Welcome
Jelly-o pudding wafer oat cake liquorice gummi bears tart chocolate pie. Caramels bonbon apple pie biscuit danish chupa chups cookie sweet roll danish. Sweet cupcake croissant wafer wafer tootsie roll cake cookie. Jelly-o pudding wafer oat cake liquorice gummi bears tart chocolate pie.Caramels bonbon apple pie biscuit danish chupa chups cookie sweet roll danish. Sweet cupcake croissant wafer wafer tootsie roll cake cookie.
The construction crew
caliversity
Aci
Blanche
Libra
Sál (Společenská místnost)
First topic message reminder :
W E L C O M E!
Již při vstupu na vás dýchne duch valentýnu, před vchodem je totiž bílý oblouk ozdobený červeno-bílými papírovými poupaty růží, mezi kterými jsou propletená světýlka a čas od času se mezi nimi mihnou decentně umístěná srdíčka. Jakmile odevzdáte lístek, který byl k zakoupení na několika místech po celé univerzitě, budete moci vstoupit do sálu, u jehož stropu se vznáší růžovo-bílé balonky a garlandy stejných barev. Na pár místech mezi balonky můžete zahlédnout jakési vodopády srdíček, které navíc reflektují osvětlení místnosti. Po bocích místnosti jsou rozestavěné stolečky, u kterých můžete postát, a v pravém rohu celého sálu na vás čeká bar, kde se podávají tématické i netématické drinky, nicméně k dispozici je omezené množství nápojů. Na druhou stranu, díky zakoupenému lístku je máte zdarma! Na takovémto plese by nesměl chybět ani fotokoutek, který naleznete pro změnu v levém rohu a ve kterém na vás čeká bílá lavička zdobená červenými srdíčky doplněná obloukem, ze kterého také visí balonková srdíčka.
Užijte si večer!
Užijte si večer!
NABÍDKA DRINKŮ:
Naposledy upravil Admin dne 1/3/2022, 16:39, celkově upraveno 59 krát
Admin
Poèet pøíspìvkù : 123
Join date : 03. 07. 17
Sister from another mister, Leonna + Baby daddy Alex
"Len tak ďalej. Je naozaj skvelé, že si sa na niečo podobné dala ale osobne obdivujem najmä to, že to stíhaš popri škole a praxi," pochválila ju, pretože ona sama bola zamestnaná naplno a bola rada, keď si dokázala nájsť aspoň nejaký ten voľný čas, ktorý by mohla stráviť so svojimi blízkymi. Mrzelo ju aj to, že si už nemôže dovoliť chodiť domov tak často, pretože to proste pri toľkých povinnostiach nešlo, no našťastie za ňou Malia chodievala aspoň raz každé dva mesiace a s rodičmi komunikovala každý týždeň cez video hovor, čo síce nebolo to pravé orechové, no stále to bolo lepšie ako nič. Chvalabohu za technológie a za pokrok, ktorý niečo podobné dovoľoval. "To je dobrý nápad len nezabudni na to, že niektoré z tých detí majú kvôli svojim ochoreniam veľmi slabú imunitu a nemali by sa stretávať s inými chorými deťmi, aby ich niečím nenakazili," týkalo sa to najmä pacientov s rakovinou, ktorí boli kvôli chemoterapiám a experimentálnym liekom často izolovaní od okolia. Bolo to síce naozaj smutné, no chvíľka zábavy určite nestála za život niekoho, kto oň úpenlivo bojuje. "A takisto im budeš musieť zabezpečiť kostýmy, keďže oni na nákup nebudú môcť ísť," dodala, aj keď by sa samozrejme dalo dohodnúť na nejakej tej spolupráci s rodičmi, no to už nechala na Leonnu, keďže to bol predsa len jej nápad a ona určite vedela, že s tým bude kopa práce a že sa to všetko nepripraví samo. Nehovoriac o tom, že niečo také musí v prvom rade schváliť vedenie nemocnice, bez toho sa proste nepohne, nech už bude chcieť akokoľvek moc. "Neviem, či by som označila túžbu stať sa lekárkou za maličkosť," krátko sa zasmiala, pretože to bolo rozhodne veľmi náročné a lekári museli venovať svojim pacientom veľkú porciu svojho života, takže mali častokrát málo času na svoje rodiny a blízkych. Ona však naozaj nechcela robiť nič iné, už od malička sa chcela stať doktorkou a svojmu snu podriadila celý svoj život."Ale chápem ako to myslíš," kývla nakoniec, pretože bola pravda, že ľudia pomaly ale isto zabúdali na to, že na planéte nežijú sami a ignorovali ľudí, ktorí potrebujú pomoc. Hold, bola doba sebectva a obetavosť sa vídala len málokedy. Práve preto sa svojou troškou snažila pomáhať nie len pacientom v nemocnici, ale aj ľuďom bez domova tým, že im nosila jedlo, ktoré navarila a ktoré sa v spolku nedojedlo. "Stále je čo zlepšovať, ale snažím sa," pousmiala sa na Leonnu za tú spŕšku komplimentov, ktoré jej venovala, no ona seba až tak svetlo nevidela, pretože podobne ako každý človek na zemi, ani ona nebola dokonalá a mala svoje chyby, dokonca nie jednu. Nebránilo jej to však v tom správať sa milo otvorene ku všetkým v jej okolí, aj keď to nebolo vždy jednoduché a pri pomyslení na chlapcov zo spolku mala stále v ústach veľmi trpkú príchuť. Väčšina z nich jej proste nesedela a keď mohla, radšej sa im vyhýbala veľkým oblúkom. Bola si totiž istá, že na nich by nedokázala byť tak dobrá ale do tej situácie samú seba nechcela stavať. Našťastie sa ale nad tým nemusela dlho zamýšľať, keďže sa premiestnili k výstave a ona sa mohla sústrediť na fotografie a obrazy, ktoré viseli na stenách. "To teda," odkývala na jej slová o tom, aké boli niektoré diela a ich autori neočakávané a so záujmom kĺzala z jedného vystaveného kúsku na ten ďalší. Bol to naozaj dychberúci pohľad, pretože niektoré diela boli skutočne skvelé, no v jej srdci stále dominovala fotografia Meg, možno hlavne z toho dôvodu, že bola jej dobrá kamarátka a že ju mala naozaj veľmi rada. "Hmmm," zamyslela sa na chvíľu, pričom si automaticky spomenula na svoju dohodu s Reeceom o tom, že by ju mal v blízkej dobe fotiť. Nevedela síce, aký charakter budú tie fotografie mať hoci vedela, že rád fotí nahé ženské telá, a tak jej to dalo o dôvod navyše zamyslieť sa nad tým, či by sa dokázala zobliecť a nechať sa nafotiť úplne nahá. "Asi áno. Keby som tomu fotografovi verila a bola by som si istá, že tie akty budú decentné a pekné, tak by mi to nevadilo," zhodnotila nakoniec, aj keď sa do fotenia nahotiniek asi hrnúť nebude, pretože hoci ju už drahý Reece videl len v spodnom prádle, predsa len sa medzi nimi odohrávalo niečo, čo sa špecifikovať nedalo a nebola si istá, či by chcela, aby ju prvýkrát videl nahú pri fotení. Skôr si to predstavoval pri ehm ehm inej situácii. Slečna na fotke Beth ale vyzerala naozaj výborne, nebolo tam vidieť príliš veľa a do kompozície tej fotky do zapadalo úplne skvelo, no jej osobne sa najviac páčili čiernobiele akty, pretože tiene, ktoré vytváralo ľudské telo boli proste strhujúce a najviac vynikli práve v čiernobielom filtri. Teda aspoň podľa nej, nebola žiadna odborníčka. To už sa k nim ale nejakým zázrakom dostala jej veľmi známa osoba, ktorej po vstupe do sály mávala, a tak sa musela zoširoka usmiať. "Alex, rada ťa vidím," zľahka sa dotkla jeho ramena a mierne sa postavila na špičky, aby mu mohla venovať drobný bozk na líce. "Je to celkom nezvyk, vidieť ťa takto, no pristane ti to," pochválila ho, keď sa vrátila späť na rovné nohy a pohľadom skĺzla k Leonne, ktorá ale rozhodne nevyzerala na to, že by jej jeho spoločnosť mohla prekážať. Hneď sa s ním totiž pustila do rozhovoru, čo Nad až tak veľmi neprekvapilo, keďže jej kamarátka bola veľmi zhovorčivá a spoločenská, takže sa len zoširoka usmiala a nechala svoju spoločníčku dopovedať, čo mala na srdci, kým sa do odpovede na Alexovu otázku pustila aj ona. "Áno, práve sme okrem iného rozoberali aj fotku tvojej sestry. Je naozaj talentovaná, môžeš ju odomňa pochváliť," zhodnotila s veľmi ľahkým úsmevom, ktorý sa jej pohrával na perách a pootočila sa smerom k pódiu, kde periférne zahliadla svojho známeho Patricka, s ktorým sa raz stretla a ktorý, ak si predtým všimla správne, prišiel na ples práve s Alexom. "A tvoj kamarát je taktiež veľmi šikovný," skonštatovala, keď ho počúvala hrať a ak aj niečo dokašľal, Nadine si to nejako extra nevšimla a po jeho vystúpení samozrejme zatlieskala, ako sa to patrilo. "Ale vážne som nečakala, že sa tu zjavíš v spoločnosti chlapca. Nechcel si zobrať Mariu?" Mierne ho podpichla ich spoločnou kamarátkou, pričom ten nenútený úsmev na jej perách vystriedal nezbedný úškrn, ktorý dával veľmi jasne najavo, že do neho proste chcela trochu rýpnuť.
Nadine M. Rhodes
Poèet pøíspìvkù : 70
Join date : 17. 06. 19
NADINE+LEONNA+PATRICK
Alex po Patrickovo odchodu vážně neváhal ani minutku… Hned co zmizel někde u podia vyrazil za Nadine a Leonnou.. Teda nebyl si nejdřív jejím jménem úplně tak jistý, ale hned co tam dojde se přesvědčí. No Alex a jména.. To byla kapitola sama o sobě. Měl prostě špatný pamatovák na jména.. Byl rád že si dokázal vzpomenout na lidi se kterými trávil svůj volný čas… Prostě to tak má no.. Nebyl žádný hlupák, to rozhodně ne… Jen ty jména se mu hrozně pletou dohromady a často si říká že nemá ani smysl si pamatovat jména náhodných lidí které potká jednou za rok a prohodí pár slov.. Neměl zrovna hodně přátel s takovým přístupem, ale co.. K čemu je mít stovky přátel.? Vlastně k ničemu, nakonec se stejně vždy spoléhá jen sám na sebe.. Měl pár skvělých přátel mezi které patří například Patrick nebo Nadine, proto nějak neváhá a vyráží právě za ní… Když k nim dorazil ani jedna nevypadá že by jim tu vadil nebo jakkoliv překážel. Obou to opravdu moc slušelo… Bylo tady v okolí vážně hodně holek které by skoro nepoznal… Když je vidí například na univerzitě jsou úplně jiný.. Příkladem byla třeba Bethany. Ta v ruce většinou drží skate a šata.? No ty na ní člověk taky moc často nevidí… ,,Joo.. Myslím že osobně jsme ještě neměli tu čest..” řekne s úsměvem a ještě jednou si jí prohlédne… Mezitím mu Nadine věnuje jeden letmý polibek na tvář.. ,,Taky tě rád vidím… A moc si na to nezvykej.. Myslím že mě tak už neuvidíš..” řekne se smíchem… Měl pocit že po tomhle nemusel nijak Leonně potvrzovat že on a Nadine se opravdu znají… Vlastně se znají celkem dobře.. Nadine byla pro Alexe někdo, koho opravdu respektoval jako svého přítele… Možná by se dalo říct že pro ní má i jakousi slabost. Hodně se mu líbila a nějak se to ani nepokoušel skrývat… Vlastně spolu to nikdy neřešili. Alex i když se mu hodně líbila nikdy nezjišťoval jak to má Nadine. Až na pár komentářů na Flickru se na to nikdy neptal. Možná až jednou budou někde jen oni dva… Zatím se tak ale nestalo a to se znají celkem dlouho. Možná protože je snima všude Maria, jejich společná kamarádka… Taky to možná mohlo někdy vypadat že k ní má Alex o něco blíž, ale nebyla to pravda… ,,Alex, těší mě..” řekne s úsměvem a podá jí ruku… JEmně její ruku stiskne a pak jí zase stáhne pěkně k tělu.. Když se Alex zmínil o výstavě tak mu to zprvu připadalo trochu zbytečné, ale nejspíš se toho obě slečny chytí a on se taky konečně o té výstavě něco dozví.. S Patrickem ještě neměli tu čest se tam jít podívat. Možná by to mohl omrknout teď když stojí tak blízko, ale chce tam zajít pak s Patrickem… ,,Jo občas fakt nechápu co dokážou lidi zachytit na fotku.. A co se týče těch vystoupení… Balet není nic pro mě, ale ta holka byla…. Pěkná. Takže to bylo docela koukatelný..” řekne se smíchem… Když začnou chválit Bethany její fotku tak se jen hrdě usměje. Jakoby snad byl on kdo to fotil. Dokázal s Bethany sdílet takové věci. Byl rád když se někomu líbí její fotky, on sám ty fotky miloval… ,,Určitě jí to vyřídím… A co se týče Patricka..? Jo je dobrej...” usměje se na Nadine a pokusí si to zapamatovat. Bylo dost možné že to úplně vypustí z hlavy, protože má v plánu si dát s Patrickem pár drinků.. ,,Já jsem ještě neviděl žádný fotky.. Zajdu tam pak s Patrickem..” řekne směrem k Leonně…,,Teda pokud ho tam dotáhnu..” řekne se smíchem.. Doufal že ho nebude muset nějak přemlouvat a že mu ta dobrá nálada vydrží… Sám se těšil až Beth fotku uvidí.. ,,Myslím že jsem tu jedinej s tak pěknou ozdobičkou na tváři…Bethany o tobě taky dost mluví… Chápeš jak ona občas neví kdy přestat, tak mi možná přijde že tě znám líp než své přátele..” řekne se smíchem.. No Bethany většinou když mluví o Alexovi řekne že je to ten kluk s jizvou… Když Nadine řekne že nečekala že přijde s klukem jeho obočí vyjede trochu nahoru.. Chtěl se zeptat co čekala, ale ona sama brzy řekne svou domněnku… ,,Ale no tak..” řekne se smíchem… Zase si ho trochu dobírala.. ,,Chtěl jsem pozvat tebe, ale řekl jsem si že nejspíš je už pozdě.. A tak jsem přišel podpořit nakonec aspoň Patricka.. A navíc je tu alkohol..” řekne se smíchem a zamává svou skleničkou ve vzduchu… Co se týkalo Alexe a pití alkoholu to nebylo tak hrozný.. Ale s kouřením by měl možná přestat. Jednou ho to snad zabije. To ho přivedlo na myšlenku že by si chtěl zapálit. Bude muset pak odběhnout ven aspoň na chvilku… SAmozřejmě svou pozornost během rozhovoru věnoval i Patrickovi. Byl fakt dobrej.. Alex by tam taky žádnou chybu nenašel. Takže podle něj to bylo super od začátku až dokonce… Alex když skončil ho ještě podpořil nějaký pokřikem, protože proč sakra ne. No možná chtěl upozornit na to že celou dobu neokukoval jen ženské, ale že se opravdu soustředil na to co hrál Patrick.. Pak už ale skončil a on věděl co to znamená.. Bude se muset vrátit k Patrickovi. No asi ne že by nutně musel… Ale přece jen se s ním na něčem domluvil.NEvymění přece Patricka za dvě krásný holky ne.? No být jen na něm a mít tak o skleničku víc nejspíš by to udělal.. Rozhlédl se a viděl že Patrick se vrací zpět k baru.. Dobře, teď už Patricka rozhodně nevymění za dvě holky… Protože on Patrick a bar.? To je ta nejlepší kombinace vůbec.. ,,škoda že se tu sváma nemůžu zdržet o něco dýl…” řekne s úsměvem a obě si je prohlédne… ,,Takže rád jsem tě poznal konečně osobně..” mrkne na Leonnu s úsměvem. Konečně bude pořádně vědět o koho jde až o ní Beth bude zase vyprávět.. Pak svůj pohled přesune k Nadine a hned se znovu rozzáří.. Vážně vypadala krásně… Pak se k ní trochu naklonil aby jí mohl něco pošeptat aby to slyšela jen ona.. Doufal že tím Leonnu nijak neurazí, ale doufal že ne.. ,,Doufám že se zase brzo uvidíme..” pošeptal a odtáhl se.. Doufal že se konečně uvidí někde kde budou sami a nebudou mít sebou Mariu. Možná byla pravda že když byla s nima ona, nebyl Alex tolik upřímný a klidný jako když byli někde jen oni dva… ,,Takže užíte si to tady a možná na sebe ještě někde narazíme..” řekl s úsměvem a začne pomalu couvat. Ještě jim zamává než se otočí a vyrazí za Patrickem. U toho se ocitne během malé chviličky.. Hned jak k němu dojde ťukne svou skleničkou o tu jeho…,,Tak a máš to za sebou… Bylo to super.. Tak co se tak tváříš..” řekne a trochu do něj šťouchne ramenem… “ nechtěl aby měl špatnou náladu. Né že by to nedokázal snést, ale když byl v pohodě byla s ním větší sranda… ,,Takže jaký je teď plán.? Až vypadnou ty lidi chtěl bych zajít mrknout na Bethany fotku..” řekne a dopije obsah své skleničky.. Objedná si hned ještě jednu a rozhodne se trochu zpomalit. Ne že by mu stačilo nějak málo, ale přece jen je akce teprve na začátku… Alex Cunningham
Poèet pøíspìvkù : 46
Join date : 30. 12. 19
Arthur
Aksel by dívku taky nikdy neuhodil, koneckonců, chce se věnovat oboru, který takové nasilí řeší, takže by asi nebylo úplně vhodné, aby to sám provozoval. A stejně by ho každá dívka přeprala. Každá. I jeho mladší sestra mu dávala slušnou nakládačku. ,,Pravda. Ještě by se ti pak omluvila, že se na tebe mračila,” zasmál se. Jak neškodné představy. No realita by byla asi o trochu jiná, ale proč jim kazit představy. ,,Jo? A co to teda bylo? Kompliment? Kolik holek by asi potěšilo, že vypadají jako pomeranč?” dostane ze sebe skoro se smíchem. Ani on nebyl žádný přeborník na lichotky, ale tohle rozhodně byla urážka! Aspoň jeho by to jako dívku nepotěšilo. ,,Obrana je lepší než útěk,” musí smíchy vyprsknout, protože tohle je přesně něco, co pro něho neplatí. On by se nikdy nepouštěl do boje, on se radši schová. Je to takový jistější. Teda kdyby šlo třeba o Arthura, tak by se za něho samozřejmě postavil a nenechal ho zmlátit samotného, ale je mu jasné, že i on by spíš zvolil útěk. ,,Myslím, že by to bylo naše jediný řešení. Schovat se,” Aksel by možná taky v davu vyčníval a ne proto, že by byl hned vedle Arthura, který na sobě má kostým kapitána, ale taky je docela vysoký. Ale zase to není žádná převratná výška, takže by na něj nejvíc upozorňoval ten Arthur. ,,Co vlastně říkali babička s dědou na kostým Kapitána? Asi to moc neocenili co?” zasměje se, jelikož věděl, že to by asi nepotěšilo žádné prarodiče. No ty jeho to ale určitě ani nezklame, nejspíš to tuší. Možná mu už říkal, že jim to neříkal a třeba ho zrovna neposlouchal nebo nevnímal, takže se pro jistotu zeptal ještě jednou. Po odložení fotek na bezpečné místo se konečně mohou přesunout za další zábavou. ,,Super,” přikývne nadšeně ohledně Alexe. Ohledně jeho dalších slov se musí zasmát, byla to holt pravda, Aksel je od Arthura poměrně vyšší. Občas to až působí vtipně. ,,Jak můžeš být tak chytrej a přitom si nic nepamatovat?” rýpne si do něho pobaveně, ale on na tom byl dost podobně. Věci z normálního života si nepamatoval a musel si dělat poznámky v mobilu s upozorněním, jinak by to byl konec. ,,Já taky! Snad tam něco bude,” olízne se a zamíří si to k minibaru. Kdyby jen věděli, že tihle dva ňoumové jim to tam pořádně vyrabují. Spokojeně se ládoval a pohledem lítal všude možně po sále, ,,ještě je času dost. Ale jsi nervózní?” ducne do něho loktem a s úsměvem vyčkává na jeho odpověď. ,,Taky nevím, kdo to je,” pokrčí nad tím rameny. Sice ho neznal, ale to rozhodně nebyl důvod, aby se na něj nešli podívat. Polovinu lidí tady neznali a určitě se na jejich vystoupení s radostí podívají. A navíc se musí Aksel podívat čemu bude jeho nejlepší kamarád konkurovat. Jeho slova souhlasu jenom odkývl jedním rychlým přikývnutím a mohlo se vyrazit k pódiu. Aksel se měl těma jednohubkama taky víc vybavit, teď mu bude s tou jeho zásobou Arthur dělat chutě. Jak pohledem krouží všude možně, tak se na malou vteřinu podívá na Arthura a jeho pohled přitáhne pomazánka na nose, čemuž se musí zasmát, ,,máš něco tady,” ukáže si na svém obličeji, kde se pomazánka přesně nachází a stále má veselý úsměv. ,,Zklamaný? Nebyl tam žádný vesmír nebo tak co? Já jsem si to moc neprohlížel, to až pak, až tam bude míň lidí,” přitaká okamžitě na jeho slova s jemným pokrčením ramen. Zatím to nijak neřešil, protože neměl možnost si to pořádně prohlédnout. ,,To je jasný. To budou čumět,” zazubí se na něho. Nemyslel to zle, určitě budou překvapený, že se do něčeho takového pustil, ,,a navíc, kdyby se ti stal nějaký trapas, tak to musím mít zaznamenaný,” mrkne na něho lišácky a pak přesune pohled na pódium. ,,Dost,” broukne ke svému kamarádovi, ale když hudba přestane, tak se nechápavě podívá okolo sebe, ,,nevím, asi má nějaký technický problém nebo tak,” broukne k Arthurovi a začne se natahovat, aby viděl před sebe, co se děje. Když se ale za malý okamžik na pódiu objeví menší blondýnka, nechápavě se podívá na Arthura, ,,chápeš to?” je to poněkud zvláštní situace, ale když se pak sálem opět roznese zvuk piána a následně i zpěv, spokojeně se uculí, protože to zní opravdu dobře. Celé vystoupení poslušně poslouchá a vlní se nenápadně do tymu, protože to bylo chytlavé. Když ale začnou hrát poslední tóny, až je nakonec ticho, tak Aksel začne vesele tleskat. Opravdu vesele a šťastně, protože to znělo skvěle. Kdyby se znali, tak by nejspíš začal hulákat i jejich jména, ale to si šetří na Arthura. ,,Jestli chceš, tak ti klidně taky přijdu zachránit život. Můj zpěv by to okořenil,” řekne se smíchem a pohledem začne vyhlížet dalšího účastníka, protože z pódia už zmizeli oba dva. ,,Na nakonec to bylo dost hustý,” to už z kapsy vytahoval mobil, aby se podíval, kdo je další na řadě, ,,uu, další zpívání,” zajásá a schová si mobil zpět do kapsy.Aksel Thaulow
Poèet pøíspìvkù : 61
Join date : 25. 11. 19
neistý Rafael
Bola dosť prekvapená koľko ľudí sa na tomto plese nachádzalo. Samozrejme vedela, že ich bude veľa, predsa len sa jednalo o ples a kto by si ho nechal ujsť. Teda jasné, nejakí ľudia boli takí, že ich niečo takéto nezaujímalo a jednoducho na takéto akcie nechceli chodiť, čo chápala. Všetci to nemali radi. Ale ako videla, väčšia väčšina ľudí z univerzity práve na to bola. Našťastie s tým nemala nejaký problém, bola skôr extrovert, takže to, že sa nachádzala medzi ostatnými jej vôbec nevadilo, skôr bola rada. Nemala práve teraz chuť sa niekomu prihovoriť, možno neskôr. Hlavne chcela vidieť tú výstavu o ktorej sa tak hovorilo. Obdivovala každého umelca, či to bola hudba alebo aj niečo úplne iné ale najradšej si predsa len obzerala práve nejaké výtvory ostatných ľudí. Sama kreslila ale to bol skôr koníček a určite nemala v pláne sa tým živiť, skôr to bolo niečo keď sa nudila. A možno si nájde aj nejakú inšpiráciu, keď uvidí čo ľudia vytvorili. Po ceste smerom k výstave si samozrejme všimla nejaké vystúpenie dievčiny, ktorá tancovala ale veľkú pozornosť tomu nevenovala. Nie, že by ju to nezaujímalo ale tanec nebol práve niečo čo ju tak bavilo. Samozrejme ale vedela povedať, že je talentovaná, každý kto niečo vedel bol talentovaný a to ona určite bola. Pretože niečo také by Lynn na 100% nezvládla. Prinajlepšom by si len niečo zlomila. Jej pozornosť z dievčaťa ale rýchlo odíde, na výstavu, ktorá sa nachádza pred ňou a s úsmevom sa zahľadí na tie fotky čo sa tam nachádzajú. Úsmev sa jej ešte viac rozšíri a so spokojným pohľadom na tvári si tie fotky prezerá. Zastaví sa dokonca aj na maľbe, pri nej ale stojí pár ľudí, preto sa tam nevyberie, keďže by tam len zavadzala. Tým, že ale zostala na mieste na ktoré aj prišla si všimla neďaleko nej mladíka. Podľa nej sa tváril, povedzme divne, preto sa rozhodla, že za ním pôjde. Myslela aj na to, že ho nechcela veľmi rušiť ale vyzeral, že je sám takže aspoň plus k tomu. Nebude tu stáť tak sám. A ak by mu nejak vadila tak by jej to povedal. No nie? Preto spraví tých pár krokov, než sa zastaví vedľa neho a pozdraví ho s úsmevom na tvári, tak ako vždy. S úsmevom predsa každý vyzerá priateľskejšie, ak ho ten človek myslí vážne a len to nepredstiera. Keď sa odzdraví, len sa usmeje a čaká na jeho odpoveď. Dúfa, že jej to len tak prišlo a naozaj nejak skleslý nebol. Nerobilo by jej problém, keby ho mala nejak utešiť alebo niečo ale nemala rada, keď ľudia boli smutní. Čo sa samozrejme niekedy zaistiť nedalo. Preto sa jej uľaví, keď zistí, že je v poriadku a že to bol len falošný poplach. „Ach, tak prepáč, ak som ťa vyrušila. Len si si tak tváril, preto som sa chcela uistiť, že nie si smutný či tak. Predsa len si na plese, všetci by sa tu mali baviť a nie byť kvôli niečomu skleslí.“ Naozaj ju potešilo, že je v poriadku, čo je aj vidno na jej tvári, keďže sa po tých doslova rozžiarila. Po chvíli sa ale na jej tvári objaví skôr prekvapenie, keď počuje jeho otázku, keď sa ju pýta na to.. či je v poriadku? Nemôže si pomôcť, jednoducho sa zasmeje. Nemyslí to nejak zle, nevysmieva sa mu, len jej to prišlo roztomilé. „Na to sa ma dosť dlho niekto nespýtal. Ale áno som, ďakujem za opýtanie,“ odpovie, stále s úsmevom na tvári. Bolo to milé, to musela uznať. Videla na ňom, že je nervózny, ale nechcela do toho nejak rýpať, preto sa na to nepýtala, skôr sa zamerala na fotku, ktorá bola pred nimi. „Takže sa ti páči tá fotka? Tiež sa tomu venuješ? Alebo inému druhu umeniu? Či niečo úplne iné?“ Možno sa pýtala na dosť vecí ale nechcela aby bol tak nervózny, chce aby uvoľnil, preto sa snaží odradiť pozornosť na to, aby sa zameral na niečo úplne iné. „Och, a mimochodom. Som Lynn.“
#ff6600
Lynn Matthews
Poèet pøíspìvkù : 87
Join date : 04. 07. 17
Bee + vystúpenie
O Cassie nemal žiaden strach. Vedel že je v tých najlepších rukách u jeho rodičov. Tešil sa na ten moment, kedy ukončí svoje štúdium a bude sa môcť odsťahovať do nejakého svojho bytu, kedy by sa mohol sústrediť len na ňu. Nebol veľmi nadšený z toho, že on trávil čas v spolku venoval sa štúdiu a iným veciam a svoju dcéru videl predovšetkým len cez víkendy alebo bez nejaké voľné dni. Ale vždy sa snažil o to, aby toho bolo čo najviac. Vedel, že sa môže v tomto spoľahnúť na niekoľko ľudí. Na priateľov, ktorí mu budú pomáhať presne ako to bolo v prípade Bee. „áno je ako obvykle u mojich rodičov. Cíti sa tam ako doma, je to jej domov. Ale teším sa na to ako si ju na víkend zasa zoberiem a budeme maž možnosť stráviť čas spoločne. Ešte neviem kde by sme mali ísť. Ale teraz, predovšetkým teraz si hlavnou prioritou môjho večera ty a spoločne aj naše vystúpenie..“ Alvaro sa toho nemusel obávať. Vedel, že ak by sa niečo stalo mohol by sa na ňu spoľahnúť a rovnako to bude aj v jej prípade. A keďže to už niekoľkokrát odohrali spoločne a tiež vedeli ako sa správať pri vystúpení aby ich nepremohla tréma tak sa nemuseli ničoho báť. „Nemusíš sa báť. Ak by sa ti to nepodarilo ale mne. Tak by sme aj tak pokračovali. Mýliť sa je ľudské. Na to netreba zabudnúť.“ Alvaro sa v tejto chvíli snažil o to, aby to bol on kto by mohol byť jej podporou v takomto okamihu. Spoločne sa rozhodli vojsť do vnútra a on mal možnosť vidieť tú výzdobu na ktorej si dali záležať. „áno vyzerá to tu naozaj krásne. Dali si na tom záležať.“ hovoril Alvaro s úsmevom na perách a mal možnosť sa pozrieť na okolitý priestor. Budú mať možnosť si ho prezrieť lepšie, keď už budú mať po tom programe. On veľmi nechcel sa zastavovať niekde inde. Chcel si toto miesto a všetky ti diela, ktoré boli vystavené pozrieť postupne. Mali na to celý večer. Alvaro to videl ako dobrý nápad trocha sa uvoľniť predtým ako by išli na pódium oni ako ďalšie vystúpenie. Mali ešte trocha času na to, keďže pred nimi ešte bolo jedno. Bolo mu ľúto, že nemal možnosť vidieť to prvé vystúpenie. Ale určite bolo úchvatné, možno ak by prišiel skôr tak by si ho mohli pozrieť spoločne. „Je mi to ľúto, že sme prepásli to prvé vystúpenie. Ale čo sa týka toho drinku, tak ho určite neodmietnem. Len pod podmienkou, ak ťa na ten drink budem môcť pozvať ja..“ povedal Alvaro a potom jej ponúkol svoju ruku k tomu aby mohli prejsť k baru.
Po tom ako prešli k baru objednal to, na čo mala chuť a pozrel sa na pódium. Kde mal možnosť vidieť človeka, ktorý začal hrať na klavír. Bola to príjemná hudba. A to si ani nevšimol, že ten človek to hrá len jednou rukou. Po tom ako zastavil svoje vystúpenie mal pocit, že je koniec. Ale on neodchádzal. „No tak, toto ťa nemôže položiť..“ hovoril Alvaro pričom vedel, že ho nebude môcť počuť no aj tak dúfal, že sa z toho dostane. Jeden zlý ton nemôže niekoho zastaviť v tom, aby pokračoval. Potom mal možnosť vidieť blondínu, ktorá k nemu prišla. Mohol ju spoznať takmer okamžite. Bola to pre neho blízka osoba. Mal tú malú, blondínku skutočne rád a tešil sa na to, kedy spoločne budú môcť zasa stráviť nejaký čas. Bol na ňu pyšný, pretože vedela prejaviť svoj talent a on ako správny kamarát mal na tvári úsmev takmer od ucha k uchu. Potom mal možnosť počuť ich spoločný duet a to mu vyčarilo na tvári úsmev. Alvaro vedel, že ako ďalšie vystúpenie sú práve oni dvaja. „Tak poďme.. myslel som si, že to bude trvať trocha dlhšie. Ale keď na to človek čaká, ide to tak rýchlo.. neboj sa, bude to dobré..“ venoval jej svoju ruku k tomu aby sa mohli spoločne ako dvojica hudobníkov premiestniť na pódium a začať svoje vystúpenie. Po tom ako Alvaro sa už nachádzal na svojom mieste a držal v ruke aj gitaru tak sa pozrel na Bee. Musel stačiť jeden pohľad k tomu, aby ju ubezpečil, že všetko bude v poriadku. Začal hrať na gitare. Aj keď nebol študentom umenia a venoval sa tej hre na gitare len ako amatér aj tak sa vedel do toho vžiť. Nepotrebovali k tomu spev, bola to len súhra klavíra a gitary a bavilo ich to a na tom záležalo.
Po tom ako prešli k baru objednal to, na čo mala chuť a pozrel sa na pódium. Kde mal možnosť vidieť človeka, ktorý začal hrať na klavír. Bola to príjemná hudba. A to si ani nevšimol, že ten človek to hrá len jednou rukou. Po tom ako zastavil svoje vystúpenie mal pocit, že je koniec. Ale on neodchádzal. „No tak, toto ťa nemôže položiť..“ hovoril Alvaro pričom vedel, že ho nebude môcť počuť no aj tak dúfal, že sa z toho dostane. Jeden zlý ton nemôže niekoho zastaviť v tom, aby pokračoval. Potom mal možnosť vidieť blondínu, ktorá k nemu prišla. Mohol ju spoznať takmer okamžite. Bola to pre neho blízka osoba. Mal tú malú, blondínku skutočne rád a tešil sa na to, kedy spoločne budú môcť zasa stráviť nejaký čas. Bol na ňu pyšný, pretože vedela prejaviť svoj talent a on ako správny kamarát mal na tvári úsmev takmer od ucha k uchu. Potom mal možnosť počuť ich spoločný duet a to mu vyčarilo na tvári úsmev. Alvaro vedel, že ako ďalšie vystúpenie sú práve oni dvaja. „Tak poďme.. myslel som si, že to bude trvať trocha dlhšie. Ale keď na to človek čaká, ide to tak rýchlo.. neboj sa, bude to dobré..“ venoval jej svoju ruku k tomu aby sa mohli spoločne ako dvojica hudobníkov premiestniť na pódium a začať svoje vystúpenie. Po tom ako Alvaro sa už nachádzal na svojom mieste a držal v ruke aj gitaru tak sa pozrel na Bee. Musel stačiť jeden pohľad k tomu, aby ju ubezpečil, že všetko bude v poriadku. Začal hrať na gitare. Aj keď nebol študentom umenia a venoval sa tej hre na gitare len ako amatér aj tak sa vedel do toho vžiť. Nepotrebovali k tomu spev, bola to len súhra klavíra a gitary a bavilo ich to a na tom záležalo.
Alvaro Javier Padilla
Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 31. 07. 19
Reece
Gordon nebol zvyknutý na to, aby si z neho niekto takto robil srandu. Nikto ho nebral ako sukničkára alebo ako gaya. Mohol by to vziať ako urážku ale on sa na tom iba zasmial. Pretože on v jeho prípade vedel robiť to isté. „Ešte stále ťa to neprešlo ako vidím. Ale je to zvláštne, pretože si to bol ty, kto ma pozval na toto rande.“ povedal Gordon pričom ukázal pohľadom okolo seba ako keby to malo byť to správne miesto na nejaké podivné prvé rande. On by si prvé rande predstavoval iným spôsobom. „Vieš, že sa venujem psychológií? A ty si predsa ten správny človek na to, ktorý by mohol byť dokonalým príkladom potlačovanej homosexuality.“ povedal Gordon pričom on nemal dôvod si to o ňom myslieť no tento žart mu vedel rafinovane vrátiť. Gordon už len pri pohľade na neho mohol povedať, že sa neprejavuje ako gay. Hoci pri niektorých by to nikto nevedel povedať na určito. No ak by to bola napokon pravda a on by tú homosexualitu len potláčal nevidel by na tom nič zlé. Aspoň tie dámy by ostali pre neho a nemusel sa o ne deliť s niekým ako je Owen. „Tie narážky. Myslím si, že jedno alebo dve sedenia niekde na gauči by ti pomohli. Aj keď by si si myslel, že to je zjvne nejaký konkurz..“ on sám musel vedieť kde tým mieri. Pretože v momente ak niekto pred mladým človekom spomenie kožený gauč v takmer prázdnej miestnosti, tak to musí byť viac ako zjavné. „Ale kto povedal, že by sme sa nemohli niekedy stretnúť v spolku. Tváriš sa ako keby ten spolok bol neuveriteľne veľkým, kedy tam nie je žiadna šanca na stretnutie. Alebo dokonca by som sa mohol zastaviť na nejakom fotení. Určite by sa to dámam páčilo..“ venoval mu jeden úšklebok. Gordon si vedel taktiež predstaviť spoločnosť, ktorá by mu z tohto večera urobila hotové peklo. Nevydržal by celý večer hovoriť len o nádhernej výzdobe. Alebo sa rozplývať nad každým umelcom. Gordon by to nevydržal ani desať minút a nehovoriac o tom, že pri takých typoch dievčat je veľká pravdepodobnosť, že ich prípravy sa týkajú dávno niekoľko mesiacov vopred. „O takých typoch dievčat nebudeme ani hovoriť. Uvidíš, že aj tu bude niekoľko takých. A bude to aspoň pre nás komický pohľad sledovať ten doprovod, ktorý len pohľadom hľadá to správne miesto, kadiaľ by mohol odísť.“ Nebolo prekvapením, že takmer okamžite ako vošli dovnútra mohli prejsť k mini baru. Owen mohol pochybovať o tom, že by ho nenasledoval ale Gordon sa taktiež chcel uvoľniť a na to potreboval aspoň jedného panáka na začiatok. Nikto nemohol tvrdiť, že by to bol posledný. Kto chodí na podobné podujatia, večierky, párty alebo plesu a dá si len jedného panáka. Aspoň v jeho prípade to tak nikdy nebolo. Gordon počkal na to, kedy objedná a sám sa pozrel na to, že sa tu nachádza pomerne mnoho ľudí. Najradšej by si toho panáka so sebou zobral vonku a strávil by večer práve tam ale od čoho by sa to líšilo? Takto by nemusel ani nikam chodiť a mohol stráviť večer niekde v mestskom klube alebo bare s nejakou krásnou spoločnosťou. Gordon sa postavil k menšiemu stolu a čakal na neho. „Dúfam, že si na mňa nezabudol. Kedže to platím mohol by si objednať aj mne..“ no potom mal možnosť vidieť dvoch panákov a na jeho tvári sa objavil menší úsmev. „Najradšej by som videl tvoj výraz na tej výstave. Určite ma budeš vedieť pobaviť nejakými názormi a výrokmi. Máš to predsa ako fotograf v oku. Ale myslíš si, že to je dobrý nápad? Pozri sa koľko tam je ľudí..“ Gordon poznamenal na to, že to bolo zjavne jedno z tých najzaujímavejších miest na tomto plese, kde sa bude vždy nachádzať niekoľko desiatok ľudí. Nerobilo mu problém sa tam pridať, možno si vypočuť tie nezmyselné názory kedy sa snaží niekto potešiť niekoho dušu a nepovie presne to, čo si myslí no nevedel ako bude na to reagovať Owen.
Gordon Wintershalle
Poèet pøíspìvkù : 46
Join date : 16. 06. 19
Sao
Romeo bol zvedavý na to, čo jej napadlo. Plán? To znelo veľmi dobre ale potom si uvedomil, že nepovedala nič k tomu viac. „Prečo mi toto robíš Sao? Prečo ma napínaš. Povedz mi presne, aký máš plán..“ zasmial sa Romeo a pozrel sa na ňu. Masáž určite bol dobrý nápad a on to mal aj v pláne splniť, pretože aj tak vedel, že bude mať v pláne Sao odprevadiť domov a ak bude mať v pláne mu venovať ešte nejaký čas, tak sa tomu brániť nebude. Romeo sa vždy snažil o to, aby v jej prítomnosti strávil čo najviac svojho voľného času. Ale neboli tým párom, kedy by si vypisovali každých päť minút. Každý z nich mal nejaké záľuby a koníčky, ktorým sa venovali len so svojimi priateľmi alebo osobitne a nevidel na tom nič zlé. Aspoň tie spoločne strávené chvíle si vedel v jej spoločnosti užiť dostatočne. „Hovorila si, že na tom stretnutí si bola s nimi nemám pravdu? Nedivil by som sa, ak by po prvom stretnutí s tebou mal ten chlapec strach aj z Airy.“ robil si z nej srandu on z nej nikdy nemal strach, zo začiatku to vždy vnímal ako veľkú výzvu. A to ani na začiatku netušil, že napokon budu spoločne tvoriť pár. Romeo sa usmieval pri tej fotke, čo vytvorila Aira pretože sa jej to skutočne podarilo. Ale nechcel to dávať na prvú priečku, pretože toto nebolo tým hlavným programom tohto večera. Romeo sa pozeral na tie výtvory a mal možnosť vidieť, že niekoľko fotografov si vybralo fotenie so zvieratami. „čo myslíš? Ja som sa fotil s tým psíkom z útulku. A to tiež dalo zabrať aby sme docielili to, aby tá fotka dopadla podľa našich predstáv. Alebo skôr podľa predstáv Airy. Ale pozri sa, niekto tu fotil kačice.. musí to byť naozaj ťažké..“ vedel si predstaviť aj to, koľko za tým bolo práce. Určite to nebolo na prvýkrát. Pri ľudoch to bolo vždy jednoduchšie alebo pri predmetoch. Tak stačilo vystihnúť ten správny moment alebo povedať tomu človeku to, ako by sa mal tváriť a ako by mal stáť a všetko sa dalo stihnúť. Ale pri podobných fotkách ako boli divé zvieratá alebo tie pri ktorých nie je predpokladaná poslušnosť a vystihnúť podobný okamih muselo byť namáhavé. „No ale čo sa týka tej fotografie od Beth. Sao vieš o tom, že toto bol ten zámer? Nájsť budovu, ktorá je opustená a v zlom stave..“ musel sa na tom zasmiať a potom začal premýšľať nad tým, ako by mohol vyzerať jeho dom po tom, ako sa rozhodne vybudovať si budúcnosť. „Premýšľala si už nad tým, ako by mal vyzerať dom v ktorom budeš chcieť bývať? Samozrejme so mnou..“ nemusela o tom pochybovať, spoločne tvorili pár už niekoľko rokov a nebolo medzi nimi nič, čo by ich mohlo rozdeliť. On sám si to už vedel predstaviť no vedel, že na to ešte nie je ten správny čas. Romeo nemal dostatok peňazí na to, aby si mohol dovoliť vlastný dom. On študoval a chodil do práce no nebola to jedna z tých prác, ktorá by ho vedela zaobstarať. Bol študentom a chcel si tie chvíle ešte užiť no vedel, že niekedy to príde kedy Romeo a Sao budú spoločne bývať. Ani ho neprekvapovalo, že nevedela o tom, aký film to je no jemu to nevadilo. „Viem láska, si na toto doslova antitalent. Ak by si mala niečo podobné robiť, radšej to ani neskúšaj..“ venoval jej jedno žmurknutie a potom bol rád za to, že prišla s dobrým nápadom, kedy by sa mohli ísť odfotiť alebo si dať niečo pod zub alebo sa napiť. Všetko boli dobré nápady. Dokonca si uvedomil, že ani nevečeral, pretože sa ponáhľal no určite nemal v pláne sa tu napchávať do prasknutia no potom si určite bude chcieť dať niečo pod zub. „To je výborný nápad. Mohli by sme sa odfotiť. Budeme mať na tento večer krásnu spomienku.“ vedel, že to bude len nejaká búdka z ktorej vyjdu fotky alebo niečo podobné a nebude to niečo, kedy by ich niekto profesionálne odfotil ale nemuseli mať všetky fotky dokonalé. On bude rád za to, ak budú mať nejaké momentky a určite nemá v pláne len usmievavé fotografie. „Tak pôjdeme?“ povedal Romeo pričom vedel, že ju aj tak bude chcieť potom vytiahnuť na parket k nejakému tancu. Ale teraz to nemal v pláne pretože nechcel narúšať ten moment jej sestry, ktorý mala s tým chlapcom ktorého si už mal možnosť predtým prehliadnuť. Nechával na nej to rozhodnutie, kde by chcela ísť ako prvá.
Romeo Crushler
Poèet pøíspìvkù : 22
Join date : 28. 04. 20
Fialka
Nemohla si pomôcť, keď videla ako vyzerá jeho motýlik, musela mu ho napraviť. A hlavne ju potešila tá farba obleku, aj to jej zdvihlo náladu, ktorú už mala vtedy dobrú ale predsa len, je to fialová, tá ju vždy potešila. A ešte s kombináciou s Nicholasom? To je ešte lepšie. To už si to ale namierili do sálu, kde sa ten ples má konať, za čo bola rada, tešila sa na to. Tušila, že sa zabaví, bola v skvelej spoločnosti, takže vie, že sa jednoducho nemýli. Ono by jej naozaj aj stačilo, keby tam len presedeli a rozprávali sa. Mali si čo povedať, určite sa ho na niečo chcela spýtať, hlavne na to ako sa mal za celý ten čas a čo nové sa mu stalo. Zaujímalo ju tak, tak samozrejme to vedieť chcela. Ak má v pláne na to odpovedať samozrejme, možno jej to nebude chcieť povedať. Nevie, prečo by to neurobil ale tak možno by mal dôvod.
Výzdoba ju naozaj uchvátila a nielen len ju, keďže Nicholas reagoval podobne ako ona. Nedivila sa ale, naozaj to bolo krásne, ľudia, ktorí to mali na starosti sa s tým naozaj vyhrali. Po jeho otázke sa musela zamyslieť, nakoniec si ale predsa len vybrala z dvoch možností. Pomaly sa zbierali ľudia aj k výstave ale prišlo jej, že stále bolo viac ľudí pri stole s pitím, takže by tam mohli ísť neskôr, keď sa to viac ukľudní a ľudia pôjdu niekam inam. Alebo v to aspoň dúfa. Preto si to ale namierila k výstave aj s Nicholasom, ktorého vzala za ruku. Nemyslela na to nejak, že by mu to mohlo vadiť, proste to urobila. Čo bola niekedy aj jej chyba. Ale nijak sa neodtiahol, skôr jej ju stisol, čo ju prinútilo k úsmevu. A bola to dobrá správa, očividne mu to nevadilo. „Nemusel si sa vôbec báť, bola som naozaj rada, keď si mi napísal. Ono je predsa len lepšie, keď sme išli spolu, než aby sme to pobehovali sami. Ale keby sme sem prišli sami, tak by sme sa možno aj stretli. Takže by sme aj možno predsa len skončili spolu,“ povie s miernym úsmevom, na čo sa otočí na Nicholasa aby na neho videla, než sa otočí späť pred seba, keď sa zastaví pred výstavou tých fotiek. Hneď si očami prezrie všetko čo tam vidí, aby bola v obraze, že čo sa to tam vôbec nachádza. Jej pozornosť ale upútajú práve dvaja draci, na ktorých upozorní Nicholas. „Sú hrozne roztomilí.“ Páčilo sa jej to a hlavne ako povedala, boli naozaj roztomilí. Pri jeho otázke ale dlho rozmýšľať nemusela, jej oči zažiarili, keď uvidela fotku nejakej Peach, na ktorú aj ukázala. „Fialová,“ vysvetlí jedným slovom, kvôli čomu sa aj zasmeje. „Ale nie, všetko je tu skvelé. Samozrejme to má plus, lebo je to fialovej farby ale inak sa mi napríklad páči aj tá maľba od Gabrielle. Ani som nevedela, že je tak talentovaná. Musím ju pochváliť, keď ju niekedy uvidím.“ Bolo to zaujímavé a bola to vlastne prvá vec, ktorá ju upútala, keď sem prišla. Naozaj ju niekde a niekedy musela zastaviť a pochváliť ju, naozaj si to zaslúžila. Na malú chvíľu sa zahľadela aj na pódium ale aj tak svoju pozornosť venovala zase Nicholasovi. „Ako si sa vlastne mal za ten čas, čo sme sa nevideli? Všetko v poriadku? Niečo nové?“ Samozrejme musela hneď vyzvedať ale chcela vedieť ako sa mal a či sa mu náhodou niečo nestalo. Nemuselo to ani byť niečo veľmi zaujímavé, ale vedieť to aj tak chcela. Možno sa zaujímala až príliš ale bola zvedavá, hlavne čo sa týkalo jeho. Tak si niečo zistiť musela.
#9966ff
Aileen Knight
Poèet pøíspìvkù : 76
Join date : 11. 07. 17
W A L L A C E E A G L E T O N
Jak už všichni nevíme, Wallace je do Grace zamilovaný a opakujme to taktéž pořád dokola. Nervozitu při nějakých přípravách a čekání na ples necítila. Ano, chvilku se strachovala, jelikož Wallace se při pozvání choval maličko zvláštně a tak netušila úplně o co se jedná. No možná se zamiloval a nebudeme si lhát, maličká žárlivost se v ní objevila. Pořád mu zvyšovala sebevědomí že si někdy najde slečnu, jenže buďme upřímní.. Dokáže si Grace představit, že by ji najednou docela zanedbávala? Jako.. Chápala by to, to samozřejmě. Láska a přátelství se pro plno lidí nedá porovnat ale.. Nechce si něco takového ani představit. Jenže co by mohla dělat? S láskou člověk nic neudělá a už vůbec ne ten, který jí není součástí. Musela by si najít bohužel na tu dobu někoho jiného.. Někoho jiného s kým bude trávit čas, když to jinak byl Wallace. Nenene! Na to nechtěla myslet. Musela myslet na to, jak ho uvidí šťastného! To je přeci hlavní.. Vidět své přátele šťastné je naprosté kouzlo. No a tak se tihle dva sešli nakonec na plese i přes to, jak z toho byla nervózní. Jo, dolehlo to na ní.. No ale z čeho přesně? Že tyhle šaty jsou moc. Nevěděla ani jestli se k ní hodí, jenže to jsou všechno její pochybnosti. Její matka uměla vybrat velmi dobře, avšak to se někde uvnitř snažila s pocitem zrady ze strany matky zadupat! Kdy ji nechá si vybrat sama? Nebo třeba aby šly vybrat společně? Dobře.. Došlo by k hádce, to není dobrý nápad. Musel by jí i táta, aby se něco takového nestalo a matku usměrnil a svou malou, haha “malou”, Gracie podpořil. Nakonec se s Wallym setkala.. Teda on ji vyzvedl u ní doma a ona na něj po minutovém váhání vykoukla a hned se k němu přivinula, jako když potřebovala uklidnit. I tak.. I přes to že jí řekl, že jí to sluší, přišel jí taky nejistý.. Zamlklý a bylo to jiné než obvykle a to ji přinutilo pochybovat ještě víc. Nedokázala ani vnímat lidi, kolem kterých prošli a jestli je třeba znala. Prostě jako kdyby naprosto vypnula nebo tak. Oba byli tak trochu zamlklí a v jiném světě a jí to dumalo hlavou a tak se ho prostě musela zeptat. Celá vystresovaná se strachem v těch nádherných očích se na něj podívala. “Vypadám?” Zamumlala směrem k němu nejistě.. Nešlo o to, že by se sama sobě nelíbila vzhledově. O to tu vůbec nejde, to ona se má ráda ale co se týče ostatních věcí, je to složitější. Jen jí to přišlo maličko přehnané a bála se, že by se na ní potom lidé dívali divně. Přistoupí blíž k němu, jakmile si ji přitáhl a hleděla mu jako nějaké smutné štěně do očí. Ty jeho lichotky.. Pomalu se jí tvořil ve tváři úsměv, že se k němu okamžitě přitulila a ruce si omotala na moment kolem jeho pasu. V tu chvíli byla naprosto klidná a spokojená a právě díky Wallacovi. Chvíli bylo i ticho, neodpovídala mu, tudíž měl dostatek prostoru si užít její rozkošné objetí plné vděku, že ho po svém boku má. Nakonec ho však pustila.. Nevinně se usmála s trochou omluvy v tom úsměvu, že ho jako vyrušila od mluvení, což mu beztak nevadilo. Odhrne si pramínek blond vlasů z obličeje a rozhlédne se kolem.. “No já bych momentálně využila toho, že je tu pité a šla se podívat třeba na výstavu hmm?” Nadzvedne vyzývavě obočí, avšak už ho nadšeně táhne za ručku ke stolu, kde se nachází pití a je tam docela pestrý výběr. I když moc alkoholu se tam rozhodně nenajde, aspoň tedy prozatím jelikož někteří profesoři jsou stále trochu na pozoru. Však on si někdo ale dá tu práci je dostat maličko do nálady taky. Zastavila se u stolu a vzala si spíše něco osvěžujícího ve stylu minerální vody s citronem a okurkou. Na něco sladkého úplně chuť nemá a navíc tady ještě nějakou dobu budou, tak toho zajisté využije. “Jakou fotku jsi tam nakonec dal?” Zeptá se zvědavě než si vybere i on své pití a oni se pak mohou vydat k oné výstavě.
Grace Marry Hawkins
Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 02. 09. 17
B E T H A N Y C U N N I N G H A M
On doufal, že se nic špatného nestane a že tenhle večer proběhne více než hezky. Nechce totiž, aby na to Beth měla špatné vzpomínky, jelikož chce, aby tenhle večer byl její večer, který si náležitě užije! Takže doufejme, že jeho šikanátoři, co mu nepříjemně ovlivňují část života na univerzitě, si dají pohov a bude to klidný večer. Třeba si řeknou, že když tu má dámu, nechají ho napokoji. A nebo si naivně budou myslet, jak by mohli na Bethany zapůsobí svojí šikanou a tím že si Waltera budou skoro přehazovat jako hračku. Dobře.. On fakt nevěděl co od nich mnohdy očekávat, jsou to vážně tupé hlavy a u těch člověk nikdy neví. Walter není slabý jedinec, ba naopak.. Už kvůli tomu, jak tohle trpí je velmi silným, jen si to neuvědomuje. Psychické problémy má ale i když není dennodenně šikanován, avšak to nepopírá fakt, že je to něco, co ho ovlivňuje. On se dokáže bránit ale asi.. Nechce. Jeho život mu v podstatě nepřijde tak důležitý aby bránil sám sebe, avšak pokud by někdo sáhl na Beth, přátele okolo něj tedy, tak by byl schopen někomu vážně nepříjemně ublížit. Pokud by na nějakou situaci s nimi došlo.. Asi by si dělali i srandu z Bethany, byli by na ni hrubí a to on by nedovolil. Bránil by jí a možná by se neudržel tak, jako se mu to už jednou stalo. Jenže i tohle by mohlo tenhle večer zkazit a to on prostě nechtěl. Chce, aby se to celé Bethany líbilo, jenže je v něm pořád něco, co ho nutí být nervózní a že tuhle partičku potkají. Mohou tedy doufat že mají společnost dívek, které jim večer vyhrnou všechny sukně a to bude jejich cíl. Bo Walter jim sukýnku asi úplně nevyhrne a cizí aby je uplatil taky ne. Beth má rád a je skvělá, je to sluníčko snad všech! Musí! Tu by ochránil před čímkoliv, jelikož to s ním ta holčina dokáže vydržet v místnosti déle než hodinu a to je dost úctyhodné. Je úctyhodné že se s ním baví jelikož jak bylo řečeno, není přemakaný sportovec ehem.. Radši se zahrabe do knížek. Velmi si ale Beth váží.. Že ho bere takového jaký on je. I on jí tak zajisté bere! Ta její upovídanost se mu líbí. Cítí že je poté svá a že se v jeho přítomnosti nepřetvařuje. Ono by bylo asi složitý zrovna u Beth, aby byla potichu a navíc by to fakt nebyla ona.. Jemu se líbí ta její ukecanost, není mezi nimi potom ticho a navíc ho to většinou taky dost rozmluví! Je za ní vážně vděčný protože od doby, kdy se poprvé setkali mu ukázala i nějaké věci, co může podnikat a že život může být fakt krásný a plný dobrodružství. Za to jí bude vděčný ještě hodně dlouho a samozřejmě se jí to bude snažit všelijakými způsoby oplatit, aby z toho taky něco měla, protože přeci jen jsou to asi pro ni klasické aktivity, tak musí něco pořádného vymyslet a můžeme jen doufat, že ho to nepřivede do hrobu protože co tahle holka bláznivá ještě nezkusila, to doopravdy netuší, avšak určitě na něco přijde a příjemně ji překvapí. Tak jako ho ona překvapila svým princeznovským outfitem! Byla vážně přenádherná.. Nikdo se v jeho očích jí nevyrovnal. Byla vážně krásná nejen charakterově, avšak i vzhledově. Walter není přeci slepý proboha. Čekal, že bude absolutně kouzelná ale až takhle? Dokonalost sama o sobě. Doslova královna, což už zmínil a ona se tomu akorát zasmála. To ještě nevěděla, že si to fakt myslel a je si jistý že by o tom nepochybovali ani ostatní. Nad jejími slovy se taky pobaveně zasmál a radši ani nedával váhu tomu, jak to mohlo vyznít. Walter tohle nikdy nedělal protože po posledním jeho zamilování se je opatrný až moc a neváže se absolutně na nikoho, tedy respektive se o to snaží a maličko se bál, aby mu neublížil někdo další. Angela taky nevypadala, že by se o to pokoušela, avšak bylo tam velké ALE. Ale udělala to.. Takže byl vlastně zase sám a docela bez přátel. Lidi ho asi znají.. Podle tváře asi možná někteří jo, ale jinak nijak zvlášť. Asi o něm spíše kolují nějaké žvásty, o kterých ani vědět nechce a to je všechno. Asi i po tomhle plesu, kde měl jednu z nejkrásnějších holek po boku, se o něm bude říkat hodně věcí. Ale to ho moc nezajímalo.. Soustředil se aby to bylo perfektní a koupil tak Beth i nějakou drobnost. Nebudeme si lhát, rozhodně se mu nelíbilo jak znehodnocovala tu krásnou kytičku, co spolu měli a tak se na moment i zamračil. Samozřejmě to nebylo až tak vážné, že by byl naštvaný. Naštvaný by na ní asi nedokázal být. “Hele nech toho.. Je skvělá, hrozně se mi líbí.” Zapne jí řetízek, co jí zdobí její krk a bude její součástí. Tak nějak tušil že ho sundavat nebude jelikož focení.. To je prostě její. A i takovéhle akce vypadají, že jsou její.. Tak to nějak určitě zvládnou. Společně s ní se naprosto kochal sálem, jenž byl připraven hezky na tento večer. Byl tu i fotokoutek, což je pro něj docela trest jenže víte, jak je těžké Bethany říct ne? Tomu jejímu úsměvu a psím očkám? Nelze odporovat! Nějaké přemlouvání asi nebude na plánu, jelikož ona se na něj jen koukne a on prostě půjde. Sice asi zní jako poslušný pejsek lomeno podpantoflák, jenže on jí chce dělat radost. Navíc by pak vážně mohl litovat, že nemá památku v podobě fotky s ní z plesu. Má už kytičku, to je pravda. Tu si usuší a schová si ji ale fotka.. To je věčné. Takže i když se tam beztak bude tvářit jako naprostý idiot, půjde do toho. Tedy až potom co přestane pochybovat Bethany o své fotografii. “Beth..” Povzdychne si nad tím, maličko zavrtí hlavou. “Je to ve výsledku jedno. Musíš být spokojená ty a navíc jsem si jist, že se lidem bude líbit.” Ujistí ji s drobným úsměvem a asi se rozejdou tím směrem, kde už pár lidí je a prohlíží si všelijaká díla, co se zde nachází. Nepochybuje o její fotografii ani trošku! Byla velmi všestranná a talentovaná v mnoha ohledech. To už si stačil všimnout za tu chvíli, co spolu komunikují. Je vážně skvělá.. Ani neví, jak si její přátelství a hlavně společnost na akci tohoto typu zasloužil. “No.. to nevím ale i kdyby, budu s tebou.” Ohlédne se na ní, nemá totiž ani jeden důvod být s někým jiným než s ní a hlavně ehm.. S kým že jo. I kdyby bylo nespočet možností, je tady s Bethany a tečka. Kráčeli davy, jako by se doslova rozdávalo něco zadarmo až se spolu dostali až k galerii, kde se nacházela i její fotečka, kterou teda zatím neviděl, avšak tušil, že bude absolutně skvostná. Prodral se s ní davy, přičemž si ji jemně chytil do ruky aby se navzájem sami sobě neztratili a už se objevili před její fotkou a on jen čuměl jako péro z gauče. Pozoroval to.. Mlčel a zkoumal každičké detaily oné fotky.
Walter Jay Collins
Poèet pøíspìvkù : 71
Join date : 02. 09. 17
Rubolf
(s útěkem to nevypadá nadějně)
(s útěkem to nevypadá nadějně)
Finley byla šáhlá a ujetá, sice někoho takhle podobně ujetého nepotkala, ale to ji rozhodně nebránilo v tom, aby lidi nepřesvědčila k bláznivým nápadům. V její přítomnosti ani moc nešlo být suchar. Existovali pár možností, co způsobovala její přítomnost. Buď jste nechápavě kroutili hlavou nad tím, koho jste to právě potkali, smáli jste se tomu, co vyvádí za hlouposti a nebo jste se k ní krátce a jednoduše přidali. V jejím podání to vypadala jako zábava. Když to bavilo ji, tak proč by to nemohlo bavit i někoho jiného. I když ji zrovna tohle umění nefascinovalo, tak to nemohla záporně zkritizovat. Prohlédla si jeho dnešní oblek a jen se pobaveně ušklíbla. ,,Tak já to oceňuji, vypadáš dobře,” mrkla na něj spiklenecky. Ona sama musela pohlédnout na svoje oranžové šaty. Osoby, které ji znají, tak by je nepřekvapilo, že zvolila takhle výraznou barvu. Jako obvykle musela vyčnívat z davu. To nebyla vůbec žádná novinka. A ani by je nepřekvapilo, že má na sobě tenisky na místo střevíčků. Sice tenhle ples byl velmi formální záležitost, ale s tím si Fin opravdu těžkou hlavu nedělala. ,,Zvlášť ty brýle jsou super, jsou fakt stylové,” dodala s úsměvem a kývla hlavou směrem k zmiňovaným brýlím. Byla ráda, že je nemusí nosit, jelikož je to velmi nepraktické při sportech. Ale musela uznat, že někomu opravdu seknou, že v nich může vypadat stylově. Třeba jako Rubolf v tuhle chvíli. Ona ráda teda nosila bláznivé a stylové sluneční brýle, ale o tom zase jindy. Teď byla čas na babu. Netrvalo to zas tak dlouho a dohnala ho. Sice drkla do pár lidí, od kterých si zasloužila velmi příjemné pohledy, ale tím se opravdu nezabývala. Jako budoucí doktorka se reprezentovala úplně výborně tím, že tady naháněla nějakého kluka, kterého sotva znala a pak se to samozřejmě uteklo, protože Finley Fox přece jenom nikdo neuteče a nikdo ji jen tak nedostane. Lišku taky jen tak nedostanete. Pokud nejste samozřejmě nějaký špičkový lovec. Jméno k ní opravdu sedělo. ,,Nepočkám,” vyplázl na něj jazyk a pokračovala v prchání před tímto obrem. No, obrem, byl zkrátka o dost vyšší než ona, tak ho bude označovat za obra. Kdyby to nebyla až tak formální akce, tak klidně by bez problémů začala sprintovat pryč. Sice tady hrála na baby, ale přece jenom nějaké to vychování měla. Snad. Proplétala se tím davem lidí. Snažila se jim vyhýbat, do nikoho nechtěla strkat a nebo srazit. Samozřejmě, že se musela ohlédnout za sebe, aby viděla, jak moc velký náskok má. Moc ho teda neměla. Byl jí v patách. ,,Je to fér, jednoduše mě nikdy nechytíš,” houkla na něj dozadu a otočila hlavu zpět dopředu, přece jenom by měla dávat pozor na cestu. Než si stihla uvědomit, že před ní stojí nějaký tlouštík, kterému se nestihne vyhnout, tak do něj vrazila, což ji opravdu zbrzdilo. Už začala vrávorat, jelikož málem ztratila rovnováhu, jak do něj napálila. Sice neběžela, ale stále šla velmi opravdu rychlým tempem. ,,Pardon, pardon, já se omlouvám. Nechtěla jsem do tebe vrazit,” vyhrkla okamžitě směrem k silnějšímu chlapci v černém obleku. Bylo ji jasné, že ji teď Ruben chytí. V tuhle chvíli, ale byla ráda, že neskončila na zemi na zadku, neměla k tomu daleko. Přece jenom si ty svoje šaty tak úplně nechtěla poničit. Dala za ně trochu víc peněz než normálně. Ještě v tuhle chvíli děkovala, že ten chlapec nedržel v ruce žádné pití, které by pak na ní celé skončilo.
we're all crazy, i believe, just in different ways
#ffff00
Finley M. Fox
Poèet pøíspìvkù : 72
Join date : 20. 01. 20
veľký braček Lincoln & kvetinka Tabbs
Nakoniec to vyzerá, že Lincoln sa priatelí len dobrými ľuďmi, čo bol práve dôkaz v Tabithe. Samozrejme to nehovorí len preto, lebo odpoveď o kvetoch mala takú, akú vlastne chcela (a možno aj lepšiu) ale preto lebo bola naozaj milá. Pôsobila na ňu ako také slniečko, ktoré sa v jednom kuse len usmievalo. Naozaj sa bála toho, že táto dievčina bude úplný opak toho čo si predstavovala ale vyzerá to tak, že tentoraz sa mýlila. Ešte, že tak. Nechce aby sa Lincoln priatelil alebo len stretával s nejakými zlými ľuďmi. Čo sa ona nesnažila nejak rozhodovať, pretože podľa nej, aj keď je niekto nepríjemný na niekoho druhého alebo sú.. zlí ako by to niekto pomenoval, kvôli niečomu takí byť musia. Preto nechce nikoho hádzať do vreca s nápisom zlý, lebo jej to nepríde správne. Alebo sa aspoň snaží. Tabitha ju ale potešila aj jej slovami, ktoré s ňou vlastne súhlasili v tom, čo hovorila. Tak konečne niekto, kto ju chápe a má to ako ona. Vyzerá to tak, že s touto dievčinou sa rada stretne aj niekedy inokedy, samozrejme ak to bude aj ona chcieť.
V momente ako sa objavili v sále, sa jej pohľad presunul (samozrejme, keď si obzrela celú tú výzdobu, ktorá sa tam nachádzala a ktorá bola naozaj nádherná) na výstavu, kde sa nachádzala jej fotka Tempy, ktorá jej našťastie pomohla. Bolo pár dievčat, ktoré chcela osloviť a s ktorými si bola istá, že by sa jej na to hodili a Tempa bola práve medzi nimi. Preto bola rada, že hneď súhlasila, čo jej dosť pomohlo, keďže sa nemusela zapodievať s čakaním na ostatné odpovede od ostatných dievčat. Videla, že tam je dosť ľudí, čo samozrejme Lincoln nezabudne okomentovať, kvôli čomu sa na neho mierne usmeje, viac ale v tom momente nedokáže. Keď vidí, koľko ľudí tam je, jej telom prebehne ešte väčšia nervozita, než predtým. Sama si myslí, že tá fotka vyzerá skvelo, Tempa tam je nádherná ale aj keď nechce, stále ju zaujíma názor ostatných ľudí. A práve ten názor ju desí, aký bude. Otočí sa na Tabbs, ktorej venuje tiež úsmev, než prikývne. „Najprv som nechcela ale.. nakoniec som si povedala, že to spravím. Dúfam, že to bol dobrý nápad,“ povie, pričom poslednú vetu povie tichšie než to ostatné, skôr ako keby si to povedala pre seba, než pre ich uši. Tá skleslá nálada, ktorú ale na tú chvíľu mala, sa vytratí tak rýchlo ako sa aj objavila. Jednoducho si z hlavy vytesnila obavy (alebo sa o to aspoň pokúsila). Poteší ju ale, keď počuje, ako veľmi chcú vidieť jej fotku, čo je ďalší dôvod, prečo sa možno ukľudnila. Na Lincolna je zvyknutá a u Tabithy sa cíti príjemne, takže jej to až tak nevidno. Nad Lincolnovou otázkou sa rovnako zamyslí ale v odpovedi ju preruší Tabitha. Vlastne nepreruší, ani nestihla vymyslieť, kam by vôbec mohli, ona to urobila prvá. Pri jej ponuke sa jej ale kútiky zdvihnú hore, do úsmevu, pričom sa otočí na fotokútik, ktorý sa tam nachádza tiež. „Ten nápad sa mi páči,“ povie, než sa späť otočí na nich dvoch. Je si istá, že Lincoln s tým súhlasí, pozná ho, preto ho vezme za ruku, pričom za tú druhú vezme Tabithu a so smiechom, ktorý opustí jej ústa si to zamieri k spomínanému fotokútiku, pri ktorom vidí, že sa nachádza dvojica, ktorá ale vyzerá, že to o malú chvíľu opustí, takže nebudú musieť ani dlho čakať, čo určite nevyhovuje len jej ale aj jej dvom (dočasním) spoločníkom.
#ff9999
Theodora Silver
Poèet pøíspìvkù : 96
Join date : 22. 09. 17
N O R A
Setkání dvou dívek sledoval pouze po očku. Už po prvním slově věděl, že nebude rozumět ani ťuk, a tak neviděl důvod se o něco snažit. V poklidu proto obrátil svou pozornost zpět k řadě uměleckých děl a nechal na sebe dýchat jejich atmosféru, kterou v tomhle stavu vnímal mnohem silněji, než obvykle. Když se jménem stále neznámá dívka krůčkem přisunula zpátky k němu, povytáhl s jemnou zvědavostí obočí, jakoby se ptal, zda-li by neměl o něčem vědět. Tento výraz však vzápětí zmizel v přátelsky pobaveném úsměvu. Musel trochu našpicovat uši, když nedaleký chlapec, který očividně patřil k autorce obrazu, hodnotil její dílo. Sám se nad tím mírně pousmál, ale o dost více ho zajímal názor Nory. Když promluvila, tu a tam souhlasně přikývl a nakonec naklonil hlavu zlehka ke straně, aby se mu snad na to dílo lépe koukalo. "Líbí se mi ta surovost provedení, oproti které stojí dle mého názoru vlastně docela jemná poetická myšlenka," dostane ze sebe nakonec pomalu a líně a třepotavě přivře oči, jak se snaží obraz před sebou trochu rozmazat, aby zahladil stopy po technice a mohl si bez ruchu prohlédnout pouze to, co na plátně bylo vyjádřeno. Rukou v kapse přitom zašmejdil o něco hlouběji a nahmatal tam polorozpadlou poloprázdnou měkkou krabičku od cigaret. V ten moment jakoby se vzpamatoval. Zlehka nad sebou zavrtěl hlavou a pohled stočil zpět k dívce vedle sebe. "Ehrm," odkašlal si náhle nejistě. "Omlouvám se, ale budu se muset vzdálit," vypravil ze sebe s omluvným úsměvem na rtech a jednou rukou ledabyle mávl někam do strany, přičemž tou druhou sevřel krabičku ve své kapse ještě o něco pevněji. "Třeba na sebe ještě narazíme," dodal neurčitě a pohledem zatěkal po přeplněném sále, přemítaje nad tím, jestli se sem ještě vůbec vrátí. Množství lidí, které od jeho příchodu značně narostlo, mu nedělalo zrovna dobře. Nakonec Noře věnoval poslední úsměv a značně nejisté mávnutí rukou a svižným krokem vyrazil k východu. Kdo ví, co způsobilo jeho náhlou změnu nálady, možná všechna ta díla, která jeho nitro uvrhla do jisté melancholie, možná jen jeho přirozená vrtkavost. Ať už tak či onak, zanedlouho se ocitl na čerstvém vzduchu, kde se zhluboka nadechl, jakoby ho právě někdo hodnou chvíli držel pod vodou, vytáhl z kapsy jednu z prastarých cigaret šetřených pro zvláštní příležitosti a odklidil se někam do ústraní, kde bude ponechán svým vlastním myšlenkám, dokud si je pěkně nesrovná.
Anonymní
Anonymní
A I R A
Kendrick s tým len musel súhlasiť. Nemusel ale tiež chcel. Myslel si, že tento večer by mal patriť im a nie len na spomienku na Sao alebo na niekoho iného. On bral túto príležitosť konečne ako niečo, kedy by mohol spoznať dievča a predovšetkým také dievča akým bola práve Aira. Musel sa zamyslieť nad tým, čo povedala. Mala asi pravdu. V tomto mini bare niečo podobné nebudú mať možnosť ochutnať. No možno to bol dôvod k tomu, aby mohol premýšľať nad tým, že by sa mohli ešte niekedy stretnúť. Hoci to všetko bolo práve na nej, on nechcel na nič tlačiť. Pretože večer sa len začal. „Tak to určite musíme niekedy vyskúšať v nejakom podniku v bare čo ty na to? V meste. Kedy by sme ochutnali všetky možné farby!“ povedal Kendrick pričom sám seba by mohol udrieť do hrude a pripomenúť si to, na čo myslel pred malým okamihom, že by to bolo príliš rýchle rozhodnutie ju takmer okamžite pozvať na ďalšie stretnutie keď ešte ani len jeden z nich nevie, ako dopadne toto. Ale to bol Kendrick. Jednu vec si mohol myslieť no napokon aj tak vyslovil niečo iné. Potom sa musel zasmiať nad tým, ako sa snažila z jeho mena vytvoriť niečo čo by bolo o niečo kratšie ako slovo Kendrick. No prekvapilo ho, že dokázala z toho vytvoriť niečo, čo ešte nemal možnosť počuť. „Rick? To je niečo čo sa používa príliš často.. to ani nemám rád. Ken je asi najjednoduchšie tak mi hovorí mnoho ľudí ale Drick? To som ešte nepočul! Je to naozaj zaujímavé. Môžeš byť jediná, kto mi tak hovorí..“ venoval jej jeden úsmev a potom musel samozrejme niečo dodať. Pretože táto veta bola pre niekoho ako bol Kendrick až príliš normálna. „Napríklad moja mama mi hovorí Ken, Kenik, Kendriček.. ale to by asi nebolo príliš dobré počuť.. lebo by som sa bál, že by som ti odpovedal.. ano mami?“ zasmial sa Ken a musel sa na malý moment pozrieť do zeme, pretože ten úsmev z jeho tváre sa v jej prítomnosti nachádzal naozaj po celý ten čas. „Dakujem ti. Vlastne som si zobral prvú vec, čo mi padla do oka. Divila by si sa čoho som schopný! Mohol som si zobrať aj svoj prevlek spidermana. Určite by si ma takmer okamžite spoznala..“ povedal so smiechom Kendrick a tento tanec mu prišiel príjemný. Nemyslel si, že niekedy by niečo podobné mohol zažiť. Tancovať s nejakým dievčaťom a určite nie s tak krásnym dievčaťom ako bola práve ona. Možno si to ani neuvedomovala ale on sám si uvedomoval, že mal obrovské šťastie že to mohol byť on, kto sa stal jej spoločnosťou. „Vieš… stále nechápem ako si mohla súhlasiť. Vieš ako to myslím. Pretože je vidieť, že ty si úplne iná liga ako ja Aira. O teba by sa mnoho mužov dokázalo pobiť...“ povedal s úsmevom na perách Ken pričom to myslel úprimne. Ona by mohla byť kráľovnou školy a on? Nejakým šaškom, ktorého jediná práca je len rozosmiať nejakých ľudí. Ale nechcel aby teraz odišla to rozhodne nie. Následne len počúval to, čo ona vystavovala a už sa tešil na ten moment, kedy bude môcť vidieť ten výtvor. „Tak to si určite rád pozriem! Je to výborný nápad.. aké to bolo? Nebolo to ťažké fotenie? Je to ťažké fotiť zvieratá? A čo sa týka hudobného nástroja.. ničomu sa nevenujem.. nemám na nič talent..“ zasmial sa Kendrick pričom to bola pravda. On v tomto nevynikal. Jediná vec, ktorá mu skutočne išla bolo kreslenie, maľovanie a predovšetkým tá socharina ktorej sa rozhodol plne venovať. „Ja som sa rozhodol vystavovať jednu zo svojich starších prác. Jedná sa o dvoch dráčikov, ktorí sa objímajú.. vlastne radšej ti to potom ukážem! Nechceš sa potom aj odfotiť? Hoci teraz tam je asi mnoho ľudí.. hoci mám dokonalý nápad..“ zasmial sa Kendrick a nechápal, prečo mu niečo podobné nenapadlo skôr. „čo keby sme sa vykašľali na také fotenie a urobili si niekoľko fotiek na výstave alebo s ľudmi? Za ich chrbtom by sme mohli robiť šaškoviny.. videla si dokonca tú uličku?“ povedal Kendrick pričom on ani nevedel, že to je ulička zamilovaných. „Aj tam by sme mohli ísť..“ povedal s úsmevom na perách a v očiach mal iskričky, chudinka možno si myslela, že by Kendrick chcel urobiť ten prvý krok a pobozkať ju. Ak by vedela, že on nemá ani len to najmenšie poňatie o tom, čo všetko tam ľudia robia, tak by sa mohla zasmiať spoločne s ním.
Kendrick Rosenblad
Poèet pøíspìvkù : 52
Join date : 03. 06. 19
tanečník Aksel
Arthur se s žádnou holkou nepral, teda pokud nepočítáme hry. Samozřejmě. ,,No, jasně, že jo. Já bych ji odpustil a podepsal bych se jí třeba na mobil,” zasmál se i on. Viděl se, jak v tomhle kostýmu rozdává autogramy a i úsměvy na všechny strany. Vlastně úsměvy rozdávala už v tuhle chvíli, pokud teda neměl v puse nějaké to jídlo, že ano. Zkrátka hrdina snů, kdo by nechtěl, aby ho zachránil z nebezpečí. I když Arthur vás dokázal zachránit leda před přejedením tím, že by si za vás to jídlo dal. ,,Kompliment to taky nebyl. To byl fakt. Musíš uznat, že mám pravdu,” broukl k Akselovi. Netušil moc, jak zalitchotit dívce. Gentleman sice byl, ale lichotky mu opravdu neřekl. Kdyby jste si od něj vyslechli, že vypadáte jako princezna Leila, tak to berte jako lichotku, ano? ,,Taky si myslím,” kdyby musel, tak se klidně za Aksela i popere, ale to opravdu nehrozilo. Zřejmě útěk zvolí dva, mohou tedy utíkat spolu. ,,Já se snad dokážu snadno schovat v davu, ale nevím, jak ty,” ušklíbl se pobaveně na svého vyššího kamaráda. Arthur rozhodně patřil mezi ty menší jedince nebo ty s průměrnou výškou. ,,Neví to, ještě jsem jim to neřekl. Oba mě zabijou, když zjistí, že jsem šel na společenskou akci v tomhle,” ukáže opětovně na svůj kostým Kapitána a zavrtí hlavou. Jeho prarodiče se budou, tak trochu i za něj stydět. Nevadí, přesto ho budou milovat i nadále, přece jenom je to jejich milovaný vnouček. Věděl, že tajemství s kostýmem odhalí z fotek a videa z koncertu, které jim slíbil, takže se na to musel připravit, až si od nich vyslechne přednášku o správném chování. ,,Jako kdybys na tom nebyl stejně," ušklíbl se na Aksela a pobaveně do něj drkl. Zkrátka jejich mozky na tyto normální věci vůbec nejsou. Vypočtou ti mega složité příklady nebo odříkají celou teorii třesku, ale to, že měli dneska zajít k doktoru nebo nakoupit, to už jde zcela mimo ně. ,,Kdyby tam nic neměli, tak si udělají ostudu,” zahudroval s zavrtěním hlavou. To už se nacházel právě u minibaru. Nabíral si jednohubky. Musel jich mít velkou zásobu. Někdo se posilňoval alkoholem, Arthur zase jednohubkami. ,,Abych pravdu řekl, tak docela jo. Přece jenom, co když to špatně zahraju?” povzdechl si s nejistým zavrtěním hlavou. Sice trénoval, ale tréma tu byla i tak. O chvilku později už poslouchali toho neznámého človíčka, který hrál na piáno. Nezněl špatně, ale byl trochu depresivní. Pokračoval v ládování jednohubek. Jeho zásoby se výrazně ztenčily. Otře si prstami zmiňovanou pomazánku z nosu. ,,Díky, kámo, co bych si bez tebe počal,” ušklíbl se velice pobaveně. Nebudeme si lhát, Arthur byl docela messy žrout. Většina jídla, co kdy jedl skončilo na tričku a nebo na obličeji. Teď moc gentlemana nepřipomínal. ,,Přesně tak. Já taky ne, takže pořád mám naději, že tam bude nějaký vesmír. Usuzuji podle toho, co jsem zahlédl koutkem oka,” Aksel ho moc dobře znal, že mu bylo jasné, proč je zklamaný z fotovýstavy. Arthur může jen doufat, že někdo z spolužáků má stejné myšlenky jako on. Možná by mohl začít zkoušet fotit vesmír a pokud bude nějaká podobná akce, tak může začít vystavovat svoje dílo. Možná by tím dokázal oživit svoji práci. Kdo ví, třeba opravdu jednou popadne foťák a bude fotit vesmír. ,,Opravdu budou čumět,” přitakal souhlasně s uchetnutím, ,,tak to díky za podporu. Pak to můžeš poslat na Failarmy a třeba z toho budeme mít něco.” Zasmál se, nedivil by se, kdyby se na tomto youtubovém kanálu objevil. Naopak byl by z toho velice nadšen. To už bylo v sále ticho. ,,Myslíš?” nasadil výraz hoden vědátora a zkoumavě si prohlížel chlapce, který momentálně nehrál. To už jeho pohled zakotvil na menší blondýnce. Nechápavě ve stejnou chvíli se podíval na Aksela. ,,Třeba je opravářka a jde vyřešit ten jeho technický problém,” pronesl dost nejistě a pozoroval dvojici. To už zaslechl znovu piánu a i zpěv blondýnky, tak uznale přikývl hlavou. Nezněli vůbec špatně. Do rytmu se rozhodně nevrtěl, měl hodně práce s dojezením jednohubek. Přikyvoval akorát hlavou, to zřejmě muselo stačit. Když dozněla hudba, tak se pokoušel s volnou rukou tleskat o kolena. Neznal je vůbec, ale zněli docela dobře. Byl to pěkný kulturní zážitek. To už se otočil na Aksela a otevřel pusu, jelikož mu něco chtěl říct, ale jeho nejlepší kamarád mu doslova četl jeho myšlenky. ,,Přesně tohle jsem taky chtěl říct. I když u Marvel soundtracku si moc nezazpíváš, bys musel tancovat,” zasmál se i on nad tou představou svého nejlepšího kamaráda. ,,Bylo to dobrý. Další? Teď se bude už celý večer jen zpívat, ne?” zeptal se svého nejlepšího kamaráda a hodil jednu z posledních jednohubek do sebe. ,,A kdo to bude?” položil mu další otázku. I když bylo pravděpodobné, že ani jednoho vystupujícího beztak nebude znát, ale zeptat se může. To není na škodu.
i would like to die on Mars
#99ccff
#99ccff
Arthur Lewis O´Finn
Poèet pøíspìvkù : 64
Join date : 29. 10. 19
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru