Sister from another mister, Leonna + Najlepší travel buddy Meg (a okrajovo A&A)

Moc se mu nelíbilo, že Betty předpokládala, že se z něj po pár skleničkách stane jeho „divočejší“ verze.  Byla by to pravda, kdyby se před ní napil, ale slíbil si, že to neudělá, dokud nadobro neskončí s těmi prášky. „Až ty mě uvidíš s alkoholem v ruce, nebude se dít nic zvláštního. Neboj se,“ zvážněl. Nechtěl, aby z něj měla strach. Mohl to jen tak přejít a nevyjadřovat se k tomu, ale nedokázal to. Potřeboval Betty ujistit, že ho v žádném případě neuvidí tak, jak by se jí to dost možná nelíbilo. „Někdy si spolu skleničku určitě dáme,“ nepřítomně se usmál. Přemýšlel totiž nad tím, jak skvělé bude, až si bude zase moct dovolit dát kapku alkoholu a přede všemi se kvůli tomu neponížit. Betty byla vážně rozkošná. Nejradši by jí tu čokoládu z úst smyl něžným polibkem, ale nedokázal odhadnout, jak by na to reagovala, a tak ji nechal udělat to samotnou, díky čemuž měl příležitost vidět další její neskutečně roztomilé počínání. Culil se na ni přitom jak měsíček na hnoji, a když se jí čokoládu podařilo slíznout a vzala si od něj svůj drink, pohladil ji na rameni a zamilovaně se jí zahleděl do očí, nedokázal si pomoct. U výstavy spolu strávily nemálo času, po kterém se oba rozhodli dopřát si trochu soukromí venku. Když vyšli ze sálu ven, automaticky sáhl po Bettyině ruce a jejich prsty se propletly. Ucítil její chladnou kůži a ustaraně na ni pohlédl: „Betty, vždyť jsi úplně studená.“ Začal si sundávat bratrovo sako a přehodil jí ho přes ramena. Bylo mu úplně ukradené, jestli bude protestovat. Hlavní bylo, aby za tuhle procházku nezaplatila svým zdravím. Jemu bylo v košili tak akorát. Byl jedním z těch, kdo vždycky nosil o vrstvu oblečení méně než všichni ostatní, protože mu neustále bylo teplo. „Promiň,“ vyjekl, když ho upozornila na to, že na sobě měla docela vysoké podpatky. Tohle mu vážně nedošlo. Dalo by se říct, že byl obyčejně dost vnímavý, ale tohle si jaksi nechal ujít. „Tak to musíme rychle vyřešit,“ zasmál se a popadl ji do náručí, načež se s ní rozběhl k nedalekým opuštěným houpačkám, na které dopadala jen trocha světla pouliční lampy, což nabízelo jistou intimitu. „Prosím, slečno,“ opatrně ji položil na zem. Byla pro něj jako pírko, vždyť byla asi o polovinu menší než on, navíc byl zvyklý na nošení různých těžkých věcí v práci. Momentálně žádnou brigádu neměl, ale v létě pomáhal v jednom národním parku, kde se dost nadřel. Letos o prázdninách by rád někam vzal Betty. Znal tolik úžasných míst, která ještě nikomu neukázal. Samozřejmě rád cestoval sám, člověk se tím lecčemu přiučil, ale přeci jen v páru je to daleko větší zábava. Posadil se na houpačku a několika pohyby nohou ji uvedl do pohybu. Jen se tak zlehka pohupoval a užíval si přítomný okamžik. „Máš vlastně nějaké sourozence?“ napadla ho tato ne zrovna zajímavá otázka, kterou jí dřív nebo později položit musel, protože o její rodině zatím nic moc nevěděl. Vždyť teprve dnes padla první zmínka o její sestřenici Lilith, ale to bylo všechno. Chtěl vědět víc. „Já už si to bez nich nedokážu představit. Doma by bylo hrozné ticho,“ uchechtl se při vzpomínce na Elijahovy časté kytarové koncerty a Tobiasovo zpívání ve sprše a zahřálo ho to u srdce. Rodina pro něj byla tím nejdůležitějším a zajímalo ho, jaký vztah k rodinnému životu má Betty. Ne že by s ní plánoval deset dětí – sám ani nebyl jistý tím, zda nějaké vlastní děti chtěl – jen ho zajímalo, v čem všem si s Betty byli podobní.

Během chvil, kdy si ji prohlížel, ona si prohlížela jeho, přičemž často vyhledávala pohledem doplněk, který sdílí barvu s jejími šaty, ovšem příliš klidu v těchto momentech nepociťovala, protože byla akorát unešená z toho, jak mu ten elegantní styl sluší. Přeci jen to nebylo něco, na co by byla extrémně zvyklá, vzhledem k oboru, co studuje, a k povaze její brigády… to spíše všechny vídala ve sportovním oblečení, popřípadě v nějakém casual stylu, ale elegantních akcí se příliš často neúčastnila, no s někým, komu to sluší jako právě dnes Darrenovi, by pravděpodobně měla přehodnotit své cíle návštěv. Jakmile ale padla zmínka o manželství, div nevykulila očka překvapením, a spěšně vyhledala pohledem jeho tvář, kde kupodivu nalezla utěšení v podobě jeho pobaveného úsměvu. Už z tónu jasně slyšela, že jen žertuje, ale stejně ji překvapil a skrýt to nedokázala, až když ji obdařil oním širokým úsměvem, tak se dokázala zklidnit. Bohužel na ni celá cesta od paniky po klid byla dost znát, proto se rozhodla rychle něco říct, než aby mu dávala prostor ji akorát více rozhodit. „Nejdřív děti a až teď manželství, nemělo by to být naopak?“ v tázavém gestu nadzdvihla jedno obočí, ale široce se na něj usmívala. Bylo ironické, jak snadno se jí nyní dělaly narážky na zmínku o dětech, co Darren utrousil v čajovně, když v ten moment byla… zaskočená stejně jako teď. Ne že by si nedokázala představit s někým společný život či byla někým, kdo zásadně protestuje proti takovýmto závazkům, nebo by si snad nedokázala s Darrenem představit víc než jednu další schůzku, jen nebyla zvyklá o takových tématech žertovat, zcela očividně na rozdíl od Darrena, který v tomto tématu vypadal jako ryba ve vodě. „Rozhodně, měl bys mít nějakou intuici novináře, ne?“ veledůležitě se na něj zadívala, jak kdyby právě přišla s argumentem století, nicméně pobavený úsměv na její tváři jasně naznačoval, že je to jen součástí podpichování a o jeho novinářské intuici nepochybuje. Jak by mohla, když nic z jeho práce pořád nečetla a ani ho neviděla… v akci, nebo jak se tomu dá říkat. Bohužel pod Darrenem v akci si momentálně spíše představil nějaký večer v baru, nad čímž jemně svraštila obočí, protože to opravdu bylo to poslední, nad čím dnes (a kdykoliv jindy) chtěla přemýšlet, ale od toho ji naštěstí Darren zachránil, protože jak k ní přistoupil, schopnost přemýšlet na moment ztratila, a jen na něj poměrně odevzdaným pohledem koukla. Nejenomže byl u ní tak nebezpečně blízko, on i nadále pokračoval v tématu porna, čímž ji absolutně dostával do úzkých. „V noci spím, jako normální člověk,“ vysoukala ze sebe a uvolnila se, jakmile se vzdálil na původní pozici, díky čemuž se dokázala ohnat poznámkou o jeho nočních dobrodružstvích. Na rozdíl od ní, jeho to příliš nezasáhlo, ba naopak to vypadalo, že mu spíše nahrála, protože to bez mrknutí oka obrátil proti ní. „Možná bych radši koukala… na normální filmy, jako to dělají lidi, když si chtějí společně něco pustit,“ po několika vteřinovém mlčení se konečně odhodlala něco říct a přesně, jak Darren očekával, téma stočila kamsi stranou, protože ačkoliv nebrala porno jako zplozence pekla, které by se mělo zakázat a každý, kdo na to jen klikl, by měl shořet ve věčném ohni, nepředstavovalo to pro ni komfortní téma, o kterém by se chtěla bavit s nějakou kamarádkou, natož s Darrenem. Těžko říct, zda to nechtěla řešit, protože to byl chlap, nebo protože to byl… inu, on. Raději tedy přešla na vyjednávání podílu z výhry ve sportce a sice nadhodila velice neférovou nabídku, ale to byl samozřejmě jen trik, aby ho nalákala na vyšší částku, než jí nabízel původně, a jak se jí to skvěle podařilo. „No dobře, těch třicet beru,“ prohlásila nakonec se širokým úsměvem, protože 30 % je alespoň v jejích očích opravdu slušný obnos peněz z jakékoliv částky, co by se dala považovat za výhru. Pravděpodobně to bylo tím, v jakém prostředí vyrostla, ale i z toho podílu by byla šťastná, holt peníze jsou potřeba, to se jim upřít zkrátka nedá.
„Tak doufám, že jsem ti zlepšila večer, když si je konečně slyšel,“ ušklíbla se na tu herečku, se kterou zamířila na ples, a lehce nad ním zakroutila hlavou. Tenhle moment bude pravděpodobně patřit k těm chvilkám, co se jí vkrádají do myšlenek, když se snaží soustředit na jiné věci, proto si pohled na teatrálního Darrena užila, než se začal tvářit opět normálně, což mu ve výsledku slušelo přeci jen o něco víc, takže dost možná se i ten pohled později vkrade do její mysli. „Nikdy, to bych si nedovolila,“ odvětila a tentokrát tou herečkou byla ona, nicméně se na něj brzy pousmála, protože o tomhle až tolik vtipkovat nešlo. Mohl na ní mít různé poznámky, které možná plynuly z těch jejích, ale gentlemanem zkrátka byl, o tom nemohlo být pochybností. Dobrá, možná v ten den, co se potkali, by se u ní pár pochybností našlo, ale během těch oficiálnějších schůzek vše vynahrazoval, lépe řečeno se jí ukazoval v tom opravdovějším světle než ve světle po pár pivech. Však si jí odvedl až ke dveřím jejich odvozu, otevřel jí dveře a mnohé další situace, po kterých by musela být opravdu hloupá, aby prohlásila, že není gentlemanem, proto z této poznámky bylo cítit více upřímnosti, než asi zamýšlela. No co, nemůže ho pořád jen urážet, že? „Myslíš, že je možné si tě s někým splést?“ ačkoliv se to skoro nabízelo jako rýpavá poznámka o tom, že je Darren číslo, kterého si s nikým nespletete, podala to jemnějším tónem, takže to vyznělo jako pseudo lichotka, ale přeci jen tuhle si Darren rozhodně zasloužil. Dalo by se na něj použít spoustu charakteristik, ale rozhodně nebyl zaměnitelný s někým jiným, což byla i jedna z věcí, která se jí na něm líbila. Nebyl jen jedním z davu, který by se řadil k těm typickým ze spolku, ale byl něčím jiný a byl svůj, to na lidech měla ráda, takže tohle byla opravdu zasloužená pochvala. Navíc nechtěla, aby v jejích předchozích slovech hledal něco víc než pouhý vtip, žádná nespokojenost se za tím neskrývala, bylo jí hezky s tím Darrenem, jakým je nyní, takže necítila potřebu ho měnit či cokoliv takového. „Někdo to s tebou zkusit musel,“ aby toho hrdličkování nebylo přespříliš, teď už se vrátila zpět k podpichování, a věnovala mu pobavený úšklebek, no oči jí prozrazovaly – zcela očividně byla ráda, že ho zvládá dobře. Tomu nasvědčovala i debata o placení při jejich další schůzce, kterou poměrně dobře vyřešili, než se dostali k tanci, hlavně tedy k té absolutní blízkosti, čímž všechno ostatní přestalo být důležitým. V ten moment jako by celý svět pro ni zmizel, ona úplně zapomněla na všechny ty otázky, co jistě přijdou, když je někdo z jejich přátel uvidí, a jen si užívala tu blízkost… dokonce se ani nevzmohla na pořádnou poznámku. „Občas to umím,“ zlehka pokrčila rameny a byla opravdu ráda, že do toho víc nerýpal – zkrátka gentleman. Pak už se jen mlčky nechala unášet rytmem hudby, než jejich taneční moment skončil, a oni se rozpojili, i když ne tak úplně. Upřímně, asi by s ním zvládla protančit víc než dva tance, ale na tom teď nesešlo. Za ručku, což jí po té blízkosti při tanci ani nepřišlo nijak zvláštní, se vydali ke stolku, aby si vzali své nápoje – Cass se rovnou z půllitru i napila, protože si trochu osvěžení z té Darrenovy spalující přítomnosti zasloužila, a následně se dostavili k jedné z větších událostí celého plesu – umělecké výstavě. „Upřímně? Ne, ale myslím, že pár umělců mám na Flickru, tak možná nějaká jména poznám,“ ani sama nevěděla, jak se jí takoví lidé dostali do sledování, ale většinou sledování oplácela, takže se jí mezi fotkami spolužáků ze sportu mihly i fotky soch a podobných věcí. „Co ty?“ optala se, jelikož když Darren poznal zpěvačku, mohl by znát i někoho z výstavy, že? To už si ale všimla fotografie jedné zrzavé holky ověšenou květinami, kterou po chvíli přeměřování poznala. Pro jistotu přistoupila blíž, aby se o tom opravdu přesvědčila, protože takový styl focení od ní nečekala, ale nakonec se otočila na Darrena, který by ji mohl také znát, s jednoduchou otázkou. „Není to Tempa? Studuje se mnou sport, ale že se věnuje pózování jsem nevěděla,“ takže to s jejími známostmi v tomto koutku asi nebude až tak marné. Pohled vrátila zpět na fotografii, konkrétně na jméno autorky, no to už jí nic neříkalo. Vedle této fotografie se nacházely i další, například fotka blondýnky a psa, na kterou se něžně usmála, protože přeci jen lidské pouto se psy je opravdu krásné, ale ani tentokrát ji jméno nic neříkalo. Pohledem přešla i po fotografii od nějakého Wallace a Eleanor, ale k těm úplně neměla příliš co říct, nebyla zrovna vhodným člověkem na kritiku umění, ale s jednou poznámkou přeci jen přišla. „Je zajímavý, jak jde na téhle výstavě vidět různý styl těch fotografů, že každý rád fotí něco jiného,“ to byl pravděpodobně vrchol jejího hodnocení, dál se už dokázala vyjádřit jen o tom, co se jí líbí a co ne, proto dávala spíše prostor Darrenovi.

nejkrásnější kuchařka Nadine & květinová Leo & cherry girl

Poslední vděk vyjádřila Nadine jen lehkým úsměvem, protože nepatřila k těm lidem, co by měli tendenci za každou pochvalu desetkrát děkovat, holt si uvědomovala svou vlastní hodnotu, respektive hodnotu svého umění, nicméně byla slušně vychovaná, proto děkovala alespoň jednou. Kromě toho, že se jedná o slušnou výchovu, to brala i jako možnost, skrz kterou mohla vyjádřit, že si slov chvály váží. Jistě, ona sama je se svým výtvorem spokojená a žádná pochvala ji nepřivede k lepšímu pocitu, naopak žádný hate ji nesrazí níž, o své tvorbě je si jistá, no stejně je pro člověka příjemné slyšet, že se mu vaše umění líbilo a nějak ho oslovilo, protože koneckonců umění je tu od toho, aby ostatní oslovovalo a inspirovalo, alespoň tak to brala ona, byla tedy ráda, když se tento účel plnil. Pak už se obrátila na svou budoucí modelku Leo a přikývla. „Sice nevím, který pokoj je tvůj, ale vždycky ti můžu napsat,“ věděla, že sdílí spolek, nicméně o tom, kde konkrétně Leo bydlí, neměla tušení, nicméně v dnešním světě existovalo spoustu cest, jak se mohly spojit a upřímně, pokud Meg bude mít formát, do kterého bude Leo pasovat, bude o možnost s ní fotit bojovat, takže se jistojistě ozve, i kdyby si měla od Nad vyprosit její číslo. „Není zač,“ jemně se pousmála. Neměla problém mluvit o svých vizích, které se za fotografiemi skrývaly, no ráda poslouchala i vize, které z nich měli ostatní, proto se přeptala na jejich názor. Stačila si povšimnout, že Leo je poměrně mluvným človíčkem, proto ji ani nepřekvapilo, když názory odprezentovala ona, zatímco Nad jen přikyvovala, stejně jako Meg, čímž chtěla vyjádřit naslouchání jejich úhlu pohledu, ale jakmile do toho popisu vtáhla i Nadine, zeširoka se usmála. „To ráda slyším,“ ohodnotila nakonec jejich pocity z fotografie a jemně se zasmála, jakmile padla zmínka o hodnocení fotografií. „Ale i ti, kteří budou podávat vřelou zpětnou vazbu, jsou občas potřeba, navíc je někdy příjemnější slyšet, jak to působí na „normálního“ člověka, než řešit s nějakým kritikem centimetry v kompozici fotografie,“ zlehka pokrčila rameny, protože moc dobře věděla, o čem mluví. Dobrá, s kritikou se nejčastěji setkávala ve škole, kde k nim možná byli o něco přísnější, jelikož chtěli, aby se doopravdy poučili ze všeho, co fotili, ale stejně bylo občas příjemnější slyšet nefalšované pocity člověka než hodnocení, kde se řeší technika. Ano, je to potřeba, ale nehledě na obsah hodnocení, zda je kladné či negativní, vám popis vaší techniky nedá ten dobrý pocit, jako když vám někdo řekne, co v té fotografii vidí a jak na něj mluví, ale to možná byl jen její osobní postoj. „Zlomek dalších děl mám na Flickru, ale když budeš mít čas a chuť, můžeš se u mě zastavit ve spolku,“ nabídla Leo s jemným úsměvem na rtech. Ačkoliv neměla potřebu lidem cpát svou tvorbu pod nos, ráda se o ni podělila, když někdo projevil zájem jako například Leo nyní. U ní ji navíc potěšilo, že si poznámku o ohnivých vlasech nebrala nijak osobně a vzala to jako lichotku – přesně tak to totiž Meg zamýšlela, ta ryšavá hříva bylo rozhodně něco, co dělalo Leo nezapomenutelnou, toho by si člověk měl vážit. Mile se usmála na Nadine, jakmile ji vychválily do nebes jako úžasnou společnost, kterou opravdu byla. Následně se za ručky přesunuly k pódiu do první řady, jako správné fanynky, aby podpořily Viv, jejíž vystoupení bylo skvělé, jak jinak, což dala hlasitě najevo a hřálo ji u srdce, že se k hlasitému povzbuzení přidala i děvčata. Upřímně doufala, že to Viv uvidí a ocení, protože pro ni si přála jen to nejlepší a přesně takové potlesky, jaké jí dopřála Nad s Leo, si zasloužila. „Vzkážu jí to, to se nemusíte bát,“ ujistila obě děvčata s dojatým úsměvem a úplně viděla obličej Viv, až jí o tomhle bude říkat. Byla by jí to šla povědět hned, ale stačil si ji odchytit jakýsi fanoušek, který jí připomínal toho kluka, se kterým vystupovala na minulém plese, nebyla si ale zcela jistá, tak to nechala být s myšlenkou, že se později Viv optá. Pozornost obrátila zpět ke svým krásným společnicím, se kterými se rozhodly ještě chvíli postát u pódia, což způsobil i mladík, který se poměrně neobratně dostal na pódium. Jeho převlek ji zaujal, protože byl asi prvním, kdo se na své vystoupení nějak vystrojil, ovšem oděv hned pochopila, když se ozvala znělka z Marvelu. Musela uznat, že bylo příjemné slyšet to na saxofon a že to chlapci opravdu šlo, proto se jí na rty vetřel úsměv. „Rozhodně,“ odkývala slova Leo, protože do kategorie „zajímavých umělců“ převlek Kapitána Ameriky rozhodně patřil. „Já hlavně nečekala nějaký převlek, ale dodalo to tomu grády,“ souhlasila s Nadine s úsměvem. Navíc bylo příjemné slyšet známou znělku z hrdinského universa, ale o tom se tu nechtěla bavit, proto raději sklouzla pohledem k baru, na který je Nad upozornila. „Pojďme,“ odkývla a následovala Nad, zatímco po očku kontrolovala, zda se drží všechny tři pohromadě, protože v sále bylo koneckonců poměrně dost lidí a čím blíže u baru byly, tím víc se dav zhušťoval. Jak typické. Zatímco se Nad zdravila s jakýmsi blonďákem, který postával s Kapitánem Amerikou – což se nakonec ukázalo, že to nebyl jen kostým na vystoupení, ona bloudila pohledem po okolí, až si všimla tmavovlasé dívky v červených šatech, které by možná i přirovnala k tóze. Poměrně trefná připomínka filmu, na který se společně nedávno dívaly. Ani si to neuvědomila a na rtech se jí objevil něžný úsměv, ale Meredith se bohužel nedívala jejím směrem, nemohla jí tedy mávnout. Z této šlamastyky ji odpoutal hlas Nad. „Já bych to viděla spíš na polosladké, ale s tím bílým souhlasím,“ prozradila svou preferenci a jakmile se k nim zapojila i Leo, každá se chopila vytouženého nápoje. „Na uměním protkaný večer,“ navrhla přípitek a zlehka si ťukla se skleničkami děvčat, než zlehka odpila, aby ochutnala, co si to vlastně objednala. Jemně to poválela na jazyku, aby si vychutnala plnost onoho vína, než konečně polkla, a rty roztáhla do úsměvu, který jasně značil její pochvalu. „Mimochodem, já se od vás na chvíli odpojím, protože jsem zahlédla jednu.. kamarádku o samotě, takže se dál bavte, ráda jsem se s vámi potkala a mějte hezký večer, ale třeba na sebe ještě narazíme,“ rozloučila se s nimi a popřála jim jen to hezké, načež Nad i Leo zlehka objala – přeci jen měly v rukou skleničky a bylo by nepříjemné si polít šaty takto uprostřed večera. Ještě jim jemně mávla, než se od nich definitivně vzdálila a tichým krokem mířila k Meredith, kterou měla v plánu překvapit. Doufala, že byla zaujata čímkoliv, co bylo před ní, a jí si nevšimla, když se jí vynořila za ramenem. Rovnou si cinkla s její sklenkou, pokud ji zrovna neměla u svých úst, a pohledem vyhledala její oči. „Ráda tě vidím, cherry girl,“ něžný úsměv se jí zformoval na rtech a cítila se… inu, kdyby se nad tím zamyslela, byla podobně zaskočená, jako když narazila na Noru, akorát u Meredith to bylo v čemsi jiné, minimálně v tom, že toužila po rozhovoru s ní, alespoň na chvíli, protože netušila, zda tu má společnost, nebo ne. „Můžu si tě na chvilku ukrást, nebo na někoho čekáš?“ pro jistotu se optala, ačkoliv by horkotěžko skrývala mrzutost v případě odehnání, no zatím jí na rtech pořád hrál úsměv. Vlastně si nebyla jistá, zda ji tu dnes uvidí, protože se na ničem nedomluvily, jen se před ní zmínila, že zde bude vystavovat, ale to nebyla žádná záruka, jenže štěstěna očividně stála na její straně.