Jeho smích se jí líbil, už protože z něj šla pozitivní energie přenášející se zároveň i na ní. Byla pak více jistá v mluvení a nebála se o tom, že řekne nějakou velkou blbost. Ona si až tak výjimečná nepřišla, asi spíše si přišla taková ta myška a těch bylo hodně ne? Nevěděla sama, moc se na lidi nekoukala. Vlastně jo, ráda na lidi koukala, ale nijak je neřešila do hloubky. „Jemný? To ráda slyším, víš jak by mě to čelo bolelo? Představ si to! Šedá myš s modřinou na čele. No.. Ono můj obličej už nemůže být horší.“ Mávne nad tím rukou, tiše si povzdychne. Vůbec si nevěřila, neměla zrovna sebe ráda. Nebo ano, trochu jo ale dělalo jí to problém a čím dál víc o tom pochybovala. Potřebovala by od někoho trochu hold podržet, ale nemá od koho.. Jediný kdo v jejím životě je, jsou její rodiče a ti jsou teď daleko od ní. Je ráda že mu nevadí jít na čerstvý vzduch. Vadilo jí jak to tu trochu smrdělo alkoholem, navíc ten punč jí chutí a ani dokonce vůní nezaujal a stále ho cítí. Fuj, div že po něm nehodila šavli. Šla těsně davy za ním, on byl v prodíráním se davu zaručeně lepší, už protože k němu ostatní měli spíše respekt než právě k ní, ne jen z důvodu že je to kluk. Kývne za to, jak jí hezky podrží dveře a vyleze ven. Usmála se spokojeně, nadechla se zhluboka a přišla si jako znovu zrozená. Jen ve větším stylu, už s křivkami a čistá. Ehem.. Takže takovej jinadší porod. Bylo skvělé že tu bylo dostatek vzduchu, už protože kousek od nich si tam parta lidí pokuřovala. Ještě že nebyla nucena to čuchat, to by asi nezvládla. Většinou jí to nedělalo zrovna dvakrát dobře. Když se k ní nakloní, přiklonila se k němu nazpět a vykulí oči. „Panebože, uvědomuješ si, že ona to tak vypadá?“ Otočí se k němu a lehce ho plácne do hrudi, nemá zas takovou sílu. „To je vážný téma! Co když je to fakt její dodávka?“ Sleduje ho vážně, ale čím více se směje, tím začnou její koutky cukat a ona se začne smát společně s ním. Bylo jí v tu chvilinku jedno, co si kdo myslí, tohle jí přišlo doopravdy vtipné. Ruce si založí na prsou, aby jí nebyla zima protože venku bylo chladněji, ale nevadilo jí t. Bylo to lepší než to nedýchatelno a otřesné horko uvnitř. Rozejde se někam po chodníku s úsměvem a sleduje ho na moment tak zaujatě, snažila se prohlédnout si jeho detaily tváře. „No a jak se vlastně jmenuješ, smíšku?“ Kousne se lehce do rtu, odhrne si pramen vlasů z obličeje.

“To je dobře, protože nejhorší věc je ta, že skončíš s tvou oblíbenou prací. Z toho bys pak mohla být smutná a tvůj bratr taky a já pak taky. Takže s tím jen tak nesekni, abys pak toho nelitovala.“ Zadíval se jí do očí těmi svými a usmál se. Sledoval ji, jak mluví. Nelíbilo se mu, jak se trochu kritizovala. Sice za to nemohla, to ji za vinu nedával, ale i tak. Opatrně položil jeho ruku na tu její, aby ji nějak uklidnil. “Hele, nemusíš dělat vůbec nic. Buď taková jaká jsi a ono to možní přejde samo.“ Povzbudivě se na ni usmál. Nechtěl, aby se cítila nějak špatně. To rozhodně ne. Má ji rád a chce pro ni to nejlepší. A hlavně chce, aby se v jeho blízkosti cítila uvolněně a sama sebou. Bylo mu jasné, že to pro ni lehké není. Ale Law je opravdu Trpělivý a počká si. A dokonce i rád. Jelikož chce být opravdu dobrý kamarád, tak si to musí zasloužit a být trpělivý. “Pokud pak budeš chtít pití, tak já pro něj zase dojdu, dobře?“ Navrhl ji s úsměvem. Přeci jen, kdyby pak neměla co být, nepustil by ji tím davem samotnou. Ještě ji tam chudinku ušlapou. Proto si tam raději dojde sám, aby se jí něco nestalo. Určitě by to pak nebylo dosti příjemné, kdyby k němu přišla celá politá a ještě pošlapaná.

Jojoo, ona se ho nikdy jen tak nezbaví. V hloubi duše ví, že tohohle chudáka jednoho dne pustí k vodě a on bude mít tu možnost jí získat do postele. A pak jí odkopne jako starou hračku, jak sladký příběh s krásným koncem, ovšem asi ne tolik pro ní jako pro něj. Kdo by takovou otravu sebou někde chtěl mít. Když sundala jeho dlaň z jejího zadku, nespokojeně mlaskl a kroutil hlavou, co to s ní je? On má takové chutě a ona mu to takhle kazí, to s emu nelíbí, zasloužila by si na zadek, ale k tomu se dostane někdy příště určitě. „Ale notak, vždyť ten trouba neumí říct ani slovo. Vždyť si líp i pokecá se záchodem.“ Otočí se na něj se smíchem, moc dobře ví co je Walter zač, zná snad všechny a co se o nich povídá, taky ví že byl šikanovaný a to možná Angee dost překvapí, když tohle teď řekl, opět ale dostane pozornost princezna Angela. Pozvedle obočí a chytl jí lehce kolem pasu, protočí očima a začal se trochu smát. „Nebuď skromná kotě, vím že chceš nosit jako princezna. Chce to snad každá, ale ty si to zasloužíš.“ Bla bla, jeho typický trik co říkal snad každý. Hned jak si povšimne, jako když chce snad za Waltrem, což nepřipadá absolutně v úvahu, tudíž si okamžitě stoupne před ní, až mu narazí do jeho vypracované hrudi. Zachytil jí kolem pasu, aby mu snad nespadla, ale ona mu o krůček zkusila odejít, takže si ji hezky přitáhl zase zpátky těsně na svoje tělo, ruce mu opět putovaly k jejímu zadku. Sklonil se k jejímu uchu a sklonil se, aby ho slyšela co nejlépe. Přece jen Walprd tohle slyšet nemusel. „Nemusíš se s ním tady tak ztrapňovat, odejdi se mnou domů a budeš za hvězdu kotě.“ Šeptal jí hezky do ucha, za které jí následně lehce líbl. Ty řečičky ignoroval, i to jeho pitomé drknutí, prostě ho odstrčil někam dozadu a jí stále držel. „Trouba, prostě si tak zbytečně koleduje že? Přece bych nechtěla, abych mu nějak ublížil, pověz Angee.. Hm?“ Furt něco musel mlet, aby odvrátil pozornost její od Walprda k ní.

Všechno to působilo tak dokonale, vlastně to i bylo. Pro někoho by to bylo málo, jenže pro něj je tohle to nekrásnější, co kdy zažil. Jenže to všechno zničil ten idiot z klučičího spolku Ethan. Nebolela ho ta slova, kterými ho shazoval, on na tohle byl zvyklý, prožíval to celé dětství až v podstatě do teď, není nic, co by mu mohlo ublížit.. Fajn, ano je. Možná s ebál trochu reakce Angee na to, že mu asi strkali dříve hlavu do záchodu, že musel trpět šikanu a vlastně čekal že ona se ho na to zeptá, ale asi by neměl před ní tajit, kdo byl a co vše se v jeho životě událo. Angela má právo to všechno vědět, ví že ona ho podpoří, nebo v to aspoň doufá, nerad by jí kvůli své minulosti ztratil. Vždyť je to ta nejúžasnější osoba, co za tak krátkou dobu potkal a úplně si ji zamiloval. To jak na ni sahal těma nechutnýma rukama, co bylo v každém klíně jako děvkař, no prostě mu bylo neskutečným způsobem zle. Když se před něj postavil, zamračil se ještě víc, v očích měl neskutečnou zlost, ale nechtěl mu napálit, asi by to nevyhrál, i když on když se naštval, dokázal člověku neskutečně moc ublížit. Holce nikdy! Prostě na tu by nesáhl špatně, nikdy by nebyl schopen ublížit něčemu tak čistému.. No en všechny jsou čisté ale, chápeme se. Po drknutí dostal jen náznak aby praskal pryč a narazil do abru, nečekal to. Jenže když viděl jak jí políbil za ucho, naštval se a prudce ho odtáhl k baru on. Postavil se ochranářsky před Angelu a něžně ji chytl za drobnou ručku. Propletl si s ní prsty, aby věděl že je tu celou dobu pro ní a nenechá, aby na ní tenhle idiot dále hrabal. „Nikdy na ní už nesahej. Nemáš právo kazit něco tak čistého. Uděláš to znova a budu ti muset ublížit, i kdyby to Angee ranilo a bála se, nenechám někoho jako ty na ní sahat.“ Odpoví mu, sleduje jen Ethana jak stojí mezi židlemi naštvaný, ale spíše se mu zasmál, avšak to mu bylo úplně jedno.. Snažil se to ignoroval a něžně hladil palcem Angelu po hřbetu její maličkaté ručky, co se v té jeho skoro ztratila. Opatrně se k ní otočila, odhrnul jí pramen vlasů z obličeje a pokusil se na ní lehce usmát. Sundal si sako a dal ho kolem ní, předpokládal tak nějak, že venku bude chladno, nerad by aby mu prochladla. „Půjdeme pryč princezno, ano?“ Pohladil ji lehce po tváři, objal ji kolem ramen a davy se s ní prodíral pryč, aby ani jeden z nich nemusel sledovat toho slizáka Ethana. Doufá že za nimi Ethan nevyrazí a najde si jinou zábavu a ještě víc doufá, že Angelu nijak nerozesmutní to, co prožíval Walter. Třeba na to zapomněla! Možná že se uvnitř sebe bál, že s ním po tom co měl hlavu v záchodě nebude chtít mít nic společného.. Že ho po tom výstupu a jak vypadal naštvaně a strčil silně Ethana pryč, nevyhodí před dveřmi se strachem. Nikdy by té maličké neublížil, naopak jí hodlá jen chránit. I kdyby se měl dostat kvůli tomu do problémů nebo hůř do nemocnice zmrzačený. Neskutečné jak se na ní dokázal zavázat za tak krátkou dobu a takhle hezky se s ní sblížit. Vyjde s ní ven na vzduch a jde s ní pomaličku domů, ale cestou se ještě pro jistotu zastavil a zahledí se jí do očí. „Jsi v pořádku?“ Vydechne ztěžka.

Sleduje ho po celý čas čo rozpráva, pričom nakoniec prikývne, že s ním súhlasí. „Asi máš pravdu.“ Zamrmle potichu. Určite má pravdu, sama vie, že by bola určite smutná keby tam skončila, hrozne by jej to chýbalo. Aj keď kvôli tomu nemá čas na brata ani na nikoho iného, nevzdala by sa toho. Hneď svoj pohľad presunie na jeho ruku keď ju položí na tú jej. Ako na povel celá očervenie. Nerobí nič len sa díva na jeho ruku ako keby videla ducha. Bol to na ňu nezvyk pri cudzích ľuďoch, aj keď áno, Lawrence už viac cudzí nebol. Preto ruku pomaly vytiahne z tej jeho. Dúfa, že sa nejak nenahnevá, ale aj takýto dotyk s ňou dokáže divy. „M-my-myslíš?“ Zdvihne konečne pohľad na jeho tvár ale cíti, že je červená stále, je pravdepodobne vo väčších rozpakoch než bola predtým a len kvôli jednému dotyku. Úprimne dúfa, že ju to prejde, chce sa chovať normálne a nie takto. „A-ale to p-predsa nemusíš, L-La-Lawrence. Ja si pre to, môžem ísť aj s-sama. Nechcem aby.. som ťa ne-nejak využívala.“ Naozaj to nechcela, cítila by sa potom hrozne. Vezme do rúk kelímok z ktorého sa napije. Vidí, že nápoju jej veľa nezostáva, preto sa otočí na stôl kde je pre ňu až priveľa ľudí. To sa tak rýchlo množia preboha? Veď ich tak veľa predtým nebolo. Nepáči sa jej to. Nechce aby Lawrence išiel po nápoj, keď by to chcela ale ani nevie či by to sama zvládla. Môže v to len dúfať.

*Ona se s Ethanem znala už nějaký ten pátek a proto věděla, že jeho se těžko zbavuje. Mohla bych říct, že si na něho Angela postupem času zvykla, ale to bych lhala. Snažila se tu jeho blízkost vždy nějak přetrpět a také se jí to občas dařilo, pokud zrovna na ní nějak nesahal, hlavně tedy na místa na které by vážně neměl. Nikdy nepochopila proč si vybral zrovna jí, no moc se tím ani zabývat nechtěla a proto to nechala ve volně neotázané otázce. Podívala se na Ethana, jelikož slyšela nesouhlasné mlasknutí, které jí akorát tak donutilo k zamračení. U jeho dalších slov se trochu pozastavila. Nevěděla co si o tom má myslet. Byl Walter šikanovaný? Je pořád šikanovaný? Tohle se jí vůbec nelíbilo, nebo spíše to nechápala a proto se určitě zeptá Waltera na plno otázek, i když nechce zase moc vyzvídat, takže se zeptá jen na něco. Když jí chytl kolem pasu tak chtěla něco namítnout, bohužel nic nenamítla, jelikož věděla že to je marný boj. * Vážně nechci, Ethane. Nestojím o to a znovu už ti to říkat nebudu.* Zamračí se na něho. Vážně o tohle nestála a po těch jeho slovech už vůbec ne. Bylo jí jasné, že to zkoušel i na jiné, z jeho slov to šlo jasně poznat. Ona věděla kdo ten Ethan je, musela to vědět snad celá škola. A proto už vůbec nechápala, že na takové obtěžování si vybral zrovna ji. Chtěla jít k Walterovi jenže jí do cesty vstoupil Ethan, který jí přitáhl k jeho hrudi a dal jí následně ruce opět na zadek. Necítila se příjemně, vážně ne. Snažila se to nevnímat a nějak to přetrpět a také se jí to dařilo.* Řekla jsem jasně, že s tebou jít nechci. Čemu na tom nerozumíš?* Zeptá se ho s trochu i prosebným tónem, aby jí nechal na pokoji a šel si po svých. Ještě k tomu, když jí políbil za ucho tak se snažila aspoň trochu od něho odtáhnout, ale opět marně. Při jeho dalších slovech chtěla něco namítnout, něco říct, jelikož vážně nechtěla aby se Walterovi něco stalo. Několik minut na to se ale před ní objevil Walter tisknoucí ruku v té jeho. Proplete si s ním prsty a snaží se trochu pousmát, ale moc jí to nejde. Stihne si všimnout jak je Ethan naštvaný, ale to jí teď bylo jedno. Možná věděla, že to co teď udělal Walter jí přižene trochu problémy mezi ní a Ethanem, ale to jí teď bylo jedno. S děkovným kývnutím hlavy Walterovi poděkuje za vypůjčené sako, čímž jí dal jasně najevo, že se chystají ven a v tom jí utvrdil i jeho slova.* Ano, půjdeme. * Souhlasí s jeho nápadem odsud odejít a to už jí Walter objímá kolem ramen a prodírá se s ní davem. Věnuje Ethanovi poslední pohled než ve společnosti Waltera opustí sál. Vyjdou ven na čerstvý vzduch a na to se Angela podívá na Waltera. * Děkuju za to sako, vážně jsi nemusel.* Hned vzpomene to sako, jež jí dal aby jí nebyla zima. Ona zase nechtěla aby byla zima jemu a tak by byla vděčná, kdyby si ho vzal zase zpátky aby se necítila, že mu něco vzala.* Jsem. Řekla bych, že už jsem zvyklá, víš. Ale pořád si na jeho chování zvykám, ale občas to zajde daleko.* Řekne mu upřímně. Nechtěla aby se tím Walter dále zaobíral a proto mu dá ruku kolem pasu a rozejde se v jeho společnosti směrem k ní domů, což byl dřívější plán.*

Nechápe moc proč, ale najednou se do jeho situace aspoň trochu dokázala vžít. Neví co se úplně stalo, ale šlo na něm poznat, že to bylo něco opravdu zlého. Něco, co ho neskutečně vysávalo a dokázalo mu to nehorázným způsobem ublížit, tak jako nic. Docvakne jí, že se jedná o nějaký problém s někým, kdo je mu jaksi blízký. Odežene ty idioty přihlížející k této situaci, není to žádné divadlo a zábavu mají vevnitř, ne tady venku. Protočí nad nima svýma krásně zářivýma očima, nesnáší tupce tohohle typu. Diví se že nemají lepší věci na práci než tu pozorovat zničeného Olíka, ale on má fakt asi dost nepřátel, tudíž jim to asi přijde velice, velice zábavné. Nechápe proč, ale ten jeho vděčný úsměv ji zahřál u srdce. Byl pravý, nefalšovaný a ne ten, co věnoval každé druhé na rohu, aby si jí dostal do postele. Zastaví ho v  jeho činech, kterými tady ze sebe dělá akorát idiota, nechtěla aby za něj byl ještě víc, než jak ho někteří už mají. Navíc bylo zbytečné tu kopat do popelnice. Ne jen že by z toho mohl být problém, ale taktéž by si mohl něco udělat.. Ale to jí mohlo být fuk možná.. Jeho slova o tom, že si nemyslí že je kráva v podstatě ani neslyšela, neví jestli by mu to ani věřila, myslelo si to o ní hrozně moc lidí, protože nikomu nedovolila ji doopravdy poznat. Fajn, vlastně trochu Aronovi to dovolila, ale to bylo tak všechno. Už tohle pro ní byl velký krok, že se o něj tady tak zajímala, i když v hlavě si uvědomovala, jestli to nebyla i částečně chyba, protože tohle se jí nikdy neoplatí nazpátek. I kdyby to řekl, nebude mu to věřit, nikomu by to nevěřila. Když padne do jejího objetí, její ručka vjede jemně do jeho vlasů, kde ho konejšivě hladí, aby se aspoň trochu uklidnil. Cítila že se snažil ty slzy zadržet, zavíral na pevno ty jeho modré oči, aby ani jedna nevyšla na povrch. Cuknou jí koutky rtů do úsměvu maličko. Jak může mít sílu teď říct, že jí to sluší? Blázen je to. Netrvalo to dlouho, pustil ji a ona jeho. Ohlédne se na tu primadonku co zrovna přikráčela, uchechtla se nad tím její falešným úsměvem, nic jí neřekla, ani jí nepozdravila. Není jediný důvod proč by se zrovna s ní měla vybavovat. Navíc jeho vrátit nepotřebuje, nikdy jí nepatřil a ani nebude, vlastně proč by měl? Z toho jejího úsměvu jí bylo akorát špatně, a to nemá ani co z ní ještě zvracet, když v sobě nemá ani trochu alkoholu. To že je tahle slečinka na ní naštvaná a asi si to na ní někdy vybije, jí absolutně nezajímá. Ví jaké tyhle holky jsou, nikdy z nich strach neměla, protože když už by si s ní začaly válku, ona by to vyhrála. I když by možná odstoupila a neztrácela by s nimi čas. Sleduje jak Chloe odchází jako největší královna, ale to si asi jen myslela, pro ní byla jen další tuctová hoe, nic jiného. Pramen vlasů si odhrne z obličeje, pozvedne obočí při jakési menší omluvně ohledně Chloe. Její srdce se opět maličko zamrazilo, už to nebylo zase tak jako před tím. „Olivere, tahle holka mě rozhodně netrápí a nikdy nebude.“ Uchechtne se nad tím, rozhlédne se kolem a zaposlouchá se do hudby co se táhne ze sálu, nemá na to už vůbec náladu. Vymyslí si svůj plán dostatečně, jednoduše si koupí nějaký ten alkohol a bude sama. Asi to potřebovala, už proto že tam na ni ani nikdo nečekal. Zasměje se jeho poznámce, jak rozkošné že očekával že na ní čeká nějaký princ uvnitř, velice vtipné jí to přišlo. Zavrtí nad tím hlavou, založí si ruce na hrudi aby se trochu zahřála. „Kdo by na mě asi tak čekal? Zrovna na mě proboha.. Dost vtipů..“ Možná že teď se ukáže to její nízké sebevědomí, a to ho nikdy ani aličko odkrýt nechtěla, už vůbec ne před ním, protože se bála že on by toho dokázal využít neskutečným způsobem. Přimhouří oči k zemi, jako by se najednou zamyslela.. Koupí si v obchodě alkohol, zajde domů a.. Pobude prostě sama. Narovná se, pohodí trochu vlasama a nadechne se ke slovu, jako kdyby najednou nemohla. „Tak.. Dej se do pořádku. Já půjdu. Koupím si alkohol a budu doma spokojená, možná. Příjemnou noc..“ Uchechtla se, chytne si sukni šatů obejde ho s pozvednutou hlavou nahoře, jako když se snažila zamaskovat to, jak o sobě pochybovala, ale na to asi nezapomene. Zastavil si jeden taxík, do kterého taky nastoupila a odjela.

Jasné, chápem.*Kývne hlavou na znak toho, že rozumie, aké vyčerpávajúce to môže byť. Vlastne si to nedokáže ani predstaviť, ale snaží sa o to.*Ale je dobré mať niekoho, komu sa vždy môžeš zdôveriť a porozprávať sa.*Ak sa niekto taký medzi jeho súrodencami nájde, ale to určite áno. Ona by tiež niekoho takého potrebovala. Nemusí to byť zrovna súrodenec, ale stačil by napríklad nejaký priateľ. Proste niekto, komu by mohla veriť a rozprávať sa o každodenných veciach a problémoch.*Ďakujem za urážku.*Pri týchto slovách sa zatvári dotknuto, ale následne sa hneď zasmeje. Avšak nemôže povedať, že tento úsmev je zrovna úprimný. Chápe, že to tak nemyslel, ale je to pravda. Možno si to nikto nevšíma, ale ona to vo vnútri cíti úplne inak.*Môžme mojich kamarátov zaokrúhliť na nulu.*Pokrčí jemne ramenami, ale z tváre jej neschádza úsmev. Vlastne ho už má nacvičený a používa ho každý deň. Pomáha jej to k tomu, aby bola pozitívna a úplne sa nezrútila.*Ak sa dá s tebou normálne rozprávať a si milý, tak neodsudzujem.*Nemôže ho súdiť podľa toho, aký život má, ak nemá na výber a súčasťou akého klubu je. To je úplná blbosť, ktorú bohužiaľ robí väčšina ľudí. Ona radšej niekoho spozná a vytvorí si vlastný názor.*Ale tipujem, že ty taktiež na tom nie si s kamarátmi najlepšie. Súdim podľa toho, že si ešte stále tu, aj keď sme sa stretli úplne náhodne.*Možno sa mýli, ale má pocit, že tentokrát má pravdu. Keby má priateľov s ktorými sa tu má stretnúť, tak by tu s ňou určite nestrácal čas.*Je to nechutné.*Ešte utrúsi poslednú poznámku k alkoholu a ďalej to nerieši. Leo vyzerá, že mu alkohol neprekáža, takže ho pravdepodobne nepije prvý krát. Vlastne ona je asi jediná v tomto veku, čo ešte alkohol neochutnala. Ale ak je toto jediný spôsob, ako byť v tomto svete "normálnym" a zapadnúť, tak to rozhodne musí skúsiť. Veľkými glgmi pije alkohol a zatiaľ sa zdá všetko v poriadku, okrem tej ohavnej chuti na jazyku. Nevie však ako na tom bude, keď sa bude snažiť pohnúť z miesta.*

Přímo na nich viděla, jak jim pije krev a štve je každá minuta, kterou s nimi tráví, ovšem jí to bylo úplně jedno. Tedy, samozřejmě, že si nepředstavovala svůj večer na plese takto, ale aspoň bude mít co vyprávět Zoey. S tou se častou takovým husám smějí, protože jim připadají prostě trapné a ubohé, dokonce se jim to ani nebojí říct přímo do obličeje, čehož je Cass zlatým důkazem. Asi si bude muset domluvit cvičení se Zoey, protože o tomhle večeru bude mít tolik co vyprávět. „Mám opakovat ten fakt, že jsem se za to omluvila a přiznala tím svou chybu? To tys mě tady začala proklínat,“ koukla na zrzku a zavrtěla nad ní hlavou, vážně jí nebavilo mlít to stejné dokola, ale ona taky pořád mlela to stejné dokolečka, tak co zbývalo Cass? „Radši nebýt zajímavá vůbec, než být zajímavá tím, že peskuju slušný lidi, kteří se i dokonce omluví, takže je peskuju úplně zbytečně a ztrapňuju akorát sebe,“ s ledovým klidem se otočila na černovlásku a pobavilo jí, jak černovláska navázala a rozvinula slova zrzky, ani nevěděla, jestli se ty dvě znají, ale husičky na stejné mozkové úrovni asi jsou schopné spolupracovat vždy, ovšem to pobavení na sobě nedávala znát. „Nepotřebuju, aby na mě lidi byli zvědaví, mám své soukromí ráda a ostatním do něj nic není, takže je dobře, že nejsou zvědaví,“ odvětila jen prostě a pokrčila rameny. Nepotřebovala být centrem pozornosti jako to asi potřebovala ta skupinka, u které se strhla ta hádka a na kterou všichni zaujatě čuměli, no Cass měla plné ruce práce a jen koutkem oka nějaké nepokoje zaregistrovala. Následovala pokynu zrzky a podívala se na sebe, jakmile ale zdvihla pohled opět k zrzce, na rtech už jí hrál pobavený úšklebek. „Podívala a vidím normální holku, co nemá potřebu se do ostatních bezdůvodně navážet, umí se ostatním za svou chybu omluvit, ale taky si nenechá s prominutím srát na hlavu, nenechá se urážet kvůli pitomosti, za kterou se vlastně i omluvila, ale zajímalo by mě, co uvidíte vy,“ sladce se uculila, jak na zrzku, tak na černovlásku, ale rozhodla se, že je nebude zbytečně dráždit tím, že by dala příklady toho, co by ty dvě mohly vidět. Jejich nenávist si stejně už zajistila, k čemu ji zvětšovat, akorát si vyplýtvá comebacky pro další setkání, pokud se nedej bože ještě někdy setkají. „A myslíš, že bych jednala nějak jinak, kdybych věděla, s kým se bavím? Že bych si před někým jako vy sedla na zadek, i kdyby to třeba byla hlava spolku?“ položila řečnickou otázku, na kterou si následně sama odpověděla mírným zavrtěním hlavy, protože pro ní byly všechny úplně stejné, ať už se jednalo o tu hlavu spolku nebo o nejobyčejnější členku, i když ony přece nemohou být obyčejné! „Páni, kolik ti je, že mi tady vyhrožuješ? Mám teď s křikem utéct?“ nevěřila vlastním uším, doopravdy se dostaly až k výhružkám? Ty dívky ji nepřestávaly překvapovat, prostě ztracené případy v jejich marnotratnosti. Ty dvě nevěděly o čem mluví, ona by si dovolovala na kohokoliv, kdo by na ní byl neprávem hnusný a snažil se jí ztrapnit, prostě by se bránila, doopravdy po sobě nenechá šlapat, aby dělala radost takovým namyšleným kravkám, co si to užívají. „Třeba se o tom jednou přesvědčím sama,“ pokrčila ledabyle rameny, jejich planým slovům moc nevěřila, ale když tvrdí, že je tady někdo horší, budiž, ale Cass to nijak nevyděsí. „Bylo mi potěšením,“ rozloučila se s černovláskou a poznámku o šatech naprosto ignorovala, prostě jen jeden z dalších pokusů přimět Cass cítit se špatně, ani tenhle nefungoval.

Viděl, jak na něj kouká. Tedy, ne neviděl ta srdíčka, která by všechno udělala jednodušší, viděl jen, jak se na něj krásně usmívá a její modrá očka nádherně jiskří, ale takhle ji vídával často, neviděl v tom nic speciálního. Samozřejmě ho to pořád dostávalo, nikdy si pravděpodobně nezvykne, jak roztomilé stvoření vedle sebe má a ještě k tomu ona o svém vzhledu pořád pochybuje! Ťuňťa to je, ale jeho ťuňťa, i když nahlas by to asi zatím ještě nevytruboval. Snad by si měl zase zajít na pivko s Nathanem, protože ten kluk z něj vždycky uměl všechno dostat, třeba by si Matty už konečně pár věcí uvědomil. I Pat by toho byla schopná, ale přeci jen řeč mezi chlapem a chlapem zabere líp. Ale s Pat si taky bude muset popovídat, viděl totiž, že mířila za nějakým chlapcem a to tvrdila, že je tady sama! Beztak mířila za nějakým dalším bad boyem a jen nechtěla vidět ten jeho zklamaný výraz, proto raději zalhala, ta liška podšitá. „Ale prosimtě, určitě by se mi to povedlo pokazit,“ zasmál se a mávl nad tím rukou. „Navíc, jsem gentleman,“ pousmál se na ni pěkně, ona to moc dobře věděla, přeci jen se k ní celou dobu choval slušně a vždy mile. Znala ho, proto to musela vědět. A také musela vědět, že se nejedná o nějakého kluka, co nutně potřebuje sex. Nene, to Matty ne. On by si klidně počkal na dívku, co za to ale bude stát. A hlavně by nechtěl s někým spát, když by s ním nechodil, vždy mu to připadalo jako něco příliš intimního na to, aby se to sdílelo s kde kým na jednu noc. Usmál se, jakmile ucítil, že si hraje s jeho prsty, no úsměv se mu rozšířil, když ji u toho začal pozorovat. Vypadala tím tak zaujatě, až byla roztomilá. „To rád slyším, protože si jsem jistý, že ji ještě uvidíš,“ povzbudivě se na ni usmál, aby ji povzbudil k dalším setkáním, k dalším setkáním s Pat, ne s dalšími jeho přáteli. Jednou ji i rád představí dalším přátelům, ale rád by si nejdřív udělal jasno v tom, jako co ji má vlastně představovat. Nechtěl na ni, vlastně ani na sebe, nějak tlačit, a proto usoudil, že další setkávání se odkládají na dobu neurčitou. Ale co se blíží je jejich filmový maraton, který právě Cryst naplánovala a on se neskutečně těšil na další čas strávený s ní. Navíc, je něco jiného si posedět v kavárně, procházet se městem, jít na ples a zůstat u někoho a v soukromí se dívat na filmy, člověk se v soukromí lépe projevuje, takže třeba se ta setkávání o něco přiblízí… Uculil se, jakmile ucítil její rty na své tváři a ručku ji položil na záda, jakoby ji v té pozici chtěl udržet. „Dobře, dobře,“ zasmál se, ani se nesnažil nic namítat a ťapkal za Cryst poslušně na parket. Ne že by byl úplně marný, ale nebyl žádný král diskoték a oproti Cryst tancoval nic moc, ale bude se snažit neudělat jí ostudu.