Nejdražší Romeo

Tajemně se na svého drahého usmála. Přece mu tady nebude prozrazovat svůj plán. To by pak nebylo ono. ,,Protože mě to baví,” vyplázne na něj škádlivě jazyk, ,,nepovím, Romeo, to by si pak neměl překvapený.” Opravdu patřil mezi osoby, které milovala škádlit. Všechno to bylo láskyplné, stejně jako jejich vztah. Sice spolu nebyli na koleji nebo podobně, na to se Sao ještě necítila, ale u nich doma nějaký ten čas trávil a nebo ona u něho na koleji. Nějak tak počítala s tím, že by Romeo u nich mohl nějakou chvilku po plese pobýt, když mají ten svůj večer. Jejich vztah byl pro ni naprosto ideální, šťastnější ani nemohla být. ,,Máš pravdu,” přitakala souhlasně a pak se jen pobaveně ušklíbla. Věděla moc dobře, že dokáže vzbuzovat strach, i když to na první pohled, tak vůbec nevypadalo. ,,Upřímně, bych se tomu vůbec nedivila,” zlehka se zasmála. Věděla, že už nemá smysl se tím zabývat, jelikož viděli na vlastní oči, jak se její sestra potkala s Kendrickem. Takže mohla být aspoň klidná, že se na ni nevykašlal. To už, jak si užili ples zjistí později od Airy. Určitě ji vyzpovídá a potom někdy v budoucnu i Kendricka, pokud to bude na něco více. Musí být správná sestra a všechno si prověřit. Pohlédla na dílo s kačenkami a povytáhla zamyšleně obočí: ,,Myslím, že celkově fotografie s zvířaty by si zasloužili zvláštní uznání, protože je to opravdu těžké.” Pronesla konečnou myšlenku. Kačenky musely být určitě těžké. Dyť zvířata vám přece nebudou poslušně pozóvat do fotoaparátu. Teda jen nějaká vycvičená. Třeba nějaký pejsek, který je poslušný, tak by byl ochoten se nechat vyfotit. Navíc fotograf nemusel být vždy spokojený s tím, co vidí, tak tu fotku určitě fotil na víckrát a to zvířata rozhodně nevydrží. Za ty nervy je Saoirse obdivovala. Sama jako budoucí veterinářka a s tím bude taky mít hodně práce, aby udržela zvířátka v klidu. ,,Je mi to jasný, ale musíš uznat, že to schodiště je vážně pěkné,” ukázala na zmiňovaný předmět. ,,Přemýšlela. Jasně, že s tebou. Moje hlavní prirorita je teda, abychom měli hodně zvířat,” zazubila se na Romea. Samozřejmě, že věděla, že si na ten vysněný dům bude muset počkat. Nevadilo ji to, naopak se měla, pak na co těšit. Musela dostudovat, peněz taky neměla opravdu na rozdávání. Dyť s Airou měly brigády, aby pomohly mamce utáhnout domácnost, ale Saoirse ráda plánovala a pomýšlela na takové věci. Bylo ji to útěchou, když měla špatný den, ještě k tomu seriál, samozřejmě. Jedna věc byla jasná a to, že viděla v budoucnosti Romea. Věřila tomu, že jejich vztah už zvládne všechno. Takže o tuto část se rozhodně, ale nestrachovala. ,,Místo té slavné sochařské scény se můžeme podívat na nějaký dobrý seriál,” zazubila se na něj nadšeně. To byla její oblíbená činnost. Věděla, že by ještě mohli zajít do fitka, jelikož tam Romeo rád trávil čas. Jí prozatím stačilo surfování, ve fitku by měla pocit, že snad umře. To už přišel na řadu její návrh s následující činností, co by tady mohli dělat. Ona neměla před plesem nic k jídlu, naposled obědvala, tak by si rozhodně dala něco na zub. Třeba nějakou tortillu nebo tacos, i když teda nevěřila tomu, že tady něco takového bude. Jinak tacos milovala, tak na něj měla docela chuť. Bude si potom muset vystačit s plesovou nabídkou. ,,Přesně tak, už se těším, až si to vystavím doma. To bude vypadat dobře vedle těch ostatních fotek,” pro ni byly dokonalé všechny fotky, když k nim měla hezkou vzpomínku a to klidně mohly být pěkné mázlé. Těšila si, že si udělají i nějakou vtipnou párovou fotku. V tomhle je taky skvělé mít přítele, protože s ním pak můžete dělat blbosti, ale to samozřejmě i s kamarádi, ale v páru je to jinější. ,,Jdeme,” usmála se na něj a už se rozkrokovala pomalu k fotobudce, kde bylo pár lidí. Netrvalo moc dlouho a přišla na ně řada, nebo-li budka se uvolnila. Pohlédla na Romea a tázavě povytáhla obočí: ,,Co uděláme jako první?” Zřejmě nechtěla jen jednu fotku, museli udělat aspoň dvě, aby si jednu mohl nechat na vzpomínku i Romeo. V plánu, pak měla hlavně jídlo. Co se týkalo tance, tak ji to nebude dělat problém, když ji na parket vytáhne její drahý, i když sice bude mít trošku nějaké kecy, jelikož si nemyslí, že je dobrá tanečnice.

vlk Rubolf

Finley měla radši, když mohla chválit ostatní i za obyčejné maličkosti. Zbožňovala, když to těm lidem udělalo radost a vykouzlilo úsměv na tváři. Jistě, že někdo pak byl samolibý, ale to ji nebránilo v tom, aby pokračovala. Někdo si ty komplimenty občas vyložil trošičku jinak, tedy, že má zájem nebo tak, ale to jim pak honem rychle vyvrátila. Ne, že by někdy neflirtovala, ale nikdy za tím neviděla nic víc. Ona sama komplimenty moc neuměla přijímat. Zvlášť, když jich dostávala někdy až moc, tak byla z toho nejistá, kdo by řekl, že Finley Fox může být nejistá. Očividně to budou komplimenty, jinak ji jen tak nic z míry opravdu nevyvede. Spokojeně se uculila. Pobavil ji ten zaražený pohled, ráda vyváděla lidi z míry. I když tady to nebylo až tolik. Nejlepší bylo, když zalichotila nějakému stydlivému klukovi. To pak na ni koukal jako, kdyby spadla z višně. Přišlo ji to potom roztomilé. Uznale pokývala hlavou ohledně brýlí. Tyhle se jí opravdu líbily, byly stylové. Ráda si někdy půjčovala brýle od lidí, kteří je nosili. Jasně, věděla, že je to někdy otravné, ale nebylo to kvůli tomu, že by chtěla vidět, jak moc slepý jsou. Spíš ji zajímalo, jak v nich vypadá, jestli ji sluší. Takže se půjčování nevyhnuly ani sluneční brýle. Takže v tomto s ní musela jednoduše souhlasit bez jakýchkoliv výhrad nebo námitek. To už zaujatě poslouchala Rubeho, když začal očividně ten svůj pokus o pochvalu. Netušila, co by mohla mít pěkného. Uchechtla se pobaveně. Zhoupla se na patách, sklopila hlavu a vystrčila jednu nohu malinko vpřed, pohlédla se spokojeným úsměvem na rtech na své oranžové tenisky. S výběrem bot byla opravdu spokojená, byly velmi pohodlné a ladily s šatami, ačkoliv to nebylo vzhledem k plesu moc slušné nebo důstojné, ale to bylo poslední, co ji trápilo, aby vypadala slušně. Hlavně v nich mohla běhat a hrát na babu. Zazubila se a už se chystala k tomu, že poděkuje za jeho malý kompliment. ,,Dě-,” nedokončila slovo a jen tázavě povytáhla obočí. Čekala, co z něj vypadne, když to tak spěšně vzal zpět. Asi se mu už její boty boty nelíbily. Znovu se uchechtla, jasně, že výška. Narážky na ni občas slyšela, není divu, když i třináctiletí kloučci byli občas vyšší než ona. Ona si rozhodně na svou výšku nestěžovala, protože její výhodu, pak uměla náležitě využít. ,,Moje výška?” otázala se a dlaň si dala nahoru, jakoby chtěla naznačit právě svou výšku. ,,To jsem ráda,” broukla sebevědomým tónem, ,,mně se taky líbí. Sice jsem o něco menší než většina, ale má to spoustu výhod.” Hlavně ty výhody zdůraznila. Když viděla někoho fakt vysokého třeba nějakého dvoumetrového mladíka, tak si zkoušela představit, jak po něm šplhá jako po nějakém stožáru. Nikdy to nezkoušela, ale bylo to na jejím pomyslném seznamu věcí, co někdy musí udělat. Především by měla najít nějakého týpka, který by do toho šel. Jak se mu snažila uniknout tím davem, tak mu tím ukazovala právě jednu z výhod své výšky. Zasmála se nad jeho poznámkou, ale to ji rozhodně nezastavilo v tom, aby se mu pokoušela uniknout. ,,Musíš si mě chytit, vlku,” houkla na něj, ale to se mu vlastně zadaří, díky tomu, že Finley vrazila do tlouštíka. ,,Hej!” namítla se smíchem, když ji plácl po rameni a ještě ji strčil chlápka do cesty. ,,Já jen proběhnu,” vychrlila na onoho mladíka, ale na nic nečekala, lehce ho odstrčila a dala se do dalšího pronásledování Rubolfa. Musela říct, že se ji dokonce málem ztratil, ale naštěstí si ho pak v té záplavě obleků našla, přece jenom měl trochu jiný outfit než ostatní. Teď už na ostatní ani moc pozor nedávala a to se jí vymstilo. Dneska se na ni tak trochu lepí smůla. Nějaká slečna si nesla svůj kelímek, Finley do ní strčila a obsah kelímku lehce vyšplouchl. Následkem bylo, že Finley byla pocákaná od piva. ,,Do pytle,” zahuhlala si pro sebe, ale ani na chvilku se nezastavila a pokračovala v honu na vlka.

Štval ji vážně upřímně, prostě ho ráda neměla. Nebylo to tak, že by si myslela, že je špatný člověk, jako všichni ti zbohatlíci, které vždy házela do jednoho pytle. Jen neměla ráda, že si s ním vlastně měla co říct. Sice se pořád jeden do druhého naváželi, ale trochu jiným způsobem, než to měla s Darrenem. Což jí připomínalo, že toho chlapíka už nějakou dobu mimo školu neviděla. Teda, vždycky se scházeli jenom kvůli škole, když už ne ve škole, ale chápete. Nakonec by se dal považovat za největšího přítele ze všech těch známých osob. Ač ona by ho tak nikdy nahlas nenazvala. A Isaac Collins? Fakt těžkej případ. “Nebuď zas bábovka,” praštila ho do ramene a zakoulela očima. Dělávala to asi docela často, jen ať se trochu vzchopí. Prej děsivý. Tse. A to nevěděl ani polovinu toho, co už zjistila o lidech na škole ona. Pak už se zase jenom uchechtla. Bylo to vlastně fakt fajn, nikdo tu pořádně nevěděl, kdo ta zatracená Clara Bagleyová je, ale ona dokázala pojmenovat více lidí než ta ženská pracující v kanceláři. Samozřejmě si vybírala jenom zajímavé lidi, většinou boháče. Ty totiž nesnášela nejvíc. Chovali se, jako by jim všechno patřilo. K jeho díkům pouze pokrčila rameny a znovu se napila. Dámy a pánové, Clara po tom, co bychom mohli označit za mnohem víc než pár panáků čehokoli, co to sakra bylo, začínala mít svou náladu blížící se opilosti. A ta by měla přijít každou chvílí, aniž by se snad musela napít jen trošku. Za všechno mohlo jen to, že si místo trošky nalila rovnou celé kelímky. Chtěla se zřejmě odrovnat. Pak dostala ten děsivě úžasnej nápad jít do uličky a tiše se smát těm párům. Sama moc nevěděla, jestli to myslela ze srandy, nebo vážně, jenomže Collinsova reakce ji trochu vyděsila. Byl tu totiž moment, kdy si nebyla jistá, zda to myslí vážně nebo ne, a tak trochu ji to dostalo. “V klídku,” napomenula ho, aby se třeba náhodou v tom smíchu nezadusil. Pak si ale řekla, že to zase tak špatnej nápad není, proto si dolila svůj kelímek a zahlásila. “Jdeme se smát!” s těmi slovy udělala krok do sálu a čekala, že ji bude následovat. “A nezapomeň si pití!” zahlásila ještě, načež se zastavila, ohlédla, a zase se rozešla. Její kroky směřovaly právě do té pitomé uličky. Nicméně konverzace pokračovala dál. “Hele, mohl mu to třeba udělat pes, co já vím, nemá Beth nějakýho čokla? Nepředpokládala jsem, že to bude něco vážnýho,” pak se ale zarazila, “no jo, to byla fakt chyba,” kývala hlavou. Bude si ho muset trochu proklepnout, jakmile se dostane domů. Nebo tady? Pohled sklopila ke svým nohám. Šla rovně, její skvělou opileckou vlastností bylo, že dokázala chodit jako normální člověk. Neměla ráda, když lidi poznali že pila z prvního pohledu. Uměla si udržet nějakou důstojnost i takhle, i když vypadala určitě trochu víc... zbrkle. “To si jenom myslíš, Collinsi, ve skutečnosti bojuju s velkým pokušením vylít na tebe to pití, ale byla by ho škoda a já se ještě necítím dost opilá,” zastavila se a otočila se směrem k němu. “A alkohol je moc daleko na to, abych si ho šla znovu dolívat,” s tím poukázala na dálku, kterou stihli urazit od jejich předchozího místa. Pak ale přišla debata o Alexovi a ona tedy chvíli zůstala stát na místě, kdesi na boku sálu nedaleko ode dveří, kterými mohli projít do uličky, ale ještě to z nějakýho důvodu neudělali. “Ale ne, skvělej, říkáš?” povytáhla obočí a povzdechla si, “Collinsi, jak moc je otravnej?” tak nějak předpokládala, že se baví s podobně veselými lidmi, jako je on sám. A ty ona prostě ráda neměla. To jí ale mohlo být jedno, protože se s ním stejně nehodlala kamarádit, její pozornost by byla čistě soustředěna na cokoli divnýho, co by se kolem něj mohlo dít. “To zní nerdsky,” prohlásila s jistým odporem. “Problémy, říkáš?” zamyslela se, “to mě zajímá,” a už teď se rozhodla, že si ho tedy trochu proklepne. Ale dřív, než by stihl cokoli namítnout, opět se dala do pohybu směrem ke dveřím do uličky.cokoli namítnout, opět se dala do pohybu směrem ke dveřím do uličky.

*Betty vedela, že tento večer s Felixom bude naprosto úžasný. Avšak ani zďaleka si nepredstavovala niečo tak čarovné, ako momentálne zažíva. Tešila sa na tento spoločný večer s dobrým priateľom, ale Felixove vyznanie to úplne celé zmenilo. Samozrejme, že k lepšiemu, to hádam ani netreba vysvetľovať. Očividne to naplánované nemal, a preto pôsobil tak nervózne, ale Betty je nesmierne šťastná, že sa k tomuto kroku odhodlal. Vie, že to preňho nebolo jednoduché, keďže nemohol vedieť, či mu Betty tieto city opätuje. Našťastie si ju svojimi činmi a úžasnou osobnosťou získal, viac už tomu proste nemôže odolávať. Ako už spomínala, nikdy sa naňho nepozerala na niečo viac, ako kamaráta. V dnešný večer sa v nej ale niečo prebudilo, ako keby doteraz bola úplne zaslepená a zrazu sa jej to celé vyjasnilo. Nedokáže to presne popísať, sama tomu tak celkom nechápe. Betty verí tomu, že to celé osud takto krásne zariadil, v tento správny čas. Betty nesmierne teší, keď vidí Felixa šťastného, s obrovským úsmevom na tvári. Po rozchode s priateľkou sa mu snažila byť oporou, ale bolo to pre ňu vždy veľmi ťažké, vidieť ho tak zničeného a zraniteľného. Praje si, aby ho už v takom stave nikdy nevidela. Ona sa posnaží, aby pri nej bol tým najšťastnejším mužom na planéte. Myseľ Betty ale stále skĺzava k pochybnostiam ohľadom Felixových pocitov. Ona proste nedokáže prijať to, že by o ňu niekto takto úžasný mohol mať naozaj záujem. Znie to ako krásny sen, z ktorého sa Betty nikdy nechce prebudiť. Možno sa Felix snaží len prekryť staré boľavé rany tým, že si k sebe nájde niekoho nového. Betty sa snaží veriť tomu, že jeho city sú úprimné a nie je to len chvíľkové pobláznenie, a preto radšej o týchto pochybnostiach Felixovi nepovie. Nerada by v tejto chvíli pokazila niečo krásne, čo medzi nimi vzniká.*Budem sa snažiť, ale nemôžem ti nič sľúbiť.*Ona sa Felixa týmito komplimentami snaží len potešiť a rozhodne ho nimi nechce bombardovať. Proste si nemôže pomôcť, Felix si všetku tú chválu zaslúži, aj keď on sám tomu neverí. Felix je tak skromný chlapec. Preto iba jednoducho prikývne, úsmev z tváre jej mierne klesne. Bude sa musieť s tými komplimentami krotiť, keď si to tak Felix praje.*Och, ďakujem. Tanec a hudbu naozaj zbožňujem.*Tieto slová nasledujú po jej ladnej otočke, ktorou zakončili tento krásny tanec.*Ty si skvelý tanečník.*Uškrnie sa na Felixa a rovnako sa jemne ukloní. Samozrejme, že to berie len ako takú zábavku, rovnako ako on.*Prepáč, zabudla som, že komplimenty si musím odpustiť.*Pobavene sa zasmeje a zavrtí sama nad sebou hlavou. Toto je pre ňu naozaj ťažké, asi si bude musieť začať hrýzť do jazyka.*Súhlasím, poďme.*Betty jemne chytí Felixa okolo paže a spolu sa odoberú smerom k baru. V miestnosti bolo pomerne teplo, preto je Betty rada za tento Felixov nápad, už jej začína vysychať v krku. Samozrejme, že sa tam stále nachádza veľké množstvo ľudí, to sa počas celého večera nezmení.*Čo si dáš? Predtým som si všimla, že si nedávaš alkoholický drink. Tak mi prezraď, nepiješ vôbec?*Teraz bol správny čas nato, aby sa o ňom dozvedela trošku viac. Chvíľku v tejto rade pobudnú, čiže jej môže zatiaľ o sebe niečo prezradiť.*Alebo sa len snažíš dnes večer krotiť?*Mierne nadvihne jedno obočie a opäť sa naňho uškrnie. Betty ho rozhodne nebude súdiť za jeho voľby, ako už spomínala, proti ľuďom, ktorí si radi vypijú nič nemá, aj keď medzi nich nepatrí. Avšak je rozdiel, ak niekto v bare vysedáva celý deň a vždy odtiaľ odchádza úplne na mol. Taký niekto rozhodne ku Betty nepatrí, to je hádam jasné. Betty zahliadne stolík preplnený dobrotami, ako sú napríklad oriešky alebo sladké koláčiky. Ako si toto mohla nevšimnúť skôr? Teraz už nemôže odolať a musí si z toho aspoň trošku uždibnúť. Betty sa naozaj netají svojou láskou k jedlu, tie preležané hodiny pri telke s čipsami v ruke sa rozhodne odrážajú na jej brušku. Zoberie teda jeden sladký koláčik s čokoládovou polevou, ktorý vyzerá naozaj lahodne a hodí si ho do úst.*Ó bože, toto je tak dobré. Musíš to ochutnať.*Otočí sa s veľkým úsmevom k Felixovi a poukáže na danú dobrotu.*Neviem ako ty, ale ja teda nie som zrovna blázon do umenia.*Zľahka pokrčí ramenami, ako sa tak blížia ku stene s vystavenými kúskami. Betty to už spomínala, keď naposledy navštívila galériu so svojou sesterničkou Lilith.*Samozrejme, že každého jedného umelca obdivujem. Majú naozaj obrovský talent, keď dokážu vytvoriť takéto krásne kúsky.*Betty sa zadíva na jeden z obrazov, ktorý sa pred nimi naskytne. Následne pohľad zdvihne opäť k Felixovi, rada si vypočuje jeho názor. Ak si to tu bude chcieť Felix dlhšie prezerať, rozhodne nebude proti. Avšak ona by sa radšej šla prejsť niekam na čerstvý vzduch, kde bude mať s Felixom trošku väčšie súkromie.*

"Tak to by som ťa asi mala skôr poľutovať," poznamenala s pobaveným výrazom v tvári, hoci ju to samozrejme na jednej strane veľmi potešilo. "Ak je tvojim jediným talentom od prírody to, že ma tak dobre poznáš, tak ti teda príroda nič extra nenadelila," krátko sa zasmiala, no samozrejme to myslela ako vtip pretože veľmi dobre vedela, že Aiden má talent aj na kopu iných vecí, z ktorých ona úplne najviac zo všetkého obdivovala jeho hru na gitaru. V tej bol proste výborný a o to lepšie na tom bolo to, že im to dalo možnosť nie len sa spolu kamarátiť, ale aj spolu do určitej miery pracovať na hudbe. Jasné že Mack hrávala aj s inými ľuďmi, nebola predsa na Aidenovi nalepená dvadsaťštyri hodín sedem dní v týždni, no rozhodne to bol jej najobľúbenejší človek na spoluprácu. Bolo to proste úplne o niečom inom, cvičiť s niekým, ku komu mala tak blízko. Bola to totiž kopa zábavy, no zároveň z neho cítila aj neskutočnú podporu a ani na jednu sekundu sa nebála, že by nejaký tón pokazila. A keby aj, spoločne sa nad tým zasmiali a pokračovali ďalej, akoby sa nič nestalo. "Ja viem že mám pravdu, to nie je nič nové. Obaja predsa vieme, že ju mám veľmi často," opäť hlavu mierne zdvihla, pery stiahla k sebe a zaklipkala očami, ako by bola nejaká namyslená pipka, no hneď po pár stotinách sekundy tento výraz opäť uvoľnila do svojho typického veselého výrazu so širokým úsmevom a iskričkami v očiach z čoho bolo úplne jasné, že to nemyslela stopercentne vážne. Mack totiž robila chyby často, keďže bola pomerne hyperaktívna a akčná osoba a nie každé jej rozhodnutie, ktoré ju v danom momente napadlo a pripadalo jej ako to najlepšie na svete, bolo v skutočnosti dobré. Zatiaľ samú seba do žiadnych vážnych problémov nedostala, no pri jej spontánnosti to možno bola len otázka času. Chvalabohu mala ale aspoň celkom dobrý morálny kompas takže nejaké závažné zločiny pri nej naozaj nehrozili, no ísť na výlet do Los Angales len aby sa mohla dostať na pozemok, na ktorom stál slávny nápis Hollywood, to sa na ňu celkom podobalo. "Ak raz budem vystupovať vo Wembley, môžem ti garantovať, že budeš rovno v zákulisí," sľúbila mu a vôbec sa neobávala toho, že by mu niečo také nemohla splniť. Bol to jej najlepší kamarát a ona vedela, že budú najlepší kamaráti už stále pretože vážne pochybovala o tom, že by niečo dokázalo pokaziť alebo narušiť vzťah, ktorý si medzi sebou vybudovali. Jasné že nemohla vedieť, ako to vníma Aiden, no z jej strany to bolo úplne jasné a vedela, že sa nič nezmení, ani keby padali traktory. Nezmenilo by sa to ani vtedy, keby si náhodou našla chlapa, ktorý by Aidena nemal rád. Nemala ho rada ani Lynn, s ktorou občas trávila toľko času ako keby bola naozaj jej frajerka a zvládala to ukočírovať úplne bez problémov, takže zvládnuť to v realite s niekým ďalším by určite nebolo náročné. "V žiadnom prípade sa nekroť," rýchlo namietla a veľmi prudko pokrútila hlavou, aby svoje slová ešte o niečo viac zdôraznila. "V mojej spoločnosti sa nikdy ktoriť nemusíš. Vieš že ťa mám najradšej takého, aký si," zľahka do neho drgla lakťom, no naozaj hovorila pravdu. Ich vzťah bol proste založený na tom, že jeden druhého v ničom neobmedzovali a že sa dokázali rešpektovať a mať radi so všetkými pozitívnymi aj negatívnymi stránkami ich osobnosti. Keby to tak nebolo, celý ich vzťah by sa zosypal ako domček z karát pretože povedzme si úprimne, ani Mack a ani Aiden neboli najjednoduchší ľudia na milovanie, a teda bolo pre nich pomerne ťažké nájsť niekoho, kto ich dokázal tolerovať ako sa hovorí se vším všudy. To už sa ale išli s milovaným fotiť, a tak musela nahodiť reprezentatívnu tvár, čo sa u nej nestávalo často, no keďže to bol jej nápad urobiť si takúto decentnú a profesionálnu pamiatku na ich spoločný večer, nechcela to pokaziť a na poslednú chvíľu urobiť nejaké šialené gesto. "Ja viem, ale aj tak," mierne pokrčila ramenami a zamierila smerom k baru, aby sa posilnila nejakou tou dobrou pálčivou tekutinou v podobe tequily, pretože na víno momentálne nemala vôbec chuť a na druhej strane sa možno chcela trochu odlíšiť od tých vyparádených kvetiniek, ktoré postávali všade navôkol a usrkávali si zo svojich guľatých pohárov. Nie že by mala niečo proti žená, to nie, girl power all the way, no Mack bola proste veľmi rada iná, ako väčšina dievčat, a chvalabohu jej na to stačila hlavne jej povaha, no keďže teraz bola oblečená rovnako formálne ako ony a musela sa správať decentne tak ako ony, tak sa aspoň rozhodla piť panáky, tak ako každý správny chlap. "Ďakujem, drahý," žmurkla na svojho spoločníka a na jeho návrh si s ním priťukla, aj keď ju trochu mrzelo, že pil len nealko a teda musela piť alkohol sama, čo rozhodne nemala v láske, no na druhej strane zase rozhodne nemala v pláne byť celý večer na sucho len kvôli tomu. Panáka teda do seba kopla ako stará harcovníčka, spokojne premľaskla a zoširoka sa na Aidena usmiala, hoci ten tak trochu upriamil svoju pozornosť na vystupujúcich, čo mu samozrejme nezazlievala. "Ale áno, no nám to vyjde lepšie," na pery sa jej votrel úškrn a toto sebavedomie teda rozhodne nebolo hrané ako to predtým, pretože ak bola jedna vec, v ktorej si stopercentne verila, tak to boli spevácke schopnosti. Jej hlas totiž bolo to, čo sama na sebe milovala úplne najviac a čo ju zároveň už do istej miery aj živilo, takže rozhodne nebolo prekvapením, že v tomto smere o sebe vôbec nepochybovala. Keďže ju ale popravde veľmi nezaujímalo čo sa dialo na pódiu, hudbu brala len ako niečo do pozadia, tak svoju pozornosť obrátila na niečo, čo ju zaujímalo viac, a to boli potencionálni známi na plese, vrátane Aidenovho spolubývajúceho. Mack trochu zaskočila reakcia jej spoločníka, dokonca na neho mierne vypleštila oči, no na chvíľu stíchla a odpila si zo svojej citronády skôr, ako niečo povedala. Predsa len, chcela si premyslieť, ako celú túto situáciu poňať pretože svojho kamaráta už poznala natoľko dobre že vedela, že niečo nie je v poriadku. "Aiden, prečo zahováš?" Pohárik položila späť na barový pult a ruky si zľahka preložila na prsiach, pričom ho prebodla skúmavým pohľadom. "Sám veľmi dobre vieš, že keby sa v mojom živote stalo niečo nové a prevratné, tak ti volám hneď tridsať sekúnd potom, čo by sa to odohralo," dodala ešte, no stále z neho nespúšťala svoj skúmavý pohľad akoby chcela z jeho tváre vyčítať, prečo jej odpovedal tak vyhýbavo a nepresne. "Čo ste sa pohádali o tom, ktorý z vašich tatkov má na účte viac peňazí alebo čo?" Neodpustila si mierne podrypnutie a kútiky pier jej stúpli v úsmeve, no rozhodne nebol taký uvoľnený a spontánny ako predtým.

Líbilo se jí, jak chlapec vypadá. Tedy ne, nebyl to ten obvyklý a typický obdiv leckteré dívčiny, která propadala každému druhému. Něco na něm jednoduše viděla, to uvolnění na jeho tváři jí jednoduše uvolňovalo taktéž, pomalá slova a reakce k jejímu názoru jí pomáhalo přijít na to, že si k té náladičce jistým způsobem vypomohl něčím jiným. Měla tedy své tipy, a i kdyby to věděla s jistotou, nic by nenamítala – měla různé přátelé, sama byla od ostatních vcelku odlišná. Nebyla zde potřeba někoho soudit, byli zde pro umění a u umění také oba zůstali. „Pěkně řečeno,“ přikývla s mírným úsměvem, na dalších pár chvil se její pohled usadil právě na něm, pozorovala, jak přizavírá oči a sleduje obraz z toho svého jiného pohledu. Přišlo jí to zajímavé, sama se poté otočila zpátky, aby se o to pokusila taky, v čemž celkem selhala. Pousmála se, další minutku strávila pouhým pohledem na obraz, srovnávala si ty své myšlenky a názory v případě, že by se o tom měli bavit nějak dále. Se slovy jí to jednoduše příliš nešlo, sama to přiznávala, tyto nedostatky však vyrovnávalo to vyjádření pomocí rukou. Co nezvládala říci, dokázala vytvořit, tak to probíhalo snad pokaždé. Netrvalo dlouho, dokud se její společník z toho svého pomyslného transu neprobudil, opět získal její pozornost. Upozornil jí, že už bude na odchodu, což ji zase příliš nezklamalo. Tušila, že se s tímto podivínem potká ještě jednou, nahodila ten svůj typický vřelý úsměv, přikývla. „V pořádku,“ ujistila jej, neunikl jí ani ten fakt, že se zjevně něčeho drží, pravděpodobně důvodu svého odchodu, což ji opět přimělo pousmát se. Brala to jako malé úspěchy, když si těchto drobností dokázala všímat, pokaždé se to musela nepatrně oslavit, zejména úsměvem. „Určitě ano,“ přitakala docela jistě, taktéž se podívala do davu. Měla na to talent, vyhledávání lidí, zejména na takových přeplněných místech, a tak si již zapsala na ten svůj pomyslný plesový to-do seznam právě jeho. Přeci jen byl v obleku, který takřka nešel přehlédnout, k tomu jí z davu vyhovoval snad nejvíce. Byl ideálně podivný a potichu k tomu, aby si jeho přítomnost mohla tím svým způsobem užít. Oplatila mu úsměv, zamávala mu na rozloučenou, načež se obrátila zpět k obrazu, ačkoliv stále zpracovávala tu krátkou chvíli s neznámým. Byla sama, ne tedy, že by jí to zrovna vadilo, samotu si dokázala vychutnat také. Stále si prohlížela díla dalších, dokud ji nevyrušil jí známý hlas, který zprvu brala jako nějak výplod té své lehce unavené mysli, pro jistotu se však otočila, aby se ujistila, že vážně nejde o prostou představu. Stála tam pár kroků od n, Nořina královna plesu v těch bílých šatech, které ji okouzlily na prvního pouhý pohled, tedy stejně jako dívka samotná před nějakou tou dobou – Meg. Prvotní chvíli strnulého, až překvapeného pohledu vystřídal úsměv, patrně jiný. Byl to jeden z těch, které darovávala málokomu, Megara si jej tedy vysloužila snad pokaždé, ačkoliv k sobě již neměly až tak blízko jako dříve. Pohlédly na sebe, zamávání jí oplatila podobným způsobem, ruku možná jen příliš nepozvedla. „Ahoj,“ pozdravila šeptem, skoro jen naznačila ústy. Nechtěla to pronést tak potichu, ale jinak to v její blízkosti zjevně nedokázala. Na krátkou chvíli se vrátila k obrazu, a když už se Meg zaměřila na svou společnost, udělala totéž. Dívka jí byla povědomá, pravděpodobně z oboru, kdyby tak věděla její jméno, možná by se jí nějaká zajímavost vybavila. Vlastně jí spolu také připomínaly povedený pár, což však každé dvě osoby pohromadě. V tomhle případě nad tím příliš nepřemýšlela, prostě nebyla na úrovni, kdy by tak mohla přemýšlet. Pousmála se jejich směrem ještě jednou, poté se vydala opačným směrem, zprvu aby si prohlédla další kousky, poté aby se mohla ztratit v davu v naději, že ji její nadání pomůže narazit na někoho dalšího. Vlastně jí ani nevadilo, že chvíle nato strávila sama, představení dalších studentů si přímo zamilovala a blízká ulička zamilovaných jí darovala pár dalších drbů a párečků, byť tam přišla nanejvýš se svou kreativní a otevřenou myslí.

Nedalo se říci, že by uměl chválit. Tedy ano, zdědil něco po otci, část toho skvělého ducha romantika, kterým oplýval, avšak tu jeho kousavou a cynickou povahu to nikdy nepřevýšilo. Komplimenty jednoduše nepoužíval k tomu, aby se s ostatními dokázal sblížit, častěji vlastně používal urážky a ty své ironické poznámky, ačkoliv se mu to ne vždy zrovna povedlo. Jistým způsobem to se slovy neuměl, ale zároveň to bylo celkem zajímavé, pozorovat, jak bojuje s tou svou touhou někoho pochválit. Alkohol mu v tom příliš nepomáhal, a kdyby v sobě měl ještě o kelímek více, nechal to na pár minut působit, pravděpodobně by jí pochválil nejen boty, ale i šaty, nebo rovnou tu roztomilou tvářičku, díky které se jí právě teď držel. Neuměl zjevně soudit jinak než podle vzhledu, což také nebylo zrovna překvapující či nové. Potřásl hlavou nad tím, jak si nedokázal vybrat, čemu zrovna darovat ten dokonalý, vážně jedinečný kompliment. A nakonec to vyhrály ty tenisky, čistě kvůli barvě a odhodlání si je sem vzít. Vzal to docela rychle zpátky, přeci jen mu rum a gin ještě mozek nevymyl. Tedy zatím ještě ne, stále byl v tom svém jakémsi stavu mezi dokonale naladěným a dokonale unuděným, rychle se to napravilo hrou, která po této krátké konverzaci následovala. Musel se uchechtnout, když už byla v půlce děkování, změnil totiž svůj názor, utáhl si alespoň z její výšky. Ovšem, pro blondýnky měl značnou slabost, ale malé dívky mu jednoduše přišly roztomilé. A Fox? Ta byla ideálním příkladem osoby, která by se v jeho přítomnosti neměla zdržet zrovna dlouho, zejména ne s alkoholem do třetice. Její boty byly nadále skvělé i z jeho úhlu pohledu, stejně tak jako celá její osůbka, avšak jeho myšlenkové pochody uznaly za lepší, když se bude držet dále od toho oplzlého stereotypu kluka a zůstane u té své posměvačné, vážně nemilé nátury si ze všech nějak utahovat. I to byl celkem stereotyp, viděl to však jako mnohem zajímavější a lepší volbu na tento večer. „Jop,“ přikývl s úšklebkem, přikročil k ní, aby se případně musela podívat nahoru a měla lepší přehled o tom, jaký výškový rozdíl je dělí. Nějak jej nepřekvapila její odpověď, očekával, že se s tím docela slušně vypořádá – ještě aby ne, že? „To věřím,“ povzdychl si, byť jej příliš výhod opět nenapadalo. „Můžeš si zahrát na nezletilou a tak, víšco,“ uchechtl se krátce, hrdě na to, že něco vážně dokázal vymyslet. I když se musel zapřemýšlet o tom, jestli je vůbec zletilá a zda to nebude nějak překážet v jeho plánech na pozdější dění večera… to už raději přenechá svému opilejšímu já. Na scéně se objevilo o něco dříve, než očekával, takže když pobíhal po sále, tedy rychlým krokem pospíchal, občas lehce popadl. Nebylo zde nejlepší osvětlení, brýle mu ten pohled na okolí o něco zhoršovaly a k tomu zde bylo tolik lidí, že do nich jednoduše narážet musel, pokud chtěl Ginley utéci. Prvních pár minut si to vážně užíval, houkal na tu svou společnici jako vlk, na kterého si hrál, odstrkoval lidi ze své cesty, prostě si mohl na chvilku zahrát na to uvolněné dítě. „Chytím!“ vykřikl, načež – ano, uhádli jste správně – ji pomocí neznámého a zjevně již neexistujícího tlouštíka drcnul. „Tak pojď,“ vybídl ji, ačkoliv si nebyl jistý, zda to vůbec uslyší. No, kdoví, na tváři se mu úšklebek nadále držel, probíhal cestou zpátky, zahnul blíže k výstavě, ke které vlastně ani jít nechtěl. Nezrychloval, ba naopak, právě teď už to vypadalo, jako by ho při chůzi doprovázela pouhá paranoia. Jednoduše už nechtěl pobíhat jako naprostý blbec, ačkoliv se u toho celkem zasmál. No, rum to v něm dlouho neudržel, a tak se na chvíli prostě zastavil. Čekal na tu svou kumpánku, dokud se jej nepokusí chytit, a když tak tedy učinil, v podstatě ji čapl za ruku, případně za jakoukoliv část těla. Tak, teď ji tedy měli společně. „Kdo ji má teď?“ pozvedl obočí, nasadil ten svůj nekalý úšklebek a pomalu ji začal táhnout k výstavě s jasným plánem si z nějakých lidí třeba utáhnout, popřípadě si zahrát na babu s tou kamennou soškou, která mu přišla vcelku vtipná. Dráčci. Že by se objali stejně? Později. „Nenávidím umění, ale výraz těch týpků je k nezaplacení,“ poznamenal šeptem s posměvačným smíchem, přičemž ukázal na pár těch lidí, kteří se na fotografie dívali jako na nějakého zatraceného spasitele.

"No tak to určite," uškrnul sa na ňu a premeral si ju krátkym, no zato intenzívnym pohľadom pretože mu bolo viac než jasné, že to nemyslí vážne a že si z neho opäť robí srandu, čo jej ale samozrejme nemohol ani na sekundu zazlievať, keďže si z nej pred malou chvíľkou strieľal aj on. "Tá ľútosť z teba priam vyžaruje," skonštatoval s neskrývaným sarkazmom v hlase, pričom sa mu v očiach leskli veselé iskričky, ktoré sa tam nachádzali vždy pri konverzácii podobného charakteru. Mal rád ľudí, s ktorými si dokázali vzájomne nahrávať a ich rozhovor bol proste uvoľnený a zábavný. Jasné, dokázal komunikovať aj seriózne, keď sa jednalo o tie naozaj vážne témy, no väčšinou si ten druh vystupovania nechával pre svoju prácu alebo iné stretnutia formálnejšieho rázu s osobami výrazne staršími, ako bol od sám. So svojimi rovesníkmi a kamarátmi bol však presne takýto - plný vtipných a uštipačných poznámok a s odpoveďami silne zaváňajúcimi iróniu. Práve tú vyčuchal v Cassiinej otázke o tom, či mu to môže nejako vynahradiť, no jasné že jej to nedal hneď najavo, práve naopak, o krok odstúpil, chytil sa za bradu a premeral si ju veľmi podozrievavým pohľadom, akoby sa ju snažil odhadnúť. "Cassidy Wheelerová, to znelo ako fráza z porna. Môžeš mi obzrejmiť, čo robievaš počas dlhých, osamelých večerov?" Pustil si bradu a naznačil, akoby si na tvár nasádzal okuliare, aby sa na ňu mohol lepšie pozrieť. Jasné že si z nej robil srandu, no tá lajna, ktorú použila, naozaj znela ako z porna a jeho mierne prekvapilo, že si to jeho drahá spoločníčka vôbec neuvedomila. Alebo to možno povedala naschvál a dávala mu tak podprahový návrh. Ale nie, to sa na Cassie nepodobalo, navyše sa jej v hlase aj tak odrážalo pobavenie, takže nad tým možno až priveľmi rozmýšľal. Rozhodol sa teda radšej preskočiť k ďalšej téme, aby sám sebe zbytočne nemotal hlavu. "Hmmm, závisí to od toho, koľko by som vyhral a koľko by si chcela. Ale myslím, že by sme sa mohli dohodnúť, že ak niekedy predsa len vyhrám, tak osemdesiatpäť percent bude mojich a pätnásť tvojich," zoširoka sa na ňu zazubil, pretože predpokladal, že Cassie bude vyjednávať o trochu viac, na čo sa v celku tešil, aj keď to všetko bola samozrejme veľmi hypotetická debata, keďže boh vie aký stávkar z neho naozaj nebol. Pravdepodobnosť výhry teda bola naozaj veľmi malá, no momentálne to bolo popravde to posledné, čo ho trápilo.
"Takže na mňa tajne myslíš?" Obočie mu stúplo v otázke a v hlase sa mu skrýval drobný odtienok sebavedomia, hoci si bol veľmi dobre vedomý toho, že jej slová prekrútil a že v podstate povedala niečo úplne iné. On sa ale rozhodol vydedukovať si z toho toto a bol naozaj zvedavý na jej reakciu, aj keď ju už poznal natoľko že viac menej vopred vedel, že na to zrejme zareaguje nejakou vtipnou poznámkou alebo nejakým výrazným podpichnutím, no v jeho hlave to zrejme aj tak nezmení fakt, že na neho Cassie myslí. Nuž, bol to Darren, čo iné sa od neho dalo čakať, všakže. Potom už ale so svojou spoločníčkou riešil niečo na pitie, keďže pitný režim bol predsa dôležitý a naozaj ho pobavilo, že chcela piť pivo, no nijako nenamietal ani nič podobné. Čo jeho dáma chcela, to jej mal v pláne poskytnúť, aj keď sa naozaj nestretával často s tým, že by videl ženy na formálnych akciách popíjať nejakú pekne vychladenú dvanástku. "To nevadí. Popravde sa teším na pohľad, ako budeš v týchto žensky a nežne vyzerajúcich šatách piť z pol litrového pohára ktorého polovicu tvorí pena," venoval jej akýsi vyzývavý úškrn a pobral sa k baru, pričom sa snažil vybaviť sa čo najrýchlejšie, aby svoje garde nenechal dlho osamote. Ešte by sa k nej náhodou pridružil nejaký ulízaný týpek a Darren by musel robiť poriadky, čo naozaj nechcel. Rozhodne by to totiž pokazilo večer jemu, no hlavne Cassie, a to nemal v pláne dopustiť. Našťastie ju však nikto nebalil, keď sa aj s pitím vrátil, takže si mohol vydýchnuť a spokojne jej podal krígeľ piva, ktorý si kázala objednať. "Hmm, nie som si úplne istý, či to tak môžeme urobiť. Predsa len, keby som nechal v mojom obľúbenom bare, kde ma už každý pozná, platiť slečnu ktorá so mnou prišla, tak by mi to všetci neskôr dali poriadne vyžrať. Môžme sa ale dohodnúť tak, že ak ma porazíš v šípkach, tak môžeš nejakú tú rundu zaplatiť. Ako silná a sebestačná žena," navrhol, no samozrejme bol otvorený aj akýmkoľvek pripomienkam, keďže nebol nejako vyslovene neprispôsobivý človek, ktorý by si silou mocou presadzoval len a len svoje a nedokázal urobiť žiadny kompromis. Rozhodne však nechcel, aby mu niečo platila, keď on bol ten, ktorý ju niekam volal, to v jeho hlave nedávalo úplne zmysel. "To znelo skoro ako kompliment, no ten falošný tón to tak trochu pokazil," poznamenal so smiechom a zľahka nad tým pokrútil hlavou, no nič si z toho nerobil, ako vždy. "Ale je to lepšie ako nič, takže to beriem ako výhru," neodpustil si drobné oslavné gesto, pri ktorom zaartikuloval slovíčko áno, no potom sa opäť potichu zasmial a pohárik, ktorý držal v druhej ruke si položil na stôl ku krígľu piva, ktorý tam položila Cassie. Mal totiž v pláne dostať ju na parket, takže ju chytil za ruku a potiahol k sebe, aby prerušil zbytočnú vzdialenosť, ktorá medzi nimi bola. "Žiadna poznámka, páni, si v poriadku?" Výraz jeho tváre bol síce veľmi jemný a nespúšťal z nej svoj zrak, no na pery sa mu aj tak votrel veselý úsmev, keď jej položil tú otázku, no Cassie rozhodne nesklamala, keďže ho za necelú sekundu nejakou tou poznámkou predsa len obdarovala a on sa musel zoširoka uškrnúť ešte predtým, než sa s ňou presunul na parket a zľahka sa začal pohybovať v rytme hudby. Tá ale náhle prestala a podobne ako jeho spoločníčka, aj on svoju pozornosť obrátil k pódiu a uvedomil si, že to vlastne naozaj hral chalan z ich spolku ktorý sa volal Patrick, ak si to Darren dobre pamätal, keďže sa s ním nejako extra nebavil, no vedel, že nemá ruku. To už ho ale prišla zachrániť pre Darrena oveľa známejšia tvár - Vivian, a jemu sa na tvári podvedome roztiahol široký úsmev. Ešte ju nepočul spievať naživo, no videl pár jej videí na Flickri a ten hlas by spoznal snáď aj o polnoci. Chvíľu teda na nej spočinul pohľadom, no potom ho obrátil späť ku svojej spoločníčke a ruku jej o niečo pevnejšie zovrel v tej svojej. Jej blízkosť si užíval a keď pesnička končila, uvedomil si, že ju vôbec nechce pustiť. V tejto pozícii sa proste cítil až priveľmi pohodlne a prirodzene. "To áno ale som rád, že Vivi prišla zachrániť situáciu a nakoniec to dopadlo naozaj dobre," zhodnotil a po očku sledoval, ako sa drobná blondýnka spolu s chalanom vytratili z pódia a striedala ich ďalšia dvojica, taktiež chlapec a dievča, no ani jedného z nich nepoznal. "Ani sa nemusíš pýtať," spokojne vydýchol smerom ku Cassie, keď mu navrhla ešte jedno tanečné kolo, čo mu naozaj veľmi vyhovovalo, keďže to znamenalo ešte pár minút v jej tesnej blízkosti, ktorá bola pre neho ako vánok čerstvého vzduchu. Čo ho ale tešilo najviac bolo asi zrejme to, že ani ona nevyzerala na to, že by sa chcela od neho čo najskôr odlepiť alebo že by sa v jeho veľmi blízkej spoločnosti cítila akosi nekomfortne. Na tvári sa mu teda usídlil veľmi uvoľnený výraz, s perami zľahka stočenými do úsmevu, no tento nebol pobavený alebo vyzývavý, no úplne jemný a prirodzený, čo sa v jeho prípade až tak často nestávalo. Keď ale skončila aj ďalšia pieseň a on uznal, že je asi najvyšší čas Cassie pustiť, ruku z jej chrbáta nechal zľahka skĺznuť a ustúpil o krok ďalej, no za ruku ju ešte stále držal a pokiaľ ho nepustila ona, tak on to rozhodne nemal v pláne. "A kam teraz? Výstava, fotky, nadýchanie sa čerstvého vzduchu? Nechám to na teba."

To poštuchovanie z oboch strán mu vyhovovalo. Už len z toho dôvodu, že vedel čo si môže dovoliť vrámci rozhovoru s niekým ako bol Alex. Rovnako to bolo aj v jeho prípade. Pretože vedel, že ak by podobné veci povedal v jeho prítomnosti niekto iný, tak by si to zobral osobne. Kto vie, či by mohol mať aspoň z časti také priateľstvo s jeho sestrou ako práve s Alexom. Možno to bude chcieť niekedy zistiť, kedy sa s ňou bude mať v pláne stretnúť. Patrick to nevedel ešte na isto možno až keď bude ten správny moment. Hoci ak by mala možnosť ho spoznať v takej dobrej nálade ako to je práve v dnešný deň, tak by na neho určite zmenila názor. Následne sa musel pozrieť na Alexa. „Orlí zrak a ešte lepší sluch...“ povedal Patrick pričom si potiahol zo svojej cigarety a následne mu venoval jedno malé žmurknutie. „Nemal by si si tak klamať..“  počúval jeho slová a musel sa na moment zastaviť po tom ako nedopovedal svoju myšlienku. Bolo to pre neho pomerne nápadne, kedy len vyslovil meno toho dievčaťa a nepovedal k tomu niečo viac. No napokon nemal v pláne byť tou osobou, ktorá by sa na nejaké veci začala vypytovať a vŕtať sa v tejto téme. Rozhodne nebol tým typom a určite by sa nechcel nachádzať následne v situácií, kedy by musel dávať rady o tom ako niekoho získať alebo ako sa s niekým zblížiť. Vedel, že takto by sa mohol dostať do situácie, kedy by musel utešovať zlomené srdce a on by to možno nedokázal s ničím iným ako s alkoholom. To bola jeho záležitosť, jeho vec a ak by chcel o tom hovoriť tak by to povedal na rovinu. Z toho dôvodu sa sústredil už len na jeho ďalšie slová, čo sa týkali práve výstavy a ich plánov k tomu čo budú robiť. „Hmm.. tak plán je nasledovný.. pôjdeme do vnútra nebudeme predsa tu stáť celé hodiny..“ povedal Patrick pokojným hlasom a rozhodol sa povedať mu nasledovný plán, ktorý by mohli absolvovať. „Pôjdeme dnu. Pozrieme si to vystúpenie ktoré chcem vidieť. Potom mi bude už asi úplne jedno kto bude vystupovať.. takže budeme môcť ísť prezrieť si tú výstavu.. dáme si ešte niekoľko driinkov a môžeme niečo vystrojiť nech nám to zlepší náladu a potom? No nebudeme si robiť plány na celé hodiny no nie?“ Patrick sám nevedel ako dlho bude mať v pláne ostať na tomto mieste. Pretože nevedel, ako dlho sa zdržia napríklad na tej výstave. No jeho slová ho napokon rozosmiali. Hoci nejakou akciou v byte kedy by mohli pokračovať v popíjaní drinkov nemal proti. No tie slová mu dokonalo nahral k určitej poznámke. To si nemohol predsa len nechať ujsť. „Alex.. nezdá sa ti to trocha skoro? Aby sme sa objavili v tvojom dome. Nemyslel som si, že hned pri prvom takomto spoločenskom stretnutí ma pozveš k sebe domov..“ zasmial sa Patrick pričom si uvedomil, že by to bolo po prvýkrát, kedy by sa ocitol u neho doma. Už len z toho dôvodu, že doteraz k tomu nemali príliš príležitosť. Stretávali sa bud niekde v bare alebo u neho na koľaji alebo na podobných miestach. No nikdy neprišiel rozhovor k tomu, aby mohol vidieť kde vlastne Alex býva. Možno by sa toho mohol chopiť a následne by sa mohli presunúť k nemu. Samozrejme, že tie slová myslel len v rámci zábavy. „No tak poďme dnu Alex.. vážne by som sa mal nachádzať na tom vystúpení..“ povedal Patrick pričom on sám uhasil svoj ohorok z cigarety a potom sa už rozhodol ísť do vnútra. Sám nevedel či to už začalo alebo nie. Možno budú mať ešte nejaký čas k tomu aby si išli po nejaký drink a niekde si vyhliadli dobré miesto k tomu aby si to mohol pozrieť. Nemal v pláne sa tam predierať na poslednú chvíľu a odstrkovať ľudí hoci jemu by ani to nerobilo problém.

„Dobre tak platí!“ zasmial sa Kendrick pričom už teraz sa tešil na ten okamih, kedy to budú môcť absolvovať. Určite bude rád ak bude mať možnosť sa s ňou ešte niekedy stretnúť. Kedy by mohli niečo zaujímavé podniknúť. A to čo mala na mysli rozhodne zaujímavé bolo. „áno áno. Je to originálne! Je to naozaj milé! Takže ak si niekedy na to spomenieš a budeš ma tak chcieť nazvať nebudem proti. Alebo by si si ma tak mohla uložiť ako kontakt… ak by si potom nezabudla kto to je.“ zasmial sa Kendrick pričom si spočiatku ani len neuvedomil, že to bolo gesto pri ktorom b mohol dostať alebo skôr jej dať svoje telefonne číslo. No prečo to napokon nevyužiť? „A čo keby sme si ten kontakt vymenili teraz? Čo ty na to? Dala by si mi prosím tvoje telefonne číslo.. a nebudem sa hnevať ak nie.. už to u mňa skúšali tak, že povedali, že nemajú svoje telefonne číslo alebo že nemajú mobil..“ povedal Kendrick pričom by mohol hovoriť hodiny o jeho pokusoch niekoho kontaktovať. Ale čo má na niečo také človek potom odpovedať? Hoci v Kendrickovom prípade nikdy nebolo ťažké nájsť nejaké slová odpovedať na jednu hlúposť ešte väčšou hlúposťou. „športy. To je téma o ktorej by sme sa mohli rozprávať celé hodiny! Skúšal som futbal, basketbal, tenis, šach.. len na to som nikdy nemal trpezlivosť. Florbal, vybíjanú.. všetko.. a pri každom jednom mám nejakú zaujímavú historku kvôli čomu ma vyhodili..“ povedal Kendrick pričom by nemal byť na niečo podobné ani hrdý, možno by to nemal nikomu ani len vešať na nos no ona sa na to spýtala. V tomto nechal otvorený rozhovor, ak by chcela nejakú príhodu vedieť a zasmiať sa nemal by problém s tým sa o to podeliť. „A skúšal som minule dokonca aj jazdu na koni!!“ povedal nadšene, dokonca v jednom momente mal pocit, že niekde v miestnosti zahliadol aj toho chlapca s ktorým sa vtedy zoznámil. Jeho tvár by si pamätal vždy. Chudák, určite on by si nechcel pamätať na ten trapas, ktorý sa stal pred nedávnom na jazdiarni. Kedy si Kendrick myslel, že pri tom ako nasadal na koňa odkopol koňovi hlavu. Pričom problém bol len v tom, že so zatvorenými očami sa posadil opačne. Ale niečo takéto bolo pre niekoho ako je Kendrick viac ako len typické. „Počkaj čo?… ja… nemyslel som to tak… ja som si hneď všimol tvoje prsia… vlastne… damn!“ povedal Kendrick pričom si uvedomil, že sa dostal opäť do takej situácie, kedy nevedel ako na to má reagovať. Niekedy závidel tým chlapcom, ktorí nemali ani len ten najmenší problém sa zhovárať s dievčatami, kedy jednu lichôtku za druhou vyťahovali z rukáva a snažili sa ich ohúriť. V jeho pripade to nebolo také ľahké. „Ja nie som gay! To si si myslela?“ v tejto chvíli nevedel, kde by robil problém. Nechápal, prečo by si to o ňom ľudia mali myslieť no napokon sa na tom len zasmial. Bol rád za ten nápad, ktorý padol a potom keď sa nachádzali už na tom mieste sa pozrel na podlahu. „áno áno… napokon si ma privlastnila.. myslel som si, že by som tu mohol dostať iný bozk ale toto bolo niečo iné!“ zasmial sa Kendrick a potom sa už pripravil na tú fotku, ktorú chcela urobiť. Bol to geniálny nápad, pretože takto si ich mohli urobiť niekoľko bez toho aby museli čakať v rade niekoľko desiatok minút. No napokon keď už táto fotka bola hotová mal nápad na ďalšiu. „hmm čo keby sme teraz urobili niečo také, že..“ Kendrick mal nápad na jednu fotku pričom nevedel, či jej to nebude náhodou vadiť. „Kedy by som sa postavil k tebe a dával ti akože bozk na líce? Ked už sme v tejto zvláštnej uličke smrti..“ povedal pričom to pomenovanie bolo len na základe toho, čo sa mu stalo predtým. Kendrick sa rozhodol pre tú fotku, pretože to bude určite pekná spomienka na tento deň a určite aj na toto miesto pri ktorej by sa smiali. Podišiel k nej. Ani len si nevšimol to, že sa jej nechtiac postavil na šaty a naklonil sa k nej o čosi bližšie spoločne so svojimi perami. Kendrick ale pocítil ako stráca váhu pod svojimi nohami možno to bolo aj z toho dôvodu, že sa pohla ona a on stál na jej šatách a už to nevedel udržať. Ocitol sa na zemi, kedy už svoje pery nemal len tak ale priamo na jej líci a mal taktiež červeň vo svojej tvári. Takto si určite tento večer ani jeden z nich nepredstavoval. Kendrick sa musel ale zasmiať, pretože to bolo komické. Takmer okamžite sa odtiahol, postavil sa a podal jej svoju ruku k tomu aby sa mohla postaviť aj ona. No a v tom momente si všimol, že práve kus tej látky sa natrhol. Zhrozene sa pozrel, nebolo to nič hrozné no on si uvedomoval, že pre dievča to nie je veľmi milé natrhnúť si určite drahé šaty. „Oh prepáč mi… ja… nechcel som.. nechcel som z teba strhnúť šaty hneď na prvom stretnutí… prepáč mi..“ povedal Kendrick pričom si ani len neuvedomil, že tie slová mohli mať aj iný význam. Určite si to neuvedomoval v tejto situácií v ktorej sa nedopatrením objavil.

Aksel, balič babiček

,,No, jasně, kamkoliv budeš chtít! Třeba na jednu z těch tvých kšiltovek,” ušklíbl se na něj pobaveně. Kdyby byli z nich superhrdinové, tak by to asi zrovna moc dobře nedopadlo. Nejspíš by se díky svým schopnostem omylem navzájem přizabili. No, buďme rádi, že nikdy nezjistíme, jaké by to bylo, kdyby měli schopnosti. Povytáhl zamyšleně obočím nad Akselovo odpovědí, ale po chvilce zkroutil rty do úšklebku. ,,A která holka se ti nelíbí?” poškádlil ho kamarádsky, ,,díky, žes to uznal. V tomto případě by fakt šlo o urážku.” Samozřejmě, že by Arthur dívku by nikdy neurážel, teda pokud by se po něm nesápala nebo nechtěla mu dát pusinku. Pohlédl na svůj kostým: ,,To jsem trochu nedomyslel.” Ale to už se zasměje, zřejmě ho nějak netrápí, že ho kostým prozradí, jelikož asi nějak nepočítal s tím, že by před nějakou dívčinou měl utíkat nebo i nějakým rváčem. Arthur asi jako Kapitán Amerika a rozhodně by nekonal podle jeho slavné hlášky ,,I can do it all day.” Nad Akselovo poznámkou se nejdřív jen ušklíbne, ale to už se zamyslí. ,,To není špatný, ale no právě, že by pak chtěli vidět fotku i v obleku. Mám nápad, já jim ukážu tyhle a až se vrátím, tak si vezmu nějaký kalhoty a košili, co tam mám a vyfotím to jako přípravy na ples,” vylíčil Akselovi svůj velkolepý plán. Tohle by mu mohlo projít. Myslel si spíše, že mu nejdříve vynadají, že šel na takovou formální akci v kostýmu, ale pak budou rádi, že si to tam užil, hlavně, když uvidí, jak hrál na saxofon, to na něj budou tuze hrdý, tak potřeboval, aby to Aksel natočil. ,,To je divný, když říkáš o mé babi, že je čuper ženská, jako kdybys ji balil. Na tebe je hodná, ale na mě ne! Bože, dyť ta ti poslala sušenky k narozeninám přes oceán,” zakoulel očima nad svou babičku, ale tak hrozné to opravdu nebylo. To myslel jen nadneseně. Svou babičku i dědu měl opravdu rád, navíc byli v životě jeho velkou oporou. Dyť zastávali roli matky i otce. Díky nim si mohl plnit jeden ze svých snů, tedy být astronautem. Bez nich byl nebyl tam, kde je. Zkrátka byli jeho rodina a jedni z nejdůležitějších v jeho životě. Už se viděl, jak přebírá Nobelovku a zmiňuje je v proslovu a Aksela taky. Uchetl se a jen zavrtěl hlavou, aby si z ní náhodou ty důležité informace nevytřásl. Co se týče jednohubek, Arthur samozřejmě vzal i zásoby pro svého nejlepšího kamaráda, jestli to teda omylem nesní dřív, než si jeho kamarád taky vezme. Arthur je tak trochu jedlík. Samozřejmě, nepřehání to, ale jednou za čas si dá do nosu. Třeba nějakou tu pizzu nebo hranolky. Na lakrosu se sice moc nehýbal, ale byl ten typ, který nepřibírá. ,,Ještě, že tě mám, co bych si bez tebe počal,” položil si ruku na srdce a pronesl to dramatickým tónem, ,,doufám, že to bude ten nejúžasnější trapas v dějinách lidstva.” Byl by Akselovi opravdu vděčný, ale kdyby měl příležitost vidět jeho trapas, tak by se mu samozřejmě smál. Možná by si to i natočil a nebo by k tomu přispěl a začal k tomu hrát na saxofon nějakou komediální znělku, která by se k té situaci velmi hodila. Zkrátka skvělý kamarád. Souhlasně pokýval hlavou, doslova by byl ztracený, tak snad nenastane nějaká situace, kdy si bude muset počít bez Aksela. [color=#00ccff],,Taky jsem to četl a možná musíš mít i nějak ten speciální objektiv nebo tak. Zřejmě musíš fotit i bez blesku. Doufám, že teda si fakt někdo s tím dalo tu práci. To pak budu toho člověka milovat. Přísahám na to slavnostně. Nakonec mu budou stačit i fotky s pejskami a nebo kačenkami. To trucuje jenom teď. Třeba příště, když se do té doby naučí pořádně fotit, tak může vystavovat i on. I když ten by spíš nakreslil nějaký komiks a vystavil by ho tam. ,,Taky v to doufám. Chci být meme v skutečném životě,” přitakal souhlasně na jeho slova. Kdyby skončil na failarmy a nebo stal se memem, tak by mu to ztrapnění vůbec, ale vůbec nevadilo. Dokonce by za něj byl velice rád. To už měli možnost vidět celé vystoupení chlapce a dívky, které bylo velmi pěkné. Na jevišti se pak ukázala dvojice, která se chystala na duet. Nevěnoval jim zatím žádnou pozornost. ,,To je mi jasné, proto jsem tě vybral,” uchechtl se, ,,jsi nejlepší tanečník široko daleko.” V jeho hlase bylo poznat, že vtipkuje, to jeho nejlepšímu kamarádovi určitě bylo jasné. Něco typického na ty dva. ,,Radši mi to nepřipomínej, budu akorát víc nervózní,” poznamenal k svému nejlepšímu kamarádovi s hlubokým povzdechem. To už vyčkává, až Aksel odhalí, kdo bude teď zpívat. Alvaro, o něm taky věděl jen, že je králem spolku. To bylo všechno, takže asi není na tom o nic lépe než Aksel. ,,Hustý, ale ani jednoho z nich pořádně neznám. Tu holku vlastně vůbec,” konstatuje Akselovi. Nasadil zamyšlený výraz. ,,Já bych možná šel se podívat na výstavu, cestou bych si vzal další jednohubky,” navrhl zamyšleně k Akselovi, ale to už měl příležitost slyšet hudbu. ,,Taky nejsou vůbec špatný,” poznamenal o nich, když to skončilo. ,,Chceme počkat na to další vystoupení a nebo se jdem teda rychle na tu výstavu?” povytáhl tázavě obočí na Aksela.