Zvířata jsou v porovnání s lidmi v pořádku. Jejich chování je přirozené a v jejich kmeni slušné, respektive normální. Jsme tedy.. Zkrátka hrozní. Co se týče její minulosti, ví o tom pouze Matty a neplánuje nějakou změnu, nebo tak. Kdo ví, možná se někdo objeví a bude mu věřit. Nikdy to nebude ale tak silné, jako zatím s ním. Pokud ji tedy neodmítne, až se to jednou provalí a ona nebude dlouho trpět. Těžko by si vytvářela důvěru jak k němu, tak k dalším lidem. "Ještě mě tak napadá.. Například si představ, že jsi člověk, jež ho někde zavírali. Tak co když, se například tyhle věci přenáší do dalších životů? Strach z uzavřených prostorů.." Vyšle svou myšlenku do světa, nahlas a pro něj. Uměla přemýšlet, tohle se jí zdál docela jako dobrý nápad. Ráda mu pomůže s tím tričkem, sice neví, jestli hodně, ale jak říkala.. Všechno je něco. Ohlédla se při jeho slovech. Měl pravdu, jenže věří, že je tu pár skrytých a jsou buď pod maskou, nebo nejsou vidět. Jaká škoda. Přikyvovala lehce, jeho víra v princeznu na bílém koni, se jí líbí. Ona sama doufala.. Občas, i když poslední dobou se jí zdály být šance dost.. Mizivé? Ano. Dlouho se sami sobě neozvali, až se bála, zda-li si nenašel jinou dívku, se kterou je teď šťastný. "Já v tebe věřím, určitě vydáš! Podívej, už teď to vypadá nadějně." Poklepe prstem lehce na tlustý notes, jež zobrazoval jeho krasopis. nevěděla co se zde píše, ale zdálo se to býti důležité a pokud je to od srdce, je to výjimečné. Zahleděla se na jeho lehce červené tváře a zasmála se, bylo to roztomilé, asi mu dlouho lichotku nesložil, ale jí se to jméno vážně líbilo. "Děkuji, toho si cením." Přiloží si dlaň k hrudníku a vřele se usměje, když v tom se společně rozejdou k davu. Zhluboka se nadechla a vydechla, zdál se to být nadlidský úkol tím projít až k toaletám, jež se nacházejí úplně na druhé straně sálu. "Ticho až do nového roku? Bylo by to efektivní, to neříkám, ale rušil by mi to bordel od okolí." Pokrčí lehce rameny, rozhodla se statečně vydat davem, ale moc se jí to nelíbilo, občas jí nějaký z kluků chtěl zatáhnout aby tančila, ale ona ho odbila se slovy, že netančí. Kývla na jeho menší plán, co mezitím vymýšlel, ačkoliv se soustředila i na dav a aby nezakopla o něčí nohu, nebo on o tu její, což je taktéž jedna z možností. "Noo.. Snad ano." Nevinně se na něj podívá, otevřela dveře na toaletu a postavila se k zrcadlu. Úplně si tu situaci nedokáže vykreslit, spíše by asi řekla dotyčnému, že se jedná o krizovou situaci a nic se neděje. Stejně by to slečnám bylo jedno, jsou na mol. Co si asi tak vymyslí? No, on je totiž to.. Transexuál ale ještě mu to moc nejde. Nerostou mu prsa a chce to vše přírodní cestou. U opilých holek by to vyšlo, ne? Doufejme.. Nemá šajna, jak by se v té situaci asi zachovala. Prohlédne se lehce v zrcadle a tiše vydechne. Nepřišla si pro Mattyho dostatečná a bála se vážně, že je teď s nějakou dívkou. Ne že by mu nevěřila, jenže ona neví co cítí. Sice se políbili, ale znamenalo to něco? Co když to byl.. Jen úlet a dělala si plané naděje? Chudák měla velký zmatek. Otočí se k Benjaminovi a natáhne lehce ruku. "Tak davaj tričko. Neboj, neokoukám tě.. Snad." Zahihňá se lehce. Byl na něj hezký pohled, to nepopírá.

Neměla úplně ve zvyku všem kolem sebe pálit do obličeje, že je z venkova, protože proč by se od nich měla ještě víc odlišovat, když už se dostatečně odlišuje chováním, že? Jenže v tomhle případě jí to ujelo během toho, co hájila pivo jakožto nápoj lepší než víno a vlastně i lepší než tvrdý alkohol. To by si bývala dala i tady, zvesela by si s ním taky i pivko dala, na to by se rozhodně nijak neksichtila a s chutí ho přijala. Obě strany si mohly ušetřit nějaké to trápení, ale na to bylo už pozdě. Bourbon byl vypitý, Cassina chuť znechucená a nový drink v podobě ginu s tonikem namíchaný. Ale nakonec to bylo taky dobrý, všichni to přežili a Cass byla nakonec i spokojená. „Hmm,“ vážně přemýšlela, zda mu to vůbec prozradit, aby náhodou neměl nějaké narážky, ale nakonec usoudila, že by si s něčím takovým hravě poradila. „Na venkově,“ chvíli na něj koukala a čekala na reakci, ale raději si odpila ze svého nového nápoje, než aby mohla zahlédnout nějaký ten nepěkný posměšný úšklebek. Na druhou stranu znala i lidi, kteří to u ní ocenili, nebo je to alespoň mile překvapilo, a vzhledem k tomu, jak potěšeně Kieran vypadal z její obliby k pivu, tak by ho mohlo i tohle alespoň zaujmout.
„Ty bys snad chtěl, abych ti místo Kierane říkala třeba, třeba,“ musela se odmlčet, v tomhle nebyla úplně zběhlá a chtěla vymyslet něco, co on sám ještě nepoužil. „Brouku?“ s úšklebkem se na něj koukla, s ničím lepším nedokázala přijít, ale doufala, že to jako názorný příklad nepříjemných přezdívek bude stačit. Byla si vážně téměř jistá, že se mu to líbit nebude, ona tuhle viděla jako tu jednu z nejmíň hezkých, možná i proto ji zvolila jako příklad. Hrdě si odpila z kelímku a tvářila se u toho zhruba stejně vítězně jako Cersei, když nechala vyhodit do vzduchu ten klášter. To by tedy Cass nikdy neudělala, jí stačilo použít ošklivou přezdívku a už se cítila jako vítěz. Dohady o přezdívkách zmizely, když se Kieran svlékl, tedy, nezačal tady dělat striptýz, jen si sundal bundu a tím mu vynikly jeho ruce. Cass tohle sice do kolen nedostávalo, rozhodně by nebyla typ, co by se na něj nadšeně podíval a zeptal se, jestli si může sáhnout, ale přeci jen byla sportovkyně a svaly uměla ocenit, protože věděla, jaká dřina za nimi je a kolik cviků to muselo být. Takže sice nic neřekla, ani si ho nezačala hladově prohlížet, ale v očích jí byl vidět obdiv. „Kdybych to do sebe nekopla, tak to do sebe nedostanu,“ upozornila ho na dosti důležitý fakt, protože kdyby jen na špičce rtu ucítila, že to není moc dobré, rozhodně by odmítala to dopít a nakonec by asi tady chudák Kieran měl na krku dva panáky bourbonu. „Navíc,“ prohlásila velice důležitě a pořádně se narovnala, „přežila jsem to a jsem v pohodě, takže žádnou kritiku neberu,“ ušklíbla se na něj, holt měla svůj… styl pití? Ne, to nebyl styl, prostě ho jen chtěla trumfnout, což se jí podařilo, ale on si ji za to i teď zpětně dobírá, takže to trumfnutí vlastně vůbec nezabralo. Znepokojena z toho uvědomění si znovu odpila z kelímku a dostala se tak do poloviny kelímku, no a ani nevzdechla po svém původním plánu doředit si to tonikem, holt to bylo dobré tak, jak to už teď bylo a necítila potřebu to ředit.

Líbilo se mu, že si do něj nijak nerýpla, holt si uměl vybrat lidi, kterými se obklopuje, a neměl kolem sebe žádné posměváčky, kteří by ho odsoudili. Kdepak, to Tabbs rozhodně nebyla, ta měla od posměváčka hodně daleko, ta byla dokonce úplný opak. Proto měl celkově z téhle akce dobrý pocit, cítil totiž, že získal dobrého průvodce. „Co všechno je vlastně na programu?“ optal se své průvodkyně do kouzel společenského světa s milým úsměvem, byl zkrátka zvědavý, co by se na takovém večírku dalo dělat mimo ztřískání se do němoty a natřásání se na parketu. Upřímně kdyby měl zvolit z těchto dvou, raději zvolí ten parket, protože alkoholu nikdy úplně neholdoval a neměl zapotřebí se opíjet do bezvědomí. Měl pocit, že Tabbs to má stejně jako on, což ho značně uklidňovalo, nerad by ji zdržoval od pití a nerad by jí dělal střízlivý doprovod. Byl tedy vcelku rád, když se rozhodli dát si punč, který nalil jak jí, tak sám sobě, a pak se snažil ze sebe něco vyblekotat, ale cítil se hrozně trapně se svou společenskou neschopností, že když se Tabbs smála, sklonil pohled k zemi. Věděl, že se mu nevysmívala, jen ho to prostě trošku znejistilo. Ovšem její přiťuknutí vrátilo jeho oči k jejímu obličeji a mile se pousmál, následujíc jejímu příkladu a také se napil. Musel uznat, že to rozhodně nechutnalo špatně a hned si dal druhý lok. Možná by se od toho punče měli přemístit, jinak ho celý vypije, opravdu mu to totiž zachutnalo. „Vzhledem k tomu, že jsem navrhl, že se napijeme, je to blbá otázka, ale co to je?“ zeptal se své rádkyně a zkoumavě prohlížel ten punč. „Je to totiž dobré,“ nezapomněl Tabbs ujistit, že je vše v pořádku a že si rozhodně nestěžuje, ba naopak, že je s tím natolik spokojen, což dával najevo širším úsměvem. Trochu se porozhlédl kolem, jestli třeba neuvidí někoho známého, třeba i ze spolku, no a světe div se, skutečně někoho zahlédl, jak se vybavuje s nějakou slečnou, co on sám nezná, a vlastně ani pořádně neznal toho kluka, ale bylo milé vidět známou tvář ze spolku. Pak pozornost opět vrátil k Tabbs a až teď si uvědomil, že je vlastně sama a ani očividně nikam nepospíchá, no ale přitom měla jít s holkama ze spolku. „Kde máš vlastně svůj doprovod? Nečekají někde? Nerad bych zdržoval,“ pousmál se, vážně by neměl problém nechat ji jít věnovat se svým primárním parťákům na tenhle večírek, kdyby nebyl blb, mohl to pozvání přijmout a být primárním parťákem sám, ale on nechtěl a teď přišel skoro na poslední chvíli úplně neočekáván, ani by ho nepřekvapilo, kdyby nějak narušoval její plány, což by samozřejmě nechtěl.

Sice neměl šanci moc venkovanů poznat, jelikož on sám se narodil zde a v podstatě od té doby odsud nevytáhl paty, ale rozhodně není ten typ, jenž by soudil lidi jen na základě toho, odkud pocházejí. Zato takový vzhled, to už je jiná. Vypadlo přeci z jeho úst, že pěkné holky umí ocenit, což je samozřejmě pravda, ale taky zapomněl zmínit, že kolikrát ani k těm ne zrovna atraktivním si kolikrát neodpustí nějaké poznámky, které už nebývají tak hezké, a ne jen k dívkám. Na druhou stranu je třeba zmínit, že se to alespoň často nestává. Každopádně ten původ částečně vysvětluje její zálibu v pivu, tedy ne že by ho velkoměšťáci neměli rádi, právě naopak, ale takto může předpokládat, že zřejmě ani nepochází z bohaté rodiny, když si, jak to tak vypadá, nemohli dovolit nic lepšího než pivo. Třeba by pak měla větší zálibu v silnějším alkoholu. On však ale také nemá bůhvíjak finančně zajištěné zázemí, přeci jen jeho rodiče jsou rozvedení a moc peněz mu nikdy nedávali, což vysvětluje, proč jich ani teď moc nemá, když práce není nic pro něj. Zato na alkohol bylo záhadně vždy peněz dost. „Takže venkovanka.“ Přikývne skoro lhostejně, jelikož jak bylo zmíněno, na původu si nijak nezakládá, ačkoli se na něj ze zvědavosti zeptal. Nebo možná jenom očekával zajímavější odpověď.
Její další slova mu však ani zdaleka tak lhostejná nejsou, což vysvětluje, proč se mu na rtech vytvaruje dnes už poněkolikáté sebejistý úšklebek, jímž jasně naznačuje, že mu ta přezdívka nezní až tak nepříjemně, jak pravděpodobně měla. „Jestli chceš, tak si klidně posluž. Já mam přezdívky rád, kotě.“ Na další oslovení dá tentokrát větší důraz, aby tím potvrdil své tvrzení, načež na ni mrkne. Co víc dodat než to, že tohle slečně skutečně nevyšlo, protože on má velice rád, když ho holky oslovují jinak než jen pouhým nudným ‘Kieran’. Kolikrát umí být v tomto směru velmi kreativní a kdoví, jestli ho i Cass nepřekvapí, v což tajně doufá. I když je pravda, že už jen tím, že z ní vůbec něco podobného dostal, se pomalu začíná cítit jako vítěz on, a navíc mu neuniká, jak najednou společnice začíná být výřečnější a usměvavější, což značí, že na ni alkohol začíná pomalu ale jistě působit. Neunikne mu ani ten její pohled na jeho nyní odhalené ruce. Bůhví jaký obdiv nečekal, nato by byl moc naivní vzhledem k tomu, jak tato konverzace už od začátku probíhá, ale aspoň je rád, že toto gesto slečna neignoruje, a proto si neodpustí otázku: „Taky pod bundou schováváš svaly?“ S uchechtnutím se odmlčí, přičemž si prohrábne vlasy. Holt to asi bude jeho zlozvyk, avšak mnohdy ceněný zlozvyk. „Takžes na to šla násilím. To se mi libí.“ Uznale přikývne a tentokrát k ní natáhne ruku, aby jí mohl ukazováčkem jemně přejet po tváři, po čemž ruku stáhne zpět k sobě. „A kritizovat tě nehodlám, neboj. Tohle spíš ber jako pochvalu.“ Zastříhá na ni obočím a spokojen s tím, jak rychle do ní její nápoj teče, si přece jen vezme zpět do ruky svůj prázdný kelímek, do kterého si poté nalije ještě trochu bourbonu, aniž by se napil.

Poslušně čekal stranou, protože se jí nechtěl plést do konverzace, když viděl, jak se tam skvěle baví. Možná na ni neměl ani volat, teď se bude cítit špatně, ale zase se nebude muset bavit s těma nerdama. Neslyšel z jejich konverzace nic, ale musel se usmát, když si to pak namířila k němu. Ano, všechno, co teď dělá, tak za to může ten alkohol, co mu plave v krvi. A to se teď zabrzdil, bůhví, co by vyváděl, kdyby si dal víc. To možná ani nechce vědět. Jak se pomalu přibližovala, jeho úsměv se postupně rozšiřoval, dokud nebyl široký od ucha k uchu. “Prosím? Já a vyhýbat se ti? To bych si nikdy nedovolil.“ Obhájil se a její objetí jí oplatil. Hezky plynule omotal svoje ruce kolem ní a prostě ji objal. Tedy, ten alkohol to udělal, Chris by se klepal a trvalo by dlouho než by to udělal, že jo. Trochu nadzvedl obočí po těch slůvkách, které mu zašeptala. Spíše to bylo takové to překvapené nadzvednutí, protože to vlastně slyšel jen od ní. Nikdy mu to nikdo neřekl a tak měl důvod být překvapený. “A já moc rád vidím tebe.“ Pronesl s vřelým úsměvem a pustil ji ze svého sevření, když ona pustila jeho. Bylo by mu blbé, kdyby ona jeho nedržela a on ji stále ano. Možná by to bylo i dost divné, ale co, už ji nedrží, tak se tím nemusí dál zabývat, že jo. Dost ho překvapila ta věta, kterou pronesla. Že ho tady nečekala? No, to je dost možné. Kdo by tady taky čekal tichého, stydlivého a nervózního truhlíka, jako je Chris? Asi nikdo, i on se dost divil, že sem nakonec dorazil. “Ani já jsem nečekal, že sem přijdu. Ale když bude ten nový rok, tak jsem se rozhodl, že chci vyzkoušet hrozně moc věcí, které jsem ještě nikdy nevyzkoušel.“ Pokrčil rameny a naklonil hlavu lehce na stranu. Trochu se musel zasmát nad tím, když začala hledat v davu jeho společnost, která ani neexistovala. Ale nechal ji v tom, protože mu to přišlo roztomilé. Ale zase ji tím nechtěl tolik trápit a začal se rozhlížet spolu s ní, aby svoji společnost našel. Vypadal u toho dost vážně. Možná si z ní chtěl jen vystřelit, ale pak mu to nedalo a musel se lehce rozesmát. “Dělal jsem si srandu, jsem tady sám. Myslíš, že zrovna já, bych se odvážil k tomu někoho oslovit, aby sem se mnou šel?“ nad touto otázkou musel zase nadzvednout obočí, protože by to rozhodně nezvládl. Byl rád, že si dokázal objednat u ženské obsluhy natož, aby někoho zval na večírek. Ale teď se zase musel podívat on na ni. Bylo mu divné, že ona je tady taky sama. Tedy, připadalo mu to tak. Podle toho, jak se bavila se svou společností, tak i potom, jak ho objala. On by třeba nikoho neobjal, kdyby tady byl s někým. Ale co, nebude si tím přeci zatěžovat hlavu, no ne? “Jestli jsem tě vyrušil od tvé společnosti, tak já se klidně vypařím.“ Musel to udělat nějak takticky, že jo. Takhle hezky zjistí, zda tady s někým je nebo ne. Nebo zda ji opravdu vyrušil od společnosti, či ne. “Ale pokud ne, tak bych ti moc rád tu společnost dělal.“ Plácl jen tak do větru a pokrčil nad tím rameny. Nevadilo by mu to, naopak by byl moc rád. Přeci jen, je to jeho crush a v její blízkosti je mu dobře, lhal by, kdyby řekl pravý opak.

Pro Tabbs to byl prostě večírek jako každý jiný, akorát teď měla tu možnost trávit večer s někým jiným, než byly její kamarádky ze spolku. To jej hodně ozvláštnilo a dokonce byla možná i trochu raději. Nad jeho otázkou pokrčila rameny a potom se nad tím teprve zamyslela. "Hm, tak různě, většinou se tancuje, až tedy na pár..." rozhlédla se kolem, někteří lidé vypadali spíš jako by soutěžili, kdo do sebe kopne víc panáků. To jednou zkoušela, špatný nápad. "...lidí. No, na večírcích se zábava většinou najde tak nějak sama." pokrčila ameny k faktu, že si vlastně ani není jistá. Toho bylo mnoho, jejich program? Ten se zase tolik nelišil, hodlala prostě nechat zábavu, aby si je našla. A taky ho později vytáhnout na parket, ale to až časem. Zanedlouho se Lincoln zeptal, zda se napijí a po jejím souhlasu jí v ruce přistál kelímek s punčem, načež si přiťukli a...přípitek? Ten očividně také nechyběl. Celé jí to přišlo vtipné. A pěkné. Po jeho otázce se široce usmála, kelímek stále držela u rtů. "Je to tekutý, pitný, sladký a..." koukla na mísu s punčem, "červený! Punč, ale složení ti neřeknu." zřejmě kvůli tomu, že ho neznala. Nikdy se o to nezajímala. Vsadila by se ale, že už se někomu podařilo alespoň jednu ingredienci přidat. Tomu se uchechtla. Lincoln se rozhlédl, což ji přimělo to také zopakovat, snad aby zjistila, jestli někoho nehledá. Potom se ale zaměřil zase na ni, trochu sebou cukla a zase se na něj s širokým úsměvem podívala. "Já sem šla s pár kamarádkami ze spolku, ale sotva jsme věšly dovnitř, rozutekly se. Měly něco domluvené, nebo někoho zahlédly..." pokrčila rameny. Ona neměla a neviděla nikoho, za kým by měla jít. Rozhodla se tedy že počká, než někdo dojde za ní. A stalo se! "Takže mě máš na celý večer!" potom se ale zarazila, "pokud jsi ovšem kvůli někomu nepřišel." chvíli to tak vypadalo, když se rozhlížel. I ona ale často koukala kolem, spíš aby zjistila kdo tu je a chybí. To možná i on.

Po její větě se Benjamin podíval ještě na ni, neboť ho znovu donutila zamyslet se. "Já osobně si myslím, že ne jen tyhle fobie, ale klidně i nějaký kousek nás by se mohl přesunout do dalšího života, i kdyby jsme v tom dalším byli třeba psi," uchechtne se. Její myšlenka byla dobrá a jemu se začínali víc a víc líbit spekulace s ní. Momentálně litoval, že jeho notes je dost mokrý a že by bylo dost zbytečné a bezcenné si to do něj zapsat tak jak to dělal vždycky. Lehce zamrkal a koukl na ní, dlouho neměl žádnou podporu, pokud sám tedy nestál před zrcadlem a nepodporoval sám sebe, což dělal málo kdy, prostě si řekl, že když má něco udělat tak by to měl udělat a taky to udělal. "Děkuji," musel se uculit, přeci jen vypadlo to z něj neúmyslně, ale ona ho i tak podpořila, což mu poměrně zvedlo náladu. Najednou se Crystal rozešla a on s lehce zpomaleným vedením si toho všiml o chvilku později, ale pak se rozešel hned za ní, do davu lidí, aby se sám dostal k toaletám. I pro něj to byl nelehký úkol, ani trochu se mu nelíbilo jak na něj civí ty lidi kvůli viditelné skvrně na tričku a holky tím, že byl i pěkný. "To je pravda, možná že by tohle všechno přehlušilo i špunty do uší," uvažoval znovu nahlas, dělal to často, aniž by si to sem tam uvědomil, což pro něj byl taky problém. Po chvilce strkání do každého a o snaze nepřezabít se o nějakou nohu za ní vklouzl na dámskou toaletu a uznale se rozhlížel."Musím říct, že dámské jsou hezčí než ty naše," opravdu musel teď vypustit z pusy tohle? Jen se sám sobě zasměje, často si ze sebe dělal srandu, možná jen proto aby odlehčil situaci, nevěděl, ale i tak. Nějak mu to nevadilo. Opřel se o pult s několika umyvadly, blok dal vedle sebe a jen zvědavě koukal na Crystal. Co když se tu zjeví střízlivá holka a vyhodí ho odsud i bez trička? Chudák, víc by se snad nemohl už za dnešní večer ztrapnit. Koukl na její ruku a pak zase na ni. Že by se styděl? Dost možná. Slabounce si povzdechl, sundal si svou koženou bundu a pak tričko. Odhalil svoji vypracovanou hruď a břicho. Tričko ji dal do rukou a nejistě si popošlápl. Jo, rozhodně se styděl. Beze slov se na ni jen pousměje, spíš zvedne jen jeden koutek a s blokem v ruce se rozejde k fénu na ruce, aby mohl ten blok zachránit. Cítil jak mu po malinkých sotva viditelných jizvách na odhalené části projel mráz a tím si zase vzpomněl na výprasky páskem a rákoskou. Jen se ošil a začal beze slov sušit stránky bloku.

Zrovna seděla na posteli a házela po Peterovi polštáře, když se dozvěděla, že už musí. Spadla bokem do peřiny a vydala ze sebe zmučený sten. To vážně? Její představa nebyla zrovna, že bude celý večer sama. Spíš tak nějak doufala, že to s ní Peter přetrpí ještě alespoň chvíli, než bude muset odejít. Jenomže jelikož nechtěla být sama a on už se chystal odejít, zastavila ho s tím, že se k němu připojí. Zalítla ke skříni, poručila mu, aby se otočil a rychle se oblékla do jednoduchého outfitu. Projednou se s ničím příliš nepárala, potom už si jen vzala důležité věci a mohli vyrazit. Co se Megan týkalo, ne pro ni v tomto případě nebyla odpověď, právě proto ji nezajímalo, zda bude Peter hned souhlasit, však on by i tak dříve svolil, kdyby se třeba zezačátku moc necítil. Oznámila mu, že už mohou jít a vyhnala ho z pokoje na chodbu, načež se vydala na místo konání.

On a nechat si ujít nějaký večírek? To ani náhodou. Miluje takovéhle akce. Nejenom, že takhle nepřijde o nic důležitého, ale také se jedná o další z důvodů proč vylézt ven. Navíc člověk nikdy neví na koho zase může po těch letech narazit. A pro jeho společenskou povahu je to něco jako pohlazení po duši. Věděl, že půjde už ode dne, kdy se o večírku dozvěděl, snad mu o něm někdo řekl (ne, opravdu doma nesedí a nevyhledává nejbližší akce), ale nepočítal, že přemluví Meg. Ta ho nějakým záhadným způsobem přinutila stávit spolu čas uvnitř, což mu je tak trochu proti srsti, obzvlášť, když je venku tak hezky, ale déle, než krátkou poznámkou, si nestěžoval. “Máš dneska v plánu polehávat u stolu s jídlem?” Zažertuje, když se mu pak ukáže ve svém podle něj pyžamovém outfitu. On má na sobě černé džíny a obyčejné bílé tričko s potiskem spolu s modro černou mikinou, takže taky nic extra, ale to tu není středem pozornosti. A tak konečně mohli nasednout do auta a vyrazit. Překvapivě velice rychle našel volné místo na zaparkování, nedaleko od místa konání, takže se nemuseli zdržovat docházením. Je tu opravdu hodně lidí a dost jich i zná, přestože třeba jen od pohledu. Sem tam se na někoho usmál, nebo pokýval hlavou, ale přišel s Meggie, takže zůstává s ní.“Teď už se na nic nemůžeš vymluvit,” ušklíbne se. Naráží na to, jak ještě před chvílí chtěla, aby zůstali u ní. “Tak jdem,” zavelí, chytne ji kolem ramen a společně se prorvou davem u vchodu a zamíří směrem k občerstvení. “Chceš něco k pití?” Zeptá se, zatímco se rozhlíží a skenuje nabídku. Je toho tady opravdu hodně a on u ní nic nejedl, přesto se jen natáhne pro pár chipsů.

Jelikož to nikdy nebyla věc, co by o sobě rozhlašovala na potkání a rozhodně to nebylo něco, co by jako první oznamovala při setkání, tak si vlastně nebyla jistá, jak přijme její původ. Většinou když už se o tom někde pochlubila, bylo to u lidí, které už nějakou chvíli znala a ti na ni už nějaký názor měli, rozhodně by ho neměnili podle původu. Ale teď byla jiná situace, Kieran si na ni teprve názor tvořil, pořád ho to mohlo ovlivnit a ona by opravdu byla nerada, kdyby si tím znepříjemnila zatím tak zajímavý večer. Samozřejmě by to nakonec vzala, protože ona se za sebe nestydí a kdyby s tím měl problém, okamžitě by ho označila za blbce, jen by byla nerada, kdyby to tak dopadlo, protože takhle zajímavý večer dlouho neměla. Možná to tedy bylo způsobeno i tím, že většinou moc nikam nechodila, že, ale to je přehlédnutelný detail. Naštěstí to ale dle jeho slov působilo, že ho vůbec nezajímá, jestli je z venkova nebo z města, což ji potěšilo a vyvolalo drobný úsměv na její tváři. Možná čekal něco lepšího, ale nijak to na něm nebylo znát, takže vše bylo v nejlepším pořádku.
Nedůvěřivě se na něj podívala, prostě odmítala věřit faktu, že by se mu doopravdy líbily přezdívky více než vlastní jméno. Tedy, o nějakých nepochybovala, některé se líbily i jí a zněly dobře, ale třeba zrovna ten brouk zněl hrozně, ona by si pod tím představila nějakého švába, což asi není představa, kterou byste měli mít spojenou s vaším partnerem. „A nepřijde ti, že některé přezdívky by tě mohly obírat o tvoji mužnost?“ zatím si onu přezdívku nechávala pro sebe, jen se na něj vyzývavě koukla a byla si jistá, že tentokrát se už vážně aspoň trochu ohradí. „Medvídku,“ nakonec onu přezdívku prozradila s lehkým úšklebkem na tváři. Upřímně, jí se tohle líbilo, znělo to vážně hezky, ale asi by se styděla takto oslovovat svého partnera a být partnerem, taky by tohle nechtěla na veřejnosti slyšet, protože to působí moc osobně a až moc něžně, taková část vztahu, kterou nemusí mít všichni na očích. Co se tak ale dívala kolem sebe, lidem nevadilo vystavovat skoro jakékoliv části vztahu na veřejnost, takže asi ani tohle některým nevadí, a navíc dle toho, že Kieran tak ochotně ty přezdívky využívá, asi bude patřit k téhle skupině. Nerada by ale soudila předem, tomu se snaží vyhýbat. Nad jeho otázkou se musela zasmát, jen tak jemně, rozhodně to nebyl nějaký výsměch. „No, vzhledem k tomu, že studuju sport, tak by bylo špatný, kdybych tam nějaký svaly neschovávala,“ odpověděla jednoduše, ale rozhodně se mu tady nehodlala svlékat a předvádět, to neměla zapotřebí. Navíc rozhodně nemá svaly jako on, pevné ruce má a když zatne, tak jsou vidět, ale rozhodně nemá osvalené ruce natolik, aby když si sundá bundu, to bylo hned vidět. Nadechovala se, aby mu k tomu násilí něco řekla, ale jak ucítila jeho prst na své tváři, překvapeně na něj zůstala koukat. Bylo velké porušení její osobní zóny, gesto jí ani tak moc nerozhodilo. „Hmm,“ stáhla rtíky k sobě a moc nevěděla, co mu na to teď říct, tak na něj jen trochu hloupě zírala. „Pochvala, tak proto i to gesto?“ neměla lepší řešení, než se ho jen takhle zeptat, pak raději odpila z kelímku a pohled měla zabodnutý v něm, aby se nemusela koukat na Kierana. Do budoucna by asi preferovala absenci takových gest, ale to mu prozradí kdyžtak až při dalším takovém pokusu.

Nad jeho otázkou, na kterou snad ani neměla odpovídat, zakoulela očima a posměšně si odfrkla. "To víš, ke sledování tvých tanečních kroků je třeba být v pohodlí, snad tam mají popcorn, mám ráda komedie." šťouchla do něj a uchechtla se. Peter samozřejmě nerozuměl módě, jinak by její dokonalý outfit určitě ocenil. Ač to byly první věci, které ve skříni našla. Peter zase vypadal, jako by šel -vlastně kamkoli, takhle totiž vypadal pořád. Pokud tedy zrovna třeba neběhal nebo tak, to ty džíny vystřídaly tepláky. Společně se vydali do auta, chtěla ho pozlobit s tím, že bude řídit ona a ukrást mu klíčky, ale tentokrát to vynechala a prostě si normálně sedla na místo spolujezdce. Co se to s ní děje? Že by dospívala? Hah, to těžko. Jakmile dojeli na místo, vystoupila si z auta a počkala na Petera, poté šli přímo do sálu. Nezapomněl ihned ji upozornit, že už se z toho nevyvleče, na což jen pokrčila rameny. "Jo, já vím, tvoje vina, miluj mě." rozhodila ruce, aby vypadala pořádně teatrálně a uchechtla se. Potom už ji jen vzal okolo ramen a zavelel. A tak teda šli. Nějak se dokázali prodrat davem, a že tam teda bylo lidí, až se nakonec dostali k občerstvení. Meg se doširoka usmála a shodila ze sebe jeho ruku. "Jídlo!" to byla její první slova. Ihned sáhla po sušence a andělsky se na Petera usmála. "Jasně, něco mi nalij." přikývla a dojedla svou sušenku.

Tak ono mu ostatně nic jiného nezbývá, než daný původ přijmout, protože kdyby si kdoví proč kvůli němu najednou řekl, že s venkovankou ztrácet čas nehodlá, vypadal by jako pěkný blbec. To, že je slečna z venkova, mu je upřímně jedno. Zeptal se z toho důvodu, že ho zaujala věta U nás každej pil pivo, takže očekával, že mu o tom alespoň něco zajímavého řekne a ne že ho odbije jednoslovnou odpovědí. Proto také na ni pouze lhostojně kývnul namísto toho, aby to nějak zaujatě okomentoval. Jinak co se zajímavosti dnešního večera týče, on rozhodně nemůže tvrdit, že by to bylo pro něj něco neobvyklého či ojedinělého, jelikož takovéto večírky a bary vymetá snad při každé příležitosti, jež se mu naskytne. Na druhou stranu se mu ne vždy povede narazit na takovouto zajímavou společnost, jíž by se dařilo mu takhle dlouho odolávat. Výzvy má sice rád, ale na druhou stranu kdyby takhle nedostupná a stydlivá byla každá, brzy by ho to přestalo bavit. Zato jako takové zpestření to určitě uvítá. Nezní to hezky, ale když už balení holek bere spíš jako koníček a především zábavu, není se čemu divit, bohužel. Po této nedůvěřivce proto hází už od začátku sebejisté pohledy, zatímco se ji snaží zaujmout různými gesty, jako třeba sundání té bundy či neustálé prohrabávání vlasů, když na ni slova bůhvíjak nefungují. Naštěstí mu v tom velmi dobře pomáhá alkohol, kterého se snaží do ní obrátit co nejvíce. „No tak jasně, že některý bejvaj občas docela debilní, ale většinou je nikdo nevytahuje na veřejnosti.“ S pokrčením ramen se odmlčí, zatímco se lišácky pousměje. „Já mam radši, když se používaj někde jinde.“ Mrkne na ni a zrak poté přesune na stůl vedle sebe, dokud nezaslechne další přezdívku, jež ho donutí se lehce zasmát a rovněž ho motivuje k tomu, aby se na Cass znovu pobaveně podíval. Tohle už spíš bere jako srandu, protože mu tak zatím ještě nikdo neřekl, a to ani vlastní máma, natož holka kterou sotva zná, takže považuje jako nejlepší řešení se tomu pouze zasmát a nechat to být. Ten brouk se mu líbil daleko víc, znělo to víc vyzývavě a sexy, ale co už. Aspoň že ona tentokrát nereaguje na své oslovení, což mu mimo jiné napovídá, že alkohol plní svou práci a on může i nadále dělat malé krůčky dopředu. I když je pravda, že tím svým komentářem si docela dovolil hodně, ale tak snad to nevadí. Když se ještě vrátíme k těm přezdívkám a vytahování vztahů na veřejnost obecně, s tím on zas takovou zkušenost nemá, jelikož už si upřímně ani nepamatuje, kdy měl naposledy nějaký opravdový vztah, jenž považoval za vztah i on. Takové to držení za ruce a podobně, to není nic pro něj, alespoň ne teď. Je spokojen s tím, jak to vede, což znamená, že se může bavit s kým chce, může líbat koho chce a hlavně si může tahat do postele koho chce, aniž by byl čímkoli či kýmkoli omezován. Nedokáže si momentálně představit, že by měl většinu svého času trávit pouze s jednou osobou, to zkrátka není on. „A že se s nima nepochlubíš… To se stydíš, kotě?“ Samozřejmě ji hodlá přesvědčit k tomu, aby si alespoň tu bundu sundala. Ne že by mu tím bůhví co odhalila, ale jako začátek by to pro něj bylo vyhovující. Nějaké svaly ho pochopitelně vůbec nezajímají. „Navíc je tady vedro a v tý bundě se musíš pařit.“ Poukáže bradou na její oděv, počemž si opatrně upije z kelímku, aby toho nepolkl moc najednou, očima stále zakotven na své společnosti.

Tabbs se chopila vysvětlování, co se vlastně na takových večírcích dělá a on jako vzorný studen poslouchal, co by ho tento večer mohlo čekat, ale bohužel se toho moc nedozvěděl. Samozřejmě to nijak Tabbs nezazlíval, jen by byl zkrátka klidnější, kdyby aspoň nějakou představu o zábavě tady měl, protože zkrátka asi nebyl ten typ, co by se uměl odvázat okamžitě v cizím prostředí, proto by ho ta představa mohla i trochu uklidnit. Alespoň tady pořád má Tabbs, která vyzařuje onu uklidňující atmosféru, které si všiml už tehdy u jezera a díky které se spolu tak snadno spřátelili, snad mu tohle pomůže i během dnešního večera. Na závodníky v pití alkoholu, ve kterých viděl akorát tak závodníky o to, kdo dřív bude muset běžet na záchod nebo ven, se jen nehezky zamračil, ale hned co se díval zpět na Tabbs, tak měl na rtech úsměv. „Pokud nedopadneme jako tihle,“ kývl hlavou na ty blázny ponořené v alkoholu, „tak to bude určitě dobrý,“ také by se rád vyhnul tanečnímu parketu, ale zase nechtěl být takový škarohlíd, aby na všechno říkal jen ne, tak zkritizoval jen to pití alkoholu, na to on opravdu nebyl. Vážně by raději šel tančit než panákovat, a to už je co říct! Až po přípitku a napití se punče vlastně začal řešit, co přesně se v tom nachází. Chutnalo mu to, o tom žádná, ale hlavně byl zvědavý, jestli je v tom nějaký alkohol. On tam nic necítil, ale taky on není nijak extra s alkoholem zkušený, vlastně se mu i vyhýbá. Ale díky jejímu popisu se široce usmál, líbilo se mu, jak originálně tu odpověď pojala. „To nevadí,“ on se bez přesného receptu na konec i obejde, doma si to doopravdy dělat nebude a bude muset doufat, že toho alkoholu tam bude minimálně, nejlépe nulově.
Trochu ho zamrzelo, když slyšel, jak se její parta kamarádek hned na začátku party rozutekla bůh ví kam, co by si tady samotinká Tabbs počnula? On osobně věřil tomu, že někdo jako ona by se nemohl nudit o samotě dlouho, protože by se brzy někdo objevil, ale i tak se mu nelíbilo, že tím odmítnutím ji vlastně odsoudil k osamocenému večeru. Na to by ale neměl myslet, protože naštěstí přišel a ani jeden z nich nemusel trávit Silvestr o samotě! „Sice nerad slyším, že tě opustily kamarádky, ale jsem rád, že máme tolik času,“ mile se na ni pousmál, přeci jen se už nějakou chvíli neviděli, naposledy u toho jezera a to už nějaká chvíle bude. „Ne, to.. ne,“ zaraženě se na ni díval, netušil totiž, kde se takové myšlenky vzaly, on tady rozhodně nebyl kvůli někomu… tedy, vlastně tu kvůli někomu byl, a to právě kvůli tady Tabbs, ale to si nechával zamknuté v sobě.

Původ už naštěstí mohla nechat plavat, jemu na tom nijak nezáleželo, aspoň nebyl pokrytcem, ne jako ty dvě husy minulý rok na plese, co ji za venkovanku označily i bez vědomí, že jí skutečně je, a viděly to jako nejhorší urážku na světě. Co si budeme, ten večer jí nebylo úplně příjemně, ale i tak se rvala za sebe i za jiné holky, které se jim dostávají pod ruku. Možná to bylo vesnické chování, možná by to holka z města neudělala, ale ona taková zkrátka byla, nestyděla se za to a taky se nechystala nijak měnit. „Zajímalo by mě, co jsou pro tebe debilní přezdívky,“ tázavě nadzdvihla obočí, na tohle byla skutečně zvědavá, protože by se možná odvážila toho využít tak, že ho bude oslovovat jeho neoblíbenými přezdívkami. Zkrátka mu chtěla ukázat, že žádné nejsou vhodné na používání u lidí, které sotva znáte. Sice cítila, že to bude zcela zbytečné, ale snaha se cení, ne? Další poznámka ji ovšem přiměla sklopit zrak zpět do jejího kelímku, který už byl z poloviny prázdný, ne-li víc. Tušila, jak to myslel, právě proto sklopila zrak. Sice jeden vztah měla, ale to bylo opravdu dávno, na začátku střední a nijak daleko se to nedostalo, v tomhle směru byla tedy naprosto nezkušená a opravdu hodně nejistá, neuměla chodit v sexuálních narážkách a už vůbec to neuměla v sexu, tedy, nevěděla, jestli to umí, třeba bude jednou skrytý talent, ale hlavní je, že i kdyby ten talent byla, ještě to neprojevila. Jeho poznámku tedy přešla a až když uslyšela ten smích, tak se podívala zpět na něj a na rtech se jí objevil jakýsi vítězný úšklebek. Tohle nevypadalo, že by se mu líbilo, to ji těšilo, aspoň mu trošičku prokázala, že tohle přezdívkování se ne vždy vyplatí. „Takže medvídkovi se to nelíbí?“ zasmála se, tohle nebrala vůbec vážně, jen jako takovou příjemnou zábavu, u které se bavila. Celkově se začínala víc a víc v jeho přítomnosti bavit, asi se trochu uvolnila z té počáteční nejistoty ohledně jejich konverzace. Nakonec to nevypadalo tak špatně, jak se možná obávala, Kier vypadal jako fajn kluk. Očividně patřil ke sportovcům, soudila tak ale pouze podle svalů, což je možná trochu hloupé, například i její kamarád Adam se stará o svůj vzhled a sportuje, však se taky znají díky fitku, kam chodí, a není sportovec. Jeho otázka na její oděv, očividně přílišný oděv, když ji tady nabádá ke svlékání. „Nestydím, ale zase takové teplo tady není, aspoň zatím mi nepřijde,“ odpověděla mu jednoduše, navíc samozřejmě tohle byl kompletní outfit, na kterém se se Zoey dohodla, takže ji ani nenapadlo to znesvětit tím, že by si sundávala bundu. Rozhodně jí bylo tepleji než na začátku, což by se mělo hlavně přisoudit tomu alkoholu, ale ona si poměrně naivně myslela, že na vině je pouze vyšší počet lidí v místnosti než když sem přišla, proto se s klidem znovu napila, a tentokrát si lokla poměrně velkou část, sama sebe překvapila, ale naštěstí se nezačala dusit, udržela si svou důstojnost a mohla se bez trapného pocitu podívat na Kiera.

Mrzelo ji, že nedokázala tento večer a jeho program nijak upřesnit, ale vlastně ani sama pořádně nevěděla, co se tak dělá. Ono to většinou přišlo samo, člověk někoho potkal, ten ho zavedl k partě, nebo vymyslel svůj vlastní program. Bylo to vlastně různé. Nenapadaly ji žádné přesné příklady, které by mohl Lincolnovi sdělit, no a i kdyby, stejně to většinou obsahovalo alkohol a on se nezdál jako někdo, kdo by tu hodlal vypít kdoví kolik. Na jednu stranu se jí to ale zase zamlouvalo, většinou do ní všichni lili jedno pití za druhým a doufali, že ji po pár drincích opijí. To ale netušili, že je na pití naprosto zvyklá. Musela se uchechtnout a zvláštně po jeho poznámce. Souhlasně přikývla a na chvíli se dokonce zastyděla, že kdysi také zkoušela soutěže v pití. To ale Lincoln vědět nemusel. Bývala by to komukoli neváhala říct jako takovou srandovní historku, ale z nějakého důvodu chtěla, aby ji Lincoln viděl jen v tom nejlepším světle. Nic na to tedy neříkala, zůstala u toho smíchu a raději se napila z kelímku. Jak se ukázalo, punč Lincolnovi chutnal, za což byla ráda. Už teď se jim tedy podařilo najít něco, co se mu tu bude zamlouvat. O alkoholu, který tam možná byl přimíchán se raději ani nezmiňovala, ono to nebylo třeba, jelikož pokud byl, bylo ho vážně málo, jelikož si ho nevšimla. Nebo to bylo tím, že něco vypila už předtím a přeci jen už by ji ta chuť tolik neudeřila. "Ale opravdu chutná lépe než obvykle." zažila i punče, které chutnaly příšerně. Tento byl dobrý, měl zřejmě tu správnou chuť. Nebo byl jeden z těch špatných a správný punč tak zle chutnat má. Netušila, jak má správný punč chutnat. Bylo jí to jedno. Tento byl pro ni dobrý. Hlavně také kvůli tomu, že chutnal jemu.
Pouze pokrčila rameny. "To nevadí, počítala jsem s tím, že to tak bude." prohlásila jistým tónem, jelikož takto to opravdu bývalo snad pokaždé. Jí to nevadilo, zvykla si. Poté se její tváře znovu stala nositelem toho milého úsměvu, tak šťastného. "Jo, já jsem...taky ráda." přikývla a zatímco v jedné ruce stále držela kelímek zpola plný, druhou rukou si zastrčila pramínky vlasů za ucho. Když se dozvěděla, že ji ani za nikým nepřišel, což znamenalo, že spolu mohou být jak dlouho jen budou chtít, což doufala bude hodně dlouho, úsměv se roztáhl  a ona se snažila trochu ukrýt to až hmatatelné nadšení. Podívala se kolem a poté zase na něj. "Mám nápad!" prohlásila hned a dolila do obou jejich kelímků punč, aby nemuseli jít hned doplnit. Poté chytila Lincolna za ruku a protáhla ho až k jednomu z vysokých dřevěných sloupů na kraji místnosti. Odtud byl skvělý rozhled úplně všude, navíc byli dostatečně daleko od hudby na to, aby je neohlušovala a věděli, co jeden druhému říká, ale zároveň se jí nevyhnuli. Zkrátka perfektní místo. Pustila Lincolnovu ruku, opřela se o sloup a věnovala krátký pohled okolí, poté její zrak zastavil na Lincolnovi a ona se zářivě usmála. "Víš, jak toho druhého poznáš úplně nejlépe?" usmívala se stále spokojeně a šlo poznat, že má dobrou náladu, ostatně, kdy neměla? "Tajné sny a přání." teď zase svůj pohled obrátila k sálu plnému lidí. "Vidíš je? Každý nějaká tajná přání má, jaká asi?"