Aksel, který je stejný hňup

,,Mě teda ne, když mám na sobě tenhle kostým,” pronesl velmi hrdým tónem. Arthura by sice děvče určitě přepralo, ale on by se s žádným ani do rvačky nedával, jelikož ho odjakživa učili, že se k ženám chová s úctou a hlavně se nemlátí. Arthur dokázal být gentleman, pravé anglické způsoby, no dobře, byl z Irska, ale chápeme se. ,,To není urážka,” zvedl ruce na obranu. ,,Ptal se na názor, kdyžtak se schovám,” rozhlédl se radši kolem sebe, jestli si ho náhodou nějaké děvče nevyhlídlo, aby ho zmlátilo. To by rovnou vzal nohy na ramena. Ale daleko by asi moc nedoběhl. ,,Sakra, tak možná bychom se jí mohli jen schovat. To taky stačí,” kdyby si vzal obyčejný černý oblek, tak by se určitě v pohodě vytratil v té záplavě dalších tmavých obleků, ale Arthur musel být extra, takže tím pádem byl velmi snadný cíl. Focení bylo opravdu příjemné zvlášť, když probíhalo zábavnou formou. Jinak by se asi na to vykašlal, kdyby to měla být nuda. Problém ohledně fotek vyřešili rychle. Půjde tedy k jeho hudebnímu nástroji. ,,To je pravda, navíc já je ani nemám, kam dát,” ukázal na svůj kostým. Jeho prarodiče netušili, že si něco takového objednal. Arthur věděl, že nebudou moc nadšený, když uvidí fotky a spatří jeho kostým. Tohle nebylo něco k čemu ho učili, ale asi je to nepřekvapí. ,,Jasně, že zajdem. Tak to se už těším, je fakt super,” poznamenal ohledně Alexe. Arthur o všech ostatních kamarádech Akselovi říkal, jelikož se ho neustále držel, tak Aksel Arthurovi další přátele musel dřív nebo později poznat. To už zahleděl k výstavě k fotografiemi. Byl zklamaný, že tam zatím nezahlédl žádnou z vesmíru nebo s hvězdami. ,,Ty máš, co říkat, prosimtě,” ušklíbl se pobaveně na Aksela a ukázal na sebe. Arthur byl o něco menší než Aksel, ale když děvčata nenosila podpatky, tak byl vysoký jako ony a nebo vyšší, ale když na sobě měly střevíčky, tak už na ně koukal zespoda. Pódium bylo prázdné, takže zřejmě bude další vystoupení. Arthur neměl ani zdaleka tušení, kdo právě má hrát a bůh ví, kdo, jestli to nemá být právě on. ,,To je vlastně dobrý nápad, tak ho půjdem tedy pak najít,” přitakal souhlasně. Na takové věci Arthur zkrátka hlavu neměl. ,,Ty kráso, snad ne. Já vůbec netuším, kdo všechno byl,” ani Arthur by se sám sobě nedivil, kdyby to prošvihl. Dokázal si pamatovat nekonečné složité vzorce, fungování vesmíru, povrchy planet a dalších milion podobných faktů, ale to kdy má vystupovat nebo, že si měl vyprat oblečení už do hlavy nedostal. Jeho mozek odmítal si takové základní věci pamatovat, zřejmě mu to přišlo zbytečné. ,,Ano! Vzhůru na jídlo! Mám hlad,” zajásal nadšeně. Arthur přece jenom měl hlad a začínal být trošku nervózní z nadcházejícího vystoupení. Očima už sleduje jídlo u minibaru a rozvrh na stěně jde totálně mimo něj. Popadl první jednohubku a hodil ji do sebe. ,,Pátý? Tak to je pohodka. Jsem se lekl, že jsem už něco promeškal,” broukl úlevně. Vzal tácek, na který naložil nejmíň šest jednohubek, nějaké ty oříšky a další dobroty. Vyraboval jim tam minibar. ,,Patrick, kdo?” povytáhl tázavě obočí, on nikoho takového neznal. Ale podívat se mohli. Aspoň uvidí, kdo všechno za talenty před ním vystupuje. ,,Můžem,” přitakal souhlasně hlavou. Hodil si na tácek ještě dvě jednohubky. Následoval svého nejlepšího kamaráda k pódiu, kde se mělo stát ono další vystoupení. Zastavil se a spokojeně se pustil do jednohubek, že dokonce mu pomazánka skončila na nose. ,,Taky jsem netušil, že to tolik lidí napadne, ale zatím jsem na pohled zklamaný,” poznamenal ohledně výstavy. ,,Jsem tě chtěl, pak poprosit, jestli nenatočíš pár vteřin, protože bych to chtěl poslat babi a dědovi,” hodil do sebe oříšek a očima bedlivě pozoroval pódium. To už začal onen mladík hrát na klavír. Poslouchal první tóny a povytáhl zamyšleně obočí. ,,To zní vážně depresivně,” zašeptal k Akselovi a hodil do sebe jednu z posledních jednohubek. ,,Proč přestal?” zamrkal nechápavě v momentě, kdy hudba ustala.

*Toto pravdepodobne nebolo pre Felixa nič nové, Betty predsa nie je prvé dievča, ktorému takto vyznával svoje city. Samozrejme, že vie o jeho bývalej priateľke, ktorá mu tak veľmi ublížila. Keď sa Felix rozhodol vyjadriť svoje city k Betty, hádam už je jeho bývalá priateľka zabudnutá v minulosti. Betty by naozaj nerada bola nejakou náhradou, jednoduchým prostriedkom, aby proste na jeho ex už nemyslel. Nad týmto sa nechce ani zamýšľať, hádam pre Felixa nie je ničím takým a jeho city sú úprimné. Avšak o iných dievčatách z jeho minulosti nemá ani potuchy, raz sa k tejto téme možno aj dostanú a ona zistí niečo viac, aj keď Betty si nie je istá, či zrovna chce počúvať o jeho bývalých láskach. Zaujíma ju to, ale isto by pre ňu nebolo príjemné, keby sa rozrozpráva o jeho bývalých a možno si aj zaspomína na staré dobré časy. Pre Betty je toto úplne nová skúsenosť, ona naozaj ešte nikdy chlapcovi svoje city nevyznala, ani nezažila vyznanie od niekoho iného. Teda až do dnes, kedy sa na tento krok Felix konečne odhodlal. Naozaj bola veľmi prekvapená, nečakala to, nikdy na niečo takéto ani nepomyslela. Vyjadriť svoje city nie je také jednoduché, ešte aj keď neviete, či to druhá strana cíti rovnako. Avšak s Felixom sa vôbec necíti trápne, a práve preto vie, že on je ten správny chlapec pre ňu. Všetko je medzi nimi tak krásne jednoduché, užíva si s ním každý jeden moment. Betty samozrejme vie, že vzťahy nie sú celý život len jednoduché a je potrebná aj snaha. Ale každý kto ju pozná vie, že ona je veľmi milujúci človek a pre svojich milovaných znesie aj modré z neba. Rada by Felixovi ukázala, že ho dokáže milovať bezpodmienečne, presne takého, aký je. Poznajú sa síce len krátko a rozhodne je toho ešte veľa, čo o sebe nevedia. Stále môže prísť niečo nečakané, ale Betty má pocit, že ju Felix naozaj ničím negatívnym nemôže prekvapiť. Je rada, keď Felix potvrdí, že je rovnako šťastný ako ona. V tej chvíli sa k nej nahne, ako by ju šiel pobozkať, ale nakoniec ju len zľahka pohladí po tvári. Betty by sa rozhodne bozku nebránila, ale vyzerá to tak, že sú s Felixom úplne rovnaký a jednoducho to nechcú unáhliť. Veď predsa majú pred sebou ešte celý nádherný večer. Ulička sa začne plniť ďalšími ľuďmi, ktorí práve prichádzajú na ples a oni stratia svoje menšie súkromie. Betty sa na krátku chvíľku zamyslí, keď sa Felix spýta, či nechcú ísť späť medzi ľudí alebo von na prechádzku.*Rozhodne rada s tebou strávim viac času osamote..*Kútiky úst zdvihne do malého úsmevu a následne sa rozhliadne okolo seba. Betty o Felixovi vie, že nie je práve ten najspoločenskejší tvor a možno práve niekde na čerstvom vzduchu by sa cítil oveľa lepšie. Avšak keď už ju sem pozval, tak si chce Betty naplno vychutnať tú plesovú atmosféru. Túto prechádzku môžu zrealizovať trochu neskôr, ako Betty povedala, rozhodne s ním rada strávi čas trošku súkromnejšie.*Ale teraz mám pre nás iný plán. Poď za mnou.*Vlastne mu v tejto chvíli ani nedávala na výber, či za ňou pôjde, proste ho opäť chytila za ruku a namierila si to späť do spoločenskej miestnosti. Betty kráčala trošku napred, aby ho viedla, keďže mu nepovedala, čo má tentokrát za ľubom. Avšak ak je Felix pozorný, tak si už o malú chvíľku všimne, kam ho to vlastne vedie. Betty zbožňuje fotenie, rada si zveční takéto krásne momenty, aby na ne nikdy nezabudla.*Čo povieš nato, že si tento krásny večer zvečníme spoločnými fotkami?*Betty sa zastaví pred fotokútikom, kam ich doviedla a otočí sa na Felixa. Naozaj netuší, či je zrovna fotogenický alebo sa radšej foteniu vyhýba, ale pre tentokrát mu zrovna nedáva na výber. Avšak je možné, že ju odmietne, ale to by ju naozaj veľmi mrzelo. Felix je veľmi nádherný chlapec, bola by škoda, keby sa raz za čas nepostavil pred foťák. Betty si prehrabne ľahkým pohybom vlasy, aby si ich trošku upravila a následne sa spolu s Felixom postavia pred fotografa. Felix pravdepodobne ani netuší, čo ho pri fotení s Betty čaká, hádam ho to úplne neodradí. Betty sa postaví po jeho boku a jemne ho jednou rukou objíme okolo pása. Druhú ruku zľahka priloží na jeho hruď, vlastne pretvorí takú tú typickú pózu na fotky. Následne na tvári vyčaruje žiarivý úsmev a počká na cvaknutie fotoaparátu. Avšak pri tejto fotke to pre nich nekončí, ona by si ich rada spravila viac. Aj tak práve vo fotokútiku nečaká nikto iný, čiže nebude nikoho oberať o drahocenný čas na plese.*Poď, teraz si spravíme nejakú bláznivú.*Uškrnie sa na Felixa, ktorý hádam s týmto nápadom bude súhlasiť. Nie, že ona si vymyslí nejaké bláznivé pózy a on tu proste bude stáť ako za trest. Betty teda vyplazí jazyk, jednu nohu si mierne vystrčí spod šiat a ruku zdvihne do vzduchu. Je naozaj ťažké opísať takúto pózu, ale hádam si to dokážete predstaviť.*Ešte jednu?*Zdvihne nevinný pohľad k Felixovi a následne ho oboma rukami objíme okolo pása. Tomuto pohľadu isto nebude vedieť odolať. Jeho pózu nechá úplne na ňom, ona ho teda drží v jemnom objatí a následne sa takto odfotia.*Už naozaj poslednú. Sľubujem.*Opäť sa zdvihne na špičky, ako pred chvíľkou v uličke a jemne pritisne svoje pery k Felixovmu lícu. Jeho pózu aj tentokrát nijako neovláda, nechá to celé na ňom. Toto fotenie je zábavné, teda aspoň pre Betty, vlastne si tieto ich dotyky a jemné bozky veľmi užíva, toto fotenie bolo rozhodne to správne rozhodnutie.*Ak som ťa týmto fotením moc nevyšťavila, mohli by sme sa premiestniť na tanečný parket.*Betty sa na Felixa jemne usmeje a pre tentokrát počká, či s jej nápadom bude súhlasiť. Hádam čoskoro zaznie nejaká krásna pomalá pieseň, na ktorú si budú môcť v objatí zatancovať. To by sa jej momentálne naozaj veľmi páčilo.*

Nebyla první, kdo o těchto jeho myšlenkách kdy věděl, ale mohla se řadit mezi první na této škole, kdo ano. Nějak jej to ani nepřekvapovalo, přeci jen tušil, že se všechna jeho tajemství se dozví právě ona. Co se týkalo jeho přátel, prostě neměl zrovna velkou potřebuju toto sdělovat, a když k takovýmto tématům zacházeli, zdržel se odpovědi. Takže jistým způsobem o tom věděl každý a zároveň jen Clara, nějak nevěděl, co bylo lepší. „Nepíšeš o milostným životě každýho?“ pozvedl obočí docela nejistě po tom, co si vzpomněl rovnou na několik těch věcí, které pro ni z ostatních tahal. Jistým způsobem mu to ale pomáhalo v tom se zase dostávat do té své tupounké nálady malého, bisexuálního mimina. „Ale taky tě mám rád až moc na to, abych to někam psal,“ poznamenal, čímž se ujišťoval i tím, že to prostě nikomu dalšímu neřekne. „Tak se mi to líbí,“ uchechtl se, opět zatáhl za onen imaginární obraz, taková vítězná póza, až dostal náladu najít třeba další tajemství, která by mohla publikovat. S jistotou jí dokázal odvětit, že se zajímá i o holky. Nějak očekával, že se třeba zeptá i na poměr, kdoví, možná to mělo dalších pár háčků a vlastností, které o sobě třeba nezjistil – co ho přitahovalo více? A hlavně jací? A… no, prostě těch pár otázek raději potlačil dříve, než by se z něj opět začalo kouřit. „I celou uličku,“ povytáhl opět obočí, tentokrát v jiném významu. Narážel samozřejmě na tu zamilovanou uličku před vchodem, kde se buď lámala srdíčka, nebo… to raději nezmiňujme. Každopádně mu to všechno přišlo celkem pochybné, až si začal myslet, že je Clara vážně opilá. A nebyla? On se k tomu dostával. Napil se té hořké, už ne tak odporné tekutiny, která mu tentokrát v hrdle zanechala i příjemný, svěží pocit, kterým jako by to potřeboval zapít dále. Zdržel se toho. „No přeci za lidmi,“ odpověděl s takovým „duh“, ale to už si vzpomněl na sourozence. „Jo, to je von,“ pousmál se docela nervózně. Měl pocit, že se s ním naposledy bavil o tom, jak jsou na jména příšerní. Chudák. „To asi vím, Bethany mi o něm něco říkala,“ pronesl po tom, co se mu jej pokoušela nějak sblížit. No, ročník úplně neodhadl, ale o tom oboru už něco zaslechl. Každopádně nechtěl pronést žádnou pochvalu jeho vzhledu, ačkoliv byl bezpochyby celkem pěkný. A co se týkalo Beth, přišlo mu až podivné se o své blízké kamarádce bavit v tomto ohledu. „A není to náhodou super?“ pousmál se na ní tím svým nevinným, sluníčkovým stylem, jako by měl ukázat, jak perfektně vypadají. Pěkně mu to vrátila otázkou na Alexe. Nebyl zvyklý se o tom s někým bavit, takže šlo lehce poznat, jak nesvůj právě je. „No,“ pozastavil se, musel si vzpomenout na tu chvíli, co s ním v čajovně strávil, „je celkem pěkný, ale přijde mi takový… tajemný?“ uchechtl se nad tou představou nějakého Drákuly ve formě Alexe. „Nevím,“ přiznal nakonec k tomu, že si tím vážně není jistý, lehce si i povzdychl, „nějak to u něj necítím.“ Působil mile, dost kamarádsky, k tomu mu nabídl i projížďku na koni, ale stále z něho necítil něco, co by mu naznačovalo… to. Měl v tom jakýsi zmatek, ale to se asi dalo očekávat. „Je jinak super, slíbil mi lekci na jízdárně,“ oživl opět, aby se pokochal něčím novým, „ale moc o něm teda furt nevím.“  To plánoval napravit i bez pomoci Clary, která toho prostě věděla až podivně moc.

Možno to pre niekoho mohlo vyznieť egoisticky kedy aj ona sama seba považovala v tejto práci za dobrého človeka aj keď mala možnosť to robiť len krátky čas. Ale ona takým človekom nebola. Ona myslela na to, ako dokáže takými skutkami pomôcť ľudom okolo seba. „áno myslím si, že to ma robí šťastnou. Vieš ako to myslím. Mám rada pomáhať ľudom a keďže ešte nie som doktorkou snažím sa pomáhať aj takto..“ povedala Leonna pričom nemala problém s tým ak by sa chcela Nadine niekedy pripojiť. Dokonca Leonna mala skutočne množstvo nápadov čo sa týkalo spestrenia toho života v nemocnici. Pre ľudí, ktorí nie sú na tom najlepšie so svojim psychickým stavom. „Dokonca si myslím, že niekedy usporiadam maškarný ples pre deti.. bude to pre nich okuzľujúce! Aspoň na malý moment budú môcť prestať myslieť na to, že sa nachádzajú v nemocnici… keby si to videla Nadine!“ hovorila Leonna s nadšením vo svojom hlase. Ale nechcela po celý ten čas hovoriť len o vášni ktorú v sebe týmto spôsobom našla. Aj keď z jej tváre nedokázala dostať ten úsmev, ktorý jej už len tá spomienka a myšlienka vyčarovali. „Vieš.. mám pocit, že ak by každý jeden človek urobil čo i len jednu maličkosť v živote.. tak by ten život bol oveľa krajším. Napríklad ty. Vidím v tebe to odhodlanie stať sa výbornou doktorkou. Ten oheň..“ povedala Leonna v tejto chvíli vážnym hlasom. Nechcela aby si myslela, že to je určitý spôsob vtipnu alebo žartovania. „Skutočne to v tebe vidím. To ako sa prezentuješ a to ako si ideš za svojim cieľom. To akou si dokonalou priateľkou pre ľudí..“ musela poznamenať aj po tom ako sa dozvedela, že bola na dovolenke so svojou najlepšou kamarátkou o ktorej dúfala, že ju niekedy spozná. Pretože priatelia, ktorí sú blízky niekomu ako je Nadine? Musia byť naozaj dobrými ľudmi. A to ona vo svojom živote potrebuje, potrebuje spoznávať takých ľudí. „Oh… ale dosť už o tom, pretože sa mi začne triasť hlas. Poďme sa zamerať na tie krásne výtvory..“ zasmiala sa Leonna a mala možnosť opäť sa pozrieť na to, pre čo tu prišlo tak mnoho ľudí. Bola rada, že mali na určité veci podobný názor a podobný aj pohľad.
„To je na tom krásne. Predstavíš si toho fotografa a myslíš si, že vieš čo máš od neho očakávať. No potom prídeš na takúto výstavu a vie ti to vyraziť dych. Rovnako ako pri Beth alebo Teddy.“ zasmiala sa Leonna a musela sa zamyslieť nad jej otázkou. Bola by toho schopná? Možno áno no ona sama vedela, že by ona sama nemohla niečo takéto dokázať. „Bolo by to veľmi odvážne. Takých ľudí obdivujem no ja nikdy takou nebudem. A čo ty? Dokázala by si sa vyzliecť pred fotoaparátom?“ povedala Leonna pričom vedela, že to je zvláštna téma na rozhovor. No niekedy to znamenalo rozvoj pre umenie.  Ona si vedela predstaviť fotky kde by jej nikto nevidel do tváre a rafinovane by si zakrývala tie intímne časti tela ale stále to bolo niečo, čomu by sa ona nevedela prikloniť. V tomto má svoj názor a myslí si, že krása ženy sa vie vyjadriť aj iným spôsobom ako nahotou. No nemohla už takmer nič povedať, pretože tie myšlienky, ktoré mala boli prerušené a do ich spoločnosti prišiel niekto iný. „Ahoj..“ povedala Leonna s úsmevom na perách. Nepoznala ho, nemala možnosť nikdy s ním hovoriť takto priamo ale mala možnosť o ňom vedieť. Už len z toho, že Beth bola jej naozaj blízka kamarátka a jeho mala možnosť vidieť na sociálnej sieti. „Mám pocit, že my sme ešte nemali tú možnosť sa spoznať.. vy dvaja sa určite poznáte nemám pravdu?“ zasmiala sa Leonna pričom sa pozrela na Nadine a potom opäť na Alexa. „Moje meno je Leonna… teší ma..“ svoju ruku vystrela pred seba na znak toho, že by sa s ním chcela skutočne zoznámiť. Konečne. „Hm m.. je to tu naozaj krásne. Táto výstava! Tie diela sú čarovné.. rovnako ako aj tie vystúpenia, ktoré zatiaľ len počúvam..“ Leonna nevidela na pódium, pretože v tejto chvíli sa venovala len svojej spoločnosti a rovnako aj výstave rôznych obrazov. „A čo ty? Páčia sa ti tu nejaké obrazy? Práve som hovorila Nadine o fotke Beth. Dúfam teda, že som si vás nezmýlila. Alex nemám pravdu? Pretože Beth toho povie tak mnoho no o tebe hovorila dosť často..“ bol by to pre ňu naozaj veľký trapas ak by si ho pomýlila s niekým iným. No dúfala, že takto to nebude. Leonna by mohla byť aspoň na malý moment ticho, na miesto toho aby niečo povedala radšej sa pozrela na obraz pred sebou a snažila sa skúmať každý jeden detail na ňom len aby neurobila prvý dojem v takom štýle, kedy by si myslel, že nedokáže zatvoriť ústa.

,,Jo, asi máš trochu pravdu,” zasměje se nevinně a přikývne. V tomhle si se Sao nebyly zrovna podobné, ,,ale už bychom se o ní asi neměli bavit,” dodá ještě nakonec k tomu tématu ohledně Sao. Už se o ní bavili poměrně dlouho, takež je načase, aby změnili téma a nechali její sestru v klidu s Romeem. ,,Barevný drinky jsou nejlepší! Miluju ty barvy a taky je to hodněkrát dost sladký, a o to je to lepší,” zazubí se na něho a přikývne ohledně jeho slov, ,,ale myslím, že tady asi nic takového nedostaneme. Pro barevný drinky bychom museli asi jinam,” zasměje se a pohledem se podívá k minibaru, který opravdu nevypadá, že by toho mohl nabídnout nějak hodně. Což samozřejmě nevadí, od toho tady není, ,,mně přijde alkohol takový hrozně hořký. Divná chuť. Všichni říkají jak je to sladký a dobrý, ale není,” zasměje se. Sem tam alkohol pije, ale ne taky ve velkých dávkách každý volný víkend. To ne. Ona má radši sladký nealko pití. Po jeho komplimentu ohledně šatech se na něho uculí až se v jí tvářích objeví ďolíčky a rychle svůj pohled stočí ke svým šatům. Je pravda, že koukala i na jiné šaty. Na barevné, ale tyhle jí oslovily natolik, že si vzala je. Navíc dnes je ze princeznu Sao, a to jí nemohla vzít. Prohodily si holt role. ,,Jeee, děkuju, Kene,” přikývne s úsměvem od ucha k uchu. Udělalo jí to opravdu radost, protože se snažila, aby vypadala co nejlépe a svému doprovodu se líbila, i když teda neměla jistotu, jestli nějaký doprovod bude mít. ,,tobě to ale taky moc sluší, jak už jsem říkala. Myslím, že ses trefil naprosto přesně a tahle barvy ti navíc vážně sluší,” mrkne na něho lišácky. Aira milovala vybírání oblečení. Nakupovat, vybírat a pak kombinovat by mohla klidně celý dny. Ale taky ráda rozdávala komplimenty na všechny strany, takže ani tady to prostě nešlo vynechat, když se vezme v potaz, že to Kendrickovi opravdu slušelo. ,,Víš co mě vždycky zajímalo? ” musí se pobaveně zasmát, jelikož to byla první myšlenka, která jí napadla, když na sebe narazili na Flickru, ,,jmenuješ se Kendrick. Takže jestli jediná zkratka, která jde je Ken, nebo třeba i Rick? Nebo Drick, existuje jméno Drick?” zasměje se a plácne se jemně do čela. Je to opravdu zvláštní otázka, ale jí to hrozně dlouho zajímalo. ,,Taky jsem ráda, že budu mít nakonec tak super doprovod. A moc se těším, až mi ukážeš, co si vytvořil,” zazubí se na něho vesele. Opravdu se těšila a zajímalo jí, co to asi bude. Ani Aira nebyla ten typ umělce, který by se chlubil vším, co udělal. Jenom občas, když z toho měla opravdu radost a povedlo se jí to, tak neodolala a musela se pochlubit. Jako třeba dnes a tady. Vystavovaná fotka je její oblíbená. ,,Nástroj? Učím se doma na piáno, ale není to nic extra,” zasměje se a pokrčí nad tím rameny. Nedělala si s tím hlavu, když bude trénovat, tak jí to jednou určitě půjde, ,,a co ty? Hraješ na nějaký nástroj?” položí mu stejnou otázku a jejím hlase je slyšet zvědavost. Byla zvědavá a zároveň se těšila, co se o něm dneska všechno dozví. To už se ale nacházeli na tanečním parketu a všechno zatím vypadalo docela dobře a hezky jim to spolu šlo. Po jeho slovech ohledně její sestry se musí zasmát. Většinou mají kluci strach z otce, ale Ken má strach ze Sao. Je to roztomilý a Sao by to určitě taky udělalo radost, kdyby to slyšela. ,,Určitě by jí to udělalo radost, kdyby to slyšela,” zasměje se spolu s ním. Taky nějak tušila, že by jí jen tak nezačal osahávat, takže se toho ani nebála a mohla si z toho udělat srandu. Při celém jejich rozhovoru se spolu s Kendrickem vlní do rytmu hudby. Bylo to vtipný, když pokládal tolik otázek naráz, ,,nejraději fotím zvířata. Je to moje největší láska, jsou tak nádherný! Takže tady vystavuju fotku, kde je Romeo, který drží jednoho psa z útulku. Má to trochu hlubší myšlenku, ale to by ti určitě došlo, až bys jí uviděl,” věnuje mu úsměv a dívá se mi přitom do očí. Nemá ani moc na výběr, když spolu tančí, ,,a co tady vystavuješ ty?” v jejím hlase je slyšet zvědavost, vážně se těší, až se na to podívá. A i na díla ostatních.

O svém životě se zatím taky nechtěla nějak více rozpovídat. Přece jen je někdy lepší si na určité věci počkat, aby druhého člověka nevyděsila. Přece jenom nic se nemá přehánět. A přesto jaká je sdílná osoba, tak občas raději mlčí. Všechna tajemství nesmí vyzradit hned, i když je velmi sdílná osoba.
,,Jsem na sebe hrdá, to ano, ale bojím se, že bych tím někoho odradila. Přece jen spoustu lidí balet stejně moc nebere a tak mají spoustu řečí už jen na to, že nějaké takové mistrovství opravdu existuje. Snažím se tomu, co nejvíce předcházet.’’ usměje se na něj a upije si ze svého nápoje. Pokud člověka zná lépe, tak se ráda pochválí takovou novinou, ale u lidí, které viděla párkrát nemá takové nadšení to říkat. Jamieho už chvilku znala a tak se mu s tím dokázala svěřit, ale nechtěla, aby si myslel, že není hrdá na to, co dokázala. Jen někdy prostě si není Lilith jistá sama sebou v blízkosti někoho méně známého.
,,Já mám ráda fotbal. Na které pozici hraješ? Mě vždycky baví vymýšlet taktiku a stavět hráče, ale hrát samotná to ne. Respektive s rodinou a přáteli máme tradičně každý rok zápas a vždycky se ze mě stane vtip na dalšího půl roku. Ale hra jako taková mě velmi baví sledovat. To napětí je fajn.’’ zasměje se a podívá se na něj. Věděla jen, že chodí do fotbalu, ale na jaké pozici je už ne. Každopádně ji to zajímalo. Jen doufala, že si nebude o ní myslet, že je snad divná, když má ráda jako holka fotbal. Její otec si vždycky přál syna, který by s ním chodil na zápasy, ale narodila se mu Lilith. Sice byl ze začátku lehce zklamaný, ale nakonec ji i přes to začal brát s sebou a tím si utvořili výjimečný a pevný vztah. Lilith mu vždy vše odpustí, když s ním může trávit čas. Většinou nemá mnoho času a tak si alespoň občas užívá jeho společnost. Někdy je to jenom na těch zápasech.
,,Jistě, žijeme jenom jednou a proto by to mělo být naplno!’’ vykouzlí na své tvářičce sladký úsměv a pozoruje rysy jeho obličeje. Na chvíli se zastaví při pohledu do jeho očí. Na tváři si drží sladký úsměv i při jeho poznámce na její zpěv.
,,Zase tak hrozné ne, ale můžu se snažit, aby to bylo hrozné.’’ zasměje se a obrátí se na kluka, kterého pozdravil. Jelikož ho neznala, tak mu jen věnovala milý úsměv a otočila se zpět k Jamiemu. Trošku se zamračí a pak přikývne na jeho odpověď o umění. Má někdy hlavu příliš v oblacích a tak se ani nezkoušela odporovat, že to je určitě tak, jak řekla. Ale věděla, že práce, které tady budou vystavenou jistě v sobě umění budou mít dostatek. Pár jmen z výstavy rozeznává díky Flickru, ale osobně ani jednu z osob neznala. Každopádně se jí líbil snad každý vystavený kus umění na výstavě. Ale jelikož spoustu lidí chtělo vidět umění spolužáků také, tak viděla jen pár obrázků a poté se otočila na Jamieho.
,,Máš pravdu. Chvilku počkáme. Stejně bude začínat další představení a tak bychom se měli jít postavit k podiu.’’ usměje se na něj a podívá se směrem k pódiu. Pak se zase podívá na Jamieho. Uhne na stranu s ním a poté se rozejde po jeho boku, aby lépe viděli.

Krátko nad jej slovami pokrútil hlavou a na pár sekúnd smutne sklopil zrak k zemi, no keď ho opäť zdvihol, odrážali sa mu v očiach veselé iskričky pobavenia. "A ja som si myslel, že červená je farba lásky. Úplne si zmenila môj pohľad na život takže dúfam, že si spokojná. Už nikdy sa nebudem môcť na veci pozerať rovnako," mierne si povzdychol, no z tónu jeho hlasu bolo viac než jasné, že to nemyslí úplne vážne. Doberal si ju a podrypoval presne tak isto ako ona jeho, no keďže nemal pocit, že by na Cassie existovalo niečo, čo by jej mohol niekedy vyčítať, tie jeho drobné podpichy, ktorými sa jej snažil dostať pod kožu neboli tak ostré, ako tie jej. Áno, sem tam sa týkali jej oblečenia, keďže väčšinou ju vídaval v svetroch, hlavne teda na sociálnych sieťach, čo mu zľahka pripomínalo ženy na dôchodku, no to bolo asi tak všetko. Navyše, Cassie rozhodne nevyzerala ako dôchodkyňa, ani zďaleka, bolo to stále mladé a krásne dievča, ktoré si od neho vyslúžilo aj kopu komplimentov takže jej muselo byť viac než jasné, že svoje drobné narážky proste myslí ako srandu a nie ako niečo, čo by si mala brať k srdcu. Ani on si totiž tie jej k srdcu nebral, ani zďaleka, aj keď ho samozrejme trápilo, čo si o ňom Cassie myslela, no pár poznámok jeho vieru v samého seba zlomiť naozaj nedokázalo. Vnímal to totiž tak, že keby mala o ňom skutočne zlú predstavu tak by sa s ním určite nechcela stretávať, no dial sa úplný opak. Strpieť teda pár poznámok na účet jeho a predchádzajúcich dajme tomu vzťahov s dievčatami bolo naozaj to najmenej. V tento moment sa však nechcel sústredi na nikoho iného, iba na krásku pred sebou, pretože sa na tento večer a na jej spoločnosť naozaj veľmi tešil, čo jej dal aj dosť jasne najavo. "To teda mám, asi som dnes najšťastnejší muž na svete," žmurkol na ňu, no potom sa krátko zasmial a ramená mu stúpli a zase klesli v akomsi neistom geste. "Alebo minimálne v meste, pretože na to, aby som bol najšťastnejší na svete mi ešte chýba výhra v športke," zažartoval, aj keď by ho to to samozrejme veľmi potešilo, zrejme ako každého ďalšieho človeka na planéte. Peniaze síce neboli všetko, on ten názor pevne zastával, no človeku pomohli vo veľa veciach a vždy bolo lepšie nejaké mať, ako nie. Nemuselo ich dokonca byť ani veľa, jemu osobne by stačilo toľko, aby si mohol každý rok dopriať nejakú tú dovolenku a nepozerať sa v obchodoch na ceny, či si niečo môže alebo nemôže dovoliť. Keby sa mu však nejakým spôsobom pod nohy zakutáľali milióny, určite by ich len tak neodmietol, to ani zďaleka. Dnes mu ale ku šťastiu naozaj úplne stačila Cassie a bol si viac než istý, že si na nejaké peniaze ani nič podobné ani nespomenie.
Na jej ďalšie slová už ale len kývol hlavou, pretože považoval dané témy za uzavreté a bol čas vyraziť, takže ju už viac nechcel zdržovať. Nie že by sa vyslovene ponáhľal, úprimne mu nešlo o žiadne vystúpenia ani nič podobné, veľa kamarátov z umeleckej brandže nemal, ak teda vôbec niekoho, no nerád meškal, pretože mu to pripadalo celkom neslušné a nezodpovedné. Cassie teda odviedol k taxíku a nechal sa spolu s ňou odviesť až pred sálu, pričom jej potom znovu ponúkol svoje rameno, aby mohli vojsť do sály. Svoje okolie si nijako extra nevšímal, pretože ho popravde vôbec nezaujímalo.  Naplno sa sústredil na svoju spoločnosť a keď už z nej sem-tam spustil zrak, bolo to len preto, aby sa uistil kde sa čo nachádza alebo aby zistil, či niekto vystupuje. Tak to bolo aj v prípade Lilith, ktorá práve počas ich príchodu tancovala akési baletné vystúpenie alebo niečo podobné, pri čom sa na chvíľu s Cassie zastavil. Popravde, keby tam bol sám alebo s Niom, asi by si niečo také nevšímal a zamieril by rovno k baru, no toto bol ich večer a on by ho nechcel tráviť s nikým iným, takže mu vôbec nevadilo nechať svoju spoločníčku, nech v určitých momentoch prevezme iniciatívu a dá mu najavo, čo chce robiť. "O tom nepochybujem. Neviem či si zabudla, no hrávam lakros, takže také veci veľmi dobre poznám aj ja," krátko sa uškrnul, a hoci na športovom štipendiu nebol, keďže sa kariére profesionálneho lakrosového hráča rozhodne venovať nechcel, no stále mu venoval veľmi veľa času a v tíme bol už od svojho prvého ročníka, čo znamenalo že toto bol jeho finálny piaty rok. Zranenia spojené so športom teda chápal viac než dobre, sám si ich totiž niekoľko prežil, vrátane už spomínanej natiahnutej šľachy. "Pivo? Vážne?" Krátko sa zasmial, keď mu prezradila svoj preferovaný drink, no viac to nekomentoval, len ho to trochu prekvapilo. Nie že by nevyzerala ako niekto, kto by si čas od času vychutnal pivo pretože ak by zo všetkých žien ktoré poznal mal vybrať jedno, na ktoré by to tipol, tak by to bola asi práve Cassie, no trochu ho zaskočilo, že chce piť pivo na formálnej udalosti. Bol to teda, aspoň v jeho očiach, trochu netypický výber, no prirodzene sa rozhodol jej želanie splniť, a tak už pri nej o pár sekúnd stál aj s plným pol litrákom. "Aj nabudúce, hoci keď sa nad tým zamýšľam, tak nabudúce by si mi už konečne mohla dať to pivo ty, keďže mi ho stále dlžíš," spomenul ich dávne prvé stretnutie na basketbalovom zápase, pretože tam to všetko začalo a on na ten deň naozaj spomínal rád. Nohavice obliate pivom síce neboli nič extra, no rozhodne to stálo za to, keďže ju vďaka tomu spoznal. "Takže to so mnou nie je úplne strašné, chápem to správne?" Uškrnul sa, keď svoj pohárik po prípitku položil späť na stôl a Cassie spomenula, že toto ich dnešné stretnutie je zatiaľ celkom fajn a pristúpil k nej o krok bližšie, aby ju mohol chytiť za ruku. "A to si ma ešte nevidela na parkete," jemným potiahnutím ju pritiahol k sebe ešte o niečo bližšie tak, aby sa svojim telom zľahka dotýkal toho jej. Ani nevnímal, čo hrá a kto hrá, len po očku zahliadol, že je na pódiu chlapec, ak sa nemýlil, možno to bol dokonca niekto z ich spolku, no bolo mu to úprimne úplne jedno. Sústredil sa totiž len na Cassiine oči a druhú jej nežne položil na spodnú časť chrbáta, pričom si tou druhou nenútene preplietol prsty s tými jej. Vedel, že ju tým zrejme priviedol do rozpakov a že niečo také pravdepodobne nečakala, a tak sa neubránil drobnému pobavenému úsmevu. "Tak čo, venuješ mi aj tanec, alebo si zabudla dýchať a potrebuješ si na sekundu sadnúť?"

*Betty sa úsmev ešte o niečo viac rozšíri, keď Felix proti jej nápadom vôbec neprotestuje. Bola by naozaj nerada, keby ho dostala do nepríjemnej situácie, akou pre niekoho aj obyčajné fotenie môže byť. Betty sa pred objektívom cíti naozaj skvelo, na svoj Flickr často pridáva snímky z rôznych fotení, nájdu sa tam aj nejaké od jej talentovanej kamarátky Meg. Tie sú momentálne jej obľúbené, to dievča má naozaj obrovský talent. Ešte k tomu je s ňou aj zábava, podľa Betty si naozaj veľmi dobre sadli. Rozhodne by sa jej opäť mala ozvať, aby spolu nejaký ten photoshoot zopakovali. Avšak okrem týchto profesionálnych fotiek na jej sociálnej sieti nájdete aj mnoho bláznivých selfíčiek, videí na ktorých tancuje a milión fotiek s jej sladkým šteniatkom. Nedávno sa tam konečne odvážila pridať aj video, na ktorom spieva. Dlho premýšľala, či ho tam má postnúť, keďže pri spievaní stále nie je veľmi sebavedomá. Toto video ale zožalo veľký úspech, Betty pri srdci zahrial každý jeden sladký komentár od milých spolužiakov. Felix toto video vôbec neokomentoval, Betty si nie je ani istá, či ho na tejto sociálnej sieti vôbec má. Nespomína si, že by si jeho profil niekedy prezerala. Tak to chlapec nevie, o aké skvosty na jej profile prichádza. O svojej láske k spievaniu mu stále nepovedala, ale jedného dňa sa k tomu určite dostane a vtedy mu aj niečo isto zaspieva. Avšak nie je si istá, kedy sa toto celé udeje, musí sa nato najskôr pripraviť.*Tvoje vlasy takto vyzerajú úžasne.*Jemne sa dotkne jeho divokých vĺn a uškrnie sa nad jeho komentárom. Veď mal predsa pravdu, teraz vyzerali naozaj veľmi podobne. Avšak Felix vyzeral dobre vždy, vôbec nezáležalo na tom, čo mal zrovna na hlave.*Ty si môj človek.*Opäť mu venuje jeden sladký úsmev. To síce už vie dávno, ale Felix ju v tom stále neprestáva utvrdzovať. Potrebuje po svojom boku niekoho nežného a zároveň tak bláznivého, ako je ona sama a Felix teda perfektne spĺňa tieto Bettyne predstavy. Felix toho zrovna moc nenahovorí, teda aj ona má svoje chvíľky, kedy sa rád rozrozpráva, ale skôr je to tichý chlapec. Betty to neprekáža, rada s ním trávi čas, ale občas si príde až moc otravná. Keď ona rozpráva celý čas a Felix ju len tak tichúčko pozoruje, kto vie čo sa mu vtedy práve honí hlavou. Felix súhlasí s návrhom na tanec a spoločne sa teda presunú do prostriedku tanečného parketu. Betty sa považuje za celkom priemernú tanečníčku, rozhodne to nie je žiadna katastrofa, ktorá vám bude skákať po nohách, no a to je pri tomto tanci to hlavné. Keďže patrí k roztlieskavačkám, tanec má veľmi rada, ale spoločenský tanec je niečo úplne iné. Do rytmu sa hýbať proste vie, Felix sa ničoho hrozného obávať nemusí. Jemne jednu ruku priloží na jeho rameno a druhú vloží do jeho nastavenej ruky. Delí ich iba pár centimetrov a Betty si opäť túto intímnosť naplno užíva. Veď to predsa nebude trvať večne, tak si to treba poriadne vychutnať.*Ja ďakujem tebe, Felix. Za všetko.*Tentokrát rozpráva jemným hláskom, keďže sú naozaj v tesnej blízkosti. Jemne sa s Felixom kolíše do rytmu hudby, musí uznať, že obom to veľmi dobre ide.*Si tu vždy pre mňa, ochotný ma vypočuť a pomôcť mi.*Betty venuje Felixovi jeden sladký úsmev a ďalej pokračuje v rozprávaní.*Dokážeš mi vyčarovať úsmev na tvári tak, ako nikto iný.*Pohľad zdvihne k jeho očiam, hádam v nich vyčíta práve to, že to myslí úprimne. Betty si vôbec takto nepredstavovala priebeh dnešného večera, ale nemôže sa sťažovať. Zatiaľ to vychádza naozaj perfektne. Naozaj si nedokáže predstaviť nič, čo by tento krásny večer mohlo prekaziť. Nad takýmito negatívnymi vecami sa nechce ani zamýšľať, preto svoju pozornosť radšej upriami na Felixa.*Tento večer je vďaka tebe dokonalý.*Zadíva sa Felixových krásnych modrých očí, pohľad v tejto chvíli z neho nespúšťa. Užíva si tento krásny moment a pevne dúfa, že Felix rovnako. Z pódia sa začne ozývať nádherná skladba, ktorú Betty naozaj miluje, veď predsa sama na túto krásnu skladbu spravila cover.*Túto pieseň naprosto zbožňujem.*Pousmeje sa na Felixa, oči jej v tejto chvíli naozaj žiaria. Je tak neskutočne romantická. Svoje ruky zľahka ovinie okolo Felixovho krku, čím tak trošku pozmení ich polohu pri tancovaní, ale hádam mu to prekážať nebude. Jemne Felixa pohladí na zátylku a opäť mu venuje jeden žiarivý úsmev. Veď predsa nemusí bľabotať počas celej skladby, aby si aspoň trochu užili túto atmosféru.*

Bylo více než jasné, že Meg bude za pár minutek smutná z toho, že nemá u sebe fotoaparát, za kterým by se však bohužel schovávala až moc a to nechtěla! Tudíž je jedině dobře, že se odhalí světu a nebude jen schovaná za fotoaparátem. Takhle si ji vyfotila jen mobilem a bylo to. No i tak to bylo určitě skvělé a fotky vypadaly dobře, jelikož Meg umí určitě fotit i v nouzi a to s telefonem. Zkrátka je v tomhle skvělá a tak neodmítla a už jí pózovala nějak normálně a z části i přirozeně před telefonem. Nejlepší není, protože tohle byla jen maličkost. Vlastně.. Maličkost co tvořila obrovské vzpomínky a dokázala velké věci. Ještě že se našla i milá duše, co se je rozhodla vyfotit spolu za ruku. Už vidí tuhle fotku někde u sebe v pokoji na zdi, aby na ní s úsměvem mohla hledět a vzpomínat, jak skvělé to tady s její kamarádkou bylo. Nechtěly si moc vybírat všelijaké pózy.. Ta kráska určitě na někoho čekala, či někdo na ní a teď se navzájem hledali. I když byla hrozně milá a klidně by je fotila dál, vyhnaly ji pryč hledat si svou společnost! Už za těch pár fotek jsou dost vděčné.Už se nemůže dočkat, až jí fotky pošle, ale co víc, až se dostanou konečně dovnitř do centra dění. Navíc tu v zamilované uličce nemohou být věčnost. Sice ano, Vivi Meg doslova miluje, ale najdou se určitě páry co si tam chtějí vyměnit své city a tak nebudou zdržovat ostatní. “Bude to dokonalé Meg.. Jako tenhle sál.” Stiskne něžně její ruku, pohlédne na ni a věnuje jí jeden krásný a zářivý úsměv na podporu. Chtěla hrozně vrazit už do davu k výstavě a začít jásat, že její kamarádka tu má vystavenou fotku a že se všichni musí na tu nádheru podívat! Jenže ta výstava tam bude ještě dlouho a stejně tak i fotokoutek, do kterého se chystají, i přes její nízké sebevědomí, určitě taky. Jen si nesmí nechat ujít nějaká ta vystoupení a to jedno je právě teď. Vystoupení její kamaráda, kterého sice potkala nedávno, ale byla jistá, že kamarádi budou velmi dobří. Slíbila mu, že se zde objeví a hodlala to také dodržet a stalo se tak. Vivi je společně se svou kamarádkou už v prvních řadách u pódia, aby si to mohly vyslechnout. “Ano, určitě se vyfotíme.. Potřebujeme další památku.” Uculí se sladce a mrkne na ní. Zároveň taky vděčně kývne, no neplánovala se tu vybavovat zatím s cizími lidmi, protože přišla se svou kamarádkou Megí a té se hodlá i tento večer věnovat. Přeci jen pogratulovat mu může až někdy mimo samotnou akci. Pro to se najde čas zaručeně, jelikož se potkají ještě. Tenhle večer je její a taktéž i Meg, tudíž přeci musí být s ní! Sice spolu jsou asi i často, ještě tím jak jsou společně ve spolku, avšak co na tom záleží. Ona si ráda užívá její společnost. Zasněně už hleděla na to, jak Patrick hraje.. Byla udivená, naprosto spokojená jeho talentem a písní, kterou dokázal složit. Bylo složité vymyslet něco, co je hratelné pouze jednou rukou. Dobře nejde až tak o hratelnost, avšak aby to znělo hezky a ne jen nějaké stlačení kláves. Snad se chápeme. Jenže cosi se zvrtlo. Jeden tón. Mnozí by si toho zřejmě ani nevšimli, pokud se hudbě nevěnovali, jenže co bylo nejhorší je, že si toho všiml on sám a byl k sobě velmi kritický. Maličko nakrčila, už se otáčela kolem jak si lidé šeptají. No moc jí nezajímalo z jakého to je důvodu, jenže ticho bylo až moc dlouho a on se nechával sám sebou až moc jednoduše rozhodit. “Nesmí to takhle skončit..” Zamumlala si, no chtěla si to asi ponechat v hlavě, ale vyšlo to z úst ven a ona už se drala davy pryč směrem ke schodům, které vedou přímo na pódium za ním. V tuhle chvíli ani nebyla tolik nervózní.. Nesoustředila se vůbec na lidi okolo. Představila si, jako když jsou tam jen oni dva.. Tak jako si to představovala i v uličce, kde s ním hrála. Elegantně si zvedla sukni, i když to spíše udělala aby nehodila tlamu přede všemi na pódiu. Hotová komedie by to byla, že by si někdo myslel, že hrají divadlo. Nechce aby si někdo něco takového myslel.. Vykráčí za ním, což asi nevnímal, jelikož byl soustředěn na své ruce, které bolestně svíraly jeho stehno. Sehne se k němu, jemně mu stiskne drobnou ručkou rameno a přes rameno se na něj krásně usměje.. “Klid.” Zamumlá k němu a nasouká se za ním nějak na stoličku, protože jí určitě uvolnil místo, že? Ještě asi netušil co má v plánu, no nezačínalo to být jasné? Snažila se pomoci! Vytáhla si z psaníčka mobil, kde naklikala potřebné noty s textem, kdyby se náhodou nemohl chytit. Netrvalo to dlouho, dokonce i jakýsi pořadatel a bavič jim to tam nějak zachraňoval a ona mu pak zvedla palec, že jsou s Patrickem připraveni. I přes to že ten kluk vedle ní třeba ani nezadutal. Nechce Patrickovi dávat moc dlouhou dobu na rozmyšlenou, aby necouvl a tak začne hrát.. Její prstíky se rozjedou po klavíru. Potom do něj jemně a roztomile drkne loktem.. Aby začal zpívat, jelikož zrovna ta část je mužská. Očima tikala nadále i po klávesách, ale občas se na něj i po očku s úsměvem podívala, dokud nepřišla její část, kdy se rozezněl i ten její nádherný, zvučný a přímo unášející hlas, jež pro uši byl jako nějaké pohlazení. A za moment.. Se jejich hlasy rozezní spolu a ona má ve tváři dost často nádherný úsměv a oči má v tu chvíli jen pro něj. Byla tak pyšná a už teď cítila, že se zamilovává do jeho zpěvu a nechápala, proč se takhle nepředvedl i před tím. Jejich hlas zněl krásně sálem.. Konejšil uši ostatních a někteří se i roztancovali jako páry a byla doopravdy radost na to hledět. Bylo to tak.. Sladké. Vlastně si ani neuvědomovala, jak sladcí mohou být pro publikum. Dokonce se otočila i na svou kamarádkou se slovy.. “If the world is ending you’d come over right?” Ona by byla totiž ta.. Se kterou by chtěla být kdyby svět končil. Řítil se do záhuby. Byla by jedna z těch, kterou by chtěla na blízku a držet ji v náručí. Vážně jí na té dívce záleží. Jejich hlasy jak začnou znít.. Taky krásně dozní a s tím i zpomalí její prsty na klávesách a piáno dozní také. Skončí oba tím, že na sebe hledí a ona má ve tváři spokojený úsměv. Přímo pyšný úsměv. “Svět nekončí a já jsem stejně tady. Jak jsem řekla, Patricku. Koukala jsem, poslouchala jsem..” Zamumlá k němu, aby se zrovna tohle neozvalo v mikrofonu.

záchranca Viv + čakanie na Alexa

Patrick sa cítil v jednom momente frustrovane. Nevedel, čo má robiť. Nevedel ani len to ako by sa mal tváriť. Nevedel ako sa pozrie na tých ľudí ktorí sa na neho pozerajú. No na miesto toho aby sa sústredil priamo na ľudí sa pozeral len pred seba. Musel sám so sebou bojovať, pretože to čo sa nachádzalo v jeho hlave bolo niečo, čo by nechcel aby videlo mnoho ľudí. Bolo to niečo s čím sa musel sám so sebou vyrovnať. Nebol opäť na tom najlepšie. To ako sem prichádzal na toto miesto v dobrej nálade kedy si myslel, že by ho nikto nemohol naštvať. No to ani nevedel, že tá nálada by sa mohla zmeniť za pár minút. To ako si zasadol za klavír a cítil sa uvoľnene, to ako sa cítil konečne ako človek sa takmer okamžite vyparilo. Jeden ton dokázal v ňom opäť prebudiť tie pochyby, ktoré ho prenasledovali tak dlhý čas. A to si ani len neuvedomoval, ako by sa na neho mohli pozerať ostatní ľudia. Patrick sa mohol samozrejme postaviť, ukloniť sa niektorým ľudom, ktorí sa na neho pozerajú a počúvajú ho a ísť sa trýzniť so svojimi myšlienkami ale v tejto chvíli to bolo iné. On mal pocit, ako keby jeho nohy zdreveneli a jeho myšlienky ho nedokázali posunúť niekde ďalej. Patrick si ani len neuvedomil to, že ho príde zachrániť človek o ktorom vedel, že sa bude nachádzať na tomto mieste. Už len z toho dôvodu, že aj ona sama bude mať možnosť vystupovať. Patrick pocítil niekoho dotyk na svojom ramene, ktorý ho donútil sa dostať zo všetkých tých myšlienok. Mal možnosť vidieť vo svojej prítomnosti práve Viv, ktorá sa mu snažila pomôcť? Posunul sa, kedy jej nechal priestor posadiť sa a pozeral sa na to ako si vytiahla mobil. Nevedel, čo má v pláne ani to, prečo to robí. Mohla ho tam nechať nech si vyžerie tento okamih sklamania, možno by ho to zmenilo a on by na sebe makal ešte viac ako do tejto chvíli. Hoci otázkou je, dá sa to vôbec? Patrick neváhal a začal hrať pieseň pri ktorej sa takmer okamžite chytil. Pozeral sa na noty a uvedomil si, že dokonca aj tie slová sú mu povedomé. Rozhodol sa pre prvýkrát pre spev, ktorý nemalo možnosť počuť mnoho ľudí. Nebolo to nič dokonalé nebol žiadnym spevákom ale bol hudobníkom a to bolo vidieť. Mohol vidieť aj na Viv, že bola možno prekvapení z toho, čo z neho napokon liezlo. Patrick sa opäť vedel uvoľniť a tváriť sa ako keby sa pred malým okamihom nič nestalo. Práve toto dievča, ktoré sa rozhodlo posadiť sa k nemu a venovať mu druhú šancu v podobe jeho vystúpenia mu zachránila život. Nie doslovne, určite by sa z toho dostal po niekoľkých dní ale toto bolo iné. Sledovať jej úsmev na tvári, počuť jej hlas, ktorý bol príjemným a hrejivým. Patrick nechápal, ako si vôbec mohol zaslúžiť také priateľstvo, aké mal práve v tejto chvíli zažiť. On nechápal, prečo sa rozhodla mu ponúknuť takú pomocnú ruku ale vážil si to. Rozhodne musela vedieť o tom, že to pre neho mnoho znamenalo. Po tom, ako sa pieseň skončila on mal možnosť sa postaviť a ponúkol jej pomocnú ruku k tomu aby urobila to isté. Pričom mal potrebu v tejto chvíli sa pozrieť na ľudí v miestnosti. Poklonil sa ako správny umelec a následne ukázal na dievča vedľa seba, ktoré vyzeralo dokonalo ale jej hlas bol ešte omnoho viac dokonalejší hoci by nikto nedokázal povedať, že sa to vôbec dá a uklonil sa aj pred ňou pričom jej musel zatlieskať. Následne k nej prišiel a zobral si ju do svojho náručia na naozaj krátky okamih. Počas ktorého mal možnosť svojimi perami sa priblížiť k jej uchu a povedať jej niekoľko slov, ktoré mala možnosť počuť len ona sama. „Dakujem ti, si mojim svetlom tohto večera..“ povedal pričom sa odtiahol Patrick pretože nechcel aby náhodou vznikli nejaké fámy medzi ľudmi čo sa týkalo ich dvoch. Sám vedel, že je ten správny čas na to, aby odišiel pretože vedel, že čoskoro je ten moment k tomu, aby sa pripravila a vystúpila dalšia dvojica. Po tom ako Patrick zmizol rýchlym krokom z podia sa pozrel okolo pričom mal možnosť vidieť svojho kamaráta Alexa ako sa rozpráva s dvoma dievčatami. Nemal v pláne mu nejako narúšať jeho rozhovor. Určite bude aj on sám vedieť, kde ho bude môcť nájsť. Z toho dôvodu zamieril priamo k minibaru, aké prekvapivé a objednal si rovno dvojitého panáka. Pričom vedel, že na toto sa bude musieť určite napiť. To, čo sa nachádzalo v tejto chvíli v ňom samotnom bolo niečo, čo nevedel opísať. Bol to hnev na seba samého z toho dôvodu, že nevedel to zvládnuť sám no na druhej strane bol rád za to, že mal možnosť o tento okamih sa podeliť práve s Viv.

"Prehnane skromný?" Krátko sa zasmial a mierne pokrútil hlavou, pričom sa mu učesané vlasy zľahka rozstrapatili. "A ja som si myslel, že sa tomu hovorí slušné vychovanie," na perách sa mu stále pohrával úsmev, no svoje slová myslel seriózne. Predsa len, Bastien sám seba nikdy nevnímal ako nejakého extra skromného človeka, keby áno, zrejme by nechodil na drahé dovolenky, necestoval by každý mesiac za otcom do Paríža ani by nechodil po meste v drahom značkovom oblečení. To všetko ale neodmysliteľne patrilo k jeho životu a úprimne, nevedel si ani predstaviť, že by mal fungovať nejakým iným spôsobom, čiže o prehnanej skromnosti sa v jeho prípade hovoriť nedalo. Čo sa ale týka vychovania, to mal naozaj veľmi dobré. Jeho rodičia síce neboli striktní, no naučili svojho syna, ako sa má správať, ako má na verejnosti vystupovať a čo sa patrí a čo nie. Nikdy teda z neho nebol hulvát, nenadával, nepokrikoval po ženách, nefajčil a vypil si len príležitostne, aj to nie tvrdý alkohol. Tie veci ale so skromnosťou naozaj nesúviseli, teda minimálne v jeho očiach nie. "T'es le meilleur," vrátil jej kompliment, pretože pre neho naozaj najlepšia bola, rozhodne, pretože človeka, ktorý by mu bol bližší ako Gabi v San Franciscu nemal. Celkovo bol na fronte priateľov pomerne chudobný, no vôbec mu to nevadilo, pretože nikdy nemal nejakú extra veľkú potrebu byť obklopený desiatkami ľudí, hoci sa rozhodne považoval za skromného človeka. Keď mal ale človek veľkú kopu kamarátov, musel sa naučiť zadeľovať si čas medzi všetkých z nich a to bolo občas náročné aj keď človek nemal okrem toho kopu ďalších povinností, ktoré Bastien rozhodne mal. Svoje vzdelanie bral veľmi vážne a hoci nemusel pracovať, aby si privyrábal, tak Calebovi pomáhal so starostlivosťou o celý ten obrovský zverinec, ktorý doma mali. A povedzme si úprimne, to bolo občas viac práce ako zábavy. Úplne mu teda stačilo mať po boku pár ľudí, no Gabrielle rozhodne stála na ich čele, takže aj preto ju prišiel takýmto spôsobom podporiť a vážne sa na jej obraz tešil. "Ale áno, je to celkom fajn, nesťažujem sa," pousmial sa nad jej slovami pretože by bol hlupák, keby namietal. Vážil si prácu svojej matky a veľmi dobre vedel, že je v tom, čo robí výborná, čiže sa naučil neprotestovať voči jej vkusu a voči oblečeniu, ktoré mu posielala. Väčšina z toho, čo od nej dostal sa totiž páčila aj jemu a to, čo ho až tak nelákalo nosil vtedy, keď bol v jej spoločnosti, aby jej urobil radosť. Bol to proste perfektný balanc. V tejto situácii si ale košeľu, ktorú si pôvodne chcel k obleku zobrať nedával, pretože si bol istý, že jeho matka bude chcieť vidieť fotky z plesu a keby na sebe nemal ten rolák, zrejme by mu to dala poriadne vyžrať. To ale nechcel, pretože konflikty a on? Nie, to rozhodne nie, nemal ich ani trochu rád. "Si na mňa až príliš milá, mon amour," skonštatoval, aj keď bola pravda, že košele mal v celku rád a nosil ich často, čo znamenalo že sa vyskytovali aj na mnohých jeho fotografiách. Jasné že najviac preferoval obyčajné tričká a snáď ešte lepšie bolo, keď na sebe nemusel mať nič len plavky alebo surfovací neoprén, no narozdiel od mnohých svojich rovesníkov bol úplne stotožnený aj s formálnejším oblečením, za čo asi musel taktiež vďačiť svojej matke. "Teba ale v spoločenských šatoch pozná málokto, takže možno by si ich mohla nosiť častejšie, tu es mignonne," dodal, keďže naozaj vyzerala rozkošne a on bol rád, že jej v tento deň mohol robiť doprovod.
Potom sa už ale zastavili pri jej obraze a Gabi si odbehla za dievčaťom stojacim neďaleko, zatiaľ čo sa on sústredil na jej obraz a po očku si obzrel aj vystavené kúsky okolo neho. Musel uznať, že neľutuje, že na túto udalosť prišiel, pretože podporiť miestnych študentov umenia mu pripadalo ako veľmi dobrý nápad. Keď sa k nemu po minútke jeho spoločníčka vrátila a opýtala sa ho na názor, v krátkosti jej zhrnul, čo si o obraze myslel a nad jej slovami vďaky len zľahka mávol rukou: "Je t'en prie, ma puce." Bol na ňu naozaj veľmi pyšný, čo jej dal snáď dostatočne najavo a ešte to celé podčiarkol objatím a jemným bozkom do vlasov, čo si samozrejme dovolil len kvôli tomu, že si boli naozaj blízky. Nerobil to len tak na počkanie každému dievčaťu, ktoré mal možnosť stretnúť, no Gabi poznal už roky a spolu s nimi ich priateľstvo postupne rástlo. Nebolo to ale prekvapením, keďže spolu trávili pomerne veľa času, odkedy sa s matkou presťahoval z Francúzska do Spojených štátov. "Výborný nápad," schválil, pretože okolo vystavených fotografií a obrazov sa naozaj začalo zbiehať pomerne veľa ľudí a on nechcel nikomu zavadzať alebo zbytočne zaberať miesto, takže odísť a vrátiť sa neskôr, keď tam bude menej ľudí, bol asi naozaj ten najlepší nápad. Opäť teda Gabi ponúkol svoje rameno a odviedol ju k minibaru, kde s mierne znechuteným výrazom nakrčil nos pri pohľade na tvrdý alkohol. "Víno by bola skvelá voľba, ak tu majú niečo kvalitné," kritickým pohľadom si premeral výber vín, ktorý mali vystavený, pričom mu do oka padlo len jedno, ktoré bolo ako-tak obstojné, keďže bolo pravé Francúzske. "Château Greysac je celkom dobrý. Je to červený merlot z Bordeaux, môže byť?" Obzrel sa späť na Gabi a ak súhlasila, automaticky si vypýtal dva poháre už spomínaného vína a ak nie, počkal, kým si Gabrielle vyberie niečo iné a objednal až potom. Každopádne, keď už mali obaja poháre v rukách, tým svojim zľahka ťukol o ten jej a venoval jej drobný úsmev. "Na tvoj skvelý obraz, o ktorom mi rozhodne musíš povedať viac," predniesol a pohár s vínom si priložil k ústam.

"Niekedy ma udivuje, ako dobre ma poznáš," s úškrnom na perách skonštatovala, keď si vypočula jeho slová a horlivo prikývla. Bola to proste naozaj krásna predstava, že by jej niekto rovno pri vstupe priniesol pohár vína rovno pod nos a behal by za ňou s táckou plnou najrôznejších dobrôt od výmyslu sveta. Každopádne to bola len predstava, zatiaľ úplne nereálna, keďže nebola ani kráľovná a ani žiadna celebrita, že by mala po ruke ľudí, ktorí by ju takto obskakovali. Čo nie je ale mohlo byť, časom. Všetko záviselo od toho, ako sa bude jej hudobná kariéra ďalej vyvíjať. Ona dúfala že veľmi dobre, no vedela aj to, že v dnešnej dobe si človek nemohol byť ničím istý. Zatiaľ sa teda musela uspokojiť s tým, že jej víno nikto nepodá a proste si ho vezme sama. Bolo to stále lepšie, ako nemať to víno vôbec, všakže. "Ale asi by ma to po chvíli omrzelo. Predsa len, aby sa mi niekto vkuse motal popod nohy? Ďakujem, neprosím," mávla nad tým rukou, pretože so svojou povahou mohla usúdiť, že by sa niečo také naozaj stalo. Bola proste príliš neposedná a energická osoba, takže by to skutočne bolo len otázkou času, kým by ju to prestalo baviť. Viac už sa ale nad tým nepozastavovala a radšej sa sústredila na ďalšie slová svojho najlepšieho kamaráta. "Ešte aby áno, to by si ma celkom nasral," povedala veľmi úprimne aj keď mu samozrejme dôverovala a ak bol niekto, komu na sto percent verila, že o nej nepochybuje, tak to bol práve Aiden. Ich priateľstvo totiž bolo veľmi úprimné a otvorené, keď sa jednému alebo druhému niečo nepáčilo, tak si to mohli úplne v pohode povedať bez toho, aby sa urážali alebo niečo podobné. Navyše, dokázali si navzájom tolerovať aj tie menej pekné stránky svojich osobností a to bola jedna z tých najvýnimočnejších vecí, ktoré mohol človek s nejakým svojim kamarátom mať. "Osobne by som radšej vystupovala na pódiu vo Wembley ako na pódiu vo väzení ale je milé vedieť, že by si mojej speváckej kariére fandil aj v tom druhom prípade," pobavene sa uchechtla, no do väzenia sa naozaj nechystala. Jasné, občas keď bola poriadne nahnevaná hovorila o tom, že niekoho zabije, no to robil asi každý a neznamenalo to hneď, že to myslí aj vážne. Ona to teda vážne nemyslela, aj keď v momente, keď to povedala, si tým bola viac než sto percentne istá, no doposiaľ nikomu na zdraví neublížila a ani to nemala v pláne. Aj to sa ale mohlo zmeniť, napríklad pri stretnutí toho Sienninho kamaráta vo veľmi hrubých úvodzovkách. Jemu by totiž zrejme dokázala dať facku len tak, z princípu, pretože jej proste nebol sympatický a to ani trochu. Nechcela si ale kaziť náladu myšlienkami na toho človeka, predsa len, toto bol jej a Aidenov deň a ona sa naň naozaj veľmi tešila. "Kľudne si to povedať môžeš, keďže je to pravda," mierne pokrčila ramenami, keďže sebavedomie jej nevadilo, a hoci sem tam aj ona musela uznať, že sa v niektorých situáciách jej kamarát správal trochu namyslene a privilegovane, nikdy mu to nezazlievala. Bolo to proste výchovou a ona to chápala, takže sa pre niečo také na neho predsa nemohla hnevať. A čo sa týkalo sebavedomia? To už dupľom nie. Aiden mal byť načo sebavedomý, bol predsa krásny, hudobne nadaný a inteligentný muž, a bolo skvelé že o tom vedel. Ľudia s nízkym sebavedomím to totiž nemali v živote úplne ľahké, veď kto by veril človeku, ktorý neverí sám sebe? "Teba nikto nepredčí, drahý," s pobaveným úsmevom na neho žmurkla, no myslela to vážne. Nechcela sa sústrediť na niekoho iného ako na neho, pretože na podobnej formálnej udalosti ešte spolu neboli, takže tento ples spájal dokopy hneď niekoľko vecí, ktoré mali spolu robiť prvýkrát a ona si chcela všetky užiť. Samozrejme sa tešila aj na ich prvé spoločné verejné vystúpenie, no keďže mali ísť podľa harmonogramu až medzi poslednými, dovtedy si to tam chcela s Aidenom poriadne užiť. "Skôr si myslím, že mi nikto nechcel tak zdvorilo klamať," podpichla ho, pričom do neho jemne štuchla lakťom, pretože každý veľmi dobre vedel, že Mack rozhodne žiadna dáma nie je. Nesprávala sa ako dáma, nevyzerala ako dáma a ani sa ako dáma neobliekala, hoci v tento deň možno trochu áno, no vo všeobecnosti určite nie. Bola ale zvyknutá na to, že jej Aiden neustále skladal nejaké komplimenty, za čo mu bola samozrejme veľmi vďačná, aj keď niekedy boli trochu nadnesené, podobne ako toto oslovenie s dámou. Rozhodne jej to ale nevadilo, ani sa kvôli tomu nesťažovala, ani nič podobné. "Ja viem že áno, no ak by náhodou prišli tvoji rodičia, nechcela by som, aby si sa za mňa musel hanbiť," dovysvetlila mu, keď sa rozhodla pre serióznu, reprezentatívnu fotografiu namiesto nejakej šialenej,  ktorú by ona sama možno preferovala o niečo viac, no aj tá klasická plesová póza mala niečo do seba, keď jej garde robil práve niekto ako Aiden. To už sa ale presúvali k baru a ona uvažovala nad tým, čo by si mohla dať. Samozrejme nemohla piť nejako extra veľa, keďže ich čakalo vystúpenie, no pár panákov s ňou nikdy nič zlé neurobilo. "Tequilu, prirodzene. A bodol by aj pohár citronády," zhodnotila, pretože vždy bolo fajn mať po ruke nejakú tú vodu, nie preto, že by potrebovala tequilu niečim zapiť ale skôr preto, že pitný režim brala celkom vážne a nechcela, aby mala pri spievaní sucho v hrdle. To bola pre speváčku jedna z najhorších vecí, ktoré sa jej na pódiu mohli stať. "Hmmm, neviem," zamyslela sa nad Aidenovou otázkou a otočila sa smerom k pódiu aby zazrela, kto vystupoval. "Toho chalana nepoznám, no tá blodínka je Vivian z môjho odboru, je o rok vyššie. Skvelá speváčka," zhodnotila rýchlo a pohľadom si rýchlo preskenovala okolie, či náhodou nezazrie niekoho známeho, no keď jej nikto nepadol do oka, otočila sa späť ku svojmu parťákovi. "Nepobehuje tu niekde tvoj spolubývajúci?" Nadhodila, keďže vedela, že si Aiden s Phoenixom veľmi dobre rozumie a keďže pri Aidenovi doma trávila pomerne veľa času, keď mala voľno, zbežne poznala aj jeho spolubývajúceho. "Čakala som, že tu niekde bude v spoločnosti minimálne troch rozlieskavačiek," uškrnula sa a rukou sa zľahka dotkla svojej novej retiazky, ktorá ju príjemne chladila na krku.