Ona to s přáteli měla taky dost komplikované, z velké části je to její chyba. Neumí navázat kontakt, nebo třeba umí, ale často se stydí, hlavně když je někdo výmluvný. Pokud existuje někdo méně sebevědomí než ona a ne zrovna komunikativní, otevře se mu a snaží se ho uklidnit svoji společností. Poděkovala za svůj džus, kterého se následně hned napila. Skvělé jí to osvěžilo, to nebylo zatím zdaleka to jediné. Kluk, jehož ještě před chvílí viděla po své levé straně v rohu sedět na barové židli, tam nebyl. Ohlédla se nepatrně kolem sebe, ne že by ho hledala, nee. Fajn.. Připadal ji bůh ví proč celkem sympatický, už protože seděl odstrčeně tak jako ona. Našla ho, ve chvíli kdy se otočila za sebe, ucítila strčení, div se barová židle nepřevrhla. Barové židle jsou zlo. Kdo by jim věřil? Je tak lehké se na nich převrátit, ačkoliv se jí to nestalo. Ale filmy někdy naženou brouka do hlavy. Kromě strčení však cítila studenou tekutinu na botách. Pohlédla na ně a kdo to způsobila. Maličko ji vyděsilo, jak rychle se vrhl k jejím nohamz, vzpamatovala se z téhle situace však rychle vzpamatovala. Od muže do kterého vrazil byla slyšet klasická fráze typu: 'davej pozor kam lezeš a čumíš.'. Lehce ho zpražila pohledem a slezla z barové židle, její ruka opatrně chytla jeho, aby ji neutíral boty, není žádný sluha. "To nic.. Klid. Jsou to jen boty." Jen boty? Pro plno slečen hotové vyprázdnění peněženky. Boty má ráda, tyhle mezi ty drahé nepatří. Navíc i kdyby byly sebevíc drahé, tak když jde o život, jde o prd. Vytáhla si ze svého batůžku kapesníky a lehce boty utrela, byly však celkem prosáklé a tak si je zula úplně. Bosa občas chodila, doufejme že nenarazí venku na moc skla. "Jsi v pořádku?" Starostlivě se na něj podívá, prohlédne si ho od hlavy k patě a nabídne mu kapesník na jeho oblečení. Jeden stačit nebude, takže celé to balení.

V sirotčinci za takový problém vždycky dostal výprask, když se nehnul a nezačal to hned uklízet. Možná proto to dělal, nějaký ten starý zvyk z dětství, který zažil. Hned jak uslyšel její hlas, ucítil její ruku trošku cukl, dobrá dobrá možná to trochu přeháněl a byla to doba co s někým mluvil. "I kdy-by neby-ly, nemusel jsem ti je polít," na poslední souvětí uklidnil svůj dech a tlukot srdce takže vypadal jako normální kluk. Dobře až tak normální ne, když se před ní plazil na podlaze, celý mokrý a utíral ji boty. "Je t-o asi zyvk," no nebyl ještě v pohodě a pak se s její pomocí jen dostal na nohy a podíval se na svoje mokré tričko, které bylo ještě tmavší než obvykle a mokrá, tmavě modrá část trika se mu lepila na hruď, což mu zvýrazňovalo svaly. Ještě jednou se podíval na nohy avpakvsi ji konečně prohlédl. Už jak se na něj usmála se mu zdálo, že by mohla patřit mezi ty hodné a klidné. A to se mu potvrdilo už při větě že to jsou jen boty. Namyšlené a zlé dívky by hned nadávaly nadávkámi, které snad ani neznal. Rozpačitě se usmál a podrbal se na zátylku. Až na velký trapas, nadávky od muže, kvůli kterému upadl, nepočítajíc svoji nohu a mokré tričko smrdící po alkoholu byl v pohodě. "Až na tričko a drink na něm jsem v pořádku. Děkuji za optání," pokusil se o úsměv, ale na to se moc styděl? Ano to bude to slovo. S poděkováním, už asi desátém poděkování si převzal kapesníček a snažil se aspoň trochu usušit to triko, kalhoty nemělo ani cenu řešit a jeho blok mu zrovna nepřišel na mysl. Zajímal se o nehodu jim způsobenou a o dívku před ním.

Všimla si té nejistoty, silné ji připomínal ji jako mladší, Matty ji od toho odprostil. Žila sama, bez rodičů, dlouho.. Prostě chtěla být sama. Necítila od nich tu lásku. Žila ve městě plném nenávisti, lidi ji brali jako divnou. Zdá se to být v téhle době neuvěřitelné, že? Aby ji nikdo neměl rád. Byla to pravda. Nemluvila, skoro nikam nechodila. Změnila se díky člověku, co jí otevřel oči. Pomohl jí, strašně moc. Otevřít ta vrátka do její myslí a srdce aspoň trochu. "To nemusel, okolnosti rozhodly, že to tak prostě je." Lehce se pousmála, odhrne si pramen blonďatých vlasů, co jí neposedně Šimral v obličeji. Pomohla mu postavit se na nohy, nahla hlavu na stranu. "Myslím že submisivní zvyk, až moc submisivní, by chtěl zapomenout. Po kouskách se ho zkusit zbavit. Někdy ho není ale na škodu." poví milé, prohlédne si ho lehce a při pohledu na tričko se lehce kousne do rtu a pohledem uhne. Ne že by se jí líbil, teda ano, je pohledný, ale jí to hned donutilo vzpomenout si na jejího.. Jak to vlastně měli? No, to je jedno, myšlenky teď na moment stranou. Stále na něj však starostlivě hleděla, i když vypadal b pořádku. Dokud jí to neprobudil, nebyla klidnější, ale stalo se. "No, jediná možnost je.. Umýt to vodou kvůli zápachu, pokud je to nepříjemné. Bude to pak asi lepit.. Ale v tuhle chvíli mě nic jiného nenápadá. Leda nosit náhradní trička." Hmm.. menší vtípek. Pro většinu asi trapný, jenže ji na povzbuzení nic jiného nenapadlo. Navíc si myslí, že ho to aspoň trochu uvolní. Nad jeho díkem nadzvedla obočí, přišlo jí to jako samozřejmost.. I když je pravda že to ne všem. "To.. to je samozřejmost. Klid." Lehce se usmála opět. Jeho úsměv byl menší, přesto určitě výjimečný.

"Smůla se mi lepí na paty a nešikovnost taktéž," pověděl ještě o okolnostech a jen ji sledoval. Přišla mu zajímavá, nevěděl proč a už jen pohledem chtěl zjistit něco víc, aby nemusel používat tolik slova. Přišlo mi to snad jako nějaká novinka. Jen souhlasně přikyvoval, přeci jen melaz v něčem pravdu, ale takový zvyk, kdy ho kvůli tomu klidně i mlátili a kopali do něj asi jen tak nezapomene. Neměl k tomu moc říct, spíš nevěděl co, aby neprozradil něco co nechce a tak jen souhlasil aspoň s pokyvováním hlavy. Poté přišlo na téma jeho mokré tričko, jejího pohledu si ani nevšiml a i kdyby jo, nevadilo by mu to a ke všemu by neřekl ani žádnou poznámku. "To zní jako rozumný nápad, až na maličkost, byl bych si schopen smočit celé tričko a to pak nevím v čem bych chodil. Jen v kožené bundě?" nad jejím vtipem se uchechtne, možná se to ostatním nemuselo zdát až tak vtipné, ale Benjamin byl vždycky zvláštní a tenhle vtípek se mu líbil. "Kdo ví. Nemusel by to být spatnyz nápad," pozvedne vtip, aby měla šanci poznat, že se mu vtip líbil. Po její další větě, když si převzal kapesníček a jen tak s ním otíral to tričko se znovu pousměje. I když to byla samozřejmost na světlo vylezl další zvyk. Nepoděkuješ? Dalším výprask. Jeho příbuzní neměli na luxusní sirotčinec a tak ho odkopli na prvním místě které našli. Možná by se toho mohl zbavit, ale moc dobře věděl že takové slova jsou slušností a ne věci pro trest, jestliže je neřekl.

Zato jeho myšlenky jsou vcelku klidné, jelikož nemá důvod k tomu, aby jakkoli panikařil, když má za sebou tolik zkušeností s dívkami. To je i jeden z důvodů, proč působí tak klidně a sebejistě, zkrátka ví, co dělá a čeho chce dosáhnout. Je sice pravda, že jejich konverzace není zatím nijak obsáhlá, ale to jemu vůbec nevadí, protože se mu daří mít jaksi navrch a upřímně, poslední co by chtěl, by byla nějaká smysluplná diskuze. Od toho má přece kamarády a ne holky, o které se snaží. Je sice pravda, že si mohl vybrat kohokoliv jiného, třeba tu černovlásku na níž během cesty k pultu kývnul, ale jeho zkrátka čímsi zaujala Cassidy a on své volby rozhodně nelituje. Jak by také mohl, když je taková povolná a tím pádem pro něj ideální. Proto se mu líbí čím dál víc, nehledě na její občasné drzé otázky ohledně slečen. Takže ani on si na svou společnost rozhodně nemá důvod stěžovat, naopak.
Co se týče toho nápoje, určitě by neměl problém jí říct, o co se jedná, kdyby se zeptala, protože stejně pochybuje o tom, že vzhledem k tomu jak nezkušeně ohledně alkoholu vypadá, by věděla, o co jde. Třeba by tak poté změnil její názor ohledně naředění, jelikož pro něj je už jen představa jakéhokoliv druhu alkoholu s něčím jen tak smíchaný naprosté barbarství. Tady slečnu však naštěstí omlouvá její nezkušenost. I tak je ale odhodlán ji přemluvit, aby obsah svého kelímku vypila. Přesně proto její poznámky odráží nejrůznějšími argumenty. „Ale po jednom panáku se člověk nezleje, to bych ji muselo bejt víc, zlati.“ Mrkne na ni a volnou rukou si zajede do přední kapsy u džín. Popravdě, ani on sám neví, zda mu to oslovení vyklouzlo náhodou nebo ne, ale ve finále toho nelituje, jelikož se mu tak alespoň povedlo něco málo naznačit, aby se furt nemotal na jednom místě. Na její následnou otázku pokrčí jedním ramenem a zatváří se poněkud lhostejně. „Jak sem řek, zkus a uvidíš sama.“ Jemu bourbon samozřejmě chutná, dokonce je to jeden z jeho oblíbených druhů alkoholu, i když je pravda, že si potrpí na lepší kvalitu, než jaká se mu nabízí zde, ale co už, lepší něco než nic. Ačkoli může být dění kolem nich zajímavé jak chce, on stále svým jistým pohledem visí pouze na Cassidy, a proto mu ani neujde, když si ke kelímku čichne, což ho donutí se uchechtnout, avšak nic neříká. Popravdě, jeho předešlé gesto, kdy ukázal, jak se napil, neměl být záměrně žádný tutoriál, ale snažil se ji tak pouze přesvědčit, že nápoj skutečně nechutná tak zle. Na druhou stranu je rád, že jí vykouzlil na rtech úšklebek. „Já bych řek, že je jedno, kdy začneš, vždycky to skončí stejně. A na Silvestra bys přece nechtěla bejt o cole, ne?“ Jenomže vtom postřehne, jak se Cass přeci jen překoná a své pití vypije, dokonce opravdu naráz, čemuž on sám nevěřil, že by dokázala, takže se spokojeně ušklíbne, dokud není nucen se zasmát její reakci. Tohle pro něj vypadá velmi slibně. „Tak co zkusit něco jinýho, ne tak silnýho?“ Bradou naznačí směr, kde jsou vedle sebe vyskládané láhve a je velmi zvědav, jak toto dopadne.

Sice se jedná o poslední večer tohoto roku, jedná se o veliký a všemi milovaný silvestr, o kterém teče alkohol proudem, ale ona se rozhodně neplánovala opíjet, protože jí stačí málo, neumí poznat, kdy už má dost, a taky jí z toho jednou bylo tak hrozně špatně, že už nikdy nechce pít v nějaké velké míře. Tehdy vážně myslela, že vypustí duši a už nikdy nebude v pohodě, celý druhý den nebyla vůbec k použití, jen musela ležet, mít studený obklad na hlavě a občas do sebe něco dostat, protože večer předtím ze sebe všechno vydala. Kluci si z ní dělali ještě další měsíc legraci, ti holt pít uměli, vlastně ji i nabízeli, že by jí to naučili, ale po té jedné špatné zkušenosti se to rozhodla odmítnout. Trvalo jim ještě několik měsíců, než ji vůbec přesvědčili, aby si aspoň něco málo vždycky dala, a to jí vlastně vydrželo až dodnes, na což je celkem i hrdá. Všichni kolem ní totiž hrozně pijí, i sportovci, kteří i občas vynechají nějaký trénink, protože nemůžou přijít, nebo zcela očividně podávají horší výsledky. Nestává se to moc často, ale pár výjimek se už našlo, a ona by takhle nezodpovědně dopadnout rozhodně nechtěla. „Ale třeba máme hodně času a bude jich víc,“ ona si totiž nebyla jistá, v kolik přesně Zoey přijde, takže vlastně ani nevěděla, kolik času tady na Kierana má, proto by s ním neměla být moc divoká, ještě jí podstrčí další panáky a další, no a pak už jich bude hodně a ona se zlije. Při tom oslovení se na něj nespokojeně podívala, bylo vidět, že úplně po chuti jí to nebylo. Ona celkově neměla ráda tyto citová oslovení u lidí, které znáte chvíli. K dlouhým známostem se to hodí, protože vyjadřují citovou afektovanost, ale říkat to jen tak na potkání se prostě nehodí a úplně to degraduje význam těch slov. „Moc tomu nevěřim,“ zhodnotila tekutinu v kelímku a nedůvěřivě si to prohlédla, vážně to nevypadalo moc lákavě, ani to úplně lákavě nevonělo, prostě se jí do toho moc nechtělo. On do ní ale dál ryl a dál jí ukazoval, jak primitivní je to vypít, že z toho dělá zbytečné divadlo, až se rozhodla to vypít, hlavně z trucu, protože mu chtěla dokázat, že se k věcem umí postavit čelem. Proto do sebe obsah kelímku hodila na ex. Nejdřív to chutnalo dobře, v krku to příjemně zahřálo, ale pak přišla ošklivá vlna, kvůli které se zaksichtila velice nepěkně a jemu věnovala nespokojený výraz, protože to kvůli němu se teď musela takhle šklebit! „Cola aspoň chutná líp než tohle,“ odpověděla na jeho komentář ohledně pití a musela se ušklíbnout. Moc se jí nelíbilo, když se zasmál, ale koneckonců to chápala, protože asi vypadala vtipně, když to do sebe tak odvážně otočila a pak dopadla, tak jak dopadla. Na jeho nabídku tázavě nadzdvihla obočí, tohle jí nesedělo kvůli tomu, co říkal o chvíli předtím. „Neříkals, že by toho muselo být víc, aby se člověk zlil? A teď mi tady nabízíš další panáky?“ narážela na možnost, že by se jí třeba mohl snažit opít, ale na druhou stranu, třeba se jí snaží zlepšit chuť, což by doopravdy potřebovala, ta chut bourbonu z úst nemizela a ona by se toho vážně ráda zbavila, asi i proto pohled přesunula na lahve, které začala prohlížet a zkoumat, co je jejich obsahem.

Asi není překvapením, že on už má několik takovýchto akcí za sebou, a nejen akcí, kdy se mu dostala příležitost se opít, a proto toho také o něco víc vydrží, na rozdíl tady od slečny. Zase na druhou stranu to neznamená, že by si neměl dávat pozor. On je právě záměrně opatrný, aby vydržel při smyslech o něco déle, což rovněž vysvětluje, proč pouze předstíral, že se napil. Ne že by mu druhý panák měl něco udělat, ale opatrnosti není nikdy dost, obzvláště s jeho záměry a Cassidynou osobností. Když se on dostane do připitého stavu, dopadá to tak, že jako většina lidí ztrácí veškeré zábrany, takže nejen že by si o něco více dovoloval, ale také by si mohl přestat držet ruce u těla, což by v tomto případě určitě nedopadlo dobře. Někdy se samozřejmě stane, že to s alkoholem v přítomnosti nějaké dívky přežene a pak je o něco… drzejší, ale obvykle se z toho naštěstí katastrofa nestává, protože ony většinou bývají v danou chvíli v podobném stavu. Co se dnešního večera týče, přeci jen je Silvestr a on se nehodlá držet až tak zkrátka, ačkoli si raději počká, až se do opilosti dostane nejprve Cass, aby měl jistotu, že případné šmatání by nevadilo. Tentokrát je navíc časově omezen, protože pokud se skutečně její kamarádka dostaví, nebude z toho nic, pravděpodobně, na základě čehož moc dlouho čekat s dalšími panáky nechce. „Tak to jedině doufám.“ S úšklebkem si prohrábne vlasy, nevšímajíc si toho nespokojeného pohledu, který po něm po tom oslovení hodila. On má naopak tyto přezdívky rád, což je i důvodem, proč je používá, a nestává se mu často, že by si tím tak strhl body. Vždyť proč taky, v podstatě o nic nejde a to že se sotva znají, je jen takový zanedbatelný detail - alespoň podle něj. Už však neví, jak se více vyjádřit k její nejistotě ohledně nápoje, jelikož nechce, aby působil, že to do ní chce dostat za každou cenu. Chce, ale nemusí to být patrné, že ano. V tuto chvíli si už je svou domněnkou ohledně její nezkušenosti s alkoholem jistý, a to především díky jejím gestům, protože co si budeme, za jiných okolností by to asi jen těžko takto zkoumala a oddalovala. Jistě, mohla by ho podezírat z toho, že jí do toho něco přihodil, ale vzhledem k tomu že viděla, jak jí nápoj nalévá a navíc přímo do ruky, je tato možnost naprosto vyloučená. Dalším gestem je navíc ten obličej, jenž nahodí po vypití obsahu svého kelímku, takže mu nemůže zazlívat, že se mu zasmál, jelikož skutečně vypadala komicky. „Mně teda cola bůhvíjak nechutná. Bourbon je lepší.“ Kývne hlavou k jejímu kelímku a tím pádem už slečna ví, co do sebe právě obrátila. Teď si dokonce doopravdy cucne i on, ale stále si dává pozor, aby měl sále tekutinou zakryté dno, což se mu zatím daří. Avšak popravdě, je lehce zaskočen v momentě, kdy se Cass ozve s tou poslední otázkou. Bod pro ni. S odpovědí si dá proto trochu načas. „No, řikal, ale teďka když se napiješ něčeho slabšího, můžeš toho do sebe obrátit víc.“ Odmlčí se, přičemž se na ni pousměje a díky jeho stále zabodnutému zraku na její maličkosti, mu neujde, že si začne prohlížet lahve vedle na pultu, takže se na ně podívá i on, dokud po jedné nehrábne. „Třeba tohle, to vypadá o něco líp, ne?“ Vrátí se očima zpátky na ni a ukáže jí láhev čiré tekutiny s nepřehlédnutým nápisem gin. „Tamto bylo silnější, tohle má jen kolem 25 procent a nechutná to tak zle. Můžeš si do toho přilejt tonik, jestli chceš.“ Samozřejmě s těmi procenty kecá, jelikož gin mívá kolem 40 stejně jako bourbon, ale protože je slečna tak neznalá, je si téměř jist, že mu uvěří.

Nakloní hlavu ke straně, přesně její bývalá slova. No, občas si je už ani neříkala, jako by to od pohledu bylo jasné. Povzbudivě se jí zajiskří očí, tento signál se mu jako kdyby snaží poslat. S očí to přirozeně vyjadřuje. "Jedná se jen o nešťastný moment, nikoli o něco v životě. Něco krásného přijde." Kývne hlavou, chápe ale, jak těžké to je. Člověk na svém dně nevěří ničemu, v nic. Jsou to těžké chvíle, sama si přišla ztracená ve tmě, ale přišlo sluníčko, co jí pomohlo. Opět vyšlo do jejího života. U každého to tak je, jenže jsou lidé, co nechtějí. Soustředěně si ho prohlédla od hlavy až k patě, pěkně se v tom pití vymáchal. Nad jeho poznámkou se lehce zasmála a odhalila tak ten krásný úsměv, při kterém by kluci mohli padnout do kolen. Jen málo kdo ho vidí.. Kluci typu, co holky odhodí po jedné noci.. Těm ho asi jen tak nevěnuje. Zaprvé, nesnáší je za to, co některým dívkám způsobí a za druhé, je před nimi nervózní a nejistá si sama sebou. "No.. Klidně bych ti to umyla, jen to místo. Ale.. Chodit tu bez trička by nebylo asi tak hrozné. Je to párty, asi by to mnoho slečen spíše ocenilo, nikoli zahanbilo." Kývne do davu ukřičených holek, jež jsou pod vlivem alkoholu a bůh ví, jaký dalších návykových látek. Občas si říkala, že oslava nového roku je jen o tomhle, ne však pro ní. Naivně v hlavě doufala, že by potkala Mattyho, určitě má ale nějaké plány ve spolku s kluky, tak mu raději ani nepsala. Ani nečekala, že by se jejímu rádoby "vtipu" zasmál. Pro většinu by to byl akorát trapný vtip, ale on se zdál být jí podobný a odpověděl na to s vtipem taktéž. Usmála se nad tím maličko a kývla. Ona jako mladší děkovala neustále.. Za každou blbost a kupodivu to mělo stále kouzlo.. Bylo cítit, jak vážně to myslela, kolikrát to má do teď. S rodiči to.. Taktéž neměla jednoduché. Odešla od nich jak nejrychleji to šlo, už nikdy je neviděla. Brzy pracovala a dostala se až sem. Pohlédla na jeho kapsu kožené bundy, v níž se nacházel menší notes a opatrně do něj prstem ťukla. "Koukám, že nejsem jediná, kdo se nebude dnes angažovat mezi opilé lidi tady v davu.. Jo a.. Jejda. Ani jsem se nepředstavila. Jsem Crystal.." Natáhne k němu svojí drobnou ruku.

Nerdský spolek -> Společenská místnost

Poté, co se nedávno úplnou náhodou potkal s Tabbs, jeho život se stal o něco zajímavější. Hlavně si teď s někým pravidelně psal, což pro něj bylo něco opravdu zajímavého, nebyl na to totiž moc zvyklý. S Teddy se vídal běžně ve spolku, takže ti si spolu moc nepsali, protože bylo lehčí zajít o pár dveří jinam, zaťukat a mohli si hodiny povídat z očí do očí. No a pak tu byla Lacey, ta občas neměla čas, občas neměl čas on, nebylo to úplně pravidelné, ale když už si psali, psali si i hodiny, ale většinou se snažili spíše se scházet než si psát, protože jejich sáhodlouhé diskuze o knihách bylo lehčí řešit nad kávou než přes zprávy. Proto psaní si s Tabbs bylo neobvyklé, ale příjemné. Většinou společně řešili úplně primitivní, každodenní záležitosti, povídali si, jaký měli den, občas se tedy objevila i hlubší témata, ale to většinou odložili na to, až se uvidí a budou společně moct diskutovat. Celý týden před Silvestrem ho přemlouvala, aby šel na ten novoroční večírek, že tam má ona i nějaké její kamarádky namířeno, že by se mohli vidět, ale on nebyl moc nadšený, nikdy nebyl moc party člověk, na večírku byl asi jen jednou, proto ji pořád něžně odmítal, z čehož se sice cítil špatně, ale byl si jistý, že si to užije i s těmi kamarádkami. A že si to s nimi možná i užije více než s ním, protože ony jsou přeci jen na takovéhle akce zvyklé, on není, akorát by to mohl pokazit.
Nadešel večer Silvestru a on osamotněl, i někteří lidé ze spolku zamířili na večírek, nebo si třeba udělali svůj vlastní, to nevěděl, každopádně on zůstal sám ve svém pokoji, což se mu moc nelíbilo. Tabbs se neozývala, protože se chystala na večer a on ji tudíž ani nechtěl otravovat, ale vážně se začínal nudit. S tichým povzdechem ho trápila myšlenka, že možná měl jít… To se ale rozhodl zahnat čtením, proto sáhl po nějaké knížce, aby se rozptýlil. Když po nějaké době čtení byl pořád zaseklý na stejné stránce a nebyl schopný se soustředit dál, uznal, že prostě lituje, že nešel. Koukl na telefon, kde byla zpráva od Tabbs. Pousmál se, už se jí chystal popřát hezký večer a vrátit se k čtení, ale představa čtení jedné a té samé stránky pořád dokolečka ho vyděsila natolik, že se nakonec rozhodl být odvážný a vydat se na večírek. Oblékl na sebe hezkou kostkovanou košili, natáhl džíny, obul boty a do kapes strčil esenciální věci, pak vyrazil směrem k sálu. S nejistým povzdechem vešel dovnitř a pohledem hledal Tabbs, což bylo mnohem obtížnější než očekával, protože tam byla velká spousta lidí.

Tentokrát ve svém koutku popíjel pomalu. Už nechtěl popíjet tak moc, jako to bylo před pár minutama, protože tak nějak tušil, že by už nemusel být tak hezky uvolněný, jako byl teď. Mohlo by to být ještě horší, než by bylo ideální a to nechce, že jo. Takhle to je pro všechny ideální. Krásně uvolněný Christopher, který se bez jakýchkoli problémů baví se všemi a nikde nehrozil sebemenší náznak jakéhokoli omdlení či červenání a koktání. A jak se zrovna bavil s pár přáteli ze spolku, díval se i kolem, zda třeba nezahlédne něco zajímavého. Nevěděl, co hledá, asi prostě hledal něco zajímavého. Možná čekal, že se teď uprostřed davu objeví růžový dým, ze kterého vyskočí modrý jednorožec se zlatým rohem a všechny pozve na zmrzlinu. Nebylo by to super? Určitě by se to plno lidem líbilo. Ale s největší pravděpodobností se to nikdy nestane, to je zase jen výplod v Chrisově dětské hlavičce a tak zase pokračoval v bezcílném hledání v davu. Zrovna mu jeho společnost říkala o matematické soutěži, která se koná někdy v únoru, ale jelikož ho nikdy matematika nezajímala, tak jen přikyvoval a dělal, že tomu rozumí. Chudák, byl rád, že zvládl spočítat 1+1. Proto mu celé věci ohledně matematiky šly jedním uchem dovnitř a druhým ven. A teď to byl možná ten stejný důvod a pokoušel se najít záchranu v davu. Třeba někoho, koho zná, by tam mohl najít. Neříká, že by to nebylo super, protože by ho dotyčná osůbka zachránila nejen před matematikou, ale i před jeho moc chytrými přáteli. Před očima se mu pohybovali opravdu moc lidí. Ale dost neznámých tváří, které si moc nevybavoval, spíše jenom ze školy, ale jeden se mu vybavoval až moc dobře. Samozřejmě, že ten lehký úsměv mu hned z tváře zmizel, protože zahlídl jeho tyrana. Zrovna toho tyrana, kterého by teď nechtěl potkat a ani ho nechtěl potkat v další nejbližší době. Chvilku ho pozoroval, ale vypadalo to, že si našel jinou zábavu na dnešní večer než obtěžování dalšího slabého človíčka, což je moc dobře. Raději na něho přestal zírat, jinak by si ho mohl všimnout a to opravdu nechtěl. Občas litoval toho, že byl tak slabý, že se nedokázal bránit a nechal se bít zrovna někým jako je on. Dlouze si povzdechl a odvrátil pohled a zrovna v ten moment mu do zorného pole padla další známá tvář. Zrovna tuhle viděl radši než tu předchozí. Sice viděl jen kousek té tváře, ale stačilo mu, aby ji poznal a mohl se tak zachránit. Sice neplánovaně, ale mohl to udělat. “Omluvte mě prosím. Musím si odskočit.“ Vymyslel si tuhle trapnou výmluvu a ještě nadhodil omluvný výraz. Ale naštěstí ho ti chytrolíni pustili a on se mohl hezky vydat za tou známou, kterou tak moc rád viděl. Tak nějak se proplétal davem, do její blízkosti, ale kdykoli ji zahlédl, stihl ji znovu ztratit. Neměl rád davy, ale kdyby nebyl v náladě a neměl v sobě tu trošku alkoholu, pravděpodobně by se teď válel někde na podlaze, protože z toho všechno tělesného kontaktu by omdlel a byl by ušlapán. “Pat!“ Zavolal na ni, když se otočil a zjistil, že je kousíček od ní. Ovšem se všiml, že se s někým baví a tak nechtěl rušit, že ano. Ale raději na sebe upozornil, jen bude muset doufat, že ho slyšela a aspoň mu zamává.

Vlastně už od chvíle, co Lincolna potkala, se snad nepřestali bavit. Ve chvíli, kdy opustila jezero v takovém spěchu, aby stihla schůzku, kterou měla s Annys už dlouho domluvenou, už vlastně plánovala, zda nebude příliš blbé, když se mu ozve hned ten večer. Musela však najít nějakou záminku a tak vlastně celou dobu, co byla se svou nejdražší přítelkyní, přemýšlela hlavně o tom jediném a doufala, že na něco přijde. Když se tedy s Annys rozloučila a ani po cestě od dveří do pokoje nepřišla na nic, kvůli čemu by mu mohla napsat, zkrátka po chvilce uvažování a dumání nad vším možným poslala jednoduchou zprávu s pozdravem. A od té chvíle se jejich psaní v podstatě skoro nezastavilo. Bylo to pro ni fajn, mít takového přítele na telefonu, když se to tak vezme. Mohla mu sdělovat své myšlenky a všelijaké věci, které zahlédla, nebo zažila. Ani na chvíli se nemusela bát, že by se snad všechna témata možná pro jejich konverzaci vytratila, jelikož byli schopní povídat si snad o všem. To ji samozřejmě těšilo, protože si s Lincolnem psala moc ráda, mnohem raději by ho určitě viděla a mluvila s ním z očí do očí, ale poslední dobou se děvčata ze spolku rozhodla, že ji co nejvíce zaměstnají, takže nejen, že prováděly takové ty běžné dívčí aktivity, které Tabbs sice nikterak nevadily, ale sama je nikdy až tak nutně nevyhledávala, ale dokonce ji přemluvily, aby šla na silvestrovský večírek, jejich odůvodněním bylo, že tam budou všichni. Ne, že by to Tabbs nějak přilákalo, ale řekla si, že by to mohla být vážně zábava a tak souhlasila. Jenomže už tak nějak dopředu tušila, že se děvčata rozprchnou hned ve chvíli, kdy vstoupí do sálu a nebudou nikde k nalezení, tudíž se tam ocitne sama, pravděpodobně bloumajíc mezi lidmi, které nikdy neviděla a známými, které teď maximálně pozdraví. Možná také proto, a samozřejmě také kvůli tomu, že to byla skvělá příležitost, se nenápadně zmínila Lincolnovi. Debata okolo toho nebyla příliš dlouhá, alespoň ne zpočátku. Navíc to jen tak okrajově zmínila při otázce, co vlastně plánuje na Silvestra, to samozřejmě byla otázka mířená z její strany, která se k ní obrátila, což měla v plánu. No a později už se snažila tak trochu Lincolna přemluvit, aby s ní alespoň na chvíli šel a že by to mohla být docela zábava. Ten ji ovšem pokaždé mile odmítl, jak on to uměl a tak Tabbs nezbývalo nic jiného, než se s tím smířit, nutit ho přeci nemůže.
Poté přišel onen večer, kdy se společně s pár dívkami ze spolku chystala na večírek. Kdoví jak to neprožívala, ovšem podle nich to byla událost a tak musejí všechny vypadat skvěle, aby dívčí spolek reprezentovaly. Ano, to byla zřejmě pravda, možná proto souhlasila s tím, že jí vyberou co na sebe. Ona totiž vlastně netušila, co by si měla vzít. Po dlouhém líčení, kulmování a dělání spousty dalších věcí, kterým Tabitha tak nějak z povzdálí sledovala a doufala, že její trochu přirozenější look je nijak nepohorší, se konečně mohla obléct do šatů, které jí vybrala právě Lacey už trochu dříve. Musela uznat, že se s děvčaty docela bavila, říkalo se o nich, že jsou pěkné, ale v hlavě příliš nemají, to ovšem pravda nebyla. Některé sice měly více krásy než rozumu, ale s většinou se dalo opravdu pěkně povídat a nemohla říct, že by si čas s nimi neužívala. Opravdu to bylo pěkné, dokonce se na večírek začínala těšit. Byla by ale mnohem radši, kdyby přišel i Lincoln. A tak těsně předtím, než dívky společně vyrazily do sálu, napsala Lincolnovi krátkou zprávu: ta pozvánka stále platí. No a potom už nezbývalo nic, než jít se spolu s děvčaty bavit. I když už byly v sále a vše bylo v plném proudu, neustále kontrolovala mobil a čekala, jestli se náhodou Lincoln ukáže. Kamarádky, se kterými tu byla už se dávno rozprchly a tak se sama vydala k pultu s občerstvením s tím, že si alespoň nalije punč.

Trochu ji štvalo, že nad ní měl ten kluk navrch, že uměl pít a ona ne, přišla si proti němu děsně nezkušená a to ani neví, že to není jediná věc, ve které je méně zkušená než on. Zkrátka celý život musela všem kolem sebe prokazovat, že to není jen křehká holčička, že si své místo ve sportu zaslouží, no a z toho si trochu navykla dokazovat i všemožných jiných věcech, že je schopná s ostatními udržet krok, právě proto se jeho společnost stávala poměrně nebezpečnou, vypadal totiž, že k pití alkoholu je naprosto schopný ji podpořit a přimět jen tím, jak hezky tvrdí, že na tom nic není a je to úplně primitivní, ona si pak totiž přijde hloupě, že by něco takového nezvládla, a tak se napije. Bude se jednat o zajímavý koloběh, který jestli Kieran objeví, určitě to nebude nic dobrého. Na druhou stranu má alespoň s kým zabít čas a nemá v plánu od něj utíkat, ona neutíká před ničím a se vším si je schopná poradit (nebo si to alespoň myslí), takže by se měla nějak obrnit proti tomu alkoholu. Na její lehkou stížnost o tom, že by spolu mohli být dlouho a tím pádem by vypila hodně alkoholu, odpověděl vcelku mile, alespoň ona si to přebrala mile. Mohl to totiž myslet tak, že doufá, že bude Cass hodně pít, nebo že s ní rád stráví nějaký ten čas navíc, a Cass se rozhodla věřit té druhé možnosti, což byl možná trochu naivní tah, ale jí to tak nepřišlo. Proto mu i věnovala milý úsměv a skoro by i zapomněla na to nedorozumění s přezdívkami, které se jí předtím tak hrozně nelíbilo. Ne že by se na tom něco změnilo, pořád si stojí za tím, že by se to nemělo používat jen tak bez citových vazeb, ale asi se mu rozhodla odpustit a dát mu druhou šanci, aby se poučil a už ji tak neoslovoval.
Sice odrazil všechny její argumenty ohledně pití, ale ona si pořád uměla najít nové a nové výmluvy, nedůvěřivě si měřila obsah v kelímku, prostě a jednoduše se snažila vyhnout panákování toho nápoje, ale nakonec se začala cítit tak špatně z toho, jak k ní a jejímu nepití přistupoval, že to do sebe prostě obrátila. Celkem chyba, protože to skutečně nebylo dobré, což dala dostatečně najevo a on to ocenil smíchem. Postěžovala si na nedobrou chuť a díky tomu se vlastně i dozvěděla, co to právě vypila. Ne že by jí to něco říkalo, to rozhodně ne, ale aspoň teď už ví, co si příště rozhodně nedá a čemu se bude vyhýbat. „Znám i lepší věci než colu, to jo, ale bourbon to teda rozhodně není,“ měla namysli samozřejmě nealko pití, ona se v tom alkoholu prostě nevyznala tak dobře, aby věděla, co je dobré a co není, tady se zkrátka spoléhala na jeho úsudek, což s tím bourbonem úplně nevyšlo. Na rtech se jí objevil jakýsi vítězný úšklebek, když viděla, jak si dává načas s odpovědí ohledně pití, těšilo ji, že proti němu obrátila jeho vlastní slova, ale nakonec přeci jen přišel s příznivou odpovědí. „Slabšího? Jak silný bylo tohle?“ zeptala se z čisté zvědavosti, i když si upřímně nebyla jistá, jestli to dokáže nějak efektivně zhodnotit, jelikož v síle alkoholu se taky nevyzná, takže neví, co už je hodně a co ještě jde. Začala si ale prohlížet ty lahve, které měly být údajně slabší, až se k ní jedna začala přibližovat – to protože po ní Kieran sáhl. Lahev hlásala, že se jedná o gin, což ji také moc neříkalo, proto jen pokrčila rameny nad jeho otázkou. On pak ale pokračoval v představování toho alkoholu, 25 procent znělo poměrně šíleně, ani si nedokázala představit, kolik musel mít ten bourbon, ovšem co ji zaujmulo nejvíce, byla možnost zředit si to. Tím ji opravdu překvapil, že tentokrát ji i přímo on sám nabízí ředění. To byl vlastně hlavní důvod, proč přikývla, že teda ten gin vyzkouší. Nejistě k němu natáhla ruku, nechala ho, aby jí znovu nalil, ale pozorně ho hlídala, aby tam nebylo moc a to ředění mělo nějaký smysl. „Ten tonic zní jako dobrej nápad,“ už předem oznámila, že si to vážně hodlá namíchat, protože míchaný alkohol je údajně lepší a člověk toho víc vydrží, tak se toho chtěla držet.

Bylo pro něj skvělé, jak často si psali a že si mohli psát o všemožných záležitostech, od úplných banalit po vážnější myšlenky, ale od setkání u jezera se už neměli čas vidět. Tím společným časem mohl být právě novoroční večírek, na který ale Lincoln odmítal jít, i přestože tohle téma v týdnu před večírkem často načínala a vždy věřila, že Lincoln nakonec změkne a povolí, že s ní půjde. Ale nestalo se tak, protože si sám sebe nedokázal představit na nějaké party, zkrátka to k němu nesedělo. Ovšem během toho zrádného silvestrovského večera se začínal cítit špatně, a to hned z několika důvodů. Nebude si moct s Tabbs psát, protože ta se bude bavit na večírku. Kvůli němu se neuvidí ještě delší dobu, než by bylo nutné, vlastně jim pokazil jejich první setkání u jezera. A v neposlední řadě se cítil zničeně z toho, že tak milou osůbku odmítl a určitě ji na chviličku zkazil náladu, což ho samozřejmě mrzelo. Když ho ani čtení knih nedokázalo uspokojit, rozhodl se, že je tedy čas vydat se na ten večírek, v čemž ho i usvědčila zpráva od Tabbs, na kterou se rozhodl neodepisovat, protože to by pak nebylo překvapení.
Uvnitř sálu bylo plno, nejenomže tam bylo víc lidí, než na co je zvyklý, ale hlavně se začal bát, jak bude schopný najít Tabbs v takovém davu. Rozhodl se na to posilnit nějakým nápojem, ne nutně alkoholickým, stačilo by mu i nealko, ale aspoň bude mít v ruce kelímek a až se bude chtít vyhnout nějakému očnímu kontaktu, tak se z něj prostě jen napije. Geniální plán, že? Sice ten plán byl poměrně riskantní v tom smyslu, že by takhle mohl nechtěně přehlédnout Tabbs, ale pokud by se tak stalo, věřil tomu, že by si ho všimla ona a on, no, pak by se sice musel hloupě omlouvat a možná i vysvětlovat, proč radši pil z kelímku než aby koukal kolem, ale to by snad nějak překousl. A snad by to Tabbs i nějak pochopila. Nápad zamířit si pro pití byl ale ve skutečnosti mnohem lepší, než jak si původně myslel, protože i u toho se rozhlížel kolem, a díky tomu si všiml povědomé blondýnky, která mu teda už jen zezadu vyrazila dech, protože ty červené šaty vypadaly opravdu dobře. Nejistým krokem se vydal blíže k té osobě, nebyl si sice stoprocentně jistý, protože ji koneckonců viděl jen zezadu, ale rozhodl se to risknout. „Tabbs?“ zeptal se opatrně a v duchu se modlil, aby to skutečně byla zmiňovaná osoba. Oddechl si, možná i nahlas, když se osoba otočila a byla to skutečně Tabbs, ale v ten moment jakoby ztratil hlas, protože vypadala zepředu ještě lépe než zezadu a on moc nevěděl, co říct, tak se na ni jen usmíval a v očích se mu zračilo překvapení. „Sluší ti to,“ dostal ze sebe po chvíli ticha a ze rtů mu nemizel úsměv.

Sice nebylo nijak nečekané, že tu bylo tolik lidí, ale Tabbs to popradě zase tolik nevadilo. Minimálně ne teď, jelikož sotva přišla a to znamenalo, že má ještě dost energie na to, aby jí ji plná místnost lidí vysála. To by mohlo ale přeci jen nějakou chvilku zabrat, jelikož byla poměrně pozitivně naladěná, tedy mimo to, jak bývá vždy. Měla z tohoto večera vážně dobrý pocit, co ji ale mrzelo bylo, že se jí nepodařilo Lincolna přemluvit, aby s ní šel. Večer by byl určitě o mnoho lepší, kdyby tu měla s kým být. Pomalu se ale smiřovala v s tím, že bude muset chodit od člověka k člověku, zdravit známé a no...dělat to jako na rodinných sešlostech. Byla si jistá, že za chvíli si ji nějaká holčina ze spolku zase odchytne, nebo někdo jiný, jelikož tak to bylo pokaždé. Ještě předtím, než se nechala vtáhnout do atmosféry silvestrovského večírku se ale rozhodla napít punče, proto vyrazila pomalým krokem k podlouhlému stolu s občerstvením. Ukázalo se to jako opravdu dobrý nápad, viděla odtud na všechny strany. Hleděla zrovna na jednu osobu, kterou znala a přemýšlela, že by se mohla odtrhnout od svého místa a zamířit za ní. Ještě předtím však zkontrolovala mobil. Nic. Lincoln jí stále neodepsal a ona si začínala dělat starosti. V tu ránu se ale ozval povědomý hlas. V očích jí zajiskřilo naději a rychle se otočila čelem k člověku, který ji oslovil. "Lincolne, jsi tady!" zajásala a oznámila očividné, ale byla hrozně šťastná, že se rozhodl přijít. Teď už asi chápala, proč jí neodepisoval a byla mnohem klidnější a zároveň její náladu vystoupla ještě výše v pomyslném žebříčku nadšení. Chvíli na ni koukal a potom z něj vypadla pochvala. Mile se uculila a přikývla. "Díky, tobě taky." tohle se asi říkalo, ne? Navíc Lincoln vypadal opravdu také dobře. Ona si neuvědomovala, jak vypadala, nikdy se o to příliš nezajímala. Přišlo jí to zbytečné. "Jak to, že ses nakonec rozhodl přijít?" zeptala se vesele a na tváři jí hrál široký úsměv. Asi by ani nedokázala vyjádřit slovy, jak byla teď šťastná, že tu Lincoln byl.

Jen se uchechtne. Na krásu, která by měla přijít do jeho života, na to už nevěřil. Bohužel. "To by mě zajímalo kdy ta krása přijde. Až budu na smrtelné posteli? nemyslel to nějak zle, přeci jen byl vděčný za podporu a tak hezká slova. Rád by někdy chtěl poznat někoho, kdo mu pomůže, přeci jen byl sám. Kdyby aspoň měl tu rodinu. Tiše si povzdechl a nakonec jen se zhoupl na patách. Měla velmi pěkný, hřejivý a příjemný úsměv. Líbil se mu a tak ji ho oplatil. "Tím tě nemohu otravovat. A tunu pozornosti opilých dívek které mají titěrné oblečení opravdu nepotřebuju," zasměje se a pak vydechne aby uklidnil svůj dech. Když mu ťukla do bloku v kapse na jeho tváři se zjevilo zděšení. "Ach ne, blok.," zabručela nespokojeně a hned vytáhl mokrý štus papíru. Měl tam dost věcí, a to že si ho sám zničil ho ranilo. Jen se nad tím šklebil a pak se podíval na dívku. "Moc mě těší Crystal, mé jméno je Benjamin," posumal se na ni a nejistě její ruku přijmul a lehce ji s potřesením stiskl.