Naštěstí pro Chrise, on je až příliš zaneprázdněn snahou zaujmout slečnu ve své společnosti, a proto nemá potřebu zkoumat okolí, aby si mohl všimnout jeho přítomnosti. I kdyby ho zaznamenal, nejspíš by se na víc než jen výhružný pohled nezmohl, jelikož je zde moc lidí a nato, aby si ho odtáhl někam stranou, nemá momentálně náladu ani čas. Za jiných okolností by se však obávat měl, protože se Kier zapřísáhl už na onom místě, kdy se po něm Chris poprvé a tím pádem nečekaně ohnal, že ho zabije. Samozřejmě to nelze brát tak úplně doslova, ale rozhodně hocha nic příjemného nečeká, až se dostane do jeho blízkosti. Nos, jenž měl kvůli němu zlomený, už má sice naštěstí zahojený, ale i tak se mu to chystá několikanásobně vrátit. Zatím pouze čeká na vhodnou příležitost.  
Momentálně se plně věnuje Cassidy, nad níž má skutečně v pití alkoholu navrch už jen díky jeho předešlým zkušenostem. Co se ostatních věcí týče, i nad nimi přemýšlel, ale jelikož se k ničemu jinému než alkoholu debata zatím nestočila, nemůže vyvodit žádný závěr, ačkoli nějaké ty domněnky má. Ovšem že i to s ní hodlá řešit, ale pro jistotu ne dřív, než kdy bude mít jistotu, že slečna má dostatečnou hodnotu promile v krvi. Třeba jí už ani více nebudou vadit další podobná oslovení, a že jich má v zásobě hned několik. To mimo jiné vysvětluje jeho nekončící pobízení k pití spolu s onou poznámkou, kterou naštěstí slečna bere pouze jako milé gesto a tím mu nahrává do karet, čímž mu to dělá ještě jednodušší. Na druhou stranu je pravda, že by s ní rád strávil nějaký ten čas, ale ne úplně v tom smyslu, v jakém si to Cass přebrala. Do té doby ji hodlá dál v pití podporovat a třeba se mu tak opravdu povede objevit daný koloběh, což by vskutku neznamenalo nic dobrého, tedy alespoň ne pro Cassidy. V tento moment si pouze nevinně stojí za myšlenkou, že je to jen těmi jeho argumenty, jež na ni zabírají a dohánějí ji k pití, a ne že by se mu tím tak snažila něco dokázat. Kdoví, jestli změní názor. Každopádně jestli je něco, čím si je opravdu jistý, tak to je ta její nejistota a nezkušenost, jež mu několikrát potvrdila právě tím nedůvěřivým zíráním do kelímku a množstvím výmluv, které se mu ale i tak podařilo úspěšně odrazit. Holt už ví, jak někoho dotlačit do něčeho, co nechce.
On jako chybu, že do sebe obrátila obsah svého kelímku, pochopitelně nebere, maximálně tak pro ni, ale pro něj to znamená krok vpřed a začátek velmi zajímavého večera, jenž snad dopadne tak, jak doufá. „Víno? To vy holky hodně pijete, ne?“ Soudí podle toho, co se zatím od nich doslechl a tím pádem ho ani nenapadlo, že by mohla myslet něco nealko. Ne že by on do sebe obracel pouze lihoviny, to ne, ale když se mu naskytne příležitost, krotí se pouze ve vzácných případech a shodou náhod toto je jeden z nich. Při pohledu na ten její úšklebek, jenž se jí objeví na tváři ve chvíli, kdy se on zasekne s odpovědí, se mu překvapivě líbí, jelikož se mu tak svým způsobem ukáže jako taková malá mrška, což on má velmi rád. „No...“ S odmlkou se uchechtne. „Docela dost.“ To jí snad jako odpověď stačí, jelikož je mu jasné, že kdyby jí tu začal povídat o procentech, stejně by jí to zřejmě nic moc neřeklo. Zmíní je až později, aby tak mohl tyto dvě lihoviny porovnat a ukázat jí, i když nepravdivě, že gin není tak silný. Právě proto že je na tom stejně jako bourbon, není důvod, aby jí bránil si ho naředit tonikem, když mu to zajistí, že se napije. Ano, sice počítal s tím, že 25 procent pro ni i tak bude znít šíleně, ale rozhodně lepší než aby zmínil těch 40, kterých gin doopravdy má. A kdoví, třeba jí to tentokrát zachutná a do dalších panáků ji nebude muset tak usilovně ukecávat, což by určitě uvítal. Takže zatímco jí ukazuje tu láhev, podívá se vedle sebe, zda je vůbec na stole i ten tonik, a světe jásej, je. Jen co slečna přikývne, vítězoslavně se ušklíbne a do nastaveného kelímku jí tekutinu nalije tak, aby to vydalo alespoň za dva panáky, načež vykulí oči a zatváří se poněkud polekaně, s čímž láhev rychle odkloní. „Jé sorry, ujela mi ruka.“ Hodí po ní omluvně očkem, doufajíc, že podal dobrý herecký výkon a že proti tomu slečna nebude nic namítat, i když s tím už asi stejně nic moc nenadělá. Poté čapne flašku s tonikem a v o něco menší míře jí dolije. „Tak s timhle radši pomalejc.“ Řekne, aby to tedy nevypadalo podezřele, počemž si odpije z vlastního kelímku a tím ho konečně vyprázdní, ale prozatím ho nehodlá znovu naplnit.

Bol to jeden z tých dní, kedy sa rozhodla vymeniť pohodlie svojej postele alebo pohodlie tých drevených lavíc knižnice v ktorých sa mnohokrát cítila lepšie ako doma, za elegantné šaty a za make up, ktorý ako inak sa rozhodla si urobiť ona sama. Všetko robila takmer na poslednú chvíľku, možno ak by mala nejaký doprovod, ktorý samozrejme odmietala, pretože nechcela sa niekým viazať na celý večer, určite by to ubehlo o čosi rýchlejšie. No v tejto chvíli pomalým krokom sa presunula k pripraveným šatám, ktoré mala úhľadne povesené a následne sa jej na tvári objavil malý úsmev. Aj napriek tomu, že by to mohlo vyzerať, že sú to len obyčajné šaty pre ňu samozrejme znamenali mnoho. Bol to dar od jej najlepšej kamarátky ešte pred tým, ako sa stihla rozlúčiť a odísť skúsiť ten takzvaný internátny život.
Bol to len ľahký make up, ktorý mala na tvári. Jemné, čierne linky, ktoré ešte o niečo viac zvýraznili jej modré oči, ktoré mali odtieň samotného oceána a samozrejme na pery si dala ľahký balzam, ktorý nemal jej perám pridať žiadnu farbu. Nemala to veľmi v obľube, kedy sa na jej tvári nachádzalo mnoho prvkov, ktoré by mohli lákať niekoho pozornosť. Obliekla si tie červené šaty, ktoré mali odhalené ramená a dokonalo plynuli na jej pokožke a na jej krivkách pričom pochopila, že to je presne ten správny čas na to, aby sa vydala na cesty. Netrvalo to dlho, možno len niekoľko minúť, kým našla to správne miesto. Po tom ako vkročila jednou nôžkou dnu a mala možnosť sa pozrieť okolo seba uvedomila si, že bude len málo ľudí, ktorých by na tomto mieste poznala. No a čo! Postačí pár minút, možno si nájde nejakých nových priateľov alebo dokonca nepriateľov s ktorými si neskôr vymení niekoľko názorov, a potom sa vráti opäť na svoju izbu, ktorú už berie ako svoj druhý domov.  
nemala v pláne tancovať, rozhodne ešte nie v tejto chvíli. Chcela na svojich perách okúsiť alkohol, z toho dôvodu sa rozhodla ísť si nejaký predsa len zohnať. netrvalo dlho a vo svojich rukách zvierala červený pohár v ktorom mala ten správny nápoj. nemala rada ak ju niekto pozýval na nejaký lacný alkohol, ktorý v konečnom dôsledku chuťovo chutil ako len prepláchnuté časti potrubia. Michaela si uvedomila, že videla vo svojej blízkosti dievčatá, ktoré jej tak povediac vôbec neprirástli k srdcu, tie blondínky, ktoré boli pomerne hlúpymi, človek by si dokonca mohol pomyslieť, že sa nachádza v ich prítomnosti.
,, krásny pohľad. nie je nič lepšie ako toto vidieť pred sebou." povedala Michaela po tom ako pred sebou videla párik dvoch zjavne zamilovaných ľudí, ktorí si prejavovali svoju náklonnosť dosť povrchným spôsobom. Doslova mohla medzi ich pauzami vidieť, všetko v ich hrdlách dokonca ak by sa o čosi viac sústredila, určite by si mohla všimnúť aj to, ako sa im súčasne premiešavajú sliny.Samozrejme, že to bol ten moment, kedy sa jej jemne nadvihol žalúdok a dokonca aj v tomto momente na miesto toho aby sa pozrela na svoj drink, takmer okamžite siahla po pohári, ktorý bol pri nej. Spomínala si na ten moment, kde ho dávala na posledy, dokonca aj to, kedy si ho priložila k perám a ochutnala chuť alkoholu, tak vedela, že to je ten správny.

Její ksichtík jasně vyjadřoval okamžité litování vypití bourbonu a zároveň muselo být nad slunce jasné, že něco podobného do ní už nedostane, teď už by neplatila ani ta její věčná snaha prokazovat, že dokáže s každým držet krok, protože jí to zkrátka nechutná a to vyhrává nad snahou dokazování ostatním, že je na stejné úrovni. Naštěstí ale Kieran po bourbonu znovu nesahal, což ji značně potěšilo, protože tu tekutinu už v životě nechce znovu ochutnat. Maximálně s něčím naředěný, ale to nealko by tam muselo být v převaze, aby přebilo tu chuť alkoholu. „Já jsem spíš na pivo, ale víno taky ušlo,“ jemně pokrčila rameny, moc dobře věděla, že tohle s většinou holek nemá moc společné, protože holky, a to hlavně ve spolku, byly přímo vysazené na pití vína, no a jí přitom přišlo pivo mnohem lepší. Je tedy pravda, že u nich doma v podstatě víno nebylo a moc se tam ani mezi sousedy nepilo, tam prostě vládlo pivo anebo tvrdý alkohol, no a vzhledem k neblahým zkušenostem s tvrdým alkoholem vždy preferovala pivo. Navíc pivo ani není tak silné, má málo procent, na rozdíl asi tady od bourbonu, který jich má… hodně, jak se dozvěděla. Sice se nedozvěděla přesné číslo, ale koneckonců co by si s ním počnula, stejně o tom moc nevěděla, takže tahle informace mohla relativně postačit. Ovšem při představení nového nápoje večera – ginu, procenta uvedl, nad kterými div nevyvalila oči, protože 25 procent znělo vážně šíleně, to snad ani nechtěla vědět, kolik měl ten bourbon… Vždyť pivo má něco kolem pouhých čtyř nebo snad pěti procent, a tohle? Šílený. Doma si asi sedne k počítači a něco si zjistí o síle alkoholu, protože dle jeho slov 25 není moc, tak si to aspoň ověří. Sice už asi bude pozdě, ale tak lepší než nikdy, přinejhorším se poučí pro příště. Ačkoliv se jí to zdálo silné a moc tomu nevěřila, přeci jen potřebovala něčím přebít tu ošklivou pachuť bourbonu, no a protože věděla, že tonik chutná dobře, tak nakonec svolila, aby jí ten gin nalil. Do kelímku pokukovala, aby ho mohla zarazit, protože toho doopravdy nechtěla moc. „Do-“ už se ho chystala zastavit, ale zrovna se z láhve vyvalil větší proud ginu, zaznělo rychlé glo glo a kelímek byl plnější, než chtěla. Hodila na něj nespokojený pohled, ale ne nijak vyčítavý, spíše takový smutný, protože si chtěla zlepšit chuť primárně tím tonikem, ale teď je tam na tonik méně místa, takže to třeba nebude tak dobrý, jak si vysnila. „Doobře,“ pokývala na jeho radu, ale v duchu už plánovala, že to postupně, jak bude odpíjet z kelímku, bude ještě trochu ředit tím tonikem. Aspoň jí to vydrží na delší dobu a s každým ředěním to bude o něco lepší, protože tam začne převažovat tonik. I přesto byla ale zvědavá na výslednou chuť, proto odpila, nanejvýš opatrně, chvíli se tvářila jako největší gurmán, který hodnotí kvalitu alkoholu, a na něj se podívala s lehkým úsměvem. Tohle očividně prošlo. Sice to bylo trochu trpké, ale to bylo hlavně tím tonikem, na jehož chuť je zvyklá, proto s tím asi neměla problém. „Není špatnej, ten gin s tonikem,“ pochválila tento výběr a znovu si ucucla, vážně plánovala držet se jeho rady, znělo to totiž rozumně. Viděla, že už měl dopito, ale celkem jí zaráželo, že se neměl k tomu, aby doplnil svůj vlastní nápoj, každopádně se ho rozhodla nevyptávat, asi usoudila, že teď Kieran v duchu diskutuje sám se sebou, co si zvolí jako další nápoj.

Sice zamířil k občerstvení, ale vůbec se nestihl občerstvit, protože od kelímků s pitím se rychle otočil, aby mohl zamířit za Tabbs. Možná tím trochu způsobil rozruch, protože lidé kolem jeho prudký pohyb nečekali, ale jemu to bylo tak nějak jedno, protože nechtěl Tabbs ztratil z očí, jak by ji pak zase hledal? Jak viděl v její ručce mobil, tak se trochu zastyděl, že jí už neodepsal, ale pořád vnitřně doufal, že jeho náhle zjevení bude úžasné překvápko, že to bude mnohem lepší, než kdyby se ohlásil. A taky že bylo! Tabbs se na něj široce usmívala a byla očividně ráda, že se nakonec přemohl a přišel mezi lidi, za což byl vlastně rád i on. „Nakonec jo,“ přitakal na ten očividný fakt s jemným úsměvem, skoro ho i přestávalo mrzet, že ji odmítl, protože tenhle moment překvapení je snad i lepší než kdyby jí rovnou řekl, že půjde. „Díky,“ skoro mu přišlo, že to řekla jen ze zdvořilosti, protože upřímně on nevypadal vůbec nijak extra, oproti ní si přišel hodně obyčejně a skoro i litovat své volby oblečení, přišel si, že by jí mohl i dělat ostudu, protože zvolil obyčejnou košili, no a ona tady byla v takových krásných šatech, ve kterých byla ona sama krás.. no, prostě jí to slušelo a on jí to kazil. „Já,“ na chvíli se odmlčel, protože moc nevěděl, jak by to měl podat a nevypadat u toho úplně uboze. „Tak jsem si řekl, že bych společenským akcím asi mohl dát šanci, navíc jsme se dlouho neviděli a já bych nerad byl ten kazič schůzek,“ trochu to zaobalil, ale nedalo by se říct, že by úplně lhal, to by on nerad. Jak by totiž mohl tak čisté bytůstce lhát, že? Navíc ta poslední část byla opravdu čistá, nezaobalená pravda, to by ho vážně mrzelo, kdyby on byl ten, co by jim házel klacky pod nohy… Navíc by pak na něj klacky asi hodila Lacey… Ale ne, kvůli tomu tady nebyl, rozhodně si tady neplnil žádnou povinnost vůči Lacey, prostě sem chtěl jít a tečka. „No, nedáme si teda něco?“ kývl k punči, u kterého stáli, protože sice stáli u pití, ale ani jeden z nich neměl kelímek v rukou.

A právě díky její reakci ví, že zkoušet na ni něco podobného či nedejbože stejného by nemělo smysl, a proto na láhev bourbonu už více nesahá. Jeho kelímek ho navíc stále ještě trochu obsahuje, takže nemá ani potřebu si dolévat, a co se slečny týče, lepší jí ho nenutit, když ví, že když už, tak by si ho stejně něčím naředila, a představa tohoto skvělého nápoje s něčím smíchaného ho opravdu velmi znechucuje. „Ale nepovídej...“ Ozve se překvapeně, avšak na jeho výrazu je znát, že je skutečně mile překvapen. Dokonce i zakroutí hlavou. „To je ještě lepší.“ Uchechtne se a skoro se mu nechce ani věřit, že tahle barbarka, co by si ředila tvrdý alkohol, dává přednost pivu před vínem. Většina holek, se kterými se setkal, preferovala raději to víno, proto ho zmínil i ve své předchozí otázce a i přesně proto je teď zaskočen, že zrovna tahle drobounká brunetka má raději pivo. Je sice pravda, že není tak silné, ale rovněž není tak "elegantní". Že by to byl ten důvod, proč ho moc holek nepije? Díky tomu si začíná čím dál více uvědomovat, že se opravdu Cassidy od hodně dívek, alespoň zde na univerzitě, liší a nejen v tomhle směru, což ho svým způsobem fascinuje a zároveň láká, jelikož to samé stále dokola se po čase vždy omrzí. Každopádně když už ví, jak silným lihovinám se vyvarovat, sáhne tedy po ginu, který vskutku se nezdá být takovým, jakým ho představil. Procenta mu ubral proto, že mu Cass jasně předtím svou reakcí naznačila, že se má podobně silným nápojům vyvarovat, takže za účelem do ní dostat alespoň toto si neodpustil malinkatou lež, která by však mohla mít velké následky. V to on rozhodně doufá. Na druhou stranu je pravda, že 25 procent se stále může zdát jako příliš, takže aby tuto nabídku ještě přikrášlil, nabídne jí k tomu právě ten tonik. On sám gin s tonikem ještě nezkoušel, ale co tak slyšel, prý to nechutná špatně a ačkoli se jedná o naředěný alkohol, na síle moc neztratí, obzvlášť když se mu tak fikaně povede jí ho nalít tolik. Na její ne moc hezký pohled odpoví menším omluvným, přičemž smířeně pokrčí rameny a přidá i ten tonik, samozřejmě spokojený sám se sebou. Zato společnice tak rozhodně nevypadá, na základě čehož si toho jejího smutného pohledu raději nevšímá. Pozorně ji však pozoruje v momentě, kdy si odpije, jelikož je velmi zvědav, zda bude tento pokus tentokrát úspěšný. A hle, její slova ho o tom následně přesvědčí, což ho motivuje k menšímu spokojenému úsměvu. „Tak vidíš, že vim, co je dobrý, kotě.“ S mrknutím jejím směrem a nevědomostí, že mu znovu ujelo další oslovení, odloží svůj kelímek na stůl, kde si poté očima ještě jednou přeměří láhve, přemýšlejíc, zda by si ještě neměl nalít. A vskutku že ho to láká. Bohužel myšlenka na jeho plány tento nápad ihned zamítne, a tak přejede pohledem zpět na Cassidy, na kterou se pousměje a snad aby ohromil svýma rukama sportovce, si sundá riflovou bundu, pod kterou má tričko s krátkým rukávem, a nechá si ji přehozenou přes předloktí a zápěstí, zatímco obě ruce ponoří do předních kapes u džín.

Jako by se dívala do zrcadla, jen před pár lety. Byla prostě stejná. Pak přišel jeden člověk a život jí obrátil naruby, v tom dobrém slova smyslu. Postavil ji na nohy, udělal ji šťastnou a to jedním kouzlem a tím byla pouhá jeho společnost. To potřebovala. Zamýšlela se, na jeho slovech něco bude. "Jednou jsem se.. Sama shodla nad tím že.. Když mají přijít hezké věci, musí tu být ty špatné. Bylo těžké věřit, ale jeden člověk mi dost pomohl. Tudíž je dost možné, že to bude buď na smrtelné posteli, nebo v dalším životě, ale aspoň něco hm?" Zavtipkuje lehce, ona v to prostě věří. V jeho štěstí, co se brzy někde určitě objeví. Tady už asi naznačila víc než chtěla, že si asi taky něčím vážným prošla, a to asi nechtěla. Nerada to prozrazovala, už vůbec proto aby si někdo myslel, jak ze sebe dělá chudinku. Pozvedne k němu svá očka, mávne rovnou rukou. "Ne že.. Bych tě tu chtěla svlékat, ale můžeš mě tím otravovat. Je to maličkost. Třeba tě to nakonec dovede i odpuzování holek." Zakřenila se, pochybuje o tom. Kdyby věděly, že tu je, měl by jejich plnou pozornost. Nechce aby tohle všechno vyznělo špatně, už dlouho její srdce patří Mattymu, kterému to ještě nepřiznala. Jen.. Podívejme se, je sice tichý, ale pohledný, na to holky frčí. Na co by zajisté frčela i ona je ta povaha. Ale první je vzhled, každý na to hladí, ať nikdo neříká že ne. Z části se krása hledá očima, pak až srdcem. Prohlížela si ho, až si všimla deníku, taktéž asi nebyl zrovna ukecaný typ, jen ji mrzelo, že ho našel taky trochu mokrý. "Myslím že stačí odlepit opatrně stránky a doma sušit a.. Přežije to. Leda skočit na záchod a fénovat." Pokrčí lehce rameny, svou drobnou ručkou stiskne tu jeho. Jeho jméno se jí líbilo. "Hmm.. Tak Benjamin." Usměje se nad tím spokojeně, odhrne si pramen blonďatých vlasů. "Tak tedy Benjamine. Mám pro tebe dnes dobrou zprávu. Dnes, nebudeš na nový rok sám. Pokud tedy oceníš mojí společnost, oslavíme to nějak spolu." Drkne do něj lehce, víc by jí to beztak ani nešlo. Upije trochu ze svého džusu a doufá, že bude rád. Vzhledem k tomu, jak začala jejich konverzace, mohlo by to být fajn a pokecají. Nepatrně nakoukne do jeho deníku notesu, či jak tomu říci a pomalu rozdělí pár stran. "Není to tak hrozné. To půjde dobře sušit." Mrkne na něj povzbudivě.

"Věříš na další život?" Pozvedne obočí ale i tak bral její slova na vědomí, možná že si dá přeci jen na Nový rok nějaké předsevzetí a to takové, že bude hledat tu osobu, která by mu mohla rozzářit svět. Jeho obočí bylo pozdvednuto i z jiného důvodu. Že by i ona neměla život jak v peřince? moc dobře věděl že si myšlenku radši nechá pro sebe. Přišlo mu velmi nevychované se ptát hned na její minulost a navíc na Nový rok. Stejně počítal že ještě pohodí pár vět a půjdou si svojí cestou. Sám ji moc dobře rozuměl, nikdy neříkal nic o své minulosti a mohl být rád že mu nezbyly ani jizvy z ní. To by pak musel vnímat všechny ty lítostivé pohledy a to nechtěl. Nadechne se a malinko se zasměje. "Když to tak říkáš klidně toho využiju, neboť opravdu bych se svojí šikovností, kterou lehce postrádám bych namočil celé tričko a pak bych musel domů," ušklíbl se slabě a znovu se zhoupl na patách."Za odpuzovadlo bych byl celkem vděčný," poví trochu tiše a sklopí pohled. Neměl za potřebí mít nějakou přítomnost holek, stejně by hned odešli protože by byl ticho a nic neřekl. Byl moc tichý, věděl to o sobě ale proč se tedy bavil s ní? Přišlo mu to jako nějaká pozitivní energie co na něj až moc působí. "Byl rád aspoň kdybych to mohl všechno opsat. Stačilo by to bohatě," povzdeche si a blok si stále držel v ruce. Měl by si častěji z něj vypisovat věci, aby nedopadl jako te, chudák. "Přesně tak. Není to perfektní jméno ale líbí se mi," jediná věc co mu zůstala po matce. Po otci měl druhé jméno a příjmení dostal od první pěstounské rodiny. Zvedl k ní pohled a musel se zářivě usmát s promnutím zátylku."Budu jedině rád, ovšem až dojde řeč dost možná tě odradím svymz tichem. Určitě sis všimla že nejsem výřečný," poví lehce nervózně a pak se podívá na blok a tričko. "Tak z prvu to můžeme tedy zkusit opravit a umýt," pousměje se a pozvedne obočí zdali bude souhlasit.

Jeho otázka jí donutila přemýšlet. Sama neví, v co věří. Pokrčila nad tím lehce rameny a v drobné ručce otáčela skleničkou, v níž se nacházel do oranžova zbarvený džus. Zdál se býti jako pomerančový, ale to byl jen klam. Někdo tomu věří, věří v klam, ale je to mangové. Tak jak má něčemu v tomhle světě věřit: Vše se nějak tváří, všichni vypráví ale komu věřit? Srdci. Zavrtí tedy lehce hlavou. "Je těžké něco věřit. I v pohádky by bylo v téhle době bezpečnější, než lidem." Uchechtne se lehce. Proč lidem, na to se neptal. Tyhle věci, otázky na posmrtný život a jejich odpovědi, mají na krku také lidé. "Spíš jsou věci, ve které nevěřím." Pokrčí rameny. Tolik polemizování, jež ji dostalo k závěru, moc nad tím přemýšlela a neví, jestli on je na tohle zvyklý. Odpovědi si nevycucá z prstu. Musí nejdříve přemýšlet. Odvrátili se celkem od jejich negativního tématu, uzavřeli to přirozeně, asi ji pochopil. V tom ji napadl poměrně dobrý návrh, jež mohl vypadat poněkud troufale. Nabídla mu umytí fleku na tričku, když se dozvěděla, že na tohle moc zručný není. Nedělalo jí to problém, kupodivu mu to nevyznělo divně, za což byla ráda. "Dobře tak to trochu umyjeme a nějak i vysušíme.. Aspoň trochu když už nic." Lehce se usměje, není to nejlepší, pračka by byla nejlepší, ale co se dá dělat? Pohlédne na něj se zamračeným výrazem. "Ale notak.. Mohl bys mít určitě kteroukoliv.. Pokud tedy.. No, bez jejich povahy, ta se zdá být velice.." Odkašle si. "Zajímavá." Pousměje se, určitě věděl jak to myslí. Jsou tu krásné slečny, ale co zatím potkala, samé pipiny, věří v ty jež jsou tu i normální a skrývají se, a velmi dobře! Ale většinou tu panuje krása vnější, než-li vnitřní. Tolik holek s výkaly v hlavě, kam jsme se to dopracovali? To, že byl tichý ji nevadilo, ani ona normálně nebyla výřečná, ale dnes cítila, že on si to zaslouží. Cítit zájem. Nedělá to z lítosti, prostě mu tu společnost chce dát, vypadá jako báječný člověk. To by jí možná nevěřil, protože ho zná chvíli, ale panovala by otázka, jak to ví? Cítí to.. Vyřazuje to z něj pro ni. Ani neví, jak moc si jsou podobní. "Opsat, to by trvalo, jsi talentovaný písař koukám. Snad ti mohu nějak pomoci." Lehce pokrčí rameny, neví jak je v tomhle zručná, od Mattyho má nějaké tipy, ale jediné co, tak píše písně.. Má tedy výdrž dlouho do noci. Dokáže se s textem dlouho trápit a k tomu ty noty a akordy, pfů. "To jméno je perfektní. Líbí se mi a hodí se k tobě. Patří k tobě, musí být perfektní." Uculila se roztomile, upila džusu a odložila prázdnou skleničku, na barmana si jako některé netroufla mávnout, zas tak pohledná podle ní není, aby si to dovolila. Položila přesnou částku pod skleničku a čekala. Nadzvedne překvapeně obočí a pak je donucena se zasmát. "Na tichu není nic špatného, asi mi neuvěříš, ale.. normálně taky nejsem výmluvná, jsi dobrá společnost." Usměje se lehce, pomalu se zvedne z barové židle a všimne si po očku, jak barman odebral peníze z pod skleničky, poděkoval a na taktéž. Věnuje hned pohled zase Benjaminovi, kterému se rozhodla pomoci.. "Takže tričko a notes, či naopak? Možná by to šlo udělat souvisle a mezitím by uschlo. Pochybuju, že bys na dámských nebyl vítán.. Asi nebudeš první kdo tam bude."

Vážně nemohla říct, jak hrozně teď byla šťastná. Lincoln tu byl! Na večírku! Čekala, že se tu stane spousta věcí, ale tohle ji ani nenapadlo poté, co ji několikrát odmítl. Nezlobila se na něj, chápala, že to není nic pro něj, říkala si, že ho třeba někdy přemluví, aby to alespoň zkusil. Ale teď byl tady. Oblečený v košili a i to jí přišlo jako dostačující. Navíc, co si budeme, většina chlapců se příliš netrápila s tím, co si oblečou. Dívky naopak často vypadaly nastrojeně, nádherně. Tabitha? Ta si nepřisla nijak. Prostě naprosto obyčejně, jen v šatech, které už si pravděpodobně nikdy nevezme. Kam by si je také brala, zase tolik podobných akcí tu nebývá. No a přeci jen, byla vážně ráda, že se nakonec rozhodl přijít, jelikož se mu to třeba zalíbí a příště nebude tak těžké ho přemluvit. Ne snad? No a nebo taky naopak. Ovšem ona se rozhodla, že udělá vše proto, aby se mu tu co nejvíc líbilo a příště s ní šel znovu. Potom už jen s úsměvem kývla na jeho poděkování. Po její další otázce se zdálo, že vlastně ani neví, jak by jí odpověděl. To bylo v pořádku, občas lidé zkrátka dělají spontánní rozhodnutí a ona byla upřímně ráda, že se tak rozhodl. Tenhle večer se rázem stal lepší, už se totiž těšila, že si s ním zase tak hezky popovídá. Tedy ono bylo pěkné si s ním i psát, ale přeci jen mluvení z očí do očí jí prostě přišlo lepší. "Je dobře, že ses rozhodl to zkusit." řekla a šioký úsměv jí z tváře nemizel ani na chviličku. "Věřím, že si dnešek užijeme!" prohlásila s naprostou jistotou, no a také to hodlala zařídit. Netušila sice, jak bude večer probíhat, ale byla si jistá, že se nic pokazit nemůže. A kdyby tu náhodou začal někdo pobíhat bez trička po stolech a zpívat písničku, kterou zrovna hrají, to by byla spíše taková sranda. Brala to tak, jak to bylo, lidi tohle občas dělali, tedy ona to jednou zažila. Nebyla tedy ten člověk, který běhal po stole, ale zrovna se snažila nalít si pití. Nicméně, o tom jindy.  "Dobrý nápad!" přikývla, jelikož bylo vážně zvláštní, že oba stáli u punče, ale nic nepili.

Jeho překvapení nad jejími preferencemi chápe, však většina holek raději sahá po vínu, asi protože působí elegantněji, ale ona je zkrátka naučená na pivo, to je podle ní i mnohem lepší než víno. Pivo je slabší, když je horko, tak vás i skvěle ochladí, prostě boží mok, na rozdíl od vína, které si nemůžete vychutnat úplně vždy, protože víno je navíc mnohem silnější. Rozhodně tedy není silné jako tady bourbon anebo ten gin, ale rozhodně vás odrovná víc jedna sklenička vína než jedna sklenka piva, asi i proto pivo preferuje. „U nás každej pil pivo, na víno se moc nehrálo, takže ani ho moc nebylo,“ určitě mu tento stručný náhled do toho, proč vlastně pije pivo raději než víno bude stačit, určitě nepotřebuje nějaké detaily z její cesty za pivem, a kdyby ho to náhodou zaujalo, určitě by se dokázal zeptat, pusu má prořízlou dost na jakýkoliv dotaz, i na tohle by se uměl zeptat. Sice ji jeho potěšený výraz těšil, ale upřímně moc nechápala, proč že je to tak skvělé. Tak prostě má něco radši než něco, no a? Jediné, co ji napadlo, bylo, že i on má pivo rád a potěšilo ho slyšet, že aspoň v nějakém alkoholu se shodnou, když už se očividně neshodli o tom bourbonu. Dalším testem, jestli se shodnou, měl být gin, kterého se Kieran tak ochotně chopil a gentlemansky se nabídl, že jí nalije. Samozřejmě by to zvládla sama, možná i lépe než on, jí by totiž ruka určitě neujela, ale nechtěla se zbytečně dohadovat, proto k němu kelímek přistrčila, aby jí teda nalil. Nechtěla, aby to chutnalo špatně, proto kontrolovala, kolik toho lije, aby byl dostatek místa pro tonik. Pořád to vypadalo dobře, už se ho chystala zastavit, ale najednou se spustil úplný vodopád ginu a jeho objem v kelímku se snad zdvojnásobil. Nekoukala na něj ani vyčítavě, ani nedůvěřivě, upřímně ji ani nenapadlo, že by to snad mohl udělat schválně, ten bourbon asi měl už lehký vliv na její kritické myšlení, ale tvářila se trochu smutně, protože se bála, že to bude zase hnus a tím pádem nezapije tu pachuť bourbonu, navíc ještě bude muset shánět něco na zapití téhle chuti. Každopádně když už jí to teda namíchal, přeci to tady nevylije nebo neodloží stranou, aspoň šanci tomu dá. Cucla si opatrně, aby si přinejhorším tolik nepokazila chuť, ale ono to bylo překvapivě dobré. Rozhodně se nejednalo o něco naprosto dechberoucího, ale oproti bourbonu to bylo skvělé, což se nebála říct ani nahlas. „Cass, ne kotě,“ opravila jeho oslovení, na které si pořád nedokázala zvyknout, a raději si znovu cucla z kelímku. Sledovala ho u jeho zkoumání lahví, celkem zvědavá, po čem sáhne on, ale on nakonec nesáhl po ničem a jen si svlékl bundu. Jako první pohled měla zaměřený právě na tu bundu, protože dokud ji měl na sobě, přišla jí tak přiměřeně velká, ale teď, když ji sundal, vypadala větší a musela se pousmát nad tím, jak malá by vypadala v té jeho bundě. Tyhle rozdíly v oblečení ji občas fascinovaly, když zrovna měla náladu na to, aby se na ně zaměřila. Samozřejmě pohledem zabloudila i k jeho svalům, které uměla ocenit, ale nebylo to nic, z čeho by se jí lámaly kolena. Přeci jen je mezi osvalenými sportovci poměrně často, vidí je i ve fitku, když tam pracuje, takže to pro ni není nijak výjimečný pohled, ovšem musí uznat, že vypracovaný je. „Ty už si nic nedáš?“ zeptala se ho, snad aby už nemusela přemýšlet nad jeho svaly a vlastně všemi svaly, co kdy viděla.

Ono je spoustu lidí toho názoru, ostatně Kieran není výjimkou, že pivo je spíše chlapské pití, zatímco víno pocucávají především holky, když probírají takové ty své typické věci, kterým on nikdy ani pořádně nerozuměl. Upřímně, ani se mu nevybavuje nikdo z jeho známých, kdo ano, a že už to párkrát řešili - nad plechovkou piva. Je sice pravda, že co při porovnávání těchto dvou nápojů hraje velkou roli, je jejich síla, ale pro něj je přednostnější spíše chuť, od níž se mimo jiné odvíjí i již slečnou zmíněná teplota. „U vás? To je kde?“ Ne že by potřeboval nějaké extra detaily ohledně její “cesty za pivem” nebo zvyků, o které se asi jedná, jak tak z jejích slov pochopil, ale na druhou stranu by ho alespoň zajímalo, odkud pochází, když tam mají takhle zajímavě znějící zvyky. Ne že by to u něj doma nebývalo něco podobného, jeho otec měl vždy plechovek plnou zásobu a dokonce si ani nevšiml, když se mu sem tam nějaká ztratila. To bylo právě v té době, kdy bylo Kierovi třináct a začínal zkoušet všechny ty různé nekalosti, nevinným pitím piva počínaje. Od toho se poté samozřejmě dostal k silnějším lihovinám, mezi které patřil třeba i ten bourbon, jenž si velmi oblíbil. Škoda, že nemůže říct to samé o Cass.
On ten gin ani trochu nebere jako test jestli se shodnou, ale pouze opatrně zkouší, jestli jí alespoň dostatečně zachutná, aby ho mohl poté do ní nalít víc. Není tedy divu, že se snaží ohromit těmi gentlemanskými gesty, jako například že jí nalije. Upřímně, ono se ani tak nejedná o záměrně cílené gentlemanské gesto, jako spíš o jistotu, že takto má téměř pod kontrolou, kolik toho společnice posléze vypije. Bylo mu samozřejmě jasné, že by mu neprošlo jí toho nalít tolik, a proto předvedl to divadýlko, že mu ujela ruka. Navíc o co jde, když jí to i tak zachutná, což ho potěší už jen z toho důvodu, že nebude muset dál vymýšlet další možnosti a variace. A když už, tak alespoň ne v blízké době vzhledem k tomu, jak fikaně se mu povedlo její kelímek naplnit, tím se je jist. I když co si budeme povídat, uvítal by, kdyby to do sebe obrátila co nejrychleji, ale do toho ji nehodlá nutit, aby to opravdu nevypadalo, že ji chce záměrně opít. Přece by se tak jednoduše a primitivně neprozradil. „Jak myslíš.“ Odvětí s úšklebkem na její opravu daného oslovení, takže přeci jen je nakonec otázkou, zda mu opravdu vyklouzlo náhodou či nikoli. Každopádně ho přesvědčilo o tom, že slečna ještě zdaleka v sobě nemá tolik alkoholu, kolik je potřeba. Naštěstí mezi jednotlivými loky nedělá veliké přestávky, takže si je vědom toho, že to už moc dlouho trvat nebude. Proto by byla škoda, kdyby do sebe do té doby lil i něco on a přišel o ten správný moment, jelikož toto si chce užít s plným vědomím, na základě čehož už začíná být pomalu nedočkavý. Naštěstí se mu to však daří nedávat najevo, protože co by si o něm Cassidy potom pomyslela, že jo. Okouzlit se ji pokusí proto i svým tělem, konkrétně tedy dobře vyrýsovanýma rukama, na které je vskutku velice hrdý, a proto se s ním velmi rád pyšní. Co se celkového vzhledu týče, na něm si velmi zakládá, jelikož co si budeme povídat, on si je velmi dobře vědom toho, jak dobře vypadá. Není tedy překvapivé to jeho sebevědomí. „Určitě, ale až za chvíli. Když ten bourbon pomalu upíjíš, tak ti víc zaplní žaludek. Ne jak tys ho do sebe kopla.“ Zasměje se a nenápadně hodí očkem po jejím kelímku, aby měl přehled, kolik toho zatím vypila.

Viděl na ní to nadšení, což ho skutečně těšilo, z jemu neznámých důvodů to nadšení sdílel, jakoby ho tím úplně nakazila, proto se nedokázal přestat usmívat. Byl tady, se šťastnou a příjemnou společností, která ho doopravdy ráda viděla, a to ho těšilo. Sice se vedle ní svým vzhledem cítil trochu nepatřičně, protože Tabbs by v těch šatičkách mohla jít i na nějaký ples, i když on na žádném nikdy nebyl, takže vlastně ani neví, jestli tohle není náhodou málo nóbl a na plese by s tím nepochodila. Tedy, u něj by pochodila, on by ji i v těchto pro někoho třeba obyčejných šatech prohlásil královnou plesu, pokud se to ještě dělá, ale koneckonců, na jeho názoru asi zase tak moc nesejde, že? „Asi bylo načase, co?“ pousmál se nad svou vlastní nespolečenskostí, uměl se na to dívat s nadhledem, holt věděl, že takový je a neměl potřebu se z toho nějak vykrucovat, naučil se s tímhle svým nešvarem a větší láskou ke knihám než k lidem poměrně dobře žít. Dobře, o tom by se dalo diskutovat, kdyby s tím totiž tak dobře uměl žít, asi by se teď nenacházel tady, na večírku a s lidmi, ale dejme tomu, že tohle je jen výjimka potvrzující pravidlo. „A já budu věřit tobě,“ věnoval jí milý úsměv, on totiž moc neměl představu o tom, co se tady tak může všechno dělat, proto už teď se v duchu rozhodl, že tento večer nechá víceméně v její režii, vlastně že si od ní nechá ukázat, jaké to je jednou za čas vyrazit do společnosti. Třeba se mu to nakonec zalíbí a on si takovéhle výlety bude dělat častěji, hlavně když bude mít tak skvělý doprovod, jakým tady Tabbs rozhodně je. Možná jeho nechození na společenské akce souvisí i s tím, že vlastně ani neměl moc s kým chodit, Teddy na to taky nebyla, i když teda minule ohledně toho plesu ho celkem zradila, že tam šla a ještě s nějakým chlapcem! No a pak tu byla Lacey, která sice na akce chodila, ale většinou měla vlastní doprovod a Lincoln by úplně nebyl vítán. Každopádně teď už našel potencionální doprovod, který by ho byl schopný vytáhnout na všemožné akce, tak se uvidí, jak se to bude Tabbs v budoucnu dařit. Přikývl na ten nápad s punčem a rovnou se chopil nalévání, jako gentleman. Nejdříve nalil jí a kelímek jí podal, poté nalil sám sobě a pousmál se na Tabbs. „Tak asi.. na hezký večer, to se říká?“ optal se a zdvihl kelímek tak, jakoby si měli ťuknout.

Přikývla. Možná ano, možná bylo načase. Nicméně chápala, že tohle pro něj bude asi něco nového, takže ho nechtěla rovnou hodit mezi všechny ty lidi a nechat ho, ať se v tom vymáchá. Jo, přesně tohle nebyl její styl. Takže mu postupem času ukázala všechny ty fajn věci, který se dají na takovém večírku dělat, pěkně pomalu a s její doprovodem...no a snad dobrou konverzací. Bylo jí s ním příjemně a tak nějak doufala, že se i on cítí v její přítomnosti alespoň z poloviny tak dobře, jako ona v jeho. To by už samo o sobě bylo dost. Opravdu. No ale vzhledem k tomu, že tu Lincoln nakonec je předpokládala, že zase tak hrozné to s ní nebude. Ale kdoví, možná tu nebyl kvůli ní, ona jeho důvody pořádně neznala. Ani nepotřebovala. Hlavní přece bylo, že je tu s ní. Bylo to pěkné. Věřila, že si to užijí. On zase věřil jí. Skvěle. Tudíž tomu věřili oba. To bylo akorát tak dobře, jelikož kdyby to tak nebylo, možná by to bylo trochu...komplikovanější. Přeci jen, když v něco věříš, je lehčí to uskutečnit. A tak s úsměvem už osnovala svůj ďábelský, no, spíše andělský plán, díky kterému se budou oba dva bavit. Zeptal se na pití a když to odsouhlasila, nalil jí kelímek punče a poté pronesl nějaký přípitek, díky čemuž se zasmála, jelikož si tím byl nejistý a to jí prostě přišlo docela roztomilé. "Na hezký večer." přikývla, načež si s ním ťukla, protože jí to přišlo k tomu celému takové správné a hned se napila, jelikož měla žízeň. Nebyl moc dobrý nápad skoro celý den nepít, ale vždyť nebyl čas! Už od oběda byla příprava v plném proudu. K začátku se rozhodla, že bude dobré, když tu chvíli jen tak postojí a budou si povídat, Lincoln si třeba zvykne na hluk a potom pro něj bude jednodušší se uvolnit. Jo, to bylo ono.

Sledoval jak je zamýšlená, no aspoň si to myslel že přemýšlí, přeci jen není žádný empatik. Když řekne tu větu sám se na chvíli zamyslel. Měla pravdu, přeci jen dnešní lidé byli skoro jako zvířata. On sám málo komu věřil, nikomu by neřekl svoje tajemství spíš něco ze své minulosti, člověk by se bál, že to bude použité proti němu a to i tak cítil. "Pravda, sám věřím málo čemu, protože když se věří v něco v co bychom neměli akorát by se nám to vymstilo," poví svoji teorii ale sám věřil v něco po smrti. Tělo sice nežije ale vědomí jo. Každý na to měl nějaký názor a on by si nejraději všechny vyslechl aby z toho mohl udělat závěr. "I když jen trochu bude to stačit," pousmál se mile. "No právě, je tu spousta dívek bez povahy kterou bych k dívce chtěl. Samé kravky, s velkými výstřihy, chtějíc pro sebe jen to nejlepší a na druhé nemyslí," uchechtne se a pak pokrčí rameny. "Jestliže bych tu našel dívku na bílém koni tak klidně," uchechtne se, možná bylo bláhové myslet na pravou lásku, ale přeci jen ve svém životě něco nevzdával. Pořád měl nějakou tu víru i když dosti bláhovou. Sledoval ji s menším zájmem, měl dnes asi štěstí že se k němu připojila tahle dívka, no že k němu spadl. Přeci jen ta nešikovnost k něčemu byla tak jak říkala. Nad to myšlenkou se musel uchechtnout, až teď tomu rozuměl. "Nějak mi to nebude vadit neboť tam mám velmi důležité informace. Písař? Jo tak nějak, jednou vydám něco do velmi populárních novin," zvedne hrdě bradu a pak si uvědomila že prozradil něco o sobě a tak se znovu hned uvolnil. "Už to že mi chceš pomoct umýt tričko je velká pomoc," pousměje se a podrbe se na zátylku. S ní se nějak moc cítil... Ukecaně? To bude ono, ovšem bylo to takové uvolňující. Po jejích dalších slov se uculil, dost možná se mu tváře nabraly červenou barvu a sklopil pohled. Někdo poprvé řekl že má velmi pěkné jméno a to mu pěkně zvedlo sebevědomí. "Máš taky krásné jméno, opravdu jo, hezky se k tobě moc hodí," nebyl moc s lidmi a tak ani nevěděl jestli se mu lichotka povedla ale myslel si že ano. Sledoval její počínání se skleničkou a barmanem a pak se rozhlédl okolo. "Takže až mi dojdou slova budeme ticho spolu až do nového roku," zasměje se neboť ta představa mu opravdu přišla vtipná. "Zkusíme oboje. Dám ti mé tričko a já se mohu u fénu na ruce věnovat bloku," souhlasil téměř okamžitě a pak se uchechtne."Bude to prvně co snad budu na dámských záchodech, ale zvládnu to. Bude-li se tam na mě lepit nějaká holka pomůžeš mi," pozvedl prst na varování a pak když vstala se pomalu rozešel k toaletam a ještě se na ni podíval zda-li jde taktéž.