Pravda. Zase tolik se neznali a ani neměli zatím nějak čas se dostat k něčemu takovému. Tady dneska budou mít jistě dost příležitostí se o sobě něco dozvědět. Mají tu čas jen jeden na druhého.. No Jamie zatím o svém životě nechtěl zacházet moc dopodrobna, ale její příběh si rád poslechne.. ,,Jaký vytahování.? Je to přece super. Měla bys na sebe být hrdá.. To já bych se rozhodně pochlubil..” řekne se smíchem.. Ne že by se rád vytahoval před ostatníma. Ale to přece bylo jen něco co každý nedokáže. Podle něj by si měla víc věřit. Jamie ale nebyl zrovna ten člověk co by někoho od ráda do večera povzbuzoval že by si měl věřit.. Asi na to prostě neměl povahu, sám o sobě dost často pochyboval v jistých věcech.. Nedával to ale nikdy nějak najevo..Zasměje se když chce slyšet něco o fotbal.. Je to snad první holka která se s ním chce bavit o fotbale.. ,,Myslím že tě nebudu taky zatěžovat fotbalem.. Nebo co by si tak chtěla vědět..?” řekne se smíchem. Moc si nedokázal představit co jí teď má říct. Jako možná jí mohl maximálně říct na jaké pozici většinou hraje a že ho to mega moc baví. Ale to bylo tak všechno. Jeho kariéra ve fotbale nebyla nějak světová. Hrál prostě za univerzitní tým. Nic víc. No ani on si jí nedokázal představit jak hraje americký fotbal. On Jamie taky nebyl hora svalů. Ale uměl rychle běhat, takže to mu nejspíš zajistilo vstupenku do univerzitního týmu. Neřekl by že je ve fotbale nejlepší, ale rozhodně nebyl ten nejhorší. Rozhodně si ale nevěřil že by se někdy dostal na post kapitána nebo něco takového.. On nemá vůbec ponětí jak je tahle věc s trenérem vážná nebo ne. On si vlastně ani nedokáže představit že by ho měl někdo omezovat v tom co si může a nemůže dát.. ,,Přesně měli by jsme si to užít.. Žijeme jen jednou přece..” řekne se smíchem a upije ze svého drinku. Vždy má potřebu hodně mluvit a pak jeho pití není už tak dobré jako na začátku.. Ona ani netušila jak on dokáže občas být nepříjemný a v lidech probudí pocit nejistoty co se to s ním vlastně děje.. Bylo roztomilé když si myslí že on by někdy bál jí.. No možná by ho trochu děsilo kdyby ho pronásledovala na každém kroku ve škole, ale měl pocit že to se asi nestane. ,,Zase nepřeháněj. Tak hrozný to být nemůže..” řekne se smíchem. Měla příjemný hlas a tak prostě očekával že bude umět i zpívat.. Přece nemůže dokázat ochutnat úplně všechno. Těžko se to může vejít do někoho jako je Lilith. Než se rozhodnou vyrazit zkouknout výstavu všimne si svého spoluhráče z fotbalu. Stál jen kousek od nich.. ,,Čau kámo..” řekl když procházel kolem něj a samozřejmě pozdravil i jeho doprovod. Pak už se vydal společně s Lilith k těm obrazům.. ,,To bych zrovna neřekl..” řekne Jamie se smíchem.. Znělo to možná hezky, ale on rozhodně žádný umělec není. nezvládne nakreslit snad ani sluníčko. Tanec.? No to už vůbec není jeho parketa. Zpíval jak prase, takže on rozhodně v sobě neschovával žádnou uměleckou duši.. Maximálně tak svou druhou duši a ta už rozhodně nebyla žádný umělec.. Když si prohlížel díla musel uznat že jsou fakt dobrý.. Aira byla dívka kterou znal z Flickru. Její fotka se mu hodně líbila. Miloval zvířata a ta fotka na něj prostě dobře působila.. Chtěl se podívat ještě na další obrazy, ale bohužel tu bylo tolik lidí že se tam sotva dostane.. ,,Možná bude lepší chvilku počkat než tu bude míň lidí..” řekne se smíchem a uhne trochu stranou..

Rubolf
(už ho má!)

Brala si, co ji přišlo pod ruku a už ani ji nezáleželo na tom, co pije. Zrovna teď pila gin namíchaný, bůh ví, s čím. Byl to alkohol jako alkohol, rozhodně toho ještě nevypila tolik jako její momentální parťák. Finley sice povzbuzení nepotřebovala, ale pití byla jednoduše zábava a něco z toho ji samozřejmě i chutnalo. Alkohol už cítila v krvi a měla díky němu mnohem větší energii a tendeni na vymýšlení úplných kravin. Smysly jí ještě všechny fungovaly. Někdo by řekl, že takové neopatrné pití by ji mohlo přivodit něco. Například. že by se v jednom z kelímku nacházel uspávací prášek, ale jak je dobře známo, Finley slovo strach nezná, tak ji nenapadlo ani na takové věci pomyslet. Stejně jako pomyslet na to, jak by mohla nějak nemile zkritizovat výstavu. ,,Jako možná by to mohlo být bláznivější a veselejší,” usoudila, ale výstavu viděla sotva letmým okem, tak to vlastně ani pořádně nemůže hodnotit, ale usoudila to podle barev, ,,ale tak měli bychom ocenit, že si s tím někdo dal práci.” Pokrčila lehounce rameny. Cítila se už blbě jen kvůli tomu, že jí díla nějak neohromila, protože věděla, že by nic hezkého nedokázala vyfotit, ani namalovat a nebo vymodelovat. Beztak by jen nakreslila takové ty černé panáčky, které jsou jenom jako čárky. To by byl vrchol jejího umění. Pokývala souhlasně ohledně toho, že je to největší nuda. Ani mu to nevyvracela, protože jejím pohledem to byla pravda. Pohlédla na něj a ušklíbla se, samozřejmě, že byl vysoký. Většina lidí, co znala byla vyšší než ona. Ne, že by ji to nějak nevadilo, naopak měl crush na všechny vyšší, což bylo na 90% lidí. Navíc být malá, mělo řadu výhod. Musela uznat, že Ruben není k zahození, ba i dost pohledný. ,,Hm, osobně asi ne. Možná jsem nějakého potkala, ale nepamatuji si to,” broukla zamyšleným tónem a upila z kelímku. Finley nikdy neodsuzovala lidi na základě jejich zálib. Ona je ten typ, který zbožňuje každého a za všech okolností a takové detaily rozhodně neřeší. Teda pokud nebudete nějaký úchylák s trestnou minulostí. ,,Takže hádám, že teda nikdy,” povytáhla pobaveně obočí. Rubena si fakt nedovedla představit, jak by tady tancoval piruety a vyváděl podobné kousky, které souvisely s baletem. Fin nikdy nechodila na balet, ale nebudeme si lhát, někdy to zkoušela napodobit, sice to vypadalo strašně, ale pokus je pokus, ale co se týkalo společenských tanců, tak to žádná sláva taky nebyla. Sotva zvládala základní kroky, v tomhle vždy spoléhala na tanečního partnera. ,,Jak myslíš," ušklíbla se na něj pobaveně, ale to už započala hra na babu. Upřímně, Finley by to nějak nevadilo, kdyby ji někdo viděl sprintovat po sále, koneckonců dost lidí o ní vědělo, že je ujetá, když se to ani nepokoušela skrývat. Pronásledovala Rubolfa, protože se jí ho ještě nepovedlo chytit. Snažila se dávat pozor na lidi, její malá výška byla výhodou v tom, že mohla mezi lidmi snadno proklouznout. Její parťák zase byl vysoký, což ji vyhovovalo, protože ho pak neztrácela v záplavě těch černých obleků. Teď přišel její šťastný moment, Rubolfa zbrzdil jeho skoro zakopnutí, tím pádem si získala jeho ztracené vteřiny. Natáhla se a drkla ho do ramene. ,,Ha, a mám tě!" nečekala ani chvilku, otočila se a začala prchat na opačnou stranu. Doufala, že se mu ztratí v tom davu lidí, ale její šaty, které byly oranžové jako pomeranč, tomu moc nepomáhaly. Neběžela ani příliš rychle, jelikož to ani mezi těmi lidmi pořádně nešlo. Bude muset spoléhat na svoje schopnosti.

-Ray-
Jelikož oba nejspíš působili jako sjetí teplouši, rozhodl se Bay trochu zklidnit a vzal si cokoliv to na stole bylo. Nejspíš nějaký druh cukroví.
Ray byl nadšený z fotky (přesně jak jsem říkal), a Hayden ji hned hodil do na net. Protože proč ne?
„Želvu?!“ Bay byl tak nadšený, že by nejraději skočil hlavou do sněhu – „Musíš mi ji ukázat, jak se jmenuje?“ po vteřině odmlčení se chytl za čelu a prohlásil, „to je insane! Želvy jsou boží, brácho!“
Nejspíš si ani neuvědomil, že vlastně ples ještě nezačal – jelikož nejdřív přijdou na řadu studentská vystoupení, která by rád vyfotil, ale zase tak esteticky uspokojivá mu nepřijdou. Nejspíš to přenechá ostatním studentům fotografie a bude se raději bavit s přáteli. Ti už mimochodem vypadají přijatelněji. S hudbou a vystoupeními je situace v sále většinou napjatá a tichá, jelikož se všichni soustředí buď na svůj telefon nebo vystoupení před nimi – anebo na vystoupení přes telefon, jelikož jej točí. A neberte to špatně, představení jsou krásná, jen ne zdaleka tak zajímavá, jako obrazy a printy, které mají na svědomí malíři a fotografové.
Bay vlastně ještě neviděl svůj print. Někde by tady být měl. „Nechceš se jít kouknout na obrazy a printy ostatních?“ Zeptal se Raye a vyzubil na něj celý arzenál složený z keramických horních zubů a těch pravých, dolních, v až příliš hraném úsměvu.

"Fajn, s tým sa dokážem zmieriť," odkývala mu, pretože naozaj nemalo zmysel hádať sa, keďže mal úplnú pravdu. Obaja vyzerali výborne a bolo na čase, aby tú svoju neskonalú krásu predviedli aj okolitému svetu. Nebolo totiž zvykom, že by ju ľudia videli takto vyfintenú a ona sa rozhodne chcela ukázať, pretože väčšinou nosila len klasické potrhané džínsy, pohodlné tričká a topy a oversized bundy, ktoré si sem tam požičala - alebo skôr ukradla - z Aidenovej skrine. "Už teraz sa cítim ako kráľovná takže by ma rozhodne nepobúrilo, keby sa mi všetci pri vstupe do miestnosti pekne poklonili," uškrnula sa, pretože do istej miery samozrejme žartovala, tak šialená a namyslená nebola, no naozaj sa cítila veľmi dobre, ako pravá a nefalšovaná krásna žena. Rozhodne ale celá táto formálno-elegantná eleganza nebola jej štýlom takže pokiaľ sa niekedy v budúcnosti nenaskytne podobná príležitosť, bola si viac než istá, že sa bude tak prudko elegantným šatom, ako mala práve na sebe, vyhýbať. Jasné, že tieto boli úplne nádherné a mala v pláne si ich odložiť, už len preto, že budú určite krásnou spomienkou no aj preto, že boli fakt drahé a bola by škoda zbaviť sa ich, keďže to bol asi ten najhodnotnejší kúsok oblečenia, ktorý vo svojom šatníku mala a ktorý si kúpila sama. Určite totiž niektoré bundy, ktoré mala od Aidena, boli rovnako drahé alebo ešte drahšie, no ona ich nenosila preto, že by boli značkové ale preto, že sa jej proste páčili, že na nej vyzerali dobre a hlavne že mala pocit, že má kúsok z Aidena vždy pri sebe. Áno, bola to trochu sladká sentimentalita, ktorú inak celkom zavrhovala. "Tak vidíš, moje prirovnanie sedí do bodky presne," spokojne na neho mrkla, veľmi hrdá na to, ako jej celá tá paralela vyšla. O to, aký je jej kamarát bohatý sa nikdy nezaujímala, nebola to jej vec a nekamarátila sa s ním preto, lebo mal peniaze ale preto, že si proste výborne rozumeli a že ju mal rád presne takú, aká bola - šialená, neposedná, občas poriadne nezodpovedná a hlave nikdy sa necítil zle kvôli tomu, že hovorila to, čo mala na jazyku. A to bol základ perfektného vzťahu, teda aspoň v jej očiach. "No a práve preto potrebujem, aby si veľmi rýchlo zabudol na to herectvo. Viem že mám pekný hlas ale ním sa z väznice určite nevyspievam," mierne rozhodila rukami ako keby to bola úplne jasné vec, no na tvári sa jej pohrával pobavený výraz. Bola proste klbko energie a bola rada, že ju Aiden zvláda, ba dokonca jej takto pekne nahráva na pokračovanie jej šialených a vtipných nápadov a scenárov. V jeho spoločnosti proste vždy žiarila, pretože mu nikdy nerobilo problém dať jej priestor, aby sa prejavila, čo sa nestávalo u všetkých jej kamarátov. Niektorí ju vnímali viac-menej ako svoju bútľavú vŕbu, čo bolo do určitej miery v poriadku, pretože ňou Mack dokázala byť, no nie keď ten vzťah fungoval jednostranne a zvyšok času s nimi si musela hrýzť do jazyka a krotiť samú seba, pretože sa im jej skutočné názory a konanie proste nepáčilo. Hold, vo svojom živote mala aj takých ľudí, no to asi každý. Nikto sa ale nemohol čudovať, že bol Aiden jej najlepším kamarátom, pretože iba on jej dovoľoval byť stopercentne sama sebou. "Možno aj bol, čo ty vieš," potichu sa zasmiala, keď sa dotkla jemnej retiazky na svojom krku a naozaj bola veľmi vďačná, že na ňu tak myslel. Viac sa ale nad tým už nepozastavovala, pretože sa nechcela ešte viac rozcitlivieť, to by nebolo veľmi dobre, takže sa radšej sústredila na ich cestu na ples a na rozhovor, ktorý popri nej viedli. "S tým musím jedine súhlasiť," prikývla, pričom sa nad jeho ďalšími slovami pobavene uchechtla. "Si viac než dobrý, Aiden," povedala veľmi vážne, aj keď sa jej na tvári stále odrážal jemný úsmev z toho, ako to vtipne okomentoval. Naozaj bol veľmi šikovný a hranie na gitare mu šlo perfektne, aj keď si úplne nevedela predstaviť, že by sa tým živil. Predsa len, Aiden ako nejaký potulný umelec? To naozaj nie. Z toho by asi ani jeho rodičia neboli nejako extra nadšený, predsa len, obaja mali pomerne prestížne povolania a boli špičkami vo svojich odboroch. Mať za syna gitaristu by teda asi ich očakávania úplne nenaplnilo. "Ale prosím ťa, v žiadnom prípade. Ja mám dnes oči iba pre teba," zľahka do neho štuchla svojim lakťom, pretože naozaj nemala v pláne zaoberať sa niekým iným, ako svojim dnešným spoločníkom, takže si popravde ani nejako extra nevšímla svoje okolie a ľudí, čo už v miestnosti boli, teda až do momentu, keď sa pred ňou zrazu zjavila jej milovaná Lynn. "Páni dievča," automaticky sa chytila za hrudník a premerala si ju krátkym pohľadom. "Ty mi máš čo hovoriť, sama vyzeráš na zjedenie. Skoro som ťa nespoznala," zoširoka sa na ňu usmiala a zľahka sa k nej naklonila, aby jej vtlačila drobný bozk na líce. Vedela, že Aidena veľmi nemusí, a tak oceňovala jej odvahu, že sa im vôbec prišla prihovoriť, no rozhodne sa nesťažovala. Bolo príjemné ju tu vidieť. "Ďakujem zlatko, aj ty," venovala jej ešte jeden úsmevom a chvíľu sledovala, ako sa ryšavka stratila v dave, no potom sa otočila späť ku svojmu doprovodu. "Takže dáma? Wow. Tak ma asi nikto nikdy neoslovil," zamyslela sa, no na perách sa jej pohrával úškrn a zamierila spolu s Aidenom k fotokútiku, ktorý bol pre účastníkov pripravený. Tomu, kto sa tam fotil ale popravde veľmi pozornosť nevenovala, či už tam bol niekto s kostýmom alebo nie, ona také veci nikdy nejako extra neriešila keďže zastávala názor, aby každý nosil to, v čom sa cítil dobre a sebavedomo. Radšej sa teda zamyslela nad jeho otázkou a keď sa dostali na radu, zľahka sa pootočila k Aidenovi. "Reprezentatívnu, aby si sa nehanbil vystaviť si ju u seba doma," prehrásila veľmi rozhodne, pričom ho teda jednou rukou chytila okolo pásu a druhú, na ktorej mala pripnutú korsáž mu zľahka položila na hrudník. Potom už neostávalo nič iné, len sa zľahka usmiať, čo aj urobila, a po fotografovaní sa opäť pozrela na svojho najlepšieho kamaráta. "Tak, to dopadlo celkom dobre, a teraz hor sa k alkoholu," rukou rázne ukázala na stoly s občerstvením a do očí jej vstúpili drobné iskričky odrážajúce vzrušenie a možno aj akúsi malú nezbednosť.

Proč sem vlastně šla? Mohla mu to sice slíbit, ale taky mohla být typická zlá Zoey, jakou se občas stala a jakou byla. Mohla ho přímo nalákat, aby jí skočil na nějaké setkání a ani se tam neobjevit. No bůh ví proč mu to udělat nechtěl, jelikož možná pro něj bylo horší samotné setkání, než to, že by se tam neobjevila. Ze začátku byla z celé této situace dost nervózní.. Ale pak si řekla, proč by měla? Ona nic neudělala. Ona nemá důvod být nervózní a tak se na ples vydala plná sebevědomosti a v klidu. Na ples se dostala sama.. Cestou tam měla ještě docela dost času přemýšlet nad celým tím děním a jak by to asi mohlo probíhat. Hleděla z okna a přemítala si plno scénářů, no naštěstí to, že by ji vyzvedl mohla vynechat. K tomu se nedostali, i když jí by to bylo jedno. Zpětně docela lituje, že mu neřekla, aby pro ni dorazil, mohla to být pro ni větší zábava, která by pro něj byla horší. Byla by naprosto v klidu a upírala na něj celou cestu v hromadné dopravě či v autě své pronikavé oči a jeho by to ještě více uvádělo do rozpaků. Ve výsledku? Bavilo ji to. Za tenhle večer se ještě zaručeně pobaví až až, vzhledem k tomu že na tyhle akce nebyli zvyklí dvakrát tolik chodit. Dobře.. Buďme upřímní. Nikdy na ně nechodili a nikdy na něčem takovém spolu nebyli. Bylo to docela vtipný, že se měli opět sejít zrovna na takovém místě. Většinou vymetali všelijaké nechutné pajzly ale tohle? Velmi na úrovni, což bylo ale zároveň i docela vtipné. Dostala se tedy po svém a sama až k sálu, kde měli takový menší sraz a samozřejmě, jakmile se zde objevila, s menším předstihem, ozvala se mu, aby věděl kde ji najít. Proč ona se mu tu vlastně chvíli neschovávala, mohla to být vlastně i srandu. Upřímně řečeno neočekávala, že by snad přišel včas. Dříve chodil docela pozdě. Co by dělala? Neví. Buď by ještě čekala, byla milá slečna a dala mu šanci, či by si našla jinou společnost a s její krásou to není problém. No překvapil jí, za moment ani ne jí přišla zpráva  a tak ho svýma výraznýma očima už hledala v davech lidí.  Zahlédla ho v dálce? Ne, s někým si ho spletla, takže to jeho typický zírání neviděla. Nicméně ona má co říkat, sama na lidi zírá často a zkoumavě si je prohlíží. Zahlédne ho až když je skoro u ní. Sjela si ho pohledem a ve tváři se jí na kratičký moment objevil drobný pobavený úšklebek. Bylo přeci jen trochu zvláštní ho vidět v oblečení jako je tohle, tedy oblek, a tak ji to trochu pobavilo. Navíc z něj ta nervozita byla cítit snad na kilometry. “Ahoj.” Zamumlá, opět si ho přejede pohledem od hlavy až k patě. “Děkuji, taky nevypadáš k zahození.” Další pobavený úšklebek a podívala se směrem ke vchodu, kam se cpalo dalších plno lidí. “Asi můžem no.” Pokrčí rameny, ohlédne se na vchod a stojí jakousi řadu. Ale proč by měli sakra stát nějakou řadu? Jen protože se lidi neumí dostat normálně dovnitř? Chvíli tak jako pozorovala situaci, až nakonec vypukla a její trpělivost tu čekat zmizela. Samozřejmě, že si to nerozmyslela a nerozešla se pryč, to ne. Udělala něco pro ni mnohem typičtějšího. “To si děláš prdel.” Sykne a nadzvedne se ještě na špičkách, aby viděla kam to celý vede. “Nebudu tu stát.” Čapne ho nevinně, ale pevně za ruku a roztrhla davy. Pomalu je trhala se slovy “bacha, uhnětě” a další. Tohle je typická Zoey. Jakmile se jí dotkne nějaký z kluků aby ji zastavil a začne na ni hulákat, kam si myslí že jde, vytrhne se mu a ušklíbne se. “Kam asi ty oslí hlavo? Co třeba dovnitř?” Ironicky se na něj usměje, div ho její pohled nespálil. “Teď uhni.” Odstrčí ho silně pryč a táhne celou dobu za sebou Nerana, až se dostanou do samotné uličky lásky. Asi na tohle ti lidé čekali. Aby se zde prošli hezky o samotě. No mají smůlu.. Jsou tu oni dva. Když nápis ulička lásky uvidí, radši si už vytáhne placatku ze své džínové bundy a napije se z ní. Ani nemrkla v podstatě, jen si spokojeně zamlaskala a natáhla placatku s vodkou k Neranovi. Ten to asi taky bude potřebovat.

„Taky bych řekl. Vsadím se, že ta holka nemá Star Wars meč a nebo neumí dobře kopat, i když s tím kopáním bych to raději nezkoušel,“ uchechtl se nad představou, že by došli za tou dívkou a ptali se jí, jestli umí kopat a ona by jim to zřejmě, až moc dobře ukázala. Ale jeho srdce si získávali především fiktivní postavy, ať to byli kluci nebo holky. Fiktivní postavy jsou většinou takové, jak si je vysníte nebo mají navíc nějaké bonusy, co u obyčejného člověka nenajdete. Kdyby se ukázala nějaká dívka nebo kluk, který by měl nějaké super schopnosti, tak Arthur by ani chvilku neváhal a okamžitě bych po nich skočil, ale to nemusel dělat, protože měl úžasného kamaráda. Aksela, samozřejmě a to mu k životu jednoduše stačilo. ,,Hustý,“ poznamenal a začal si z dálky prohlížet Akselův nový objev. Teď ji mohl konečně vidět naživo. To bylo jiné než na fotkách. Povytáhl obočí, když se zeptal Aksel na jeho názor ohledně jejího vzhledu. Pokrčil rameny, ,,vypadá jako pomeranč, ale jo.“ Páni, kompliment roku. ,,Vypadá jak-, dobře, dobře, nic neříkám,“ zasmál se, protože jeho kamarád moc dobře věděl, co se chystá udělat. Chtěl ji přirovnat k Gwen z Spidermana a nebo k Human Torch díky těm šatům, ale naštěstí to neřekl nahlas. Zaťukal si na čelo. ,,Kapitán Amerika má vždycky pravdu,“ mrkl na něj po pravém americkém vzoru. To už mezitím pozdravili Alexe na dálku. Arthur věděl, že musí Aksela a Alexe pořádně seznámit. Jelikož se pořádně neznali, ale Arthurovi bylo jasné, že by si spolu sedli. Jelikož Alex má stejně jako oni rád tyhle geek věci, hry a filmy. Takže by mohli být dobrá parta, hlavně byl mnohem lepší než oni v lakrosu. Ale Aksel se nemusí bát, že by přišel o svého nejlepšího kamaráda, protože Arthur mu zůstane věrný do konce věků než Země vypadne a nebo přijde na ni mimozemská civilizace. Co se týkalo záměny za gay pár, tak na to byl zvyklý, často lidi byli překvapeni, když zjistili, že pravda je opak. Někdy to byla sranda to takhle poslouchat. Někdy už to ani nevyvracel, protože mu to pak nevěřili, že nejsou pár. První fotka vypadala skvěle. Načež zaujal taky pózu ninji, což vypadalo tak, že narovnal dlaně, dal si je před sebe a jednu lehce nazdvihl do kopu. I on rád slyšel smích fotografky, jelikož jen tak jí tady asi nikdo nepředvede kvalitní ukázkové ninji. Všichni se budou chtít fotit, jak se pusinkují a nebo objímají. Jednoduše nuda. Vyzvedli si hotové fotografie. Začal si je prohlížet. Věděl, že si je musí, pak vyvěsit u sebe v pokoji k plakátům a vyfotit je pro prarodiče, aby viděli, jak si ples náramně užil. Přemýšlivě se poškrábal na čele. Netušil, co s nimi dál. Kapsy v tomhle kostýmu bohužel neměl, což byla velká nevýhoda. Přece jenom Kapitán Amerika se moc na plesech nefotil, aby na to potřeboval kapsy. „To je dobrý nápad, mám ho blízko vchodu,“ odsouhlasil mu toto řešení. Saxofon si odložil, protože si ho nechtěl zničit a navíc tahat ho neustále s sebou je velmi nepraktické. ,,Nene, s Alexem pak pokecáme. Na fotky se kouknem později, podívej, kolik je tam, proboha lidí,“ ukázal rukou k výstavě a zakroutil nechápavě hlavou. Zřejmě výstava bude největší atraktivitou zde na plese. Zamnul si přemýšlivě bradu. Tady se toho moc nedalo dělat jako na Comic conu. „Nevystupuje teď nějaká ta holka s tím baletem nebo co?“ povytáhl tázavě obočí a natáhl krk, aby viděl na pódium. ,,Páni, kdy vlastně vystupuji?“ plácl se do čela, nemohl si vzpomenout, kdy má přijít se svým úžasným hudebním číslem. ,,Myslím, že čtvrtý? Vůbec netuším ani, kdo je přede mnou a kdo je po mně,“ [/color]je vidět, jak se na to Arthur pěkně připravil. On věděl, že na tom jevišti bude jen chvilku. Je nervózní? Nebudeme si lhát, ale přece jenom trošku byl. Teď, ale musel rozhodnout za kamaráda, co budou dělat, protože Akselovi to moc nešlo. ,,Možná si dát nějaký jídlo? Abychom se posilnili před tím vystoupením?“

Nejlepší přítel na světě - Romeo

Na ples se opravdu těšila, protože věděla, že má nejlepší společnost, s kterou se rozhodně nebude nudit. Kompliment od sestry přijala s vřelým úsměvem, to už u nich byl Romeo a celý trojlístek byl připravený si užít dnešní krásnou noc. Cesta nebyla samozřejmě dlouhá a za chvíli byli na místě, zatímco s Romeem zamířila dovnitř, tak její sestra ještě zůstala venku. Přece jenom Aira věděla, že jí neutečou, a že na ní počkají vevnitř. Vůbec by ji nevadilo, kdyby si Aira našla na ples nějakou jinou společnost, teda samozřejmě, nejdřív by si ji chtěla pořádně prověřit, ale v tuhle chvíli na to nebyl čas. To udělá až potom. Byla odhodlaná vést pravý policejní výslech s tím, kdo by se ucházel o její sestru. Nacházeli se v uličce zamilovaných, Saoirse na takové věci moc nebyla, neměla ráda klišé, ale v tuhle chvíli se rozhodla hodit za hlavu a užít si krásný ples. Ulička samozřejmě zapůsobila i na ni, když se tady nacházela po boku svého milovaného. Taky, že tady prožili dokonalý polibek. Pořád cítila tu jeho lásku, věděla, že ji stále tolik miluje jako ona jeho a na to všechno stačil jediný polibek. Nepotřebovala ani slova, jednoduše jen polibek. Nezaháleli a vešli přímo do hlavního sálu.
„Děkuji, Romeo,“ poděkovala mu za lichotku, i když to asi nebylo nutné, když od něj lichotky dostávala často. ,,Prosimtě, na výšce mi nezáleží, protože po tvém boku budu vypadat skvěle, ať budu malinkatá nebo vysoká jako žirafa,“ mrkla na něj. Boty na podpatku opravdu nemělaa kvůli tomu, aby se cítila vyšší. Stejně, vedle Romea bude furt malá, ale to ji vůbec nevadilo, ba naopak. Líbilo se jí to. ,,Ale ne, já to vydržím, musím,“ dala si to do hlavy, protože přece jenom to nevzdá a nebude bábovka. Když bude nejhůř, tak ty boty vždycky může zahodit, ale Sao věřila tomu, že si po nějaké té chvilce na nich zvykne. Teda spíš v tou doufala. „Myslím, že ano. Prej ji nakonec ten kluk z parku pozval, ale utekl,“ nechápavě zavrtěla hlavou nad chováním onoho mladíka. Samozřejmě, že ji to Aira pověděla, když se připravovaly ples, přece jenom jsou to sestry a dvojčata. Tajemství před sebou nemají. Chudák Aira ani pořádně nevěděla, jestli vůbec ten chlapec s tím počítá. Doufala, že se ukáže a její sestra si užije s ním hezký ples, ale pořád o něm měla velké pochybnosti. Zvlášť, když ji pozval takovým způsobem, to ji moc gentlemanské nepřišlo. Ale nebude na to myslet, jak provede svůj výslech, hlavně, když měla tu příležitost užít ples po boku svého pohledného a úžasného přítele, Romea. Samozřejmě, že ji Romeo prokoukl. Znal ji až moc dobře. ,,Ale já se bojím, že ten kluk se na ni vykašlal,“ postěžovala si. Kendricka pořád oslovovala jako kluk, protože ho ještě pořádně neuznala. ,,Ale dobře. Nebudu na ni myslet,“ přitakala souhlasně. Ona tu možnost, aby viděla vystoupení, moc neměla. Kvůli své výšce a kvůli davu lidi, ale nějak ji to nemrzelo. Stačilo ji, že slyšela hudbu, která byla moc pěkná. Navíc, balet ji nikdy moc nebral. Přišla ji to až moc velká dřina a utrpení. To už, ale Romeo chtěl vidět dílo její sestry, tak vyrazili k výstavě. Sao fotku vlastně pořádně potom neviděla, ale těšila se na ni, protože tam měl být Romeo a pes, což je nejlepší kombinace na světě, kterou mohla vidět na fotce. ,,Jasně, na co vůbec čekáme? U Airy vůbec nepochybuji o tom, že to bude nejlepší dílo na celé výstavě,“ netrvalo dlouho a už se kochali fotkou, kterou vyfotila Aira. Byla opravdu úžasná. Saoirse se do ní okamžitě zamilovala. ,,Je to dokonalé. Zvlášť, když si na ní ty,“ drkla Romea s úšklebkem na tváři. ,,Ale ne, samozřejmě, že to můžeš říkat ty a nebo to řeknu já za tebe,“ odvětila s úsměvem, který ji vyčarovala fotografie. Ostatní díla ji sice neohromila tolik jako to Airy, ale nebyla špatná. ,,Asi vím, koho myslíš,“ broukla zamyšleně a zahleděla ne její dílo. ,,Je to dost dobré, ale přijde mi to trošku, hm, depresivní?“ okomentovala dílo Romeovi kamarádky. Bethany ona osobně pořádně neznala, celkově moc kamarádek mezi holkami neměla. To už se zahleděli na fotografií s zrzkou. ,,To je přece Tempa! Tu jednou už Aira fotila a je taky z Austrálie,“ zazubila se, když spatřila známou tvář. Sice nebyly nějaké velké kamarádky, ale na ten pokec to stačilo. ,,Ona je neskutečně krásná,“ dodala ohledně fotografie s Tempou, kdo by nechtěl zrzavé vlnité vlasy a pihy. Musela se uchechtnout nad Romeovo dalším komentáře. ,,Beztak jo, ještě, že to nezkoušela,“ zakroutila s hlavou. Po shlédnutí těch dalších fotografií si byla jistá, že její sestra měla nejlepší z nich. Ukáže na sochu dráčků. ,,Je hustý, že tohle někdo dokáže, ale přijde mi to až moc roztomilé. Trochu, jak z obchodu se zahradními potřebami,“ okomentovala sochařské dílo. Už se teď docela bavila, když mohla kritizovat a strávit svůj čas v společnosti Romea.

Jak už všichni víme, Wallace byl do Grace zamilovaný (opakujme to pořád dokola.) Celkově byl nervózní vlastně po pěkně dlouhou dobu. Jednak, když se jí ptal, jestli spolu půjdou, i když to oba brali jako přátelské gesto – jak jinak, že? Ale přeci jen za tím byla skryta trocha té naděje. Jen malinká špetka a ... ach ano, kéž by. Ve chvíli, kdy se před ním objevila v těch krásných šatech litoval jen toho, že si s sebou nevzal foťák, aby ji mohl zachytit i jinak než ve své paměti. Ale byl si jist, že se budou moct vyfotit na plese, a on si tuto vzpomínku uchová i nadále. Opravdu div neoněměl, když ji spatřil. Ale brzy se probral a za chvíli už byli v pěkně vyzdobeném společenském sále. Snažil se trochu vnímat i to, co se dělo kolem, vystoupení, které zrovna probíhalo, to taneční, i to, co následovalo po něm, lidi, kteří kolem něj procházeli, občas na něj někdo kývl, nebo se kolem něj někdo prohnal s pozdravem, ale zareagoval natolik pozdě, že už to vlastně ani nemělo cenu zmiňovat. Byl hluboko ponořen v myšlenkách, vážně naprosto usilovně přemýšlel nad důležitou věcí – Grace stojící před ním, vypadajícím nádherně... a jaksi nervózně. Když si to tak nějak uvědomil, zrovna to ticho přerušila svou otázkou, nad kterou jen povytáhl tázavě obočí. Potom si ji znovu prohlédl, velmi zkoumavě, ale i když tak v tu chvíli nevypadal, hltal vše, co viděl. Zatraceně. Potom už si jen odkašlal a potřásl rameny. “Grace, ale no tak,” vytáhl ruce z kapes, které v nich dosud měl tak nějak nenuceně zastrčené, “vždyť víš, že vždycky vypadáš skvostně,” jemně ji uchopil za předloktí a přitáhl si ji k sobě trochu blíž, snad ji jen nechtěl mít od sebe tak daleko. “Ty šaty jsou nádherný, vážně, vypadají na tobě úžasně, v klidu,” jednou rukou sjel až k jejímu zápěstí a poté její dlaň sevřel ve své. “Chceš jít prvně tancovat nebo si dát něco k pití?” optal se s mírně povytaženým obočím v otázce. Byl připravený k čemukoli, i když je fakt, že většinou netančil. Nebyl asi úplně ten typ člověka, který by se vyžíval ve společenských i … ne úplně společenských tancích. Ale upřímně, tančit s Grace by mu nevadilo, samozřejmě.

Walter

Bethany měla pocit že když jsou tu spolu nemůže se stát ani nic špatného.. Bethany si prostě jen tak náladu od někoho pokazit  nenechá. Pravda byla, že kdyby se tady objevil někdo z těch co ubližují Walterovi. No to by jí den rozhodně pokazilo. Nemohl by za to určitě on. Ale kdyby zjistila tu ošklivou pravdu o tom co se mu ve škole děje. Asi by to těžce nesla. Rozhodně by to nedokázala pochopit. Walter nebyl nikdo kdo by si to zasloužil. Tak to ale většinou bývá. Samozřejmě by neváhala ani minutu a nejspíš by se snima začala bezmyšlenkovitě hádat co si to vůbec dovolují. No nejspíš by to zkazilo jejich zábavu na plese, ale do jejího kamaráda se nebude nikdo navážet a už vůbec ne před ní. No možná představa jak Bethany na někoho křičí je celkem komická, ale udělala by to. Pro někoho kdo jí za to stojí určitě.. Několikrát se postavila za někoho kdo za to ani nestál a u Waltera si aspoň mohla být jistá že ten jí za to opravdu stojí.. On jí nemusel nahrazovat žádného sportovce. Líbil se jí on. Přesně takový jaký byl. Možná by občas ocenila kdyby si trochu více věřil, ale na tom měla v plánu zapracovat společně s ním… Přece ho pořád nemůže nechat aby si o sobě myslel že nic nedokáže. Nebude do něj nějak otravně hučet. Nejdřív si to zkusí nechat projít hlavou. Bethany ani nechtěla namakaného sportovce. Samozřejmě se jí líbí kluci co sportují. Ale Walter se jí líbil víc. Co se týká jeho charakteru. Na ten už si vůbec nestěžovala. Ano mohl být víc upovídaný, ale možná by toho chtěla potom moc, protože né každý je tak ukecaný jako ona. Prostě se jí líbil takový jaký byl. Nic by na něm neměnila. Možná trošičku to sebevědomí, ale to už tady bylo.. Beth měla možná občas trochu pocit že by ho mohla otravovat, ale vždy chuť s ním někam vyrazit je silnější, než její myšlenky že by ho otravovala. Tudíž.. No vídají se celkem často. Pro ní to možná jsou normální aktivity, ale stejně to pro ní bylo takové malé dobrodružství když to zažívala s ním.. Většinou to byl Ike kdo s ní trávil celkem dost času. Byl něco jako její koníčkový paťák. Zkoušeli společně různé aktivity. Jako je lezení po skále nebo pečení malinkatých dortíků. Zkoušeli toho už vážně hodně. A to jí přivedlo na myšlenku že by tyhle věci chtěla dělat i s Walterem. U něj si ale nebyla jistá jak by reagoval kdyby za ním přišla a řekla mu.. Pojď dneska budeme péct koláčky.. No asi by ho to zaskočilo.. Bethany se vážně hodila celkem do gala. Hlavně kvůli němu, proto byla ráda když jí řekl že jí to sluší.. Měla radost z toho že se mu líbí.. To že se na jen chvilku díval jí vůbec nepřišlo hloupý. Nemyslela si že kvůli tomu vypadá jako idiot. Naopak jí to hrozně potěšilo.. Pokaždé co on se na ní usměje ona nesmí zůstat pozadu a musí mu úsměv hned vrátit.. Jeho úsměv jí vždy dokázal vykouzlit úsměv na tváři.. Bethany rozhodně patřila mezi ty lidi co by ho v tom davu hledali. Rozhodně by ho jen tak nepřehlédla… Slova že by královnou být mohla jí rozesmějou.. V tomhle si zase nevěřila ona. Asi by o to ani nestála. Nebylo to něco co by nutně potřebovala.. ,,není nutné aby jsme měli korunu.. Pro mě si král a hotovo..” řekne s úsměvem.. Jo tohle možná znělo až moc sladce a divně… Tohle by možná neměla říkat nahlas. Nebyl to žádný projev hlubokých citů. Samozřejmě Walter se jí líbil, ale na to bylo ještě brzo. Bethany by ani neřekla že je nějak populární. Přátel měla teda hodně. Možná více než Walter, ale spousta jejích přátel jistě Waltera zná. Pokud by ho neznali nejspíš by jí to překvapilo a musela by to napravit. Pro Bethany by bylo hrozné zjištění že někdo z jejích přátel je například ten kdo si na něm vybíjí zlost.. Bylo od něj vážně hezký jak na ní myslel. A to že koupil právě přívěsek foťáčku jí přišlo ještě lepší.. Bylo vidět že ví co má ráda. Takže bylo jasný že jí nejspíš poslouchá co říká. ,,Moje kytička o proti tomuhle je nic..” řekne s úsměvem a sáhne si na foťáček na krku když jí ho pomůže zapnout.. Bylo to něco co už nikdy nesundá. Možná sundá na chvilku, ale pak si ho znovu nasadí. Má něco co jí ho bude vždycky připomínat.. Společně vešli do sálu a obou dvou to nejspíš vzalo dech.. Přesně tohle na tom měla ráda. Jak se obyčejný sál dokázal proměnit v něco tak kouzelného.. ,,Tenhle pohled za to vždycky stojí..” řekne a rozhlíží se pořád dál..,,Nechápu lidi co to vymýšlí.. Tohle bych nezvládla..” řekne se smíchem. Ona by maximálně zvládla nafouknout pár balonků.. ,,Ano fotokoutek.. Podle mě je to ta nejvíc super věc tady..” řekne s úsměvem.. ,,Ale teď se taky tváříš úplně normálně.. Takže to zvládneme.. Budeme mít krásnou památku..” Doufá že se jí ho podaří přemluvit, protože tohle vážně moc chtěla udělat.. Na výstavu měla možná trochu strach jít, protože tam měla svou fotku a bála se co na ní budou říkat ostatní.. ,,Bojím se že se někomu nebude líbit moje fotka..” přízná mu své obavy. ,,Ale ráda bych viděla fotky ostatních.. takže bych to klidně vzala jako první..” Nemůže to být tak hrozný ne.? Přece jí tam nebude nikdo pomlouvat.. Když jí osloví princezno Beth zasměje se.. ,,Myslím že mi tě tu bude každý závidět..” řekne s úsměvem.. Všude kolem ní bylo hrozně známých lidí.. Když procházeli kolem Bastiena s Gab věnovala jim úsměv a jedno krátké ahoj.. Přece jen se chtěla naplno věnovat svému doprovodu.. ,,Tady to vypadá jakoby se dávalo něco zadarmo.. Proč je tu tolik lidí…” řekne se smíchem..

Patrick nebol pyšným na to, čo sa stalo medzi ním a Bethany. Vlastne ani nevedel ako by sa mohol tváriť ak by mal možnosť v dnešný deň sa s ňou rozprávať. Určite by opäť z jej slov počul ospravedlnenie a to by znamenalo len jediné, musel by sa na to opäť napiť. V jednom mal Alex pravdu, skutočne by z neho bol potom alkoholik. „No ako ti to mám povedať.. zjavne ste súrodencami ale veci vnímate trocha inak. Vieš aký som v momente, kedy mám bolesti s tvojou sestrou som sa stretol v nemocnici. Ani sa nepýtaj na to, prečo tam bola..“ musel ho hneď zastaviť, pretože by to bolo zbytočné ak by sa o to pokúsil, pretože Patrick si nespomínal na to či sa vôbec k niečomu podobnému dostali v ich rozhovore s Bethany a on nebol v ten deň v takej nálade aby si mohol všímať to, ako vyzerá a či má nejaké zranenie. Vtedy ho to vôbec nezaujímalo. Aj keby sa nachádzala pri ňom s amputovanými nohami bolo by mu to v podstate jedno, pretože mal vlastné problémy a nemal vtedy myšlienky k tomu aby sa o to zaujímal. „Nemám ani len najmenšie poňatie o tom prečo tam bola. Nezaujímalo ma to. Mala v pláne sa rozprávať a ja? No bol som v tej typickej nálade kedy som mal v piči to, či sa ku mne niekto správa milo alebo nie..“ neodpustil si jednu nadávku, pretože takto to bolo. On nebol jeden z tých, kto by si kládol servítky pred ústa v takých okamihoch. A čo sa týkalo Beth? Mala možnosť vidieť práve tú stránku jeho osobnosti na ktorú vonkoncom nebol príliš hrdým ale aj tak to bola jeho súčasť a musel sa s tým jednoducho zmieriť. „Ako som mal vedieť, že moje slová budú ako dýka. Kedy sa jej zjavne zapichnú do srdca. Tak jej môžeš vysvetliť potom, že jednoducho som takým človekom? Pretože mám pocit, že mi toľko toho vytkla že ani neviem kde by som mal začať. V prvom rade, že zjavne nebudem mať veľa priateľov..“ Patricka to pobavilo. Z jednej strany mala skutočne pravdu, pretože Patrick mal len niekoľko ľudí v živote ktorých by mohol nazývať pravými priateľmi ale jeden z nich bol práve Alex čo bolo pomerne paradoxom. Čo sa týkalo toho, že Beth sa zameriavala dnes len na svoju spoločnosť tie slová ho ani neprekvapili, pretože to bolo správanie takmer každého jedného dievčaťa. Kedy určite celé hodiny pred plesom premýšľala nad tým, ako bude vyzerať a či bude mať v poriadku vlasy a šaty a nechty a všetko podobné. To bolo dobré, že Patrick ako chlapec nemusel na podobné veci vôbec myslieť. Pozrel sa na Alexa bolo pre neho prekvapením, že on nebol jeden z tých kto by sa po jeho takzvaných urážkach niekedy urazil natoľko, kedy by prišiel o jeho priateľstvo. To si na ňom skutočne cenil no určite aj Alex musel vedieť, že v Patrickovi mal skutočného priateľa. A keď už niekto sa dostane do jeho priazne ako priateľ tak to skutočne stojí za to. „No ale čo sa týka toho alkoholu. Mal by som si na to dávať skutočne pozor, pretože som tak nervozny, že mám pocit, že toto sa mi podarí skutočne spackať. Ale na úrovni!“ povedal Patrick pričom jeho pohľad neunikol jeho ruke, ktorá bola možno z časti schovaná pod tmavým sakom no aj tak tam bola a to bolo hlavné. Bola to súčasť jeho samotného aj keď on si to veľmi nechcel priznávať. Čo sa týkalo jeho túžby po fotografii tak to nechal len na ňom. Nech sa s ním vyfotí on ho počkal na mieste. Pretože musel premýšľať nad tým, ako to uhrať. V ten moment mal možnosť premýšľať nad tým aj keď to bolo len niekoľko krátkych okamihov kým sa jeho kamarát opäť vrátil k nemu, nad tým ako sa mu to podarí. Bola to jeho skladba, mohol improvizovať ale Patrick chcel aby to bolo rovnako dokonalé ako si to predstavuje. Bolo to po dlhom čase kedy pred niekým mal možnosť hrať a dokonca niektorí ľudia v tejto miestnosti budú mať možnosť jeho hru počuť po prvýkrát. Patrick sa musel pozrieť na Alexa ktorý sa k nemu vrátil a opäť mu venoval jeho pozornosť. „Hm mám pocit, že aj tak sa v dnešný večer zabavíme. Pretože zatiaľ nemám nejako pokazenú náladu… vlastne by si sa divil ale po dlhej dobe mám dokonca výborný deň kedy na tú náladu mám aj chuť..“ povedal Patrick s menším úsmevom a menším žmurknutím a uznal za vhodné, že je ten správny čas aby sa išiel pripraviť na svoje vystúpenie kedže bol ten správny čas. „Tak myslím si, že je ten správny čas na to, aby som ťa opustil. Dúfam, že sa nezamotáš pod sukňu nejakej dáme.. hoci mám pocit, že ty si si už vybral tú spoločnosť s ktorou by si sa chcel zabaviť rozhovorom..“ videl to, ako kýval Nadine. On ju poznal on sám mal tú česť s ňou sa rozprávať a z toho dôvodu urobil to isté. Venoval jej jeden úsmev v podobe nadvihnutia kútika pier a zamával jej. Nemal v pláne ho nasledovať, ísť k nej a zhovárať sa pretože ho čakalo vystúpenie. A vedel, že bude musieť ešte nájsť spôsob ako sa uvoľniť. Z toho dôvodu prešiel k minibaru kde si zobral jedného panáka a bez toho aby vôbec pozrel sa na ľudí, ktorí sa tam nachádzali a rozprávali sa medzi sebou a popíjali ho do seba kopol a rozhodol sa ísť na to správne miesto. Delilo ho už len pár minút od toho okamihu, kedy bude mať možnosť vystúpiť. Ak toto Patrick zvládne bude to jeho najlepší výkon v živote. Už len to, predstúpiť pred toľkých ľudí a mať v hlave tú myšlienku že možno niekoľko z nich sa budú na neho pozerať bola pomerne desivá.

Alex se to celé snažil brát celkem v klidu. Samozřejmě neměl moc rád když byl na Bethany někdo zlej. Ale tady to bylo trochu jiný. Zatím netušil o co šlo a Patrick byl vážně jeho dobrý kamarád. Nechtěl by o něj přijít kvůli něčemu takovému… Nikdo si neublížil, takže by to mělo být v pohodě ne.? Bethany vypadala spokojeně a Patrick taky. Takže co se mezi nima vlastně stalo.? No pak už mu to Patrick celé objasnil a z Alexovo úst vyjde jen mlasknutí. Nějak moc nevěděl jak na to reagovat.. Jemu se taky nezmínila proč tam byla, ale vypadala celkem v pořádku, takže nejspíš nic závažného. Pak mu to už celé nějak začalo docházet. Patrick neměl prostě svůj den a Beth.? Ta byla prostě Beth.. Nejdřív si to celé poslechnul a pak musel chvilku přemýšlet.. Nechtěl zazdít ani jednoho, protože on byl kamarád a ona jeho sestra. Ani od jednoho nebylo hezké jak se k sobě chovali.. ,,No štěstí že jste si tam neublížili..” Vážně.? co to teď právě řekl.? To je ale blbost Alexi.. ,,Hele do tohohle se mi nechce moc srát..” řekne se smíchem.. ,,Ona není blbá. Jistě to nakonec pochopila že nemáš svůj den a no.. Ty si poznal Bethany.” pro ní neměl žádnou omluvu. Ona prostě ukecaná byla. ,,Jistě když se potkáte příště bude to příjemnější..” Trochu mu nesedělo že by Beth řekla že nebude mít moc přátel. Prostě to že by na někoho byla hnusná. NA druhou stranu byl celkem pyšný že se umí bránit i sama. Sice nezvolila tu nejlepší věc, protože ohánět se něčím jako že někdo nebude mít moc přátel, no nebylo to prostě něco extra dobrého.. Alex stejně jako Patrick moc přátel neměl. Bethany jen měla pocit že každého člověka musí považovat za přítele.. Jo nejspíš každá holka se tu zaměřila jen na svůj doprovod a jiných si nevšímá. Pak tu ale byl Alex s Patrickem. No možná to nebylo obvyklé, ale nikde není pravdilo že by sem nemohli jít dva kámoši.. Také se svému doprovodu věnoval. No možná dokud neviděl NAdine, to už měla jeho pozornost i ona.. Ale nějak ho nezazdíval nebo si to jen neuvědomoval.. Ne určitě ne.. ,,Myslím že na alkohol budeme mít času dost.. Takže se hoď teď do klidu..” řekne a plácne ho trochu přátelsky po rameni… Na to že Alex neměl rád když někdo narušoval jeho osobní prostor to jiným dělal celkem často.. ,,Neboj to zvládneš.. Vždy to umíš nazpaměť..” řekne s úsměvem. No víc toho už nedokáže. Vážně nebyl dobrý na podporování jiných lidí, možná by na tom měl zapracovat.. Alex si vyrazil pro fotku a trvalo to jen pár minut. Na to si musel objednat další drink a pak si stoupl vedle Patricka. ,,Pokud ti jí někdo zkazí pěkně si ho podám..” řekne a myslel to smrtelně vážně, protože… No chtěl si dneska užít nějakou tu srandu a bez Patricka to prostě nepůjde.. Alex se pak ještě jednou koukne směrem kde je Nadine a už ví kam jeho kroky povedou až Patrick půjde nahoru.. ,,Neboj se však mě znáš.. Budu tady na tebe čekat..” řekne se smíchem a přidá k tomu malé mrknutí.. Pokud je někdo pozoroval, kdo ví co si myslel.. ,,Ano.. Společnost už nejspíš mám..” řekne a naposled ho pláne po rameni..,,Tak jim to ukaž..” řekne a pak už vyrazí za holkama. No cestou zahlédne ještě Nicholase a nebyl by to Alex kdyby ti nevzal kolem něj.. Stál k němu zády a jak tak kolem něj procházel tak si dal extra záležet aby do něj “nechtěně” naboural.. ,,Sorry kámo..” řekne a zvedne ruce na hlavu jako že se omlouvá. No bylo jasné že je to myšleno ironicky.. Pak už dojde až k Nadine a Leonně..,, Doufám že vám na chvilku můžu dělat společnost..” zeptá se jich s úsměvem když dojde až k nim.. Obě si je musel prohlédnou. Na Nadine se možná díval o trochu dýl, ale zase ne o moc aby nezpůsobil nějaký problém.. ,,Moc vám to sluší.” řekne a znovu jim věnuje okouzlující úsměv.. ,,tak co výstava.?” on sám se tam totiž ještě podívat nebyl, ale jistě tam pak s Patrickem zajdou. Bethany tam měla fotku a on se na ní chtěl podívat..

Kendrick si veľmi dobre uvedomoval to, že mala možnosť vidieť to, ako si premeriaval tep na bočnej strane krku. Pričom nevedel ako má z toho vykorčuľovať. A z toho dôvodu sa len zasmial. Vlastne kto by sa nebál? On oproti niekomu takému bol len špáradlom. „Máš pravdu ja mám strach z tvojej sestry od momentu kedy som ju vidiel. Ale nemám strach z teba. Aj ked si vás pletiem. Teda.. mám strach zo Sao pretože ona sa na mňa veľmi milo nepozerá. Nie ako ty...“ povedal Kendrick a radšej sa na Sao už ani nepozrel, pretože sa bál toho, že by mohla prísť k nemu a možno by mu aj ublížila. A to by veľmi príjemné určite nebolo. „Dobre.. tak sa nebudem potom báť..“ zasmial sa Ken a radšej už na to nemyslel a ruky si dal k telu. Kendrick nemal veľké skúsenosti s dievčatami a z toho dôvodu bol rád, ked mal aspoň tú možnosť zo seba dostať tie slová. Ale po jej slovách sa cítil sklamane, pretože mohol to urobiť trocha inak. „Ja.. prepáč mi vážne že som utiekol ako zbabelec. Ale ja som nemohol počuť nie.. pretože...“ povedal Kendrick pričom sa na malý moment musel pozrieť na svoje topánky, pretože sa jej nemohol pozerať do očí pri tom ako to bude hovoriť. „Ale ked ty mi pripadáš tak neskutočná! Vtipná, krásna. Pri každej jednej tvojej fotke sa smejem. Ale nie tak, že by si bola vtipná. Ale si vtipná ale nie tak, kedy by to bolo trápne. Prosím povedz, že mi rozumieš ako to myslím..“ povedal Kendrick a musel sa uistiť, že to pochopí správne. „A vedel som, že ak by som tam ostal tak by som počul nie. Pretože som predpokladal, že dievča ako ty by pozvali medzi prvými. Prečo ťa nepozval nikto predo mnou?“ povedal Kendrick pričom tomu veľmi nerozumel. Pretože Aira bola presne tým dievčaťom, ktoré by chcel mať každý jeden chlapec ako doprovod. A v tých čatách v ktorých sa ukázala? Doslova mu spadla sánka a takmer by si musel zasa premerať tep či je v poriadku ale to neurobil pretože by mu to prišlo trápne a nevkusné. „Drink? Môžeme si dať drink ale nechcem dnes piť alkohol. Ja veľmi nepijem alkohol, pretože to neviem. Potom sa správam ako idiot kedy sa mi motá hlava aj jazyk aj nohy, aj všetky časti môjho tela a nechcel by som nejako pokaziť dnešný večer. A ty? Piješ alkohol?...“ Kendrick ju nechcel prirovnať k nejakému alkoholovému jedincovi. Kendrick sa na ňu pozrel a potom aj na výstavu kde sa nachádzalo tak mnoho ľudí, že mal pocit, že by to nebol ten najlepší nápad. Možno by povedal niečo zlé na niekoho dielo a potom by musel žiť s tým pocitom, že by urazil niekoho, kto stojí po jeho pravici. „ukážem ti určite čo som sa rozhodol vystavovať ale čo keby sme si predtým zatancovali? Venuješ mi tanec?..“ potom sa zamyslel a bol to dobrý nápad, kedy by sa ho mala držať. Určite ale nemal Kendrick v pláne v dnešný večer len tak niekde utiecť. To by od neho nebolo veľmi milé a to si uvedomoval. On vedel ako sa tancuje ale nemal možnosť tancovať s nejakým dievčaťom ale jeho mama ho učila tie správne kroky. Kendrick jej ponúkol svoju ruku a potom išli už na parket. Chcel ju chytiť ale potom si niečo uvedomil. Mal možnosť vidieť niekoho tancovať a uvedomil si, že zjavne on sa to učil nejako inak. „Ja.. ja viem tancovať prisahám! Ale.. keďže som nikdy netancoval s nejakým dievčaťom tak to neviem. A moja mama ma učila tancovať iba tak, kedy ma viedla ona. Takže som mal ruky na ramenách… ale pri pohľade na tých ľudí. Bude ti vadiť, ak ťa chytím za boky?“ povedal Kendrick a radšej sa spýtal len aby sa nedostal do nejakej situácie kedy by mu na tvári pristála facka z toho, čo sa opovažuje robiť. Radšej sa chcel uistiť, že neurobí niečo zlé. Nechcel aby jeho doprovod trval len niekoľko minút.

Zas tak dlouho tam nečekala. Tedy, alespoň Bee to tak nepřišlo. Soustředila se hlavně na to, aby se nesoustředila na tu zimu a dívala se na své nohy v lodičkách. Nakonec uslyšela zvuk auta, takže svůj pohled pozvedla, aby se mohla podívat na přijíždějící taxík, ze kterého poté vylezl její kamarád. Na tváři se jí objevil široký úsměv, kterým ho vlastně i přivítala a přidala k tomu i lehké přátelské objetí, ze kterého ho po chvilce pustila. “To je v pořádku, většinou čekáš ty na mě. Takže hlídají rodiče? Myslím, že u nich se nemusíš o Cassie bát.“ Určitě sám věděl, že se v jejich přítomnosti o svou dcerku nemusí strachovat. Vyprávěl jí, jak jí občas rozmazlují, až to může být i nepříjemné, ale i tak se měla skvěle amladíkse mohl stoprocentně soustředit hlavně na školu. Dokud si ji zase nevezme nebo ji nepředá právě Bee, která ji potom hlídá. Samozřejmě si ji nikdy nechodila převzít k jejich rodičům. Nějak na to neměla, nevěděla by, jak by na ni hleděli a jak by hleděli i poté na samotného Alvara. Proto se dohodli, že ji bude vyzvedávat právě on a poté ji předá jí. Proto se myšlenkami přestala soustředit na tohle a raději se soustředila na to, co je dnes čeká. Vybrali takovou píseň, aby byla pohodlná oběma. Nebyla to jedna z těch extrémně složitých, ale ani z těch opravdu jednoduchých. Byla to taková ta střední obtížnost, která se jde naučit po pár zkouškách, které společně praktikovali a poměrně jim to i hezky notovalo, což bylo opravdu skvělé vůči dnešnímu dni.
Pokud si dobře pamatovala harmonogram, jejich vystoupení bylo až třetí. Nebo čtvrté? Nebyla si momentálně jistá. Ale byla z toho opravdu nervózní dost se bála toho, že to nějak pokazí. “Ještě jsem tu skladbu trénovala a několikrát si ji přehrála, ale i tak jsem hodně nervózní. I přesto, že tam budeme spolu, pořád tam je ta nervozita a panika z toho, že třeba stisknu vedlejší klávesu.“ Prozradila mu její největší obavy, které měla. Neměla v plánu je před ním nijak tajit, určitě by přišel na to, že jí trápí tento pocit a určitě by i sám přišel na důvod proč. Jeho nabídnutou ruku přijala. Cítila se možná trochu uvolněněji, ale nejlépe se bude cítit, až to budou mít zcela za sebou. Aby řekla pravdu, z jedné části se na to i hodně těšila, protože zrovna s Alvarem si kolikrát opravdu ráda zanotovala. Pomalu vlezli společně dovnitř, samozřejmě u menších šaten si odložila svoji bundu, kterou měla přes sebe přehozenou, aby případně nezmrzla venku a poté se opět vydali společně do prostorů sálu. Musela se rozhlédnout a na rtech se jí rozlil drobný úsměv, protože výzdoba se jí opravdu líbila. “Ta výzdoba se jim opravdu povedla, nemyslíš?“ Svůj pohled přesunula k mladíkovi, který tvořil její přátelský doprovod. Poté se opět rozhlédla po sále, aby se podívala, kde, co přesně je. Stůl s pitím, poté výstava, kde se momentálně nacházelo mnoho lidí, pódium, kde zřejmě zrovna skončilo první vystoupení. No a na úplný konec ulička zamilovaných, kam ti dva pravděpodobně nezavítají, protože by to nebylo nic pro ně. Maximálně, kdyby se chtěli nějak zabavit nebo se podívat, jak vypadá a mohli si udělat svůj vlastní názor ohledně výzdoby v oné uličce. “Co si dát něco k pití a až se to trochu uvolní u výstavy, tak se můžeme jít podívat tam, co ty na to?“ Podala mu svůj návrh, ale zatím nikam nechodila. Třeba by měl i svůj návrh, který by si ráda vyslechla mohli by uskutečnit třeba ten jeho než ten její. Zatím se dokázali dohodnout nebo najít kompromis na vše. Byli z nich dobří přátele a zatím se nenašel žádný kámen úrazu, kdy by se začali hádat nebo by se spolu nějakou dobu nebavili. Vlastně je to díky tomu, že se Alvaro nebál a pověděl Beatrice to jeho tajemství ohledně jeho života a malé Cassie. Poté se znovu rozhlédla po sálu, zda náhodou neuvidí někoho, koho by mohla třeba pozdravit, ale zatím nikoho nezahlédla. Tudíž se zase začala věnovat pohledem jen jejímu doprovodu. Doufala, že si nikdo o těch dvou nebudou myslet, že jsou třeba pár nebo tak něco. Nechtěla, aby se ten skvělý přátelský vztah mezi nimi nějak změnil.