Welcome
Jelly-o pudding wafer oat cake liquorice gummi bears tart chocolate pie. Caramels bonbon apple pie biscuit danish chupa chups cookie sweet roll danish. Sweet cupcake croissant wafer wafer tootsie roll cake cookie. Jelly-o pudding wafer oat cake liquorice gummi bears tart chocolate pie.Caramels bonbon apple pie biscuit danish chupa chups cookie sweet roll danish. Sweet cupcake croissant wafer wafer tootsie roll cake cookie.
The construction crew
caliversity
Aci
Blanche
Libra
Sál (Společenská místnost)
First topic message reminder :
W E L C O M E!
Již při vstupu na vás dýchne duch valentýnu, před vchodem je totiž bílý oblouk ozdobený červeno-bílými papírovými poupaty růží, mezi kterými jsou propletená světýlka a čas od času se mezi nimi mihnou decentně umístěná srdíčka. Jakmile odevzdáte lístek, který byl k zakoupení na několika místech po celé univerzitě, budete moci vstoupit do sálu, u jehož stropu se vznáší růžovo-bílé balonky a garlandy stejných barev. Na pár místech mezi balonky můžete zahlédnout jakési vodopády srdíček, které navíc reflektují osvětlení místnosti. Po bocích místnosti jsou rozestavěné stolečky, u kterých můžete postát, a v pravém rohu celého sálu na vás čeká bar, kde se podávají tématické i netématické drinky, nicméně k dispozici je omezené množství nápojů. Na druhou stranu, díky zakoupenému lístku je máte zdarma! Na takovémto plese by nesměl chybět ani fotokoutek, který naleznete pro změnu v levém rohu a ve kterém na vás čeká bílá lavička zdobená červenými srdíčky doplněná obloukem, ze kterého také visí balonková srdíčka.
Užijte si večer!
Užijte si večer!
NABÍDKA DRINKŮ:
Naposledy upravil Admin dne 1/3/2022, 16:39, celkově upraveno 59 krát
Admin
Poèet pøíspìvkù : 123
Join date : 03. 07. 17
Chtěla mu říct, že oblek mu sluší mnohem víc než obyčejné triko a džíny, ale byla to Rosemary, ta by musela být vyloženě opilá, aby mu takhle zalichotila - což bohužel nebyla. A tak jen kývla chápavě hlavou, protože i ona se cítila mnohem lépe v každodenním oblečení než v tom společenském. Obzvláště boty na podpatcích byly extra nepohodlné. Konverzace ohledně Charlesovi se jí moc nelíbila. Tedy přesněji se jí nelíbilo, kam to směřovalo. ,,Nech to být," zamumlala skoro až nesrozumitelně a mávla nad tím rukou. Co mu měla říct? Jak vidí to jeho potěšení, když ji dostane do rozpaků a ona poté úplně ztratí hlas, protože se bojí cokoliv říct? Ne, to nepřicházelo v úvahu. ,,T-t-takže.." vykoktala ze sebe a snažila si v hlavince srovnat jejich vztah. ,,Jste dobří přátelé?" optala se jej nakonec a ztěžka vydechla. Stále si nedokázala spojit, jak se on může bavit s někým takovým jako je Charles. Prostě jí to nešlo do hlavy a to ať se snažila sebevíc. ,,Mně to ale nevadí, ráda se s tebou podělím," mile se na něj usmála a na chvíli se mu zadívala do očí. Poté však musela uhnout, jelikož jí stálý oční kontakt dělal dost velký problém. Nikdy se nikomu nevydržela dívat do očí déle jak 10 sekund. Raději dělala, že ji zaujala ta vánoční výzdoba kolem, byla to vlastně dobrá výmluva na to, proč najednou tak uhnula pohledem.
Rosemary Aimee Knight
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 27. 07. 17
Pozvedl překvapeně obočí. “Opravdu nikdo? Ani se tě nikdo nezeptal?“ Opravdu čekal, že zrovna ona sem s někým půjde. Třeba s někým, kdo chodí do stejného oboru jako oni dva. Asi se mýlil, to přeci nikomu nevadí. Naklonil mírně hlavu na stranu, když se na něho podívala. Usmál se, když zase přesunula pohled na jeho rameno. “Určitě to bude lepší. Společně to zvládneme.“ Mrknul na ní s úsměvem na tváři. Myslel to z celého svého srdíčka vážně. Určitě to s ním zvládne a přestane před ním koktat. Sice to možná zabere nějaký ten čas, ale za tu snahu to stojí a jen tak se nevzdá. “Teď mě tak napadlo..“ Odmlčel se na chvilku a podíval se na pár vteřin do země a přemýšlel, jak by jeho myšlenku vyjádřil. “Teddy, nešla by jsi semnou na ples, kde už nějakou chvilku jsi?“ Široce se usmál. “Ale pokud potřebuješ chvilku času, tak v pořádku, rád ti nechám ten prostor na rozmyšlení.“ Zase naklonil hlavu na stranu a čekal na její odpověď. Nechce jí nějak tlačit, to je jasné, ale někde přeci začít musí. Tak trochu doufal v kladnou odpověď. Kdyby nechtěla, tak to pochopí a nebude jí do toho nutit. Takový on není. Jen doufá, že ji tím nějak nevyplašil takovým způsobem, že zapomene mluvit a uteče. To by se za ní vydal jako nějaký hrdina a snažil se jí nějak uklidnit. Sám na ni bral ohledy i ve třídě. Nikdy na ní hned nevybalil, že by jí chtěl třeba vyfotit nebo tak, protože se k tomu nikdy nedostal.
Lawrence Brook
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 03. 07. 17
,,Hádáš dobře," tiše se zasmála nad tou přezdívkou, která ho stále neomrzela a ruce stáhla zpátky k tělu. Samozřejmě ji neuniklo to, jak si ji s vážným výrazem prohlížel. Lhala by, kdyby řekla, že jí to neznervózňovalo a neuvádělo do rozpaků. Bála se, že se mu jakožto doprovod nebude líbit a on se za ní bude stydět, protože přesně tohle se klidně mohlo stát. Ale nic takového se naštěstí nestalo. Rty zvlnila do širokého úsměvu, když jí s úsměvem pověděl, že jí to sluší. Ten úsměv na něm milovala. Schválně teď nasadila vážný výraz ona a začala si jej prohlížet. V obleku mu to strašně moc slušelo, ale prozatím nedávala najevo to, že by se jí líbil. Teprve až po chvíli. ,,Tobě taky, vlku," usmála se na něj jako sluníčko. Překvapilo ji, že jí přinesl i růži, a ano, všimla si jí až teď. ,,Pan ignorant mi dal dárek?" nadzvedla obočí a uculovala se přitom. Nemohla si pomoct, bylo to strašně roztomilé, obzvláště od někoho, jako byl on. ,,To snad sním?" zavtipkovala a převzala si od něj růži, načež si k ní přičichla. Neubránila se spokojenému úsměvu. ,,Je nádherná, děkuji moc," řekla s vděčností v hlase a přitiskla si ji k hrudi. Milovala růže a obzvláště u téhle doufala, že ji vydrží co nejdéle. Chtěla si ji ihned zanést do pokoje, ale usoudila, že by to bylo vzhledem k němu neslušné a tak se rozhodla, že se o to postará přímo na univerzitě. Kývla hlavou jakožto odpověď na jeho otázku a zavěsila se do jeho nabízené ruky. ,,Klidně tě to tam můžu naučit, pokud budeš chtít," navrhla s úsměvem, načež společně s ním vyrazila směrem k univerzitě. Po cestě se s ním Lacey snažila mluvit, nechtěla aby mezi nimi bylo ticho, takže pokud jemu nebylo moc do mluvení, tak mluvila skoro pořád jen ona. Cesta jim netrvala dlouho, univerzita totiž byla od spolků blízko. Lacey si v šatně odložila svůj černý kabát a stejně tak i růži, kterou ji ta milá stará paní, která vůbec nebrblala nad jejím požadavkem, dala do vázy. Co bylo špatného na tom, že Lacey nechtěla, aby se jí něco stalo?! Poté, co měla vše vyřízeno se vrátila zpět k Blaineovi a společně s ním vstoupila do prostorného sálu. ,,Mám pocit, že máme malé zpoždění," ušklíbla se na něj a začala se zkoumavě rozhlížet kolem sebe.
#d40f21
Lacey Jensen
Poèet pøíspìvkù : 112
Join date : 05. 07. 17
Zasmál se nad její poznámkou, jestli náhodou nesní. “Tohle je jeden velký a krásný sen. Žádný ples není a já nejsem skutečný, jsem jen přelud, který ti zpříjemňuje spaní.“ Ušklíbl se, ale úšklebek se mu změnil do menšího úsměvu, když viděl tu vděčnost. Sice je to obyčejný kytka, ale byla zrovna od něj a to se jen tak nevidí. Zapřemýšlel nad tím, jestli se vůbec chce naučit tančit, ale když jdou na ten ples, tak by to asi bylo skvělé. A když to někdo nabízí, tak proč to odmítnout? “Pokud budeš mít dostatek trpělivosti semnou, tak budu rád.“ Pousmál se a společně s ní vyrazil. Po cestě ji poslouchal, přikyvoval a občas jí na něco odpověděl. Stejně skoro celou cestu mluvila jen Lacey, ale to mu vůbec nevadilo. Rád ji poslouchal. Jiným by už pravděpodobně hodil do cesty ignor a myslel si své. Je pravda, že za tu krátkou chvíli co se znají, si jí docela oblíbil. I když to na začátku trochu pokazil, pořád to vypadalo, že spolu mohou mluvit tak nějak o čemkoli. Za to byl možná taky rád. Dokonce si i všiml, že s ní mluví více než s Oliverem a to je jeho nejlepší kamarád, kterého považuje pomalu jako bratra, od kterého nečeká žádný podraz. Když dorazili do spolku, čekal na Lacey, až se vrátí zpátky k němu. Hluboce se nadechl, když prošli těmi dveřmi. Vládla tam taková zvláštní atmosféra, která se na plesech moc nevidí. Ale byl dosti překvapený. Nečekal by, že si s výzdobou dají takovou práci a ani nezahlédl žádný dozor. Možná to bylo i dobře, protože se tady dalo užít více zábavy. “Chceš se jít první napít nebo si zatančit? Ještě je tady možnost, že si jenom někam sedneme a dělat něco úplně jiného?“ Přesunul svůj pohled na chvilku zpátky na Lacey. Nechal ji, ať vybere ona, jakou činnost svůj ples začnou. Nerad něco vybíral sám. Vždycky když v obchodě vybíral, na co má chuť, vždycky si koupil všechny možnosti, ze kterých vybíral. Takový Blaine prostě je. Nedokáže se rozhodnout, i když se jedná o maličkost.
Blaine Callum Morgan
Poèet pøíspìvkù : 65
Join date : 09. 07. 17
„Nie.“ Odpovie jednoducho, pričom nezabudne zavrtieť hlávkou aby potvrdila svoje slová. Nejak jej to ani veľmi nevadilo, pretože najprv sem vlastne ani nechcela ísť. Zatvárila sa trochu zmätene nad jeho slovami ako keby im nerozumela. Skôr ju prekvapilo, že niečo také povedal. „S-spoločne?“ Boli priatelia, teda aspoň si to myslela, ale na niečo takéto od nikoho iného než od brata nebola zvyknutá. Možno preto bola taká zmätená. Zvedavo sa na neho pozrie čo ho tak napadlo, pretože ju to naozaj zaujíma. Nečakala ale, že z neho vypadne niečo také. Vytreští očká od prekvapenia a ak bola predtým červená, teraz sa to len zhoršilo. „Č-čože?“ Pravdepodobne sa na neho teraz díva najdlhšie za celú dobu čo ho pozná ale po pravde si to vôbec neuvedomovala. Na ples? Tento ples? S ňou? Pomaly ani nezaregistrovala tie ďalšie slová, pretože už má hlavu vlastných myšlienok, čo má povedať. A hlavne ako. Bola viac než nervózna už predtým, teraz má pocit, že sa to zdvojnásobilo. V hlave jej prebehlo niekoľko vecí, od toho či to myslí vážne alebo si robí len srandu, alebo prečo to vôbec robí. Možno teraz vyzerala hlúpo, keď tam len stála a jediné čo robila bolo to, že sa na neho dívala ale nevedela ako. Nakoniec čo sa mohlo zdať ako nekonečnosť našla svoj hlas. „Myslíš to n-naozaj? Vážne? T-teda viem, že sme p-pria-priatelia, asi, ale nemusíš to robiť. N-nechcem ťa nútiť, L-Lawrence. Nechcem znieť z-zle, ja rada na p-ples s tebou pôjdem.. aj keď tu už s-sme ale.. so mnou nie je žiadna zábava.“ Povzdychne si a hlavu hneď sklopí do zeme. Znova sa až príliš rozhovorila, tentoraz hovorila ale úplne od veci, preto keď si to uvedomila, dala si ruky na tvár ako keby jej to malo nejak pomôcť. „P-prepáč. Rozprávam hl-hlúposti.“ Zamrmle cez ruky, ktoré si nakoniec dá z tváre dole, hlavu ale tentoraz nedvíha.
#ff9999
Theodora Silver
Poèet pøíspìvkù : 96
Join date : 22. 09. 17
Opravdi si měl dát pozor na jazyk? S kelímkem punče v sobě mu to rozhodně moc nešlo. Proto se rozhodl nakonec raději mlčet, zdálo se mu to asi jako nejvýhodnější nápad. Hlavně protože kdyby na to odpověděl cokoliv, co měl na jazyku, zřejmě by rovnou odešla. A že toho bylo opravdu hodně, minimálně tři, čtyři odpovědi se mu rýsovaly v hlavě, ale ani jedna nedokázala dojít tak daleko, že by kvůli ní otevřel pusu. Jakmile mu řekla, že na něj nemá celý večer, na oko se nespokojeně zamračil. „Co je tak důležitého, že kvůli tomu opustíš dokonce i mě?“ Takového pěkného, sebevědomého chlapa. Teda u obojího jenom skoro, ale podle jeho řečí to přece nemohla poznat. Hlavně když se teď ještě víc rozjížděl a Nancy se zřejmě rozhodla mu znovu a znovu nahrávat. Začínal se obávat, co všechno by ještě mohl říct, hlavně jaké blbosti by mohl plácnout. V další chvíli ho to ale netrápilo, když se začal smát. „Nejsem nikdo prodejný, takže samozřejmě že to je zdarma... ale ne pro každého,“ odpověděl, aby nevypadal úplně dostupný. Hlavně ne tak, že by si stačilo říct a udělala by to, přestože poslední setkání v posilovně svědčilo úplně o něčem jiném. To se ale rozhodl nepočítat. „A také záleží na tom, čemu to má předcházet.“ To je přece jedna z nejdůležitějších věcí. Proč by se svlékal jen tak, aby se zase hned poté oblékal? Měl by tyhle myšlenky vyhnat z hlavy. Vždyť vůbec nejsou pro něj. Hlavně by se jimi neměl zaobírat – patřil přece mezi slušné hochy a tohle byl jenom zvláštní spontánní flirt na plese. „Nemusíš věřit,“ poukázal s úsměvem. „Myslím, že štěstí máme oba. Jinak bychom tu spolu teď určitě nebyli.“ Sama sice říkala, že má něco důležitějšího na práci, ale zatím zřejmě ještě ne, tak toho musí do té doby využít. Zamyslel se nad jejím proslovem ohledně krásného vztahu. Určitým způsobem měla pravdu, ale v něčem s ní přesto nesouhlasil. Hodlal to vysvětlit? Nejspíš. Spíš tak chtěl podstoupit riskantní krok, po kterém by mohla znenadání odejít. „Myslím, že každý chlap touží po krásném vztahu, ale každý správný chlap by měl poznat, která holka o něj stojí také a která by radši něco jiného,“ poznamenal a věnoval jí opravdu dlouhý, vyčerpávající pohled, při němž neměl v úmyslu ani na chvilku uhnout. Až kvůli tomu málem rozlil svůj kelímek, ale nakonec se mu podařilo všechno zachránit. I on rozhodně touží po nějakém hezkém, příjemném vztahu, který vydrží dlouho, ale také pozná, že Nancy zrovna není člověk, který by měl zájem o to samé. A podle toho se přece může přizpůsobit, pokud je příležitost k něčemu na obou stranách. Připadalo mu to opravdu zvláštní, že někdo jako ona se právě teď bavila s někým jako on. Když pak vyřkla onu další záhadnou otázku, už si byl jistý, že na setkání s lidmi podobnými Andreasovi nejspíš není úplně zvyklá. Bylo mu to trochu trapné, že nevěděl sám rozproudit další konverzaci lepší otázkou, ale co nadělal? Už se ohlížela kolem, zřejmě chtěl v davu najít to důležitější, co jí čekalo. Byl alespoň rád, že mu poděkovala za dolití. „Literatura všech literatur, to je můj obor. Tvůj bude určitě také tak záživný?“ Pokoušel se otázku alespoň trochu ozvláštnit, i když se mu moc nedařilo. I tak byl spokojený. Aspoň na chvíli se zase mohl potkat s někým novým. Než odejde za důležitější prací.
Anonymní
Anonymní
Nešlo si nepovšimnout, že skoro každý účastník tohoto plesu zvolil jasnou volbu, co se týče nápojů - tedy punč, který je tak moc typický pro Vánoce. Jenže na ten Patricia moc chuť neměla, raději si u baru řekla o skleničku dobrého bílého vína. Navíc se sem vyloženě nepřišla opít, takže ji možná ta jedna sklenička vydrží na celý večer, jelikož tu neplánovala být nějak vyloženě dlouho. Se skleničkou v ruce se poté nadále poflakovala kolem, přičemž párkrát pozdravila pár svých známých. V jednu chvíli se však musela zastavit, jelikož viděla, jak k ní míří její nejlepší kamarád Matthew s jednou roztomilou blondýnkou. A držel ji za ruku! Pat to rozhodně překvapilo, jelikož si myslela, že si říkají všechno a tohle byla, dle jejího, velká novinka. Ale i přesto se usmála, protože jí spolu přišli roztomilí. Bude si jí ale ještě muset proklepnout, nechtěla přeci, aby jejímu drahému kamarádovi Máťovi někdo ublížil. ,,Ahoj," na oba se zazubila a poté si vyslechla poněkud dlouhý monolog od Matthew. Koutky úst ji při tom nechtěně cukaly do stran. ,,Popravdě, ještě včera ráno jsem ani netušila, že sem půjdu. Ale jeden z mých profesorů mi znenadání zadal úkol, který vyžaduje abych tuto akci navštívila. Navíc, víš jak plesy miluju," uculila se, přičemž pohledem zatěkala mezi ním a tou blondýnkou. Spíše se ale dívala na něj, přeci jen, byl jí bližší a tu blondýnku ještě nepoznala. Hádala, že je přišel představit. ,,A děkuji, taky vypadáš konečně nějak k světu," rýpla si tentokrát ona do něj a pobaveně se nad tím ušklíbla. Když je Matthew začal seznamovat, tak Pat natáhla k blondýnce svou pravou rukou, přičemž se mile usmála, aby udělala dobrý dojem. ,,Moc ráda tě poznávám, Crystal," řekla nanejvýš upřímně a potřásla si s její rukou. Poté tu svou stáhla zpátky k tělu, přičemž si trochu upila ze skleničky s vínem. Vykulila oči, když ji Máťa řekl, že na její narozeniny nezapomněl. Snažila se to vždy co nejvíce zatajit, jelikož své narozeniny zrovna moc nemusela. Vždyť to akorát byl důkaz toho, že stárne! Podívala se na fialovou růži, kterou ji přinesl a potěšeně se usmála. Ta růže byla nádherná, byla to její oblíbená barva a ona už si teď dokázala představit, kam si ji v pokoji dá. ,,To jsi nemusel, ale děkuji," převzala si od něj růži a pevně ho objala. Po chvíli se však odtáhla a zaměřila se na Crystal. Chtěla o nich dvou vědět všechno, jelikož měla pocit, že to mezi nimi bylo vážné. ,,Taakže," ukázala na ně dvě a zazubila se. ,,Je to mezi vámi vážné?" zeptala se zvědavě a nadzvedla obočí.
Patricia Anne Gavreau
Poèet pøíspìvkù : 86
Join date : 11. 09. 17
Bohužel ho nebyla schopna přeargumentovat, s ním se nikdy nedalo hádat, protože on její argumenty prostě nikdy neuznával, ať na něj zkoušela jakékoliv psychologické tríčky. Jeden trik na něj ale přeci jen platil, ovšem bylo těžké ho využívat, protože sex uprostřed sálu, jen aby si prosadila svou? Nah, zas tak moc o to nestojí, ať si o šatech myslí, co chce, ona je prostě spokojená. Zasmála se představě, jak si ji nahou odnáší na záchodky, on oblečený v saku. „Jasně, to by vůbec nevypadalo blbě,“ ušklíbla se na něj a pokroutila nad jeho plánem hlavinkou. Jeho pohled rozšifrovala téměř okamžitě, ten by ji na záchodky odvedl kdykoliv.. a ona by se tomu vlastně nebránila, i když ze začátku by dělala drahoty, přece by se jen tak lehce nedala. „To ale ty taky,“ oplatila mu mrknutí a cvrnkla do knoflíčku, který byla odhodlána aspoň na chvíli nechat na pokoji. „Romantický jako vždycky,“ pochválila ho s pobaveným úšklebkem a spolu s ním pohledem kritizovala ty přeláskované páry na parketu. Tiskli se k sobě jako sardinky, někteří si dovolili i šmátrat rukama po svém partnerovi. Ovšem Chloe si byla téměř jistá, že kdyby měla upnuté šaty, Oliver by alespoň chviličku o tom ploužáku uvažoval, jelikož by ji měl velice blízko, mohl by ji ošmatlávat pozadí a nikdo by jim nic neřekl, protože to stejně dělají všichni. Ale ona se rozhodla pro takovou večerní róbu a nelitovala, ten tanec jí nijak chybět nebude.
color #9933ff
Chloe Marie Starling
Poèet pøíspìvkù : 110
Join date : 10. 11. 17
Zamyšleně jí poslouchá, čím dýl, tím víc nedokáže uvěřit že je mu někdo takhle podobný. Je taky takového názoru. Hodně lidem to připadá naivní a pohádkové ale to mu nevadí. Naučil se žít tak že mu na názorech ostatních nezáleží. Tedy alespoň to si myslí i když to má daleko k pravdě. „Páni, nevěřil bych že potká někoho se stejným názorem.“ Uctihodně zakýve hlavou. Že je sám mu nevadí ale i tak by malinká část něho chtěla aby měl o koho se opřít když je nejhůř, komu se vyzpovídat o debilních kamarádech, těžké látce ve škole nebo se s ním položit do postele a usnout dokud by nezapomněl jak moc se mu stýská po rodině. Že je to na kluka moc sladké? Takový on prostě je. „Oh, tak to mě potěšilo. Jsem si jistý že na tebe taky někdo čeká. Ty jsi taky krásná.“ Vezme jí ručku políbí jí na hřbet. Následně se usměje jako andílek. V duši se ale proklínal za to co udělal. Nemůže holce olízat ruku po deseti minutách co jí zná! Když začne hrát zamilovaná píseň, neutrálně se podívá na Betty a jejímu rozhodnutí jenom přikývne. Nemůžete cpát cizí holku a homosexuála k ploužáku. „Dojdu si na pány.“ Pošeptá jí u ucha ale rozejde se ven. Tam si zapálí cigaretu, kterou měl chytře schovanou za opaskem. Pomalu popotahuje a kouř nechá vycházet pusou zase ven. Sleduje nebe kterou už stihlo změnit svou barvu na černočernou. Cigaretu dokončí rychle, podléhá pokušení dát si další ale nakonec se rozhodne to přežít vrací se znovu k Betty. Zezadu jí na rameno položí ruku a mile se na ní usměje. Doufá že to z něj není cítit. „Jsi odsud?“ Optá se, ale nečeká na odpověď. „Já jsem z nedaleka ale i tak mi přijde jakoby California byla úplně jiná planeta.“ Rozpřáhne rukama aby dodal svým slovům váhu. Nakonec si jen povzdechne.
Anonymní
Anonymní
Chtěla se s ním začít hádat o tom, komu to sluší víc, ale nakonec usoudila, že to bude zbytečné. Pouze nad ním zavrtěla hlavinkou, na vyjádření nesouhlasu s jeho slovy, ale do dohadování se nepouštěla. „Děkuju,“ pousmála se a čím víc si ji prohlížel, tím víc měla co dělat s červenými tvářemi. Během focení pro matku byla zvyklá, že si jí prohlíží fotografové a všichni ti zbyteční lidé, co tam taky musí být, a že jí chválí, ale tohle bylo jiné a pro ni nové. Pro Thea pravděpodobně taky, protože vypadal stejně soustředěný jako ona, takže vlastně vůbec. Každý si očividně vedl nervózní monology v hlavě a nebyl si jistý, jak se vůči druhému chovat. Každopádně Meg byla ráda, že šaty měly úspěch, upřímně doufala, že se takovému nerdovi, jakým se zatím Theo zdál být, budou líbit. A proč jí na tom tak záleželo… sama neví, neptejte se. „Jsem připravená, můžeme jít,“ usmála se, když Theo začal drmolit páté přes deváté jako tehdy v čajovně. Ťapkala za ním ke dveřím a společně s ním vyšla ven, kde se na něj s úsměvem podívala. V obličeji se mu odrážely všemožné emoce a ona mu nejistě položila ručku na rameno a na krátko rozšířila svůj úsměv, jakoby ho tím chtěla povzbudit. Pak ruku stáhla zpět ke svému tělu a spolu s Theem zamířila k sálu. Došli tam poměrně rychle, cestu zabili nějakou konverzací, ve které ze začátku bylo dost trapného ticha, ale čím víc se bavili, tím víc jejich konverzace začínala být plynulá jako v čajce, asi z nich začínal opadat stres z prvního plesu. Uvnitř sálu se Meg držela možná až moc blízko u Thea, ale to bylo jen tím, že tam bylo víc lidí než sama čekala a nerada by se mu hned ze začátku ztratila. Hlavně měla pocit, že v tomhle počtu lidí by ho ani nedokázala najít. „Takže, uh, chceš se něčeho napít, nebo…?“ kývla hlavou k punči, poté k baru a poté asi k tanečnímu parketu, sama moc nevěděla, co se teď má dělat, proto se obrátila na Thea a čekala, jaké padne rozhodnutí.
color #faf0dc
Megara Morreli
Poèet pøíspìvkù : 137
Join date : 28. 09. 17
Pokoj na koleji -> společenská místnost
Přišel den plesu, na který se Cass upřímně moc nechtělo. Na zábavy u nich na venkově chodívala ráda a často, ale tam měla tátu a kamarády, se kterými tam byla a bavila se. Tady na škole tolik známých neměla, určitě tam šly samé zamilované páry a navíc to na ní bylo až moc formální. Nikdy nebyla moc šatový typ, ovšem táta jí jedny šaty koupil, vlastně než ho opustila a odjela na univerzitu. Jedny jediné šaty se jí válely v šatníku, skoro se na nich začal usazovat prach, jak málo je využívala. Ty šaty a představa táty, jak ji přemlouvá, aby šla, byly jedinými důvody, proč jí vlastně napadlo jít. Ovšem čím víc se blížil čas odchodu, tím víc se jí nechtělo vylézat z postele. Prostě se jen válela a koukala na hodiny, jak se pomalu blíží k osudné hodině.
Světě div se, ona se nakonec z té postele vyhrabala, protože jinak by jí táta strašil ve snech. Dala si rychlou sprchu, vlasy si jen pročísla, aby měly nějaký tvar a nanesla slabou vrstvu řasenky. Tím skončila své přípravy v koupelně, oblékla si své rudé, krátké šaty a obula si černé lodičky, taky jediné, které vlastnila, protože zastávala názor, že černá je univerzální a jedny lodičky osobě jako je ona bohatě stačí. A tak připravená se vydala na ples, z koleje to bylo trochu dál, ale tahle sportovní holčina si s tou vzdáleností poradila. Samozřejmě přišla pozdě, holt se až moc dlouho rozhodovala, zda vůbec jít, ale lepší pozdě než nikdy, že? Po vstupu se rozhlížela po okolí, jestli neuvidí někoho známého… Doopravdy si někoho všimla, a to Noaha ve společnosti nějaké sympatické zrzky. Pozorovala ty dva a mířila k punči, aby ten večer byla schopná přežít. Nejvíce jí pobavil ten úsměv, který Noah v její přítomnosti měl. Asi právě odhalila velikou slabinu toho obra, což jí přimělo se spokojeně usmát. Přestala tu dvojici pozorovat, ale bylo pozdě. Nedávala pozor na okolí punče a podařilo se jí strčit do nějaké dívky v nádherných bílých šatech s černými vlasy rozprostírajícími se po zádech. „Uh, pr-promiň,“ vykoktala ze sebe a upřímně doufala, že se těm krásným šatům nic nestane.. a že se nestane ani nic jí. Snažila se od té černovlásky vycouvat, ovšem ani to nebyl moudrý nápad, jelikož zády narazila do další překážky, další dívky. Okamžitě se otočila a hlasitě si povzdechla, chudák zrzka v černých šatech. „Já nechtěla, byl to omyl,“ omlouvala se a v duchu proklínala otce, kvůli kterému sem šla.
Přišel den plesu, na který se Cass upřímně moc nechtělo. Na zábavy u nich na venkově chodívala ráda a často, ale tam měla tátu a kamarády, se kterými tam byla a bavila se. Tady na škole tolik známých neměla, určitě tam šly samé zamilované páry a navíc to na ní bylo až moc formální. Nikdy nebyla moc šatový typ, ovšem táta jí jedny šaty koupil, vlastně než ho opustila a odjela na univerzitu. Jedny jediné šaty se jí válely v šatníku, skoro se na nich začal usazovat prach, jak málo je využívala. Ty šaty a představa táty, jak ji přemlouvá, aby šla, byly jedinými důvody, proč jí vlastně napadlo jít. Ovšem čím víc se blížil čas odchodu, tím víc se jí nechtělo vylézat z postele. Prostě se jen válela a koukala na hodiny, jak se pomalu blíží k osudné hodině.
Světě div se, ona se nakonec z té postele vyhrabala, protože jinak by jí táta strašil ve snech. Dala si rychlou sprchu, vlasy si jen pročísla, aby měly nějaký tvar a nanesla slabou vrstvu řasenky. Tím skončila své přípravy v koupelně, oblékla si své rudé, krátké šaty a obula si černé lodičky, taky jediné, které vlastnila, protože zastávala názor, že černá je univerzální a jedny lodičky osobě jako je ona bohatě stačí. A tak připravená se vydala na ples, z koleje to bylo trochu dál, ale tahle sportovní holčina si s tou vzdáleností poradila. Samozřejmě přišla pozdě, holt se až moc dlouho rozhodovala, zda vůbec jít, ale lepší pozdě než nikdy, že? Po vstupu se rozhlížela po okolí, jestli neuvidí někoho známého… Doopravdy si někoho všimla, a to Noaha ve společnosti nějaké sympatické zrzky. Pozorovala ty dva a mířila k punči, aby ten večer byla schopná přežít. Nejvíce jí pobavil ten úsměv, který Noah v její přítomnosti měl. Asi právě odhalila velikou slabinu toho obra, což jí přimělo se spokojeně usmát. Přestala tu dvojici pozorovat, ale bylo pozdě. Nedávala pozor na okolí punče a podařilo se jí strčit do nějaké dívky v nádherných bílých šatech s černými vlasy rozprostírajícími se po zádech. „Uh, pr-promiň,“ vykoktala ze sebe a upřímně doufala, že se těm krásným šatům nic nestane.. a že se nestane ani nic jí. Snažila se od té černovlásky vycouvat, ovšem ani to nebyl moudrý nápad, jelikož zády narazila do další překážky, další dívky. Okamžitě se otočila a hlasitě si povzdechla, chudák zrzka v černých šatech. „Já nechtěla, byl to omyl,“ omlouvala se a v duchu proklínala otce, kvůli kterému sem šla.
Naposledy upravil Cassidy Wheeler dne 4/11/2018, 22:18, celkově upraveno 1 krát
color #ff9900
Cassidy Wheeler
Poèet pøíspìvkù : 134
Join date : 18. 11. 17
,,A já budu dělat, že nevím, že ty to víš," prohlásil a zazubil se na ni. Ani nepomyslel na to, že by ji to mohlo vyloženě vadit, jelikož měl za to, že holky takové dárky milovaly a pouze předstíraly, že nic tak drahého nechtějí přijmout. ,,To bych teda chtěl," pokýval hlavou na znamení souhlasu a podíval se na její ruku, kterou mu poklepala na ramena. Kdyby to udělal kdokoliv jiný, tak by mu ruku zřejmě setřásl, ale od ní mu to bůh ví proč vůbec nevadilo. Naopak. Možná si ten letmý dotyk i užil, i když jen chvilkově. ,,Ne že na to zapomeneš," varovně na ni ukázal svůj ukazováček, ovšem v jeho tváři šlo poznat, že si dělá pouze srandu. Ale to neznamenalo, že to nemyslel vážně. Nebyl moc rád, že toho o něm věděla tolik, obzvláště o těch tajemstvích, které vědělo hodně málo lidí. O šikaně vlastně jen ona, protože to nikomu nikdy neřekl. A ani nechce. ,,Myslím, že to jedno tajemství by sis pro sebe mohla nechat i kdybys mě sebevíc nenáviděla," řekl tentokrát s vážnou tváří. Ani koutky úst mu necukaly, protože tohle bral opravdu vážně. Nikdo to nesměl vědět, cítil by se potom slabě a taky zranitelně. Určitě věděla, které tajemství myslí, protože fakt, že není dobrým tanečníkem mu byl úplně jedno. To ať si klidně ví celé město. Jejich společný tanec si užil, i když si v určitých chvílích připadal dost blbě. Ovšem ne kvůli ní, ale kvůli sobě. Měl si zřejmě před plesem brát lekce tance, potom by to nebylo tak strašné. Ještě štěstí, že Lyd nebyla ten typ holky, která by se mu smála. Naopak ho ujistila, že to je v pohodě. Na konci společně s ní zatleskal, protože tak se to prý na konci každé písničky dělalo a navíc tleskali i ostatní, takže to bylo očividně správně. ,,Ale jo, byl, alespoň trochu určitě. Ale neboj, do příštího plesu se to naučím lépe a poté budu profesionálem," slíbil ji, přičemž se tvářil nanejvýš vážně, protože to vážně hodlal udělat. Sice nevěděl, jestli s ním bude chtít jít na ples znovu, ale tak zatancovat by si s ním alespoň mohla, ne? To by snad neodmítla. ,,Bohužel," kývl hlavou a ztěžka polkl, jelikož nebyl rád, že jeho chybu opět zmínila. Odvedl ji zpátky na jejich původní místo a vrátil ji její kelímek s punčem. ,,Ještě jednou se omlouvám, že jsem ti ho tak vytrhl z ruky," poukázal na kelímek a nevinně pokrčil rameny. Sice už se omluvil, ale hold měl nutkání to udělat znovu.
Noah Anderson
Poèet pøíspìvkù : 86
Join date : 10. 08. 17
Musel se zasmát, když zopakovala to slovo “společně“ “Ano Teddy, společně. Jsme přeci přátele a ti si pomáhají, takže já ti pomůžu.“ Odhodlaně se na ni podíval s širokým úsměvem na tváři. To by nebyl on, kdyby nechtěl pomoc někomu jako je ona. Chudák malá, ta je na tom s tou stydlivostí špatně. Pozvedl obočí, když se zase zeptala, ale tentokrát otázka směřovala k plesu. Když dlouho nic neříkala, už se chtěl smířit s tím, že ho asi odmítne, proto mu úsměv o jeden malinkatý stupínek povadl. Začínal se dokonce být, jestli se nedostala do nějakého šokového stavu, když tak dlouho neodpovídala a chtěl běžet pro nějakou pomoc, když v tom promluvila. Ulevilo se mu a spadl mu velký kámen ze srdce. “Ano Teddy, myslím to smrtelně vážně. Byl bych rád, kdybych mohl být tvůj doprovod pro dnešní večer. Rozhodně mi nevadí, že s tebou není žádná zábava, protože i s tím největším mrzoutem někdy ta zábava je. Jen ji musíš najít.“ Usmál se od ucha k uchu, protože byl rád za to, že mu řekla více než 5 slov a to se teď opravdu cení. Dělá pokroky a to je rozhodně dobře. Trochu se zamračil a jemně jí položil ruku na rameno. “To nic, já ti za to hlavu neukousnu. Já melu blbosti skoro pokaždé a nikdo mě neřeší. Takže ty se za to omlouvat nemusíš.“ Podíval se na ni s úpřímným pohledem a trochu pobaveným výrazem. Ruku, kterou jí dal na rameno, zase stáhl zpátky ke svému tělu a podíval se směrem do davu. “Nedáš si punč? Nebo si můžeme jít zatančit, jestli chceš. Výběr nechám na tobě.“ Usmál se a počkal na odpověď, kterou vybere. Snaží se na ní jít pomalu, aby ji nějak neuvedl do obrovských rozpaků, ve kterých už pravděpodobně je, ale to nevadí.
Lawrence Brook
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 03. 07. 17
Zatvári sa trochu zmätene, pretože tá reakcia nad Charliem ho naozaj prekvapila. Vedel, že dokáže svojim správaním či svojimi činmi si aj znepriateliť ľudí ale nevedel si predstaviť čo tak urobil Rose, že ho nemá rada. „Tak dobre.“ Prikývne, na čo jej aj venuje úsmev aby sa nad tým nejak netrápila a Charlieho nechala Charliem. Nebude to viac rozoberať, nechce aby mala zlú náladu kvôli nemu. Trochu sa zamyslí nad jej otázkou, než pokrčí ramenami. „Asi áno. Priatelím sa s ním od detstva, možno preto som si na neho vôbec zvykol.“ Pousmeje sa a pokrčí ramenami ramenami. Jasné, že ho mal rád aj keď vedel aký je ale aj tak hrozne dúfal, že sa niekedy zmení. Aspoň trochu. „To je milé, ďakujem.“ Bola milá viac než si myslel, že je čo sa mu aj páčilo. Tak nevinné a milé dievča asi ešte nikdy nestretol. To už ale počul Charlieho hlas než sa objavil vedľa nich. Povzdychne si a s ospravedlňujúcim pohľadom sa pozrel na Rose. Keď vedel, že ho veľmi nemusí, bolo mu trochu ľúto, že ho teraz musí trpieť. „Spoznali sme sa na pláži, kde kvôli mne skončila v mori.“ Vysvetlil jednoducho aj keď ho to stále mrzí, kto by chcel predsa skončiť vo vode a ešte aj oblečený. Trochu prižmúril oči keď mu Charles ponúkol punč, tak ako aj Rose. Zobral si ho, aj keď si ho chvíľu pozeral, dokonca ho ovoňal ale nič zlé v tom nenašiel. Poznal ho, preto čakal nejakú zradu ale možno sa teraz mýlil. „To dievča bolo skvelé, o tebe sa to tak povedať nedalo.“ Uškrnie sa, na čo sa rovno napije. „Bol si dobrý, tak ako vždy, neviem prečo sa musíš stále pýtať.“ Pokrčí ramenami, tvár ale obráti na Rose a nezabudne sa ani usmiať.
#0099ff
David Benjamin Davis
Poèet pøíspìvkù : 83
Join date : 27. 07. 17
*Stála kousek od stolu, kde si všichni zdejší chodili nalívat punč. Ona sama měla punč,který teda nebyl nic moc, ale hlavní bylo že se dal pít. Dívala se kolem sebe na všechny ty šťastné studenty a na všechny milující se páry, musela nad nimi jednoduše pokrčit své obočí a poté k rty. Možná to bylo z důvodu, že dnes byla bez doprovodu a nebo jednoduše žárlila. I když přiznejme barvu.. Blair nikdy na takové lidi nežárlí. Kelímek s dopitým punčem dále drží v rukou a začne se věnovat dvěma studentům, kteří začali zpívat. Chvíli je poslouchala, ale potom jakoby vypnula a vůbec nevnímala, co zpívali. Až ke konci znovu nahodila a začala je poslouchat, to ale už pro její štěstí končili a odcházeli z pódia. Na podpatku se otočí a vydá se opět ke stolu s punči, kde konečně moc lidí nebylo a aspoň na chvíli byl klid a místo. O místě to pravda byla, ale jestli byl klid, to se říct nedalo. Nějaká na krátko střižená holka totiž narazila do černovlasé, což byla jak jinak než Sofia. Vloudilo jí to mírný úsměv na rtech. Chudinka ona dívka. Bavila se nad tím do té doby než viděla tu dívku couvat a poté neucítila její přítomnost u sebe. Hned jakoby do ní blesk uhodil, jí zmizí úsměv z rtů. * Nevidím. že by jsi měla nějakou slepeckou hůl. To jsi tak nešikovná nebo jenom blbá? *Její omluvu jakoby přeslechla. To si jako myslí, že jedna blbá omluva všechno napraví? To se plete, milá zlatá. Tyhle typy by na takové akce chodit vůbec neměly, je to ostuda. Nebo snad dokonce i pohroma?*
Anonymní
Anonymní
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru