Samozřejmě, že si i na to dokázala vymyslet argument. To jí vždycky šlo. A i tentokrát ho její odůvodnění její nijak ohromné výšky pobavilo, to projevil značným uchechtnutím. Ve své roli barmana se sice snažil vypadat seriózně, že ví co dělá, jenže skutečnost není zrovna taková, ve kterou doufal. Nikdy tohle nedělal, začal s tím jen z legrace, takže když se ujal této funkce, mohl nejen on, ale i ostatní, doufat jen v to nejlepší. Možná se i pokusil o takové ty žonglérské triky s láhvemi, které divák občas zahlédne ve filmech, ale pokusil své štěstí jen jednou, obzvlášť když mu už při tomto pokusu malém vyklouzla flašku z ruky. Jen se nervózně uchechtl, jako by to vše bylo součástí jeho plánu, přestože nebylo. A rozhodně si nenechal ujít Meg názor, který si přečetl z jejího výrazu. Nedoufal v žádné ovace, přesto byl rád, že to třeba ze znechuti neodložila. Opravdu se obával, že to třeba na ni bude možná až moc silné, samotný alkohol většině lidí nechutná, proto si často jeho chuť lidé zjemňují smícháním s něčím snažším pro konzumaci. A těch pár minihamburgerů, které stihl za tu krátkou chvilku sníst, ty mu opravdu zlepšily den. To, co se stalo potom, už ne tak moc. Zkousne si spodní ret nad tou úzkostí, nechtěl jí takhle zničit večer. Jí to ale očividně tolik nevadilo, když se hned po zjevném překvapení hlasitě rozesmála. To ho dost zaskočilo, přestože by ani tolik nemělo, dáno faktem, že zná její charakter. Přesto se tím nenechal omámit a znovu se jí chtěl zeptat, aby se ujistil, že si s tím nemá trápit hlavu, její následný komentář jeho obavy ale okamžitě vymaže. Dokonce ho donutí se zasmát. “Nejsem žádné neviňátko no, s tím nic nenaděláš,” zareaguje, zatímco oba odcházejí směrem k oněm toaletám. Rychle skočí dovnitř a sebere pár papírových utěrek, jednu dvě i namočí, než se k ní vrátí. “Tady máš.” Podá jí je a nechá ji ošetřit si zasažené místo. Pak když je hotová si svlékne mikinu, “počkej,” zastaví ji, než by zase šli zpátky, “tady.” Svoji mikinu jí zaváže kolem pasu, takže tak úplně zakryje postižené místo. Usměje se a pak přikývne. “Tak už můžeme.” Teď ji vede ven, už za chvíli odbije půlnoc a oni přece nechtějí zmeškat očekávaný ohňostroj. Díky tomu, že bydlí v Californii, kde je zima spíše teplý podzim, takže se nijak nemusí obávat, že by se večer klepali zimou. Venku se už nashromáždil dav dost velký, ve kterém by snadno ztratili jeden druhého, kdyby se nedrželi blízko. “Tak co, máš nějaká novoroční předsevzetí?” Uchechtne se, musí se k ní teochu naklonit, aby se slyšeli, přece jenom jsou uprostřed masivního davu a za chvíli spustí ohňostroj. A na předsevzetí on nikdy nebyl. Přišlo mu to zbytečné, člověk si může stanovit cíle kdykoliv, nemusí k tomu využívat něco jako Nový Rok.

Jeho blízkost si užívala, nejradši by v ní zůstala celou noc a vlastně by tu malou vzdálenost, která se mezi nimi teď nacházela, úplně zrušila. Jenže na to byla až moc velký slaboch. Jasně, všechno poukazovalo na to, že to Blaine cítí stejně jako ona, ale v ní i přesto všechno byly stále jisté pochybnosti. Myslela, že zůstanou tady, protože Blaine ji sám psal, že Silvestra nijak extra neslaví, proto ji taky překvapil jeho návrh. Naštěstí pro něj byla v dobré náladě, tudíž souhlasila, jen ji vadilo, jak to celé prodlužoval, proto si taky neodpustila poznámku o nenávisti k jeho osobě. Samozřejmě to byla pouhá lež, Lacey teď k němu chovala plno citů, ale rozhodně mezi nimi nebyla nenávist. K tomu měl dost daleko. ,,Nepřeháněj. Bylo to jen jednou," upozornila ho s pobavenou tváři a zasmála se. Tenkrát to bylo myšleno vážně, protože ji shodil do ledového jezera, a to se prostě nedělá! Příjemně ji překvapilo, když se jí zeptal, jestli mu pomůže s výběrem outfitu, do takových věcí si totiž kluci moc nenechali kecat. Nebo alespoň ona měla takovou zkušenost. Nebylo tedy divu, že souhlasila a bez jakéhokoliv dalšího otálení se pustila do práce. Nějakou chvíli ji to sice zabralo, ale nakonec mu sestavila vskutku dobrý outfit, který na něm bude vypadat určitě skvěle. Polonahý sice vypadal lépe, ale na něco takového by s největší pravděpodobností nepřistoupil. A ona by vypadala jako nějaký úchyl. Vlastně by se ani neodhodlala k tomu, aby ten návrh pronesla nahlas, takže to bylo jedno. Usmála se, když ji oznámil, že si její vybraný outfit vezme moc rád a pak už jen čekala, než se oblékne. Snažila se dívat kolem sebe, brala to jako příležitost k tomu, aby si konečně prohlédla jeho pokoj, jenže její pohled jaksi neustále sjížděl k jeho osobě. Nemohla za to, hezky se na něj dívalo a ona si zkrátka nemohla pomoci. Když byl hotový, tak se k němu zpátky otočila čelem a pokývala hlavou nad jeho slovy. Měli nejvyšší čas na to, aby vyšli, jinak toho moc nestihnou, což by byla škoda. Následovala ho při odchodu z jeho pokoje a pak trpělivě vyčkávala až jej zamkne. Naštěstí to netrvalo nijak dlouho, proto už za malou chvíli mířila po jeho boku pryč ze spolku. Cestou trochu zavrávorala, krapet se jí totiž zatočila hlava, a tak se jí zamotaly nohy. Naštěstí si udržela rovnováhu a nespadla, to by se jinak chtěla propadnout do země, protože by si před Blainem udělala moc pěkný trapas. Raději tedy dělala jako by se nic nestalo a nadále pokračovala v cestě. U vchodových dveří se však musela zastavit, jelikož si Blaine vzpomněl na to, že si zapomněl peněženku. Jak roztomilé. ,,Dobrá," zamumlala a pozorovala, jak se od ní pomalu vzdaluje. Nerada tu zůstávala samotná, bála se totiž, že potká Kierana nebo někoho jemu podobnému. Naštěstí se však u ní nikdo neobjevil, Blaine byl totiž zpátky docela rychle a tak mohli pokračovat v jejich cestě na novoroční večírek.
Šli pomalu, ale jí to nevadilo, ráda s ním trávila čas, obzvláště, když se viděli po tak dlouhé době. Celkově ji štvalo, že se moc často nevídali, ale bohužel ani jeden neměli moc čas, a to hlavně kvůli škole. Dávali jim zabrat a zrovna Lacey své studium brala velmi vážně. Cestou toho probrali docela dost, ačkoliv občas nastaly chvíle, kdy mezi nimi nastalo trapné ticho, které Lacey vyloženě nesnášela. Ale co, bez toho se to hold neobešlo. Na místo dorazili zhruba po půl hodině, což byl dobrý čas, ohňostroj vypukne zhruba za hodinu, takže tu byli tak akorát. Sál byl však narvaný, proto se rozhodli, že zůstanou raději venku, ačkoliv Lacey byla krapet zima na nohy. Hold její šaty byly velmi krátké. Ovšem nestěžovala si, nebylo to zas tak hrozné a ona si byla jistá tím, že to zvládne. Vždyť zvládla i horší věci, tohle byla maličkost. ,,To zní jako bys mě chtěl někam zatáhnout," pronesla s pobaveným tónem hlasu a uculila se. Nemyslela to špatně, jeho úmysly určitě byly čisté. Navíc, ať už je to místo kdekoliv, tak tam alespoň budou mít nějaké soukromí. Tady ten plac byl až moc… rozsáhlý. Pomalými krůčky ho tedy následovala, přičemž se zvědavě rozhlížela kolem sebe. V těchto místech nikdy netrávila moc času, tudíž to tu moc neznala, ovšem Blaine vypadal, že se tu vyzná, což jí dodalo jakýsi pocit bezpečí. Zastavili se až na malém plácku, z kterého bude ohňostroj určitě skvěle vidět. Byla ráda, že byli tady a ne mezi ostatními, ačkoliv společnost měla velmi ráda, jen… teď chtěla být jen s Blainem, s nikým jiným. Určitě tu bylo pár holek ze spolku, které by se s ní chtěly bavit a ona by se jim neměla jak vyhnout. Něco takového by zcela jistě otravovalo i Blainea a kdo ví, třeba by ji nakonec i opustil a raději se vydal za svými kamarády. Nebo… za jinými holkami. Samotnou ji udivilo, jak moc ji taková myšlenka zabolela. To, že by šel za jinou… Raději to ale rychle vypustila z hlavy a místo toho se zaměřila na jeho úsměv, který mu moc slušel. Dříve mu říkala, že by se měl usmívat častěji a on to teď opravdu dodržoval. ,,Jsem ráda, že už ti nemusím dopomáhat k úsměvu," maličko si do něj rýpla a škodolibě se nad svou poznámkou ušklíbla. Slyšela, jak už se ven dere několik studentů, byli docela hluční, takže bohužel nešli přeslechnout. Ale ignorovala je, teď se totiž soustředila jen na Blainea, ačkoliv nevěděla, co dělat nebo říkat. Ohňostroj co nevidět vypukne, ale oni stále ještě měli pár minut čas.