Když Patricia poprvé zaslechla o chystaném jarním plese aka ráji pro zamilované, tak rozhodně netušila, že bude nakonec i ona jedním z účastníků. Zní to asi jako klišé, ale na již zmiňovaný ples se opravdu nechystala, ačkoliv tedy byla milovníkem společenských akcí, jen… na to neměla jednoduše náladu. Měla čerstvě po rozchodu, opět a zase se chytla do pasti klukovi, kterému rozhodně nešlo o její hodnou dušičku, nýbrž jen o její schránku. Randila s ním zhruba měsíc, pak ho začala nudit nebo co a tak to s ní skoncoval. Byla nepoučitelná, věděla to, jenže tohle holt byl její život. Neustálý koloběh, v němž se střídali problémoví kluci, kterým měla neskutečné nutkání pomáhat a ze všeho je vytáhnout. Udělat je lepšími. Bylo to naivní a ona na sobě tuhle vlastnost nesnášela, ale holt to bylo součástí jí samotné a navíc tu pokaždé byla myšlenka… Co když to bude tentokrát jiné? Každopádně, v tomhle svém stavu rozhodně nehodlala jít mezi zamilované a šťastné páry, které ji akorát budou připomínat to, jak smutný a nešťastný její milostný život je. S tímhle faktem se však nedokázali smířit její přátelé. Ti se totiž na daný ples těšili už od samotného začátku a neustále opakovali, jaká velkolepá akce to bude. Dlouho odolávala jejich přemlouvání, vrtěla hlavou a opravdu byla rozhodnutá nejít, až ji nakonec zlomilo prohlášení, že bez ní nikam nepůjdou. Věděli jak na ní, Patricia totiž rozhodně nebyla sobeckým človíčkem, myslela na druhé a tak nemohla dopustit, aby její přátelé o takovou, očividně úžasnou a legendární, akci přišli. Souhlasila tedy a pokoušela se na to těšit společně s nimi. Třeba se zase po dlouhé době uvolní a kdo ví, seznámí i s někým novým. S někým správným.
Výběrem šatů se moc dlouho nezabývala, brala ty, co ji padly jak ulité a které si mohla dovolit její peněženka. V tomhle ohledu holt nebyla vybíravá, skromnost byla jejím druhým jméno, a tak nakonec na ples zavítala ve zcela obyčejných červených šatech, jejichž velkou výhodou byly postranní kapsy a rozparek, který byl prý nejnovějším módním výstřelkem; ne že by se o to ona sama bůh ví jak zajímala. Co se týče líčení, tak tomu taky moc nedala, byla ten typ holky, co sázel hlavně na přirozenou krásu, kterou ona jednoznačně oplývala, tak nač ji skrývat pod tuny chemických látek, které její pleť akorát tak podráždí? Vlasy si nechala volně rozpuštěné, pořádně si je rozčesala, aby byly hezky úhledné a jen tak se nerozcuchaly, účesy holt nebyly její nejsilnější stránkou a ona se dneska vážně nechtěla vztekat nad tím, že něco nedrží tak, jak má. No co si budeme, přípravě moc nedala, neměla náladu se tolik snažit a popravdě se tam ani nešla nikomu zalíbit. Šla se jen bavit.
Po boku svých přátel zavítala na ples několik minut po jeho zahájení, přičemž se ihned všichni přesunuli k baru, aby v rámci svého menšího kroužku pronesli přípitek. Zřejmě vypadali jako nějací exoti, neustále se smáli na celé kolo a fotili každou pitomost; to prý aby zachytili kouzlo této úžasné akce. Pat tak byla opět ve svém živlu, ládovala do sebe Mojito a společně se svými přáteli hodnotila výtvory vystavené na výstavě. Ji samotnou nejvíce zaujala fotografie od jakési Bethany, přesně takový styl fotek se jí líbil; tajemný a přesto tak jasný, to by si doma klidně vystavila. ,,Nemůžu za to, že tě pohoršuje každé nahé tělo, Susan," ohradila se na svou blonďatou kamarádku, která tento typ umění nedokázala ocenit a zavrtěla nad ní hlavou. Bylo vtipné, jak si teď jejich skupinka hrála na největší kritiky umění na světě, a přitom o tom věděli velké kulové, jelikož tahle oblast rozhodně nebyla jejich hlavním zájmem. ,,Musím si odskočit," prohlásila Patricia po několika minutách diskutování, kdy ji už hlas Susan přišel vyloženě otravný a otočená čelem k nim začala pomalu couvat směrem k záchodkům. ,,Za chvíli jsem zpěěět," zacvrlikala na ně a chystala se na ně ještě zamávat, ovšem zrovna když zvedala ruku do vzduchu, tak do někoho za sebou vrazila a maličko kvůli tomu zavrávorala. Naštěstí se jí podařilo udržet potřebnou rovnováhu, která ji pojistila, že se tu před všemi neztrapní. ,,Jsem v pohodě!" křikla směrem ke své skupince, která se jí smála a ukázala jim krásu svého prostředníčku, u čehož se však smála společně s nimi. Netušila do koho to vlastně vrazila, ale rozhodně se hodlala omluvit, proto se taky rázem otočila a spočinula tváří v tvář s pohledným brunetem. Byl ji povědomý, ztratila kvůli tomu na pár sekund řeč, jelikož se pokoušela vzpomenout, odkud ho zná. Nebo ji jen někoho připomínal? ,,Omlouvám se," dostala ze sebe po chvíli a věnovala mu svůj sluníčkovský úsměv. Očima putovala po jeho tváři a celá se rozzářila, když jí došlo, odkud jeho tvářičku zná. ,,Zahradník!" řekla možná až přehnaně nahlas a ukázala na něj svým ukazováčkem. ,,Že?" nadzvedla obočí a pobaveně se nad celou situací šklebila. Sledovala ho na Flickru, měla pocit, že jeho jméno je Seth, ale těžko říct, lépe se jí pamatovalo jeho příjmení, a právě tím ho taky oslovila. Ne, že by se tu s ním hodlala zdržovat bůh ví jak dlouho, nakonec, chtěla se mu přeci jen omluvit a taky ji fascinovalo setkání s někým, koho znala jen přes jednu sociální síť. Vlastně to bylo dost vzrušující. Určitě tu však s někým byl, tudíž mu hodlala jen říct své ahoj, případně se představit, aby mu osvěžila paměť a pak už si jít zase po svých.

Ten smutek mu ani na chvíli nevěřila, což se ukázalo jako správný instinkt, jelikož jen co zvedl pohled opět nahoru, rozhodně nevypadal smutně, takže se jen zase jednalo o jejich drobné pošťuchování. Kromě toho by si asi nerozuměli, kdyby ho rozesmutnil odlišný význam barvy, i proto si byla jistá, že je to jen hrané. „Ale ne, to mě opravdu mrzí,“ pronesla se samozřejmě hranou lítostí v hlase, ale moc jí to nešlo a asi by se to mělo označit za nejhorší herecký výkon, co kdy předvedla, protože jí v tónu hlasu zcela jasně bublalo pobavení a neubránila se ani úsměvu. Svá slova sice úplně nezvládla zahrát, ale aby tomu dodala důvěryhodnost, lítostivě ho pohladila po rameni a doplnila to tentokrát o něco lítostivější větou. „Můžu ti to nějak vynahradit?“ optala se a sice to znělo věrohodněji než předtím, ale pořád nedokázala skrýt pobavený úsměv, který vlastně málokdy opouštěl její rty, když byla v jeho přítomnosti. Usmívat se mohla sebevíc, ale ani to jí nebránilo dělat na něj poznámky a bez přestání do něj rýpat, no nemyslela to příliš vážně. Jistě, krapet pravdy se v tom skrýval, ale baví se s ním a je s ním ráda, což by neplatilo, kdyby své poznámky nemyslela jen jako vtípky. Kromě toho jí to oplácel, i když v menší míře, takže to brala jako dobré znamení, že v tomto jsou na jedné lodi a jen tak ho neurazí. Kromě uštěpačných poznámek si ale čas od času vymění i lichotky, lépe řečeno ona je říká čas od času, Darren s nimi příliš nešetří a lhala by, kdyby tvrdila, že si takovou pozornost neužívá, ale zároveň ji tím umí spolehlivě dostat do rozpaků, jako například právě teď. Jemně se pousmála a pokroutila nad tím hlavou, ale naštěstí jí tuto situaci ulehčil on sám, protože zmínka o sportce jí dostala zpět do jejího živlu. Ne že by byla sázkař, spíše už se nejednalo tolik o lichotku jako poznámku, proto byla zpět ve své jistotě. „Doufám, že by ses podělil, protože bys určitě vyhrál díky mně, když už jsem z tebe udělala toho nejšťastnějšího chlapa ve městě,“ ta sebejistota, která z ní většinou při těchto poznámkách sršila, byla lehce otřesena a když opakovala jeho lichotku, usmívala se opravdu něžně, protože byla jedna věc to od něj slyšet… a věc úplně jiná, když to opakovala, a to to říkala jen v rámci humorné poznámky. Že by nadřadil výhru ve sportce nad ní si nijak osobně nebrala, protože i když možná peníze nejsou všechno, pořád hýbou světem a mít k dispozici jen tak pár milionů, no ale komu by se to nelíbilo.
V sále se příliš nerozhlížela, protože nebyla ještě připravená zamávat nějakým známým tvářím se svým doprovodem, a tak se spíše nechala vést Darrenem, ovšem když jí pohled padl na baletní vystoupení, převzala iniciativu a na chvíli jejich kroky zastavila. Nešlo o to, že by jí tak moc zaujal balet z té umělecké části, tomu přeci jen příliš nerozuměla, takže estetično tohoto tance jí nic moc neříkalo, ale na druhou stranu ji zaujala technika. Koneckonců se také jedná o sport, a to si její pozornost zaslouží, ráda podpoří kohokoliv, kdo se o pohyb snaží, protože začátky bývají těžké a podpora se jistě hodí každému, obzvlášť když si už teď dokáže představit ten pot, slzy a krev, co se za tím skrývá. „Nezapomněla, neboj, to bych si nedovolila,“ ušklíbla se, no v tomhle nelhala. Jednak si to zkrátka pamatovala a jednak hrál s Niou, který se čas od času o samotném Darrenovi zmiňoval a při některým příležitostech padla slova zmiňující tréninky či zápasy, takže na lakros opravdu zapomenout nemohla, i kdyby se snažila sebevíc. Kromě toho, že to zmiňoval Nia, ale tak nějak záměrně informace o Darrenovi v hlavě držela s větší vervou, než by asi měla, vzhledem k tomu, že se začali jakž takž vídat po nějaké době, ale teď jí to přijde vhod. „No jo, alkoholový gurmán úplně nejsem,“ zlehka pokrčila rameny a jemně se ušklíbla. Víno opravdu nebyl její šálek čaje a co se týkalo čistého tvrdého alkoholu, tomu taky příliš neholdovala, ale to spíše protože to nebyla příliš zvyklá pít, takže neměla moc dobrou výdrž. Když už pila tvrdý alkohol, tak jedině míchaný, a to posledně nedopadlo nejlépe, takže proč minimálně nezačít něčím, v čem se vyzná – pivem? Darren se brzy vrátil zpět s tím vytouženým nápojem, který si od něj se slovy díků převzala. „Jestli si pamatuješ, nabízela jsem, že pro to pití skočím,“ upozornila ho s pobaveným úšklebkem, aby si nemyslel, že na tento dluh zapomněla. Jak by mohla, když začala tak trapně a nešikovně na to, že obvykle své pohyby na trati ovládá dokonale. „Ale aby tě to teda nemrzelo, můžu tě na pivo konečně pozvat, až půjdeme do toho pubu,“ navrhla s úsměvem a sama na sebe byla hrdá na to, s jakým odhodláním zmínila jejich příští rande, protože co si budeme, o tomhle většinou mluvil jen Darren, který obě rande vlastně naplánoval, ale asi bylo pomalu na čase, aby se k takovým zmínkám odvážila i ona, odvahy by na to měla mít dostatek. Po přípitku, ve kterém se ho dokonce rozhodla (částečně) pochválit, si odpila piva a půllitr odložila na stolek. „Jsi bystrý, fakt štěstí, že se věnuješ žurnalistice,“ nemohla být ale hodná příliš dlouho, proto na jeho uštipačnou poznámku odpověděla stejným tónem a doplnila to pobaveným úšklebkem, jenže tohle vtipkování ji rychle přešlo. Jen co ji chytl za ruku, úšklebek byl vystřídán jemným úsměvem, ale její sebejistota ještě nabořena nebyla, ovšem tam Darren nekončil. Při snížení vzdálenosti mezi nimi na nulu se už v jejím pohledu odráželo překvapení, dokonce se ani nedokázala vzpamatovat, aby pronesla nějakou ze svých poznámek, co běžně sype div ne na lusknutí prstu. „To máš pravdu,“ hlesla tiše na absenci setkání se s Darrenem na parketu, ačkoliv jí dal takovou příležitost něco pronést. Už jen to, že neřekla nic ve stylu „Tančíš čtverylku jako správný cowboy?“ mu muselo dát jasně najevo, že ji opět zaskočil, v čemž byl zcela očividně mistrem. Ač se cítila být v rozpacích, oční kontakt mezi nimi nepřerušovala, jen překvapeně zamrkala, když se jeho ruka ocitla na jejích zádech, no propletení prstů udělala skoro automaticky. Ani si neuvědomila, že zadržovala dech, takže úlevně vydechla po jeho poznámce, nad kterou se jemně ušklíbla, protože byla až příliš pravdivá, ale to mu říct nemohla, tedy spíše nechtěla, i když to s největší pravděpodobností sám uhodl, jinak by se přeci takhle neptal, ne? „Já to nějak zvládnu, radši mi předveď, co v tobě je, cowboyi,“ ani tentokrát nebyla ve své kůži, ale rozhodně už část sebejistoty získala zpět a alespoň cowboyem ho dokázala nazvat, ale místo úšklebku jí na rtech hrál jemný úsměv. Přemístili se na taneční parket, kde se pohybovali do rytmu klavíru, no minimálně Cass příliš nevnímala, co se odehrávalo na pódiu, proto sebou vcelku překvapeně škubla, když nastalo to dlouhé ticho, a zastavila se uprostřed pohybu. Odlepila pohled od Darrena, jen aby zkontrolovala situaci, ale to už se na pódiu objevila drobná blondýnka, která opět sál naplnila hudbou, a i když příliš nechápala, co se právě stalo, zda to bylo součástí představení nebo měla tak pohotové reflexy, ale asi ji to příliš netrápilo, jen se podívala zpět na Darrena, zda plánují pokračovat v jejich tanci, než se opět rozpohybovali do rytmu tentokrát trochu jiné písně doprovázené i zpěvem. Byla ale ráda, že si zatančili na celé to představení, protože po prvotním šoku se vzpamatovala a vlastně si blízkost, kterou jim tanec poskytl, vcelku užívala, ale i to se přiblížilo ke konci. „To bylo hodně zvláštní, ten převrat uprostřed vystoupení,“ okomentovala a pohled na chvíli opět stočila ke dvojici na pódiu, jako kdyby díky tomu mohla zjistit, zda to bylo záměrné či neplánované, ale v momentě, co se tam začala chystat další dvojice, podívala se zpět na Darrena s vyzívajícím pohledem. „Troufneš si ještě na jedno kolo?“ pobaveně se usmívala, bylo na ní vidět, že v jejich současné pozici se již cítí komfortně a i když nebyla tanečnicí roku, po jeho boku se nebála pokračovat.

Alvaro by nikdy nevidel sklamanie v priateľke po tom, ako by sa niečo pokazilo. Ak by sa to aj stalo uhrali by to a pokračovali by dalej. To by ich nemohlo zastaviť. Mali byť na tom javisku spoločne. Budu prichádzať spoločne a rovnako tak aj odchádzať. „Mňa nikdy nesklameš Bee.“ povedal v tejto chvíli vážnym hlasom. Bola to pravda. Nevedel by sa na niekoho ako bola ona hnevať. Alvaro bol tým človekom, ktorý vedel dať ľudom druhú šancu bez ohľadu na to, čo by sa stalo. A toto? Nebolo to niečo kvôli čomu by mohol byť sklamaným. Už len ten fakt, že sa rozhodla s ním vystupovať bolo niečo, čo si na nej nesmierne cenil. Po tom ako sa presunuli k drinkom tak si vypočul jej slová a musel sa zasmiať. „Prečo nechceš aby som sa zachoval ako správny gentleman. Kedy by som to dnes zatiahol celé?“ vedel, že bude protestovať ale skúsiť to musel. Alvaro to mal v povahe a nechcel prepočítavať kto dnes koľko vypije alebo preje. Z toho dôvodu tu neboli. Spočiatku nebol príliš nadšený z toho, že sa nachádzali tak vysoko na zozname kedy by tá tréma bola od prvého momentu a už od príchodu by museli čakať na to, kedy príde na nich rad. Posilnili sa a boli pripravený na vystúpenie.
Už od prvého momentu, kedy spoločne začali hrať vedel Alvaro, že to dobre dopadne. Pretože im to ladilo. Tú pieseň už niekoľkokrát hrali a poznali ju veľmi dobre. Na javisku sa nachádzali spoločne a ani jeden z nich sa nemusel ničoho báť. Alvaro uprostred pesničky vycítil jej pohľad pričom jej venoval úsmev rovnaký ako na začiatku, kedy naznačoval a ubezpečoval ju, že všetko bude v poriadku. Nebolo to nič hrozné. Celé ich vystúpenie hrali tak dobre ako vedeli Alvaro bol s tým nadmieru spokojný. Venoval pohľad publiku, ľudom ktorí sa rozhodli im venovať pozornosť. Videl tam aj niekoľko svojich priateľov. Alvaro ukončil ich spoločne hranie poslednými tonami pesničky a uklonil sa publiku. Pričom podišiel k Bee a ponúkol jej svoju ruku k tomu aby sa mohla postaviť. On sám ju potom mal potrebu vtiahnuť si do svojho náručia. Bol na ňu naozaj hrdým. Pretože každý jeden ton bol čistým a precíteným. Ale on by bol na ňu hrdým aj keby sa im niečo nevydarilo už len kvôli tomu, že tam bola s ním. „Som na teba skutočne hrdý! Dokázali sme to. A teraz je čas na to aby sme sa zabavili čo ty na to?“ ponúkol jej svoje rameno k tomu aby spoločne odišli z pódia a chcel nechať rozhodnutie na nej kde by chcela začať ako prvé. Nachádzalo sa tu tak mnoho vecí, ktoré by chcel vidieť. „Možno by sme si mohli zatancovať? Hneď po nás má vystúpenie moja kamarátka a chcel by som si to pozrieť. Čo ty na to? Potom by sme sa mohli pozrieť na výstavu.“ Alvaro bol zvedavý aj na to, kto sa rozhodol prezentovať svoje diela. Bol zvedavý na to, či tam nájde nejaké známe mená z ich spolku pretože ak áno, bude na to určite pyšný. Alvaro cítil ako tá jemná tréma ktorá sa u neho nachádzala opadla a určite to bolo aj v jej prípade. „Myslel som si, že to nie je najlepšie byť tak skoro ale napokon to máme za sebou a zvládli sme to bravúrne nemyslíš? Cítiš sa už lepšie?“ na jeho tvári sa nachádzal úsmev a dúfal, že by sa teraz mohla uvoľniť a oni by sa mohli začať zabávať. Aj ich vystúpenie bolo zábavou o tom nepochyboval. Bolo to niečo na čo sa pripravoval no bol rád za to, že to mal za sebou. Alvaro sa venoval hudbe ako amatér. Nejaké tie peniaze si zarábal tým, že učil ľudí hrať na gitare ale nedalo sa hovoriť o tom, že by bol študentom hudby a chcel by sa hudbe venovať aj v budúcnosti. U neho to bol prevažne koníček no bol rád, že vďaka hudbe mal možnosť spoznať niekoľko zaujímavých ľudí.

Po krátkém pozastavení v rozkošně nasvícené uličce se i ony nakonec přesunuly do sálu, přeci by si nenechaly ujít nějaká představení, navíc ochotnou slečnu také nechtěly zdržovat, i když je ujišťovala, že je to v pořádku. Meg věnovala Viv vděčný úsměv za ta vřelá slova a pokývala hlavou, aby potvrdila pochvalu výzdoby sálu. „Ano, ten sál je krásný,“ chtěla ocenit tu práci, kterou si s tím někdo dal, nejenom pokýváním, ale i slovy, protože si to zaslouží. Než se ale stačily někam vydat, skončilo první vystoupení talentované baletky, no na pódium nastoupil Viviin kamarád, kterému slíbila svou podporu, proto plány s fotokoutkem musely jít stranou. „To rozhodně,“ odsouhlasila potřebu pěkné památky na tento den, ale to už se odebraly do první řady pod pódiem, s čímž Meg neměla žádný problém, protože kdo patří k přátelům Viv, jistě je dobrým člověkem a podporu si zaslouží, jak od Viv, tak i od ní. Nezapomněla své kamarádce sdělit, že kdyby se poté s tím chlapcem chtěla chvíli zdržet, pochopila by to, protože to vypadalo, že jí na něm a jeho vystoupení záleží, nechtěla by tedy stát v cestě. Nebyla zkrátka člověkem, který by své přátele potřeboval mít jen pro sebe, i když tento večer byl jejich a ona z toho byla nadšená, netrvala na tom, že musí společně strávit každičkou vteřinu onoho plesu, na svou kamarádku by si s radostí počkala, až se jí nabaží i ostatní. Pak už ale začalo samotné vystoupení, při kterém občas po očku koukla na svou drahou kamarádku, která na toho chlapce upírala velice vřelé pohledy, ale více pozornosti samozřejmě věnovala té hlavní hvězdě, než se cosi pokazilo a ona bezmocně koukla na Viv. „A-?“ chystala se optat, co s tím chce Viv udělat, protože to zamumlání slyšela, koneckonců stály blízko u sebe, ale to už jí odcupitala pryč a vzhůru na pódium, což pozorovala s upřímně překvapeným výrazem, protože takhle odvážnou Viv snad ještě v životě neviděla. Chápejte, její stydlivá kamarádka, která se bála sama vystupovat, se právě vrhla na pódium před desítky lidí, jen aby někomu jinému pomohla. Bylo fascinující to sledovat a když jakýsi moderátor přizpůsobil situaci tomuto překvapení, srdce jí radostí zaplesalo, jakmile se prstíky Viv roztančily po klavíru. Přidal se i on, a dokonce k tomu přidali i zpěv, což se spokojeným úsměvem sledovala a jen co se rozezněl andělský hlas Viv, úsměv se jí o to rozšířil. Ani slovy nešlo popsat, jak moc hrdá se na svou drobnou blondýnku v tento moment cítila. „Yes,“ beze slova zaartikulovala odpověď na otázku, jež padla v písničce a se kterou se na ní Viv otočila, i když si ani nebyla jistá, zda to půjde z pódia vidět, protože koneckonců na pódiu nikdy nestála, tak jak by to mohla vědět. Po skončení vystoupení patřila k těm, kteří tleskali snad nejhlasitěji, pokud to její drobné ručky vůbec dokázaly, a jakmile se hoch a Viv rozloučili, svižným krokem se k ní rozešla a ihned si ji přitáhla do objetí. „Jsem na tebe tak pyšná, to bylo krásné a skvělé, ten klučina může být rád, že tě má,“ vychrlila rozněžněle zatímco ji stále objímala, aby na ní přenesla veškerou tu hrdost, co vůči ní cítila. Byla snad ještě víc hrdá, než když se dozvěděla, že se Viv rozhodla vystupovat, protože o tom se rozhodovala jistě dlouho, ale toto bylo spontánní, a tak úžasné! „Mimochodem, koukáte se na sebe vážně moc hezky,“ pronesla až když byly mimo objetí a jemně se uculila, no byla si jistá, na co tím opatrně naráží. Asi tušila, že se nejedná o toho chlapce, o kterém jí vyprávěla u táboráku, ale z něj stejně čišila nejistota ze strany Viv, ovšem zde to bylo něco jiného, alespoň jí to tak přišlo, ale samozřejmě ve vlastních citech se nejlépe vyzná ona sama, ne zvídavá Meg. „Tenhle moment si říká o památku,“ broukla jemně a vklouzla ručkou do ruky Viv, aby ji mohla odvést do fotokoutku. S úsměvem si stouply na vyznačenou pozici a nahodily pár póz, ať už takových normálnějších, ale i pár bláznivějších tam bylo, a ony byly s výsledky nadmíru spokojeny, protože perfektně zachytily jejich přátelství a tento večer.
Zatímco se fotily a večer se posunul dále, u výstavy přestalo být tak rušno, proto se tam společně vydaly, aby se Meg mohla konečně pochlubit svým výtvorem, kterým přispěla k této kráse. Dovedla svou drahou kamarádku až ke svému dílu, přičemž si po cestě všimla Nadine ve společnosti povědomé slečny, a také Nory, která znejistila její krok jako vždy, když ji viděla. Nešlo o to, že by se nepřenesla přes jejich rozchod či to nedokázala přijmout, ale ona zkrátka zůstalo výjimečnou. Byla první slečnou, která si ukradla její srdce a polibek, jak by někdo takový mohl přestat být výjimečným? Pořád se bavily a většinou se v její přítomnosti cítila klidně, ale když na ni narazila nečekaně, drobné rozhození přišlo snad téměř vždy. „Tadá, jsme tu,“ ukázala na svůj výtvor a podívala se na Viv. „Co si myslíš?“ optala se se zájmem a dala jí čas si svou odpověď rozmyslet, zatímco její pohled se rozutekl zpět k Noře a pravděpodobně díky tomu, že promluvila, si jí i ona všimla. Zdvihla jednu ručku, aby jemně zamávala, a doplnila to neslyšným „Ahoj,“ než se otočila zpět k Viv a jejím slovům o její fotografii. Než se ale stačily vydat k dalším částem výstavy, už se blížil čas vystoupení samotné Viv, kde už nebude s nikým ve dvojici ani nebude nikoho podporovat, na což byla upozorněna a Meg na to chápavě přikývla. „Já se k tobě za minutku přidám, jen pozdravím Nadine, ano?“ kývla směrem k tmavovlásce a její ryšavé kolegyni, které postávaly kousek opodál. „Ale neboj, jsem tu pro tebe, slibuju,“ jemně jí stiskla ručku a povzbudivě se na ni usmívala, než se obě vydaly jiným směrem – Viv k pódiu, aby byla připravená na své vystoupení, a ona za Nadine. „Zdravím svou královnu,“ pronesla jemně a přitáhla si tmavovlásku do vřelého objetí. Oslovení zvolila vzhledem k jejím šatům, které měly naducanější střih než ty její, a ačkoliv by zde posloužilo i oslovení princezno, rozhodla se Nadine povýšit v královských řadách výše, kam by ostatně jistě patřila. „Promiňte, že vás tak vyrušuji, ale mám chviličku před tím, než bude Viv vystupovat,“ kývla hlavou k v davu mizející blondýnce v bílých šatech, „a chtěla jsem ji využít k pozdravu, pak zmizím a nechám vás užívat si večer. Mimochodem, jsem Meg, těší mě,“ vysvětlila své náhlé objevení se oběma dívkám, než stočila pozornost k zrzavé slečně s květinkami ve vlasech, které věnovala jemný úsměv a při pohledu na ony květiny se jí spokojeně zaleskly očka – to byla její umělecká dušička spokojená. „Jak si zatím užíváte ples? Minimálně si myslím, že si ples užívá vás, protože obě rozjasňujete sál,“ optala se obou, nejdříve se podívala na Nadine, pak na ryšavé děvče, a kterákoliv odpoví první, na té zakotví svůj pohled, ale po očku sledovala i pódium, aby jí neuteklo vystoupení Viv. Nezapomněla jim dopřát i drobnou, leč dle ní originální lichotku, kterou ovšem neříkala jen tak, šaty obou děvčat se jí zamlouvaly a měly něco do sebe.

Reece

Pri jeho slovách musel uznať, že mal pravdu. Nebolo bezpečné aby tie dve slová používali tak často. Mohli ich vyhodiť úplne ale to by sa u nich asi nedalo. Gordon bol presne rovnakým typom ako Reece aspoň pri takých veciach. Kedy si vedel uťahovať z niekoho a rovnako to bolo aj v tom, že si vedel uťahovať zo seba. Možno mal vážnu tvár ale vedel sa aj zabaviť. Každý jeden človek mal niekoľko stránok ktoré ešte doposiaľ neukázal. „Myslím si, že v našom prípade bude lepšie ak to nahradíme nejakými random slovami. Pretože nechcel by som odstrašiť potencionálnu krásku, ktorá by sa stala mojou spoločnosťou.“ nedalo sa hovoriť o priateľke. Pretože Gordon nebol stavaným na to aby sa dostal do nejakého vzťahu. Tak, kedy by sa dalo hovoriť o láske. „vanilkové capucino.. bude náš tajný signál na to slovo.“ povedal Gordon na malý okamih vážnou tvárou a potom si ho premeral. Vážne mohol pôsobiť ako ten, kto by bol zlomeným? On bol možno posledným kto by takto mohol na ľudí pôsobiť. Potom sa musel pozrieť okolo ako keby rovnako sa díval na to, či sa nenachádza pri nich nejaká kráska ktorá by mohla tie predchádzajúce slová myslieť vážne. Myslieť si, že by oni dvaja mohli byť homosexuálmi. On vedel, že to Reece veľmi dobre pochopil. Čo sa týkalo takzvanej skrytej sexuality. Rovnako ako by nemohlo nikomu napadnúť, že niekto ako Gordon by mohol prechovávať city k mužskej spoločnosti. Nemal proti tomu nič zvláštne len si to nevedel predstaviť to bolo všetko. „Je to jasný prípad. Mám to už v oku. Človek, ktorý mal vo svojej spoločnosti mnoho žien. Nebráni sa žiadnemu úletu, fotíš akty dievčatám len aby si ich videl nahé. Ale v spoločnosti neznámeho chlapíka hneď na prvej akcii v spolku začne v tvojej konverzácií až podozrivo zaznievať vanilkové capucino. Dávam ti niekoľko mesiacov a možno budeš mať prvý úlet s nejakým mužom.“ povedal Gordon vážnym hlasom ako keby sa ho snažil analyzovať no skutočnosť bola taká, že si z neho robil len srandu. Potľapkal ho po rameni a potom sa musel tomu len zasmiať. „žartoval som. O tvojej orientácií nepochybujem.“ povedal Gordon a potom keď sa už ocitli vo vnútri nemal problém do seba dostať prvého panáka. Nebolo to pre neho nič zvláštne. On nemal problém zvládnuť niekoľko pohárikov alkoholu. Po tom ako sa rozhodol pre druhé kolo nenamietal. Bol zvedavý na tú výstavu, ktorá ich čakala. Bola by chyba ak by sa ustavične nachádzali len pri alkohole aj keď aj to bol dobrý nápad. „Som zvedavý na nejaké drama medzi zamilovanými páriky. Určite sa tu niekoľko z nich poháda a jeden z nich odíde s tou najväčšou scénou. Ale prečo si myslíš, že by som mal ja odisť ako prvý? Možno iba ak v niekoho spoločnosti..“ on sa tomu nebránil aj keď vedel, že na tomto plese nie je až toľko možností k tomu aby to mohol využiť. To by radšej zavítal potom do nejakého baru alebo podniku alebo by to urobil tak, že by pre jednu noc strávil sám len v posteli. Nemusel mať každý večer inú ženu niekedy tie psychologické hry podobné tej ktorú zažil naposledy boli omnoho zábavnejšie ako nájsť si niekoho len na krátky okamih. Dokonca ani na nie celú noc, pretože to nebol jeho štýl. Nenávidel ak to od neho niekto očakával. Už len z toho dôvodu, že by mohli odhaliť to, že v noci máva nočné mory, ktoré ho mnohokrát donútia prebudiť sa s bolestivým krikom pri ktorom si spomína len na tváre svojich už mŕtvych súrodencov. „Nepochybujem o tom, že sa tu bude nachádzať niekoľko jedincov, ktorí sa budú chcieť niekomu votrieť do zadku a pochvália aj prázdne plátno..“ on takým nebol a pre jeho šťastie to od neho ani nikto neočakával. Gordon ho nasledoval pričom bol skutočne zvedavý na to, čo ich tam čaká. „tak si dávaj pozor na tú spršku samých komplimentov..“ jednu ruku si dal do vrecka, druhou si upravil vlasy a potom sa vydal k výstave.

Ještě před pár hodinami seděl doma se svou rodinou a mohl jen snít o tom, jak jejich setkání na plese bude probíhat. To ještě netušil, že se jeho nejtajnější přání vzápětí promění v realitu. Vlastně ještě na začátku tohoto večera ve skrytu duše cítil, že se Betty buď svěřit nedokáže, nebo to možná udělá, ale ona ho odmítne. K jeho překvapení ale teď společně tančili na parketu a ta vzájemná blízkost na fyzické i duševní úrovni ho naplňovala štěstím. Postupně si začínal uvědomovat, že je to všechno skutečnost a bylo to úžasné, ještě lepší, než si to vůbec dokázal představit. Tančila skvěle. Existovalo vůbec něco, co neuměla? Zdálo se mu, že drží za ruku někoho naprosto bezchybného, ale přitom dobře věděl, že stejně jako každý člověk musí i mít i Betty svou Achillovu patu, něco, v čem nebude tak vynikat. Chtěl přijít na všechny ty chyby a nedokonalosti, které ji dělaly tím, kým byla. Zajímalo ho všechno, co se týkalo její osobnosti, zálib, minulosti… Neuvěřitelně se těšil na to, až ji bude víc a víc poznávat a stávat se součástí jejího života. Snad mu to dovolí. „Betty,“ přerušil její monolog, protože tolik lichotek na něj bylo během tak krátké chvíle dost. Nezasloužil si to. To ona pomohla jemu dostat se z toho nejhoršího, a proto si ona zasluhovala všechny ty komplimenty. Jeho pohled, který k ní sklopil, hovořil za vše. V jeho modrých očích se zalesklo cosi jako prosba, aby přestala s tím chválením. „Já jsem moc rád, že to takhle cítíš. Ale už o mně ty hezké věci neříkej, nebo se začnu červenat,“ zažertoval a jeho koutky se zvedly do lišáckého úsměvu. Potřeboval jí nějak dát najevo, že se necítil být hoden všech těch krásných slov, ale nechtěl ji urazit, takže zvolil cestu nejmenšího odporu, což byl samozřejmě humor. Pak už ji jen pustil svou pravačkou a jemným pohybem ruky ji navedl na otočku. „Opravdu tanečnice tělem i duší,“ uznale pokýval hlavou na její ladné pohyby, ale nepřestával se uculovat. Začalo ho to totiž docela bavit. Skladba však brzy skončila a nahradila ji další. Felixovi ta píseň něco připomínala, ale z nějakého důvodu ji nedokázal zařadit do správného šuplíku. Betty ale očividně nadchla, což ve výsledku potěšilo i jej. „Vypadá to, že nám osud dneska přeje,“ okomentoval správný výběr písně. Správný i pro něj. Opět se totiž jednalo o skladbu pomalou, takže se nemusel přemáhat k všelijakým tanečním kreacím, kvůli kterým by Betty nejspíš odvolala všechno, co se mezi těmi dvěma doposud odehrálo. Na její změnu tanečního držení zareagoval jen něžným pohlazením jejího boku. Sám totiž plánoval, že si její ruku položí na rameno, jakmile skončí duet jejich dvou spolužáků, ale Betty jako by mu opět četla myšlenky. Bylo až neskutečné, jak pokaždé udělala něco pár sekund předtím, než by to učinil on. Poznámky o čtení v mysli si ale ponechal stranou a raději se naplno věnoval tanci. Kdyby měl pořád rozdělovat svou pozornost mezi pohyb a mluvení, určitě by brzy šlápl někam, kam by neměl. Když se další píseň uchýlila ke konci, pustil Betty, aby se mohl zlehka uklonit. „Bylo mi ctí,“ uchechtl se. Z jeho strany šlo samozřejmě jen o další nevinný vtípek, neměl totiž zrovna ve zvyku klanět se. „Co kdybychom si dali ještě něco k pití a šli se podívat na výstavu?“ navrhl, protože mu během tance začalo pekelně vysychat v ústech. Nechtěl na ni nějak spěchat, a tak jen vyčkával na její odpověď. Měl v úmyslu ještě trochu prozkoumat sál, podívat se na vystavená díla spolužáků, a hned potom chtěl Betty vytáhnout ven a užít si skutečné soukromí, a hlavně to ticho, které nabízelo možnost si nerušeně povídat a možná i víc než jen to.