Sama ani nevedela, čo by si vybrala za možnosť, všetky ale boli lákavé o tom nebolo vôbec žiadnych pochýb. Mykne jej kútikom keď vlastne povie, že by to naozaj urobil. A dokonca mu to aj verila. „Tak všetko, hmm? Tak to aby si na tom začal pracovať.“ Nikdy by nepovedala, že niečo také ju bude baviť ale stalo sa. Ani si nepamätala kedy sa naposledy tak veľmi usmievala ako pri Noahovi. Pravdepodobne nikdy čo je asi viac než možné ale vôbec jej to nevadilo. „Dobre, asi máš v tomto pravdu. To sa potom ale musím naučiť aj ja, aby som ti náhodou nerobila žiadnu hanbu a ty si sa nemusel za mňa hanbiť. Pochybujem, že to by si chcel.“ Usmeje sa pobavene na čo sa aj rovno rozosmeje, keď vidí jeho reakciu. „Dobre, dobre, prepáč. Už to nikdy nepoviem. Možno.“ Dodá hneď za tým so širokým úsmevom. Ako mu nemala hovoriť, že bol zlatý, keď tak práve teraz vyzeral? Najradšej by ho chytila a proste by ho rovno vyobjímala. Spokojne prikývne a naozaj dúfa, že si to zapamätá. Bolo veľmi milé, že sa viackrát ospravedlňoval,  to áno, aspoň to potom vyzeralo, že ho to naozaj mrzelo ale u nej naozaj stačilo raz aby vedela, že to myslel vážne a mrzí ho to. „Hmm.. asi som zabudla spomenúť, že si niekedy mýlim mená ľudí, ktorých až tak dobre nepoznám. Jedine u teba sa mi to nestalo. Ale mohol si skončiť aj horšie. Napríklad Norbert.. Nick alebo Nathan.“ Pokrčí ramenami. Trochu ju to aj poteší.. teda.. len to, že znova počula Noaha smiať. Asi má nový najobľúbenejší zvuk. „To chápem. A len som bola zvedavá, nič viac.“ Vždy bola zvedavá viac než bolo treba, preto sa tak pýtala. Jej pozornosť upúta väčší hluk ale cez tých všetkých ľudí tam ani nevidí, preto sa o to ani veľmi nezaujíma. Preto sa pozrie na Noaha, pričom aj dopije svoj nápoj. „Nejdeme si niekam sadnúť? Alebo.. môžeme ísť zase tancovať alebo.. to čo povieš ty, je mi to jedno.“ Pousmeje sa na neho, prejde ale od neho pár krokov preč aby kelímok odhodila, hneď sa ale vrátila späť k nemu.

Už teraz sa na to tešila, možno preto sa usmievala ako mesiačik na hnoji. Ak sa prekoná, pravdepodobne bude za ním chodiť skoro stále a hovoriť mu kedy jej zahrá. Možno mu nakoniec pôjde na nervy a proste jej nezahrá ale nemohla za to. Naozaj sa na to tešila. „Asi máš pravdu. Párkrát som aj premýšľala, že by som skončila s brigádou ale.. Lincoln a ja sme sa zhodli, že na to mám až príliš rada kvety. Nedokázala by som to.“ Pozrie sa na neho a pousmeje sa. Kvety milovala, čo dokazovala kvetina v jej vlasoch, ktorú si tam dala a na ktorú vlastne aj zabudla. Potešene sa zatvári, keď ho počuje smiať aj keď vie, že to bolo pravdepodobne na nej a tom čo mu pred chvíľou povedala, vôbec jej to ale nevadilo. Prišiel jej ale roztomilý keď sa smial. Toho čo sa dialo neďaleko nich si všimla ale vôbec tam nedovidela, preto len mohla hádať čo sa tam dialo. Veľmi sa ale tým nezaoberala, radšej sa venovala Lawrencovi. „Takže nie som jediná? Teda ja viem, že b-by som mala s tým niečo robiť ale.. keď ja neviem ako.“ Povzdychne si a napije sa, na čo kelímok položí pred seba. Áno, snažila sa ale vždy to vzdala lebo to nezvládla. Vždy bola v poriadku pri Lincolnovi a vlastne keď nad tým premýšľala tak aj pri Lawrencovi. Cítila sa istejšie a oveľa lepšie než predtým. Ani už toľko nekoktala, čo bolo pre ňu určite lepšie.

„Je pravda, že ironii a satiře vládneš dobře, není divu, že se ti fejeton píše dobře,“ ušklíbl se na ni, takové vtípky si čas od času vymění, ale jak už zmínil, Pat jde ta ironie vážně dobře, proto většinou vtípky trousí ona a Matty nad ní jen kroutí hlavou, no občas se i jemu podaří vyplodit nějakou perlu, jako třeba teď. Snažil se celou dobu alespoň lehce věnovat Cryst, aby se necítila odstrčeně a všímal si, že i Pat se na ni hezky usmívala a snažila se jí to setkání zpříjemnit. Za to byl doopravdy rád a vděčně se za to na Pat usmíval, i když si toho možná ani nestačila všimnout. „Snad dostojíš svému slovu,“ mile se na ni uculil, ne že by ji obviňoval z alkoholismu či podceňoval její sílu odhodlání, ale Pat prostě byla hezká holka, která od kluků měla pozornost vždy, proto by se nedivil, kdyby ji někdo na něco pozval, a ona tak nedodržela své slovo. Jen se pousmál nad tím, jaký dialog si ty dvě vyměnily, Patina velice trefná poznámka jeho úsměv ještě rozšířila. Při zhodnocení jejich situace se na chvíli zadíval Pat do očí, jakoby se z nich snažil  vyčíst, zda je to pravda a nebo jen Pat něco říká, nakonec ale pohled přesunul na Cryst, která na něj už ovšem koukala. Tak se na ni široce usmál a vlastně se k tomu nijak nevyjadřoval, ono tohle stačilo a prozradilo více než mohly slova, Pat to muselo být naprosto jasné a jen ti dva trumberové se na sebe culili, nejistí v tom, jak to vlastně je a bude. „Užij si zbytek večera,“ rozloučil se s Pat s vřelým úsměvem a byl překvapen tím, že i Cryst se usmívá, a to poměrně široce, protože Pat ji musela tolikrát přivést do rozpaků, že se diví, že je úsměvů schopná. Každopádně je za to rád a úsměv mu to ještě rozšířilo. Po té pěkné poznámce na odchod se tiše uchechtl a zakroutil nad Pat hlavou, ta holka musí mít vždy poslední slovo a musí ovlivňovat jejich konverzaci i přestože že už je pryč. Když se na něj Cryst zašklebila, jen se zasmál a pak se podíval na její šaty. „Upřímně pod všechnu tu látku bych se vážně nedostal a ještě bych tu sukni poničil,“ zasmál se spolu s ní, nechtěl se o tom tématu bavit nějak vážně, obzvlášť když i ona sama o tom vtipkovala, tak holt pokračoval ve vtipkování. Zle to nemyslel, jen měl pocit, že to bude Cryst příjemnější, než kdyby řekl cokoliv jiného. „Každopádně, co říkáš na Pat? Snad tě její přímočarost moc nevylekala, ale věř mi, že se na to dá zvyknout,“ mile se pousmál a pohladil ji volnou rukou po rameni. Zvědavě na ni koukal, protože se mu už nezdála tolik vyjukaná, jako když k Pat přišli a už v průběhu mu přišlo, že se uvolňuje, alespoň v rámci mezí. Nevěděl, jestli se už Cryst tolik naučila být ve společnosti, nebo na ní tak dobře působila Pat a upřímně ho to velice zajímalo. „Věř mi, pár opití s klukama už mám za sebou a dneska ho celkem s radostí vynechám, hlavně za takovou milou nabídku,“ usmál se na ni široce, na ten plán se těšil. Pustí si film, třeba si udělají i popcorn nebo nějaké jídlo a budou se společně dívat, třeba se u toho budou i objímat, hezky si popovídají… To se mu zamlouvalo snad i více než vůbec jít na ples, ale společenská akce je společenská akce.

Odkýval ji to, bohužel ji musel dát za pravdu. Sice šel teď proti chlapů, tudíž sám proti sobě, ale v tomto ohledu byly jakékoliv lži zbytečné, protože tento prostý fakt není možné zastírat. Holky o sebe prostě pečují více, lépe a víc je to baví. Hlavně společnost to tak dívkám nastavila, tak co teď mají dělat. Ale Charlie pořád může být rád, že je na co koukat a je to jeden krásný model vedle druhého, člověka hned ten život baví víc. „Vím, že to umíš, tak právě s ní to musíš použít, aby se tě ještě nezačala bát, to totiž nechceme, a ano, je ještě větší stydlivka než on,“ vážně to říkal jen pro dobro Izzy, přeci nechce odstrašit budoucí přítelkyni svému drahému bráškovi, a taky pro dobro Rosie, přeci nechce, aby měla šok a strach, do jaké rodiny se to jednou přižení. Možná trochu předbíhá, vzhledem k tomu, že ti dva spolu ještě ani nechodí, ale on pevně věří, že to dají dohromady a s malou pomocí od jejich andělů strážných, neboli od něj a Izzy, to bude spíš dřív než později. „Máš se na co těšit,“ odkýval jí jen s úsměvem. Možná Rosie nebude tak stydlivá před Izzy, přeci jen je to taky dívka, ale byl si téměř jistý, že jakmile na ni Izzy vybalí, že je to sestra Benjího, Rose se zase začne stydět, protože se přece nebude chtít ztrapnit před sestrou toho úžasného kluka! V duchu si nad tím povzdechl a doufal, že si to jen přibarvuje a takhle to probíhat nebude. Zavrtěl nad ní hlavou a zašklebil se, tak pěknou věc řekl a ona ho shazovala, ovšem věděl, že to dělá jen z legrace, proto taky nic nenamítal a nechal její otázku nezodpovězenou, vždyť ani odpověď nepotřebovala. „Ty máš takovou sexy auru, čiší z tebe sebevědomí a člověk hned ví, že si s tebou nemá zahrávat, protože se o sebe postarat umíš,“ odpověděl ji s drobným úsměvem na rtech, pravděpodobně se mu líbilo, co z něj vypadlo. Tím, že měl vymýšlet, co vyzařuje z ní, ani nebyl překvapen, čekal to už ve chvíli, kdy začal mluvit, protože každá holka by se toho chytla a ptala se, kam tedy patří ona. Ale u Izzy měl pocit, že se spíš jednalo o takovou kontrolní otázku, ona by se totiž určitě dokázala perfektně zařadit sama. Jen se široce usmál, když kmotřička Izzy dala těm dvoum požehnání a jim už nebránilo nic v tom, aby žili šťastně až do smrti. Tedy, vlastně bránilo, jejich stydlivost. „Beru na vědomí,“ zazubil se, jakmile si na někdy do budoucnosti zarezervovala jeho služby. Jeho umělecká kariéra už začíná, má první zákazníky! „Přišel jsem sám, pak se mým doprovodem stala Vivi a naše drahá paní profesorka,“ ušklíbl se nad představou, že by jeho profesorka snad doopravdy mohla být jeho doprovodem, to by bylo doopravdy zajímavé. S profesorkami vlastně nikdy neflirtoval a nikdy se nehodlal k tomu snížit. „No přeci tě nemůžu nechat jít samotnou,“ pokrčil rameny ve stylu "no co jiného mám dělat“ a jen se široce usmál, pokračoval totiž v jejím žertu. Pohledem sklouzl k jejímu kelímku, který zvláštně převracela v rukou a všiml si, že je prázdný. Rozhodl se následovat její vzor a vyklopil do sebe obsah kelímku téměř na ex, ale než stačil něco navrhnout, Izzy ho už vzala za ruku a společně se drali davem. Když se konečně dostali k tomu vysněnému baru, položil na něj svůj kelímek a podíval se na Izzy. „Co si dáma dá?“ optal se jako gentleman, přeci jen to ona ho sem vytáhla, tak se třeba může inspirovat v tom, co si s ní dá k pití.

Jenom nad tím pokrčil rameny, protože nějak nevěděl, proč by jí to mělo vadit. Usmál se, když řekla, co tady budou dělat. Měla pravdu, to přeci není nicnedělání. To jim nikdo zatrhnout nemůže. “Jo, na hezký a hlavně klidný večer.“ Na tváři se mu rýsoval úsměv. Nechtěl, aby pro ně jejich večer dopadl nějak podobně jako asi pro ty, kolem kterých se vytvářel hlouček. Pomalu se začínal uvolňovat a nervozita z něho po malých krůčcích upadávala. Už byla potřeba, aby nebyl tak nervózní z jednoho, skoro, obyčejného večera. Asi si chtěl tenhle večer užít. “A taky plno nevyčerpatelných témat o kterých se můžeme bavit.“ Doplnil ji a zabloudil pohledem na svůj kelímek, kolem kterého si omotal své prsty. Doufal, že si zase hezky popovídají jako v čajovně, protože si spolu povídali docela dlouho a nedokázali vyčerpat žádné téma. Za to byl rád, protože s jinými by si už po pár hodinách neměl o čem povídat a Theo je nerad ticho. Skoro pořád musí něco mluvit a dokáže člověku vykecat díru do hlavy. Ovšem teď se nějak drží. Tedy, snaží se o to a chce u ní nemít pověst “děrovačka do hlavy Theo“. Sice sám nevěděl, co by dělal za tuhle pověst, ale zněla děsně. Jako nějaký jméno hororové postavy. “Měl bych se ti přiznat, že jsem trošku.. nervózní.“ Podrbal se na zátylku a pohledem zatoulal někam jinam. Hlavně mimo její oční kontakt. Rozhodně to nebylo nic zvláštního, ale prostě to musel přiznat. Třeba si toho všimla a nechala to plavat. Ale Theo to prostě musel říct. Proč by to taky neřekl? On by řekl všechno i to, co by mohlo zůstat v tajnosti. Vlastně si až teď uvědomil, že nervózní byl i v té čajovně, kdy ji zval na tenhle ples. Dlouze vydechl, protože si to dlouho nechtěl přiznat. Ale přiznal si to až teď, ale co s tím člověk nadělá?

Od srdce se nad tím zasmál. Byl celkem, že s ním hrála tu stejnou hru a jen nad ním nechápavě krčila obočí. To by udělalo plno lidí, ale ona nebyla jako plno lidí. Přišla mu jiná a určitě s ní Aaron bude chtít být kamarád. Dobrý kamarád, nejlepší kamarád. Ani v tu chvíli ho nenapadla poslední možnost, která končí tím, že kluk a holka nemůžou být nejlepší kamarádi, protože se z nich vždycky stane pár. Ale to ovšem Aarona teď opravdu nenapadlo. “Měl bych ti říct, že já jsem schopný všeho a jsem ochoten udělat cokoli, co řeknu. Ale nemusíš se bát, bývám jemný.“ Nevinně se uculil. Byla pravda, že nikdy nebyl drsný a nedával navrch sílu. Pokaždé se snažil být jemný a něžný. To platilo i v tomhle případě, které ukazovalo na cvrnkání do čela. Zase se trochu musel zamračit, když uhnula dalšímu. Nemusela to dělat, byla tady hromada místa a kdokoli je mohl obejít. Poslouchal, o čem mluví a chápavě přikýval, když zmínila, že by chtěla jít ven. “Jasně, naprosto v pohodě. Můžeme jít ven. Vlastně jsem ti chtěl sám navrhnout, jestli nechceš jít na čerstvý vzduch. Tam se už pomalu nedalo dýchat.“ Zasmál se a pomalými kroky se vydal ven. Ještě než vyšel ven, na ni počkal u dveří, které ji podržel. Hned vylezl za ní a dlouze se nadechl. Ten čerstvý vzduch mu celkem chyběl a už pomalu zapomínal jak vlastně chutná. Nebo jak je cítit? Nevěděl jak zrovna tento prožitek popsat. Venku bylo pár dalších studentů, kteří tam byli jen z důvodu kouření. Divil se, že chodí ven a neporušují pravidla a nezašili se třeba někde na záchodech a tak. Aspoň nějaká slušnost jim zůstala a nad tím se trochu usmál. Podíval se na ulici a na tváři se mu objevil menší úšklebek. Všiml se dodávky, která měla značku nějaké firmy. Asi jenom nějací opraváři, ale nedalo mu to a musel se vrátit k jejich předchozímu tématu. Naklonil se co nejblíže k ní, aby jí mohl něco potichu říct. “Myslím, že v té dodávce má tvoje mamka doupě.“ Špitl a zase se narovnal. Tentokrát se narovnal s upřímným smíchem, protože celá ta situace, kterou vymýšleli byla opravdu zábavná a taková zvláštní.

Zasmeje sa nad jej reakciou a prikývne na súhlas, že to myslel vážne. „Možno tak nevyzerám ale som dosť hanblivý. Ale vždy sa to snažím nejak zamaskovať, nechcem aby ma tak niekto videl.“ Vždy si potom prišiel trápne a to on proste nechcel. Pred Rose mu to ale ani nevadilo nejak spomenúť, boh vie čím to bolo. „To je asi pravda. Ale si vtedy hrozne roztomilá, hlavne keď sa červenáš.“ Nikdy pri dievčatách nevedel čo im hovoriť, preto to nakoniec vždy skončilo, že povedal úplnú hlúposť. Pri Rose to ale vyzeralo ako keby to išlo samo a dosť sa mu aj darilo. Konečne nepotreboval radu Charlieho čo povedať alebo čo náhodou pokazil. Keď tak Izzy spomenul, znova presunul pohľad smerom kam videl Charlieho ísť. Mal ich oboch rád ale spolu to bola smrteľná kombinácia a hlavne sa mu nepáčilo ako sa k sebe správali. „Veľmi rád. Väčšinou som jeho terč práve ja, čo nie je práve najlepšie.“ Zavrtí nad tým hlavou ale aj tak sa usmieval. Nemal to rád ale proste si zvykol, čo iného mal robiť. Hlavne si z neho robil srandu ohľadom dievčat, nad tým sa Charles zabával stále. Všimol si ako sa Rose rozhodovala, ako keby premýšľala, či sa ho chytiť má alebo nemá. Ale trpezlivo čakal, vôbec ju nenáhlil, len sa na ňu díval s úsmevom tak ako po celý večer. „Za čo sa ospravedlňuješ? To je predsa v poriadku.“ Nevadilo mu to, práveže ju dosť chápal, preto bol tak pokojný. Keď sa ho už ale držala, zamieri s ňou tam kam mu ukazovala. Trochu sa od nej odtiahne keď tam prídu a rovno sa k nej posadí, nezabudne sa na ňu ani otočiť celým telom. „Čo keby si mi o sebe niečo povedala? Viem o tebe jedine ako sa voláš, že nemáš rada môjho priateľa, že si hanblivá a že máš hrozne dobrý vkus na hudbu. Ale to je všetko.“ Pri slovách o Charlesovi a o tom ako ho nemá rada mu mykne kútikmi. Nič si z toho nerobí, nediví sa, že sa našiel niekto kto ho veľmi v láske nemá. Spokojne sa oprie aby mal na ňu dobrý výhľad a dúfal, že mu aspoň nejakú jednu vec o sebe povie, pretože toto dievča ho naozaj zaujímalo a chcel o nej niečo vedieť, akúkoľvek maličkosť.

Jeho úsměv považovala za svůj úspěch – podařilo se jí přesvědčit ho, že je s jejich programem spokojená. Tedy, nemohla vědět, co ten úsměv doopravdy znamenal, ale ona byla spokojena s tím, jak ho pochopila ona a že se jí to podařilo. „Souhlasím,“ přikývla na slova o klidném večeru, jelikož se na plese už začala tvořit nějaká velká scéna kolem nějaké skupinky a ona nesnášela být středem pozornosti, nechtěla by dopadnout jako oni. Hlavně nechápe, proč si lidi nemůžou řešit své problémy v soukromí, ale musí tím narušovat akce či i jen své okolí. Nikdy by se nechtěla hádat na veřejnosti, přeci nemusí všichni znát její problémy, to je její soukromí a ostatním do toho nic není, proto se jí jednání té skupinky protiví, proč si řeší své soukromé problémy na veřejnosti. Ovšem rozhodla si tím nekazit večer, přeci jen to jsou jejich problémy a ne její. „Tak jsem přemýšlela, jak se ty stavíš k takovým scénám na veřejnosti?“ jakmile nadhodil to, že doufá v plno témat, které budou moci probírat, rozhodla se ho zeptat na názor k věci, o které sama přemýšlela, a ještě hlavou kývla směrem, kde se ono drama odehrávalo. Věděla, že to není zrovna pozitivní téma, ale věřila tomu, že budou schopni bavit se doopravdy o čemkoli. „Všimla jsem si,“ mile se na něj usmála, i když to on nemohl ani vidět, jelikož pohledem bloudil všude možně po sále, ale hlavně ne na ni. „Já byla taky, je to první ples, na kterém není mým doprovodem matka, ale jakmile mi došlo, že poprvé mám vlastně šanci si ples užít, právě protože mám konečně nějaký milý doprovod, spadlo to ze mě,“ nechtěla, aby si připadal trapně, že byl nervózní, a proto se s ním podělila i o svou nervozitu v naději, že by ho to mohlo uklidnit. Přišlo jí to jako mnohem lepší metoda, než se ho hloupě ptát proč ta nervozita, vždyť tím by ho nutila o těch věcech, kvůli kterým je nervózní, ještě víc přemýšlet a přinejhorším by začal být ještě nervóznější, což Meg nechtěla. Krom toho, že se snažila mu ukázat, že na nervozitě není nic špatného, přemýšlela, jak mu od toho odvést pozornost a začít konverzaci. „Na dnešek ti v práci volno dali bez problémů, nebo máš jen omezený čas a pak musíš zpátky do práce dělat radost ostatním jidlem?“ optala se ho, protože si pamatovala, jak nemohl do Amstru kvůli práci, a navíc byla zvědavá, kolik času mají. Kdyby měli celý večer, mohla by mu konečně povyprávět o Amstru a ukázat mu fotky, co mu tehdy v čajovně slíbila. Dokonce už pro něj udělala speciální složku s fotkama, co usoudila za nejlepší!

Ethan se s tím zrovna extra neprděl. Vypadal by dokonale, i kdyby přišel jen v pytli na brambory. Po dlouhé noci vstal asi tak kolem jedné hodiny odpoledne. Dal si něco jídlu, které si mimochodem objednal, protože on a vaření? Kuchyň byste viděli naposledy, pak by byla hodně rychle v plamenech a to by nebyla ani ta plotna zapnutá. Dal si pizzu, zdravá výživa, chápeme se. Snědl si u televize, kde dávali nějaký krvák pizzu a pak si šel dát delší sprchu. S ručníkem kolem pasu si čistil ty rovné bílé tesáky, které mnoho holek na bradavkách už mělo. Chudinky, chm. Na sebe hodí kalhoty, bílou košili co si náležitě upraví. Sako mu vždycky slušelo, vypadal elegantně a sexy. Ale jak už bylo řečeno, to i v pytli od brambor. Upraví si svého motýlka, vlasy si projde spíše tak jako rukou a gelem je donutí zůstat na jednom místě. Neudělal ale ze svých vlasů slimáka, to by nesnesl a navíc mu to přijde více než odpudivé. Vysedával chvíli na botech a zavazoval si své naleštěné boty, v puse měl cigaretu a jakmile zavázal boty, típl jí a odhodil do kanálu. Hodlal jet taxíkem, nemá důvod proč se potácet pěšky, když taxík je pro něj tak levná věc, co si může dovolit každý den. Ale jelikož je sportovec, ne vždycky volí taxík. Zrovna dnes se mu ale chtělo využít té možností, že tohle převážení od cizích funguje, protože co kdyby si někde cestou zašpinil oblek? Byl drahý a to si nemůže dovolit, i když by na nový určitě měl. Dostaví se až před budovu univerzity, zaplatí taxikářovi a vydá se pomalými kroky dovnitř do toho davu, do toho hluku a světa zábavy, co neustále vyhledává. Dívky se kolem něj točily, ale on pohledem hledal stále tu jednu jménem Angela Mackenzie. Holku, co neustále může provokovat a snaží se jí dostat do postele. Jediná hodná holka, co ho neomrzela. Něco zlého v ní totiž určitě je, věřil v to. Jenže to by s ní nemohl být ten ťulpas Walprd. Tak mu říkám snad furt, jiný jméno si snad ani nezaslouží. Vlastně ho i Ethan lituje, už kvůli tomu že si ho Angela vzala na milost. Dokráčí si to až k nim, zachytí lehce Angelu za pas a sjede po něm trochu níže, než by si měl dovolit. „Ahoj krásko, sluší ti to více než jsem si myslel.“ Zašeptal jí s úsměvem do ucha, poté se podíval na Walprda. „No nazdar. Ještě tady je tenhle, je mi tě líto, já ti říkal že můžeš jít se mnou a ne s tímhle ťulpasem.“ Odfrkne si, sjížděl ho tak nepřátelsky pohledem, ale když se podíval na ní, měl ten jeho falešný milý výraz, kterým dostává snad každou do postele. Nebo ne každou, většinu holek dostane jeho provokováním. Jemně ji stále hladil po pozadí, možná spíše stál o to odvést její pozornost od Waltera. Nadechne se zhluboka a skloní se k ní. „Co kdyby sis se mnou zatancovala? Já ti špičky nepošlapu. A klidně tě i vyzvednu na rukou. Nejsem vyžle jako on, chápeme se.“ Zasmál se a stoupl si před ní úplně, aby zazdil před jejím pohledem Waltera, což nebylo těžký protože ona je prcek a Walter je skoro jako Ethan. "Taky můžeme pak zajít ke mně, hm?"

Už se k ní těšil, až si pustí film, nebo si společně budou hrát s tou maličkou Marlene. Zbožňoval ji a to jí viděl je párkrát, jenže ona byla takový zlatíčko. Místo toho aby občas mluvil na Angee, tak tam běhal po jejím obývacím pokoji s Marlene a házel jí hračku. Občas do toho byl více než zapálený. Jako některé děti do sportu no.. Ale on to v podstatě byl sport! Marlene měla hračky všude po zemi a to byly jeho překážky, tudíž by se dalo říci, že byl v podstatě atlet a jeho disciplínou byly překážky. Občas ale když na nějakou hračku šlápl, byl to pocit a bolest podobající se jako šlápnutí na lego kostičku. Nu ale teď mají plány být hlavně spolu a ona se k němu přitulit a nepustit ho, což by se mu líbilo, taky by jí nepustil a byl by schopný jí celý den nosit v náručí jako miminko. Přitiskne se hezky k ní, zakření se nad její další odpovědí. „Já bych byl vděčný za to nepuštění.. Ale to už děláš teď ty mazlivko malá.“ Zabrblá jí hezky do vlasů, už se těšil až půjdou domů, ale nechtěl to celé uspěchat. Nerad by, aby jí pak zklamal že mu šlo jen o to se nakufrovat k ní. Ale ono by to tak asi nebylo, jelikož on to nedělá kvůli tomu, aby se s ní vyspal. Ale aby mohl být ten krásný večer celý s ní. Možná jí trochu zlobit a šimrat, ale to je tak všechno, on je jinak moc hodný kluk. „Dobře, budeme tu jak dlouho ty sama budeš chtít.“ Všechno bylo taak dokonalé a nepopsatelné, když v tom se najednou objevil Ethan. Moc dobře věděl co byl zač, ale nikdy se s ním nebavil, neměl ani tak moc čest a tenhle výstup nechápe. Když sjel od boků Angee na její zadek, zaťal ruce v pěst, až mu kloubky zbělali. Měl v očích najednou úplně rudo.. přitom nechápal proč. Angee mu nepatří, nikdy ani asi nebude. Holka se totiž nedá ani vlastnit jako majetek, ale bylo to myšleno, že asi ani jeho holka nebude. Není pro ní dost dobrý.. Podle něj. Jenže Ethan pro ní není vůbec dobrý, ve všech ohledech. Doufal v hloubi duše, že ona tohle ví, protože Ethan je jeden z největších hajzlů pod sluncem, hodně věcí o něm slyšel a tak doufá, že Angee se jím nenechá stáhnout ke dnu. Dokázal by jí hrozně ublížit a Walter by si to dával za vinu strašně dlouho. Uvnitř něj však panuje důvěra, že ona je chytrá a nikam s ní nepůjde. Když jí ale Ethan pozval k němu domů, hned do něj drkl. „Myslím že ona o to nestojí.“ Řekne dost vážně a přísně. Takového ho Angee asi nezná, ale on má o ní opravdu starost. Irituje ho už to, že se na ní dívá Ethan jako na kus masa.

Ugh ako jej tá krpaňa liezla na nervy s tými jej múdrymi rečami. Nemala rada tento typ dievča, čo bolo dosť divné keď sa priatelila s Lacey. Tá ale aspoň nebola takáto drzá, nič si na ňu nedovolila. Nevedela ale či to bolo z toho, že ju len proste mala rada alebo z nej strach. Nad jej odpoveďou len prevráti oči, už ju iritoval len jej hlas preto sa rozhodla, že na ňu proste nebude reagovať. Zatiaľ. Vie ale, že to dlho nevydrží, ľudí, pri ľuďoch ktorých proste nemusí, ticho nebude. Ruku si dá v bok a prezrie si ju od hlavy až po päty, pričom sa ale radšej otočí na zrzku. Tá krpaňa nielen, že bola otravná ale vyzerala aj otrasne. Ako sa mohla takto obliecť? Bože. A tie vlasy. Za to na pohľad na Blair, sa spokojne zatvárila, bolo vidno, že ona patrí do jej spolku. Dokonca sa pousmiala nad jej slovami, ktoré venovala ich spoločnosti. „Vlastne nie si zaujímavá vôbec. Na ľudí ako si ty nie je zvedavý nikto.“ Zavrtí hlavou a ešte raz a určite naposledy ju prejde očami, než sa k nej priblíži. „Dávaj si pozor na jazyk dievčatko. Asi nevieš s kým sa rozprávaš. Ale jediný kto je tu úbohý, si ty.“ Odfrkne si a zavrtí nad ňou hlavou. Prečo sa tu vôbec s ňou zahadzovala, mohla sa už baviť či piť. A ona sa pritom rozpráva.. s ňou. Jej večer sa zhoršuje čoraz viac a viac. „Ako povedala Blair..“ pozor, pozor spomenula si na jej meno, to treba zatlieskať. „my nie sme tie najhoršie aj keď by som to povedala veľmi rada.“ Na malý moment sa otočí aby si zobrala punč z ktorého sa rovno napila než sa zase otočila na ňu. „Dám ti radu. Dávaj si pozor na koho natrafíš, zlatíčko. Potom by si skončila horšie než teraz.“ Široko sa na ňu usmeje, aj keď je poznať, že ten úsmev je falošný a nie úprimný. Ten nemá nikdy. „Ja už na teba nemám náladu. Pokazila si mi ju viac než dosť. Takže odchádzam.“ Otočí sa od nej chrbtom aby už na ňu nevidela a predtým než odíde, presunie pohľad na Blair, pričom sa trochu pousmeje. „Hmm.. pekné šaty. Som rada, že aspoň niekto tu má dobrý vkus.“ Žmurkne na ňu, než zamieri smerom von zo sály. Nechce tu už byť, keď vie, že sa tu naokolo nachádzajú ľudia ako je krpaňa. Cestou dopije punč, preto ho rovno vyhodí a hneď aj vyjde von, premýšľajúc či ísť ešte niekde alebo rovno do spolku. Nakoniec ale zamieri do spolku, dnes už na nič iné nemá náladu.

Dívala se na něj s nekonečno srdíčky v očích, musel to vidět.. Nebo možná asi ne, asi tím byli oba až dost zaslepeni. Ale u nich dvou je to hezké.. A asi je to vzájemné, tudíž se to nedá považovat za nějakou špatnost. Kdyby si měla vybrat partnera, byl by to zaručeně Matty. Měla celé své srdce vždycky pro něj, skoro úplně celé a byla by schopna se kvůli němu přetrhat. Jak to tak vypadá, je zamilovaná až po uši. Nad jeho poznámkou o šatech se usmála. Je vidět že on a dívčí móda nejsou kamarádi, ale tak chápe to, nemá důvod se o to extra zajímat. Ale trošku ji to pobavilo, vzhledem jak jednoduché šaty měla. „Matty, víš o tom, že tohle jsou ty nejednoduší šaty, co asi existují.Myslím že by jsi to zvládl.“ Zasmála se pěkně, opravdu by to zvládl. Není to žádný lempl. Ale tím mu nechtěla naznačit, že bude chtít v sundávání šatů asistenci. Je mu by to možná dovolila, ale to by pak viděl že je rudá až na zadku, jakej je stydlín. Zamyslí se nad jeho otázkou o Pat, už na to zná odpověď, stihla si názor udělat celkem rychle, ale je nutné si Pat trochu ještě ověřit, aby si sedly úplně. Nadechne se ke slovu a jemně ho chytne za ruku, začne si hrát s jeho prsty a dělá tak jako kravinky. „Vypadá hrozně mile aa.. Má i dobrý humor. Bála jsem se toho, ale bylo to zbytečné, je příjemná. Snad jí ještě někdy uvidím.“ Pozvedne k němu s úsměvem pohled, mohla za to jeho pozitivní energie, že jí dokázal uklidnit. Ale z části za to mohla i hlavně Pat, působila příjemně a upřímně, už kvůli té přímočarosti věděla, že bude asi člověk bez přetvářek, nebo v to tedy doufala. Rozhlédla se kolem sebe, zrovna hrála jedna docela rychlejší písnička, tudíž jí napadne. Co třeba vytáhnou na parket Mattyho a zatancovat si trochu bláznivěji? Aspoň bude sranda.. S ním je přeci vždycky, i když jí zlobí vtipy, přijde jí to ve výsledku i plné humoru. Úsměv se jí dostane do tváře, jakmile přijme její nabídku, že by u ní mohl zůstat. Strašně se na to těší, proto se tedy natáhne k jeho tváři a něžně ho na ní líbne. „To jsem ráda, a teď hurá na parket.“ Za ručku ho hezky zatáhne na parket a zatočí se rychle. Uměla se na tom parketě kroutit, i při těch rychlejších písničkách.

*Samozřejmě, že se také těšila až konečně budou s Walterem u ní doma. Jenom si lehnou, hodí na sebe deku, ona připraví možná nějaké jídlo a budou se dívat na nějaký film/seriál a nebo si budou jednoduše hrát s tím černým štěnětem. To malé neohrabané štěně mělo všude svoje hračky, Angela si na to už zvykla a vždy v tom udělala pořádek, ale to štěně ty hračky pořád roztahovalo a tak to vzdala a už to nechávala všude možně po bytu. Už se vážně těšila, ale ještě z plesu nechtěla odcházet. Docela se jí tady líbilo. Hlavně z toho důvodu, že tady byla s Walterem, s nikým jiným by si to tady asi nedokázala představit. A ona by si to vlastně s nikým jiným ani neužila.* U tebe to ani jinak nejde, k tobě se mazlím ráda.* Zašvitoří a usměje se na něho. Byla to pravda. U něho v náruči jí bylo vážně skvěle a ona se ho jen tak nehodlala pustit. Bohužel byla nucena se od něho odtáhnout, jelikož si brala pití a tak už jen stála před ním a smála se na něho s pitím v ruce. Něco dalšího by i dodala, ale to ucítila tlak od pasu dolů, což jí donutilo trochu cuknout, jelikož tohle vážně nečekala a ani nevěděla kdo to je. Uvědomila si kdo to je, až ten dotyčný promluvil. Ethan. Otočí jeho směrem hlavu se zamračeným výrazem. Už to nebyla ta veselá malá potvůrka, ale spíše naštvaná potvora.* Ethane, víš, že tohle si můžeš odpustit.* Ani ho nepozdraví. Proč taky? Jeho ruku z jejího zadku rychle sundá. Dovolil si moc, ale to Ethana asi nezajímá. Nebyla za jeho společnost ráda, hlavně ne teď když je tady s ní Walter. Byla zvyklá na takové to pošťuchování/otravování od Ethana, ale někdy to vážně přeháněl. Na Waltera samozřejmě nezapomněla a hned se na něho podívala. Možná vysílala jeho směrem signály, které jasně říkali, že za Ethanovu společnost nebyla ráda a snad to nějak Walter pochopí.* Já jsem ale s Walterem chtěla jít. Jsem za jeho společnost mnohem radši, než jsem s tebou, Ethane. *Řekne jeho směrem úplně upřímně. Skoro pořád v jeho společnosti se chovala úplně jinak, než ve společnosti jiných a on to moc dobře věděl. Podívala se na Waltera, ujišťující zda s ní tady pořád je a nenechal ji tady s ním.* Za tvou nabídku samozřejmě děkuju, ale budu muset odmítnout. * Odmítne ho, ale aspoň se to snaží udělat mile. Nechtěla být zlá, přeci ona taková není.* Nepotřebuju aby jsi mně zvedal, o tohle nestojím.* Zakroutí hlavou a poznámku o vzhledu Waltera radši mlčí a ignoruje to. Chtěla jít blíže k Walterovi, ale to jí najednou do cesty vstoupí Ethan. Aby do něho nenarazila tak dala své ruce vpřed a nakonec o krok ustoupila, aby nebyla v jeho těsné blízkosti ve které se už teď nacházela. Ethan byl vysokého vzrůstu, snad o něco vyššího než sám Walter a proto si Angela připadala jako malé dítě, které nemělo kam utéct.* Nemyslím si, že j-* Už mu chtěla říct, že to není nejlepší nápad, ale v tom jí přerušil hlas Waltera. Sleduje jak do Ethana drkl a je pravda, že při pohledu na Waltera zvažovala, jestli je to ten stejný Walter jako před nemalou chvílí, kdy ještě spokojeně oba dva se nad něčím smáli.* Waltere, nech ho být.* Zakroutí hlavou a snaží se na něho podívat, i když přes Ethana je to vážně těžké něco vidět. On byl skoro jako skála! Nechtěla aby si to Walter vykládal špatně, jenže taky nechtěla aby si to s ním Walter nějak rozházel, nemuselo to totiž dopadnout dobře. Už prostě jen chtěla domů, lehnout si a zahrabat se do deky.*