Michaela sa snažila zabávať. No aspoň si to ona sama myslela, možno bola telom prítomná no duchom bola úplne niekde inde. V momente, kedy sa jej niečo dostane do hlavy je len malá pravdepodobnosť, že by ju niekto mohol presvedčiť nemyslieť na to. Bol to príjemný večierok o tom nebolo pochýb. Dokonca pri niektorých ľuďoch sa jej kútiky pier stočili do malého úsmevu, pretože si uvedomila, že niekto aj napriek tomu, že nedokáže pevne stáť na nohách vďaka alkoholu sa snaží tancovať nejaký zvláštny kmenský tanec. Možno tieto tance učia v chlapčenskom klube takmer okamžite, keď prejde tie dvere. Predsa len ona sama aj napriek tomu, že si to nechcela priznať, pretože sa jej to zdalo povrchné tak mala vytvorený štítok na také typy chlapcov.
No v jednom momente to prišlo. Počula ako si v jej spoločnosti odkašľal v hlave jej prešlo niekoľko otázok. Možno by sa normálny človek otočil, nahodil ten úsmev, možno jemne klipol modrými očkami a prehrabol sa v blondavých vlasoch no ona sa takmer okamžite otočila, pozrela sa na chlapca pred ňou takmer od hlavy až po päty a mierne si vydýchla. Predsa len v jej hlave sa objavilo v ten moment takmer všetko. Všetky postupy ako by oživovala pacienta pred sebou dokonca aj to, keby skolaboval a prestal dýchať úplne. V tom momente by musela nájsť nejaký ostrý predmet, alkoholu tu bolo samozrejme dosť a nejakú trubičku, ktorá by napokon bola nejakou slamkou z drinku pričom by mu urobila rez na hrdle aby sa mohol nadýchnuť. No v momente, kedy si Michaela uvedomila, že chlapec si len odkašľal a nedusil sa tak sa sústredila na to, čo vlastne povedal.
,, predstavovala som si tento okamih úplne inak. V momente ak by niekto za mnou stál a odkašľal si tak by som mu ponúkla prvú pomoc. Spočiatku som si myslela, že ide o dusenie sa nejakou olivou, ktorú tu dávajú do každého jedného drinku no asi som sa mýlila.“ Povzdychla si michaela a následne sa pozrela na svoj drink, ktorý držala v ruke. V jednom momente sa pozrela aj na jeho obsah. Bol presne rovnaký, ako si urobila ona sama. Dokonca aj v momente, kedy z neho pred malým okamihom pila, tak bol rovnakým. No čo ak tam bolo pridané ešte niečo, čo má obzvláštniť nejako túto párty. . Musela na malý moment zatvoriť oči a s pohárom sa opäť priblížiť k nosu aby sa predsa len uistila, že tam niečo nie je hodené.
,, musím povedať, že možno máme rovnaký vkus na alkohol. No ak máš záujem o svoj drink, do ktorého si si možno niečo primiešal.. nech sa páči..“ položila ho na stôl bez toho aby sa jej pery čo i len na malý moment pohli. Ani len jeden jediný náznak úsmevu na miesto toho to bol práve pohľad, ktorý mu venovala. A pohľad je niekedy viac ako tisíc slov.  Michaela nebola tou typickou dievčinou, ktorá by takmer okamžite padla k nohám len z toho dôvodu, že sa k nej niekto prihovoril no to človek nemohol vedieť. Ako by aj mohol? Mnoho ľudí v momente, kedy jej venujú svoj pohľad tak vidia dievča práve z tých radov. Kto vie, možno si aj tento chalan, ktorý vyzeral ako nejaký športovec roka bude myslieť niečo podobné.

Zato on si na nedostatek ohňostrojů ve svém životě rozhodně nemůže stěžovat. Už jako malého ho rodiče vodili na podobné slavnosti, které musely vždy doprovázet takovéto nezbytnosti, obzvláště pokud se jednalo o oslavu Nového roku. Dokonce se jednoho dočkal i během oslavy svých desátých narozenin, z čehož byl ohromně nadšen, jelikož si už jako malý potrpěl na poněkud velkolepé věci, obzvláště pokud byly určené jemu. A mezi nimi nesměl chybět ani ohňostroj. Avšak teď, když už je dospělý, inu, podle amerického zákona téměř dospělý, to pro něj není nic víc než jen barevné klišé, které rozhodně není o nic moc zajímavější, než slečna v jeho společnosti. Samozřejmě by to bez toho nebyl ten pravý Silvestr, ale to ani bez půlnočního polibku, který hodlá za každou cenu dostat. A nejen to. Proto tu celý večer se slečnou takto cukruje - no, dalo by se to tak říct - aby dosáhl svého. Není totiž moc zvyklý, že by tomu bylo jinak. Proto si ji také s posledními vteřinami tohoto roku přitáhne do toho příjemného polibku. Věděl, že kdyby se na ni hned vrhl, jak má s jinými, o něco otrlejšími dívkami ve zvyku, mohl by ji odradit a nakonec by z toho nemuselo být vůbec nic, což by mu skutečně smazalo ten jeho šibalský úsměv z tváře. Přesně proto na to jde jemně, a je rád, že Cass spolupracuje, jelikož mu tím dává najevo, že není vyloučeno cokoli dalšího, tedy alespoň podle něj. Snažil se, aby byl polibek něžný a nikterak nepříjemný, ačkoli pro něj to popravdě možná i lehce nepříjemné bylo, protože tak musel potlačil své tužby a zvyky, co se líbání týče. Z toho důvodu rovněž neměl problém alespoň trochu vnímat zvuky kolem sebe, které měly podobu nadšených hlasů zvolávajíc: ,,Šťastný nový rok!” Přeci jen, nelíbá se poprvé, takže aby ho něco takového dokonale pohltilo podobně jako jeho společnici, muselo by to být pravděpodobně něco velmi výjimečného. Nebo žhavějšího. A toto bohužel pro něj, i když snad i možná pro slečnu, není ten případ. Lehce si oddechne, když už ho má úspěšně za sebou, zatímco sleduje dívčin obličej, aby v něm zachytil cosi jako znamení či náznak toho, že může pokračovat. Očividně ve čtení grimas není moc dobrý, jelikož si její poměrně zmatený výraz přebere pouze jako něco, co k její stydlivosti a odtažitosti patří. Do hlavy si však nasadí myšlenku, že nejen on chce určitě víc, jen na rozdíl od něj to Cass nedává najevo, na základě čehož spojí jejich rty znovu, avšak ne zrovna tak jemně jako předtím. Vlastně ani zdaleka. Tentokrát už se však v daném polibku více ztotožní, jelikož nejenže se jeho rty hýbou zbrkleji a vskutku hladověji, ale taktéž k němu připojí i tu ruku, jíž přesune na Cassin zadek. Vždyť přeci to chce každá, no ne? Jenomže se brzy ukáže, že je na omylu, a dokonce velmi na omylu, když namísto opětovaných pohybů obdrží tu facku, která má pro něj efekt, jako kdyby mu slečna vylila na hlavu kýbl s ledovou vodou. Rychle se proto odtáhne, ruce stáhne zpátky k sobě a malou osůbku před sebou probodne ostrým pohledem, avšak na krok vzad očividně kvůli vzteku zapomene. „Co to kurva?!“ Je první věc, která z něj během vteřiny vypadne ještě předtím, než se vůbec jeho společnice stihne ozvat. Avšak ani poté se jeho výraz nezjemní, ba naopak, naštvaně a rovněž trochu nechápavě nakrčí obočí, ale tentokrát než stihne něco dalšího říct, mu dívka pomalu začne mizet z dohledu. „Kdybys mi to řekla hned, tak bych s tebou aspoň nemusel ztrácet čas!“ Houkne za ní velmi nepříjemným tónem, absolutně ignorujíc nechápavé či opovrživé pohledy od lidí v jeho blízkosti. Frustrovaně si prohrábne vlasy, div si je nevytrhne i s kořínky, a chvíli poté se rázným krokem vydá zpět dovnitř, nemilosrdně odstrkujíc každého, kdo se mu připlete do cesty. „Sakra! Uhni!“ Ucedí skrz zatnuté zuby, které povolí až když se mu povede prosekat zpátky do sálu. Nemá v plánu Cass hledat, vždyť k čemu? Omluvit se jí rozhodně nehodlá, natož aby se k ní i nadále vtíral. Už takhle má dost pokažený večer a nato, aby začínal s někým úplně nanovo, už vskutku nemá nervy. Navíc asi jen těžko by byl opět tak okouzlující jako předtím, když za slečnou poprvé přitančil, což by mu rozhodně úspěch nepřineslo. Aniž by se po vstupu do výrazně teplejšího prostředí zastavoval či rozhlížel, okamžitě se jistě a svižně vybere k pultu, kde u kterého ještě před chvílí dívku sváděl, a to z jednoho prostého důvodu, alkohol. Když už si dnes nevrzne, tak se alespoň hodlá pořádně ztřískat, aby mu jeho neúspěch byl alespoň jedno a tím se tak mohl uklidnit. Tady navíc už nemá výhled na ty zamilované, ocucávající se páry jako venku, naštěstí, jelikož něco takového by mu v tomto momentě náladu rozhodně nezvedlo. Každopádně aby už neztrácel čas, dokud tu je relativně ještě klid, čapne čistý kelímek, který si ihned naplní tentokrát ne bourbonem, ale vodkou, jíž skutečně nešetří. Vždyť proč by to také dělal? Je to zdarma, nebo alespoň maximálně v ceně vstupného, a je to momentálně jediný způsob, kterým by mohl zahnat svůj vztek, aniž by musel do něčeho mlátit, jako to ve většině podobných případů, kdy se naštve, bývá. Kelímek naplní skoro po okraj, takže by se dalo s jistotou tvrdit, že v něm rozhodně bude víc, než jen dva panáky. Inu a jelikož se v něm odehrává až příliš negativních emocí najednou, včetně vzteku a frustrace, bez přemýšlení si ho přiloží k ústům a co jde, to do sebe hodí. Samozřejmě to ihned spolkne, u čehož se nehezky zaksichtí, ale krátce nato toho snad i trochu zalituje, jelikož ačkoli je poněkud zkušený, co se pití alkoholu týče, tak i přesto takto velký lok, ještě ke všemu něčeho tak silného, jako je vodka, mu zkrátka neprojde bez následného kašle, se kterým zatne pěst a tou se ihned bouchne do hrudi. Když už nemůže mlátit do ničeho jiného, že jo. Samozřejmě on by nebyl on, kdyby si k tomu odpustil ještě několik nadávek, po kterých ruku s kelímkem spustí podél těla a zády se opře o pult. Nehodlá zkoumat, zda se v jeho okolí naskytlo něco zajímavého, čemuž by mohl věnovat svou drahocennou pozornost, a proto sklopí svůj ohnivý pohled do země, do které, kdyby mohl, by jím dozajista propálil díru.

Přišel den, den kdy se slaví jakýsi nový rok. Všude alkohol, cigarety, drogy. No, to poslední je pro ni už minulost a je mimo to. Avšak kdo ji zná tak ví, že alkoholem nepohrdne a poslední dobou ani cigaretou ne. Chystal se večírek, nějaká další akce a kupodivu se rozhodla tam jít. Levný alkohol, to se přeci neodmítá a možná nějaká známost, to by taky přeci nebylo na škodu. Samozřejmě hodlala i vyhledat Cass, se kterou byly společně na nákupech a docela se po nich i sblížily. Pomáhaly si vybrat oblečení a zjistila, že holky co studují sport nejsou špatné, naopak, podobají se její vlastnosti a to je občasná soutěživost, aspoň tedy něco. Tudíž ji donutila si vzít šaty, nebo vlastně.. Cokoliv sukní a Cass v tom nehodlá nechat. Není to věc, co nosí každý den, avšak když už si vybere, stojí to za to. Dala si před tím sprchu a oblékla se do červených šatů, jež jí hezky tvarovaly postavu. Zastavila se samozřejmě u zrcadla, kde nanesla trochu nějakých těch šminek, ale moc se tím nezabývala, nepotřebovala být jako nějaké omalovánky, nic pro ní. Vyleze z té malé koupelny, oblékne si na sebe ještě černou džísku a na nohy si nazula černé jehličky. No a.. Mohla vyrazit. do kapes si nastrkala peníze, klíče a mobil no a hurá. Cesta tam byla jednoduchá. Nehodlala jít pěšky, uměla v těch botech chodit, ale nebyla sebevrah, led je občas někde taky a kamínky všude. Žlábky a to všechno, no zkrátka rozsekat se nemusí. Nastoupila tedy do hromadné dopravy a sledovala pouliční lampy a všechna světla a že jich tu bylo dost. Všude se ozývaly ran předčasných ohňostrojů a toho všeho.. Respektive když dorazila právě k sálu, kde se vše odehrávalo, odpálili zrovna ohňostroj. Umí si to načasovat a tak. Se jen dívala. Sama tam někde stála mimo dav, dívala se na oblohu a přemýšlela při těch barvách a ranách, křiku, smíchu, pláče nad tím, jaký tenhle rok pro ní byl. Co dokázala, co posrala, co ještě posrat může a zkrátka takový pěkný věci. Žádný předsevzetí od ní ale nikdo rozhodně nemůže čekat, na tohle ona nikdy nebyla a asi nebude. Nevěřila na to, každý to většinou porušil. Když si člověk podle ní něco umane, může to dělat hnedka a taky s tím rychle přestat a nebrečet někde na twitteru, jak je hrozně nezodpovědnej a že nic nedodrží. To jí přišlo strašně vtipné. A ano, setkat se s tím je možné. Ohlédne se na líbající se páry, všechny možné lidi, co se tam třeba i hádali, bylo toho mnoho. Na ní ale moc mazlení a všeho, takže se raději odebrala dovnitř, co si budeme, možná jí to uvnitř vřelo, že je sama. No co už, ve výsledku za to může ona sama. Kdyby se snažila, rozhodně by nějakou společnost našla. Vlezla do sálu, dosáhla na ní ta bláznivě barevná světla a ona jen kráčela davy pro trochu alkoholu, aby to aspoň zapila, když už nic. Dala si vodku s džusem, chvíli tam s tím kelímkem plným stála, ale pak se rozhodla to doplnit cigaretou, no nehodlala být venku a tak šla na oblíbené útočiště a tím jsou záchody. Protáhla se davem, občas na sobě ucítila na parketu něčí ruce, ale na to teď neměla moc náladu. Zatlačila na dveře, když v tom zahleděla Cass před umyvadlem, jak si oplachuje svůj obličej studenýma rukama od vody z kohoutku. Zoey už si stihla vzít cigaretu cestou do úst a v jedné ruce držela kelímek a v další zapalovač, který si rovnou odložila k umyvadlu a starostlivě se na ni podívala. Cigaretu si dala za ucho a lehce jí přiložila ruku na rameno. Dělalo jí to docela starost, nechápe totiž zatím situaci, která ještě před chvílí nastala. Nebylo to jen tak, Cass uměla udržet chladnou hlavu, to ony někdy hold v tom sportu musely. I když kolikrát měla chuť se zvednout a nějaké holce dát za nějaký nefér závod přes držku. Párkrát to i udělala. "Cass? Co se děje?" Ne, nezačala otázkou, jestli je v pohodě. Vidí že ne, proč by se na to jako idiot měla ptát. Nesnášela tu otázku. Když vidíte, že je něco neobvyklé, není nejchytřejší se zeptat, zda-li je dotyčný v pořádku. Jediné, co stačí, je zapojit mozek. Každopádně jí trochu zkazila plán, chtěla si zapálit, ale ponechá to na potom, pak bude čas.

Ona je hodně přemýšlivý člověk, ono je to dost k užitku. Někdy to člověku dost ubližuje ale je to lepší, než plácnout hned vše, co si hlavička umane. Musí to mít nějaký smysl? Nebo snad ne? No, o tom asi někdy jindy, je to na každém, jak si to udělá. Usmála se nad jeho pozvednutým prstem, nad tím jak se narovnal jako voják. Působilo to na ní hodně roztomilým dojmem, až se tomu musela zasmát. Ona ví, že vážný být umí, zaručeně ano! Ale tohle v tuhle chvilku je strašně vtipné a roztomilé. Smát se mu ale nechce, aby si to nevzal špatně, to by nerada. Ona se cítila smíšeně. S ním vážně dobře, ano, úplně skvěle. Jenže je tu tolik věcí co jí připomíná situaci s Mattym a co si budeme, není to příjemné. Tolik polibků, objetí naplněných láskou. Ona vzpomínala a chtěla ho zase někdy obejmout. Možná pocítit opět jeho rty a červenat se nad tím jako malá. Zní to směšně? Sama neví, pro ní to bylo něco krásného. Za to je ráda. Ale chtěla na to nemyslet. Jenže.. Ví někdo, jak je to těžký? Sbalila jeho a svoje věci, respektive se mu snažila dopomoci a společně se tím davem oplzlých a opilých lidí vydali podívat na ohňostroj, někteří ani nevěděli, že nějaký je, jak moc nalití byli. Je jí jich líto, tohle není nic speciálního a nepřijde jí to v ničem zajímavé a atraktivní. Nějaké to víno, tím nepohrdne, ale zlít se jako prase? Fuj, od takových ruce pryč. Vylezli ven, mezi ty lidi a ona si taktéž stoupla hned k němu. Tuší jeho potěšenost z toho protože.. Achjo. Ani si neumí představit jaká ta samota pro něj mohla být. Vlastně.. Umí. Zažila to taky a je strašně příjemné najednou mít přítele a pomocnou ruku, jež je vždy u vás. Odpočítávala, ne tak ukřičeně, ale přece. V očích se jí odráželo barevné dění na obloze vydávající extrémně hlasité zvuky, jež probudí najednou zřejmě celou planetu. Je to takový hluk že to spíše připomíná válku. Slzy se jí nahrnou z pohledů okolo do očí. Všude tikal Matty, tikal všude, u každé dívky. U každé dívky si ho uměla představit. Ne s myšlenkou, že je děvkař. Ale s myšlenkou, že každá je lepší než ona. Otočila se k Benjaminovi a stěží mu byla schopna popřát šťastný nový rok. Hlas se jí chvěl, oči měla zaslzené a tak mu jen vlezla do náruče a více mlčela. Nad jeho slovy se zasmála tiše.. "Já ale myslím to objetí a že.. že mě tu máš." Utře si oči, zhluboka se nadechne vydechne. Snažila se uklidnit sama sebe, moc to nešlo. "Děkuju ti.. Moc." Kňukne tiše a úplně se celá zpevní jako sloup, už nevěděla jak to zadržet a přišlo jí.. Zkrátka se za ty slzy styděla.

Sice se zprvu na oblohu díval a pár vybuchujících světel viděl, ale pohled na Tabbs se mu líbil víc, bylo zajímavé vidět to její štěstí a nadšení, líbilo se mu, že vlastně on byl tím podnětem k takovému výrazu. Tedy, byl to ten ohňostroj, ale on ji na něj vytáhnul a dělá jí tady bodyguarda před nechtěnými problémy, které jsou sice tak nereálné, že by tady ani nemusel být, ale jeho snaha se prostě cení a drobné úspěchy za ten Tabithin hezký výraz si připsat určitě může. Jakmile ale zhodnotil to, co měli oba před sebou, pohled skutečně ukotvil na noční obloze a až do konce ohňostroje se na tu změť světel, šílené změny barev a různé vybuchující tvary koukal, i na to se mu koukalo hezky, i když… Ne, kdepak, prostě se na tohle koukalo hezky, nic víc, nic míň, žádné porovnávání s Tabbs dělat nebude, nad jakými hloupostmi to přemýšlí? A proč nad tou osobou vedle něj tolik přemýšlí, hm? Usmál se po tom, co jí popřál do nového roku, vypadalo to totiž, že jeho originální přání ocenila, za což byl samozřejmě rád, těšilo ho, když se díky němu usmívala. A to i přestože bylo její úsměv jednoduché vykouzlit, i tak si jejího úsměvu velice cenil. Když položila jednu ručku za jeho krk, tak trochu myslel, že se budou objímat, čekal to hlavně protože to stejné udělali, tedy, Tabbs udělala, u jezera, proto ji lehce objal kolem pasu rukou, ale ono se stalo něco úplně jiného. Tabbs se sice k němu blížila, ale jinak než posledně, teď totiž na sobě neucítil teplo jejího těla, jen teplo jejích rtů na jeho větrem ochlazené tváři. Ze samého šoku stáhl zpět tu ruku, kterou se pokoušel o objetí, ale ačkoliv jeho oči prozrazovaly, že byl překvapený, jeho rty se usmívaly, tohle drobné gesto ho potěšilo, potěšilo ho natolik, že se doslova culil, a tak s překvapeným pohledem, sladkým úsměvem zíral na Tabbs v tichu, které ale nebylo trapné, bylo jen… lehce zvláštní. „No,“ odkašlal si a odtrhl pohled do skupinek kolem nich, které se pomalu začínaly vracet dovnitř. „Asi abychom šli? Přeci jen, mrzelo by mě, kdybys nastydla,“ dokonce by se za to cítil osobně vinen, protože to on ji vytáhl ven na ohňostroj, a to by nerad!

Sice přišel později než všichni ostatní, ale už se začínal bavit a měl tušení, že si z téhle party odnese nějaké zajímavé zážitky, třeba i zážitky s nějakou slečnou, to by byl příjemný začátek nového roku, navíc byli kluci natolik ochotní, že mu nejlepší kousky v místnosti dokonce i ukázali a u některých děvčat připojili i takovou pikantní informaci o množství alkoholu, které do sebe daná slečna už obrátila. V duchu začal přemýšlet, že by nějakou slečnu třeba i poctil svou přítomností, poznat nové tváře se vždy hodí, ale samozřejmě chtěl nejdřív pokecat s parťáky ze spolku! Přeci jen přišel později, tak se na ně hned nevykašle, že. Chvíli s nimi kecal, ale pak se stala nemilá věc – jeho drink zmizel, přitom by přísahal, že ještě před minutou stál na stolku vedle něj, a tak to začalo. Skutečně se nějaké slečně musel věnovat, ale ne tak, jak si myslel, a dle divného mručení překvapil i kluky tím, jak ke slečně přistupoval.
Nechal slečnu, ať si ho v klidu prohlédne, on trpělivě čekal, aby mohl vyřídit svou stížnost ohledně odcizeného pití, které mu skutečně chybělo, protože potřeboval dohnat kámoše, kteří se nalívali o čtyři hodiny déle než Eric, což dělá veliký rozdíl. Asi nakonec dopadne jako jejich zodpovědný, jen lehce opilý doprovod do spolku, ale co, někdo to schytat musí. Nad její reakcí překvapeně nadzdvihl obočí, vážně ho zaskočila, protože někoho takového ve svém oboru vážně neviděl, ale tak hezké tvářičky v jejich oboru taky musí být, nejen vážní lidé v pláštích, že? „Naštěstí pro tebe, olivy nemám rád, takže se nemusíš stresovat, že bys něco takového musela dělat, neboj,“ uklidnil ji, přeci po ní nebude chtít, aby namáhala svou hlavinku takhle pozdě večer, když určitě už nějakou dobu pije. To by bylo krajně nezodpovědné, když on sám je ještě nenapitý. Během toho podrobného zkoumání pití se musel ušklíbnout, vypadala jako nějaká vědátorka, co zkoumá, jakou poslední přípravu má přidat, jen ty ochranné brýle jí chyběly. Nutno ale dodat, že i s nimi by jí to slušelo, to on uměl ocenit. „Pokud máme stejný vkus, tak ti ten tvůj musím pochválit, ideální drink,“ ukázal palce nahoru, aby podpořil svá slova, ovšem ohledně jejích dalších slov už tak podporující nebyl. „To bych pokazil tu chuť rumu, který tady sice nemají úplně nejlepší, ale pořád by to tu chuť udělalo, hm, nevhodnou, takže věř, že v tom nic není,“ jen se ušklíbl a vzal do rukou kelímek, který slečna položila na stůl, ale zcela naschvál s ním provedl stejné zkoumání, jaké s ním provedla ona, ověřoval, jestli si tam totiž nehodila něco jeho společnice. „Ale co když ses svého pití tak dobrovolně vzdala, protože ty sis do toho něco hodila, hm?“ tázavě zdvihl obočí a kelímek položil zpět na stůl, ještě ho posunul blíže k ní. Očividně tady rozehráli zajímavou hru, on ale pro jistotu koutkem oka koukl k nápojům. A sakra, jeho drahý rum už došel, byl tam už jen o kvalitu horší a nebo jiné druhy alkoholu… Hm, to udělalo tuhle hru o drink ještě obtížnější.

Musel se pousmát ještě více. “S úsměvem mi nedopomáháš už nějakou dobu. Rád se ve tvé blízkosti usmívám.“ Prozradil jí upřímně, aniž by se nad tím zamyslel. Svůj pohled z její osoby přesunul na nebe a začal přemýšlet nad jejich dnešní nocí a vlastně i zítřejší nocí. A nebude to vlastně hezké? Když mu bude opětovat city, tak budou mít výročí hezky na Nový rok, při ohňostroji. Pokud jim to vydrží, možná by si někdy mohl kleknout a taky by to mohlo být hezky na Nový rok. Ale bůhví, jak to bude. Třeba se mezi nimi odehraje nějaké drama a skončí spolu! Což nechce, že jo, proto to nesmí zakřiknout! Celou dobu hleděl na nebe, protože čekal, kdy to začne. Kontroloval i čas, aby věděl, kdy může začít se svým suprovým plánem, který tak pracně a hlavně narychlo připravil. Hlavně s tou nejvíce hlavní částí chce začít hned, jak začne ohňostroj, ale zase nevěděl, zda ho uslyší a bude mu rozumět. Ovšem, jsou tady jenom oni dva, takže je nikdo nebude rušit a tím by ho mohla slyšet. Znovu se koukl a už nadešel čas. Ten čas, kdy to všechno přijde a do nového roku by mohl přijít s něčím opravdu nečekaným, že ano. Svůj pohled přesunul k dívce, která pro dnešní večer byla jeho společnicí a osobou, které chce říct tu hromadu slov, které se mu už hromadí na jazyku. “Lacey, důvod, proč jsem tě sem pozval, je prostý.“ Na chvilku se odmlčel a pohled uhnul někam jinam. Potřeboval zformulovat věty, které chce tak moc říct, ale zase nechce, aby to znělo jako jedno obrovské klišé. Což možná bude, ale hold s tím nic neudělá. Na vyznávání citů nikdy nebyl dobrý. “To co ti chci říct, už víš. Tedy, alespoň myslím, že to víš. A chtěl jsem ti to říct sám, na opravdu speciálním místě, ale někdo byl rychlejší.“ Znovu se odmlčel a dlouze vydechl. Bolelo ho u srdíčka, že on nemohl být ten první, kdo jí to řekne. Kdo jí řekne, že ji miluje. Kdo jí to řekne osobně. Ale někdo byl opravdu rychlejší, až zjistí, kdo to byl, tak si dotyčného nebo dotyčnou podá. Nebude za něho někdo říkat své city, které řekl na pláži před Oliverem a dalšími x lidmi. Nedivil by se, kdyby jí to řekl sám Oliver. Přeci jen, jsou teď oba rozhádaní, což někdy i Blainea zamrzelo. Ovšem mu pořád nechce odpustit to, co řekl o Lacey ten večer na pláži. Prostě ne. “Víš, nikdy mi takové věci nešly. A tak jsem si pro tebe připravil něco speciální. Něco, co jsem udělal poprvé a asi i naposledy v mém životě. Chci, aby sis tohle pamatovala navždy. A vlastně bych ti to něco chtěl dát. Abys to měla u sebe a pamatovala sis tento okamžik a ta věc, ti s tím vždy pomůže.“ Nasucho polkl a pohled sklopil k jejich nohám. Nikdy by nevěřil, že by to udělal, ale je zamilovaný. Je víc zamilovaný, než do té, která mu tolik ublížila. Trochu si odkašlal a pomalu si klekl na jedno koleno. Dost to vypadalo, jako by ji chtěl požádat o ruku! Poté pomalu začal sahat do náprsní kapsy, kde měl složený ten papír, na kterém dělal do té doby, než přišla Lacey. Byl složený, takže to možná i vypadalo jako nějaká krabička. Kdyby je někdo pozoroval, pravděpodobně by si opravdu myslel, že ji žádá o ruku! Nebude lhát o tom, že by to neudělal. On by to klidně udělal a opravdu moc rád, ovšem musí tomu nechat ten správný čas. Pomalu ji ten složený papírek vložil do rukou a upřímně se na ni podíval. “To co ti teď povím, je zaznamenáno na tom papíře. A je to čistě z mého srdce.“ Lehce se usmál, aby věděla, že to nebude nic špatného. Zhluboka se nadechl a poté dlouze vydechl. Měl štěstí, že to umí hezky celé nazpaměť, protože by bylo dost blbé, kdyby to musel číst, že ano. Nebyl na to vůbec připravený, ale musel to udělat. Ještě na chvilku zavřel oči a poté je otevřel, upřel je na dívku před sebou a začal:


To byl celý konec. Pořád se nemohl probudit z toho, že něco takového někdy udělal. Vlastně tohle neudělal ani u jeho ex. Tohle bylo jiné. Tady byl opravdu zamilovaný, vděčný za to všechno a hlavně byl šťastný. Pomalu se zvedl na obě nohy a opět nasucho polkl. Hleděl na ni s trochu nervózním pohledem, protože nevěděl, jaká bude její reakce na tohle všechno. “Udělám cokoli, abys byla šťastná. Kdokoli ti ublíží, tomu ublížím já…“ Zašeptal tiše a lehkým pohybem ruky jí schoval pramínek vlasů za ucho, ovšem svou ruku na její tváři nechal. “Protože tě miluji, Lacey.“ A je to tady. Právě teď to řekl, konečně to ze sebe dostal! A to byla ta slova, která k ní měla padnout. Přesně takhle slova, která měl jíž dlouho na svém temném srdci, které pomalu začalo oživovat. Ale prostě byl šťastný, že to zvládl. Že si to celé pamatoval a ještě k tomu zbytek dovymyslel během toho. Prostě to dal z fleku a dokonce to bylo tak nějak podle jeho rychle naplánovaných představ. Byl spokojený, ale ne úplně. Teď jen musel čekat na její reakci. Na tu reakci, která mu odhalí, zda k němu cítí to samé, ty stejné city. A jak tak na ni hleděl, zaslechl první ránu a následné ozáření barevným světlem. Ohňostroj začal, naprosto perfektní načasování.

Michaela sa musela chcene alebo nechcene možno zasmiať, pretože predstava toho človeka ako sa dusí a snaží sa popadnúť čo i len jedno jediné slovo, možno volanie o pomoc. Tak ju to takmer okamžite rozosmialo. Keby len vedel, že práve v momente, ak by sa začal dusiť a namáhať sa povedať čo i len jedno jediné slovo, tak by to určite bola práve ona, kto by ho zachránil. Mala s tým už nejaké skúsenosti. ,, samozrejme. Pretože v momente, ak by si sa na zemi skrúcal ako množiaci sa lachtan, tak by to určite nebolo pekným pohľadom pre tie krásne ženy okolo. Že?“ venovala mu jeden malý úsmev pričom následne sa opäť pozrela na poháre, ktoré boli identické. No ktorý človek, by si ich predsa len nepomýlil? Nebola to tak celkom len jej vina a ak áno, určite nemala v pláne sa za niečo podobné ospravedlňovať. Predsa len,  to bolo niečo, čo by sa mohlo javiť do kolonky blbostí a nepodstatných vecí.
,, myslím si, že to mnoho ľudí v tomto kruhu nepije. Hoci toto nie je úplne to, čo som si predstavovala.“ Musela dodať Michaela pričom prešla o krok do zadu a následne sa oprela o daný stôl. Pre jej potešenie bol dostatočne pevným aby ju udržal, nebol to jeden z tých trapasov, kedy by sa zosunula na zem a všetko, čo sa nachádza na stole by padalo na jej šaty a na jej účes a na tvár. To sa stávalo len v tých romantických filmoch. Tá chuť rozhodne nebolo niečo, čo by si vyžadovala no aj napriek tomu, to nebol odpad ktorý videla piť takmer každé druhé dievča. ,, nie je to ten najlepší rum, aký som kedy pila no stále to je oproti tomu, čo pijú napríklad tamtie dievčatá, lepšie.“ Ukázala jemne prštekom na skupinku dievčat, ktoré v ruke držali poháre v ktorých mali vodku a v druhých pohároch mali džús. Bolo mierne komické ako sa snažili jedna po druhej to do seba doslova kopnúť a potom sa takmer zadusili džúsom len z toho dôvodu, že neočakávali takú silu pôsobiaceho alkoholu.
,, nehovoriac o tej skupine ľudí, ktorí sa len tvária že pijú alkohol a snažia sa tak vyzerať do toho momentu, kedy okolo nich nezačnú chlapci krúžiť ako orlíci, ktorí majú chuť sa páriť.“ Mala na mysli takmer každého druhého chlapca v tomto prípade no aj napriek tomu to v tejto chvíli nepovedala nahlas. ,, vieš o tom, že je niekoľko potvrdených pitevných sprav, ktoré hovoria o tom, že človek zomrel na následky toho, že omylom sa napil z cudzieho drinku v ktorom sa nachádzala ázijská droga, ktorá v ľudskom tele postupne z hodiny na hodinu začala rozkladať vnútorné orgány?..“ svojimi perami sa jemne dotkla pohára a vychutnala si na malý okamih ten drink. Nemala v pláne ho vypiť takmer na šupu, to rozhodne nie. Dokonca si možno tento okamih začala postupne užívať. ,, takže máš možno ešte také tri hodiny života. je to ale krásny začiatok roka, nemyslíš? " venovala mu jeden malý úsmev a následne žmurknutie pričom si pohár položila po svojej pravici a pozrela sa na to, ako prichádzal o možný lahodný alkohol, ktorý zjavne dochádzal. ,, môžme urobiť dohodu.. môžem ti vrátiť tvoj drink ak ty.." nastala menšia pauza pričom mala v tejto chvíli chuť ho trocha potrápiť.

Viděla, jak se tvářil. A zdál se opravdu zaskočený, ale opravdu měla pocit, že i přesto mu to snad ani nevadilo. Usmíval se. Jeho úsměv měla ráda. Když byl s ní, měla pocit, jako kdyby se usmíval neustále. Dělalo jí to radost, no a jelikož i když se zdála šťastná a nadšená pořád, o což se opravdu také snažila, ve skutečnosti byly chvíle, kdy si přišla spíše smutná a bezradná. Těch nebylo příliš, ale přesto se takové momenty objevit mohly. Tohle ovšem nebyl jeden z nich, právě teď se totiž projevovalo to pravé a nefalšované štěstí, v očích měla malé jiskřičky a na tváři více než spokojený úsměv. Sama si ani neuvědomovala, co s ní Lincolnova přítomnost dělá. Vesele přece vypadala pořád a tak to brala jako něco samozřejmého, ve skutečnosti ale měla ještě ke všemu jakýsi dobrý pocit, ač kdesi v hloubi ji lehce nahlodávala nervozita, kterou si také téměř neuvědomovala. Prostor vyplňovalo ticho, kdo by řekl, že ticho může být tak hlasité? Ale ve skutečnosti to byl jen šum z pozadí, co jej rušil. Její pohled stále spočíval na Lincolnově tváři, očima přelétala k jeho úsměvu, spokojený a sluníčkový, a hned na to se vrátila zase k jeho očím. Očím, které prý mají být oknem do duše. A na chvíli se jí to tak vážně zdálo. Poté promluvil, Tabbs pouze s jemným úsměvem kývla a trochu se od něj oddálila, jelikož se chystala vrátit zpět do sálu. Až tady si tedy uvědomila, že ho stále drží za ruku, jelikož ho táhla sebou. No, i když jako táhla by se to asi úplně popsat nedalo. Ohlédla se k němu, snad aby zjistila, jestli mu to příliš nevadí. A když se tedy dostali dovnitř, kde už se hromadili téměř všichni, kteří se byli podívat na ohňostroj, byl čas vymýšlet, co bude dál. "Takže, teď máme několik možností, můžeme jít k občerstvení, tancovat, nebo si někam sednout a povídat si." jednotlivě poukázala třemi směry, ke stolům s občerstvením, parketu a na židle při kraji. Výběr už nechala jen na něm.

Že by jí tak zničil její celkový outfit? To si nemyslí. Její jednoduchý pyžamový outfit, který tak hezky sladila jednotně do černé barvy, jen trochu oživil svojí tmavě modro-černou mikinou, nebo v to alespoň věří. Nakonec toho o módě zas tolik neví, takže nic namítat nemůže. Jen tím chtěl pomoc a jelikož si ona nijak nahlas nestěžovala, bral to jako náznak souhlasu. “A tím chceš udělat radost sobě nebo ostatním?” Zažertuje. Je si plně vědom, že na tom jeho fyzička není nijak špatně, obzvlášť když tráví tolik času sportováním, ale rozhodně mu není pohodlné se takhle na veřejnosti svlékat, přestože jen do půlky těla. A pokud k tomu někdy v budoucnu dojde, bude toho muset vypít trochu víc než jen dva kelímky ovocného džusu. Dneska ale k takovému divadlu nedojde, o nic tak zbrklého se sesnaží, dnes se přece stará o Megan. Pokud se ona chce pořádně opít, nic jí na to namítat nebude, je přece jenom Silvestr a nebude ji nutit zůstávat u suchých krekrů a čisté vody, přestože ještě není plnoletá. Je zodpovědný, sám má sestru, která je stejně stará jako Meg, ale v takovém světle ji nevidí. Navíc ví, že to zvládne, tak proč by jí měl zakazovat věci, do kterých mu vlastně nic není. Může tak maximálně vyjádřit nesouhlas, ale to je tak všechno. Přesto jí ale nenechá se ztřískat natolik, že si z dnešního večera nebude pamatovat ani slovo. Tak šíleně opilou Megan by asi nezvládl udržet pod kontrolou. Když už došlo na poslední vteřiny tohoto roku, dav se dal do hlasitého odpočítávání, oni ale pokračovali v konverzaci, přestože kvůli hluku museli zvýšit hlas, aby se vůbec slyšeli, přestože stáli těsně u sebe. “Ne, ani ne.” Odpoví jí na ta předsevzetí. Momentálně nemá žádné cíle, kterých by chtěl dosáhnout, zatím má vše, co by si mohl přát. A pokud ho něco trkne, rozhodne se k tomu hned a rozhodně nebude čekat na první den nového roku, aby se namotivoval. Poté ale odbije poslední vteřina a nebe rozzáří bouřlivý ohňostroj doprovázený hudbou a jásotem ostatních. Meg si přítáhne k objetí, takže se k ní instinktivně skloní a omotá i své ruce kolem jejího úzkého pasu. Pořádné objetí. “Šťastný nový rok, Meg,” popřeje jí s jasnou upřímností v hlase. Ani už nemusí tolik křičet díky momentální blízkosti, tak se to přání alespoň zdá více od srdce. Její následné prohlášení ho opět donutí ke smíchu. Je svým vlastním způsobem vtipná. Dokáže být občas i trochu ztřeštěná a to se mu líbí. Ne, nedokázal by snést extrémně bláznivé šílence, kteří jsou hrr do všeho, ale trochu toho nadšení snad ještě nikoho nezabilo. A tím si je alespoň jist, že se po jejím boku nikdy nebude nudit. Chvilku tam ještě v polobjetí sledují ohňostroj, který hlasitě kouzlí všemožné tvary různých barev na černé obloze. Pár minut a už je po všem, tak se od sebe odtáhnou. Nemohl si nevšimnout několik poblíž postávajících párů, kteří si stále užívají svůj půlnoční polibek, musí se nad tím pousmát. Není to zvyk, který by dodržoval každý rok, na takových maličkostech tolik nelpí, ale nemůže popřít, že to je sladké a roztomilé. Navíc tu svou, kterou by pod hlasitým ohňostrojem políbil, tu u sebe nemá. Tím se jeho myšlenky vrátí zpět k Lilye. Ještě jí nezavolal, pochybuje ale, že by mu to teď zvedla. Určitě si užívá svůj Silvestr se svými přáteli jako on teď, nemá důvod jí teď vyrušovat uprostřed zábavy. Proto se raději rozhodne pro smsku, kterou si třeba může přečíst později. Pořád jí tak dá najevo, že na ni myslí, ale zase nechce všechnu pozornost stáhnout na sebe. “Dej mi chvilku, jen napíšu Lil,” věnuje jí rychlý úsměv, zatímco si vytahuje ze zadní kapsy svůj mobil. Během pár vteřin naťuká krátkou, ale potěšující zprávu své přítelkyni s přáním do nového roku spolu s příslibem, že ji brzy přijede navštívit. Musí jí to všechno nějak vynahradit, už je to delší doba, co se naposledy viděli, obzvlášť když spolu nestrávili jak Vánoce, tak ani Nový Rok. “Tak co, jdeme pro další pití, když se chceš dneska tak moc opít?” Zašklebí se, když už uklízí svůj telefon zpátky do kapsy od kalhot. Opět ji chytne za ruku, tentokrát jdou trochu dál od centra davu, kde se všichni nepohodlně tlačí, přestože jsou místní prostory dost velké na to, aby se tu všichni volně pohybovali. Ohňostoj skončil, tak proč tam ještě postávat? Cestou zahlédne stolek s vtipnými kloboučky a neonovými řetězi, které viděl párkrát na několika návštěvnících, tak rovnou sáhne po jednom od každého. Klobouk si dá na hlavu, zatímco řetěz omotá Megan kolem krku. Sice je tomu možná trochu pozdě, ale to přece nevadí, hlavní je, že jsou v náladě.

Nad jeho otázkou se hraně zamýšlela, ač odpověď znala moc dobře. On zřejmě taky, ale i když to pořád byla Meggie, asi by se něco takového úplně neodvážila říct nahlas po zvážení, že tady její kamarád má přítelkyni a ta by asi nebyla úplně nadšená, kdyby ji slyšela. Vlastně se, pokud se nad tím tedy občas zamyslela, Peterovi docela divila, že s Meggie má tak dobrý vztah, na veřejnosti ji chytne za ruku, nebo jí dá zase ruku kolem ramen, občas jí připadalo, že ji bere jako sestru. Dobře věděla, že jednu takovou má, zrovna v jejím věku, asi proto se jí zdálo, že si u ní nahání to bratrství se svou sestrou. Ovšem pravda to být nemusela, to už byly jen Meggiiny domněnky, což nikdy nedopadalo dobře. Proto raději s přemýšlením přestala a rychle se jala odpovědi. "Samozřejmě že okolí, hm, a možná taky trochu sobě, ale ovšem, že mi jde především o mé okolí, že ano." musela se svému výstupu sama krátce zasmát. Zdůrazňovala některá slova s jakýmsi absurdním tónem, který snad uměla jen ona. Minimálně se to tedy řadilo mezi jednu z takových neobvyklých specifických nadání a vlastností, kterými tahle mladá Kyleová oplývala. Nějakým způsobem se dostali ven, prorvali se skrze davy a zastavili se na místě, které Peter určil. Meggie ho samozřejmě v duchu schválila, jelikož kdyby ne, asi by ho táhla vpravo, vlevo, rovně, nebo vlastně kamkoli by se jí zlíbilo, aniž by to předem ohlásila, nebo se zeptala. To totiž podle ní bylo lepší a dodávalo to na autentičnosti spontánní akce. Ale jelikož se nacházeli v místě, kde se sice kapku mačkali, ale to se dalo čekat všude, ovšem kolem ní nikdo příliš nepáchl, ani nevypadal, že bude zvracet, vlastně dokonce zahlédla Kierana s nějakou brunetkou, nad čímž zakoulela očima s povzdechem, jak na nový rok, tak po celý rok, správně? - nikam se nehnula a nenutila Petera nikam dál trajdat. Za chvíli se rozezněly okolní hlasy v dokonale sehraném odpočítávání, ke kterému se dokonce na krátko přidala. Poté už jen nezbývalo, než přivítat nový rok s otevřenou náručí a flaškou alkoholu. Nyní ovšem druhou část plánu odložila a raději pevně objala svého kamaráda. "Šťastný nový rok," dodala ke svému poměrně vtipnému předchozímu přání a stisk v objetí ještě zpevnila. Skoro se jí ani nechtělo pustit Petera a oddálit se. Bylo to příliš pěkné, ač by si možná přála někdy podobné události trávit se svým bratrem a sestrou, ovšem to se už nestávalo příliš často. Univerzita je hold univerzita a na nějaké rodinné oslavy každou chvíli už byla zřejmě příliš stará. Na chvíli se jí zastesklo po teplé náruči domova, ale hned ji z toho vytrhl fakt, že objetí už končí. Pomalu se od Petera tedy odtáhla a pozorovala ho s povytaženým obočím. Viděla, co mu běhá myslí. S povzdechem tedy přikývla na souhlas, tak ona mu to tedy povolí. Kdesi v ní vzplanul ohýnek žárlivosti, ani ne tak na ni, ale spíše na vztah, který mají. Ona nikdy nic takového nezažila. Člověka, který by snad byl schopen překousnout i vztah na dálku, jen aby mu nezmizela z života. Toho si jeden musí sakra cenit. A právě proto Petera skrytě obdivovala za jeho loajalitu, věrnost a lásku, kterou k Lily choval, ač nahlas by to opravdu nikdy nepřiznala. Možná hodně opilá a hodně, hodně naměkko. Netajila se sledováním Peterova výrazu, když své dívce psal, vykouzlilo to na její tváři nezvykle upřímný úsměv a na chvíli popustila od své rozjařené povahy, stála klidně, s rukama založenýma na prsou a sledovala svého kamaráda, který se zdál šťastný a přesto věděla, jak moc by chtěl, aby tu místo Meggie stála Lily. A na malou chvilku si dokonce připustila nesobeckou myšlenku...ona by možná taky byla radši. Poté se hlasitě nadechla a vrátila zpět do reality ve chvíli, kdy Peter přenesl svou pozornost z mobilu na ni. K jeho otázce ihned kývala hlavou v souhlasném gestu a nechala ho, aby ji chytil za ruku a táhl zase dovnitř. Moc dlouho tu sice nepobyli, ale chtěla zapít svůj smutek z jistého druhu osamění, kterým trpěla. Proto nijak nevzdorovala a šla prostě dál. Cestou se Peterovi podařilo sebrat nějaké vtipné doplňky na tento večer. Musela se zasmát, když jí omotal řetěz kolem krku, nahnalo jí to pár těch třpytivých vlákýnek do úst. Foukla do nich ve snaze je trochu oddálit a poté si řetěz trochu upravila. Navíc Peter vypadal v onom kloboučku více než vtipně. A ona postrádala alkohol.

Nový rok. Haha. Jaký rok bude další? Sama netušila, co s ní bude. Bude si to užívat, bude studovat a dělat co se jí zlíbí. Ale to dělala i tento rok. Předsevzetí asi nemá.. Hubnout nemusí, i když teda cvičí, ale to protože jí to baví. Možná by se tomu modelingu chtěla věnovat ještě víc než teď, to jí zní velice dobře, bavilo ji to vždycky. Vedla jí k tomu rodina, ale nebyl to ten případ, kdy do toho byla nucena. Přirozeně se tomu poddala a podívejme se. Už byla i na nějakých stránkách a focena pro pár značek. Rozhodla se vydat se někam ven, samozřejmě to nehrotila rovnou do sálu na nový rok. Bude tam na ni až moc lidí a dnes na ně neměla náladu. Počká si na svůj ohňostroj hezky nakloněná z okna a jakmile už slyšela po celém městě to klasické a trochu trapné, co si budeme, odpočítávání, nalila si do sklenice dosti drahé šampaňské a pozvedla ho k osvětlené obloze. "No tak šťastnej novej rok." Ušklíbne se nad tím a skleničku s obsahem vyprázdní do svého hrdla a pocítí lehké pálení v krku, ale jen na chvíli. No a je to, tím to hasne, jdeme přeci spát ne? Je novej rok, co na tom je víc? Fajn, kecám. Došla k posteli, kde si vyložila oblečení, ano, vykláněla se jen tak v prádle a bylo jí to šumafuk. Když někdo bude koukat, ať kouká, ale většinou by si to ti lidé ani nepamatovali, opici měli už před Silvestrem, navíc má co ukázat tak co. Jak plavky, dokud to není průhledný. Na sebe si vzala síťované tričko s dlouhým rukávem, tudíž se opět trošku odhalila. Nemá se proč stydět, beztak si už plno z nich našlo nějaké fotky modelingu pro nějaké prádlo, pokud chtěli, tak na tom moc nesejde. Dolů zvolila světle růžovou upnutou sukni, obepínající její skvěle tvarovanou postavu. Na nohy nasadila černé podpatky a mohla vyrazit. Vzala si samozřejmě peněženku, do které vložila klíče i mobil, má velkou peněženku právě kvůli těmhle účelům no a pak vyrazila. Kráčela pěšky ulicemi, ke škole to není daleko a stále se kochala tím všemožným výhledem na ohňostroje a přemýšlela. O nových věcech, o věcech. Nemělo moc smysl nad tím přemýšlet do hloubky. Matka jí před Silvestrem volala, přála jí hodně partnerů a lásky. Ale věděla její matka, že by raději tu lásku ocenila víc od nich než mužů? Navíc, ona vážný vztah prozatím neplánovala. Není na to úplně ready, spíše si raději užije nějakou tu zábavu a na to má Kierana a v podstatě koho chce. Nikomu není zavázána a užívá si. Dorazila nakonec do sálu, obešla všechny ty lidi, možná se občas usmála vyzývavě na nějakou skupinu kluků, jednoduše bavila se. Vešla dovnitř, kde se zapojila do tancujícího davu, tancovala v podstatě kde s kým, bylo to jedno, všem bylo jedno s kým tancují, prostě se to nevnímalo. Sahalo a bůh ví co, když v tom do ní někdo docela surově strčil. To si holka líbit rozhodně nenechá! Ani náhodou! Otočí se s jedem na jazyku, který je připraven být vpuštěn ve slovní podobě do světa. Rozmyslela si to a důvod je jednoduchý. Danou osobu totiž poznala. Kier. Pozvedne si pro sebe jeden koutek rtů do vzduchu, ačkoliv lehce v ďábelském stylu. Rozejde se ladně za ním a mezitím se dostane i k baru, kde si objedná drink, až poté se k němu přes dav lidí dostane. "Jo tak ty do mě budeš hnusně surově strkat? To se mi nelíbí. Měl bys na mě bejt hodnej." To on ví, proč by na ní měl být hodný, avšak to ona ještě netušila, co mu přelítlo přes nos. Ušklíbne se a zastaví se rovnou u něj, rukou si projela vlasy a sjela ho pohledem. Vypadal dobře, jako v podstatě vždycky. Co jí dosti zarazilo byla situace s alkoholem. Je zvykem, že dost pije, ale aby pil tady a teď? A sám? To je hodně divný. Nakloní zaujatostí hlavičku ke straně, jako nějaké malé štěňátko. Zajímalo ji to, možná se i pobaví.

Ještě cítila jeho ruku na svém zadku, když se od něj odtahovala, stejně tak jako cítila jeho rty hladově si přivlastňující ty její. Přitom to předtím bylo tak hezké, achjo, jak mohla být tak slepá? Klasický sportovec, nic víc nebyl. Když se od něj chtěla dostat, samozřejmě ještě slyšela ta slova určená jí. Obličej zkřivila do zhnusené grimasy, vždyť není jeho výsadním právem, aby s ním každá šla do postele. Sakra, vždyť jeho výsadním právem není ani to, aby s ním vůbec nějaká holka do té postele šla. Nemá právo si to nárokovat a čekat to jako automatickou službu od každé, kterou potká. To, že mu většinou každá padne kolem krku a pak mu padne i do postele, ještě neznamená, že se jedná o samozřejmost nebo snad závazek, co vůči němu má každá holka. Pořád v ní hlodal pocit studu, že mu naletěla, ale jeho slova jí dostatečně nakrkla na to, aby své myšlenky zaměstnala spoustou sprostých slov o jeho osobě a překonala tu touhu od něj co nejdál zmizet a otočila se na něj, se zamračeným výrazem. „Debile!“ vypadlo z ní rozčileným tónem hlasu, neopomněla na něj ukázat určité gesto a pak se rychle otočila a nasupeně si to mířila do sálu. Nesnášela scény, přišlo jí to nepříjemné a nesouhlasila s tím, aby si lidi osobní problémy řešili na veřejnosti, ale právě se jedné stala součástí, což je další věc, která jí tíží. Co když se to rozkřikne? Jak se bude moct podívat Noahovi do očí? Nebo dokonce Adamovi? Ani na to nechtěla myslet, dělalo se jí ze všeho zle, teď se potřebovala hlavně uklidnit, nějaké ty následky může řešit později, až nebude na veřejnosti. Zamířila tedy na dámské záchody, tam se přeci vždycky chodí, když se něco stane, ne? Bezpečné útočné místo, alespoň od toho otravného opačného pohlaví. Jen si stoupla k umyvadlu, ze kterého si pustila chladnou vodu, a plánovala si ochladil čelo, jelikož celá hořela vzteky, dlouho v sobě necítila tolik naštvanosti, ale taky ještě nikdy nebyla v takové situaci.  Zrovna v moment, co si přiložila studenou ruku na čelo, se otevřely dveře a ona se raději podívala, kdo to přišel. V hlavě měla už záložní lež o tom, že jen přebrala alkoholu a udělalo se jí nevolno, ale ve dveřích uviděla Zoey, osobu, na který celý večer čekala a teď byla neskutečně ráda, že ji vidí, byla totiž asi jediná, komu by byla ochotná o tom říct. Možná na tom hrál fakt, že jí stále v krvi kolovalo značné množství alkoholu, ale na tom nesejde. Zdvihla jeden koutek nahoru, když si Zoey tak stylově strčila cigaretu za ucho, kouření ji sice nikdy nebralo, ale ani to nijak neodsuzovala, prostě ať si každý dělá to, co chce, jí do toho nic není. Trochu ji překvapilo, jak na přímo se Zoey zeptala, hlavně totiž nevěděla, jestli o tom chce mluvit, ale když viděla tu starost, jakou Zoey vynaložila, zkrátka nedokázala zalhat. „Jen jsem se přesvědčila, že sportovci jsou tupci,“ shrnula to jednoduše a sama nad sebou se ušklíbla, hezky zdrobnila své problémy. „Prostě jsem se bavila s jedním klukem, on si začal dovolovat, tak jsem ho poslala do háje, že se s ním nevyspím, tak poslal do háje on mě a možná to strhlo nějakou pozornost,“ vynechala pár detailů, ale ty si zatím chtěla nechat pro sebe, s těmi se pravděpodobně chtěla vnitřně vyrovnat a až pak je potencionálně sdílet se světem.

On a Lilya to spolu táhnout už od střední. Nejdříve to začalo jako nevinný crush, ale skončilo jako vážný vztah. Člověk by dokonce i mohl říct, že je jejich vztah přesně jako z klasického románu. Samozřejmě, že sem tam měli nějaké ty neshody, ty ale ke vztahu patří, bez nich by to snad ani nebylo ono. Hlavní ale je, že přes všechno se je jejich vztah pevně drží. Když nadešel den D a oni došli k rozhodnutí, že i přes všechna čísla, která jim zrovna nehrála do karet, vztah na dálku zkusí, lhal by, kdyby řekl, že ho nepřepadly obavy. Téměř každý takový vztah skončí rozchodem a jemu na Lilye záleží až moc, aby jejich zdravý vztah ohrozilo něco jako vzdálenost. Občas ho přepadne lehká úzkost, ale nic, z čeho by se vyklubala hluboká deprese. Navíc tu má přátele, o kterých ví, že ho podrží i v tom nejhorším, takže ho většinou tyto pocity rychle přejdou. Megan ji sice ještě nikdy tváří v tvář nepotkala, ale obě o sobě vědí. A ještě k tomu mají obě vlídné a milující osobnosti, takže si je jist, že až se mu naskytne příležitost k představení, budou spolu vycházet zadobře. Teď je ale tady, na novoroční studentské party se svou drahou kamarádkou Meg, takže své domněnky a myšlenky o své přítelkyni nechá plavat. Nejenom že má pocit, že se pak Meg může cítit nepohodlně, ale také nevidí důvod, proč by o ní měl neustále mluvit. Nepotřebuje všem vtírat jak dokonalá jeho holka je… tak nepotěší nikoho. Její vtipný komentář o jeho svlékání na veřejnosti ho donutí k uchechtnutí. Je si plně vědom, že jen žertuje, přestože jen částečně, což mu přijde ještě více vtipné. Ale jak už bylo řečeno, žádné odhalování se konat nebude, alespoň ne dnes. Nyní jsou konečně oba dva vhodně vyparádění na tuto akci, takže by se dalo i říct, že to dokonce podpořilo jeho náladu a rozjasnilo celkovou atmosféru. Jedinec se hned cítí, že sem patří, a nikdo ho nemůže mít za hňupa, který sem zabloudil omylem, když špatně zabočil při cestě do knihovny. Přesunuli se opět k místu s alkoholem, protože party bez něho, to by asi nikdo nepřišel. “Všechno v pořádku, Meg?” Na chvilku se mu zdálo, že byla myšlenkami mimo. Možná to není vidět, ale dost dává pozor, aby se všichni měli dobře, obzvlášť ti, se kterými přišel. A jestli se jen na vteřinu zamračíte, nebo se vám zalesknou oči, jeho zraku to pravděpodobně neunikne a jeho hlavním úkolem pak bude zjistit co se děje a jak to napravit. “Nebo na tebe už leze ten alkohol?” Pozvedne na ni tázavě obočí. Stále si není jistý kolik toho vydrží, někoho zdolá jen jeden panák, jiný je při smyslech i po celém večeru popíjení. On sám se řadí někde uprostřed, rozhodně by nezvládl několik desítek rund, ale taky do sebe může nalít víc než jen jeden kelímek, nato ještě zředěný. Vřele se na ni usměje, je mu z jejího pohledu jasné, že chce dál pít, a tak teda vezme nový kelímek, tentokrát jsou u tohoto stolu modré. Aby se trochu pobavili, schválně zavře oči, prázdný kelímek položí před sebe, a oběma rukama sáhne po první lahvi, které se dotkne. Stále s pevně zavřenými víčky se snaží nalít vybrané tekutiny do předem odloženého kelímku, tím ale trochu vylije ven, přeci jenom nevidí. “To asi bude stačit,” poznamená a otevře oči v momentě, kdy přestane lít. Naplnil ho téměř po okraj, o dost více, než původně zamýšlel. Proto, když si vzpomene na svojí nahlas vyslovenou myšlenku, se rozesměje nad tou ironií. Megan dá pokyn, že si to může převzít, ale spolu s pohledem, že má dávat pozor, přeci jenom je toho opravdu hodně. “Co je tohle?” Pozvedne neznámou lahev, kterou doposud třímal v levé ruce, do úrovně svých očí. Chvíli zkoumá pestrobarevné logo nápoje, než se rozhodne se trochu napít. Jen za úmyslem zjistit, zda se jedná vůbec o alkohol, a pak samozřejmě také jestli je vůbec chutný. “Ugh bože…” zakucká se a druhou rukou si utře pusu, jako by mu to mělo pomoc zbavit se oné pachuti. Kdyby to měl k něčemu přirovnat, asi by řekl čistý ocet. “To je… nechutný.” Rozesměje se, když si uvědomí, že právě to Meg nalil. “Promiň.” Jeho obličej je stále zkoucený do znechucené grimasy, ale jemný náznak úšklebku je stále znatelný. “Co to sakra je?” Zakroutí hlavou nad svojí hloupostí. Taky ale nechápe kdo to teda přinesl, ani nepřemýšlí, že to někdo může v klidu požívat.