Na chvilku se zamyslel. “Tak to, abychom si povídali velmi potichu. Třeba by mě pak někdo zatáhl do velké černé dodávky a za pomoci násilí mě vyslýchali.“ Šept a snažil se vypadat vážně. Ovšem, ten tón mu moc dlouho nevydržel a rozesmál se nad tou představou. Bylo by to jako v nějakém filmu, kde věčně nějaké ty tajné agenty zavírají do dodávek nebo je připoutají v nějaké staré budově a tam je mučí, dokud jim neřeknou to, co chtějí. Asi by to nebyl zrovna příjemný zážitek, ale ten adrenalin a to vzrušení by možná bylo super. “Tak to jsem opravdu rád, že nepatřím mezi ty mnohé. Jo a proto ho pak taky nenechám dávat pozor na cestu, až ho zahlédnu.“ Protočil panenky a usmál se. Byl opravdu rád, že má povahu člověka, které mu je skoro všechno jedno, dobře skoro všechno, a nenechává si kazit ničím náladu. Trochu se zamračil a zkřížil si ruce na hrudě. “Pokud se pořád budeš omlouvat, tak tě budu-“ Odmlčel se., aby mohl něco vymyslet. Napadalo ho plno až moc brutálních nápadů, ale žádný normální. Ovšem na konec ho něco trochu normální napadlo. Rozhodně to není tak brutální a násilnické jako ty nápady předtím. Ale rozhodně není žádný násilník ani masochista. Jen hodně kouká na brutální filmy. To by mělo asi skončit a to co nejdříve. “Za každou omluvu, kterou od tebe uslyším, tě cvrnknu do čela, aby ses to odnaučila.“ Ušklíbl se a nadhodil výraz, že to myslí smrtelně vážně. I když nebude přímo v její společnosti, ale uslyší to od ní, přiběhne a cvrnkne ji. Nebude mu to dělat problém, aby někoho odnaučil něco, čeho by mohli využít ostatní ve svůj prospěch. Rozhodně by to nebylo nijak příjemné pro ni a udělá to pro její vlastní dobro. “Mimo to, stále chceš tady zůstat? Pokud chceš jít, tak stejně budu s tebou, protože nemám co dělat. Budu tvůj menší doprovod, dejme tomu.“ Uculil se a podíval se kolem sebe. Byla pravda, že už odešlo plno lidí a skoro nikdo už nepřicházel. Bylo to takové zvláštní. Čekal by, že tady bude hromada lidí jenom kvůli pití. No, asi se v tom spletl.

No jak to tak vypadá, očividně si s ní Angela nedá, což mu nevdí protože on to nebere jako nutnost ani pro sebe, tak proč pro ni? Není ani typ člověka co někoho do něčeho bude nutit, to není jeho styl. A jí do něčeho nutit a něčeho takového? Tak to už je pro něj ještě více tabu. Nerad by jí dělal to, co ona nechce. Dokáže se taktéž bavit i bez alkoholu, i když co si budeme, jemu by možná v mluvě alkohol pomohl.. S komunikací má možná trochu problém, i sám on by to přiznal. Zasmál se jejímu sebevědomí a o její neuvěřitelně magické a nadlidské síle, ona ho hold umí překvapit co ještě z té pusy na něj vybalí. Jemně chytne její paži, zmáčkne a kývne vážně hlavou. Palec ruky vyzvedl na horu, aby dokázal jak moc velké svaly má. Tyto bicáky se musí prostě ocenit, nelze je jen tak přehlédnout. Asi se jí zeptá na její protein. Ale ne, ještě by byl vystrašen že ho mít nemusí! Heh. Užívá si její přítomnost v jeho náruči, bylo příjemné mít takovéhle hezké a příjemné děvče u sebe, ještě když se tak hezky tulila a tvářičky měla jako jablíčka. Její nabídka ho hodně překvapila, jenže tím milým způsobem. V tu chvíli jeho výraz tak nevypadal, nedalo se vyčíst zda-li se mu nabídka zdá troufalá a těší ho, nebo netěší. Chtěl se jí dívat do těch čokoládově zbarvených oček, jenže ona se mu schovala. Ohrne spodní rtík, hlavinku jí hezky zvedne. Jasně že musel souhlasit! Taková věc se neodmítá. Kdo by nechtěl ochraňovat tuhle zlobilku i doma? Zahihňal se společně s ní při okupování postele, je mu úplně ctí. Jen doufá že při tom jeho občasném roztahování neskončí Angela na zemi pod postelí.. Hups. Někdy to přežene. Ale věří si! Dokáže spát na jedné polovině! Ano! „Však k tobě se hlavně budu tuliit. Vždyť jsi sladká. Ne že by Marlene nebyla.. Ale obě jste problémové, u tebe mám všude vlásky a u ní zase chlupy. Hrůza s váma děvčata, vážně.“ Hlavu si může vykroutit nad tímto problémem lidstva. Jenže co si budeme, on má vlasy její rád a ještě více je hladí a různě si s nimi hraje. Ale stydlín to asi jen tak nepřizná a raději bude vytvářet rýpavé poznámky. Jenže Angee není hloupá, takže jí to určitě dojde. Upije své Coca coly co mu přistane na baru, taktéž za ní ze slušnosti i poděkuje a rozhlédne se kolem. Cola je pro něj úplně skvělým osvěžením už kvůli teplotě v sále. „Angee, až budeš chtít jít, půjdeme, dobře?“ Naznačil jí, že je tohle jenom na ní a myslel to vážně. Až si řekne, odejdou.

Bála se možná jeho reakce, jelikož když na ní někdo křičel, nebylo jí zrovna příjemně. Naštvanost v ní najednou pak vždy vzplane a ona se nezná. Začne být zlá, říkat věci co by v životě neřekla a skončí to vždycky špatně. Nehodlá ale i přes jeho všemožné odhánění se hnout od něj z místa, ať bude agresivní jakkoliv. Lidi v těhle situacích potřebují pomoc, potřebují někoho vedle sebe kdo jim aspoň trochu pomůže vstát na nohy, i přes to, že jsou tací co si to nepřiznají. Mezi nimi má své místečko i Zoey, jenže ona nemá koho, kdo by jí přišel takhle na pomoc. Lidem moc nevěřila, přátele neměla. Stála si za tím že v přátelství je vždy trochu toho soutěžení a to ona dokáže i bez přátelství.. Ačkoliv by si možná někoho jako kamaráda nebo kamarádku přála. I kdyby se jí tu vybrečel na rameni, její rty by se zapnuly jako na zip a nikomu by neřekla, jak viděla drsňáka Olivera brečet. Měl tvrdou skořápku, která teď praskla, ale stejně by jí to ani nikdo neuvěřil. Jí to v tuhle chvíli ani nenapadlo, že by to někomu měla vykecat. S klidnýma očima hledí na moment do těch jeho, více než jasné bylo že on ten kontakt nezvládne. Má v sobě až moc zlosti co musí ven. Maličko sebou cukne při zaslechnutí rány do popelnice. A znova, znovu a znovu kdy se trochu přikrčila. Jako idiot se občas choval, jenže to všichni. A právě teď se choval jako idiot, už protože řekl co si o ní myslí asi doopravdy. Kopal tu jak dítě do všeho čeho mohl a zbytečně.. Zamračí se při jeho slovech, rozhlédla se po těch co je sledovali, což jí zároveň i vytočilo. Není to žádné představení, proto otevřela tu svojí drzou pusu. „Na co čumíte?! Zábava je uvnitř.“ Odsekne, sleduje odcházející skupinku lidí a pohledem šlehne k němu, zavrtěla nad tím hlavou. Tohle by neudělala, není zas takový hajzl aby tohle dělala. Momentálně si to nezasloužil, nelze si totiž nevšimnout toho zalesknutí slz v jeho modrých očí. Dokráčí pomalu zase k němu, jeho ruce stáhne k sobě aby nedělal ty hlouposti co tu dělá, snaží se ho nějakým způsobem uklidnit. „Teď se chováš jako idiot! Kopáš tu kolem sebe jako dítě! A já si rýpnout nechci Olivere, nemám důvod ti ublížit ještě víc..“ Pozorovala jeho obličej, nebyl to ten její potěšený úšklebek jaký mu občas vracela za ten jeho, teď to byl starostlivý a vážný výraz. Co ještě u ní možná neviděl, ale věřit se mu dá. „Nejsem zas taková kráva, jak sis možná myslel.“ Uchechtla se nad tím pobaveně, pro sebe si zakroutila hlavou, natáhla k němu opatrně ruce do výšky krku, aby sám přišel se nechat obejmout, co kdyby jí zase odstrčil s nezájmem? No jestli to udělá opět, tak ho prostě obejme ať chce nebo nechce. Ulevilo by se mu, sama to tak má že objetí může vyřešit hodně věcí, dokáže člověka uklidnit. Navíc myslí, že tohle mu moc lidí nenabídne, už jen kvůli jeho jakési „pověsti“ nebo například kvůli jeho aktuálnímu chování.

Je rád, že není nějaká hysterka, co se po každém dotyku rozhodne na dotyčného zavolat policii. A tu on zrovna teď nepotřeboval. Celkově byl rád za to, jaká Betty je a za to, že dnes potkal zrovna ji. Kdyby tu místo ní stála tichá myška, unudil by se k smrti. Nic proti tichým lidem nemá ale dnes nebyl zrovna jejich den. A kdyby tady místo Betty stála nějaká primadona či kluk co nespí ani jednu noc v posteli sám, radši by si sám jednu vrazil a nechal se odvézt do nemocnice. Na tohle nemá nervy. A tak je Betty pro tenhle okamžik dokonalá. Možná kdyby měla v kalhotách něco jiného. Ale kušuj. Pokusí se zahnat myšlenky na Betty jako kluka, ale vůbec se mu to nedaří. „To jsem rád.“ Položí si ruku na srdce protože se mu opravdu ulevilo. Nad její reakcí se jenom pousměje. Tohle slyšel už tolikrát že to ani nespočítá. Další reakce je taky, jestli rodiče vůbec ví o kondomech a antikoncepci. Tomu tak úsměvné nepřijde. „Nejsi první kdo se mě na to ptá, ale já pořád nemůžu odpovědět. Je to pro mě normální, takhle žít. Ale kdybych to měl popsat jedním slovem? Vyčerpávající. Jak psychicky, fyzicky i finančně." Je za svou rodinu rád. I když si třeba nemohl dovolit značkové oblečení a všechno dědil po bratrancích. „To jde vidět.“ Řekne na její pochybnosti o tom, že sem nepatří ale až pak si uvědomí, že to nevyznělo úplně nejlíp. „Chci tím říct že.. Em.. No..“ neví jak to vyjádřit. „Když tu stojíš se mnou, s klukem co doma místo toho aby chodil ven převlékal mimina a utíral jim zadky, s klukem co je součástí nerd klubu, znamená to, že asi moc kamarádů nemáš, co?“ Optá se opatrně ale i tak jeho otázka je dost na houby. „Krásná opravdu je.“ Pokývá zaraženě hlavou. „Na zdraví.“ Usměje se, upije si z kelímku ale v hlavě si už plánuje plán jak jí odveze domů. Což bude dost oříšek, zaprvé protože neví kde bydlí, zadruhé co by si o něm její rodiče asi mysleli a zatřetí tímhle tempem bude chodit po čtyřech.

Chápavě přikývl, přeci jen tady stála s pěveckou hvězdou, tak to musela být poctěna, to je jasné jako facka. „Ale tak to bývá, dívky jsou prostě okouzlivější než chlapy,“ pokrčil rameny a hraně si povzdychl, jako kdyby ho to vždy trápilo. Netrápilo, alespoň bylo na co koukat. Ono dívky o sebe většinou pečují více než kluci, v tom tkví asi to kouzlo. Ovšem Charlie o sebe pečuje pečlivě, aby mohl ty dívky okouzlovat. Pobaveně se ušklíbl nad představou, jak stydlivá Rosie čelí Izzy, té sebevědomé dívce, která získá to, co chce. „Izzy, dám ti dobrou, vážně dobrou radu – Rose je stydlivka, snad horší než Benjí, až ji odchytneš, buď jemná,“ pousmál se, sice si uvědomoval, že Rose se asi nestydí před holkami tolik jako před kluky, ale i tak by ji setkání s Izzy mohlo rozhodit. „Ona moc nevystupuje, snaží se splynout, prostě stydlivka jako Benjí no,“ pokrčil rameny a vlastně nebyl překvapen, že o tom stydlivém rajčátku nic neslyšela, protože.. nebýt s ní ve stejném oboru, taky by ji neznal. „Nejde líp popsat, prostě taková klasika, ale ta její stydlivost jí dodává takové příjemné kouzlo na první pohled, vlastně bych řekl, že většina krásy každé dívky se skrývá v tom, jak působí na okolí a jaké to osobní kouzlo z ní vyzařuje,“ poraženě máchl rukama, protože doopravdy nevěděl, jak líp Rosie popsat a přitom nezacházet moc do detailů, protože popisovat krásu jiné dívky před jinou dívkou, to se mu nezdála jako moudrá volba. „Takže mu to zatím schvaluješ?“ optal se zvědavě, poté co Izzy konečně tu dvojici v davu našla. Vypadala spokojeně, ale chtěl se ještě přeptat, její názor ho totiž zajímal, protože on byl rozhodně pro a kdyby byla i ona, třeba by těm hrdličkám mohli i nenápadně pomoct. „Přesně, Charles Hicks, umělec světových rozměrů k vašim službám,“ přikývl a se širokým úsměvem se i jemně uklonil, no celý rozesmátý se narovnal, bavilo ho takhle vtipkovat a díky bohu to bavilo i dívky, které se na to často chytily. „Mám pocit, že v oboru jsou samé roztomilé a stydlivé dívky, Vivi, ta se kterou jsem zpíval, Rose.. Ty sebevědomé bývají třeba v takové žurnalistice,“ hravě na Izzy mrkl a zazubil se. Usmál se, když pěla chválu na žurnalistiku, a byl rád, že se jí daří. Vždycky tušil, že se jí v tom oboru bude dařit, byla k tomu jako dělaná, už odmala pořád zvědavě čenichala kolem a musela všechno vědět, prostě si vybrala dobře. „Máš pravdu, jak by se ti s klukama mohlo nedařit?“ usmál se na ni, jejich žertování očividně nebralo konců a jeho to bavilo, stejně jako vždy. Jen kdyby je teď slyšel Benjí, asi by ho hnal. „Sourozenecká láska, hezké,“ zazubil se na Izzy a chtěl namítnout, že kdyby Benji nešel s ní, býval mohl pozvat Rose, ale pak mu došlo jaký je Benji srab a že je vlastně dobře, že ho na ten ples vytáhla Izzy a Benji se mohl potkat s Rose aspoň na tom plese. „Ale na příští ples by sis už měla sehnat jiný doprovod, protože David si už snad najde někoho, s kým by přišel,“ pln nadějí se zadíval směrem, kde ti dva stáli, a sám pro sebe se usmál. Tolik hrdosti dlouho necítil.

Trochu se zděsila nad představou, že by do nich někdo drkl a oni se polili. Asi jí ani netrápilo, že by to byl trapas nebo tak něco, ale ty šaty, co má teď na sobě, má jen z půjčovny, protože jí přišlo zbytečné si je kupovat. Jak často chodí na plesy s někým jiným, než je matka? Když jde s matkou, nějaké šaty má vždy od ní připravené, takže se nijak nemůže projevit, ale bez ní může, jenže tohle je první ples bez ní, takže kdo ví kdy by byl další, proto si šaty nechtěla kupovat. Ne že by na ně neměla, ona by ji matka v tomhle ohledu zasponzorovala ráda, ale Meg se prostě rozhodla pro šaty z půjčovny. Ale ty kdyby polila, to by byl malér. Ani se k tomu nijak nevyjadřovala, ale jelikož to Theo myslel jako vtip, jemně se na něj usmála. Poté už přišla náročná cesta skrz celý sál, holt vybrala trochu zastrčený stolek stranou, ale to relativní soukromí, co budou mít, za tu cestu určitě bude stát. „Proč by mělo?“ tázavě naklonila hlavu do strany a pousmála se. „A navíc, nebudeme jen tak sedět, ale pít punč a povídat si,“ dodala ještě a tentokrát se jí úsměv rozšířil. S těmi slovy si vlastně i ťukla s jeho kelímkem. „Na hezký večer,“ snažila se ho přesvědčit, že jí to doopravdy nevadí, i na to sezení u stolku bude ráda vzpomínat, a poté odpila z punče. Opět poslouchala jeho dlouhé monology o něčem, v čem vypadal roztomile nervózní, třeba jako když ji na ten ples zval. Mile se na něj usmála a zavrtěla nad ním hlavou, nechápala, kde se to v něm bere. „Uvidíme, jak se nám pak bude chtít. Máme kelímek plný a před sebou dlouhý večer, nemusíme hned teď vymýšlet, co budeme dělat,“ nevěděla, co lepšího říct, prostě doufala, že se Theo uklidní a konečně pochopí, že je jí jedno, co přesně dělají, ale že je ráda, že je tady s ním. Přeci jen ji pozval na ples a na plese jsou, nepozval ji k tančení na plese, nebo k nějaké specifické činnosti, takže ona žádná očekávání či vlastní plány, co by chtěla stihnout, nemá.

„Vlastně ráda bych, aby sis to představil. A třeba si i představil to, jak mě doneseš na ty záchodky, zavřeš se se mnou do kabinky a…“ úmyslně si zkousla ret a přejela ho pohledem, on moc dobře věděl, kam tím míří, a jí moc bavilo ho provokovat, obzvlášť když ty šikovné šatičky znemožňovaly Oliverovým ručkám ve šmátrání. Když uznal, že má pravdu, spokojeně se usmála. Možná ho nepřesvědčila o tom, jak skvělé šaty má zrovna na sobě, ale aspoň se jí povedlo ho přesvědčit o komičnosti dané situace. Její narážku nepochopil, přesně jak očekávala, holt ho už má zmáklého a ví, že občas bývá natvrdlý, obzvlášť když mu v hlavě bliká kontrolka s nápisem SEX. A že mu ta kontrolka teď musela blikat jako splašená po tom, co mu do hlavy vsugerovala tu představu se záchodky. „Víš, co znamená slovo romantika, že jo?“ zeptala se ho s úšklebkem, protože on měl k romantikovi doopravdy daleko, vždyť on by byl schopný holce dát k výročí jeho kamaráda s mašličkou navrchu a považoval by se za krále originality v dárcích. Ta představa jí vehnala úsměv na tvář, vážně by jí to přišlo komické a měla doopravdy pocit, že by se to stát mohlo. Tedy, kdyby Oliver měl s kým slavit nějaké výročí… Jo, mohl by ho slavit s ní, ale vzhledem k jejich vztahu by tohle vlastně byl dárek naprosto ideální. „Kvůli Nancy,“ vysvětlila a mávla nad tím ručkou, rozhodně mu tady neplánovala říkat, jak její nejlepší kamarádka chce dostat do postele jeho nejlepšího kamaráda, proto doufala, že mu tohle vysvětlení bude stačit. A kdyby nestačilo, měl by smolíka. Jakmile díky své pohlednosti získala panáky během chvilky, otočila se na Olivera a ťukla si s ním. Trochu se ušklíbla nad tím završením večera, ten chlapec nemá tušení, co si pro něj vlastně přichystala, ale i tak do sebe panáka otočila. Zašklebila se stejně jako Oliver, chuť vodky tak příjemná není, ale ten alkohol člověka potěší. To už se k nim ale blížil Blaine a ona z jeho výrazu byla schopná naprosto jistě říct, že už Nancy provedla svůj plán. Poodstoupila od Olivera, protože naprosto upřímně z Blainea šel strach, nasraný starší bratr holt budí respekt a ona se do toho nepotřebovala zbytečně míchat. Sice i jí Blaine uštědřil nepříjemný pohled, ovšem ona jen nasadila neutrální masku a přihlížela té katastrofě. Musela uznat, že tohle nečekala a že jí dokonce byla Olivera líto, protože se do jeho situace dokázala vcítit. Dokázala si představit ten hnusný pocit, když se rozpadá přátelství, a cítila i Blainea. Jestli něčemu rozuměla, jednalo se o přátelskou lásku, protože Nancy pro ní byla jedinou blízkou osobou, kterou nosila v tom chladném srdíčku, takže kdyby jí ublížila ona, nebo i ona jí, dovedla si to představit, ale raději se to snažila vytlačit z hlavy, nechtěla na to myslet. Když na něj tak koukala, už ani necítila touhu uskutečnit svůj ďábelský plán, na který byla tak hrdá, protože.. jaký má smysl ublížit někomu, kdo už je tak dost nasranej? To ztrácí tu jiskru, teď u něj těžko vybuduje nějaké sexuální nadšení, které by vzápětí mohla zničit. „Oliv-“ chtěla mu navrhnout, že můžou jít k ní do bytu a může se tam ztřískat, nechá ho vyspat na gauči a bude mu to mnohem příjemnější, než kdyby šel někam do baru, vyspal se nedejbože někde v parku na lavičce jako totální troska, to by pak nad ním krčila nosík a nebyla s ním spokojená. Jenže to už na ní, i na všechny okolo, ukázal prostředníček a poslal jím všechny do patřičných končin. Nespokojeně se zamračila, co mu ona udělala, aby se na ní takhle vykašlal a ještě ji poslal do háje? Nechtěla ho hned řešit, raději pohledem v sále vyhledala Nancy, u které stál Blaine a zdálky viděla, že na ni křičí. Než se tam stačila vydat, k Nancy přišla ta blondýna Lacey a chrstla na ni obsah nějakého kelímku, Chloe v šoku vytřeštila očka a pospíchala za kamarádkou. Dřív než ona se k ní dostal nějaký poměrně pohledný mládenec, no ona chtěla alespoň pár slov od své kamarádky. „Kocoure, můžu si na moment půjčit svou kamarádku?“ pohledem mu naznačila, ať jim dá chvíli soukromí, ovšem doplnila to úsměvem, nechtěla ho od Nancy odehnat, mohl by jí posloužit jako dobré rozptýlení. „Zlatíčko, jsi v pohodě? Je to blbec, ale jestli tě ten kluk teď dokáže rozptýlit, bav se. Já nám koupím domů nějakou flašku a zítra to nad tou flaškou všechno pořádně vyřešíme, všechny pomluvíme, protože ta bloncka ti nesahá ani po kotníky. A nechápu, co si to dovoluje, ale pořád vypadáš jako boyhně,“ starostlivě tlapkala Nancy po rameni a ustaraně si ji prohlížela. Při poznámce o drzosti blondýny pohled sklouzl k jejím šatům, tak hezké šaty a nějaká pipinka se rozhodně je zničit, jen protože se její drahouš Blaine kapánek nasral. Pak se otočila k tomu chlapci, i pro toho měla připravený proslov. „Dej mi na ní pozor a přísahám, že jestli se jí něco stane, najdu si tě,“ nevinně na něj zamrkala a falešně se uculila, mluvila samozřejmě potichu, aby neděsil blízké okolí. S tím ty dva opustila, naposledy se podívala na Nance a věnovala jí upřímný úsměv. Ale ještě chtěla najít Olivera, vážně nechtěla, aby se někde zřídil a třeba se v zoufalosti a opilosti dobýval na jejich byt. A nebo na ten Blaineův, protože tím by si to jen zhoršil a ještě víc by upadl do toho pití. S kým by pak spala, kdyby se z něj stal alkoholik? Vyšla ven a ani jí netrvalo tak dlouho, aby ho našla, šla prostě po hluku, který on dělal pořádný. Nečekala ale v jaké společnosti ho najde. Jí pošle do háje, ale tady před budovou se k němu tulí nějaká bruenta? A ještě k tomu tulí?! Kdyby se líbal, asi by v šoku nebyla, ale oni se skoro objímali. Dnešní večer je plný překvapení a jí se to přestává líbit. „Můžu vás na momentík vyrušit, jen bych se potřebovala na něco zeptat,“ mile se usmála na tu brunetu, samozřejmě falešně. „Přísahám, že ti ho hned vrátím, jsem stejně na odchodu,“ slíbila té brunetě a doufala, že je nechá být. Vlastně jí to bylo jedno, proto se otočila na Olivera s nečitelným výrazem ve tváři. „Víš, chtěla jsem ti nabídnout, jestli to nechceš jít zapít k nám, vážně jen zapít, žádný vedlejší plány, mohl by ses z toho vyvztekat a zapít to dobrým alkoholem, víš, že na ten jsem vybíravá, ale vážně jsem nečekala, že mě vevnitř úplně bezdůvodně pošleš do prdele a venku si najdeš jinou společnost, ale co se dá dělat, asi ti to teda nenabídnu, ale kdyby sis to rozmyslel, víš, kde budu“ pokrčila jemně rameny, výraz v tváři se jí neměnil a ani hlas nezvýšila, jediné, co ji prozrazovalo byla délka monologu. Věděla, proč na lidi není alespoň snesitelně hodná, protože to dopadá takhle. Chtěla nabídnout alkoholovou útěchu Oliverovi, ale ten ji ještě předtím poslal do háje a ještě si útěchu hledal jinde. Upřímně netušila, jestli by ho pustila do bytu, kdyby přišel, ale přeci jen v ní hlodala ta představa, jak by bylo jí, kdyby se rozhádala s Nance. „Hezký zbytek večera vám oboum, už je celý tvůj,“ to už se otočila i na brunetu a znovu jí věnovala jeden z těch umělých úsměvů. Otočila se na podpatku a mířila do bytu, o Nance bylo postaráno, teď se musí postarat o sebe, asi si tu flašku otevře i sama.

Bylo zajímavé poslouchat o čem se baví. Některé pojmy znala, ale zrovna se tomuhle nevěnovala, tudíž se v tom zajisté neorientuje jako oni dva. Ona zase válí hold v něčem jiném, tedy vlastně v hudbě. Při doteku jeho ruky se maličko uklidní, umí to s ní jednoduše. Ale za moment to trochu šve vymizelo.. Jeho odpověď možná byla lepší než její, jenže to teď opravdu řešit nehodlala. Nemělo to moc cenu si s tím dělat nějak starost, tudíž to hodila za hlavu. Vlastně jí jeho slova nakonec i potěšila, řekl to tím jeho hezkým novinářským stylem a skvělou mluvou. Ona byla ráda že v tu chvíli dokázala sesmolit aspoň něco. Prohlédla si na moment tu příjemnou slečnu Pat před ní a donutilo jí to k úsměvu, jednoduše jí doopravdy připadá příjemně a mile. Avšak stejně pokud se spolu budou chtít bavit to ještě pár schůzek potřebovat zajisté bude. Crystal tak hrrr není. Možná že má i Pat pravdu, asi to vážné je, jelikož se opět sešli a spolu. Nad její myšlenkou se podívá do země, přímo si jí nechá projet hlavou a zamyslí se nad ní na ten kratičký moment. Dožene ji to až k úsměvu! „Asi ano..“ Zašeptala, očka putovaly na moment po tváři Mattyho. Ona to neviděla, ale v očích jako když má srdíčka a plno dalších jiskřiček radosti. Při zmínce o jejím odchodu se nadechne ke slovu, nic však ale k tomu neřekla. Možná že si s ní ještě chtěla povídat, ale jsou tu i jiní. Proto jen přikývla a s úsměvem se rozloučila. Při její další poznámce se začervená jako jahůdka, maličko jí to donutilo ke stydlivosti, avšak pak se tomu smála. Líbila se jí, měla v sobě příjemnou špetku humoru. Otočí se k Mattymu a hezky se zašklebí, jazyk vyplázne k jeho obličeji. „Joo, hochu pod mojí sukni se jen tak nedostaneš.“ Zasmála se nádherně, něžně si dala ruce kolem jeho krku a hlavu si opřela o jeho rameno. Jen si přivřela očka, držela se ho pevně jako klíště. Dělá si jen srandu, jemu by snad dovolila všechno.. Jen by to prostě trvalo déle. Ale on je ze všech nejdál. Nikomu nedovolila to co jemu, ani se nechat od někoho jiného obejmout. Chtělo to hodně úsilí, mohlo to být neskutečně únavné a on to i tak dokázal. Měla pro něj srdce otevřené, dokázala se pro něj rozkvést jako květina. Vlastně se diví jak dlouho vydržel se k jejímu srdci dostat.. Cílevědomý to muž je Matty, to se musí uznat. „Ale ty jsi hodný kluk, možná bychom se dnes spolu mohli podívat na film? Pokud nemáš v plánu se neuvěřitelně opít společně s kluky ze spolku.“ Zakření se. Nedávala by mu to za zlé, taková není.

“Za to, že jsi viděla mojí druhou stránku. Nechtěl jsem, abys ji kdy viděla. Nechtěl jsem, aby sis o mně myslela, že jsem jenom další člověk, který vyhledává problémy a nedělá nic jinýho, než se jen pere.“ Dlouze vydechl. Všechno co za tenhle jediný večer řekl, byla čistá pravda. To co řekl uvnitř i to, co pravděpodobně ještě řekne. Bylo na něm vidět, že tohle prostě není on. Ne teď v tuhle chvíli. Připadal si jako malé zatoulané štěně, které všichni opustili a ještě ho zranili. Jo, takhle by se možná taky daly popsat jeho momentální pocity. Kdyby ho teď někdo viděl, řekl by si, že tohle určitě není on, ale jenom nějaká troska. Ale nikdo určitě neví, jaký měl s Oliverem vztah, jak ho ve skutečnosti bral. Bral ho jako bratra, člena rodiny, svého jediného přítele, kterému pomáhal s problémy. A teď? Teď neexistuje. Tedy existuje, ale pro něj už ne. Tohle se jen tak nedá vrátit. Na tohle se nedá jen tak zapomenout. Byl rád, že tady byla s ním. Asi potřeboval nějakou oporu. Nějakou silnou oporu a v tuhle chvíli to byla ona. Ale pravda byla taková, že opravdu čekal, že odejde, když ho takhle vidí. Vstřebával každý pohyb její ruky. Kdyby chtěl, možná by i takhle usnul, aby se nějak uklidnil. Ale to by asi bylo trochu moc. Po otázce kam půjdou, se hluboce zamyslel. “Já nevím. Nějaké nápady?“ Zeptal se s pokrčením ramen. Když začala mluvit dál, podíval se na ni s překvapeným výrazem. Sám nevěděl jak na to zareagovat. “Já chci, abys tu-“ Na chvilku se odmlčel a přemýšlel. Buď půjde někam sám a bude v depresi někde daleko odtud a sám nebo bude v depresi s někým, koho asi právě potřebuje a byl by jeho oporou. Když si znovu přehrál ta slova, kterými nakousl odpověď na její otázku, vyznělo to pomalu tak, že ji tady nechce. “Chci, abys tady byla semnou. Chci tě teď mít u sebe, protože jsi, asi, mojí oporou, která by mě dokázala udržet v pohodě. A nechci, abys teď někam odešla.“ Podíval se na ni s prosebným pohledem. Tohle teď prostě nebyl on. Teď to byl ten nevinný a milý člověk, který asi i v jeho podání může existovat. Asi to je i dosti překvapující. “Prosím.“ Špitl a zastrčil si ruce do kapes.

Její máma byla doopravdy fakt někdy hrozný agent. Občas se i bála že má agenturu na lidi, co jí mají hlídat. Samozřejmě že tam patřili i sousedi, ale bylo by divný aby jejich sousedka paní Parkinsová v sedmdesáti šesti byla agent. Při jeho vážném výrazu přimhouřila svá očka, přikývne že má jako pravdu. „Měli bychom být potichu, je to hodně riskantní.“ Rozhlédne se kolem sebe, zadržuje celou dobu ten její roztomilý smích, který v sobě nakonec stejně neudrží a rozezní se mezi nimi. No jo, byla by špatná tajnůstkářka. V podstatě neměla moc tajemství, skoro žádné nu. Jenže jeho další slova jí maličko vyvedla z míry.. On.. On jí chce cvrnkat do čela? Panebože ale vždyť jí to může bolet! On vypadá docela silně, určitě má větší sílu než ona a představa že to její čelíčko bude mít bouli někde? Hrůzaa! Chudák malý, to si nezaslouží. Nejdřív sledovala jako co vymyslí, ale docela to i ušlo, mohl jí ublížit víc, ale ve výsledku to bere jako srandu, ačkoliv se snaží na něj zkusit nějaký ten její xichtík, aby věděl že se s ním cítí docela uvolněně. Je s ním sranda, na nic si nehrál a působil svůj. Ohrne svůj rtík plných rtů, nahodí její psí očička, a opravdu jí to jde velice dobře. Fakt že jo! Zároveň má pravdu, jednou se jí to už i vymstilo. Vlastně ne jednou, hodněkrát. Už když to byla maličká holčička hrající si na hřišti na ní někteří byli zlí a její milosti a ochoty využívali. „To.. To bys neudělal, že nee? Prosím, já se budu snažit neomlouvat.“ Kývne rychle hlavinkou, jako nějaká maličká roztomilá holka prosící, aby jí koupil táta cukrovou vatu. Uhne opět někomu dalšímu, je tu strašně moc lidí. Hlava jí to nebere, jak to že nikdo neodchází. Je docela pozdě, tak co tu sakra dělají ještě?! No když nejdou oni, asi se rozhodne odejít.. Tudíž ho možná zklame, i když bude moc ráda za jeho společnost. „Popravdě.. Jsem si tady trochu nejistá.. Tyhle davy nemám ráda, šla bych ven aa.. Za doprovod budu vlastně ráda, pokud se ti ven chce.“ Pousmála se nad tím hezky, není jako ostatní že by ho hned táhla ven, ještě vydrží vyčkat na odpověď.

“Ne, ne. Vůbec to nevadí, jsem rád, že jsi tady, já jenom, víš, jak jsem na tom.“ Rukama zamával v gestu, že to je v pořádku. “No, vlastně nečekám. Na koho bych zrovna já, mohl čekat?“ Uchechtl se a podrbal se na zátylku. Vlastně byl i rád, že na nikoho nečeká a tak tady může být zrovna s ní. Jenom doufal v to, že se nestane nic nepříjemného. Třeba nějaká dost nepříjemná nehoda. Jo, to je asi to slovo, které by to vystihovalo. Všiml se, jak najednou trochu znervózněla. Trochu se i lekl toho, že vybral něco, co by se jí nemuselo líbit. A ještě víc se zalekl toho, když viděl těch pár slziček v jejích očích. To už byl na hraně obrovského útesu a opravdu čekal na to, až řekne ta slova. Ta slova, že ho nechce a nelíbí se jí. Ovšem spadl mu kámen ze srdce, spíše hora než kámen. “Jsem rád, že se ti líbí.“ Pronesl s úsměvem na tváři. Ovšem když ho objala, ve svém nitru začal šíleně panikařit. Jakoby se v něm ozval šílený alarm, který varoval, před velkým výpadkem spojení a za chvilku tady padne. Opravdu měl na krajíčku, aby tady sebou nešvihl. Ale přemohl se. On se přemohl a opatrně ji to objetí oplatil. On to dokázal, ten který pomalu neustál, když nějaká holka kýchla v jeho blízkosti. To musí pořádně oslavit. Sám se z toho radoval, ale pouze vnitřně. Asi by bylo zvláštní, kdyby začal pobíhat kolem a začal křičet, že objal holku a neomdlel u toho, no ne? Trochu si odkašlal, když ho pustila. Nebylo to odkašlání na to, že by chtěl ještě, to rozhodně ne. “Jasně, proč ne.“ Pousmál se a opatrně si ho od ní převzal, aby jí ho mohl zapnout. Snažil se, aby ho nějak nerozbil nebo s ním něco neudělal. Všichni víme, jaký je i nešika. Opatrně jí ho zapnul a podrbal se na čele. Měl sám velkou radost, že se jí líbil a i za to, že si ho hned nechala zapnout. “Takže, co bude teď?“ Zeptal se trochu nejistě a porozhlédl se po sále.

*Tahle holka jí pila krev už jen tím jak vypadala a ještě když k tomu přidala to své chování, tak to byl konec. Už teď Blair věděla, že jí ráda snad nikdy prostě mít nebude a už provždy na ní bude házet jen špatné pohledy. Teprve teď se podívala na ty její šaty, co dnes vlastně měla na sobě. Červenou měla ráda, to teda ano, ale na ní teda ta červená nevypadala moc dobře. Vlastně celkově se jí ty šaty ani trochu nelíbily a proto radši od nich odvrátila pohled. Párkrát rychle po sobě zamrká a prohrábne si své zrzavé vlasy, které byly asi tou její největší pýchou a nad ostříháním snad nikdy nepřemýšlela. Kdo by si chtěl ostříhat takové krásné vlasy? No, Blair rozhodně ne. Vůbec nechápala kde ta dívka brala kuráž k tomu je takhle slovně napadat, ale nechala to být. Ať si říká co chce, ono je to vlastně jedno. Tady šlo pouze o princip toho, že prostě je nešikovná/slepá a narazila jak do Sofie tak do ní samotné. Blair měla aspoň to štěstí, že se to pití co měla ta neohrabaná holka v kelímku nevylilo na její černé šaty s rozparky po stranách nebo to by zuřila snad ještě více. Tyhle šaty nebyly vůbec levné a ta dívka z divočiny by to měla vědět. Ty její šaty mohly stát tak maximálně dolar nebo dva, více tomu bohužel nedávala. Při oslovení veličenstvo naklonila Blair hlavu na stranu a mlaskla. Bylo to mlasknutí ze znepokojení ne z toho, že by za to oslovení byla nějak moc ráda. Ale samozřejmě jí to trochu na tom srdci zahřálo, i když to bylo myšleno ironicky a nebyla to žádná lichotka nebo pochvala. * Hele, holčičko. To si jsi do mně narazila, ne já do tebe. Já na rozdíl od tebe umím dávat pozor. Není to moje chyba, že jsi do mně takhle narazila. A jak jsem tě měla asi tak vidět, když jsem koukala někam jinam. Nejsi tolik zajímavá svým vzhledem, abych se na tebe dívala. * Zamračí se na ní. Tohle jednání se jí vůbec nelíbí a pořád nechápe, ani po tolika strávených minutách v její blízkosti, jak si tohle k nim může vůbec dovolit. * My jsme ubohé? Podívej se nejdříve na sebe, laskavě! *Zvýší na ní hlas, ale jenom o trošku. Nechce přeci na sebe nijak upozorňovat. O tohle ona nestála. * Příště až tě uvidím poblíž tak si dávej pozor. Určitě bys nerada,a by se ti něco stalo.* Přistoupí blíže k ní, ale stále si držela odstup, aby to nevypadalo, že se spolu nějak kamarádí nebo něco takového. Myslela to vážně. Pokud jí Blair uvidí ještě někdy v její blízkosti tak to nedopadne dobře. * Zlato, buď ráda, že jsi natrefila jenom na nás dvě, protože tady jsou i horší lidi, kteří by udělali určitě něco horšího a to už by sis takhle nedovolovala. *Poukazuje tím  na fakt, že tady jsou určitě více záludnější lidé než právě ona a Sofie. Jenom je zatím neměla ta dívka čas poznat, ale to určitě někdy nastane.*