Na rtech ji tkvěl široký úsměv a z očí ji sršela přátelskost; právě to byl výraz, který už odjakživa nosila v nočním klubu, ve kterém pracovala již nějaký ten pátek. Host byl jejím pánem a ona se dle toho taky chovala, protože její chování dost záviselo na následné výši dýška. Zdejší studenti tedy prozatím moc štědří nebyli, ale ona moc dobře věděla, že se to během noci stonásobně zlepší, jelikož většina bude dříve či později pod zrádným oparem alkoholu, který uvolní cestu skrze zábrany, které studentům našeptávají, ať moc nerozhazují. Někteří byli sice pěkně otravní a sem tam i úchylní, ale ona už na to byla tak zvyklá, že se jen usmívala a vrtěla hlavou nad všemi návrhy, které k ní měly. To byla holt práce za barem. Dnes počítala s tím samým scénářem a hned jakmile se naučila složení všech drinků, tak jela o sto šest, přičemž pochopitelně sem tam dala s některým ze studentů krátkou řeč. Byla by se i uvolnila, kdyby se v její přítomnosti tak často nenacházel Seth, který zcela viditelně flirtoval se studentkami. Pokoušela se to ignorovat, jak jen to šlo, ale když se sem tam ocitla v jeho těsné blízkosti, těm trapným kecům holt neunikla. Musela pokaždé nakrčit nos a trochu si v duchu zanadávat nad tím, jak blbá byla, když si myslela, že se mu líbí jen ona - a on to je přitom jenom další děvkař. Asi bylo dobře, že mu tenkrát utekla, že? Určitě. Nechce se přeci znovu spálit. Blbej Seth Gardner. A zrovna při této myšlence do něj vrazila. Zase. Má to ale štěstí, teď ji musí mít za totálně neschopnou. Krátce pootevřela pusinku, věnovala mu letmý pohled a s viditelnou rozpačitostí se mu omluvila. Rázem šly všechny negativní myšlenky stranou a ona byla zase zpátky na jarním plese, kde ji zahradníček okouzlil vším, co dělal – a to stačil jediný přímý pohled do jeho očí. Byla asi ztracený případ! A jeho slova tomu taky dvakrát nepomohla. Koutky ji neposedně zacukaly do stran, přičemž její očka zatěkala všude možně okolo, než se zase usadila v těch jeho. Vypadala, že mu na to něco chce říct, ale bohužel ze sebe nic nedokázala dostat; a ještě k tomu všemu ji v břichu šimral ten dobře známý, příjemný pocit. Proč byla tak nepoučitelná? Pralo se to v ní, protože na jednu stranu věděla, že Seth patřil k těm špatným klukům, ale na stranu druhou ji přišlo hezké, že si pamatoval, jak se seznámili. Nejhorší na tom však bylo, že ji obě věci neskutečným způsobem přitahovaly. Neubránila se tak uculení, když Seth její přítomnost s úšklebkem opustil a jeho námitka tak zůstala bez odezvy. Ono to možná bylo dobře, protože stejně nevěděla, co by mu na to řekla. Ještě se za ním jen letmo ohlédla a sama pro sebe se usmála, načež se zase rychle začala věnovat hostům, kteří již působili nervózně.
Sem tam jeho směrem ještě koukla; zřejmě doufala, že zachytí jeho pohled a bude mu moci věnovat úsměv. Možná by se mu přeci jen měla omluvit. Nebyla to všechno nakonec její chyba? Škoda, že tu nebyl Matty, určitě by jí poradil. Naštěstí ji však rázem rozptýlil jiný klučina, Liam, ten moderátor, který působil dost praštěně, ale na druhou stranu vtipně. Musela s ním být sranda. Na jeho přání mu nalila Cuba Libre, přičemž s ním nezapomněla prohodit pár slov. Zdál se být milý, a taky se mu podařilo ji vyčarovat úsměv na tváři. Zanedlouho však zase zmizel, vydal se k fotokoutku, to prý aby doma ukázal, jak mu to seklo. Patricia nad tím jen pobaveně zavrtěla hlavou a pohled sklonila ke skleničkám, které právě poctivě utírala. Do té doby si nestačila povšimnout, že se vedle ní opět nacházel Seth, který si k její předchozí konverzaci neodpustil ironickou poznámku. Zakotvila na něm svá hnědá kukadla a bez rozmýšlení mu odpověděla: ,,Stejně jako tvé flirtování." Pokynula hlavou směrem k hostům a následně se nad tím ušklíbla. Rázem si však uvědomila, jak žárlivě to muselo znít a taky, že byla všímavá ohledně toho, co Seth dělal. Proč to řekla?! Není snad známým pravidlem, že věci se mají nejdříve promyslet a teprve až pak říct? ,,Uhm, přestávka!" zvolala zničehonic tak, aby ji ostatní spolupracovníci slyšeli a rychlým krokem se vydala směrem ven, kde se hodlala nadýchat čerstvého vzduchu. Zasloužila si to, vždyť už nepřetržitě pracovala docela dlouho! A taky to byla skvělá výmluva zmizet ze Sethova dohledu; snad nikdy v životě nepronesla takovou pitomost a to už toho navykládala poměrně dost.

Lil se cítí v šatech velmi dobře. Elegance je její druhé jméno, i když to trochu zastíňuje ta její flirty stránka. Jenomže se není čemu divit, když byla zavřená e zlaté kleci a nemohla okusit všechny ty věci, které mohly její vrstevníci. Místo pobíhání po venku a obrážení klubů, měla Anastazia, jak se ve skutečnosti jmenuji, tolik aktivit, že neměla čas. A i kdyby měla, tak by ji otec nepustil. Bohužel se totiž nenarodila do obyčejné rodiny. Jediné, co mohla, tak mít románky se svými bodyguardy. Do jednoho byla dokonce i zamilovaná, ale jejich lásce pochopitelně nebylo přáno a když otec našel jejího milovaného v její posteli, tak se postaral o to, aby zmizel. Anastazia neví, co se s ním stalo. Doufá, že ho otec nezabil, jak jí přísahal, ale že se jen postaral, aby zmizel z Ruska. Z toho důvodu i dovolil, aby šla studovat do Californie a změnila si identitu. Svůj ruský původ ale zapřít neumí a ani nechce. To je jediné, v čem nelhala. Lil se tedy pořád tak nějak hledá. Nelíbí se jí totiž, že díky tomu flirtování si kluci myslí, jak je snadné ji dostat do postele. Opak je totiž pravdou. I z toho důvodu doufala, že ji na ples nepozve jeden z místních holkařů. Bylo by otravné, jak by se snažil jí dostat do kalhotek, zatímco ona by se chtěla jen bavit. Když se jí tedy ozval Eli - ten roztomilý klučina s hadem, byla opravdu ráda.
Musí taky uznat, že mu oblek vážně sluší. To mu musela sdělit a stejně tak ocenit i jeho galantní chování. Moc se s tím tady nesetkala, a tak dokázala ocenit, když se tak někdo choval. Ale jak se zdá, Elimu moc oblek není příjemný. Na jeho slova se tedy pousměje a přistoupí k němu blíž. "Dovolíš? Pomůžu ti od toho pocitu." Pronese a pak zvedne ruce, aby mu mohla trochu povolit kravatu. Ne tak, aby to bylo nevhodné, ale aspoň trochu, aby mohl dýchat. Jakmile ji povolí, tak mu ještě ohrne límeček košile, aby nebylo poznat, že ji má povolenou a přejedu mu i po ramenech, upravujíc oblek. "Tak, je to lepší, ne? A sako si uvnitř můžeš sundat, jistě tam bude teplo." Mrkne na něj s úsměvem, ruce stáhne k tělu a poupraví si i své šaty. Když se přesvědčí, že je vše, jak má být, zvedne pohled k mladíkovi a věnuje mu sladký úsměv, při kterém odhalí i bělostné zoubky. "Ještě, aby ne. Mám za to, že většina dívek ocení takové chování." Ujistí ho, protože je mnoho dívek, které chtějí, aby s nimi bylo zacházeno galantním způsobem. Kurevnící jsou možná tak dobří do postele, ale na vztah určitě ne. I z toho důvodu se na něj trochu tvrději oboří poté, co se mladík zbytečně podceňuje. Usměje se je na jeho slova a povyjede jí obočí vzhůru. "To umíš? Věřím, že bys byl ještě o něco roztomilejší, než normálně." Pohlédne mu do očí a pak si uvědomí, jak svá slova předtím vyřkla a tiše vydechne. "Omlouvám se za ten tón, ale nemám ráda, když se někdo zbytečně podceňuje. Klidně bys tu mohl většinu strčit do kapsy svým chováním." Vyřkne už mnohem jemněji a mluví zcela vážně a upřímně. Za tu dobu, co tu je, měla možnost poznat nějaké kluky a většina nebyli gentlemani. To ale nemusí řešit, protože dnes na plese s jedním je. Zamíří tedy, zavěšená do Eliho, dovnitř a musí ohodnotit výzdobu. Kývne hlavou, když se rozhlédne kolem. "Odbyté to rozhodně není a řekla bych, že na to jsou šablony. Protože to by se asi nikomu ručně dělat nechtělo.." Vydedukuje a jakmile se pořádně rozhlédne, ohlédne se na svého společníka, se kterým po chvíli zamíří k baru. Tam se oba shodnou v tom, co si dají a dívka se uculí tomu, že má na pití stejný názor, jako ona. "Přesně tak. Já nemám ráda ani sladké kafe. Ale alkohol sladký být nemá, pak po něm akorát bolí hlava." Dodá ještě na poznámku Eliho a následně je ohromena tím, že jí přinesl kytku. Ví, že se to nosí, ale spíše se dávají takové ty kýčovitě v podobě náramku na ruku. Její společník byl ale opět originální a to Lil vykouzlí úsměv na tváři. Je vážně potěšena a to i vůní kytky. Ale kam s ní? V ruce ji mít bude trochu nepraktické. Proto ji nakonec napadne si ji zastrčit za ucho. "Co říkáš?" Zazubí se na něj, než mu začne odpovídat na to, jak se měla. Přikývne a prohrábne si opatrně vlasy, aby jí kytka nespadla. "Fotografové jsou velmi šikovní." Přitaká a pak se na mladíka natočí čelem a poslouchá, jak se měl on. Obočí jí vyjede nahoru údivem a ve tváři se jí usadí nadšený úsměv. "To je od tebe moc krásné. Ten film nějak souvisel se zvířátky? Je možnost ho někde vidět?" Vyzvídá, protože ji takové věci zajímají a věří tomu, že bude na co koukat. "Co jsi maloval zajímavého?" Zeptá se ještě, protože to je další věc, kterou obdivuje. Sama si kreslí návrhy šatů, ale žádné velké umění to není. To Eliho kresby na tom budou jistě lépe. Víc už ale nestihne, protože jim barman dá jejich drinky. Dívka si s mladíkem přiťukne, ale než se stačí napít, je odstrčena na stranu. Chvíli má nutkání být zlá slovně, ale nakonec věnuje jen slečně, která do ní strčila, nemilý pohled. Zaujme je totiž debata, kterou vede s klukem vedle ní. Ihned se otočí na Eliho a zazubí se na něj, když souhlasí s návrhem. Nadšeně se rozejde ke stolku, kde se s Elim zapíší. Teprve potom zvedne sklenku, do prstů vezme brčko, promíchá obsah a brčko vsaje do úst, aby se mohla napít. Olízne si rty a zářivě se usměje na roztomilého klučinu po svém boku. "Jak se říká, všechno je jednou poprvé a kdo ví, třeba vyhrajeme." Pronese s mrknutím oka a raději si stoupne trochu bokem, aby nikomu nezavazela a zase do ní nedrcl. "Já nevím, jak ty, ale já jsem na plese nebyla ani nepamatuji. Je to rozdíl oproti těm akcím v klubu." Poví, když se znovu rozhlédne kolem sebe. Pohled poté usadí na Elim a změří si ho pohledem. "Předpokládám, že budeš vynikat i v tanci, že? Hádám správně?" Vyzvídá a zase se napije drinku. Není špatný. Rozhodně lepší, než ten zbytek, který měl i dost děsné názvy. Ale tak, pro Valentýn a Ameriku je to asi typické...

Ač se s Tobym domluvili, že ji vyzvedne přímo na pokoji, čeká za dveřmi někoho úplně jiného, když se ozve zaklepání; někoho méně elegantního a mnohem otravnějšího. Otevře je proto rázněji než obvykle, a tak přijde o celý ten princeznovský nástup plný milých úsměvů a ladných pohybů - kruci! A Tobymu samozřejmě její prudkost a podmračený výraz neujde, přestože se na něj usměje, jen co jí dojde, že je to on a ne nějaký otrava z vedlejšího pokoje. To se teda povedlo! Na druhou stranu se jí ale také dost uleví. Zhluboka se nadechne, když si z ní začne Tobiasz utahovat, ne však proto, že by ji tím štval, spíš se konečně nadechla, jak je ráda, že je tam on s tou svou provokací v hlase, jenž mu samozřejmě oplatí, jakmile se naskytne příležitost. Ovšem teď si prostě jen užívá jeho přítomnost a přitom kroutí hlavou, aby ho ani nenapadlo odejít. “Je-li ti život milý, zůstaneš,” řekne výhružně, i když je snad jasné, že by nebyla schopná vzít mu život, ale vytahat ho za ušit, to by zvládla, takže by ji určitě neměl pokoušet.
Ať už na Tobyho zapůsobí cokoliv, zůstane - to má velké štěstí - a dokonce jí složí poklonu. Tuší, že jí jen oplácí její pochvalu, přesto se neubrání potěšenému úsměvu a už vůbec si nedokáže poradit s horkostí, co se jí žene do tváří. Shlédne tedy ke své sukni a lehce se za ni zatahá, než konečně najde ta správná slova - a díky to není. “Přesně o to mi šlo, aby ti všichni záviděli,” odvětí s pobaveným úsměvem, přitom opět vzhlédne, aby se mu mohla podívat do obličeje, a nakonec zavrtí hlavou, když si všimne, jak na ni Toby mrká; jako by si v duchu říkala ne, ty jeho pohledy vůbec nejsou kouzelné, tak ať se vůbec nesnaží! Samozřejmě se vůbec o nic snažit nemusí, už takový prostě je; jako ty hvězdy. Hmm, ale to sem teď nepatří, za takovými účely ho nepozvala, to si je jistá - určitě -, takže ty myšlenky rychle zažene a raději se soustředí na růži, kterou jí Toby podává. Znovu se rozzáří a přikývne, že jeho volbě rozumí a schvaluje ji; nechtěla by mít na ruce obrovský náramek z květů, beztak by jí jen překážel. Růži si od něj převezme a přivoní k ní, takže se jí nos naplní těžkou, ale příjemnou vůní, kterou růže oplývají - lépe to asi popsat nedokáže. “Mmm, díky,” ozve se spokojeně s pohledem zapíchnutým do růže, načež se probere, přikývne, aby dala Tobymu najevo, že hned vyrazí, jen co odloží kytičku. Zapadne rychle do pokoje, kde strčí růži do vázy s kyticí od Teddy, která ji jimi obdarovává každou chvíli - na to si však nestěžuje, je za to ráda, aspoň jí pokoj hezky voní. Nato popadne kabát, který si oblékne, aby venku nezmrzla, protože i když se nachází v Kalifornii, je venku jen něco okolo deseti stupňů a to není zrovna na opalování. Spěšně se upraví a zase se připojí k Tobymu čekajícímu na chodbě. Chytne se ho za připravené rámě, věnuje mu úsměv za to, jaký je gentleman, a vyrazí s ním do víru zábavy, anebo alespoň doufá, že se budou bavit.
Před vstupem do společenské místnosti si v šatně odloží kabát a opět se zavěsí do Tobyho, protože se jí to líbí, a tak se musí smířit s tím, že je pro dnešek jejím vězněm. Nikam prostě neuteče, ač by asi chtěl, což není tak těžké uhodnout, když jí to v podstatě sám řekne. Podívá se k hloučku opilých chlapců, na které ji Toby upozorní a nad jedním z nich nakrčí nos, jelikož si troufl jí pohled opětovat. Pak se podívá na svou společnost a musí se pousmát nad tím jeho ochranářským přístupem - je to roztomilé. Anebo že by to byla jen výmluva? “To je od tebe milé, ale neboj, ochráním sebe i tebe,” pronese sebevědomě; myslí si, že jim nic nehrozí, a tak se může vytahovat. Je sice fierce a jednoho kluka by možná zvládla zpacifikovat, ale celou tlupu asi ne, spíš stoprocentně ne. “Takže už žádné výmluvy!” pohrozí mu se smíchem a nepřestává se smát, když si Toby teatrálně povzdychne. To je taková herečka! Letmo se usměje na lidi kontrolující lístky a jen co vejdou do sálu, upře znovu svou pozornost na Tobyho, kandidáta na Oscara. “Vidím, ano, jak moc trpíš,” přidá se k tomu jeho divadlu. “Můžu ti to vynahradit něčím dobrým k pití? Anebo nechceš fotku své úžasnosti?” Ukáže na fotokoutek a zasměje se. Poté se rozhlédne kolem sebe, hledajíc Teddy, která by tu také měla být. Je zvědavá, jak vypadá a na její doprovod! Musí přece zkontrolovat, jestli je opravdu neškodný, jak se z vyprávění zdá a z těch krátkých momentů, kdy ho viděla třeba na sportovním hřišti. Přitom si stačí prohlédnout i výzdobu plnou srdíček. “Tak to je.. hodně, hodně růžové,” vypadne z ní najednou a pohlédne na Tobyho, vyzvídajíc očima, co si o tom myslí on. Dokáže si představit, že se odtud teď chce vypařit ještě víc než předtím.

Že půjde na valentýnský ples by jej nikdy nenapadlo. No dobrá, to by lhal – napadlo by ho to, pokud by měl drahou polovičku, která by takové věci měla ráda, to by i přes své nevelké nadšení z hromadných akcí dokázal svou drahou pozvat. Jenže tento Valentýn nikoho takového neměl, přesto se na již zmíněný ples chystal. Byla to vskutku záhada, ve které měla prsty jeho nejdražší kamarádka Lacey. Nerad své blízké odmítal a tak, když mu Lacey vnukla nápad, že by mohli jít spolu – ve vší počestnosti, to přijal. Chvíli sice váhal, ale co by pro ni neudělal. Byl trochu nervózní, ale z ničeho nevycouval, a dokonce se Lacey rozhodl potěšit i drobnou květinkou! To aby viděla, že i jemu na tomto večeru záleží a nejde s ní jen aby jí udělal radost. No, samozřejmě, že jí chce udělat radost, ale určitě udělá radost i sám sobě. Přede dveřmi pokoje si nervózně popošlápl, zkontroloval čas, zda nejde moc brzy (nebo snad pozdě, v takovýchto případech skutečně nevěří v akademickou čtvrthodinku) a trochu se zklidnil, když zjistil, že všechno jde podle plánu. Zlehka zaklepal na dveře a pousmál se, když mu odpověděl známý hlas. Sám pro sebe si kývl, jak kdyby jej mohla Lacey zpoza dveří vidět, a trpělivě vyčkával, než mu jeho dnešní společnice přijde otevřít. Jen co mu otevřela, s obdivem si ji prohlédl. Lacey se vždy uměla oblékat (alespoň podle jeho mužského, nezkušeného pohledu), ale dnes to byla úplně jiná třída. Náhle se cítil nedostatečně jen v lehce načervenalém saku, na druhou stranu, alespoň vedle něj Lacey vynikne. A tak to má určitě být, žena má vedle muže zářit. A kdyby to tak být nemělo, dnes to tak zkrátka bude! „Prosím tebe,“ mávl rukou nad její pochvalou, však měl na sobě jen obyčejné sako, „myslím, že z nás dvou bude celý sál koukat spíš na tebe,“ pousmál se, sám překvapen svou schopností smekat jednu lichotku za druhou. „Ale děkuji,“ dodal ještě s uculením, aby si snad Lacey nemyslela, že je to nevděčník. Rovnou jí podal i kytičku, co si pro ni připravil, a cítil se velmi spokojeně, když viděl, jakou to udělalo Lacey radost. Poplácal sám sebe v duchu po ramenou a oplatil Lacey objetí. „Samozřejmě,“ přikývl na její příslib skvělého večera, i když v něm někde v koutku duše pořád zůstávaly jisté obavy, třeba že tam bude spousta lidí a nebudou si mít kam stoupnout a budou se mačkat… ale ne, na to nesmí myslet! Uvidí na místě, jaké to tam bude, prozatím mu nezbývá nic jiného než Lacey věřit – užijí si to. Vyčkal, než Lacey zajistila vázu pro růži, a pak se s ní po boku vydal směrem k sálu.
Po cestě probírali knížky, díky čemuž se perfektně uvolnil a vcházel do sálu skoro se stejným klidem jako do knihovny, nicméně když vstoupili dovnitř a on viděl tu spoustu lidí, jeho vnitřní klid byl ten tam. Byl opravdu rád, že má po boku Lacey, a neměl v plánu ji ani na chvilku tento večer opustit. Příliš pozornosti moderátorovi nevěnoval, částečně zaslechl něco o soutěži, ale automaticky to pustil z hlavy, jenže Lacey měla jiné plány. Překvapeně na ni zamrkal, když na něj vyrukovala s tím, že se přihlásí do soutěže, a chvíli nevěděl, co jí má na to říct. Příliš se mu do toho nechtělo, ale ne protože by mu to snad přišlo trapné nebo dětinské, spíše se bál být ve středu pozornosti, kdyby přeci jen vyhrál. Ale kde že, stejně je nepravděpodobné, že bych vyhrál, napomenul se v duchu. Přišel sem, aby Lacey potěšil, a tohle k tomu zkrátka patří. Lehce ztuhle na její prosbu přikývl. „No dobrá, ale vítěznou řeč si za nás oba připravíš ty,“ pokusil se o vtípek a volným krokem se rozešel k truhle, na kterou Lacey ukazovala. Byly tam i jiné páry, tak museli vyčkat, než si mohli vytáhnout papírek k zapsání. Ulovil pro ně tužku, oba podepsal a připravený papírek nabídl Lacey. „Předpokládám, že chceš mít tu čest a vhodit to tam?“ navrhl jí a pokud doopravdy chtěla, nechal jí to tam hodit, v opačném případě se toho ujal on sám. Jakmile byli přihlášení do této pekelné soutěže, rozhlédl se kolem. Známé tváře se najít nesnažil, nezná na univerzitě tolik lidí, aby se mu poštěstilo někoho zahlédnout, spíše přemýšlel, kam se vydají dál. „Tak… asi pro občerstvení?“ koukl na Lacey s úsměvem. „Nebo na taneční parket?“ navrhl nejistě. Samozřejmě počítal s tím, že tam zavítají, ale pokud by se návštěva parketu odložila na později, rozhodně by se nebránil.

Posílen drinkem, který mu připravila Patricia, doběhl zvěčnit svou podobu do fotokoutku, kam se ještě několikrát za večer vrátil, aby poctil ostatní svou přítomností na jejich fotkách – ať už o to stáli nebo ne. Nu což, nějak se zabavit musel a další drink si prozatím odpustil, jednak Patricia vypadala příliš zaměstnaně a pak někam zmizela, a jednak potřeboval ještě v deset vyhlásit krále a královnu plesu, byl by to fakt trapas, kdyby třeba zakopl o schody! Naštěstí se v sálu objevili i jeho známí, se kterými prohodil pár slov, než se jal obšťastnit zase jinou skupinku svých známých. Přátel měl dost, ale známých ještě více, takže se ani na chvíli nenudil a kvapně se přiblížila desátá hodina. Půl hodiny před vyhlášením vyskočil na pódium, lehce si odkašlal do mikrofonu, aby na sebe upoutal pozornost, a vděčně kývl na DJ, který mu ztlumil hudbu. „Přátelé,“ začal se širokým úsměvem na rtech, „blíží se desátá hodina a vy máte posledních deset minut na přihlášení se do soutěže o krále a královnu, takže pokud stále váháte, teď je vaše šance!“ pronesl povzbudivě a pro jistotu znovu ukázal, kde se studenti mohou přihlašovat. „Na nic nečekejte, přihlaste se a za půl hodiny se můžeme potkat na pódiu,“ věnoval davu laškovné mrknutí a na rtech mu hrál nemizející úsměv. S těmito slovy se prozatím rozloučil a odebral se dolů na parket mezi studenty. Pět minut před desátou doskotačil ke stolku, kde poctivě počítali hlasy, a snažil se vykoukat, kdo zatím vyhrává… nic mu to ovšem neříkalo a navíc byl odehnán, že prý je ruší a že mu za minutku dají jména výherní dvojice. Pft, není s nimi žádná sranda. Skutečně ale během chvilky dostal papírek, díky kterému věděl dříve než ostatní v sále, kdo za chvíli obdrží korunky, a on se s obyčejným „Díky“ odebral zpět na pódium v doprovodu jedné milé slečny, která nesla korunky – korunka královny byla zdobená drobnými srdíčky po bocích, králova koruna byla vcelku běžně zdobená. „Chvíle, na kterou jste všichni čekali, je tu,“ začal dramaticky a přelétl pohledem celý sál, „nastala desátá hodina a my se již za chvíli dozvíme, kdo je letošní královnou a králem tohoto plesu,“ zastavil pohled na jednom páru poblíž pódia, „jste to snad vy?“ přeskočil k jinému páru, „nebo snad vy?!“ dramaticky se na ně podíval, načež se narovnal a namířil pohled neutrálně před sebe. „No dobrá, už vás nebudu napínat,“ vydechl pobaveně, „a prozradím vám to. Letošním králem se stává… Eliott Favre,“ vykřikl do mikrofonu a zatleskal, „a jeho královnou je Lilien Vasilijev,“ dodal, a i slečně věnoval potlesk, společně s celým sálem. „Pojďte prosím za námi na pódium,“ vyzval dvojici a vyčkal, než dorazí. Společně se slečnou jim rozdali korunky, pogratulovali a Liam nezapomněl mrknout na Lilien a pochválit Eliottovi vkus. Dopřál jim chvilku slávy na pódiu a pak jim lehce pokynul, aby zamířili zpět ke studentům. „Gratulujeme vám k výhře a užijte si zbytek večera, vaše královská veličenstva,“ zazubil se na ně, „a užijte si zbytek večera i všichni ostatní! Je čas to rozjet!“ houkl vesele a i on sám se odebral z pódia užít si ples.

Lesie byla na jednom plese a to, když její nevlastní bratr maturoval. Pamatuje si, že to skončilo fiaskem, protože se tam necítila dobře už od začátku a chtěla vypadnout. Ale on ji přemluvil na tanec, protože vyhrál krále plesu a ten tančí s příbuznými, což Lesie je svým způsobem. Nemohla ho odmítnout. Přišlo jí to hloupé. Takže sebrala veškerou odvahu a svolila... a to byl ten kámen úrazu. Při tanci do nich někdo strčil a chtěl si vyměnit partnerku. Dívka ale nechtěla tančit s někým cizím a už vůbec nestála o to, aby se jí tento cizinec dotýkal. Nemusíte tedy hádat, jak to dopadlo. Samozřejmě, že tam stropila menší scénu, kterou většina nepobrala a tak Lesie nakonec utekla. Měla pak velký problém do školy jít, protože se jí za to smáli. Ale její bratr jim dal co proto a tím pádem posměšky skončili. I tak ale z toho má trauma a i když se leccos už za tu dobu, co je v Californii změnilo, pořád má obavy, co by se mohlo stát. Ty ale mít nemusí.
Dnes je to totiž jiné, protože tancovat ani nebude moct, vzhledem k tomu, za jakým účelem se rozhodla na ples jít. Naštěstí nevypadá ani jako strašidlo a nemusí na sobě mít jedny ze svých šatů ala šedá myška. Milovaná sousedka zachránila situaci a udělala z Lesie něco, co se líbí i jí samotné. Co se jí ale nelíbí, je výstřih, který šaty mají. Ne, že by se měla za co stydět. Hrudník má totiž bujný od přírody. Ale je to Lesie a ta se stydí. Své dlouhé zrzavé kadeře si tedy dá tak, aby dekolt zakrývaly. Pro jistotu před ním má ještě aparát, který drží v rukou. Ale tím bude fotit. Od toho ho tu má. Situaci tedy vyřešila takto. Nerada by, aby jí někdo zíral místo do očí o něco níž a ona se tak necítila komfortně. Na to by jí nejspíš ani prášek od sousedky nepomohl. V tomto zkrátka neumí chodit a z takových situací má přímo hrůzu.
A je dobře, že tak udělala, protože se u ní objevil kluk, který ji v botanické zahradě zachránil před nějakými blbečky, co si na ní chtěli zvyšovat své ego. Za to mu bude vděčná nejspíš do konce života. Proto se vedle něj necítí tak nervózně, i když určitá nervozita tam je. Hlavně, když jí připomene své jméno, které nezmínila. Dívka si ho pamatuje. Sklopí tedy zrak k zemi a cítí, jak jí začínají pomalu hořet tváře. "Já vím...tvé jméno si pamatuji." Sdělí mu nesměle a velmi pomalu putuje pohledem k jeho tváři. Na malinkou chvíli se střetne svýma zelenýma očima s jeho pohledem. To už ale opravdu zrudne, protože pochvaly neslýchá moc často. Aby nějak zachránila situaci nebo se o to aspoň pokusila, pochválí mu také vzhled. Musí totiž uznat, že mu to v obleku sluší. Lesie ale není dívka, která by pěla pochvaly na všechny strany. Ty říká jen zřídka a lidem, které zná. Ryana sice taky trochu zná, ale spíše to pověděla i z toho důvodu, aby odvedla pozornost od sebe. Raději se nenápadně podívá dolů na svůj dekolt, který je schován pod záplavou zrzavých kadeří. Stačí na to jen vteřina. Ale kontrola je potřeba. Co kdyby se náhodou pár pramínků uvolnilo a odhalilo, co nemá. To ale není naštěstí tento případ.
Pohled ale nějakou chvíli na Ryana nevrátí, protože není zvyklá udržovat moc oční kontakt. Má s tím docela problémy i u Caleba a to ho už nějakou dobu zná a věří mu. Ryan je pro ni ale pořád svým způsobem cizinec. Někdo jiný by to nejspíš bral jinak, ale u Lesie to chce čas. I tak ale nevydrží dlouho koukat kolem sebe, protože zjistí, že je několik zraků upřeno jejím směrem. Vrátí se tedy zpátky k Ryanovi. Na jeho poznámku musí zavrtět hlavou, až se jí pár pramínků sveze z dekoltu dolů. Jednou rukou si je vrátí zpět, načež se nadechne. "To asi ne.. teda.. určitě ne. Vlastně tu budu jenom stát a fotit, kdo přijde sem a bude mít zájem." Vysvětlí mu opatrně a věnuje mu nesmělý úsměv. Vlastně je ráda, že za ní přišel on. Jednak je milý a jednak ji opět zachránil od toho, aby ji někdo obtěžoval. To mu ale nesdělí, protože to zrzečka neumí. V tom si ale uvědomí, že chtěl fotku a že ona je u fotokoutku. Proto si myslí, že jeho partnerka si jen někam odskočila a budou na ni čekat. Zkoumavě si tedy prohlíží dívky poblíž, která z nich to je. Ale v tu chvíli Ryan promluví a Lesie se na něj otočí. Povytáhne obočí nahoru a diví se, že sem takový kluk přišel sám. Na to se uculí, protože jeho věta je svým způsobem roztomilá. Dívka ale nemůže uvěřit tomu, že by přišel za ní. Nejspíš mu bylo blbé ji nepozdravit a jeho ochranářský instinkt mu nedovolil se od ní zatím vzdálit. Neřekne ale nic, ale po dodatku, s kým přišel se na malý okamžik podívá za jeho záda, kde spatří kluky, podobné těm, co si ji dobírali. Aspoň jí tak připadají. Nedívá se na ně tedy dlouho a tiše vydechne. "Chápu." Vyjde z ní nakonec jen a větu, že sem nejspíš přišli na lov si nechá pro sebe. Je totiž i docela běžné, že na ples chodí party lidí. Lesie žádnou nemá, a proto je tu sama. Ale spekulovat nahlas nebude. Není jejím stylem, ani zvykem takto mluvit a navíc, co jí je po tom. Nad následnou větou kluka se ale pozastaví. Nechtěně k nim znovu pohlédne a nasucho polkne. Ještě, aby ji chtěli nějak otravovat. Ale to by zřejmě její zachránce nedovolil. Ale zase to nemůže všechno nechat jen na něm. Jakmile se na něj tedy podívá, přikývne. "Pokusím se. Ale hádám, že jim bude chybět tvoje společnost a přijdou si pro tebe..." Špitne a nervózně si odhrne pramínek vlasů, který jí spadl do obličeje. Zastrčí si ho za ucho. Ruku spustí k tělu a chytne si šaty mezi prsty. Tady si nechce nehty zarývat do dlaní. Mohlo by to jít vidět a upoutat něčí pozornost a o to fakt nestojí. Ryan se ale rozhodne změnit téma a dívce tak vykouzlí úsměv na tváři. Pravdou je, že by se už něčeho napila a kabelku si nechala v šatně. Ale takto ho zneužívat nechce. "Ehm..." Nadechne se a s výdechem se mu podívá do tváře a dokonce se na něj usměje, protože je to od něj opravdu hezké, že se takto sám od sebe nabídl. Nebo jen nechtěl setrvat v její přítomnosti. Ale to je blbost. Nejspíš má taky žízeň. Musí mít, jinak by se přece neptal, ne? "Děkuji. Jsi hodný, ale... jen v případě, že si půjdeš také pro něco na pití.." Sdělí, protože nechce, aby jí šel pro pití a sobě si třeba nic nedonesl. To by se cítila trapně. Ale ještě, než se tam Ryan vydá, uvědomí si, že nemůže pít alkohol na ten prášek. "Pro mě nealko, prosím." Sdělí mu, aby jí náhodou nepřinesl jeden z těch míchaných drinků. To už ale k ní přijde pár, který se ptá, jestli tam jen stojí s foťákem nebo taky hodlá fotit. Nebo přesněji na ni mluví kluk, který si stoupne vedle ní. Lesie se na něj otočí, potlačí úšklebek a sdělí mu, že je vyfotí, tak ať si jdou stoupnout do fotokoutku. Pro jistotu ukáže prstem, kam mají jít, kdyby to náhodou nevěděli. Mladík se totiž přiblížil až nezvykle blízko a navíc z něj táhne alkohol, ke kterému má dívka odpor. Na její vyzvání kluk vezme partnerku kolem pasu a jdou si stoupnout, kam ukázala fotografka, aby je mohla vyfotit. Zrzečka tedy uchopí přístroj do obou rukou a zvedne si ho k obličeji. Jedno oko zavře a udělá několik snímků prvním zájemcům. Jakmile to uvidí ostatní, začnou se tam hrnout. Dívka se tedy po dobu, kdy je její zachránce vzdálen, protože šel pro pití, zaměstná až až. Utvoří se totiž řada a po chvíli zrzka zjistí proč. Chystá se vyhlášení krále a královny, tak chtějí být všichni vyfoceni do té doby. Alesia vyhoví všem, je to přece její práce. Navíc jí i vyhovuje, že jsou daleko a nemusí s nimi přijít téměř vůbec do kontaktu. Co vyfotí se následně ukáže na obrazovce notebooku, který je hned u fotokoutku a je propojen s aparátem Lesie.
Najednou je klid, protože se všichni přesunou blíž sálu. Dívka si oddychne, protože ji nikdo neobtěžuje a ocitne se bez společnosti po většinu opilých mladých lidí. Protáhne se tedy a přešlápne si z jedné nohy na druhou. Přitom se i ohlédne, kde se nachází Ryan. Je dost možné, že bude chtít být u vyhlášení. To ale není nic pro plachou slečnu jako je Alesia. Mačkat se s lidmi. Ta raději bude pěkně u fotokoutku a sledovat to z povzdálí. Stejně tady nikoho nezná, krom Ryana, protože Caleba tu neviděla. Takže by neměla komu pogratulovat. Zaslechne jména vítězů, která jí nic neřeknou. Ale aby někdo neřekl, tak zatleská a nakonec k nim udělá pár kroků, namíří na ně foťák a když stojí na pódiu, tak si je přiblíží a vyfotí. Začne fotit i více lidí, kteří se ocitli na parketu a jelikož jsou to momentky, tak z toho vznikají moc pěkné snímky. Dívka se do toho malinko zabere a vyfotí víc, než měla v popisu práce. Ale to zase není na škodu. Vždyť, fotky jsou vzpomínky...

still cute af
C A R T I E
____________

No co, pozvánka jako pozvánka. Judie byl překvapivě nervní, když přišlo na tu chvilku, kdy se konečně rozhodl Cartiemu navrhnout, aby šli na ples spolu. Což se mu obvykle nedělo, a to bylo znamení, že se něco děje. Něco, na co Jude úplně nebyl zvyklý. Asi že to byl přeci jenom ples valentýnský a, nu, zrzek se nijak netajil se svou orientací a co kdyby si to Carter vyložil jinak, než jak to bylo celé zamýšleno? Byla pravda, že Judiemu se zamlouval – byl podobně trhlý jako on, byla s ním zábava, byl docela (dost) roztomilý a… Nemohlo to prostě znamenat, že měl tak trošičku crush? Mohlo, ale on to samozřejmě okázale ignoroval a tvářil se, že se nic neděje. Vůbec nadšením nevypískl, jen co Carter souhlasil, že můžou jít spolu (jako kamarádi, lovit a tak vůbec), jako kdyby byl na střední a jeho idol ho právě pozval na rande. Přitom šlo čistě o to, že se tam půjdou malinko posmívat těm zamilovaným klišé a vyrobit trochu vlastní zábavy. Carter přece nebyl jako on a… proboha, proč si vždycky musel vybírat ty, co kopali za jiný tým! Nakonec však i sám sebe přesvědčil, že o nic nejde, že s ním jednoduše rád tráví čas a že má být rád, že jsou přátelé. Ale ty narážky…! U kterých si mohl být jistý, že je nevidí sám, i Annys to přece kolikrát znechuceně (beztak je jen zapřená shipperka) komentovala.
Závěrem ovšem bylo, že to pohřbil někam hluboko do podvědomí a radši se dal do vymýšlení, co si vezme na sebe. Tím se stal na jeho poměry až nezvykle jednoduchý černý oblek, který měl alespoň trochu lesklé klopy. K němu motýlek, elegantní naleštěné boty a bylo. Dopřál si před plesem pořádnou horkou koupel, aby se řádně upravil a vydrbal do ruda. A jak mu to slušelo! Pobaveně na sebe do zrcadla mrkl a vyrazil směr sál. Byl docela nezvyk účastnit se univerzitní akce, když už sám nestudoval, ale… měl je rád a to, že už nebyl studentem, si nenechal stát v cestě své účasti. Mezi proudícími lidmi Cartera chvilku hledal, ale jen co ho objevil, rozzářil se jako sluníčko a přicupital k němu. „Ahoj!“ nadšeně pozdravil a hned z kapsy kalhot vylovil svůj lístek. „Sluší ti to! Připravený jim to tam trochu rozproudit? Tady bychom možná mohli mít dokonce i červený koberec, daleko lepší než nějaká rohožka před bazénem,“ žvatlal spokojeně to první, co ho napadlo. Nervozita z něj rázem opadla. Byl to Carter, bude to fajn a pokud zůstane nervózní, neužije si to. Navíc se nervozita Judemu opravdu nepodobala. V podstatě spolu ale ladili – což asi nebyla až taková náhoda, stačilo se rozhlédnout kolem, kolik jiných mužských hostů mělo dost podobné obleky jako oni. Stejně to bylo hezké. „Můžeme? Oh, podívej! Soutěž o krále a královnu plesu. Myslíš, že by mohli vyhrát i dva králové? Nechceme to otestovat?“ Měl tak trochu pozornost medúzy (tudíž nulovou), a tak těkal od jednoho ke druhému a jen co zmerčil předmětný stánek se zápisy do soutěže, zrodil se mu v hlavě okamžitý nápad. Co to nezkusit?

ta nejsladší fotografka
M E G
____________

Okamžitě se ohlédla (na své poměry snad až nezvykle živě a nadšeně) za povědomým hlasem. Byl více než povědomý, dokonce by si i troufla tvrdit, že dobře známý. Těšila se. Poprvé po dlouhé době se skutečně na někoho těšila a dočkala se. A nepřišlo to typické prázdno, které obvykle následovalo po tom, co se stala ta událost, jíž se nemohla dočkat. Ne, místo něj tu bylo třepotavé setrvávající nadšení a neobvykle hezký pocit z události, kde bude takové množství lidí, kteří navíc budou slavit svátek zamilovaných. Šla totiž s Meg a s tou se cítila dobře prakticky kdekoliv a kdykoliv. Samotné se jí tomu nechtělo příliš věřit, ale nesnažila se to zkoumat a pitvat (to si nechávala do školy, haha) a byla vděčná za to, že na sebe narazily a že to… pokračovalo. Těžko se to vysvětlovalo a ještě hůře se to chápalo. Nejspíš to ovšem nebylo vůbec nutné. Tmavé rty se rozlily do překvapivě hřejivého úsměvu. Meg to hrozně slušelo – to byla jedna z prvních myšlenek, co ji okamžitě napadly. Kdoví, odkud přesně se vzala, avšak jedno bylo naprosto evidentní. Dee na ní visela pohledem a úplně zapomněla na masku nezájmu, kterou normálně nosila. „A já zase tebe,“ odvětila v odpověď možná až moc rychle. Nemohlo být však pochyb, že to bylo myšleno stoprocentně upřímně. „Ty šaty jsou úžasné, moc ti sluší a ta rtěnka… líbí se mi.“ Výborná postupka, od šatů ke rtěnce – kam jenom se to koukala? Jenže byla žena a navíc taková, která měla módu a líčení ráda, ještě aby si něčeho takového nevšimla, zvláště když to byla naprostá pravda. Vzápětí přikývla, že ano, samozřejmě, dovnitř. Nechala jít Meg první, zatímco lovila ze svého psaníčka lístek a tiše si odkašlala. Pokusila se trochu rozptýlit prohlížením si výzdoby, která kupodivu nebyla tak kýčovitá, jak se bála, že bude. Nikdo jí to nemohl mít za zlé. Meredith si na umění a vkus potrpěla a Valentýn jednoduše nepatřil ke svátkům, které by byly dvakrát vkusné. Stejně jako Vánoce tak, jak je kolikrát vyobrazovala například nákupní centra. Sklouzla očima přes stanoviště toho kluka, co zapisoval páry do soutěže o krále a královnu plesu, a musela se maličko pobaveně ušklíbnout. Loktem naznačila Meg, kam se to dívá. „A já myslela, že je to především středoškolská zábava,“ utrousila, „proč je to vlastně vůbec vždycky jen král a královna? Co třeba jen královna? Nač mužského…“ Ve výsledku to byla naprosto neškodná zábava. I když… „Doufám, že nevyhraje někdo jménem Carrie, to by mohlo být krajně nemilé,“ zavtipkovala a vzhlédla nahoru ke stropu sálu nad pódiem, jestli tam náhodou někdo nenastražil kyblík s prasečí krví. „Krev se čistí docela obtížně, když se neví, jak na to, a byla by škoda zničit hezké plesové šaty. Tedy pokud by neměla zničit tamhle ty, to je zločin proti veškerému vkusu,“ cukla hlavou k opodál stojící dívce v křiklavě růžových šatech s ostře oranžovými volánky, nadýchanými rukávy i sukní a dost podivným rozparkem. A to se růžová s oranžovou občas kombinovat dala! Něžně, ale přece. Jenže tohle bylo jednoduše celé úplně špatně.

Štve ho, že na Pat promluvil. Chtěl ji celý večer ignorovat, protože přesně to si za svůj útěk z parku zaslouží. Nemohl si být samozřejmě jistý, jestli to pro ni bude trest anebo úleva, ale na tom mu nakonec zase tolik nezáleželo, chtěl to udělat hlavně pro svůj dobrý pocit. Chtěl ukázat, že ho vůbec nezajímá, neuváženým jednáním však prozradil, že se o ni zajímá aspoň natolik, aby si pamatoval, jak se potkali. To mu ovšem dojde až poté, co odejde sklidit použité skleničky - v duchu si za to vynadá do volů. Měl prohodit něco jako neznáme se? To by bylo mnohem lepší! Je to selhání, ze kterého se ale zjevně nepoučil, protože se zanedlouho poté ozve znovu, když zaslechne její rozhovor s pacholkem, co si dnes hraje na moderátora; tentokrát je však sám se sebou spokojený, rád si do nich rýpnul. Nešlo to jinak, chápejte, Liam byl trapný. Pobaveně přitom pohlédne na Patricii, ta ale nevypadá, že by byla na stejné vlně a v podstatě mu řekne, že není o nic lepší. Zamračí se na ni, nejdřív ho totiž nenapadne, že by to mohlo mít co dočinění se žárlivostí, spíš si myslí, že se ho snaží urazit. To až s její další reakcí a následným úprkem mu dojde, že tu něco nehraje. Vypadalo to, že se cítí trapně, ale proč? Je to snad poprvé, co někoho urazila? To pochybuje a ještě víc o tom, že by z toho dělala takovou vědu. “Co kdyby ses obsloužil sám?” řekne z ničeho nic jednomu z nedočkavých, v jeho očích nesnesitelných hostů ve chvíli, kdy mu dojde, proč asi Pat utekla, a postaví před něj otevřenou flašku vodky. “Pauza,” houkne následně, ne však tak nahlas jako Pat, protože je mu úplně jedno, co si budou myslet o tom, že se na okamžik zdejchne. Vypadá to však, že to řekl dost nahlas, aby na jeho místo přispěchala ta káča z dřívějška, která je z jeho jednání opět velmi pohoršená - ještě periferně zahlédne, jak vytrhává chlápkovi láhev z ruky.
Vyjde ven, letmo zmapuje okolí a jen co Patricii zmerčí, vyrazí k ní. Dělat, že ji nezná, už nejspíš nemá smysl a navíc je zvědavý, co se děje. Nemluvě o tom, že pořád netuší, proč od něj utekla. Musí to vědět, protože.. od něj se jen tak neutíká a.. až bude balit jinou, musí vědět, čemu se vyvarovat. Jo, to bude ono, na tom mu určitě hrozně záleží. “Tohle je nějaký tvůj zvyk? Utíkat?” promluví k ní, aniž by měl jen na chvíli potřebu předstírat, že se šel nadýchat čerstvého vzduchu. Upře na ni zkoumavý pohled a téměř ve stejný moment se mu ve tváři objeví polovičatý úsměv. Vzpomněl si totiž, co předvedla uvnitř a samozřejmě to nenechá jen tak, musí ji v tom vymáchat. Došlo mu, že ho sledovala. Samozřejmě to nemusí nic znamenat, jejich pracovní plocha není zrovna velká, je tedy jasné, že si mohla nějakých těch věcí všimnout, ale.. no, prostě neměla utíkat, teď je to hodně podezřelé! “Jsi vždycky tak všímavá?” optá se a ukáže za sebe ke dveřím, aby věděla, na co naráží - koukala, jak flirtuje s jinými. “Anebo ses na mě prostě nemohla vynadívat?” dodá a neubrání se pobavenému culení, za krátko s tím ovšem přestane a ve tváři mu zůstane jen nepatrný úsměv a intenzivní pohled, který jí věnuje, jak čeká, co z ní vypadne.