Musela sa potichu zasmiať nad jeho komplimentom, na čo sa aj trochu začervenala. Ugh ako to len robil, že ju skoro vždy priviedol do rozpakov? A to ju len jednoducho pochválil. „To je milé, že to hovoríš. Ďakujem.“ Pousmeje sa a prikývne hlavou v znamení, že to myslí vážne a naozaj mu ďakuje. Niekedy nezaškodí, keď vás niekto pochváli, sebavedomie to zdvihne určite. „Neboj sa, nikto ich neuvidí. Až tak veľa ľudí mi tam nechodí, takže tie fotky tam budú v bezpečí.“ Pravdepodobne si ich vyvesí na nástenku, ktorú tam má a dáva si tam fotky či veci im podobné aby si tak uchovala spomienky. Fotky s Noahom tam budú skvelo pasovať a hlavne, ako hovorila, veľa ľudí tam naozaj nechodí, takže ich asi ani nik neuvidí. Pri jeho ďalších slovách jej úsmev trochu opadne aj keď tam stále je. „Nenazvala by som to.. práve pozornosťou ako si myslíš ty. Ale to je jedno.“ Mávne nad tým rukou a venuje mu menší úsmev. Nechce jej rodičov riešiť na plese, keď sa má zabávať, pretože tú náladu by jej to tak jedine skazilo. A to určite nechcela. Nemala na výber, bolo jej to jasné hneď. Ale nenamietala, to určite nie. Zatvárila sa spokojne ako boli na čerstvom vzduchu, vždy sa išla rada prejsť aj keď teraz veľmi nie. Aj keď je to California, kde býva teplo, cez zimu v noci tak príjemne veľmi nebolo. Ruky si prekríži na hrudi a hlavu natočí ku nemu. „Takže by si ma odniesol?“ Nadvihne obočie a svoj zrak uprie na jeho ruky, na čo sa k nemu priblíži o trochu bližšie. Ani sa nepýta, proste zdvihne jednu ruku a párkrát mu prstom šťuchne do bicepsu. Nakoniec len prikývne a znovu sa mu pozrie do tváre. „To by išlo.“ Mykne jej kútikom a ruku zase stiahne na hruď. Nepochybovala ani predtým, že by ju odniesol ale predsa si to uistiť musela aj keď bolo hneď na ňom vidieť, že tie svaly mal. Keď začuje, že sa blíži auto, zatvári sa spokojne a hneď sa otočí na taxi, ktoré pri nich zastaví. Už sa aj chcela vybrať k autu, to si ale všimla Noaha, čo ju donútilo zase usmiať. Bez slova sa ho ale chytila a aj s ním išla k taxi, kde sa rovno posadila. „Ďakujem.“ Kývne na neho a spokojne sa oprie, hlavu otočí ale do strany aby na neho videla, keď si tam sadne aj on. Pousmeje sa trochu a chvíľu ho sleduje než povie šoférovi kam má ísť, hlavu potom ale odvráti a pozrie sa pred seba. Cesta tam je príjemná, prehodia spolu pár slov, cesta ale nie je dlhá, preto auto po chvíli zastaví. Ani nestihne namietnúť a Noah už platí ale nič na to nepovie, asi by to aj tak bolo jedno, preto vystúpi. Rovno aj s ním zamieri dnu, tu už ale mlčí a len ide k svojej izbe. Zastaví sa až pred dverami svojej izby, na čo sa otočí k nemu. „Uhm.. asi ďakujem príliš veľa ale.. naozaj ďakujem. Tento večer som si naozaj užila a som hlavne rada, že.. som tak trochu spoznala aj tvoju druhú stránku. Dosť sa mi páči.“ Usmeje sa na neho a prejde bližšie ku nemu. „A som aj vďačná za tie fotky.. a proste za všetko.“ Možno sa opakovala ale bola mu za to naozaj vďačná. Ešte nejakú chvíľu len tak pred ním stojí ale nakoniec sa ku nemu nakloní a venuje mu bozk na tvár. Odtiahne sa od neho potom, odomkne dvere a predtým než zmizne dnu, mu ešte venuje úsmev.

„Ale prosím ťa, veď to sa stáva úplne bežne. A ja si myslím, že to je roztomilé. Teda.. to, že spadneš do vody alebo na zem je nepríjemné ale.. uhm.. no chápeš ako to myslím nie?“ Zase sa zakoktal, pretože nevedel ako to má povedať. Určite mu neprišlo rozkošné keď človek spadol ale proste to všetko celkovo ako bola nervózna a začala panikáriť, mu skôr prišlo zlaté než smiešne. A hlavne keby sa jej stalo znovu, že by pri ňom padla, asi by na ňu dával ešte väčší pozor než bude teraz. Dal si sľub a určite ho splní, proste ju bude strážiť ako oko v hlave. Naozaj dúfal, že názor na neho nezmení keď zistí v akom spolku je a, že mu teda uverí ako to s nimi má. Mohol napríklad zostať na koľaji alebo nebodaj u rodičov ale v prváku mu to proste prišlo ako fajn nápad. A hlavne, Charlie do toho zasahoval tiež, chcel byť so svojim priateľom čo najčastejšie a hlavne na blízku. „Och, tak to potom áno. Ale cez leto zase býva niekedy až príliš teplo, to by tiež nebolo veľmi príjemné.“ Mala určite pravdu, že keby to bolo von, bolo by to zaujímavé a hlavne by to bolo fakt skvelé ale keď si spomenul aké teploty tu sú cez leto, niekedy aj večer, už tak skvelé mu to neprišlo. Nad tou poznámkou sa len uškrnie ale prikývne na súhlas. Určite s ňou súhlasí, je toho istého názoru, presne tak ako ona. To, že pri ceste do spolku rozprával skôr len on, mu vôbec nevadilo, po pravde si na to aj zvykol. Jediné v čo dúfal bolo to, že ho počúvala. Keď ale videl jej úsmevy, ktoré mu dávala a že sa na neho dívala, bral to ako náznak toho, že ho naozaj počúvala a že to proste nrozprával do vzduchu. To by si potom prišiel asi ako blbec, že by niečo dlho rozprával a ona by proste nevedela čo, lebo by ho nepočúvala. Bolo by to asi dosť trápne. Pozrie sa na okná, než sa zase otočí na ňu. „Vyzerá to tak. Ale čakal som, že sa bude svietiť skoro všade, myslel som, že vy sa učíte aj po nociach.“ Nemyslel to ako urážku to určite nie, veď aj on bol niekedy hore do noci ale vždy si predstavoval, že u nich v spolku sa naozaj učia aj v noci. „Nemusíš mi toľko ďakovať, Rose. Ale nemáš zač. Som rád, že si si ho užila, aspoň viem, že nie som taká zlá spoločnosť.“ Zasmeje sa potichu a o pár krokov odstúpi. „Dobrú noc aj tebe, princezná.“ Ani nevie prečo ju tak nazval, ale páčilo sa mu to, tak to nechal tak. No je pravda, že netušil ako na to zareaguje ona. Chcel sa už otočiť a odísť ale všimol si ako sa ešte zastavila. Nadvihne obočie a sleduje ju ale keď sa Rose k ničomu nemá a zamierila dnu, len sa usmeje a ešte jej mávne na rozlúčenie, to sa už rovno vyberie smerom k svojmu spolku.

.

Společně s Izzy stalkoval ten sladký, budoucí, pár hrdliček, kteří se na sebe stydlivě usmívali, i když věděl, že tohle bude trvat dlouho, než z toho něco bude. Každopádně se těšil, až hodí nějakou tu řeč s Benjím a ze všeho ho vyzpovídá, ale teď se rozhodl zase věnovat své společnosti, na takové přemýšlení bude mít času dost. „Neboj, taky tě mám rád,“ zazubil se na ni a schválně ji jemně rozcuchal její perfektní účes. Věděl, jaká parádnice to je, a že se kvůli takovým malichernostem občas umí naštvat, ale už od dětství ji rád zlobil, a ona si už snad i zvykla, přeci jen od dětství už uplynula dlouhá doba, měla plno času na to si zvyknout. Spokojeně se usmál, když mu dala za pravdu, čímž vlastně přijala i jeho lichotku. I přestože už v sobě měl druhý panák, takže začínal být v náladě, pořád dokázal přemýšlet a představa Izzy v kuchyni ho upřímně vyděsila, protože moc dobře věděl, jak to vždy dopadlo, když byli sami doma a měli si uvařit, no a chopila se toho Izzy. Jednou se bál, že doopravdy hasiči přijedou! Benjí to naštěstí zachránil a oni nakonec i něco snědli, ale rodiče z nich pak nadšení moc nebyli. Tedy, Charlie zmizel domů ještě než se jejich rodiče vrátili, ale Izzy mu to pak vyprávěla. To snad i Charlie byl v kuchyni šikovnější než Izzy, protože jeho jídlo se dalo jíst a vlastně bylo i dobré, akorát ta kuchyň končila vždy tak zabordařelená, že ho tam taky moc nepouští, protože se to nikomu, hlavně jemu, nechce uklízet. „Jsem rád, že všichni budou v bezpečí a mé narozeniny přežijí,“ zazubil se na ni, nepřestával ji s tím jejím kuchařským talentem podpichovat, ale to snad doopravdy byla jediná její vada, jinak to byla úplna femme fatale. Asi prostě bude muset spoléhat na svůj šarm a najít si chlapa, co bude umět vařit. „Výborně,“ ulevilo se mu, protože představa, že by ke svým dvacátým prvním narozeninám, oslavě jeho plnoletosti, dostal něco s tématikou HSM, to by asi nepřežil. „Možná to nechám zazpívat vás, aspoň budu mít vlastní představení k narozeninám, to jen tak někdo nemá,“ zasmál se nad představou, že spolu ti dva někde vystupují a asi by Benjímu stopoval, jak dlouho vydrží se svou sestrou zpívat. Chápavě přikývl, už začínalo být docela pozdě, což značil i ten fakt, že většina lidí už pomalu odcházela. S úsměvem ji objal, aby se s ní rozloučil, a když se odtáhla, zářivě se na ni usmíval. „Ty se taky měj a dojdi v pořádku, já se budu těšit na ten dárek,“ zasmál se, protože víc než natěšení pociťoval strach z toho, co Izzy s Benjím vymyslí. Pohledem ji vyprovodil ze sálu, pak se rozhlédl po místnosti a všiml si ještě pár svých známých, ke kterým se na krátký pokec přidal, ale pak už také zamířil do spolku.
Sál -> klučičí spolek

“Dávám ti své slovo, že se mi nic nestane a dojdu v pořádku.“ Zvedl do vzduchu dva prsty, jako to dělávají skauti. Trochu se zarazil, když na něho tak koukala. Myslel si, že si brýle nasadil obráceně, protože to se mu už několikrát stalo. Ani by se nedivil, kdyby to bylo kvůli tomu. Ovšem jedno musel přiznat. S tím pohledem vypadala roztomile. Sice ho u ní asi viděl poprvé a naposledy, ale opravdu byl roztomilý. Proto se snažil tenhle pohled pečlivě zapamatovat. Usmál se nad tím, co řekla. Ulevilo se mu, protože by opravdu byl nerad, kdyby s ním šla jenom z donucení. Proto mu to udělalo radost a vykouzlilo úsměv na tváři. Trochu se ušklíbl, když mu rozcuchala vlasy. Nějak mu to nevadilo, protože nějak nedbal o jejich úpravu. Přikývl a vydal se společně s ní ke koleji. Čekal by, že bude v nějakém ze spolku, ale mýlil se. Ovšem to mu nějak nevadilo, také v jednom momentě přemýšlel nad kolejí, ale nevěděl, jak by překousl spolubydlícího. Po cestě občas prohodili pár slov, občas se nad něčím zasmáli, jinak panovalo ticho. Ovšem v jedné chvíli ho Chris přerušil něčím, co možná dokázalo překvapit. “Víš Pat, občas si vzpomenu na střední. Celkem mi to chybí, protože to byla léta, která jsem si fakt užíval. Občas se nad něčím zasměju, nad něčím zase posmutním a nad něčím zase zpanikařím a totálně zrudnu. Jako tehdy, když sis-“ Zarazil se, protože si přesně uvědomil a v ten moment se mu vybavil obraz ze střední. Zase celý zrudnul jako rajče a při nádechu se mírně zadrhával. “K-k-když sis k-ke mně přišla p-půjčit tu pastu a já o-o-o-omdlel.“ Vykoktal nakonec ze sebe, ale opravdu mu trvalo, než to řekl. Kdyby to šlo, tak by si jeho obličeji dala uvařit snídaně. Vajíčka se slaninou, protože byl tak rudý, až jediný dotek na jeho obličej musel pálit. Na chvilku se zastavil, protože byl z toho tak v rozpacích, že by asi někde upadl a bylo by to před ní, zase. Stačí, že takhle silně znervózněl a zase to bylo před ní. A to si slíbil, že se to už nikdy nestane a bude se snažit před ní chovat normálně. Vložil si obličej do jedné a zase se rozešel dál, aby je zbytečně nebrzdil. Připadal si teď jako nějaké malé dítě, které dostalo svojí první pusu. V tomhle je opravdu hrozný, měl by se začít ovládat v blízkosti někoho, kdo se mu líbí. Možná by byl rád, kdyby to zvládl říct nahlas, zase. Jako kdysi na střední. Ovšem to byl tak psychicky vydeptaný, že to prostě přišlo a už kdysi se Pat vyznal. Ovšem nevěděl, zda by to zvládl i podruhé. Třeba zvládl, ale je to jenom otázka času. Stáhl si ruku z obličeje a snažil se vypadat, že se nic neděje, ovšem jeho rudá barva mu stále zůstává v obličeji.

Podíval se na ni, když byl celý rudý. Měla pravdu, kdyby neomdlel, neznali by se. Možná by spolu ani nemluvili a on by nedosáhl toho, že mluví se svou crush. Popravdě, ona byla jeho crush pořád. Nikdy nemyslel, že by jeho crush mohl být někdo jiný, protože pořád tam vedla Pat. Jenom díky těm skvělým vzpomínkám na střední na ni mohl pořád myslet. Kdyby neměl takovou povahu jako má a neměl by takové vzpomínky, jaké mu zůstaly, pravděpodobně by na Pat nadobro zapomněl. To by asi byla jeho osudová chyba, které by litoval. Poslechl jí a začal myslet na jednorožce. Jak běhají po nějaké roztomilé růžové louce, za nimi jsou obláčky plné duhy a celkově takový jednorožčí ráj. Pomalu ho to uklidňovalo a dostával se zase do stádia, kdy je vyrovnaný a v pořádku. Nakonec ho plně uklidnil to pohlazení. Pravděpodobně by před takovými třemi roky omdlel, kdyby ho takhle pohladila. Z malého Chrise se stává chlapák! Podíval se na ni, když ho obeznámila o jejím rozhodnutí. Byl zaražený, ale přesto měl úsměv na tváři. “Připomínáš mi mojí mamku. Ta taky nikam nechtěla odejít, dokud jsem nevlezl první do školy.“ Zasmál se nad tím. Ano, možná to bylo hloupé, že to řekl, ale musel. Možná byl i rád za to, že tady počká. Sice by byl raději, kdyby ona šla dovnitř a nemusela tady stát venku. Vytáhl z kapsy telefon a vytočil pro něho málo používané číslo, protože většinou chodil pěšky, i když to byla opravdu dálka. Ale pro dnešek tu výjimku udělá a do spolku se sveze. Do telefonu oznámil svou polohu a bylo mu oznámeno, za jak dlouho tady jeho kočár bude přibližně za 10 minut. Mezitím stihl s Pat ještě prohodit pár slov a u toho si promyslet jednu věc, kterou by moc rád udělal. Ovšem, překvapil tím silně i sám sebe, protože nad tím nepřemýšlel jak v obchodním centru, tak ani na plese. Možná svým rozhodnutím překvapí i Pat, ale kdo ví. Třeba ho za to bude nenávidět. Bohužel, díky tomu byl celý rudý a to doufal, že se bude aspoň trochu ovládat. To mu asi moc nevyšlo, ale to mu pořád nevadí, aby to neudělal. Když jeho kočár přijížděl, chvilku na Pat zaujatě hleděl. Znervózněl, byl zase nervózní a to se před malou chvilku uklidnil. Ale teď měl k tomu i pádný důvod, protože se odhodlal, pro něho k něčemu velkému! Udělal k ní pár nervózních kroků a zase se zarazil. V jeho těle sváděl vnitřní boj s tím, aby raději neutekl jako malá holka, ale zachoval se aspoň trochu jako chlap. A už to bylo tady. Chris se odhodlal k tomu, aby ji objal a on to udělal! A zvládl to bez jediného omdlení! “Děkuju.“ Zašeptal a zase se odtáhl. Byl celý rudý, protože to byl další obrovský krok k tomu, aby se ovládal. Ještě nějakou chvilku na ni koukal a pak se rozešel k taxíku, aby ten chlap nebyl nervózní z toho, že musí čekat dlouho. “D-dobrou Pat. Sladké sny.“ To bylo jeho rozloučení. Pro něho možná úspěšné, pro ni? Nevěděl, jak to bude brát, ale možná se to dozví, pokud se příště potkají. Řidiči řekl místo určení, kam chce odvést a auto se hned na to pomalu rozjelo. Snažil se co nejdéle sledovat Pat, dokud mu nezmizí z jeho zorného pole. Auto dojelo ke spolku, on zaplatil a vydal se dovnitř. Neměl nejmenší tušení, jestli už tady někdo je nebo ne. Teď měl hlavu plnou jiných myšlenek a plno z nich směřovaly k ní. Došel do svého pokoje a tam sebou flákl na postel, omdlel.

Nadešel den D, tedy, spíše den S – Silvestr. Všemi očekávaná party vypukne už dnes!
Od rána se po sále pohybovala velká masa studentů, dobrovolníků, kteří se podílejí na přípravách a chystají výzdobu. Jedna skupinka napouštěla balonky v barvách stříbrné, žluté a starorůžové (ty jsou totiž teď prý in a někdo rozhodl, že takové barvy tu budou), které postupně pouštěli ke stropu, až pokryli skoro celý strop. Je jasné, že během večera budou klesat k podlaze, ale všichni tady věří, že to studenti využijí k vlastní zábavě a vadit jim to nebude. Další skupinka všude rozvěšuje stříbrná čísla hlásající „2019“, jelikož tady dnes budeme slavit nový nadcházející rok. Společně s nimi rozvěšovala další skupinka stříbrné písmena hlásající „HAPPY NEW YEAR“ všude možně po stěnách. No a poslední skupinka chystala stoly, kelímky, alkohol a nějaké ty dobroty na mlsání, což dali dohromady studenti, všichni totiž měli možnost na dnešní večírek přispět svým vlastním kulinářským uměním anebo jen nějakou dobrou lahví alkoholu. Když bylo vše hotovo a studenti byli spokojeni s odvedenou prací, každý se vydal po svém, aby se mohli připravit na dnešní večer, nějak se převléct a zkrášlit.
O pár hodin později odbila sedmá hodina a skrz dveře sálů pomaličku začali proudit studenti s pěkně udělanými vlasy, krásnými outfity, no posuďte sami tu krásu. A teď už se bavte!

Na tento večírek nebyl Chris vůbec připravený. Možná se mu tam ani nechtělo, ale když už bude konec roku, za který se mu stalo tolik věcí, tak tam prostě šel. Za tenhle rok stihl několikrát omdlít (klasika), ale taky stihl konečně někoho praštit a zlomit někomu nos! Ale bohužel ho pak stejně zbili. Ale dokonce se rozhodl, že když to je ten večírek, že by se mohl zkusit napít alkoholu. Ano, napít se alkoholu a bůhví, co to s ním udělá. Třeba mu to nebude chutnat, třeba se opije hned po prvních d dvou drincích. A tak se ve spolku ve svém pokoji oblékl do svého outfitu, vzal si veškeré důležité věci, které by měl mít u sebe a vydal se ze svého pokoje. Ještě se tam vrátil, aby přes sebe hodil koženou bundu, jinak by totiž zmrzl venku. Tohle ho sice před mrazem také moc neochrání, ale aspoň něco než nic. A teď se již vydal na místo, kde se koná onen večírek. Zahlédl plno lidí ze spolku, kteří se tam chystali, a určitě jich ještě plno potká na místě určení. Jak se tak přibližoval, začal přemýšlet, zda to nebude chyba tam jít. Dokonce i nervozita v něm trochu stoupla, trochu více v něm stoupla, protože na tenhle večer nebyl dostatečně psychicky připravený. Na chvilku se zastavil a opravdu přemýšlel nad tím, že se vrátí hezky do pohodlí spolku. Ale zhluboka se nadechl, řekl si, že to bude dobrý a pokračoval dál, dokud nezmizel uvnitř. Uvnitř v něm nervozita stoupla ještě víc než venku. Tolik tělesného kontaktu, že to ani nebylo hezké. Že to nebylo vůbec hezké. Chvilku tam jen tak stál, dokud do něho někdo nestrčil, aby se hnul. A tak šel dál davem, dokud se nějak neocitl u pultu s alkoholem. Bylo to tady, první věc, kterou by chtěl do konce tohoto roku zkusit. Ale co když mu to nebude chutnat a bude litovat toho, že si to objednal? Ne, teď z toho nemůže vycouvat, když už tam byl. A tak si stoupl blíže k pultu a prohlížel si, co tam všechno mají za výběr. Popravdě? Skoro všechno z toho neznal, proč by taky měl, že jo. Tak slušný mladík, jako je Christopher. A tak se pokusil začít hezky zlehka a objednal si vodku s džusem. Svou objednávku nadiktoval barmanovi a ten mu to začal připravovat. Musel vykulit oči, když viděl, jak moc vodky mu tam dává. Třeba četl jeho myšlenky a zjistil, že potřebuje zasvětit do světa alkoholu a tak mu tam toho dal tak moc. Jakmile byl připravený, uchopil ho Chris do rukou a chvilku se na sklenici díval, než se odvážil napít. A tak si lehce cucl a nechal to stéct svým hrdlem. Chvilku ho to pálilo, ale po chvilce to bylo dobrý. A tak to do sebe kopl. Někdo by ho měl naučit, že by si měl alkohol vychutnávat než to takhle do sebe kopnout. Ale chutnalo mu to. A tak si objednal druhý, potom třetí a čtvrtý… Nervozita z něho opadla, byl uvolněný, ale nebyl ještě tolik opilý, aby tady začal zpívat či se pořádně smát. Jen byl v dobré náladě. Dokonce se začal bavit s lidmi, které nikdy v životě neviděl. A když se s nimi přestal bavit, vzal svou poloprázdnou skleničku a vydal se nějakým směrem, kde zakotvil u jednoho ze stolků a na chvilku se tam posadil.