pořád si myslí, že je to pěkný kousek, který by stál za hřích - a že on s těmi hříchy nemá žádný problém. Bohužel si jeho zírání všimne nějaký další pomocník, který z nějakého důvodu nabyde pocitu, že Setha zajímá, co si myslí. Poví mu, že by se Pat taky vůbec nebránil, čímž si od Setha vyslouží podmračený výraz. Ani trochu se mu ty kecy nelíbí, protože jestli ji má někdo dostat, tak to bude on a ne tenhle pacholek. “Drž hubu,” řekne s jasným náznakem, že by s ním neměl mluvit, jako by byli nějací bros a jde se seznámit s prací, která ho čeká.
Netrvá to dlouho, když se sál začne plnit lidmi, kteří ho začnou otravovat svými prvními objednávkami. Ty, které nezvládne kvůli jejich složitosti a jeho neznalosti, rovnou nasměruje k Pat, a když ta nemá čas, tak k jinému barmanovi, který to svede. Bylo mu řečeno, že by se měl zaměřit na rozlévání alkoholu, kterému nepředchází náročná příprava, ale byl seznámen i s některými koktejly, které jsou poměrně jednoduché, takže by je měla zvládnout i opice. Nějakou dobu mu trvá, než se dostane do toho správného rytmu. Nejdřív neví, kde má hledat jaké skleničky, přestože mu to bylo všechno ukázáno a další věci podobného rázu, ale jelikož není úplně blbý, nakonec si zvykne a s prostředím se sžije, jak jen to jde. Dokonce se ukáže, že to není tak hrozné, když si může sem tam zaflirtovat s holkami. Některé jsou fajn, zatímco jiné si myslí, jak jsou důmyslné, když si u něj řeknou o kiss me a sweetheart (kiss me, sweetheart, chápeme, že?). Ty posílá rovnou pryč. Zaprvé ty koktejly neumí a zadruhé to na něj působí moc levně. Když zrovna neobsluhuje, nachytává se s pohledem hledajícím Patricii. Je to kvůli kecům toho idiota, anebo ho prostě zajímá, proč od něj utekla? Není to jedno? Mělo by mu to být jedno, je tu na výběr tolik jiných holek. Bylo to ale dost matoucí, flirtovala s ním, to si přece nevymyslel a pak prostě.. puf!
Zrovna si tak přemýšlí nad další blbostí a při tom čistí skleničky, když vrazí do Patricie, jak se je chystá uložit na místo, kde nebudou překážet a zároveň budou připravené k dalšímu použití. Automaticky se na ni zamračí, protože, jak víme, nemá takové nárazy rád, ale rychle toho zase nechá, když si vzpomene, že do něj vrazila i při jejich prvním setkání. “Víš, že mě můžeš oslovit i jinak než nárazem, že?” Vypadne z něj dřív, než si to stačí lépe promyslet, anebo si vůbec vzpomenout na to, že od něj utekla - a ještě k tomu ignorujíc její omluvu. Zanedlouho mu to však do té hlavinky doteče a ego se tak opět probere k životu. Věnuje jí ušklíbnutí a vytratí se posbírat prázdné skleničky, které byly hosty zanechány na baru. Potom, co se o ně postará a po dalších obsloužených lidech, se ovšem opět nějak dostane do blízkosti Patricie, a tak si i vyslechne rozhovor mezi ní a nějakým divným Liamem, který by se měl radši vytratit. Protočí nad tím oči, a když Liam odejde, zavrtí i hlavou. “Roztomilé,” ujede mu ironicky, zatímco odšroubovává láhev vodky, aby ji mohl nalít do připravených panáků.

Lil plesy miluje. Tedy, doslova všechny příležitosti, kdy se může obléct do šatů a cítit se krásně. Ať už je to nějaké focení, anebo jiná akce. Ovšem, ples má i svou nezaměnitelnou atmosféru. A to i v případě, když se jedná o Valentýn, který Lil neuznává. Nikdy neměla vztah, aby tento svátek slavit mohla. Pár krátkých románků s bodyguardy se do toho rozhodně počítat nedají. Když tedy přemýšlela, jestli na tento ples vyrazí, tak byla na vážkách. Vlastně vůbec nevěděla, co by tam dělala. Jasně, mohla se seznámit s někým novým, ale nechodí na takové plesy spíše páry? Netuší, jak to tady chodí. Nakonec tedy tuto možnost zavrhne a více se tím nezabývá. Tedy, až do doby, než jí zavolá Eliott. Roztomilý kluk, se kterým se seznámila na Halloweenské akci a zjistila, že mají dost společného. Proto jí pohled spočine na Diablovi, který se vyjímá přes téměř celou stěnu pokoje. Je to její mazlíček a také tvor, který ji neuvěřitelně uklidňuje. Nečeká a hovor zvedne. Má za to, že chce Eli seznámit jejich hady. Ale k jejímu překvapení jí navrhne, že by spolu mohli vyrazit právě na tento ples. To Lil překvapí, ale mile a nemůže mu říct ne. Když už o tom uvažovala. Nabídku tedy přijme a už teď se těší. Protože jí volal s předstihem.
Ale než se nadála, tak nastal den plesu. Lil už měla s předstihem vybrané šaty, které si na ples vezme, Po dohodě se spolubydlící nakonec zvolí pro ni ne příliš typické růžové šaty, které ani zdaleka nevystihují její divočejší stránku. Ale pro jednou může působit něžně. Vedle Eliho to bude jistě lepší volba, než jít v něčím sexy. Jdou tam přece jen jako přátelé. Se šaty si tedy hlavu lámat nemusela. Dokonce i nehty si nalakovala, aby jí ladily se šaty. Docela se jí to i líbí, ale přece jen tato něžná barva k ní moc nejde. Chce to něčím "rozbít" a to nejspíš makeupem. Zkusila několik variant, až se nakonec rozhodla pro trochu výraznější líčení očí, které podtrhne její modrou barvu. Rudou rtěnku vymění za jemný růžový lesk na rty. Vlasy si jen natočí a nechá si je rozpuštěné. Nemá už vlastně ani čas dělat si nějaké složité účesy, protože jako obvykle krapet nestíhá. Zbývá už tedy jen natáhnout si samodržící silonky, obléct šaty, obout boty na podpatku a navléct kabát, aby nezmrzla. Jakmile je oblečená, do kabelky nahází vše potřebné, jako je mobil, peněženka, makeup, pudr, lesk na rty, žvýkačky, parfém a samozřejmě nesmí chybět klíčenka s klíči i prvky na sebeobranu. Jakmile tam má vše, tak kabelku zapne a přehodí si ji na předloktí. Před zrcadlem se ještě zastaví, prohrábne vlasy, protočí se, aby zkontrolovala, že je vše, jak má být. Teprve, až když je dokonale upravená, vyrazí. To, že jde pozdě ji nijak netrápí, protože holky mají odvoz. Kamarád spolubydlící se nabídl a Lil samozřejmě neodmítla. V autě se ještě navoní, na což jaksi zapomněla a zanedlouho už vystoupí. Společně se spolubydlící vstoupí dovnitř, kde nejprve navštíví šatnu a tam si odloží kabáty.
Teprve potom se vydají vstříc sálu, kde už se každá rozejdou za svým dnešním společníkem. Ruská dívka vejde ladným krokem dovnitř a ihned si všimne Eliho, stojícího u vchodu. Věnuje mu zářivý úsměv a vydá se k němu. "Ahoj, Eliotte. To je od tebe pěkné, že na mě čekáš." Poví mu s úsměvem na rtech a když se u něj zastaví, tak si ho prohlédne. Na lichotku se usměje a nemůže mu, než říct to samé. "Děkuji. Taky jsi velmi pohledný a elegantní." Pochválí ho dívka nazpět s uznalým pokývnutím hlavy a pohledem vyhledá jeho oči. Po mladíkově úklonu zvedne jedno obočí o něco výš, než druhé údivem. "a taky galantní, jak vidím." Dodá a své koutky rozšíří o něco víc po jeho poznámce. "Jak bych tě mohla odmítnout. Já jsem zase ráda, že jsi mě pozval." Uculí se a po nabídnutí rámě se do něj zavěsí a přikývne, že můžou vyrazit. Společně se tedy rozejdou do víru dění a Lil se rozhlédne, aby si pořádně prohlédla výzdobu. "Páni...to je tak sladký, že se obávám, abych nedostala cukrovku." Zažertuje, protože tady ty srdíčka a podobné dekorace moc nemusí. Necítí se v takovém prostředí moc komfortně, ale je tu s Elim, který je velmi příjemný, takže to skousne. Pohled raději přesune jeho směrem, protože je přece jen na něj lepší pohled. "Dala bych si pro začátek něco k pití, co ty na to?" Navrhne a pokud nebude mít Eli nic proti, rozejde se k baru, aby si prohlédla nabídku drinků, které pro dnešek připravili. Ty ruská dívka sice moc nemusí, ale ochutnat může. Třeba to nebude až tak sladké. Na baru se Eliho pustí, pozdraví obsluhu a protočí se jí panenky ze všech těch sladkých drinků. Nakonec tedy zvítězí jediný drink, který jako jediný sladký není. "Já bych to viděla na Cuba libre, co ty?" Ohlédne se na svého dnešního společníka a čeká, co řekne, než sdělí svou objednávku barmanovi.

S širokým úsměvem na sebe hleděla do zrcadla a prohlížela se ze všech možných úhlů. Sebevědomím zrovna nepřekypovala, ale nyní, s upnutými červenými šaty, které měly průstřihy na těch správných místech, se sama sobě hodně líbila. Jít na valentýnský ples bylo skvělé rozhodnutí! Sice zrovna s nikým nechodila, ale to neznamenalo, že na danou akci nemohla přijít, ne? Navíc si pojistila, že nepřijde sama. Lincoln, její nejlepší kamarád, ji už někdy v daleké minulosti slíbil, že ho jednou uvidí v obleku a jelikož měla Lacey velice dobrou paměť, tak mu to s chutí připomínala; a zrovna před několika dny s velkým důrazem, jelikož mu před obličejem mávala s růžovým letáčkem, který lákal právě na valentýnský ples. Byla ráda, když Lincoln nakonec svolil a slíbil jí, že jí tedy prokáže tu čest a bude jejím doprovodem. Znamenalo to pro ni dost, protože nechtěla Valentýna trávit sama; člověku se pak v hlavě vyrojí tolik negativních myšlenek, že nakonec skončí v slzách. Letos ale ne, letošní Valentýn si moc užije! V den D si na pomoc pochopitelně zavolala Sof, svou nejlepší kamarádku, která ji pomohla již před několika dny s výběrem absolutně úžasných šatů, a nyní ji pomáhala s líčením a úpravou vlasů. Po celou dobu samozřejmě zmiňovala, jak Valentýn nemá ráda a že by nikdy nemohla být ve vztahu. Lacey si tak několikrát povzdychla, jelikož ji mrzelo, že k tomu má Sof zrovna takový postoj… Vážně doufala, že jednou omylem vrazí do někoho, kdo ji okouzlí natolik, že svůj názor rázem změní a pak bude konečně šťastná; protože to si zasloužila. I ona! Každá holka vlastně. Poor little girl, still waiting for her happy ending. ,,Oh, Lincoln tu už za chvíli bude!" prohlásila při pohledu na své zlaté hodinky, které zdobily její pravé zápěstí, zrovna když ji Sofinka vlnila vlasy. Makeup už naštěstí měla hotový, jeho pýchou byly černé linky a moc hezký odstín červené rtěnky, který ji dodával pocit extravagance. S Lincolnem se domluvili na červené, aby hezky ladili. ,,Jsem zvědavá, jak bude vypadat v obleku," prohodila Lacey zničehonic a zazubila se na svou nejlepší kamarádku do zrcadla. Sof jen pobaveně zavrtěla hlavou a pokračovala ve své práci, teď už ale značně rychlejším tempem, aby se vše stihlo. Zanedlouho již byla hotová, tudíž Sof poděkovala a rozloučila se s ní, načež se obdivovala v zrcadle. Rázem si však vzpomněla, že by měla ke svému outfitu vybrat ještě nějaké šperky, aby to celé hezky doladila a navíc, Lincoln tu ještě nebyl, takže měla trochu času. Rychle se tak přesunula ke své šperkovnici, kde vyhrabala poněkud extravagantní náušnice, zlaté prstýnky a zlatý náramek, kterým si ozdobila levé zápěstí. Zrovna v tu chvíli se ozvalo zaklepání, z něhož Lacey nadšeně poskočilo srdíčko. ,,Hned tam budu!" vyhrkla směrem ke dveřím a rychle na sobě v malém zrcátku zkontrolovala náušnice. Byly sice obrovské, ale líbily se jí! Byly to jako by dvě kapky, z nichž jedna, ta vrchní, byla menší než ta spodní. ,,Ahoj!" pronesla s širokým úsměvem, když otevřela svému kamarádovi a ihned si jej zvědavě začala prohlížet. Vypadal skvěle, vážně! Nejradši by si ho vyfotila. ,,Mně?! To ty vypadáš úžasně!" vydechla skoro až dojatě a ručku si položila na hruď. Možná byla až přehnaně přecitlivělá, ale pro ni znamenalo vážně dost, že s ní šel Lincoln na ples a že se kvůli ní právě takto vystrojil. A předávání kytičky ji to taky moc neulehčilo, měla totiž na krajíčku. ,,Awww," uculila se a při převzetí růže si Lincolna přivinula do pevného objetí. Pokoušela se držet slzičky dojetí na uzdě, nechtěla přeci hned tak ze začátku brečet! ,,Dnešek si užijeme," oznámila mu se s lesknoucíma očkama, když se od něj odtahovala a mile se na něj usmála. Růži si ještě odskočila odložit do vázy, aby chudinka neuvadla a pak už po jeho boku vyrazila směrem ke společenskému sálu, kde se celá akce konala. Po cestě samozřejmě neprobírali nic jiného než jejich milované knížky.
Při příchodu zrovna stihli projev jakéhosi kluka, který se jim představil jako moderátor a mimo to i všechny seznámil s tím, jak bude probíhat přihlašování do soutěže o krále a královnu plesu. Lacey v tu chvíli zalapala po dechu a rychle poplácala Lincolna po ramínku. ,,Přihlásíme se!" zvolala nadšeně a ukázala k truhličce, do níž se vhazovaly jména soutěžících. ,,Prosííím," dodala ještě vzápětí s psíma očkama, přičemž Lincolna popadla za ručku, za kterou jako nějaké malé dítko prosebně zatáhla. Po korunce z plesu toužila už od dětství a její dosavadní partneři se nikdy do něčeho takového nechtěli vrhnout, protože jim to přišlo trapné; moc dobře si vzpomínala, jak nad tím Blaine protáčel panenky.

Neměl v plánu zúčastnit se válentýnského plesu. Neměl totiž ani tu nejmenší představu, co by tam asi tak dělal. Buďme upřímní, nezná zase tolik holek, které by mohl pozvat, a které by s tím chtěl otravovat. Mohl si samozřejmě najít nějakou společnost až tam, ale co kdyby se mu nepoštěstilo? Stál by tam sám a nakonec by stejně odešel dřív - tak si říkal, že to prostě nemá cenu. Ovšem pak se objevil Jude s tím, že tam chce jít, a že by měl jít s ním, protože tam bude hrozná legrace, a když ne, tak se o to postarají. A jelikož má Judieho rád, nedokázal mu říct ne a navíc opravdu věří, že by tam s ním mohla být zábava; ostatně na rozlučce s Oliverem taky byla. Souhlasil tedy s tím, že se bude těšit, až spolu zase rozeberou nějakou hrozně důležitou věc, jako byl koberec, načež se s ním domluvil, že se sejdou před sálem a rozloučil se. Ani ho nenapadlo se zeptat, proč má Jude pořád tu touhu účastnit se univerzitních akcí, když dávno dostudoval. Nějak ho asi pořád bere jako součást univerzity. Co se obleku týče, nepořizoval si kvůli tomu nový (Aileen od něj tedy měla klid). Vybral si jeden ze svých černých, úplně obyčejných a k tomu zvolil motýlka, se kterým se cítí trochu jako Harry na vánočním plese, ale říkal si, že to tím aspoň trochu ozvláštní, když je zbytek jinak docela nudný. No schválně, kolik lidí ho tam bude mít? Beztak jen on. Jakmile má pocit, že je motýlek dostatečně rovný a neudělá mu ostudu, oblékne si sako. To také upraví a nakonec si do něj nastrká mobil, peníze a další věci, co by se mohly hodit. Pak jde rodičům oznámit, že razí na ples, což samozřejmě věděli už dávno předtím, jen se s nimi rozloučí a namíří si to ven k taxi, které si stihl mezitím vším zavolat. Po cestě k autu napíše Judiemu, že je na cestě. Ta netrvá moc dlouho a už stojí před vchodem do společenské místnosti. Zatím to vypadá, že nezná nikoho z těch, co tam vešli, to mu ale nijak nebrání v tom, aby věnoval úsměv a pokývnutí každému, kdo kolem něj projde. V jednu chvíli si také vzpomene, že pro vstup musí mít lístek, a tak ho začne hledat všude po saku a nemoct ho najít ještě o něco déle, asi zpanikaří, ale dřív než to stihne, ho naštěstí objeví v náprsní kapse. Věděl, že ho měl v ruce, jen tak trochu pozapomněl, kam ho strčil! Oddychne si a zastrčí ho zpátky s pohledem mapujícím své okolí. Tak kde jsi?

Těžko byste hledali člověka, který se cítí v šatech tak přirozeně, jako Lil. Je to pro ni v podstatě jako druhá kůže. Ví, jaké si obléct a jak se sladit, aby vypadala elegantně. Ale nejen to, také šaty umí nosit a je to pro ni naprosto přirozené. Vyzkoušela jich nespočet a taky si jich několik i ušila. Tyto ale ne. Dnes se pyšní šaty z kolekce jedné návrhářky, které si půjčila. To ale nemusí nikdo vědět, že? I když, kdo ji zná, tak se bude divit, že si vzala zrovna růžové. Není to její barva, ale tyto šaty jsou zkrátka výjimka. Proto k nim sladí i doplňky a líčení. Dnes není holt za dračici, ale za něžnou dívku. Tou totiž Lil umí být. Nedává to ovšem moc najevo. Obává se, že kdyby někdo zjistil, jak je ve skutečnosti zranitelná, mohl by toho využít.
O Elim si to ale nemyslí. Ten je takový plyšový medvídek. Z toho důvodu ani vteřinu nezaváhala, jestli půjde na ples právě s ním. Na akci to je jiné, tam si zaflirtuje ráda, ale na plese jí o to nejde. Chce se bavit a případně si i zatančit. Chce být za elegantní dámu, kterou uvnitř je. Ta flirty girl je totiž jen póza, která ji už pomalu přestává bavit. Dnes se tedy žádné flirtování nekoná. Eli je příjemný společník, bavila se s ním nenuceně a v podobném duchu to chce i dnes. Proto přejde všechny poznámky své spolubydlící a zamíří si to rovnou ke svému dnešnímu společníkovi, když ho spatří. Vykouzlí jí úsměv na tváři to, že na ni čeká.. jak gentlemanské a milé. Jeho slova ji potěší a zářivě se na něj usměje, že odhalí i svůj pěstěný chrup. "A pak, že gentlemani už vymřeli. Ty jsi důkaz toho, že ne." Poví s mrknutím oka a poupraví si vlasy, když ji pochválí. Ona namůže udělat nic jiného, než mu pochvalu oplatit, protože to mladíkovi vážně sluší. Oblek mužům sluší a Eli není výjimka. "Oblek ti vážně sluší. Možná bys ho mohl nosit častěji nebo aspoň košili." Neodpustí si zhodnocení Lil. Samozřejmě, že zbožňuje muže v košilích a která dívka ne, že? Ale je si moc dobře vědoma toho, že je to kamarád, takže potlačí nutkání na něj nějak šibalsky mrknout a místo toho mu věnuje přátelský úsměv. Ten jí z tváře nezmizí ani ve chvíli, kdy zmíní, že se bál toho, že úklona byla moc. Zavrtí nad tím hlavou. "Moc? To ne. Právě naopak, je to milé a už se to jen tak nevidí. Takže mně se to líbí." Ujistí ho, že pro ni to není moc. Má takové chování ráda, právě proto, že není už tolik obvyklé a vždy ji to svým způsobem dostane. To ale nedává najevo. Zachovává si určitou úroveň. Ale ve chvíli, kdy pronese další větu, jde úroveň stranou a dívka se dokonce zamračí. "A už dost, Eli! Nemyslím si, že bych našla někoho lepšího. Nemám totiž náladu na to, aby se mi někdo celý večer marně snažil dostat do kalhotek. Chci se bavit s někým milým, s podobnými zájmy a citem pro umění a lepšího kandidáta, než jsi ty, neznám!" Vyřkne trochu tvrději, než chtěla. Ale vážně nechce, aby se podceňoval a myslel si, že je třeba druhá možnost. Nechápe ani, proč to dělá. Je pohledný, milý, roztomilý.. Vždyť, po něm musí toužit většina holek. To mu ale neřekne. Místo toho přijme jeho rámě a společně vyjedou dovnitř. Lil se rozhlédne a přijde jí to jako kýč, ale takoví už holt Američani jsou a měla by si na to zvyknout. A kdyby byla zamilovaná, asi by jí to přišlo sladké..možná. Pokýve tedy hlavou na důkaz souhlasu s mladíkem v její blízkosti. "To zase jo. Nevkusné to není." Přitaká a jelikož jí docela vyschlo v krku, navrhne jako první zastávku u baru. Eli souhlasí, tak tam vyrazí. Lil začne zkoumat drinky a uzná, že nejlepší volba bude dát si obyčejný Cuba libre, protože na ty sladké nemá chuť. Mladík s ní souhlasí a dá si to samé, co ona. Ruská dívka se na něj usměje. "Taky nemáš rád ty sladké tlamolepy?" Zazubí se a na okamžik se rozhlédne kolem, kdo už se na ples dostavil. Oproto Halloweenu jsou oblečeni všichni slušně a jsou tak elegantní. To se dívce moc líbí. Lidi přestane zkoumat ve chvíli, kdy na ni její společník promluví. Ohlédne se na něj a zvedne obočí. "Ehm?" Nechápe, ale pak, když vytáhne ruku a podá jí květinu, tak se uculí. "Awww, to je tak sladké. Teda, tady je to asi běžné, ale i tak...děkuji." Usměje se a má nutkání mu vlepit přátelskou pusu na tvář. To ale potlačí a tak ho obdaří jen sladkým úsměvem. Květinu si převezme a přičichne k ní. "Krásně voní." Dodá a nadechne se. "Vlastně vcelku dobře. Měla jsem sice hodně focení, ale baví mě to, takže mi to nevadí a i jsem něco ušila." Poví mu a poté se mu podívá do tváře. "A co ty? Fotil jsi něco zajímavého nebo dělal na nějakém filmu?" Zajímá se a když jim připraví barman drinky, poděkuje, převezme si ten svůj a Eliho podá ten jeho. Otočí se s ním na Eliho a než jí odpoví, připije si s ním. "Tak na dnešní večer." Usměje se a ťukne svou skleničkou do jeho. Poté se napije a div, že si brčko nezapíchne do krku, jak je odstrčena. Proto je donucena se posunout, protože se k baru dostaví další pár a dívka nemůže přehlédnout, o čem se baví. Lil jí proto nevynadá a místo toho si nechtěně vyslechne jejich rozhovor. Slečna přemlouvá svého partnera, ať se přihlásí do soutěže o krále a královnu. Rozšíří se jí zorničky, tak se otočí na Eliho a zvedne na něj vyzývavě obočí. "Posledně jsi vyhrál nejlepší masku, co se tak přihlásit?" Pronese s výzvou v hlase a pokud jí to odsouhlasí, přesune se nadšeně s ním k lístkům, aby se mohli zapsat. Lil je velmi soutěživá, takže si to nemohla nechat ujít. A kdo ví, třeba se jim podaří vyhrát. A když ne, tak se aspoň zúčastnili...