Pousmeje sa trochu a jednoducho nad tým zavrtí hlavou. Viac už sa k tomu nevyjadruje, pretože k tomu nemá čo povedať. Nemá ho ako presvedčiť nech to nerobí, tak to proste nechá tak. Zasmeje sa a zatvári sa na chvíľu ako keby nad tým premýšľala. „Uvidím či si to zaslúžiš. Ešte si to rozmyslím.“ Vraj ak si to zaslúži. Ak si to po tomto všetkom nezaslúži, tak je asi ona na hlavu. Nič krajšie vlastne ani nezažila. Nad jeho vážnym výrazom, ktorý odrazu mal a nad slovami prikývne s menším úsmevom. „Nikdy by som ho nepovedala Noah. Povedal si mi ho veľkou nehodou takže.. sa budem tváriť, že o ňom ani neviem.“ To až tak úplná pravda nebola, ako sa tu na univerzite stretli, nad tým tajomstvom premýšľala stále a hlavne ho dosť ľutovala, čo ale nahlas pred ním nepovedala. Ona sama nebola nejaká skvelá tanečníčka ale išlo jej to asi o trochu lepšie aj keď jej to bolo úplne jedno, pretože tanec si užila tak či tak. „Ja si to ale nemyslím, myslím si, že si bol náhodou hrozne fajn, na to, že nevieš tancovať. A to teda nerob, potom sa budem hrozne cítiť ja, že tancovať vôbec neviem.“ Zavrtí hlavou, na čo sa aj trochu zamračí než sa na jej tvári zase objaví úsmev. Chcela mu ešte niečo povedať, aby si to tak predsa nebral ale nakoniec nepovedala ani slovo, nechcela to už viac spomínať. Kelímok si rovno vezme späť, pričom sa rovno napije. „Neospravedlňuj sa už toľko, Noah. Mne to nevadí.“ Nechce aby sa jej stále ospravedlňoval, ako keby niečo urobil aj keď neurobil.

Chcela najprv niečo namietnúť, nakoniec si to ale rozmyslela a jednoducho prikývla. „Tak d-dobre. Je to od teba naozaj milé.“ Pousmeje sa trochu nad tým. Vedela, že je tak milý, bolo to aj na ňom vidieť ale netušila, že až tak. Pri ňom sa naozaj pokúsi nekoktať a nebyť stále tak nervózna, nechce sa pred ním stále zakoktávať aj keď sama rozpozná, že to nie je až tak hrozné ako to býva. Možno to bolo tým, že ho poznala a bolo to pri ňom lepšie než pri niekom neznámom. „T-takže to znamená, že si nikoho n-nepozval. P-prečo? Teda nechcem vyzvedať, len.. uhm.. zaujíma ma to.“ Nechcela byť tá, ktorá sa tak o všetko zaujímala ale prišlo jej divné, že niekto ako Lawrence prišiel sám alebo, že nikoho vôbec nepozval. O jeho slovách o zábave si až tak istá nebola ale žiadnymi slovami to nekomentovala, nevedela ani čo by na to povedala. „Ak by ti to ale vadilo, tak stačí povedať.“ Sama si to ani neuvedomila, že sa vôbec nezakoktala, pretože to bolo pravdepodobne jediný krát čo sa jej to podarilo. „Asi skôr punč. Neviem t-tancovať.“ Pousmeje sa trochu a pohľadom zablúdi ku stolu s punčom, kde už našťastie toľko ľudí nie je, takže sa nemusí báť tam ísť.

Hneď ako stála u punču, zobrala si ho do ruky a na jej tvári sa objavil niečo ako úsmev, čo jej ale hneď aj zmizlo. Neusmievala sa veľmi na verejnosti, iba pri Lacey o ktorej ani netušila kde vôbec je. Každú chvíľu sa dívala okolo či ju neuvidí ale nikde jej blonďavú hrivu neuvidela, preto pokračovala v zazeraní ostatných ľudí. Prišlo jej až zle z tých popárovaných ľudí, možno preto tu vlastne bola sama. Napije sa z punču a skoro automaticky si upravila šaty ako keby bolo na nich niečo zlé aj keď vôbec nebolo. Už znova sa obzerala po Lacey keď odrazu zacítila ako do nej niekto vrazil, čo zapríčinilo, že na šaty vyliala trochu punču, čo pôjde určite dole, to jej ale teraz bolo úprimne jedno. Hneď sa otočila a pozrela sa na dievča, ktoré nevrazilo len do nej ale dokonca aj do Blair, dievča z jej spolku. „¿Estás ciego o qué? ¡Ella arruinó mi vestido!“ Áno keď bola naštvaná, začala hovoriť po španielsky, vždy jej bolo ukradnuté či tomu ten druhý človek rozumel alebo nie. Je aj fakt, že šaty jej nezničila, len rada preháňala, pretože až taká veľká škvrna to nebola. „Omyl? Nabudúce sa dívaj kam chodíš ty jedna malá.. idiota!“ A španielčina tu bola zase. Zazrie po tej dievčine pred sebou, na čo kelímok odloží, punč tentoraz vidieť naozaj nechce. Nevedela ani kto to dievča vôbec bolo, čo jej bolo ale jedno. Mala ju chuť zaškrtiť pred všetkými ľuďmi naokolo ale zatiaľ sa držala. Pohľad jej aj padol na Blair, ktorá tiež nevyzerala veľmi spokojne za čo bola viac než rada.

Černovláska na ní spustila nějakou hatmatilkou, které doopravdy nerozuměla, ovšem z tónu hlasu vypozorovala, že je děvče naštvané. Cass ji v rámci mezí chápala, přeci jen se něco stalo a něco se stalo Cassinou vinnou, ale na druhou stranu normální člověk alespoň umí přijmout omluvu, ale ne, tahle holka byla očividně královna všech rozmazlených pipinek, které se mohly zbláznit kvůli každé maličkosti, i sebemenší kapičce na šatech a jemnému drcnutí. Vždyť ani ty šaty nedopadly nějak extrémně špatně, ale ona z toho dělala královské drama, jakoby se kolem ní a jejích šatů točil celý svět. No to už na ní spustila i ta zrzka a Cass si začínala říkat, že se právě ocitla mezi dvěma fiflenama stoprocentně z dívčího spolku. Znovu se utvrdila v tom, proč ten spolek tak nesnáší a rozhodla si nekazit si večer. Ty dvě jí už neřeknou nic hezkého, její omluvy nikdy nepřijmou, prostě se podle toho bude chovat a ukáže jim, že i někdo tak malý se jim dokáže bránit a ne se před nimi plazit na kolenou. „Možná lepší být malá, než žirafa,“ odpověděla s klidným tónem černovlásce a mile se usmála, no samozřejmě nevěděla, s kým si to zahrává. „Slepeckou hůl nemám, vidím dobře, ale oči vzadu na hlavě naprosto překvapivě nemám, takže mě to drknutí mrzí, ale předejít jsem mu nemohla, dozadu totiž doopravdy nevidím,“ otočila se i na zrzku, které také věnovala klidnou odpověď. Než ty dvě promluvily, ta drcnutí jí mrzela. Po tom, co otevřely ty mlýnky na urážky? Už jí to bylo jedno.

S trochu nízkým sebevědomím přikývl. Když vyšli ze dveří, zavřel za nimi dveře. Ze začátku nevěděl, co má říkat, ale nějak se dostali do konverzace. Ani nevěděl, kdo ji začal. Když slyšel hudbu, zase to na něho všechno spadlo. Obdivoval, že ona dokáže být v klidu. Tedy, nedávala to aspoň najevo. Pokud ano, tak Theo to fakt neviděl a nedokázal poznat. Občas není dost všímavý, ale to nevadí. To se stává. Cítil, jak se u něho drží. Snažil se jít tak nějak pomalu, aby se opravdu neoddělili, protože ano on by se jí nechtěl ztratit. Jak se tak zná, ocitl by se na úplně jiném místě, než je ples. To patřilo mezi jedno z jeho schopností. Ztratit se někde v uzavřené místnosti s obrovským davem a objevit se úplně někde jinde. Zastavil se někde, kde nezasahuje ten obrovský tančící dav lidí, ve kterém již někteří vypadají už trochu mimo tento svět. Podíval se na Meg, která mu dávala na výběr, co by mohli dělat. Na chvilku začal přemýšlet. Napadlo ho, že by si mohli zatančit, ale neví jak je na tom ona s tančením a hlavně se sám bál, aby jí neudupal. Sice tančit uměl, ale občas se stalo, že svůj protějšek nechtěně šlápl a ten s ním už nepromluvil. Nechce riskovat, že by se to stalo i s Meg. “Já nám skočím pro punč. No, pokud bys pak chtěla ještě něco jiného k pití, tak ti proto rád skočím.“ Oznámil jí s úsměvem. Byla pravda, že byl stále nervózní z celého toho plesu. Má tušení, že tady udělá něco špatně, ztrapní se a tím by mohl ztrapnit i ubohou Meg, která by za nic nemohla. Bylo to zvláštní. Skoro nikdy nebyl takhle rozrušený. A za poslední dobu to není poprvé. Do kelímků nalil punč a zase se vrátil zpátky k ní. “No, můžeme si s tím jít sednout, popovídat si a pokud bys chtěla tak třeba můžeme si jít zatančit? Ovšem do toho tě nechci tlačit. Chci ti nechat trochu prostoru. Nerad rozhoduji za ostatní.“ Podrbal se na zátylku a porozhlédl se po davu.

Pozvedl jedno obočí do pobaveného úšklebku. “Takže bys semnou měla trpělivost i v jiných situacích?“ Úšklebek mu z tváře stále nemizel. Asi po dlouhé době našel někoho, s kým do sebe můžou rýpat. Je to takový krásný pocit, kterou dlouhou dobu nezažil. Je pravda, že často rýpal do své sestry, ale ta se potom urazila a nemluvila s ním. Ale to Lacey nedělá. Teda jednou se to stalo, ale to sám Blaine trochu přehnal. To se stane, ale pořád to je v pohodě a nic se od té doby nestalo, což je dobře. Tedy aspoň si to takhle myslí. “To zní jako dobře promyšlený plán, ale obávám se, že tvé snažení o to se mi nesmát ti moc dlouho nevydrží. Když jsem se o to pokoušel na posledy, s mámou, tak jsem jí málem zlomil nohu. Jo, i takové nemehlo dokážu být.“ Uchechtl se a podíval se směrem ke stolu s punčem. Z tohoto místa přesunul svůj pohled k baru a dostal naprosto geniální nápad. Tedy alespoň pro něho. “Když tady počkáš, tak budeš mít občerstvení i s donáškou a ty se nikam nemusíš tlačit.“ Mrkl na ni a pomalým krokem se rozešel k baru. Nechal tam namíchat dva drinky, ale ten hoch asi ani nevěděl, jak se se vším zachází. Chudák, je pravděpodobně ještě dosti nezkušený, ale to nevadí. Hlavně, že něco má. A ne, nesnažil se Lacey opít a pak jí udělat nějaké zlé věci. O to mu opravdu nešlo. Jen si s ní chtěl nějak zpříjemnit večer, ovšem s povídáním. Těsně před ní do ní vrazil nějaký už přilitý mladík, ale měl takové štěstí, že to nevylil. Asi by byl brzo zase při smyslech a všechna hladina alkoholu v krvi, by okamžitě vyprchala. Když už byl konečně v bezpečí, podal jí jeden kelímek a svůj pozvedl trochu výše. “Tak na klidně strávený večer, plný tvé trpělivosti.“ Pousmál se a napil. Bylo to nic moc, ale dalo se to pít. Asi by si příště měla škola vybírat lépe.

Teď ho dostala. Proč vůbec nikoho nepozval? Musel se nad tím sám zamyslet. V ten moment ho zrovna netrklo, že by mohl někoho pozvat. No, stane se. Každý něco zapomene, proto Lawrence zapomene pozvat někoho na ples. “No, nějak jsem neměl koho, protože jsem se dlouho rozhodoval, jestli sem půjdu nebo zůstanu na koleji, že jsem zapomněl někoho pozvat. Ale jsem rád, že jsem tady potkal tebe. Teď už jsem měl koho pozvat na ples.“ Pokrčil rameny. Nějak ho to ani netrápilo, mělo by? Stejně by pak asi odběhl za malou Teddy jí dělat společnost. Podíval se také ke stolu, kde se nacházel punč. “Tak tedy pojďme.“ Pousmál se a dlouhými kroky se vydal ke stolu s punčem. Vzal dva kelímky a nalil ho do nich. Jeden potom podal Teddy a napil se ze svého. “Mimo to, taky neumám tančit. Takže bychom společně pobavili půlku plesu.“ Zasmál se a pohledem projel tančící dav. Chudáci ti, kteří jsou jako Teddy a musí být v tom davu. “Proč ses zrovna rozhodla jít na ples?“ Zeptal se zvědavě. Nedalo mu to a potřeboval to vědět. Třeba se jí taky nechtělo sedět ve spolku. Ovšem samotného Lawa tento problém také zachytil. Nechtělo se mu sedět ve spolku, tak šel raději někam ven. Tak šel na ples. A asi svého rozhodnutí moc nelitoval. Potkal tady Teddy a může si s ní popovídat i za jiných okolností než při práci ve třídě. A aby se přiznal, přišlo mu hrozně roztomilé, jak koktá a stydí se. To mu pokaždé vykouzlí úsměv na tváři. Ovšem ne v tom smyslu, že by se jí vysmíval. Myslel to v dobrém smyslu. Jedna z věcí, kterou měl na ní rád.

Po celý čas ako čaká na jeho odpoveď ho sleduje s menším úsmevom na tvári. Pomaly si už ani nespomínala na to, že chcela vôbec odísť a vlastne aj bola rada, že prišla. Aspoň nebola po celý večer sama. "Ja som.. uhm.. ja som tiež r-ada, že som ťa s-stretla." Vykoktala nakonic zo seba aj keď jej to robilo dosť veľké problémy. Zamieri hneď za ním keď išiel pre punč ale dosť za ním zaostával. Hlavne preto, že bola nízka a nerobila tak veľké kroky ako on a mala na sebe opätky, aj keď nie na veľkom opätku ale stále jej to robilo problém. "Díky." Vezme si kelímok od neho a rovno sa z neho aj napila. Chutil jej čo na jej tvári vykúzlilo úsmev. Zasmeje sa keď si predstaví ich dvoch tancovať spolu. Tancovať by jej až tak nevadilo, skôr by bola v rozpakoch, že sú pri sebe tak blízko. "J-ja ani neviem. Asi som nechcela sedieť vo spolku. Pred chvíľou som chcela ešte od-odísť." Pokrčí ramenami a trochu sa pousmeje. Názor zmenila keďže Lawrence bol príjemná spoločnosť. Na ten ples bol nakoniec dobrý nápad ísť. "Uhm.. Lawrence.. už som ti.. j-ja.." Chce ho jednoducho pochváliť ale aj to je pre ňu dosť ťažké. Hlavu skloní radšej ku kelímku z ktorého sa napije. Zhlboka sa nadýchne než sa pozrie zase na neho. "Len som.. ch-chcela som ti povedať.. len.. dnesvyzerášnaozajskvelo." Povedala čo najrýchlejšie ako to len išlo, skoro ako keby to chcela mať rýchlo za sebou. Netušila ani či jej vôbec rozumel ale aj keby nie, opakovať to znovu nebude, teraz určite nie.

Úspěšně se společně dostali do sálu a dokonce se dokázali prodrat davem lidí bez rozdělení. Za to byla ráda, nechtěla by ten večer strávit hledáním Thea. Mnohem radši bude s ním a bude si s ním povídat, pozorovat jeho rozpaky, které jí u něj tolik překvapovaly. Celou dobu v čajce se nechoval nijak rozpačitě, tedy až když se jí ptal na ten ples, ale to bylo pochopitelné, protože zval někoho, koho ten den potkal, to by měl rozpaky každý, ale myslela, že na plese bude stejně uvolněný jako v čajovně. Rozhodla se, že se bude snažit jak nejvíc to umí, aby se zase uvolnil, možná proto zapomněla na vlastní rozpaky a snažila se působit příjemně na Thea. „Punč bude stačit, děkuju,“ mile se na něj usmála a pohledem ho doprovodila k punči i na cestě zpět k ní. „Děkuju,“ znovu z jejích úst zazněla děkovná slova, to když si od něj vzala kelímek s punčem. Vyslechla si jeho návrhy a pousmála se. „Tak, já bych si s tím šla sednout a pak se uvidí,“ navrhla mu a i ona se začala rozhlížet, jestli někde neuvidí volné místo trochu stranou, veřila totiž tomu, že stranou to bude Theovi příjemnější než někde těsně u baru či tanečního parketu. Nakonec jedno místo zahlédla a podívala se zpět na Thea. „Vím, kam si sedneme, pojď,“ jemně mu zatahala za rukáv saka a už se vydala davem směrem k vyhlédnutému místu. Samozřejmě se celou cestu ohlížela, zda za ní jde Theo a nebo se někde ztratil, snažila se jít i pomalu, aby jí bez problémů stíhal. Chvilku předtím i přemýšlela, že by ho vzala za ruku, aby ta cesta davem byla snadnější, ale nakonec z toho plánu raději upustila, z té představy jí totiž jemně zčervenaly tváře. A když to rozhodilo jí, Thea by to rozhodilo určitě taky. „Tadá,“ prohlásila, jakmile se dostali ke stolu, ke kterému si sedla a zadívala se na Thea.

*Mierne nakloní hlavu do strany a zaujato ho naďalej počúva. Nie je možné, aby niekto zdieľal práve tento istý názor. Teda možné to samozrejme je, ale väčšina ľudí to nevysloví nahlas.*Je milé, že sa ešte stále nájdu ľudia, ktorí veria na takéto veci. A možno práve preto budú naše vzťahy naozaj krásne.*Chytí sa za oblasť, kde sa nachádza srdce a vrúcne sa usmeje. Aspoň to si stále nahovára. Možno je práve chyba, že čakajú na niečo také romantické, ako z toho najsladšieho filmu, a nikdy sa pravej lásky nedočkajú. Hoci stále premýšľa nad takýmito negatívnymi vecami, nikdy ich nezdieľa s ostatnými. Pred nimi sa stále usmieva, je pozitívna a svet je ružový. Snaží sa tým taktiež riadiť, ale pravdaže, každý má občas slabú chvíľku.*Ďakujem.*Dostane zo seba toto jediné slovo potom, ako vysloví tento krásny kompliment. Líca jej pomerne sčervenajú, ale zamaskuje to rýchlym pohľadom sklopeným k ich nohám. Letmý bozk na chrbát jej ruky ju celkom prekvapí, takže sa nad tým len zľahka pousmeje. Má za tým hľadať niečo viac alebo je len prirodzene taký milý a očarujúci? Nechce si dávať falošné nádeje a byť hneď naivná, ale bohužiaľ si nemôže pomôcť. Chvíľu ho na parkete len nenápadne sleduje a prikývne, keď ju náhle opustí. Príde k punču, naleje si plný pohár a otočí sa späť k sále. Pravdepodobne ho to už len prestalo baviť a snažil sa z toho stretnutia nejako vyvliecť. Chápe, že nie je práve najzábavnejšia a je celkom tichá, ale aj takí ľudia musia existovať. Snaží sa v dave nájsť niekoho sympatického, usmieva sa na ľudí a snaží sa ich prilákať k nej. Naozaj už musí byť odvážnejšia a prihovoriť sa niekomu aj sama od seba. Nemôže predsa celý život premárniť čakaním. Z hlbokého premýšľania ju vytrhne dotyk na jej ramene, z ktoré ho mierne poskočí a otočí sa späť smerom k Leovi. Dobre, tak sa teda na ňu nevykašľal, ale to stále neznamená, že ho to s ňou baví. Len sa snaží byť zdvorilý a vyparí sa až o pár ďalších minút.*Nemusíš klamať a zakrývať to, čo máš rád.*Stihne ešte vysloviť týchto pár slov predtým, ako mu odpovie na jeho otázku. Nespúšťa z neho oči a čaká, že pochopí, čo mala na mysli. Fajčenie. Zápach z cigariet sa s ním tiahne na metre a nie je možné, aby to nespozorovala aj ona. Nepodporuje fajčenie, ale chápe, že pre niekoho je to úplne normálne. Možno to Leo maskuje, pretože sám vie, že to väčšina ľudí odsudzuje, ale aj tak by to nemal skrývať.*Áno, žijem v Californií už odmalička. Vlastne som sa odtiaľto nikdy ani nepohla.*Jemne pokrčí ramenami a usmeje sa. Rada by sa v budúcnosti pozrela na veľa miest, ale nato má ešte čas. S rodičmi nikdy nikam necestovala, takže ani netuší, aký je to zážitok.*Ako to myslíš?*Celkom nechápe to, že California je ako úplne iná planéta. Možno tomu nerozumie práve preto, že nič iné nepozná. Myslí to v dobrom alebo zlom? So záujmom v očiach ho sleduje a čaká, ako jej to objasní. Zatiaľ si odpije z punču, ktorý si pred chvíľkou nabrala, ale ihneď to veľmi oľutuje. S pokrútenou tvárou a kyslou chuťou v ústach potrasie hlavou a pár krát zažmurká.*Čo to preboha je?!*Znechutene sa pozrie do pohárika a hlasno si povzdychne. Samozrejme vie, že to je alkohol, avšak Betty nikdy nepije, takže toto je novinka. Pri nalievaní punču bola celkom zasnená, takže si to musela pomýliť. Možno to preháňa, ale v tejto chvíli jej to príde ako tá najhoršia vec na svete.*

No jo, ta jeho image to je hrůza. Ale tak co, ona si na to zvykla, dokonce i na zkoušce si tu image udržoval, takže část jeho hrudníku zná v podstatě z paměti pomalu, ale ne že by se nějak koukala, ze jo ehem. Ovšem ona by svým hrudníkem mozna zaujala o něco víc než on, teda pokud by se jednalo o mužské publikum, ale to rozhodně neměla  v plánu už protože taková není a nikdy to nebyl a nebude její styl. První u klavíru seděla ona a potom to opravdu neplánovaně rozjela, jako kdyby se tam na tom pódiu cítila jako doma a byla profesionální zpěvačka. Hodila občasně očko po Charliem a pro ještě větší pozornost s ním naschvál flirtovala.. Kdo ví kde se to v ní vzalo? Možná chtěla ukázat že ona to rozjet občas umí.. Navíc nechtěla ztrapnit jeho ani jí.. Profesorku už vůbec ne, už protože je to příjemná slečna. Byla ráda že to Charlieho podstatně překvapilo, ráda lidi překvapovala. Ne zrovna tímto způsobem, jelikož ona se jinak než na pódiu neumí odvázat. Pokrčí rameny a zavrtí hlavinkou, aby naznačila že kvůli dávce alkoholu to není. "Tomu se říká přirozenost na pódiu chlapče. Víš třeba se to někdy naučíš." Nakrčí svůj drobný nosík, musí ho taky nějak pozlobit, klasika řekla bych. Kývne na jeho odpověď a uculila se, je jí jasné že on si musí povídat i s jinými a ona to respektuje. Jeho oslovení roztomilého původu ji donutilo začervenat lehce své tváře. Mávla na něj do davu, s předpokladem že to on už ani neviděl. Dokáže se díky své malé výšce hodně rychle v davu ztratit.. Razila si cestu davem se snahou najít tedy někoho jiného, s kým by aspoň na moment hodila řeč. Třeba s Ashem.. Ten co ho potkala v buse do Amstru! Ten byl hustej. Avšak nakonec ho nenašla a skončila u baru se skleničkou spritu, jak jinak. Alkohol nebude jen tak její..