Patrick so sebou nebol spokojným. Aj z toho dôvodu sa takmer okamžite uchýlil k nejakému tomu drinku a dúfal, že jeho spoločnosť čo sa týkalo práve Alexa ho čoskoro opäť navštívi. Ale rozhodne nebol ten typ, ktorý by mu to zazlieval. Ak chcel byť v spoločnosti tých krásnych dám nemal žiadne námietky dokonca by ho potľapkal po pleci a povedal, že to je dobrá práca, že sa rozhodol dokonca osloviť dve naraz. Ale teraz? Teraz nebol v tej najlepšej nálade. Samozrejme, že by mohol myslieť aj na to pozitívum, ktoré sa tam nachádzalo v podobe blondavej krásky, kedy ho zachránila a tým pádom nevyzeral ako naprostý idiot, ktorý sa rozhodol vystúpiť a pokazil to po pár minútach. No to bolo niečo iné. V momente, kedy mal možnosť utápať sa vo svojich myšlienkach čo stále bolo lepšie ako keby sa mal utápať v alkohole aj ked nikto nevie či sa to náhodou nestane o pár minút tak mal možnosť už vidieť ako k nemu prišiel Alex. „No vážne som nečakal, že ča ešte v dnešný večer vôbec uvidím..“ povedal pričom sa jeho kútik pier na malý okamih stočil do malého úsmevu. Ale len skutočne do malého pretože bude musieť nájsť nejaký spôsob ako si tú náladu opäť nejako vylepšiť. „To si zo mňa teraz kurva robíš srandu alebo čo?..“ povedal Patrick a premeral si ho od hlavy až po päty. „Vážne som dúfal, že si to vystúpenie aspoň pozrieš ale po týchto slovách pochybujem.. pričom by som možno mal byť aj rád, že si tomu nevenoval celú svoju pozornosť..“ povedal Patrick pričom si s ním štrngol a rozhodol sa obsah toho pohára opäť otočiť smerom do svojho hrdla. Pričom sa jeho tvár na malý okamih stočila do zvláštneho úšklebku. Mal rád alkohol, pil ho pomerne často ale tá chuť by vedela každého prekvapiť. No bolo prekvapivé, že v jeho prípade každým jedným dúškom tá chuť bola vždy prijateľnejšia a prijateľnejšia. „však som to pokazil nevidel si to? Hoci možno by som ti to mohol odpustiť, keďže o hudbe nemáš najmenšie poňatie.. no ale teraz.. ak nechceš aby som tu kopol do seba jeden panák za druhým a opil sa a poslal do čerta každého jedného človeka v tejto miestnosti… tak mi urob jednu láskavosť..“ položil ten prázdny pohárik a priblížil sa k nemu pričom svojou rukou sa chytil jeho ramena a potom ukázal smerom na východ. Nemal v pláne odísť to rozhodne nie. Ved ho ešte čakalo jedno vystúpenie ktoré chcel vidieť a vedel, že rozhodne bude medzi prvými v rade rovnako ako to bola práve Viv, ktorá ho podporila. Ale v tejto chvíli? Mal chvíľu čas, keďže ešte pred ňou sa nachádzalo jedno predstavenie. Potreboval sa nadýchať čerstvého vzduchu, na malý okamih zmiznúť z tejto miestnosti a upokojiť sa. Pretože mal pocit, že ak by sa tu nachádzal o nejaký čas dlhšie, tak by to rozhodne nedopadlo najlepšie. „Potrebujem takmer okamžite na pár minút vypadnúť von. Pretože neručím za seba. Takže ideš so mnou alebo tu ostávaš?“ jemu by nerobilo problém ho tu nechať, určite by si našiel zábavku ako by ten čas využil no potom čo by Patricka prinútilo vrátiť sa späť do miestnosti? Bola tam šanca aj k tomu, že by sa po tomto vystúpení už rozhodne nevrátil do vnútra. Snažil sa o nejakú zmenu v jeho myslení, kedy by sa sústredil na nejaké iné veci ako na to, čo sa stalo pred malým okamihom. Z toho dôvodu prešiel už smerom k dverám, pričom v malej šatni si zobral svoje sako a následne vyšiel von. Pozrel sa za seba či sa rozhodol Alex k tomu aby ho nasledoval. Určite by mu nemal za zlé ani to, ak by sa radšej ocitol v miestnosti a prezrel si všetky tie výtvory no Patrick potreboval ten čerstvý vzduch k tomu aby sa mohol trocha upokojiť. „Je mi to ľúto. Sám vieš ako tieto veci vlastne vnímam… chcem myslieť na niečo iné. Videl si už fotku sestry? Mám sa na čo tešiť? Pretože mám pocit, že tam aj tak zavítame nemám pravdu? Ale ešte predtým by som si chcel pozrieť jedno vystúpenie ktoré pôjde asi ako ďalšie. Hoci nemám ani najmenšie poňatie..“ povedal Patrick pričom ak by mal pri sebe nejakú cigaretu tak by si ju z tých nervov určite zapálil. On sám toto robil hlavne pre seba. Už len z toho dôvodu, že nemohol sa uchýliť len k alkoholu pretože tento večer by nedopadol najlepšie. „Nemáš náhodou cigaretu?“ povedal Patrick smerom k Alexovi.

Zajímalo by ho, čím by ho mohla tato milá osoba vyděsit… nějak si nedokázal představit, že by někdo jako ona mohla mít nějaké to temné tajemství… Stejně jako on. On sám měl tajemství které zná jen pár lidi. Například jeho nejlepší kamarád Seth… ,,Proč..? Podle mě na tom není nic špatného se pochlubit…” řekne se smíchem. On by se rozhodne chlubil… ,,To já se pochlubím, že jsem byl na plese s holkou co jde na mistrovství v baletu..” řekne a mrkne na ní.. dobře to si možná dělal jen srandu, protože komu by to sakra říkal. Ale pokud si na to někdy vzpomene a budou o tom nějak mluvit rozhodne to zmíní… Jamie měl taky pocit že Lilith už zná, ale stejně pro něj bylo brzo s něčím se svěřovat, prostě věděl že na to není ta správná chvíle… Není to s ním vůbec jednoduchý, naštěstí dneska je všechno v pořádku a nemusí to řešit…,,Většinou hraju jako quarterback nebo fullback… Asi si tě nedokážu představit hrát no..” řekne se smíchem.. Jamie takové rodinné akce neměl. Jejich rodina sice pořádá různé večírky, ale nikdy nic takového. Možná by tam i zašel. Představa jak jeho matka hraje fotbal byla celkem komická.. Takže to by asi neodmítl. Co se týkalo večírků pro bohaté lidi a jejich dětičky.? No na to moc nebyl.. Nějak si neměl s těma lidma co říct a vždy se tam nudil.. Takže tam raději rovnou nechodil… ,,Můžeš se někdy přijít podívat na zápas až budeme hrát..” mrkne na ní. Jo to by mu nevadilo. Klidně mohla přijít i někdy na trénink když jí ten fotbal tak bere… Jamie měl zvláštní vztah se svou rodinou. Měl je všechny rád, ale nejvíc asi své tři starší sestry.. Matka byla šílená podle něj a otec.? No tomu je všechno jedno. Nikdy s nima nechodil na zápasy ani nic takového. Nikdy ho otec nehnal k fotbalu. Oli ho hraje prostě, protože chce. NEchce se nějak srovnat s tím když mu doktor doporučil aby se vyhýbal sportům.. Přesně žijí jenom jednou a proto by měl život žít tak aby nikdy ničeho nelitoval. Prostě když něco chce udělat jde a udělá to, občas to má třeba i špatné následky, ale ví, že kdyby to neudělal litoval by ještě víc.. ,,Přesně… Máš něco co by si chtěla vždy zkusit, ale nikdy si na to nenašla odvahu.?” neví jak se k tomu teď dostal, ale prostě ho to nepadlo. On pár věcí měl a tak ho zajímalo jak je na tom Lilith… ,,Myslím že kdyby si tu dnes zpívala mohla bys všechny zastínit, takže raději nezpívej..” řekne se smíchem.. Dělal si z ní jen srandu. Nemyslel to zle. SAmozřejmě pokud by chtěla zpívat klidně mohla. Možná by se k ní i přidal, ale věřte mi.. Jamie opravdu neumí zpívat… Bylo chytré se na chvilku vzdálit, protože lidí tam vážně bylo hodně.. Koukli ještě na jedno vystoupení a Jamie se rozhodl vydat se k výstavě… On taky ty jména znal, ale s nikým ještě asi ale nemluvil. Nebyl si teď nějak extra jistý.. ,,Podle mě všechny vypadají fajn… Ale nejvíc se mi líbí asi fotka od Eleanor.. Je to sice moc růžový, ale je to pěkný..” řekne s úsměvem… ,,Pak se podívej na Kenovo sochu… Člověk by ani neřekl co ten kluk dělá…” řekne a zakroutí hlavou. Bylo to roztomilé, ale Jamie tu roztomilou stránku zase tak moc nedokázal ocenit. Znal Kena, ne teda přímo osobně, ale věděl že je to ten kluk co byl totálně levej na sporty.. ,,Jaká se líbí nejvíc tobě.?” zeptal se a dál si prohlížel ostatní práce…

Jistě se nic špatného nestane.. Jak by také mohlo. Jsou tady spolu a nidko jim jejich večer nepokazí.. A pokud ano..? No to raději nechtějte vědět co se stane.. Bethany by je vlastnoručně uškrtila, kdyby pokazili večer kdy Waltera dotáhla na nějakou větší společenskou akci. Nenechá jen tak někoho překazit jejich den… Násilím na ní rozhodně nikdo nezapůsobí… Neměla ráda násilí a to v žádné podobně. Dokonce jí vadilo sledovat i americký fotbal. Prostě pro ní to byl hrozně násilný sport... Bethany Waltera taky nikdy nepovažovala za slabý článek… I přes to že vůbec netušila co se mu děje ho měla spíš za ten silnější. Byl chytrý, moudrý nebyl to takovej ten klasickej frajírek, kterých bylo ve škole no že by se to nedalo ani spočítat. Byl to někdo kdo v hlavě něco měl a uměl to ukázat. Když se s ním Bethany bavila vždy si z toho rozhovoru něco odnesla.. Možná představa jak Walter Bethany brání je dost lákavá, ale doufejme že to nebude třeba… Nechce aby tady bylo nějaké drama a ještě kvůli nim… Už vůbec nechtěla aby Walter měl nějaký větší problémy, už tak jich měl nejspíš dost.. Bethany by spíš řekla kdo by s ním sakra nevydržel.. Halo.. Podívejte na ten úsměv, na jeho oči, byl tak sladkej. Bethany když se na něj podívala měla vždy úsměv na tváři… Potom co se týká jeho charakteru to by nedokázala ani vyjmenovat co se jí na něm líbí. To že byl chytrý. To že má rád čtení, rád píše, dokonce jí přijde i super že si píše svůj vlastní deník… Stejně jako Beth. Ten její byl asi více zalitý sluncem a nebyl napsaný tak kvalitně jako ten jeho, ale byla to jedna z věcí kterou mají společnou… Taky to byl někdo kdo se před ní nijak nepřetvařoval a nehrál si na něco co není. Byl prostě svůj a vždy upřímný. Možná toho občas moc nenamluvil, ale když byla potřeba mluvit mluvil, věděla že jí vždy poslouchá když na něj mluví, že to nikdy jen nepředstírá… Ona už tak nějak přišla na to jak ho rozmluvit, chápe že mu občas můžou její otázky lézt na nervy, ale věří tomu že by jí to řekl. Nikdy si zatím nestěžoval a tak nemá v plánu zatím s tím přestat… Ona se před ním taky nikdy neměla potřebu přetvařovat, když byla ticho a nemluvila bylo jasné že je něco zle, ale když měla špatný den byla většinou prostě doma. Na co někoho zatěžovat svou špatnou náladou.. To že s ním tráví svůj volný čas neznamená nutně že by jí to měl nějak vracet… Ona je s ním ráda a tak nepotřebuje nic na oplátku. Její odměna je že to s ní vydrží… No pokud jí to bude chtít vrátit nemusí vymýšlet vůbec nic extra. Možná by byla zábava kdyby vymyslel fakt něco hustého, ale klidně by se spokojila s kávou v knihovně kde by si oba četli… Ona Waltera hrozně ráda poslouchala, možná ho někdy zkusí přesvědčit aby jí něco přečetl a ona ho bude jen poslouchat… Bethany byla zastánce toho že člověk se může bát, ale strach ho ve skutečnosti neochrání… Samozřejmě když někdo někoho zradí nebo jakkoliv zraní je to smutné, ale měl by se z toho vzpamatovat, aby nebyl pořád jen sám.. To nebylo tak aby se vzpamatoval hned, ale možná by měl dávat lidem ve svém okolí větší šanci… Bethany nebyla člověk co by nutně potřebovala porovnávat dárky podle ceny. Ona byla spíš někdo kdo dokázal ocenit věc samotnou. Bylo jí jedno co dostane, nepotřebuje drahé dárky, spíš něco co si může schovat a pak si to může spojit s člověkem co jí to dal..  Když se na ní trochu zamračí ona mu místo mračení věnuje úsměv… ,,Dobře je hezká, ale ta tvoje byla hezčí… A nemrač se… Lidi si budou myslet že tě tu trápím..” řekne se smíchem… Možná tak Alex by si do ní trochu rýpl co mu tam prováděla… Tušil vážně správně. Ten řetízek se jen tak dolů nedostane. Ona si dárků vždy hrozně váží, milovala tyhle drobnosti. Bylo vidět že Walter nešel do obchodu a neřekl dejte mi něco hezkýho. Bylo vidět že nad tím přemýšlel a bylo jasné že Bethany už zná, protože vybral vážně dobře… Ona si na přívěsek pak ještě sáhne jak kdyby se chtěla ujistit že tam vážně je… Jistě že to tu společně zvládnou. Nemůže se stát nic co by jim dnešek pokazilo… Možná kdyby se náhodou rozhodli tančit tak mu hrozí že mu dost pošlape boty, ale to snad přežije a omluví… Dokážu si představit jak je těžké říct Beth ne, ona ho v případě foto koutku ani nenechá říct ne… Do ničeho by ho nechtěla nutit, ale co se týká toho foto koutku.. To musí… Prostě se nehodlala smířit s tím že by na to neměla památku. Ano to je možná výmluva. Má tu kytičku, ten přívěsek a pak plno vzpomínek v hlavě, ale ta fotka by tomu dodala korunu… ,,Pokud neprojde foto koutek donutím tě…” řekne a na chvilku se odmlčí aby této situaci dodala dramatičnost. To bylo její… ,,Donutím tě mi zapózovat na fotkách..” řekne se smíchem.. No dobře, to asi udělá tak či tak, protože už měla v plánu ho vzít sebou a nafotit.. Jistě to pro něj nebude nejjednodušší, ale chce to udělat. Jen ho na to bude muset pěkně připravit. A tohle už mohl brát jako takovou malou přípravu…  Kolem nich pořád procházel někdo koho Bethany znala a ještě si asi nevšimla že by Walter nikoho sám od sebe pozdravil. Nechápala to, protože to byl skvělej člověk.. Kde jsou všichni jeho kamarádi.. Bethany sice pořád někoho zdravila nebo mávala, ale stejně lidem v okolí nevěnovala tolik pozornosti jako jemu…On tu byl dneska její hlavní bod zájmu a doufá že si toho byl vědom a tohle mávání na okolí nebral nějak že by tu s ním nechtěla být… Bethany možná není někdo kdo by moc často o sobě pochyboval. Ona si vždy za svýma fotkama stála, ale tahle byla přece jen trochu vyzívavější a nevěděla jak na to budou reagovat ostatní.. Možná měla zvolit nějaký portrét nebo starou budovu… Měl pravdu.. Bylo od něj hezký jak se jí snažil povzbudit i když nemusel… ,,Já vím.. Jsem s ní spokojená.. Asi… Podle mě to ale nebyla nejlepší volba na školní výstavu..” řekne s úsměvem… Ano tohle jí asi vrtalo hlavou úplně nejvíc.. Co když byla špatná volba.. No nakonec jí jeho slova přece jen uklidní a ona na to přestane myslet… Bylo tam sice dost lidí, ale Walter jí chytil za ruku a nějak je dostal až dopředu.. Bethany i přesto, že se dostali až k její fotce ho nepustila. Držela ho za ruku spokojeně dál… Potěšilo jí když řekne že tu bude s ní.. Vážně hodně jí to potěšilo… U fotek se nejdřív chtěla rozhlédnout po ostatních fotkách, ale Walter zamířil přímo k její. Když na ní zíral a nic neříkal nervózně se ošila… ,,No tak řekni něco… Hrozně mě děsíš..” řekne a stoupne si tak aby se mu mohla podívat do očí… ,,Vážně mi něco řekni, to ticho je děsivé..” řekne a už se trochu usměje.. Sama se pak na svou fotku podívá a nepřijde jí to tak hrozný jak myslela. Vlastně na ní byla celkem pyšná.. Když se ale pak podívala na fotku vedle té její zůstala zírat ona… ,,Nejsem fanoušek portrétů, ale vidíš to… To je sakra dobrá fotka..” řekne a ukáže na fotku na které je Tempa… Vlastně bylo divný že nikoho z těch lidí skoro neznala. Teda znala jména a od vidění, přece jen věčina studuje focení tak se znají, ale nikdy spolu nic nepodnikali.. Byla to celkem škoda, ale s Airou měla v plánu se domluvit na nějaké focení. Vypadala jako moc fajn holka… Pak ale její pozornost dostane něco úplně jiného… ,,Pane bože… Vidíš to co já…!” řekne a za ruku ho táhne k soše Kena… ,,Kendrick je fakt šikovnej.. Je to boží a roztomilý, vidíš to…” řekne a rozplývá se nad tím jeho výtvorem.. ,,To musím mít… KDe je..?” položí spíš řečnickou otázku. Nikde ho neviděla.. ,,Bože to musím mít... “ řekne znovu se smíchem… ,,Pojď ukradneme to spolu a utečeme…” řekne se smíchem. Kdo ví jestli tohle myslela vážně nebo ne…

Alex naopak z jeho vystoupení měl super pocit. No dobře, Alex nebyl zrovna odborník na chybu, takže i kdyby to celé pokazil nejspíš by si toho vůbec nevšiml.. Ale když se k němu vrátil bylo jasné že je něco špatně. Jeho dobrá nálada byla najednou pryč. Teda pořád nebyl tak protivný jak už ho zažil, ale když odcházel měl rozhodně lepší náladu.. Ano bylo možná trochu těžké opustit dvě krásné holky a vrátit se k Patrickovi, ale přece jen měl v plánu tu být s ním a užit si trochu srandy.. Ne že by s holkama nebyla sranda, ale Patrick je Ptarick. Měli mezi sebou super přátelství… Alex se nesral do něj a Patrick naopak do něj. Prostě krásné harmonické přátelství… ,,Ale no tak.. Přece bych tě jen tak nevyměnil za dvě krásný holky..Nebo počkat… Jo možná vyměnil, ale myslím že by se mnou nedržel krok jako ty..” řekne se smíchem a mával na něj skleničkou… Alex mu rozhodně pomůže najít jeho ztracenou náladu, protože takhle ho tu vidět nechce… ,,No doprdele.. Co ti tam vzadu udělali.? Vrátil ses nabroušenej jak břitva..” řekne se smíchem.. Nedělal si nic z toho že s ním takhle mluví, přece jen to byl Patrick… ,,No dovol. Vážně si mě teď nařkl z toho že jsem se nedíval.. tsss...To se mě dotklo..” řekne se smíchem a chytí se jakoby za srdce.. No nejspíš se chytil na špatném místě, ale to byl jen detail… ,,Jako nejsem odborník na hudbu, ale podle mě to bylo super.. Co si tam posral.? Stejně si tady toho nikdo nevšiml…” řekne a znovu ho plácne po rameni. Na to že Alex nebyl moc kontaktní člověk se ho dneska dotkl už hodněkrát… Dokud nebude sahat nikdo na něj není problém… Naštěstí si s ním ale ťukl, takže to znamenalo jediné. Parťáka na alkohol pořád potřebuje, takže i když má o něco horší náladu pořád o jeho společnost stojí. Alex narozdíl od Bethany  pozná kdy se od Patricka trochu vzdálit a kdy naopak zůstat. Teď se rozhodl zůstat a ví že to jistě bude super párty… Rozhodne se tentokrát nezůstávat pozadu, zatím to tu jen upíjel a tak obsah skleničky brzo skončí taky v jeho hrdle. Hned si poručí další skleničku, neví zda by se měl brzdit nebo naopak trochu zrychlit. ,,Ne neviděl jsem to a ani jsem to neslyšel.. Co prosím.? Já jsem expert na hudbu..” řekne se smíchem..,,Ta představa jak se tu opiješ a všechny pošleš do háje je lákavá, ale poslouchám..” řekne znovu se smíchem a podívá se na něj.. Když k němu přišel blíž a položil svou ruku na Alexovo rameno, tak se podíval na tu ruku a pak znovu na něj. No… Alex prostě tyhle doteky moc nemusí… Ale sám pořád narušoval něčí osobní prostor, takže to přejde bez nějaké poznámky… Trochu nechápal proč ukazuje na východ. Že by chtěl vypadnout a jít někam za jinou zábavu.. No Alex ještě neviděl výstavu, ale klidně do toho jde… Alexe osobně už žádně vystoupení nezajímá, ani trochu, polovinu těch lidí ani neznal takže k čemu mu bude když tam půjde.? Bylo mu to jedno, ale pokud tam Patrick bude chtít jít nejspíš bude muset taky, teda asi nebude, ale půjde… Když navrhne že by potřeboval na chvilku ven Alex se normálně rozzáří jak malé dítě co vidí vánoční stromeček… Pane bože ano..! konečně bude moc jít ven a zapálit si. Ano byl hrozný závislák na kouření, měl by to vážně omezit než ho to zabije. Už takhle se často dusil. ,,s lepším nápadem si fakt přijít nemohl…” řekne s úsměvem, popadne svojí skleničku  a už si to míří k východu. No snad si Patrick nemyslel že by zůstal uvnitř. Beztak věděl že Alex už potřebuje cigaretu jako blázen… ,,Na víc nemůžu tě nechat jít samotného, jistě by ses vypařil a mě tu nechala to mi nemůžeš udělat..” řekne se smíchem když vycházeli ven.. Na ty fotky bude času dost, jistě se k nim ještě během večera dostanou… ,,Tak se hoď do klidu brácho. Nebylo to špatná, bylo to dobrý a ty zabedněnci si stejně nevšimli pokud si udělal nějakou chybu… Prostě se na to teď vyser. Je dobrý že si tam šel a zvládl..” řekne a snaží se nad tím trochu mávnout rukou… Né že by mu to bylo jedno, byl na něj pyšný a věděl že to pro něj hodně znamená, ale chtěl tím říct že už si s tím nemá lámat hlavu… ,,Hele když ti to nevyjde pořád s tou tvojí tvářičkou můžeš dělat modela..” řekne se smíchem. Snažil se to tu trochu odlehčit. Nebyl to možná ten pravej parťák na povzbuzení, ale snažil se to musel Patrick uznat.. Pak se už rozhodne vyjádřit k těm fotkám.. ,,No neviděl právě.. Bethany fotí suprově a neříkám to, protože je moje sestra… Její fotky jsou zajívamé, jsem nadšený když mě občas vezme sebou. Prozkoumávat staré opuštěné budovy.. No kdo by to nechtěl že..” řekne s úsměvem. Byla vážně dobrá.. ,,Jen vždy má celkem dobrý sebevědomí když se někde má objevit nějaká její fotka, tady si tím ale nebyla podle mě tak jistá..Jasně já jako odborník na hudbu nemůžu odmítnout..” řekne se smíchem.. Podle něj se oba mají na co těšit až Beth fotku uvidí, ale bude tam jistě další x super fotek.. Když se konečně objevili venku netrvalo to ani pár vteřin a Alex už lovil krabičku z kapsy.. ,,To je mi otázka..” řekne s uchechtnutím.. A natáhne k němu krabičku malborek.. Sám si jednu strčí mezi rty a škrtne zapalovačem.. Měl zipák se svým jménem a u toho byla nějaká postavička. Kdo ví jestli to byl spiderman nebo někdo z komixu, prostě Alex no. Ruku se zapalovačem natáhl pak i k Patrickovi aby si mohl připálit… ,,To je tak super pocit..” řekne a na malou chvilku zavře oči.. ,,Jednu chvíli jsem myslel že tam umřu.. Nevydržím tak dlouho nekouřit když piju..” řekne se smíchem. Alex si uvědomoval že má s kouřením problém, ale nějak to řešit zatím nechtěl…

Pokud zrovna znáte Claru, musí vám být jasné, že psát o milostných životech kohokoli nebyl zrovna její šálek čehokoli k pití. Nebylo to nic, co by ji zajímalo, nic, co bylo podle ní důležité. A to, že Isaac Collins, ten otravný červ, byl taky bisexuál, stejně jako ona? No božínku, svět se nezboří. Jenomže on ohledně toho vypadal mnohem víc nejistě než ona. No vážně. “Nepíšu o milostným životě nikoho,” potom se ale zamyslela, pokud tedy jako zamyšlení berete napití se z kelímku. “I když je občas dobrý zjistit podobný věci, čím víc víš...” pokrčila rameny. Byla to prostě výhoda, proti tomu žádná. Pak už se ale zase musela jen zasmát. “Ale no tak, Collinsi, skoro nikdo tu pořádně neví, kdo jsem, bylo by jim to stejně jedno,” a byl z toho snad i trochu zlověstný úsměv, takový ten, ze kterého jasně vyčtete, že tu možná skoro nikdo nezná ji, ale ona zná je. Žádná novinka, viďte. “Díky by stačilo,” pronesla zcela lhostejně. Jakékoli slovo vyjadřující absolutní nezájem by povrchové chování Clary naprosto vystihovalo. O tom, jak se ve skutečnosti cítí, se raději ani bavit nebudeme. Když se zmínil o uličce, pobaveně se uchechtla, a na chvíli se opravdu zatvářila docela povrchně, tedy v tom stylu, jak to vůbec někomu může přijít tak skvělý, co na tom ti lidi vidí a ... vždyť je to hrozná blbost. Ale potom se usmála. "O bože, chceme tam jít a smát se sentimentalitě zamilovaným párům?" Napodobila jakýsi nadšený dívčí hlásek, než zase zakoulela očima a zavrtěla hlavou. Pak už se jen oba dali do pití. Ano, rozhodně už se dostávala do toho brzkého stavu ztřískanosti. Chtěla se napít znovu, než ji vyrušil svými slovy. “Eh,” stihla odpovědět pouze tak a napít se, protože jeho slova je zavedla k debatě o sourozencích, které vlastně ani nijak blíž prozkoumané neměla. Asi jí moc zajímaví prostě nepřišli. “Jo, no, nikdy jsem si ho moc nevšímala,” zamyslela se nad tím (čti napila se.) On se totiž Collins snažil zahrát si na nějakýho stupidního amorka, což jí bylo pěkně proti srsti. “Já a snášet sluníčkový lidi?” povytáhla obočí, “potkal jsi mě někdy vůbec?” čímž zcela očividně naznačovala, že má co dělat, aby snášela jeho. Tohle mu však vrátila stejnou otázkou ohledně Alexe, bratra oné Beth. “Tajemný, huh?” znovu se zamyslela, ale tentokrát už to bylo opravdové zamýšlení, nikoli pití. Byla totiž na suchu. Už teď toho měla mnohem víc, než plánovala a bylo jen otázkou času, než se to ukáže. “Víš, možná si na něj začnu dávat větší pozor,” zhodnotila nakonec. Třeba bude přeci jen zajímavým terčem. “Hmm, to zní zajímavě. Takže jezdí na koních?” to by do něj vážně neřekla, “to se dá rychle změnit,” zlomyslně se ušklíbla.

Stačil mu pouze ten kompliment, aby se mu na tváři mihl ten zprvu zaražený, poté až vybízející pohled, kterým jí oplácel to mrknutí. No, samozřejmě ale dával najevo, že ho to jistým způsobem potěšilo, ačkoliv si na pochvalách ne vždycky potrpěl. Prostě mu mnohdy nedošly rovnou, povětšinou se tak flirtům a všem podobným věcem vyhýbal. Ušetřilo to dost času a zbytečného mrhání emocí, které již tak měl ve značném nedostatku. „Oh,“ vyšlo z něj, zamrkal zpátky a zbytek toho strnutí zapil alkoholem, hořkým, zčásti sladkým nápojem, který mu hrdlo spaloval dalších pár chvil. Nebál se toho pocitu a ihned tak rovnou přidal další lok. Musel uznat, jeho společnice nevypadala zrovna nejhůře, ba naopak. Jistým způsobem vyčnívala, no, mohla za to zajisté ta barva, ale krom toho mu přišla odlišná i jen tím, jak si tak vedle něj stála. Bezpochyby v tom hrál roli ten fakt, že šlo o blondýnku, které mu poslední dobou darovávaly nejedno překvapení – povětšinou nemilá, nutno podotknout. „Lepší nenajdeš,“ poznamenal k těm brýlím, načež si je na krátkou chvíli sundal, prohlédl si je. No, dobře, až tak skvělé prostě nebyly, pravděpodobně je čorkl nějakému známému, aniž by o tom věděl. Tak i tak to ale bylo něco, co zde měl málokdo. A samozřejmě, byl tu také ten chlapík v kostýmu, kterého, pokud by se dostatečně přiblížil, hodlal lehce zkritizovat za tak… podivný výběr. Ale to později, zpět k Finley, které také musel darovat alespoň pochvalu. „Ty máš zas pěkný…“ pozastavil se, šlo mu to stěží, pronést něco upřímně, zejména pochvalu, „boty.“ A to slovo zase zapil, aby se zbavil pocitu, že udělal něco dobrého. Nikdy víc. „Víš co? Ne, beru to zpět,“ vyhrkl snad ihned nato, „líbí se mi tvá výška?“ opravil se s krátkým škodolibým smíchem, když tak pěkně mohl narazit na její výšku. Nebyla zrovna prťavá, ale byla dost malá na to, aby ji označil za pidižvíka. Měl pocit, že mu to vrátila o pár chvil později, kdy ho s takovou snahou naháněla po sále, který sloužil pro formální představeni a tance a… dobře, vlastně ani nevěděl, proč se to tu konalo. Přišel se napít a pobavit se, zatím obojí v jisté míře dostával. Dohnala jej, přinutila se obrátit a následovat tentokrát ji, což mu až tak zábavné nepřišlo. Vždyť byla vážně prťavá! A tak mu karma snad okamžitě vrátila tu předchozí pochvalu lomeno urážku, jelikož ji občasně dokázal ztratit v davu lidí. Rovnou si tak po cestě postěžoval – vy víte, aby nějak ze sebe dostal tu frustraci -, k čemuž mu odpověděla jako nějaká zatracená postava z animáku. „Jen počkej…“ málem vyslovil něco, co by nahlas mezi lidmi říkat neměl, „zajíci!“ Nebojte, do jisté míry poznal rozdíl mezi liškou a zajícem, ale přišlo mu to docela humorné. Dočkal se. Finley do někoho narazila, snad podobným způsobem jako on zavrávorala. „Díky,“ šťouchl si do neznámého, díky kterému získal náskok, a poté se už jen hbitě natáhl, aby Fox mohl plácnout po rameni. „Hodně štěstí,“ sykl s úšklebkem, načež toho tlustšího chlápka prostě popostrčil, aby jeho společnici na krátkou chvíli bránil v cestě. Zákeřná taktika pro podobného hráče, no ne?

„Uvedomujem si to. Viem, že niečo podobné by bolo veľmi ťažké vymyslieť. Všetko to chce len čas. Ale čo sa jedná tých kostýmov. Vždy je zaujímavejšie to spoločne vytvoriť!“ zasmiala sa Leonna pretože si vedela predstaviť, že by to boli veľmi krásne chvíle, ktoré by mohli spoločne stráviť. Leonna bola skutočne nadšená z toho, že mala možnosť to niekomu povedať a ukázať, že to je niečo, čo sa pre ňu osobne naozaj hodí. Bola na to stavaná, jej povaha kedy chcela aby ľudia v jej okolí sa vždy cítili v poriadku a vždy mali úsmev na tvári. Práve niečo podobné musel cítiť aj ten človek, ktorý má v pláne pomáhať v nemocnici. Leonna bola skutočne zvedavá na to, čo jej odpovie na tie fotky. No a potom prišla odpoveď. Nevedela čo má na to povedať. Bolo to podľa nej veľmi odvážne. Dokonca sa na jej tvári objavoval úsmev a rovnako aj malé začervenanie v lícach pretože ona si niečo podobné nevedela zatiaľ predstaviť. Možno to bolo z toho dôvodu, že Leonna bola tým dievčaťom, ktoré klamalo svoje okolie. Nebola tým človekom, ktoré by chcelo klamať a rozhodne nie nejakým blízkym osobám no v jej prípade to bolo lepšie. Ona sama klamala v tom, že nemá inú možnosť ako sa nachádzať v spolku. No pravda bola, že ak by chcela tak jej rodina by sa postarala o to aby mala nejaký svoj byt. Ale to bolo len nevinné gesto pri ktorom nechcela aby ju ľudia odcudzovali na základe toho, že má nejaké peniaze. Ale čo sa týkalo skúsenosti s chlapcami v tomto to bolo o niečo horšie. Už len z toho dôvodu, že ona klamala okoliu, že má priateľa. Leonna sa pre toto niekedy cítila naozaj hrozne ale predovšetkým z toho dôvodu, že nebola nikdy pobozkanou. „Mnoho ľudí si možno myslí, že nahota je niečo čo by si mali nechávať ľudia do súkromia. Ale pri tejto fotke to je krásne znázornené. Prečo by sa niekto mal hanbiť za vlastné telo?“ Leonna chápala, že čo sa týkalo žien bolo to o niečo horšie. Tie problémy, ktoré niekedy mali možnosť pozorovať na svojom tele. Možno im nerozumela tak, ako by mala. Pretože ona nikdy nemala potrebu sa pozrieť do zrkadla a myslieť si, že jej telo nie je krásne. Ona videla krásu v maličkostiach a myslela si, že je dôležité aby to takto videla každá žena. „Ak by som sa mala zamerať na každé jednu fotografiu alebo dielo a povedať názor na ne myslím si, že by sme tu strávili doslova celú večnosť! Na našej škole sa nachádza skutočne mnoho talentovaných ľudí..“ no a to bol ten okamih, kedy už do ich prítomnosti vkročil niekto tretí. Ona nevidela v tom problém, pretože Alexa chcela spoznať už dlhší čas. Po tom ako prehovoril Alex tak svoju pozornosť naozaj na malý moment venovala tej takzvanej ozdobe na jeho tvári. Mala mnoho otázok, ktoré by chcela položiť no na miesto toho si radšej zahryzla do jazyka. No ona určite nevidela nič ohavné ba naopak. Ved Alex bol mladým a pohľadným mužom. „Beth je v tomto rovnaká ako ja to mi môžeš veriť. My dievčatá sa nevieme zastaviť v rozprávaní. Ale počula som tak mnoho príbehov o tebe, že som nevedela či to je skutočnosť alebo nie. Ale musím povedať, že Beth o tebe vždy hovorila len v dobrom..“ bola to pravda. Čo sa týkalo Beth tak to ukecané dievča mala skutočne rada. Pretože v niektorých veciach boli až príliš podobné. A tie rozhovory, ktoré spoločne viedli niekedy trvali doslova hodiny. Kedy sa nevedeli zastaviť a rovnako nevedeli zastaviť ani svoje myšlienky. Leonna ani nečakala, že toto ich stretnutie bude prebiehať tak rýchlo. Kedy sa ani len nenazdá a chlapec má v pláne odísť opäť niekde do diaľky. „Nečakala som, že by odišiel tak skoro… prv som mala pocit, že som ho vystrašila..“ dúfala, že to nebol hlavný dôvod k tomu, že odišiel od nich tak skoro. No zjavne sa chcel venovať svojej spoločnosti. Nechala ich rozlúčiť sa, rozhodne jej neprekážalo to, že sa rozhodol k Nadine nakloniť a niečo jej pošepkať. Neprišlo jej to nezdvorilé pretože bolo vidieť, že sa nejakým spôsobom poznajú. Dokonca si uvedomila, že by mohol odísť aj z toho dôvodu, že prišiel predovšetkým za Nadine a bola tam v spoločnosti Leonny. No Leonna dúfala, že ako prvý dojem neurobila niečo zlé. „Pretože niekedy sa neviem v rozprávaní zastaviť. Ale to si si mohla všimnúť aj ty sama. Ak by ti to niekedy vadilo, mali by sme si vymyslieť nejaké gesto alebo znak pri ktorom by si mi to naznačila a ja by som sa to snažila ovládnuť.“ zasmiala sa a potom sa ešte pozrela na to ako sa Alex pripojil k svojmu kamarátovi. „Poznáte sa nemám pravdu? Vlastne ty si asi bola tým hlavným dôvodom prečo sem k nám prišiel..“ venovala jej menší úškrn a žmurknutie a potom sa pozrela na fotografie ostatných ľudí. „Milujem zvieratá! Milujem všetky zvieratá. Ty to máš rovnako však Nadine? Všimla som si, že si pridávala fotky so psíkom?“ povedala Leonna pričom dúfala, že si o nej nepomyslí, že je stalker ktorý sleduje každú jednu fotku, ktorú pridá na flickr. No pravda bola, že bolo niekoľko jedincov pri ktorých stačilo tak málo aby sa na jej tvári objavil ten malý úsmev, ktorý nahováral, že bola rada za to ak videla ich fotky. „Ja milujem zvieratá. Dokonca som niekoľko krát navštívila aj miestny útulok. Bola si tam už niekedy? Myslíš si, že niektoré fotky sú práve tých psíkov? Určite tieto kačičky nebudú z útulku..“ zasmiala sa Leonna a musela uznať, že sa jednalo o skutočne krásnu snímku pri ktorej ani nechápala ako sa niekomu podarilo takto zachytiť zvieratá, ktoré nie je tak ľahké zachytiť na fotky. Bolo to, ako keby sa priamo pozerali do objektívu. Na nejaký jednoduchý povel.

Nějak jí nevěřil. Nedokázal si to pořádně vysvětlit, mohlo to být třeba tím, kolik času v té její podivné blízkosti strávil, či tím, že prostě… jí nevěřil. Byla to nějak položeno od základu, ten jejich podivuhodný vztah postaven na vzájemné nedůvěře a potřeby mít toho druhého nablízku. On se za ni usmíval na druhé, ona mu pomáhala s tím, aby víceméně zapadal. Lépe. „Aha,“ pronesl s docela nepřekvapeným, vážně podezíravým tónem, pozvedl obočí, díval se tak na ni dalších pár chvil, dokud se té myšlenky prostě nevzdal. No, dobře, třeba by ho ze svého deníčku mohla vynechat, kdoví. „Občas je děsivý, co se dozvíš,“ namítl k té její poznámce ohledně těchto věcí. Vlastně nikdy nebyl zrovna tím typem kluka, kterého by romantické vztahy druhých zrovna zajímaly, prostě se tomu tématu dokázal úspěšně vyhýbat tak dlouho, že o něm ani blízcí v podstatě nic nevěděli. A pak tu byla osoba jako Clara, která se mohly pyšnit tou krásnou informací. „To je pravda,“ pousmál se, jako by se jí tím i vysmíval. Také nepatřil mezi ty nejznámější tvářičky, ale rozhodně měl těch blízkých poněkud více. Co se týkalo jeho společnice, cítil to tak, že nanejvýš ostatní znala jen ona. Pomalu ani nevěděl, jestli ji to těší, či ne – tak i tak to musel využít k tomu, aby si z ní utáhl. „No, tak děkuji,“ opravil se na její přání, nato se krátce uchechtl. Měl v plánu jí to připomenout, až jí z něčeho třeba zachrání on, ačkoliv to je zcela nepravděpodobné. Mohl o tom alespoň snít, stejně jako o návštěvě té láskyplné uličky, která se jí zjevně nelíbila, ale pak… málem dostal záchvat. „O bože!“ vyhrkl ve smíchu, poskočil s úsměvem na ksichtíku, až měl chuť udělat i tu piruetu, „no jasně!“ pokračoval v tom svém radostném výskání, až to jejich divadélko na nadšené holčičky zakončil tím svým smíchem. Dobře, na prvních pár chvil to myslel vážně, ale poté už se z toho stal jen jakýsi vtípek. No, stále se tam chtěl podívat. „Nevšímala?“ povytáhl opět obočí, napil se zároveň s ní, to snad pokaždé, ručkou si poukázal na tvář, škubl směrem dolů. „Má hustou jizvu, to ti zajímavý nepřijde?“ Byla to jedna z prvních věcí, která jej právě překvapovala, tedy krom toho obleku, který na sobě měla, a faktu, že by mohla chodit s jeho sestřenicí. Poté už se zašlo do oblasti dohazování, za což bezpochyby mohl alespoň zčásti ten alkohol, který jim vymýval mozečky. „Vždyť mě snášíš skvěle,“ pokýval obočím, pravděpodobně nová schopnost, načež se ještě pěkně zazubil. Ach, jak na ni byl pyšný, že to s ním zvládala, se ani slovy nedalo vyjádřit, pouze tím odporně sluníčkovým výrazem. Poté padla otázka na Alexe, to se zastavil. Měl své tipy, možná to chtěl i říci, ale nevěděl, zda to bude zrovna to správné. „No… jo,“ odvětil docela nejistě, nechtěl o tom svém novém kamarádovi říkat věci, které neměl zrovna doložené. No, zajisté to do chvíle řekne, stačila ještě část toho kelímku, ze kterého si usrkával. „To bys mohla, je fakt skvělej,“ uchechtl se, dlouho mu to nevydrželo, protože si uvědomil, že Clařina „pozornost“ není ten typ pozornosti, po kterém obvyklý člověk prahl. Sakra. „Jezdí! A má rád starý komiksy a hry a…“ zastavil se, protože si toho více ani nepamatoval, na odpověď snad ihned pokývl, jelikož si teď sám uvědomil, jak málo toho o něm ví. „Je z Londýna a řekl bych, no, že měl nějaký problémy.“ Víc toho říct nehodlal, zajisté by si ho tu paní žurnalistka mohla najít sama a zeptat se ho přímo.

Těžko říct, jak by mělo ideální první rande vypadat, ale ani Reece si ho nepředstavoval zrovna takhle. Věřil, že některým lidem to zase přišlo jako nejlepší nápad, ale on nebyl žádný romantik, který by takový věci prožíval, ,,nechtěl jsem, aby si v takový den zůstal sám. Kdo ví, co by to udělalo s tvou křehkou dušičkou,” ušklíbne se na něho pobaveně. Tohle pošťuchování ho bavilo, až se to styděl přiznat. Reece zrovna nemusel pánskou společnost, ale Gordon byl jiný. S ním byla sranda a to bylo fajn. ,,Myslím, že bychom měli přestat říkat gay a rande v jedný větě hned po sobě, jinak budeme sušit,” zasměje se a podívá se okolo sebe, jestli se tam nenechází třeba nějaké dívky, které by stály za hřích a které by to mohly slyšet. ,,Potlačování homosexuality? Pokračuj, to mě zajímá,” mávne rukou směrem ke Gordonovi na znak toho ať mluví. Reece rozhodně věděl, že on žádnou homosexualitu nepotlačuje a nikdy nebude žádný coming out, nebo něco podobného. Měl rád ženy a byl si tak nějak jistý tím, že se to nikdy nezmění. Když ale zmíní sezení a gauč, hned se mu bleskne hlavou debata s Nadine. Až mu to na tváři vykouzlí nepatrný úsměv, ,,jedno sezení už mám s někým domluvený. Sice nestuduje psychologii, ale i tak bychom se určitě nevěnovali zrovna tomuhle problému,” ušklíbne se na něho a k ústům si přiloží svou cigaretu. Ohledně slov o konkurzu věděl kam ten lišák míří, ale nijak na to nereagoval. ,,Popravdě, od tý akce, co tam byla jsem tě tam snad ani neviděl. Začínal jsem si myslet, že si k nám do spolku nikdy nechodil,” pobaveně se uchechtne, ale je pravda, že na sebe od té doby opravdu nenarazili, ,,takže je docela velkej. Jo, takže bys mi chtěl lézt do zelí a přebírat mi moje holky?” pobaveně se na něho ušklíbne, když řekne, že by se dámám jeho společnost určitě líbila, ,,ale asi by to šlo,” přikývne nakonec, kdy si k ústům přikládá svou skoro dokouřenou cigaretu. Upřímně, Reece asi nikdy při focení neměl pánskou společnost, nebo si na to spíš už ani nevzpomíná. Byla by to s Gordonem premiéra a to by ho ani nefotil. ,,Na to se těším. Snad budeme u nějaký scény, kdy ta holka bude zničená, že ten kluk něco nechce a ten kluk bude přemýšlet jak zmizet. Nejlepší část plesů,” byla by lež kdyby o sobě Reece tvrdil, že není škodolibí. Rád se bavil na cizím neštěstí a na takové příležitosti byly nejlepší plesy, ,,doufám, že mě hysterických scén ušetříš a prostě odejdeš,” věnujeme mu jeden pohled ve kterém je jasně vidět pobavení. Docela se baví už a teď a to ani nemusel vidět žádnou scénu. To už se ale přesouvají k baru, kde se večer určitě zlepší ještě o trochu víc. Když se vedle něho objeví jeho společník, tak svůj pohled na chvíli odtrhne od barmanky a přesměruje ho k němu, ,,když bys neplatil, tak bych to nemohl zaručit, ale že platíš,” natáhne se pro oba panáky a jeden podá Gordonovi. ,,Klidně tam můžeme jít. Aspoň uslyšíme komu kdo leze do prdele, protože jsou nejlepší kamarádi nebo si chtějí vrznout,” přitaká na jeho slova a pak do sebe konečně kopne svůj panák tequily. Ale bylo tam opravdu dost lidí, takže na to jeden panák nestačil. Proto se přes rameno otočil na barmanku, ,,ještě dva,” položí na pult svůj prázdný panák a tentokrát za to zaplatí on. Když je pak barmanka položí na pult, tak si svůj vezme a kopne ho do sebe, ,,jdeme se na to podívat?” nadzvedne obočí a podívá se na Gordona, který je po jeho boku.

Gracie

Vždy obdivoval, jak o sobě v některých chvílích dokázala pochybovat. Tedy, obdivoval v trochu jiném slova smyslu. Spíš ho to udivovalo. Jak si občas byla nejistá nějakou věcí, která mu přišla jako maličkost. Asi nebyl zase tak všímavý, jak si myslel, uteklo mu, že takové šaty by si asi sama nevybrala, přece jenom jí nehorázně slušely. Už při vyzvednutí jí málem vzalo dech, jak krásně vypadala. Ale ona tak vypadala vždycky. Nádherně. A její objetí hned ze začátku pro něj bylo tím nejpěknějším přivítáním. Pevně ji stiskl, než se od sebe odtáhli a zamířili své kroky k jejich dnešnímu cíli, což byl jarní ples jejich milované univerzity. Po celou cestu byl vcelku potichu, občas něco prohodil, jistě, ale to spíš tak aby řeč nestála. Cítil se zvláštně. Šel se svou kamarádkou, vlastně nejspíš s nejlepší kamarádkou, na jarní ples, aniž by to bylo ... no, však víte, rande. Šli jako přátelé. Ale dokázal se s tím smířit, dokázal se smířit s tím, že k němu přece nemůže cítit to, co on k ní. Jak by mohla, vždyť sám věděl, že se jí nelíbil způsob, jakým jednal s dívkami. Jenomže to nebylo nic špatného, všechny věděly, do čeho jdou, navíc on se o ni nesnažil. Ony přišly za ním. Ale poslední dobou to jaksi mizelo, jeho zájem o ně, nikoho už si do pokoje nevodil, nějak se tomu vyhýbal, protože pořád myslel na ni. Měl pocit, že si toho snad ani pořádně nevšimla, že si to neuvědomila. Sakra, bylo těžký se změnit, možná to ani nechtěl. Byl prostě on. Jenomže mu přišlo těžší věnovat pozornost jiné dívce, když jeho mysl plně zaměstnávala Gracie. Nakonec se tedy dostali do sálu, kde Grace poprvé projevila své jisté obavy. Nejistotu. A on, jako správný kamarád, se ji pokusil uklidnit, jak jen to šlo. Moc dobrý v tom nebyl, nikdy mu to nešlo, nebyl prostě ten typ, ale nějakým způsobem se rozhodl být prostě upřímný a doufat, že to vyzní dostatečně dobře na to, aby se cítila o něco lépe. Ty šaty byly krásné, ona v nich vypadala úžasně. Není o čem diskutovat. “Ano,” přikývl, ale než by snad mohl říct ještě něco dalšího, přišlo objetí. Držel ji pevně u sebe a bojoval se zběsile bušícím srdcem. Měl pocit, že takhle se ještě v životě necítil. Opravdu v něm probouzela zvláštní pocity, o tom žádná. Když se od něj nakonec odtáhla a věnovala mu ten snad i omluvný pohled, měl chuť jí říct, jak málo mu to vadilo. Že to bylo to nejlepší, co teď mohla udělat. Sakra, i něco tak prostýho jako objetí ho dokázalo docela vykolejit. Díval se na ni s jemným úsměvem, pozoroval její tvář, ale potom si uvědomil, že by asi neměli jen tak stát na místě. Proto se rozhlédl a přišel s jednudchou otázkou. “Dobře,” přikývl na její rozhodnutí a následoval ji ke stolku s pitím. Vlastně ani neměl moc na výběr, jelikož ho držela za ruku. To mu samozřejmě taky vůbec nepřekáželo. Když si vybrala své pití, vzal si to samé, protože ho nějak nenapadalo, po čem by asi tak měl sáhnout. Nebyl zrovna typ na tyhle společenské akce plné lidí v obleku a šatech... Po její další otázce se jen pousmál, tentokrát chytil za ruku on ji, aby se mu v tom davu neztratila, a pomalu se vydal k místě, kde výstava probíhala. “Uvidíš.”
Nemohl jí přece jen tak prozradit, že na výstavu dal fotku, na které je ona.

,,Přesně vím, kam bych tě vzala! Nejlepší místo na tyhle věci ve městě. A navíc to tam všechno hrozně dobře chutná. Jenom. Jenom nevím, jestli by ses tam necítil trochu divně, protože tam chodí převážně jenom holky. Chápeš, ale byl bys tam se mnou, takže by to asi bylo jedno. Ale kdyby si teda chtěl někdy vyrazit ochutnávat koktejly, tak vím přesně kam jít! Chutnalo by ti tam,” jí nevadilo, že to je plánování do budoucna, i přes ten fakt, že se sotva znají. Vždycky je dobré dělat si takové plány, ale musí se to brát s rezervou, aby nebyl člověk zklamaný, kdyby to nevyšlo. Ale byla pravda, že na takovéhle věci znala ve městě jedno skvělé místo. Debata ohledně jeho jména je taky jedna z těch, které jsou veselé. Aby ne, taková dvojice. ,,Jasně, Rick teda škrtám,” zasměje se a imaginárně ho ve vzduchu jedním prstíkem škrtne, jako by měla před sebou seznam z těchto tří jmen, ,,Ken je ale zase hodně roztomilý. Drick? Dobře,” zasměje se a na seznamu škrtne i zkratku Ken, která se nacházela těsně pod Rickem. Drick znělo opravdu vtipně, takže mu tak bude nejspíš říkat, když se stane něco vtipného nebo komického, protože nejpravděpodobněji jí na jazyk stejně jako všem přijde Ken. Po jeho dalších slovech se musí upřímně zasmát, až se chybí za za břicho. Určitě by nebylo hezké, kdyby jí říkal mami, ,,věřím, že netrpíš oidipovským komplexem, takže by bylo dost divný, kdyby si mi říkal mami,” ušklíbne se na něho a pak zakroutí hlavou a na jejím obličeji se objeví jenom lehký náznak úsměvu, ,,budu se snažit, ale myslím, že mi stejně na jazyk přijde vždycky jen Ken. I když teda Drick zní super cool,” mrkne na něho lišácky. Bylo fajn, že si takle mohl hrát se svým jménem, to se Aiře moc nepoštěstí. ,,Ty máš kostým Spidermana? To bys ale dokonale ladil s Arthurem, který má na sobě kostým Kapitána. Viděl si ho? Vypadal fakt super. Zajímalo by mě, co s tím plánuje dělat. Nevíš, jestli nemá náhodou nějaký vystoupení?” zazubí se na něho vesele, ,,kdybys přišel jako Spiderman, tak bys stoprocentně udělal víc parády. Ale zase tohle je elegantní a rozhodně ti to sluší,” dodala ještě nakonec. Ona by se za něj nestyděla i kdyby přišel jako Spiderman. Koneckonců by byla jako MJ a to by bylo cool. I když přestane hrát skladba na kterou začali tančit, tak dál můžou pokračovat v takovém nenápadném ploužení, jelikož i další skladba je pomalá. ,,Ta písnička. To bylo hezký viď?” broukne k němu. Sice to moc nevnímala, ale rytmus to mělo dobrý a tancovalo se na to skvěle. To už ale začne hrát další a oni můžou pokračovat dál v ploužáku. ,,Ale kuš! Nejsem žádná jiná liga, jsem stejná jako ty. Věřím, že i o tebe by se holky dokázaly poprat. Ne všechny jsou na sportovce a machýrky,” i ona mu věnuje zářivý úsměv a svá slova myslí rozhodně vážně. Kdo ví, třeba by byla jednou i ona schopná se kvůli němu poprat. ,,Fotit psy je vždycky hrozně těžký. Celkově všechny zvířata. I když je máš skvěle vycvičený, tak mají vlastní hlavu. Chápeš. Někdy prostě zlobí. A psy z útulku ještě o to víc, takže to jsou většinou jenom takové momentky,” zazubí se pobaveně, ,,ale konkrétně tahle fenka byla úžasná. Na to, že nemá žádný výcvik, tak spolupracovala líp jak můj Chewy,” přikývne si pobaveně na svá slova. ,,Třeba se ještě na něco hrát naučíš. Nikdy není pozdě začít dělat nové věci. Třeba jako dneska! Je mi ctí, že jsem mohla být součástí tvého prvního tance,” uculí se na něho roztomile a úsměv se jí roztáhne od ucha k uchu. Pak už jen poslouchala, co se rozhodl vystavovat on, ,,dráčky? To bude určitě hrozně roztomilý! Tak to se těším” rozzáří se jí oči natěšením. Ona je na takoéhle věci prostě nadšenec. Ale je to roztomilý. ,,To musíme! Udělat si památku na tenhle ples,” i kdyby se už nikdy neviděli, tak by bylo určitě fajn mít aspoň nějakou malou památku na dnešní večer. ,,Vážně? Jakej?” říká přitom, co se pohledem snaží najít fotokoutek, kde je opravdu hodně lidí. Když přicházela, tak to tak hrozný nebylo. ,,To zní skvěle! Výborně! Lepší jak fotky z fotokoutku, to budou mít z dneška skoro všichni. Musíme být originální,” zasměje se a jednoznačně jeho nápad odkýve, ,,uličku? Myslíš tu uličku u vchodu?” šibalsky se na něho uculí ,,slyšela jsem, že se jí říká, něco jako ulička zamilovaných,” nějak si nepředstavovala, co taková ulička zamilovaných obnáší. Spíš si představovala jak skvělé fotky by z ní mohly vzniknout, ,,myslím, že tam bychom měli vyrazit jako první a trochu nabořit ten stereotyp pusinkování. Fotky tam budou vypadat super,” a jak řekla, tak udělala. Odtáhla se od něho a jednu ruku, kterou měl na jejím boku čapla do té své a vyrazila přímo k uličce zamilovaných. Držela ho za ruku, aby ho náhodou někde neztratila, nebo aby jí zase neutekl. Znovu už by ho asi nehledala.

Tušila, že jí pozoroval. Vždycky to dělal.. I v té ne zrovna růžové minulosti. Vždycky na ní zíral a ona na něj.. Byli takoví dva zírálci, i když to asi znělo divně, ale vždycky na sebe jen mohli koukat a být spokojení. Dobře, když se ho mohla dotýkat, bylo to mnohem lepší, pokud si rozumíme.. Protože sakra.. Podívejme na něj. Je ještě hezčí než kdy byl. Samozřejmě i ona se za tu dobu dost změnila co se vzhledové stránky týče, možná i povahové ale vzhledové určitě. Už to nebyla dívka ale žena. Na jeho vděk už více nereaguje, nemusí ho totiž zlobit hned na začátku a užívat si okamžitě jeho rozrušenost z její přítomnosti. Byla doslova hurikánem.. Ne jen že ho z jejího chování měl v sobě, ona byla jakýmsi hurikánem sama o sobě. Dokázala mu zamotat hlavu a to nemusela být svlečená. Nehodlala si s ním dlouho pohrávat, aspoň teda ne teď a tak šli směrem k řadě, která vedla nějak dovnitř do sálu. Všichni se cpali, ploužili a vchod jí nepřišel zas tak organizovaný pro tupé hlavy, kterých tam bylo docela dost, což se později i ukáže. On byl vždy trošku klidnější než ona, nenechal se tak rychle někdy naštvat ale potom.. Když už na to došlo, byla to dost katastrofa a nářez. Ale kdykoliv na to došlo, zvládla ho uklidnit.. Podívala se mu hluboko do očí, dotkla se ho a mluvila na něj konejšivými slovy a všechno zlé najednou bylo pryč. Je zvláštní jak chaos dokáže uklidnit chaos někoho jiného.. Či jiný chaos samotný. V tu chvíli mu vždy jen hleděla do očí, něžně ho hladila po obličeji a byli to jen oni dva, nic jiného v tu chvíli neexistovalo než ona a její světlé oči, které se upíraly do těch jeho a přímo ho hypnotizovaly. Ta řada co se však tvořila jí naprosto iritovala, tudíž čapla Nerana bez reakce na jeho slova za ruku a davy se strkala kupředu. Samozřejmě, do slečen nestrkala silně, jelikož by je mohla shodit na zem a ať je někdy agresivní jakkoliv, tohle nemá zapotřebí. No když se před ní připlete nějaká hora mužského pohlaví, tak si pořádně strkne aby jí odešel z cesty a ještě si to zajisté přidrzle užívá. Vždycky byla tak divoká, drzá a plná provokace a to ne jen teda v posteli, kde si taky nikdo nestěžoval, ehem..  Dokonce ani v minulosti Neran, se kterým to byla dříve bohužel jediná činnost, kde jí věnoval aspoň trochu pozornost.. Aspoň na tu chvíli a to ona dál trpět nemohla. Skončilo to jak to skončilo. Strkala se s ním, davem, přičemž mu tiskla ruku a docela pevně.. Pevně, jako kdyby ho nechtěla ztratit a nechtěla. Jen si to její duše uvnitř nechtěla přiznat a ani jemu to nechtěla přiznat. Přišlo jí to jako jakási slabost a on je její slabost, i když to dobře Zoey skrývá. Taky mu však ruku tiskne, aby je někdo nerozstřihl svým tělem a on se jí neztratil. Dostáváme se taky k těm tupým hlavám, které hezky a beze strachu setřela protože i když to bude znít blbě, pořád tu s ní byl Neran, avšak otevřela by si pusu tak jako tak i kdyby vedle ní nestál. Ohlédne se na Nerana, při jeho slovech, div  se jí nepodlomila kolena při tom jeho naprosto dokonalým úsměvu. Skoro se ani už nesoustředila na to, že tady posílá náhodnýho týpka se vycpat. Raději však pohledem hned uhne, snad aby si toho nevšiml a ona nenaznačila spokojenost. Ukončili debatu s tupou hlavou a ona ho vláčela davy za sebou možná na konec světa, protože kdo ví kde oni dva dneska skončí. Ocitli se ne zrovna v příjemné uličce, tedy uličce lásky a to znělo tak.. Ew.. Přeslazeně. Dobře, láska je z části asi dobrá věc, ale chybělo jí ji cítit a proto k ní přistupovala, jak k ní přistupovala. Jednak jí z druhé strany pořádně nikdy necítila a taky nechtěla dovolit, aby něco takového cítila k někomu jinému než ke svému psovi. Ulička lásky s Neranem? Jeho ex přítelem, kterého milovala a asi miluje? Na to se fakt musí napít a že hodně. Samozřejmě jako maličko hodná holka mu nabídla a jaksi jí ani nedošlo, že řídí. Jen nad tím pokrčí rameny, olízne si spodní ret který měl ještě chuť alkoholu, který si vychutnala do posledního doušku. Prohlédne si ho při jeho slovech, přičemž kývne hlavou jelikož co mu na to jako má říct?  Dostal jí do pozice, která se jí nelíbí a tak vlezou spolu do sálu a ona první co udělá je, že kývne hlavou k parketu. Přeci jen by ho rád přivedla trošku do rozpaků ona a ne on ji. Proto ho zatáhla pomalu bez dalších slov na parket, kde mu ruku přiložila na rameno a druhou mu chytla s pobaveným úšklebkem. “Hmm.. Umíš vůbec tancovat?” Naklonila si hlavu tázavě ke straně a asi si užívala jeho nejistotu, do které ho asi přiváděla, aspoň doufala. Ruku pustila a dala mu je pobaveně kolem krku. No to pobavení nedávala najevo tak okatě, spíše občas tak jako spokojeně ušklíbla, to je všechno. On jí ale zná, mohlo by mu to dojít.

Patrick vedel, že v prítomnosti niekoho ako je Alex sa bude vedieť uvoľniť a zasa sa dostať do tej istej nálady ako ju mal pred malým okamihom. Vedel, že práve Alex je jeden z mála ľudí ktorých by mohol nazývať priateľom. Už len z toho dôvodu, že mu nerobilo problém sa nachádzať v jeho prítomnosti aj keď to s ním nebolo ružové a rozhodne vedel pochopiť aj tie dni, kedy na tom nebol najlepšie. Ak sa to tak dá povedať. Niekedy tie dni, kedy mal dobrú náladu boli práve tými dňami, ktorých bolo skutočne málo. Mohol by začať obdivovať tých ľudí, ktorí to s ním vedia vydržať, keď na tom nie je najhoršie. „Kurva..“ povedal Patrick a mal v pláne si do niečoho vážne kvalitným spôsobom udrieť no napokon to aj tak vzdal. Nadýchol sa. Niekedy mu ľudia povedali, že by bolo najlepšie ak by napočítal minimálne do desať a potom povedal to, čo sa nachádza v jeho hlave. No v jeho prípade to neplatilo. Pretože už pri treťom čísle to hodil za hlavu a povedal presne to, čo si myslí. „Dobre je len vážne málo spôsobov ako by som sa mohol uvoľniť..“ povedal Patrick predtým ako odišiel.
V momente, kedy sa nachádzal už vonku to bolo jednoduchšie. Na malý okamih prestal myslieť na to, že sa nachádza na plese. Jediná vec, ktorá mu v tom prekážala bolo práve to oblečenie, ktoré mal na sebe. Smiešne, ako dokáže oblečenie takzvane zmeniť človeka. On, človek ktorý väčšinou nosil len mikiny kedy by mohol nimi zakryť to, čo mal s rukou aj keď to nevychádzalo vždy podľa jeho predstáv mal v tento večer na sebe naozaj elegantné oblečenie. No on by si nevedel predstaviť ako by to vyzeralo, ak by tam prišiel v normálnom oblečení. „že mňa to vôbec neprekvapuje. Dosť, že máš problém so zrakom tak ani sluch nemáš..“ povedal Patrick pričom prevrátil očami. Pričom to myslel ako vtip. Tým pádom možno dal najavo Alexovi, že jeho dobrá nálada nie je až tak ďaleko a určite sa do toho čoskoro dostane. Možno bude treba ešte tú cigratetku, niekoľko vtipov, dobrý alkohol a všetko bude v poriadku. Tešil sa na to ako bude môcť prejsť k tej výstave a pozrieť si tie diela. No určite nebude tým človekom, ktorý by niekoho vychválil dokonca do nebies len z toho dôvodu, že by sa mu to muselo páčiť. Takto to nebolo. On sám vedel ľudí skritizovať nevidel na tom nič zlé. Niekto si to zobral k srdcu, kedy by dokázal Patrick niekoho dokonca aj rozplakať no čo jemu je vôbec po tom? Patrick hovoril na rovinu čo si myslí a nič na tom sa nezmení. Ak niekto očakáva, že by mohol byť človekom, ktorý by si niečo myslel a povedal úplne niečo iné tak je doslova na obrovskom omyle. „Dúfam, že si to pochopil, že som to myslel ako žart. Nie že po mne hodíš okom..“ povedal Patrick a následne si už zobral jednu cigaretu pričom vedel, že práve v tomto je Alex skutočnou záchranou. Pretože možno sa ešte nestalo, aby ho nevidel bez tej jedinej cigarety. Skutočne si nevedel predstaviť ten okamih, kedy by sa nachádzal v spoločnosti Alexa ako človeka, ktorý je tuhým fajčiarom a nemal by pri sebe cigarety. Rozhodne nebude jeden z tých, kto by mu pomáhal s tým prestať. Pretože nechcel aby sa nachádzal v tom stave, kedy by bol doslova neznesiteľným aj pre človeka ako bol Patrick. Z toho dôvodu ho chcel len ubezpečiť, že to je v poriadku. „Tak to nevidím v tom problém. Mal si mi to povedať skôr, že si chceš zapáliť. Alebo si si myslel, že som jeden z tých kto by sa pokúšal ťa od toho odradzovať? Kašľať na to. Ak nás má niečo zabiť tak nás to zabije. Treba si ten život vychutnávať..“ povedal Patrick pričom si nevedel ani len predstaviť, že by sa mal nachádzať v spoločnosti niekoho nedajbože aby mal nejakú partnerku, ktorá by mu hovorila čo môže a čo zasa nie. Kedy by sa na neho pozerala ako na nepriateľa v momente kedy by si chcel vypiť s priateľmi. Ten vzťah by sa skončil ešte skôr, ako by mohol v skutočnosti začať. „Tento čerstvý vzduch mi skutočne vedel pomôcť. Sakra, tak som to potreboval! Ale myslím si, že pre dnešný večer nebudeme spomínať tú tému ohľadom rozhovoru.. no ale čo sa týka spoločnosti dám ver mi, že ja by som ťa za ne vymenil..“ pošťuchol do neho Patrick pričom rozhodne nemal v pláne ho tu len tak nechať a ísť sa rozprávať s niekým iným. Ba naopak on mal pocit, že tento večer môže byť ešte skutočne zaujímavým.

Kendrick nevidel nič zlé na tom, ak by sa mal nachádzať na mieste, kde chodí prevažne len ženská spoločnosť. Ba naopak, bol by určite rád za to ak by mal možnosť s Airou stráviť nejaký čas a spoznať ju. Tú prvú prekážku, ktorá sa u neho nachádzala, kedy nevedel osloviť normálne takmer žiadne dievča už vypršala a on si myslel, že sa mu dokonca začína aj dariť. Dokázal sa s ňou rozprávať, sem tam povedal niečo čo bolo vtipné, no dobre v podstate celý jeho život ktorý bol zložený z jedného trapasu za druhým bol vtipným no aj tak to bolo pre neho niečo nové. O tom určite bude musieť povedať Rafovi! Tešil sa na to stretnutie, ktoré bude musieť následne zorganizovať. „Ja v tom nevidím problém!! ak tam nie je zakázaný vstup chlapcom tak to určite platí!“ zasmial sa Kendrick a potom sa jej pozrel do očí. Bola skutočne krásna a on stále nechápal ako mohol mať také veľké šťastie k tomu, že sa nachádzala práve v jeho spoločnosti. „Drick.. hmmm ale nesľubujem, že ak ma niekde uvidíš na ulici, že budem na to vedieť reagovať!“ musel uznať, že to bolo naozaj od nej milé, že sa snažila nájsť prezývku, ktorou by ho volala. „Nie nie… to nie… ja.. nie nemám ten syndrom toho sa nemusíš báť..“ povedal Kendrick pričom možno mal v očiach strach len aby si nemyslela, že by sa v ňom mohlo nachádzať také zvláštne tajomstvo, kedy by bol skutočne divným človekom. „áno je to naozaj krásna pesnička! No možno sa mi to niekedy podarí naučiť sa na nejaký nástroj. Ale neviem. Zatiaľ ma nič také nenapadlo aby som sa tomu venoval.. asi toto prenechám niekomu inému. Stačilo mi, keď som skúšal niekoľko športov..“ Kendrick na to všetko mohol spomínať len so smiechom pretože na tie týmové športy bol naozaj obrovským drevom. Nie len polenom ako sa to hovorí. „Myslím si, že niektorí ľudia sú polenami na určité veci. Ale ja som hotový strom!“ povedal Kendrick so smiechom a uvedomil si, že tá pesnička skončila. „Vážne si myslíš, že by sa o mňa niekto vedel pobiť?“ povedal Kendrick a už len tá predstava mu na malý okamih zodvihla kútiky pier. „Ak by si ma poznala vedela by si, že ja a prítomnosť dievčaťa nejde dokopy.. nechcem tým povedať, že by som bol gayom.. vlastne ja nemám nič proti gayom.. ja mám rád ženy ale ženy zjavne nemajú radi mňa..“ čo sa týkalo fotiek, ktoré by si mohli spoločne vytvoriť na miesto toho aby čakali tú radu na to, kedy by prišiel na nich ten správny čas tak bol nadšeným z toho, že súhlasila s jeho nápadom. „áno! Myslím si, že to je ten najlepší nápad. Viem, že to nebude mať takú kvalitu ale na tom nezáleží nie? Nebudeme tam stáť niekoľko desiatok minút len aby sme sa dostali na radu..“ Kendrick na toto bol pomerne netrpezlivým človekom, kedy by možno ani nevydržal tak dlho čakať a radšej by sa sústredil na niečo iné. On to myslel spočiatku len ako žart no v momente, kedy sa toho chytila tak pochopil, že sa nachádzajú na rovnakej vlne. Potom si spomenul na to, čo sa robí v tej uličke zamilovaných. Kto to vôbec vymyslel? Znamenalo to, že tam mohli ísť len zamilované páry? Alebo sa nemohli nikde inde pusinkovať len na tom danom mieste? Nenachádzal by sa určite nikto, kto by mal možnosť poznať Kendricka, ktorý by pochyboval o tom, že takéto myšlienky sa môžu zrodiť v jeho hlave. „ulička zamilovaných. Myslím si, že sa tam pusinkuje tak množstvo ľudí ale poviem ti jedno tajomstvo dobre?..“ povedal Kendrick pričom sa na malý moment pozrel okolo seba ako keby sa chcel uistiť, že by ich nikto nemohol počuť. No skutočnosť bola taká, že mu vôbec nevadilo ak by ho niekto videl alebo nie v tom momente, kedy to bol práve on, kto sa ako jediný rozflákol na tej zemi. „V momente, kedy som tam prechádzal, tak som mal možnosť tiež sa pobozkať.. ale jedine s tou podlahou!“ povedal Kendrick pričom sa zasmial a potom mal možnosť cítiť ako ho chytila za ruku a viedla do tej uličky. On neprotestoval, ved on sám mal niekoľko nápadov ako by mohli tú uličku využiť. Možno mal v hlave aj myšlienku, kedy by si urobil srandu z toho, či by nedostal aj on bozk v tej uličke ale uvedomil si, že ak by na niečo podobné prišlo tak by stratil slová.