<--- Jeho byt

Benjamin vždycky vyčníval z kolektivu, ale i tak se sám od sebe rozhodl vyrazit na novoroční párty. Přeci nebudu pořád sám, měl bych se vzchopit jsem muž nebo ne? Ano. Dokonce si snažil pořádně zvednout sebevědomí. Outfit nějak neřešil, měl na sobě svoje milované světlé modré tričko, a které mu zvýrazňovalo jeho hruď, normální černé kalhoty a jeho oblíbenou černou koženou bundu, ve které měl i bloček s maminkou tužkou. Pochyboval, že by dokázal plynně mluvit a tak byl dokonce připraven stát někde hezky ve stínu, jako šedá myš a sbírat informace, do článků.
Došel do sálu a nestačil se divit, výzdoba se opravdu povedla, balónky u stropu byly skvělé. Chvíli si tu výzdobu jen tak prohlížel a pak se rozhlédl okolo. Měl velké minimum přátel, a tak ani nesázel že by to jeden či dva lidé byli. Když se rozhlížel okolo na nic nečekal a zamířil si to rovnou k pultu s alkoholem. Už několikrát pil a tak nějaký drink přeci jen neodmítne. Objednal si drink, bylo toho tam na výběr hodně a tak byl tím i spokojen. Jen tak tam stál, neboť u pultu bylo dost místa i pro ostatní a taky se nechtěl nikdo plést, aby nikoho nepolil. Napil se drinku a začal přemýšlet o svém dalším roce. Mohl by si dát převzetí, být víc komunikativní, a takové věci. Jen si povzdechl. Nebo najít si třeba holku," prolítlo mu hlavou a nad tím se musel opravdu uchechtnout. Vydechne a jen sleduje všechno ti dění a všechnu tu zábavu. Přišlo mu to fajn, taky se tak cítil.

Novoroční večírek. Jedním slovem Silvestr. A Isabelle za žádnou cenu nesměla chybět. Tenhle den měla s kamarády naplánovaný skoro dva týdny dopředu, ne-li ještě o něco déle. Na Silvestr se těšila snad i více než na Vánoce, které nemohly proběhnout lépe. Nebyla by to ona, kdyby takový večírek nevynechala, ještě když se jedná o Silvestr, který slaví už od svých šestnácti let, kdy se poprvé také opila, což není jedna z těch světlých momentek, které by si chtěla zapamatovat navždy, ale i tak se nad tím vždy pousměje. Nevěděla o moc lidech, kteří by tam dneska přišli a ani nečekala, že by se tam objevil její bratr David, takže tam kromě svých přátel nebude asi ani nikoho znát. I to je pro ní lepší, protože vždy ráda potkává nové lidi a tohle je perfektní příležitost. Cesta ze spolku jí netrvala nijak příliš dlouho, ještě když jí před spolkem čekal jeden kamarád, takže se po cestě vůbec nenudila. Jakmile vešla do sálu s hlasitým smíchem, který věnovala slovům její kamarádky se začínala dívat po sále. Hned na první pohled si všimla dekorací obklopující zdejší sál, které byly vážně krásné a jen tak z nich Isabelle nemohla spustit oči. Balónky u stropu jí zaujaly hned na první pohled a ona jen těžko odvracela zrak. Teď lituje toho, že se nezapsala na pomocnou přípravu, jelikož za tohle by si všechny zásluhy hned vzala a ještě s velkým úsměvem na rtech. V doprovodu svých dvou kamarádek a jednoho kamaráda došla k pultu, kde se podával veškerý alkohol, který k dnešní noci nesměl za žádnou cenu chybět. Objednala si skleničku, která obsahovala jak jinak než alkoholický nápoj a poodešla kousek bokem, aby si i její přátelé mohli objednat co budou chtít a ona tak nestála v cestě. Mezitím co si její přátelé objednávali, ona stála u jednoho menšího stolku a sledovala dění kolem sebe. Lidí tady nebylo ani moc ani málo, ale i tak v hloubi duše doufala, že jich zde bude více. Vždy měla radši více plno než prázdno, hlavně co se týče těchhle akcí. Sklopila pohled dolů a přešlápla z jedné nohy na druhou. Vysoké podpatky jí nedělaly ani ten nejmenší problém, jelikož byla zvyklá v nich chodit snad každý den. Nebyl den, kdy by je neměla. Tentokrát to jsou její oblíbené černé boty s vyšším podpatkem a k nim měla černé šaty s tenkými ramínky, které končily kousek pod koleny. Ozvláštněním těchhle šatů bylo to, že na bocích byly jemně průsvitné, pouze překryté krajkou. Na jejím krku byl viděn stříbrný náhrdelník s rudě červeným kamínkem uprostřed. Tenhle náhrdelník byl též jejím oblíbeným, snad i dokonce nejoblíbenějším, už ho má snad dva roky a stále ji neomrzel. Prohrábne si své vlasy, které pro dnešek byly perfektně narovnané a s úsměvem se podívá na své přátele, kteří se k ní konečně přidali. Chvíli si spolu povídali, pak se všichni až na Izzy odebrali na parket si trochu zatančit a tak tam zůstala sama. Vůbec jí to ale nevadilo, možná se jí to i více hodilo na to, aby potkala někoho nového a proto se začne dívat po lidech v sále a hledat si někoho, ke komu by se mohla přidat.

Kolej -> Společenský sál

Ve škole bylo volno, ale to rozhodně neznamenalo, že by ho měla i ona. Nabrala si co nejvíc brigád to šlo, samozřejmě ne na svátky hned ze dvou jednoduchých důvodů – nebylo otevřeno a taky chtěla vidět svého otce, ale krom pár dní klidu byla věčně v práci a občas využila volné chvíle, že si i ona sama zaposilovala. Každopádně dnes končila dříve, protože dnes byla ta velká univerzitní akce na oslavu Nového roku. Cass není úplně ten party typ, ale poslední dobou se v posilovně často zastavovala Zoey, takže spolu prohodily pár slov, no a Zoey ji nakonec ukecala, aby společně šly na ten večírek. Dokonce společně měly i sraz předem, protože Zoey nebyla spokojená s outfitem, co měla Cass v plánu, prý že má na víc. No a tak společně zpatlaly nějaký outfit dohromady, který byl vážně hezký, ale Cass z toho byla trochu nervózní, ne často chodila takhle oblékaná. Ale co, přeci jen je to výjimečná událost. A tak ukončila svou směnu a zamířila na kolej, kde se vysprchovala i si umyla vlasy. V koupelně pak už moc času nestrávila, jen si nanesla řasenku a rtěnku, kterou jí samozřejmě půjčila Zoey. Pak už se jen oblékla do připraveného oblečení, učesala se a byla připravená vyrazit. Jelikož Zoey bydlí jinde než na koleji, domluvily si sraz až přímo na místě, takže se Cass hluboce nadechla a vyrazila ve svých černých balerínkách směrem k sálu. Dorazila před vchod a chvíli váhala, cítila se blbě stát sama u vchodu, protože si ji každý prohlížel, a tak se rozhodla vyrazit dovnitř. Rovnou zamířila k pití, aby tam jen nestála a necivěla kolem, ale tentokrát si dávala pozor, aby do nikoho nevrazila jako minule, když šla někam do společnosti. Naštěstí úspěšně dorazila k pultíku s pitím, kde si vzala kelímek s nějakým pitím, ze kterého opatrně odpila, aby vůbec zjistila, co v něm je.

On patří přesně mezi jedince, kteří outfit na dnešní slavnost vůbec neřeší - podle toho to také vypadá. Není to z toho důvodu, že by se mu na večírek nechtělo nebo by se do něčeho nutil, ale jde pouze o to, že není zrovna favoritem formálního a ‘přehnaného’ oblečení, tudíž nevidí důvod, aby si ho bral na sebe. Naštěstí pro něj, zde to ani nijak nevadí, ale nejednou se mu stalo, že měl problémy kvůli dresscode.
Něco podobného platí i o jeho dochvilnosti. Na místo dorazí nějakou dobu po začátku, ale lepší než vůbec, že jo, hlavně že to stihl ještě v relativně dobrém čase. Navíc jeho doprovod odřekl účast na poslední chvíli, takže neměl důvod v posledních minutách nijak pospíchat.
Když tedy konečně dorazí před budovu, ještě než vejde dovnitř, vytáhne z kapsy u džín krabičku cigaret a jednu si zapálí, zatímco sleduje procházející lidi, jež si přeměřuje pohledem a soudí. Později mu dojde, že si tím pádem tu kolínskou na sebe patlal zbytečně, ale co už. Nedopalek poté zahodí a s rukama zasunutýma v těsných kapsách vejde dovnitř, rozhlížejíc se po sále a mezi přítomnými tak hledajíc známé tváře. Bohužel si nikoho, s kým by se nějak extra bavil, nevšimne, takže se otráveně pomalu začíná smiřovat s faktem, že jestli hodlá tento večer nepropít někde sám, bude se muset k někomu vetřít. Nejlépe u stolu s občerstvevním a alkoholem, samozřejmě.
Tudíž se k němu rozejde a po cestě si nadále prohlíží dění kolem sebe. Neunikne mu černovláska v černých šatech, kterou si rychle, avšak výrazně oskenuje očima. Nakonec jejím směrem hodí seběvědomý úšklebek spolu s kývnutím hlavy, načež si prohrábne vlasy, zrak nasměruje dopředu a pokračuje v chůzi, dokud se neocitne u jednoho z pultů, kde si do kelímku nalije první lihovinu, jež mu přijde pod ruku. Okamžitě z něj upije alespoň malým ločkem, aby už předem věděl, zda je alespoň toto důvod se tu zdržet. Sice to není nic moc, ale co také čekat od akcí, jako je tato. V tom však jeho pozornost zaujme další dívka, tentokrát poměrně drobounká a jemu se tak hned naskytne další záminka pro strávení zbytku večera zde. Proto k ní udělá krok, čímž se k ní postaví bokem, zatímco se jednou rukou opře o desku pultu a znovu nahodí ten svůj výzývavý poloúsměv.
„Nemáš moc pěkný nohy nato, abys tu jen tak postávala? Takhle sama navíc...“ Vypadne z něj obdivovačným tónem. Co se slečniných noh týče, neodpustí si na ně upozornit sklopeným pohledem, počemž ho zvedne, aby se jí mohl podívat do očí a zastříhat obočím, přičemž si přiloží kelímek k ústům a znovu z něj odpije.

Z lehkého ochutnání usoudila, že ono pití v sobě neobsahuje alkohol, nebo ho je tam opravdu maličko, což zvládne překousnout, malé množství alkoholu ještě nikoho nezabilo, že. Jenže ona to s alkoholem moc neumí, takže by si měla dávat pozor. Jen jeden tenhle nejistý kelímek a pak zase hezky nealko, to je skvělý plán. Snad Zoey nebude na alkoholu nějak trvat, nerada by, aby jejich první večer někde skončil nějakým fiaskem. No jo, Zoey! To už přestala přemýšlet o svém pitím a otočila se do sálu, kde znovu pohledem hledala Zoey, což je ovšem značně problémové - Zoey je sice vysoká, takže by měla být dobře vidět, jenže Cass je malinká a přes ostatní se jí špatně kouká, takže.. Hon za Zoey je tedy poměrně obtížný. Jak byla fascinována davem kolem, ani si nevšimla, že se ke stolku s pitím někdo přiblížil a ani že se otočil na ni. Samozřejmě ta slova slyšela, ale nebyla zvyklá slýchat takové pochvaly od náhodných lidí kolem, takže dlouhou chvíli ani netušila, že mluvil na ni. Pořád se ale neozývala žádná odpověď, takže se podívala, odkud ta slova přišla a až v ten moment jí došlo, že se ten kluk dívá na ni a odpověď očekává od ní. „Uh, já, čekám na kamarádku,“ řekla první věc, co jí napadla, protože byla znejistěná tím, jak dlouho ho musela ignorovat a taky faktem, že by jí někdo jen tak cizí dával lichotky. Jasně, Adam ji pochválil, i Noah jednou za x měsíců řekl něco milého, ale někdo takhle cizí? To moc neznala, což bude asi i tím, že moc na takové akce nechodí a většinou se takhle neobléká. Většinou vypadá víc jako normální a průměrná slečna. Když se na něj podívala znova a získala už trochu jistoty, pochopila poměrně snadno, o co se tady jedná - jeho obličej jí byl povědomý, samozřejmě že z oboru. „Funguje ti tahle fráze vždycky?“ po položení této riskantní otázky odpila ze svého kelímku a tázavě se na něj zadívala. Možná nezačínala úplně ideálně, ale přeci jen, ten jeho úsměv a sebevědomé vystupování, holt tušila, kam tohle míří.

Zato pro něj je alkohol jedním z hlavních důvodů, proč se zde vůbec nachází. Už když mu doprovod v podobě kamaráda vypověděl příchod, zvažoval, že by se na tento večírek také vykašlal, vždyť co by tady dělal sám, ale jelikož je Silvestr a on opravdu nepatří mezi jedince, kteří by se zašili pod deku s knížkou, nakonec se odhodlal a vyrazil i sám.
Takže když už tu konečně stojí s nápojem v ruce a pěknými slečnami kolem sebe, zřejmě nemá proč si stěžovat, nebo se alespoň netváří tak, že si stěžovat chtěl. Přeci jen večer teprve začíná a on od něj očekává jen to nejlepší. No, když poté, co alkohol ochutnal, zjistil, že ten mezi ty nejlepší věci nepatří, nezbývá mu, než se spoléhat na jiné věci, a tou by mohla být právě slečna před ním, na kterou upírá pohled a poněkud trpělivě čeká na reakci. Nejprve to vypadá, že si ho vůbec nevšimla, ale on i tak tu chvíli tam stojí v dané pozici, aby se ujistil, že ho záměrně neignoruje. Jeho trpělivost ovšem není nekonečná, takže poté protočí očima a už už se chystá odejít, ale jakmile uvidí, že se dívka k němu otočí a také se ozve, zůstane stát na místě a znovu se mu na rtech vytvaruje úšklebek. Bohužel nezaslechne odpověď typu, jakou čekal, ale i přesto si udržuje stejný výraz, přičemž zvedne bradu. „Kamarádku? Hmm...“ S odmlkou prohne rty koutkama dolů. „Tak to ti určitě nebude do tý doby vadit moje přítomnost, viď?“ Zvedne na ni obočí a posléze se na malý moment podívá do davu, aby se přesvědčil, že kamarádka zatím není v dohledu. Vtom však zaslechne její další slova, což ho donutí se znovu podívat na ni. Nejprve působí trochu zmateně, ale během vteřiny se uchechtne a tentokrát působí spíše pobaveně, dokud opět nenasadí svůj sebevědomý obličej. „Já nejsem ten typ, co by potřeboval mít v zásobě slovník frází a vytahovat je, jak se mu to zrovna hodí. I kdyby, na faktu že se mi líběj tvoje nohy, to nic nemění.“ Odpije. „I zbytek.“ Teď na ni pro změnu mrkne a rukou, jíž se doteď opíral o pult, si zajede do přední kapsy u kalhot, zatímco tu druhou má spuštěnou podél těla, držíc v ní téměř prázdný kelímek.

Na dnešní večírek byla přemluvena Zoey, no a protože holčičí kamarádka je u Cass celkem nezvyk, rozhodla se jí vyjít vstříc a souhlasila, že se zde sejdou. No a kvůli tomu tady teď stojí sama, s kelímkem s neznámým obsahem v rukou a marně se snaží svou kamarádku zahlédnout v davu, ale k tomu by asi potřebovala nějaké štafličky, protože do sálu proudí víc a víc lidí, tudíž více a více překážek ve výhledu tady drobné Cassie, která se svým metrem šedesát doopravdy přes některé dvoumetrové sportovce moc nevidí. Ironické ovšem je, že všech vysokých lidí si tady všímá, protože blokují výhled, ovšem toho vysokého sportovce přímo vedle ní, toho celkem odignorovala, protože byla natolik zabraná do davu a nezvyklá na náhodné komplimenty, že nevěřila, že skutečně mluví na ni. Když si to uvědomila, samozřejmě se z toho cítila špatně, sama totiž nesnášela lidi, kteří neuměli alespoň slušně odpovědět a ostatní ignorovali, takže ze sebe vyhrkla první věc, co ji napadla a aspoň trochu pasovala k tomu, co on říkal, respektive co přesně si udržela v hlavě z toho, co říkal. Při zopakování její odpovědi přikývne, snad mu odpověděla dostatečně, i když to tak moc neznělo. „Ne, samozřejmě, že ne,“ pousmála se na něj, hlavně se cítila, že mu to tak trochu dluží za ten začátek, protože neudělala moc dobrý první dojem. Tedy, její oblečení za ní udělalo výborný první dojem, ale ona sama si ho pak pokazila. Ono taky záleží, jak moc by jí mělo vadit, že si u něj ten dojem asi pokazila, protože ta jeho fráze zněla jako něco, co říká každé slečně, co tady potká, proto mu taky položila poměrně smělou otázku. „Tak děkuju,“ zahrál to chlapec velice dobře, očividně věděl, co říct, aby si udržel její pozornost, a vážně mu to vycházelo. Po všech těch lichotkách se raději pořádně napila, bylo totiž lepší dívat se do kelímku než na něj, jelikož na něm bylo něco zvláštního, ale ona sama nedokázala určit, co by to mělo být. Možná se jednalo o to zvláštní kouzlo děvkařů a bad boyů, o kterém už něco slyšela ve vyprávění, ale nikdy na vlastní kůži nezažila, protože hlavnímu centru bad boyů – sportovnímu oboru, se vyhýbala a bavila se s nimi maximálně jen v rámci výuky a tréninků, kde žádné speciální kouzlo vážně nebylo, takže na něco takového připravená nebyla. Ale ať už na něm bylo zvláštní cokoliv, ona se o sebe přeci dokáže postarat, ať se děje cokoliv, k tomu jí táta vychovával. „A promiň, že jsem tě tak ignorovala, ale moc jsem se snažila najít tu kamarádku,“ vysvětlila mu, hlavně se kvůli tomu chtěla přestat cítit nesvá, tak zvolila cestu omluvy, to určitě postačí, normální lidé omluvu přijmout umí, hlavně tu myšlenou upřímně.

A to je na druhou stranu pro něj nakonec výhodou. Ne že by byl nějak extra nadšen z toho, že jeho kamarád zrušil plány, ale alespoň zde teď nemusí šaškovat a hledat ho v stále narůstajícím davu. Navíc kdoví koho by takhle náhodou mohl zahlédnout… Tím pádem nemusel ztrácet čas právě daným hledáním a namísto toho se hned mohl dát do hovoru se zvolenou slečnou, jejíž jméno stále neví, mimochodem, ale očividně pro něj asi není důležité, což by vysvětlovalo, proč se na něj ještě nezeptal.
Co se toho ignorování týče, ani on ho nemá rád a kolikrát ho dokáže pěkně vytočit, když si ho lidé nevšímají nebo mu neodpovídají - obzvláště pokud je to záměrně. Přesně proto udělal to gesto s těma očima a chystal se odejít, dokud nebyl přesvědčen, že se skutečně jednalo pouze o náhodu. A navíc, jak už bylo řečeno, lepší pozdě než nikdy.
Její odpověď na jeho “otázku” mu samozřejmě ještě pozvedne náladu a upřímně řečeno, nevadilo by mu zde s ní zůstat o něco déle, tedy i za přítomnosti oné kamarádky. Sice nemá čas se jí v mysli více zabývat, jelikož se snaží momentálně zaujmout dívku, co je tu teď s ním, ale určitě by ho zajímalo, zda i je její kamarádka je takto… plachá. On má totiž tuto vlastnost na holkách vcelku rád. Každopádně zareaguje pousmátím, které proloží i lehkým pokývnutím hlavy. „Tak to sem rád.“ A vskutku že je to vidět.  
Je pravda, že ačkoli působil nejprve trochu zmateně ohledně komentáře na svou frázi, ale to rozhodně to nebylo poprvé, kdy ji někdo zpochybnil, takže ve finále zas tak překvapený nebyl. Proto mu nedalo žádnou práci okamžitě a jistě odpovědět.
Jak tu tak stále stojí, většinou má oči zakotvené na slečnině obličeji, ale občas mu pohled sjede právě k těm jejím, jím obdivovaným nohám, přičemž o sebe otře své rty. Jejímu poděkování rovněž přikývne, jakoby se snad jednalo o samozřejmost. „Pěkný holky umim ocenit.“ Opět ji po těchto slovech obdaří zastříháním obočí, načež přiloží kelímek k ústům, aby mohl dopít zbytek nápoje v něm. Poté se na moment podívá na jeho prázdný obsah. Nenápadně kmitne očkem i k tomu v ruce své společnice, která jak se zdá, na tom není o moc lépe. To ho motivuje se natáhnout po láhvi bourbonu, jíž chvíli podrží v ruce, dokud nezaslechne následnou omluvu. S uchechtnutím láhev otevře a nalije si, počemž, aniž by se zeptal, nalije i své společnici. „Určitě bude odpuštěno, když se napiješ se mnou. Je přece Silvestr.“ Pozvedne kelímek na znamení přípitku a posléze si dá dalšího loka. Vskutku zajímavý začátek večera.

Už od začátku jejich rozhovoru, který tedy nezačal moc slavně, holt musí na každé společenské akci, na kterou už jde, něco provést ostatním, i když pokaždé nechtěně. Posledně někoho polila pitím, čehož jí bylo vážně líto, ty šaty nevypadaly pak moc dobře, ale když se z té osoby vyklubala taková hloupá husa, tak už se tím vlastně nijak netrápila, spíše se cítila, že jen zprostředkovala odplatu za všechny ty nebohé lidi, na které musela být hnusná. No a dnes nechtěně někoho ignorovala, což není příjemné, sama to nemá moc ráda a také se jí to občas stane, přeci jen se svou výškou často unikne něčí pozornosti. Raději pak už chlapci věnovala plnou pozornost a jen musela spoléhat na to, že si ji Zoey najde sama, ale tak přeci jen stojí u taktického místa – pití, tam by mohla zamířit a narazit na ni, že?
Věnovala mu úsměv a svou společnost, jakmile odsouhlasila jeho dotaz. Neměla důvod ho odmítnout, nějaká společnost se určitě hodí, aspoň jí díky němu bude čas utíkat rychleji a ona nebude muset pohledem hypnotizovat celý sál ve snaze někoho najít. Navíc zatím vypadal mile, a kdyby se z něj vyklubal někdo nemilý, umí se o sebe postarat, takže se ani nemá čeho bát. Jeho nadšení ji až fascinovalo, ani si nebyla jistá, jestli je tak dobrá společnost, aby vzbuzovala takovou míru nadšení, ale během dnešního večera asi ano. Kdyby se s ní tady potkal v jejím běžném oblečení, v obyčejných džínách a nějakém pohodlném svetříku, určitě by už tak nadšený nebyl, hlavně protože by ten hlavní poutač – tedy své nohy, měla skryté. Nicméně nahlas nic neříkala, neměla potřebu se před ním shazovat, to vážně ne, taková není. Navíc, i když nepoutá pozornost všech okolo, je se svou módou ve výsledku spokojená. Občas na něj koukla, hlavně když na něj mluvila, ale častěji měla pohled v davu, protože byl o něco vyšší než on a jí nebavilo pořád koukat nahoru, no a koukat mu do hrudníku jí bylo nepříjemné. „Oceňuješ je často?“ chtěla vědět, s kým má tu čest, jaký člověk tu před ní stojí. Možná to byla trochu nevhodná otázka, trochu tím vybočovala z toho, o čem doteď mluvili, ale ji to netrápilo, nikdy si moc na nějaké společenské zásady nepotrpěla, prostě pokud něco chtěla vědět, zeptala se. Občas ji někdo kvůli tomu mohl označit za neomalenou, ale taková už zkrátka je. „A vlastně, jsem Cassidy,“představila se mu, vážně chtěla zjistit, s kým má tu čest, a k tomu potřebujete znát i jméno. Jakmile se představla, odpila z kelímku, čímž ho celý vyprázdnila. Na tváři se jí ale objevil překvapený výraz, když se k jejímu vyprázdněnému kelímku přiblížil s lahví, aby ji nalil, jenže on na nic nečekal a rovnou ji i nalil. „Napiju se ráda, jen jestli by nevadilo, kdybych si to něčím zředila, protože… je to lepší,“ ve skutečnosti prostě jen nechtěla pít čistý alkohol, to by na ní bylo moc silné a jediná rada ohledně pití, která ji pořád tkví v hlavě je, že se musí ředit. Proto se už začala rozhlížet po nějaké kole nebo něčem, co by mohla využít.

Sice si na reakci musel chvíli počkat, ale hlavní je to, že se jí nakonec dočkal. Proto tento rozhovor nebere jako žádné fiasko, přeci jen se mohly a mohou stát horší věci, jako už párkrát v minulosti, i když pouze výjimečně. Jde zkrátka o to, že on je ten typ, jenž má rád a vyžaduje si pozornost, a proto ho dokáže velmi podráždit, když se jí nedočká. Popravdě, není zvyklý, že by se to stávalo často. Což se tedy ani v tomto případě nakonec nestalo, takže opravdu není důvod to jakkoli odsuzovat, naopak to prozatím vypadá velmi slibně. Je sice pravda, že slečna neupoutala jeho pozornost svou výškou, ale zato se jí to povedlo díky outfitu, který upozorňuje na její pěknou postavu, jíž si on na holkách cení přednostně. Těžko říct, zda by si jí všiml i za jiné situace, kdy by se navlékla do ne tak odvážného oblečení, ale vzhledem k tomu, jak roztomilá mu přijde, pravděpodobně to není vyloučeno.
Co se společnosti týče, on je na tom bez debat stejně. Když se sem vydal sám, počítal s tím, že si bude muset mezi lidmi najít někoho, s kým bude trávit čas alespoň do té půlnoci, aby zde nemusel stát sám jak trubka, a proto je rád, že se mu naskytla příležitost vést konverzaci se zde přítomnou. Sice ho neignoruje, to je pravda, ale taky není bůhví jak nadšen z toho, že se většinu času vyhýbá očnímu kontaktu, což se mu také obvykle nestává. Vysvětluje si to tím, že je dívka pouze stydlivá, na základě čehož na sobě nedává znát žádné známky toho, že mu to trochu vadí. Toho dojmu ho ale brzy zbaví její následující otázka, kvůli níž na malou chvíli svraští čelo, dokud není nucen se lehce zasmát. „Copak je něco špatnýho na lichotkách?“ Vyhne se takto odpovědi a už i on natočí pohled k davu, po čemž si prohrábne vlasy, aby měl jistotu, že drží tam, kde mají. Mezi lidmi sice on nikoho nehledá, ale zajímalo by ho, co tam jeho společnice vidí tak zajímavého, když se nedívá na něho. On tam nic, co by bylo hodno jeho pozornosti, nezahlédne, takže zanedlouho opět očima kotví na dívce. Dokonce má zpátky na rtech i ten svůj úšklebek, a to díky zaznění jejího jména. V ten moment mu mimo jiné dojde, že se na něj zapomněl zeptat, ale co už… „Cassidy.“ Zopakuje zaujatě. „Tak to mě těší. Já sem Kieran.“ Takže teď když vědí, s kým mají tu čest, proč by se spolu nenapili, že jo - takto to tedy alespoň vidí on a ona snad i pro to má tím pádem důvod a nebude nijak protestovat. Bohužel je této iluze opět zbaven, čímž Cass začíná brát jako čím dál větší výzvu, ačkoli tak ze začátku vůbec nepůsobila. Naštěstí, on má výzvy rád. Na její slova proto zareaguje coby gestem v podobě pokrčením ramen, aniž by měnil svůj jistý výraz, k čemuž dodá: „Podle mě to je lepší nezředěný, víc to nakopne.“ Mrkne na ni, ale on už si víc neodpije. „Navíc když to do sebe rychle hodíš, je nakonec úplně jedno, jestli v tom je ještě něco nebo ne.“ Podle toho taktéž soudí, že s pitím alkoholu zřejmě moc zkušeností nemá, a proto by nemuselo být těžké dostat ji do opilého stavu.

Potkat se s ním za jiné příležitosti, asi by se cítila lépe a trochu jistěji než v těchto odvážném outfitu... Tedy, on to vlastně oproti ostatním rozhodně není nijak vyzívavý outfit, prostě milá sukýnka, tričko a kožená bundička, což některé dívky nosí každý den a tvoří to základ jejich šatníku, to jen Cass to bere jako něco extra. V davu ale zahlédla pár modelů, které rozhodně překonávaly ten její, například někdo v šatech s vykrojenými zády nebo s velkými výstřihy, to vůbec neznělo jako její styl a kdyby si sama sebe měla v tom představit, asi by ani nedokázala vylézt z pokoje. Možná by jí to slušelo, ale cítila by se moc odhalená, jakoby se moc ukazovala okolnímu světu a podsouvala se jim, hlavně tedy chlapcům, což nikdy neměla zapotřebí. Možná by ale měla svůj přístup přehodnotit, protože pak by tohle nemusela být tak ojedinělá situace a mohla by tušit, jak se chovat. Teď se na něj jen mohla usmívat a netušit, co se chystá. Zatím ale vypadal mile, a navíc se jí líbilo, že nemusí netrpělivě vyčkávat na Zoey a drtit samou nervozitou kelímek v ruce, tady Kieran poskytuje příjemné rozptýlení. „Taky mě těší,“ usmála se, alespoň už znala jeho jméno, i když to jí vůbec nepomohlo, protože si ho nedokázala vůbec nikam zařadit. Asi by občas měla být pozornější k okolnímu světu a všímat si i ostatních, i když to ji nepřinášelo moc štěstí. Naposledy se kvůli sledování někoho dostala do hádky, ale poradila si s tím, naštěstí.
Mlčky si nechala nalít, on byl hlavně Kieran tak rychlý, že ani nestačila zareagovat. Co přesně se stalo si uvědomila, až když měla nápoj v kelímku, ale netvářila se moc nadšeně a natěšeně na to pití, raději se snažila najít něco nealko, co se dá míchat. „No, nakopne, ale taky je to silnější,“ podotkla a nejistým pohledem si změřila obsah kelímku, pak se podívala na Kierana s tázavým pohledem, skoro jakoby se ho ptala, jestli to tedy má vážně vypít. „Ale chutná to hůř,“ tenhle argument se jí i celkem líbil, protože sice neměla tolik panáků, ale z toho jí chutnaly jen takové ty barevné a sladké věci, tohle se jim vůbec nepodobalo, takže tušila, že to bude jeden z těch alkoholů, co má pořádný říz. Holt mu úplně nechtěla říkat, že s tím nemá moc zkušeností a snažila se to zaobalit tak, aby se z toho dokázala vykecat, ale někde uvnitř asi tušila, že ji prokoukl, takže by to rovnou mohla říct i naplno, ale říct někomu, koho sotva znáte, že neumíte moc pít, je poměrně riskantní. A ačkoliv se Kieran zatím zdá milý, přeci jen mu tohle nechce přiznat a dát mu tím jakousi možnou moc.

Ono jde o to, že když ji v tomto outfitu viděl, nenapadlo ho, že by se mohlo jednat o někoho stydlivého či takto plachého - alespoň takto zatím na něj působí - přeci jen koženou bundu a celkově oblečení bere jako jakýsi způsob, kterým se člověk vyjadřuje a dává tak najevo svou osobnost. Navíc když tu Cass ještě tak postávala u pultu s kelímkem v ruce, ještě ho to utvrzovalo v jeho myšlence. Co se velkých výstřihů a podobně vyzívavých úborů týče, i ty on umí ocenit a dokonce má rád, když se holka nebojí odhalit. Ostatně čím více toho vidí, tím lépe. Jak se tak rozhlížel po lidech, když byl na cestě sem, samozřejmě mu tím pádem neuniklo, že většina slečen si vybrala takovéto kousky oblečení, protože kdy jindy je vytáhnout, než na takovéto velké party. Není tedy překvapivé, že jednu z nich se chystal oslovit, ale nakonec ho zaujala právě tady Cassidy. Sice se neukázala taková, jakou ji očekával, ale nedá se říct, že by byl zklamaný, jelikož jak už bylo řečeno, stydlivost má na dívkách rád a navíc mu přijde roztomilá. To rovněž značí, že se s takovým typem nesetkal poprvé, a proto už ví, jak s ním v takové situaci zacházet. Tudíž není divu, že se snaží být vskutku příjemnou společností a jak to tak vypadá, zatím se mu to daří. O něco milejší úsměv jí proto po jejích slovech opětuje, aby alespoň protentokrát nepůsobil jako ten příliš sebevědomý frajírek, nehledě na to že jím ve skutečnosti je. A co se paměti na jména či tváře týče, on je na tom stejně, jelikož mu přijde, jakoby ji viděl poprvé, což je možná dobře, protože kdyby ji znal, to by také znamenalo, že ona by znala jeho a tím pádem by věděla, co je zač, alespoň podle pověr, takže by dost možná tento rozhovor ani neprobíhal a pokud ano, asi jen těžko takto… příjemně.
Rychlost při nalévání bourbonu byl jeho záměr, aby takhle nedal Cass možnost protestovat, což by podle svého ne zrovna nadšeného výrazu dost možná udělala, takže je rád, že se mu to takhle povedlo. Její reakce a komentáře mu stále více potvrzují myšlenku, že s pitím alkoholu moc zkušeností nemá, což vůbec není naškodu, ba naopak. „O to snad de, ne?“ A jeho sebevědomí je v tu ránu zpátky, tedy alespoň opět viditelné díky tónu jeho hlasu a pohledu. „Právě proto řikám, když to do sebe rychle kopneš, ani to neucejtíš. A navíc tohle ani nechutná tak zle. Zkus a uvidíš.“ On se na ni stále dívá a je naprosto patrné, že chce, aby to vypila, čímž tak odpovídá na její tázavý pohled. Vtom si opět přiloží kelímek ke rtům a lehce ho nakloní, aby to vypadalo, že napil, ale ve skutečnosti nenechá proklouznout ani lok, jelikož už jednoho panáka čehosi v sobě má, takže chce zůstat při smyslech alespoň do té doby, kdy je při nich i společnice. Jakmile ruku s pitím odtáhne a spustí ji znovu podél těla, pokrčí rameny. „Vidíš? Žádná věda to není.“ Ujistí ji, jakoby vůbec o nic nešlo a čeká, zda se k tomu nakonec odhodlá.

Neměla zrovna v plánu na večírek jít, na ničem se s Mattym nedomluvila a sama na tyhle akce nechodila, tudíž ani neví, co jí to popadlo. Možná najde nějakou příjemnou společnost, jak dlouho už s někým nepromluvila, respektive ano, ale pozdrav není dostatečná konverzace, nebo ano? Nevyzná se extra v tomhle, jednoduše není výřečná. Jakmile ji někdo pozná víc, umí vykouzlit příjemný úsměv a být skvělou kamarádkou. Kdykoliv pomůže, roztrhala by se pro ostatní. Vždycky. Její přípravy začaly tak hodinu a půl před. Přišla zrovna z procházky a potřebovala sprchu, ne že by ji to až tak vyčerpalo, ale má to ve zvyku. Na sebe si vzala světle modré džíny, obepínající její nohy a křivky. Jejich délka dosahovala až nad pasu, tedy vysokopasé džíny. Jako hořejšek zvolila volné tílko bílé barvy, pod které si nebrala spodní prádlo, což neznamenalo odvážnost, ona nebyla zrovna vyzývavá. Tílko zakrylo všechno co má. Kolem hrudníku a menšího výstřihu byla krajka. Přes svá ramena, na která by ji byla brzy zima, si vezme šedý kardigen. Na záda si vzala malý černý batůžek, aby do něj vložila důležité věci. Taková ta klasika, co musíte mít u sebe. Peněženka, klíče od bytu (pokud se moc neopijete a dostanete se tam, to h Crystal nehrozí), kapesníky a nějaké ty.. Holčičí záležitostí. Navoněla se levandulovou vůní a své blonďaté vlasy Sepla do lehce neupraveného drdolu. Drobounké pramínky ji všude poletují jako paprsky slunícka. Většina slečen se maluje, ona občas taky. V jednoduchosti se skrývá krása. Řasenka, malinový balzám, který trochu barví a vydá se na cestu. Jak by se tam mohla vydat bez bot? Nazula si na nohy světle modré slip ony a vyrazila. Pěšky už ne, hromadnou dopravou a aby si to dosti zkrátila, zandala si do uší sluchátka. Hrála v nich hudba, ve které byl vždy klavír a ze zlozvyku, Klapala prsty o svá stehna do písně. Jako klavíristka se vyzná. Netrvá dlouho cesta na večírek a objevila se v hluku plném lidí, bylo jich tu vážně hodně na její vkus, co od toho ale mohla čekat? Zavrtěla sama nad sebou nevěřícně hlavou a klidila se někam k baru do rohu. Pochybuje, že si zde dá čaj. Usadila se někde k baru, kde se jí dostalo okamžité pozornosti od obsluhy. Objednala si jahodový džus a porozhlédla se po známých tvářích. Známé tváře - to, co potkává ve škole a klidně se s tím nemusí bavit. Pár jich tu je.. ale stejně raději zůstane při zemi. Ohlížela se kolem, u jedné tvare sedící sama se zastavila. Byl to právě Benjamin, lehce se na něj usmála a poděkovala za pití. Za pár hodin bude nový rok. Nový začátek roku a další nové věci. Plno lidí si dává předsevzetí a ona nad tímhle ani nepřemýšlela. Jedno by měla. Co třeba se přiznat Mattym, co k němu cítí? Hm.. na to nemá, ale zkusit co může. Ani neví co se stane za předpokladu nesplnění předsevzetí.

Sedl si k nějakému stolu, samozřejmě sám neboť poznával nějaké lidi, nějaké tváře ovšem nedokázal sám od sebe navázat konverzaci. Vytáhl si svůj poznámkový blok s tužkou a díval se okolo. Moc dobře věděl, že se pomalu, ale jistě blíží nový rok, ale nějak to neřešil. Neměl dostatek přátel, rodinu neznal a tak byl sám... Při té myšlence se mu udělalo trochu špatně, cítil se smutně. Po chvilce cítil na sobě nějaký pohled a tak zvedl pohled a všiml si nějaké dívky. Všiml si jejího úsměvu a tak jí úsměv oplatil, nebyl veselý pořád měl v sobě smutek a navíc... Byla to dívka a on se málo s kým bavil. Radši do sebe kopnul drink. Chvíli si psal slova do bloku, které následně použije v časopise nebo jen tak pro sebe na psaní. Ovšem po nějaké době dostal znovu žízeň a tak se prostě zvedl a šel si objednat další drink. Jen tak sledoval zeď, když čekal ale pak se znovu podíval na dívku, rád by si s někým popovídal avšak na to se moc styděl. Po chvilce z dostal svůj drink a tak se rozhodl jen tak porozhlédnout po okolí. V ruce pevně držel kelímek, ale to stejně ničemu nepomohlo. Najednou do něj někdo strčil, k jeho šikovnosti se neudržel a už padal na zem, přímo před tu dívku která mu věnovala úsměv a pití rozlil na sebe tak i okolo sebe a na její boty. "Sa-kra. M-oc se o-omlouvám," řekl splašeně a rychle sahl po ubrousku, aby neměla mokré nohy a nezničil její boty. Rozhodně nemohl prostě lépe navázat konverzaci. Zrovna teď musel mít smůlu a tak se pořádně ztrapnit.

Za jeho společnost byla vcelku ráda, protože zatím se alespoň rozhodně nenudila, tohle byl úplný opak nudy, protože minimálně její myšlenky létaly jako zběsilé, i když jejich konverzace až tak obsáhlá nebyla, ale teprve si prošli tou fází seznámení, takže pomalému začátku se není vůbec co divit, vy se snad taky nevybavujete s novým člověkem jako kdybyste potkali starého známého, ne? A přitom je obojí zábava. Každopádně když viděla ostatní dívky a jejich outfity, celkem ji překvapovalo, že skončil zrovna u ní, protože nevypadal špatně a určitě by si mohl vybírat, navíc to s holkami celkem uměl, takový pocit z něj alespoň prozatím měla, ale on si vybral zrovna ji. Nakonec se spokojila s vysvětlením, že to bylo jejím taktickým stáním u stolku s pitím, kam měl také namířeno, a tak je náhoda svedla dohromady. Každopádně ať to bylo jakkoliv, zatím neměla důvod stěžovat si na svou současnou společnost, ba naopak.
Rychle doplněná kelímek si s nedůvěrou prohlížela, hlavně tomu obsahu uvnitř moc nevěřila, protože netušila, co přesně to je, holt nezachytila nápis na flašce a ani si nezapamatovala, co za flašku to bylo, že by se jí snažila najít na stolku mezi ostatními lahvemi. A tak začalo její vymlouvání a snaha si ten nápoj různě zředit anebo se tomu prostě nějak chytře vyhnout, ale vypadalo to, že Kieran byl celkem schopný mluvčí, takže všechny její námitky poměrně snadno vyvrátil. Na jednu stranu to bylo skutečně impozantní, ale na druhou stranu jí to moc nevyhovovalo, protože se trochu cítila, že Kieran nad ní má navrch a tenhle pocit neměla moc ráda, věčně nad ní měl někdo navrch ve sportu a ona se věčně snažila dokázat, že nad ní nemají navrch. „Ale tak ne vždycky se člověk chce zlejt do němoty, ne? Takže to pak panák není dobrá volba,“ snažila se trochu protiargumentovat a doplnila to o drobný úsměv, nechtěla působit zle, ale prostě věděla, že na alkohol není zvyklá a po více skleničkách jí hrozně jede pusa a bůhvíco ještě by se mohlo stát, tak si chce raději dávat pozor. „Nechutná?“ to už zaujalo její pozornost, pokud by to doopravdy nechutnalo špatně, tak by asi neměla problém to do sebe kopnout… Tedy, rozhodně by měla menší problém s tím to do sebe kopnout než má teď. A tak k tomu váhavě přičichla, snad jakoby to mohlo pomoct, ale nepomohlo. Sledovala jeho tutoriál a nakonec se na něj jen ušklíbla, teď se trochu cítila hloupě, protože jí to vážně předváděl jako pro hlupáky. „To vím, jen je pořád celkem brzo a já nechtěla začít tak drsně,“ zamrmlala, ale aby mu nebo snad i sobě něco dokázala, přiložila kelímek k ústům a během chvíle do sebe vyklopila obsah kelímku. Od rtů ho odtáhla, ale hned je zkřivila, protože obsah kelímku jí úplně nechutnal, což dala najevo, a hodila po něm nespokojený pohled, věřila mu, že to chutná dobře, ale tohle mělo od dobré chuti daleko.