Obě princezničky odešly a nechaly Cassidy samotnou, což ona sama považovala za osobní vítězství. Proč, ptáte se? No, ony odešly od Cass, ony před ní utekly a Cass prostě vyhrála, v její hlavince je přeargumentovala! A ony už neměly co říct, tak jí prostě odkoply slovy, že už jsou unavené a mizely pryč, ovšem Cass v hloubi duše věděla, že už pochopily, že nad Cass nemohou zvítězit. Proto se na ně příště bude Cass dívat pohrdavě a s jasným výrazem vítězství v očích, dá jim to pořádně sežrat! Možná si myslí, jak si mohou na všechny vyskakovat, ale ona se celý večer snažila ukázat, jaká mylná myšlenka to je, a bude jim to dokazovat i nadále, třeba se bude i zastávat jiných lidí, u kterých ty dva hurikány budou páchat neplechu. Se zrzkou se už ani nijak nerozloučila, její slova jí možná trochu zaskočila, ač musela být myšlena ironicky, ale Cass v tom tu ironii asi přeslechla. Sama si nalila jeden, dva punče na to, aby celý zážitek spláchla, a vážně nechápala, proč na ten ples vůbec lezla. S takovýma pipinama se mohla pohádat i na normální školní půdě, nemusela se kvůli tomu soukat do šatů a obouvat podpatky, vlastně v normálním oblečení by se cítila ještě mocněji, protože by jí to bylo přirozenější… Ale tak třeba někdy příště, až se s nimi potká, tak jim to natře znovu ve svém pohodlném oblečení. Sice jim to chtěla natřít, ale vidět se s nimi už nijak zvlášť netoužila, rozhodně jejich přítomnost nebude nijak vyhledávat. Když už dopila svůj punč, i ona se odebrala ze sálu ven, kde si zula boty a na kolej doťapala bosá. V pokoji se konečně zbavila těch šatů, dala si krátkou sprchu a pak se odebrala do postele přemýšlejíc o tom, jak příšerná akce to byla.
Společenská místnost -> pokoj na koleji

Byl překvapený, že řekla tohle. Ovšem nemohl momentálně najít odvahu na to, aby mohl nějak odpovědět, proto se jen nevinně a nervózně usmíval. Připadal si hloupě za to, že je tak nervózní. Nikdy nebyl takhle nervózní. Možná to bylo tím, že se moc nebavil s lidmi déle jak půl hodiny. Tohle je jiné. Překvapuje sám sebe. Vesele ji poslouchal, jak mluví o uměleckém cítění. Sice chvilku neměl ani páru o čem to mluví, ale musel se tomu zasmát. “Dobře, takže hned poběžím za tebou s křikem, že se chystám ven. Ovšem, je možné, že to udělám v noci, ale to se budu snažit tolik nekřičet.“ Zasmál se nad tím a poklepal mírně prstem do stolu. Usmál se na ni, protože mu to udělalo radost, opravdu velkou radost. Tohle mu řekl jenom málokdo, jenom jeho rodina, proto to slyšel rád. Hlavně od někoho jako je ona. “To je mi jasné, ale mně by se pořád líbily i ty nepovedené fotky. Přeci jen i to může být umění.“ Mile se na ni zazubil, protože to byla pravda. Opravdu by chtěl vidět i ty fotky, které jí nepřišly nejlepší, ale raději nechá rozhodnutí, jaké mu ukáže na ní. Nechce ji tlačit do něčeho, do čeho nechce a ještě by jí to mohlo být nepříjemné. A kdyby se cítila nepříjemně, cítil by se nepříjemně i on sám a snažil by se vyřešit situaci tak, aby se zase cítila příjemně. A kdyby z něho měl stékat pot, krev a bůh ví co všechno. Jednoduše řečeno, snaží si hýčkat své kamarády, protože o ně nechce přijít. Zvláště, když jim začíná věřit a považovat je za důležitou část ve svém životě. “Teď mě tak napadlo. Nechceš si semnou udělat teď nějaký super výlet a pak se jít podívat na ty fotky. Něco mi říká, že už to tady začíná zavánět dosti velkým množstvím alkoholu a velkým množstvím alkoholu v krvi okolních lidí a nerad bych byl jedním z terčů, na kterého hodí svůj objem věcí, které za dnešek snědli a vypili. Zasmál se nad tou představou, protože opravdu by to bylo dosti nepříjemné a ještě ta cena za čistírnu by asi nebyla příjemná. Začal přemýšlet, kam by tak mohli jít. Mohli by se jít třeba do lesa a pozorovat jeho noční krásy, dokud by nevyběhl nějaký úchyl a neznásilnil je. Nebo by se mohli projít po městě a zase poslouchat hudbu z různých klubů nebo potkat nějaké feťáky, kteří by jim nabízeli samé zajímavé drogy. Třeba takovou extázi, amfetaminy, LSD nebo durman. Možná by potkali i nějaké ty ilegální prodavače orgánů a další takové zajímavé osoby. Když ho něco napadlo, hned ho napadly ty nejčernější scénáře, které by se mohly stát. Kdyby šli k jezeru, tam by se mohli utopit nebo je někdo zabije a hodí je do jezera. “Prorazím ti cestu tím davem, jinak by tě tam určitě udupali a pak bychom nešli na žádný výlet a já nemohl vidět tvoje fotky, na které jsem opravdu zvědavý.“ Posmutněl, protože se na to opravdu moc těší. A teď je otázka jestli pro ně opravdu prorazí cestu a dostanou se bezpečně ven, nebo to dopadne tak, že se rozdělí a budou se tady nahánět po celém sále. To by příjemné určitě nebylo ani pro jednoho. Zvedl se od stolu, kde seděli a pomalu se rozešel skrze dav. Snažil se být slušný a pokaždé řekl s dovolením, že prochází, jenže většina ho ignorovala, takže už musel taky trochu strkat, aby vůbec prošli. Díval se za sebe, zda za ním Meg je, protože kdyby nebyla, asi by se vylekal a začal by ji ihned hledat. Možná by i vylezl na to pódium a hledal ji tam odtud. Sice by vypadal jako největší trotl, který jen tam jen tak stojí, ale pořád by tam stál za účelem. Za dobrým účelem. Naštěstí nic z toho nemusel udělat, protože ji za sebou viděl a mohli spokojeně projít až ven, kde sice bylo trošku chladno, ale pořád se to dalo přežít a nebylo pod bodem mrazu. “Takže plán je takový. Mohli bychom se jít projít třeba do nedalekého menšího lesíku, kde je taková menší loučka přesně uprostřed odkud se skvěle pozoruje obloha. Nemusíš se bát, vede tam cesta, a kdyby se někdo objevil a chtěl by něco nehezkého po nás, tak se mu postavím do cesty a budu dělat otravné zvuky. Myslím, že těmi bych dokázal odehnat i toho největšího úchyla, protože já dokážu být opravdu dost otravný. Ale tím nechci strašit, protože věřím, že nikdo takový tam určitě nebude.“ Navrhl svůj plán, který ho tak nějak napadl právě teď. “Ovšem pokud tě taky něco napadlo, tak to jen řekni. Třeba to bude lepší než můj plán a budeme moc zrealizovat ten.“ Usmál se na ni mile, protože nechtěl, aby se cítila tak, že nemá právo na to říct svůj názor na danou věc.

Zasmál se nad tím, co mu odpověděla na její reakci k vážné situaci. Začíná si u něho získávat malé bezvýznamné plusíky. Usmál se nad tím, když si ho tak přitiskla k tělu. Vypadala jako dítě, které dostalo nového plyšáka, kterého se jen tak nevzdá. Sice tohle nebyl plyšák, ale jeho sako, kterého se bude muset jednou vzdát, ale nevadilo by mu, kdyby si ho nechala, protože to nerad nosil. Vlastně ho skoro nenosil. Měl ho asi třikrát za život a to mu stačilo. Kdyby mohl, nejraději by na takové akce chodil v obyčejném oblečení. A pokud by se to někomu nelíbilo, jeho problém. Nemá se co starat o to, co dělá. Jeho život, jeho story. “Nemáš vůbec zač.“ Odpověděl jí s obrovským úsměvem na tváři. Buď mu udělalo radost to, že udělal dobrou věc nebo to, že se na chvilku toho saka zbavil. Možná mu udělalo radost obojí. Kdo ví. Chytil se za rameno a na tváři se mu objevil výraz, že to bolelo – jenom naoko přece. Kdyby to nebyla ona, tak by to dotyčnému vrátil zase zpátky, ale ve větší síle. Je přeci krapet šílený, takže by to nebylo nic neobvyklého u něj. Když přišlo na seznamování a přišla řada na ní, musel se zasmát nad tím, jak se také poklonila. Už teď věděl, že si určitě budou rozumět a budou z nich dobří přátelé. Tedy, alespoň v to doufal. “Vždyť to jsou dvě skvělá jména, tak proč ses označila za šedou myšku?“ Zeptal se s překvapeným výrazem, když mu prozradila své jméno, spíše jména. Přemýšlel, jakým jí bude oslovovat, ale zase jí chtěl říkat tak, jak jí nikdo určitě neříká. Proto rychle začal vymýšlet nějakou super přezdívku. “Už vím, jak ti budu říkat. Budu ti říkat Gramy. Jakože Grace a Mary v jednom, protože je těžké si vybrat jedno z nich, protože jsou úžasná a já ti chci říkat nějak originálně.“ Usmál se nad tím, protože byl hrdý, že toto vymyslel. Určitě tohle ještě nikdo nevymyslel, takže by mohl být první. A hlavně už to, že jí vymyslel nějakou normální přezdívku, značí, že by se s ní chtěl vidět zase někdy a nemuselo by to být při ztrátě její náušnice. Mohli by se třeba sejít i během normálního dne, v normálním oblečení a dělat naprosto normální věci. Dobře, s Aaronem dělat normální věci nejde. “Také mě moc těší, Gramy. Doufám, že spolu budeme vycházet.“ Usmál se nad tím a byl plný radosti. Asi našel někoho, kdo bude stejně praštěný a bude chápat jeho vtipy, které plno lidí nechápe. Rozhodně by to bylo plus, protože se tolik lidí nevidí. Vlastně najít stejného šílence je jako najít spřízněnou duši. Je jen jedna a je těžké ji najít. Proto Aaron doufal, že našel svého spřízněného šílence. “Takže co máme v plánu teď? Vykrást nějakou banku, přepadnout nějaký náklaďák plný jídla nebo máš v plánu jít spát a svého zachránce nechat samotného na pospas jít do spolku a poslouchat samé zajímavé zvuky z okolních pokojů? I když, tam se to asi nikdy nestane.“ Zamyslel se nad tím. Sice to jsou nerdi, ale třeba budou mít štěstí. Stejně to nechtěl poslouchat a tak doufal, že má v plánu něco z předchozích možností. Ne přesně to, co dal na výběr, ale něco podobného. Podobně bláznivého. Vlastně by mu ani nevadilo se jít někam jen tak projít a povídat si. Třeba by zjistil i plno zajímavých informací. Což by bylo opravdu fajn.

Zasmál se nad tím. Asi už byl opravdu v pasti, ale vůbec ho nenapadlo, co by vůbec k narozeninám chtěl. Opravdu měl všechno, co by v životě měl mít. Má dobrou školu, pár dobrých kamarádů, po dlouhé době potkal svou crush ze střední se kterou se začal přátelit. Dokonce i ty kazisvěty má ve svém životě a dokonce ti mu do života něco dávali. Pokýval hlavou na znamení toho, že chápe, proč nemá onu zmíněnou kočku. Kdyby byl na koleji on, tak by si tam nějak mazlíčka propašoval a měl ho tam. Aspoň by měl nějakého mazlíčka, o kterého by se mohl starat a povídat si s ním, kdyby měl špatnou náladu. Je pravda, že poslední dobou ji měl často, ale ve spolku si nemá s kým povídat, teda má, ale raději leží na posteli a nechá to v sobě dusit, dokud se to samo nevydusí. Možná by s tím už měl něco začít dělat, protože se tímto chováním podobá malému dítěti, když nedostane to, co chce. Už si toho začal všímat i on sám. Rozzářil se od ucha k uchu, když mu oznámila, že jí taky chyběl. Byla pravda, že se mu po ní opravdu stýskalo, protože si občas vzpomněl na střední a na to co se tam stalo. Proto ho občas někdo našel naprosto červeného. Ještě, že lidé neumí číst myšlenky, protože by se asi zasmáli nad tou situací. Po té její podané otázce a jeho delším monologu, ve kterém vysvětloval proč tady je, ho zase dostal do kolen ten její pohled. Většinou, když se na něj podívala tak, jako právě teď, tak se mu můžou podlomit kolena. Je to zvláštní, ale je to tak. Sice by to mělo obvykle být naopak, ale kdyby měl Chris někdy vztah, tak on bude ta holka. Bude pravá žena v domácnosti a pro případ nouze i porodí. Přeci jen, 98% neomdlí při kontaktu s holkou. Podrbal se na zátylku, když ho obeznámila o tom, že to od něho bylo hezké, to co řekl. Zase se trochu dostal do rozpaků, když ho jemně pohladila po rameni. Už by se sebou měl něco udělat. Měl by se vzmužit, ale to by byl obrovský skok z jeho povahy. Trochu se zase zarazil, když se ho zeptala na ty kluky. “není to tak, že bych ti je nechtěl ukázat. Jen tě nechci dostat do problému. A hlavně tady nejsou. Museli už dávno odejít. Ale prosím, opravdu nechci, aby ses do toho zapletla. Oni jsou opravdu nepředvídatelní. Člověk neví, co udělají.“ Snažil se jí to stále rozmluvit a doufal, že to nechá být, protože opravdu by nechtěl, aby se jí něco stalo. Co kdyby jí udělali něco opravdu zlého a všechno by to bylo kvůli němu? Nikdy by si to neodpustil a už by se na Pat nemohl ani podívat. Bál by se, že by s ním už nepromluvila, protože by na něho byla naštvaná. Naštvaná za to, že řešila to, co má řešit sám. Ale udělal by pro její bezpečí cokoli, naprosto cokoli, jen je tady ten problém, že by opravdu nikoho nepraštil. Na chvilku se zamyslel nad tím, jestli by se nepřesunul někam jinam. Popravdě, už se mu odtud chtělo odejít. Začínal se tady cítit trochu nesvůj. “Um.. Já, chtěl bych.. Já bych-“ Nemohl se vyžvejknout. Protože byl jak nervózní z toho na co se zeptá a hlavně nevěděl, jak by měl tu otázku podat. “Já.. Nešla bys.. Semnou pryč tady odtud? Klidně ti s tím článkem pak pomůžu a doprovodím tě. Jenom, už se tady cítím trochu nesvůj.“ Zasmál se nervózně, protože nevěděl, jak na to zareaguje. Možná se i bál její reakce.

Poznala z toho úsměvu, že už je zase nervózní. Za ten jeden večer byl nervózní tolikrát, že by jeho nervozitu byla schopná poznat snad už kdekoliv, možná i se zavřenýma očima, protože on byl tak očividný, že to ani nebylo možné. Opět se na něj povzbudivě usmála, jako to dělala vždy, když byl nervózní, aby ho uklidnila a ujistila, že je vše v pořádku. Zasmála se nad představou, jak se Theo řítí jako tornádo přes celý spolek ze svého pokoje až k tomu jejímu s křikem o tom, že se chystá na procházku za krásami přírody… Počkat, jak daleko od sebe vlastně mají pokoje, to nikdy nezkoumala, jelikož se jí to nezdálo nijak potřebné, ale k tomu, aby si tu situaci představila opravdu věrohodně, jí tato informace poměrně scházela. „To beru,“ zasmála se pobaveně a pokroutila nad ním hlavou. Bylo zajímavé, že v jedné chvíli přetékal nervozitou a poté zase sršil vtipem jako zkušený bavič ve společnosti. Pro někoho by to mohlo být matoucí, jí se to ale líbilo a bavilo jí sledovat ty rozdíly v jeho chování. „Budu si to pro příště pamatovat a spustím ti tu alespoň pětihodinovou prezentaci všech fotek,“ odkývala mu s lehkým zazubením, protože samozřejmě trošku přeháněla, pět hodin by to dohromady asi nedalo, ale rozhodně by to trvalo déle než by bylo třeba a Theo by u toho určitě usnul nudou, což by doopravdy nechtěla. Krom toho, že by se jí to dotklo, také by byla smutná z toho, že musela Thea nudit natolik, že usnul. Ta představa, ani jedna vlastně, se jí nelíbila, proto si v duchu slíbila, že ty fotky vždy alespoň trochu protřídí, aby prezentace fotek nebyly zbytečně moc dlouhé a ona své okolí neunudila k smrti. „Ráda,“ vyhrkla a očka jí nadšeně zářila, možná to souviselo s tou kapkou alkoholu v tom punči, nebo se prostě jen doopravdy tak moc těšila na čas s Theem někde v klidu, kde se nekoná žádné drama a nehlučí hlasitá hudba. Nad dalšími slovy se pobaveně zasmála, doopravdy by se nechtěla stát terčem nějakého opilce. „To by vážně nebylo moc milé, myslím, že ten výlet zní jako lepší zakončení večera než jako otírání zvratků ze šatů,“ zazubila se na něj, ačkoliv trošku lhala. Výlet nejenže zní jako lepší zakončení večera, on zní totiž jako to nejlepší zakončení večera, ale to si nechávala pro sebe, protože nechtěla Thea opět zahnat do té jeho nervozity, a on teď vypadal tak uvolněně, že to nechtěla kazit. Třeba mu to řekne, až bude jejich noční výlet končit a oni se pomalu odeberou do spolku, to už nebude vadit, když bude nervózní, protože při promítačce fotek a vyprávění o Amstru bude mít stejně hlavní slovo Meg a nervózní Theo bude přinejhorším nervózně pozorovat fotky, to nezní až tak špatně jako představa, že by ho mohla rozhodit a on by si ještě rozmyslel jejich výlet. „Veď mě, můj hrdino,“ zaculila se na něj, když o ni projevil takovou starost a jal se role toho průbojného, který je vyseká z toho davu, ona by to totiž asi nezvládla. Projít davem na začátku večera k tomu stolku zvládla, ale teď, když se v krvi ostatních začíná objevovat víc a víc alkoholu a oni začínají být víc a víc mimo, to prorvání se ven s radostí přenechá Theovi. Držela se těsně u Thea, aby je od sebe nikdo neodřízl, protože vážně netušila, co by dělala, kdyby se jí tady ztratil. Sice nebyla vysloveně malinká, ale žádná žirafa to taky nebyla, takže najít Thea by bylo poměrně obtížné. Naštěstí on se na ni často ohlížel a kontroloval, zda je pořád za ním, takže se mu snad ani nemohla ztratit, a pokaždé, když se na ni otočil, obdařila ho drobným úsměvem, aby ho ujistila, že nemá v plánu mu v tom davu někam utíkat. Oba se úspěšně prodrali davem a stáli venku, kde se už trošičku ochladilo, ale zas taková  zima nebyla. Meg si ještě v šatně vyzvedla pláštík, který k těm pěkným šatům patřil, a přehodila ho přes sebe, takže k tomu, aby jí byla zima, měla naštěstí daleko.Poslouchala Thea a jeho plán o tom, kam jít, a celou dobu se usmívala. To místo znělo krásně, skoro se jí ani nechtělo říkat ten její protinávrh, protože mýtinka uprostřed lesa zněla kouzelně, ale když ji k tomu i přímo vyzval, co měla dělat. „No, já nebyla tolik originální jako ty, ale napadlo mě, že bychom mohli jít na pláž, teď v noci je tam příjemný vzduch a noční nebe se hezky odráží na vodní hladinu, navíc se na písku příjemně sedí,“ přednesla mu svůj návrh a sklopila hlavu dolů, ke svým nohám, které byly v zajetí lodiček. „A taky si myslím, že ta pláž bude lepší na chození naboso, než les, protože tohle úplně cestovní obuv není a v lese chodit bosá.. Nerada bych si do nohy zarazila větvičku,“ pousmála se na Thea, když přestala zkoumat své nohy v podpatcích. Nechtěla působit jako nějaká třasořitka, co se bojí o to, aby si nezničila botičky, ale spíš si nechtěla zničit nohy, nerada by další měsíc kulhala. „Ale líbí se mi obě možnosti a nechám na tobě, co bude lepší,“ dodala na závěr a mile se na něj usmála.

Zamyslí sa trochu ale nakoniec len pokrčí ramenami a pousmeje sa. „Asi máš pravdu. Je to ale stále divné.“ Vždy sa o takéto veci zaujímala ale nakoniec aj tak prestala, pretože pre ňu to bolo vždy až príliš desivé. Možno na to nahovorí Lawrenca aby nebola pri tom sama. Ani si nejak neuvedomila, že tak nejak prestala koktať, zase. Možno raz, prestane koktať úplne, to by bol úspech, bol by ďalší človek u ktorého by jej to prestalo. Sama by za to bola rada, jej to koktanie proste vadí a príde jej to trápne, preto je vždy radšej, keď prestane. Nevie či sa jej to podarí za nejakú krátku dobu ale raz sa to podarí určite. Určite aj pre neho by bolo lepšie keby pri ňom nekoktala, to by bol aspoň náznak, že nie je pri ňom nervózna, čo vlastne asi bude stále, je to predsa opačné pohlavie a pri nich úplne v poriadku nebola, ak sa nejednalo o jej brata, ale ten je už samozrejmosť. Bola dosť unavená, preto si po chvíli znovu zívla, pričom si nezabudla dať ruku pred ústa a rovno sa pozrie na svoju spoločnosť. „Tak dobre, ďakujem. A nepotrebuješ pomôcť? Ako t-takú odmenu, že si to tu so mnou p-pr-pretrpel.“ Usmeje sa na neho. Prikývne keď navrhne, že spraví cestu von, za čo je len rada. Vyzerá to tak, že si už zvykol a vie čo robiť, čo je len obrovské plus. Preto keď ho uvidí ísť von, zamieri hneď za ním aby bola pri ňom, cíti sa tak lepšie. Vydýchne si, keď už sú mimo ľudí, preto aj trochu spomalí, kým nevyjdu rovno von. „Ď-ďakujem, že si ma vyviedol von. Sama by som to asi n-nedala.“ A možno dala ale trvalo jej by to asi dosť dlhú dobu, tým si je istá. Dlho tam ale nevydrží a zamieri už rovno do ich spolku.

Mykne jej kútikmi nad tým ich malým divadielkom, na jeho slová ale prikývne s vážnym výrazom na tvári. „To by sa teda mal. Nehoráznosť.“ Tá serióznosť jej ešte nejakú chvíľu vydržala ale nad ďalšími slovami sa neudržala a rovno sa zasmiala. Pobavený výraz jej ale zostal keď sa Noah priznal. Čakala to, ani ju to neprekvapilo. Vôbec jej to ale neprekážalo, už si na to pomaly zvykala. Pomaly ale zvykala. Pousmeje sa trochu a pokrčí nad tým ramenami. Vedela by hneď niekoľko dôvodov na to aby si tú udalosť nepamätal. „Možno preto, že som asi veľmi dobrý dojem neurobila. Asi som vtedy nemala toľko piť.“ Ani už nevedela, prečo tam vôbec išla či prečo vôbec pila. Jediné čo si pamätala bol práve ich rozhovor a už vtedy ju presvedčil, že až tak bez mozku nie je, to sa jej vtedy až tak často nestávalo. Trochu sa obávala ako to pôjde ďalej s tým fotením. Aj keď hovoril, že to urobí, tušila, že by sa najradšej otočil na päte a od foto búdky odišiel. Nie, že by ona bola nejak zvyknutá na fotenie, vlastne sa niekedy nerada fotila ale takéto to u nej nebolo. Aspoň vidí, že stojí pri ňom, vlastne tak ako pri každom na kom jej aspoň trochu záleží alebo sa to k tomu aspoň nejak približuje. Kým Noah zatiahol záves, v rýchlosti si prehrabla vlasy, aby si ich aspoň nejak upravila. Svoj pohľad ale potom presmerovala na neho. Nevedela čím to bolo. Či to bolo tým, že študovala psychológiu a to poznávanie a odhadovanie ľudí jej išlo dobre alebo preto, že poznávala viac pravého Noaha ale tušila, že aj keď to dáva sebavedomo, stále je nervózny. Tentokrát ale mlčala, keby to spomenula asi by mu tým veľmi neuľahčila. Nakoniec len prikývne a pozrie sa pred seba na foťák, nezabudne sa ani usmiať, presne ako jej povedal. To, že mala na stehne jeho ruku ani nezaregistrovala. Alebo zaregistrovala ale nič si z toho nerobila, preto to ani nijak nekomentovala. Netrvalo to ani dlho a bolo po všetkom. Usmievať sa ale neprestala, tak ako po celý večer. Úsmev sa jej ale aj tak rozšíril keď si od neho zobrala fotky a začala si ich prezerať. „Neusmievam sa na tejto nejak divne? Mala som si tie vlasy nejak lepšie upraviť.“ Nehovorí to ale nejak nahlas, skôr si to len šomre popod nos. Klasické dievča, stále sa jej niečo nepáči, ona tiež nie je iná, aj keď až tak hrozné to zase nie je. Hlavu zdvihla keď Noah vyšiel von, preto sa postavila aj ona. Chytí sa ho a vylezie rovno von, pričom sa otočí na neho. „Nechceš tiež fotky? Mohli by sme si ich rozdeliť na polovicu.“ Sú štyri, takže by to skvelo vyšlo, len či tie fotky bude chcieť. Jej to problém robiť nebude, ona si ich nechá aj všetky a pravdepodobne si ich aj niekde vystaví. „Asi by som už išla. Na pondelok musím urobiť jednu prácu do školy a vôbec som nezačala. A ako sa poznám, bude mi to trvať dosť dlho, chcem začať ešte teraz.“ To, že je unavená ani nespomína, tú prácu ale začať musí, chce mať aspoň nejaký začiatok. Keby bolo možno menej hodín alebo by bola menej unavená, navrhla by bar, ktorý tu je ale na to už teraz náladu nemala, dúfa, že mu to vadiť nebude.

Aj keď to sám navrhol, trochu si aj tak nebol istý. Ešte pred nikým ako pred rodinou nehral a mal pred tým tak trochu strach aj keď by to najavo nedal. Trochu to bolo aj horšie keďže Rose bola vlastne hudobníčka tiež. Sestru mal rád ale vôbec sa do tých všetkých vecí nevyznala, preto mu nevadilo keď ho počula hrať. Už by to ale späť nevzal keď ešte k tomu súhlasila. Stále považoval jej koktanie či červenanie sa za roztomilé, nič z toho už ale nahlas nepovedal, pretože potom by bola určite v rozpakoch tak ako predtým a to zase nechcel. Skôr to využije inokedy. Široko sa usmeje a pár sekúnd na ňu hladí bez toho aby niečo povedal. Asi sa vážne zamiloval do jej smiechu. Asi sa ju bude od teraz snažiť rozosmievať, aby ju počul smiať sa častejšie. „A keď sa mi to nepodarí.. snaha sa predsa cení tiež nie?“ Zasmeje sa a zatvári sa najviac nevinne ako to len ide. Dal si sľub, že ju proste chytí ale nemusí sa mu to podariť. Buď bude Rose rýchlejšia a proste spadne skôr než ju chytí.. alebo ju chytí ale spadne s ňou. Aspoň by nebola sama mokrá. Jeho myšlienky sa mu potvrdili keď uvidel ako sa Rose mračí. Ani sa jej nečudoval, väčšina ľudí čo poznala spolok v ktorom bol a hlavne ľudí odtiaľ.. tak ich proste nemali radi. Alebo aspoň niekoho z nich. „Najviac si rozumiem s Charliem, čo je asi jasné. A s ostatnými.. asi iba s niektorými. Nie všetci sú ako.. Oliver napríklad, naozaj. S tými, ktoré berú dievčatá ako za vec alebo ich urážajú či s nimi spia a potom ich odkopnú, tých úplne ignorujem. Nemám také typy rád. A nemám si s nimi ani čo povedať.“ To, že takých chalanov nemal rád, bolo asi slabé slovo. Nenávidel ich. Odmala bol dobre vychovaný a ani vo sne by ho nenapadlo nejak uraziť dievča. Preboha, veď keby niečo zlé teraz povedal na Rose.. čo ak by sa rozplakala? To by asi neprežil, cítil by sa hrozne. „Nenechám ísť mladú dámu  predsa samú.“ Žmurkne na ňu a aj s ňou si to zamieri rovno von. Počkal kým si vezme svoj kabát, potom ale rovno pokračuje von. „Hmm.. to nie je zlý nápad. Ale možno by potom bola zima.“ Otočí sa na ňu, pričom si ruky vloží do vreciek od nohavíc. Venuje jej úsmev, presne ako po celý čas a pomalým krokom išiel k spolku aby ju odprevadil.

„To ani ja po pravde. Niektoré veci by som rada zabudla, to áno ale predsa veci, ktoré máš rád alebo ľudí na ktorých ti záleží.. na to je predsa hrozné zabudnúť.“ Na malý moment sa aj zamračí, keď si predstaví, že by naozaj na niečo také zabudla. Bolo by to hrozné pre ňu ale aj pre tých na ktorých by predsa zabudla. Ugh, hrozná predstava. Preto radšej nad tým len zavrtela hlavou aby nad tým už nepremýšľala. Povzdychne si a mierne sa pousmeje, už ale mlčí o ich minulosti. Dnes naozaj nebol deň na to aby rozoberali niečo také, s dnešným večerom bola viac než spokojná a nechcela si ho ničiť niečím takým. Fotenie išlo rýchlejšie ako čakala, za čo bola rada. Nie, že by jej to bolo nepríjemné, skôr bola rada hlavne kvôli Noahovi, ktorému to až tak príjemné nebolo. Našťstie ale vyzeral, že to zvládol, za čo bola rada. Asi by nebolo najlepšie keby odrazu z toho odpadol alebo aj niečo horšie. Fotky si prezerala hneď ako jej ich podal. Trochu si šomrala popod nos aj keď nevyzerala na tej fotke až tak zle. Asi by si mala niekedy požičať trochu z Noahovho sebavedomia, niekedy by sa to aj hodilo. On tam vyzeral skvelo, na čo sa pousmiala. Ani sa nemusel snažiť a vyzeral dobre, to vôbec nie je fér. „Ani si sa na tie fotky nepozrel.“ Zasmeje sa a svoj pohľad od fotiek zdvihne na neho. Potešilo ju to, preto mu nakoniec venovala úsmev, ako takú malú vďaku za ten kompliment. Ako vyšli von z búdky, svoj pohľad zase presunula na fotky. Proste sa na ne rada dívala, hlavne mala fotku s Noahom! Za to jej to hlavne stálo. „Takže si ich môžem aj niekam vystaviť?“ Usmeje sa pobavene a pozrie sa na neho, ruku s fotkami zloží dole. Pravdepodobne by si to vystavila aj bez toho aby s tým súhlasil ale tajne. Má s ním fotku, musí si to predsa niekde dať. Boh vie kedy sa jej podarí sa s ním ešte vyfotiť. „Tak trochu. Rodičia ma ako malú do toho nútili takže.. mi to tak nejak zostalo do teraz, už mi to ale až tak neprekáža ako predtým.“ Pokrčí ramenami a usmeje sa. Zvykla si na to a teraz sa vlastne učila rada. A hlavne chcela byť najlepšia, preto sa tak snažila aj keď niekedy kvôli tomu vôbec nespala. Čo vlastne nespala aj tak, takže to je úplne jedno. „Asi nemám veľmi na výber však?“ Pousmeje sa a rovno si to zamieri von. Vlastne je za to rada, pretože aj keď to je blízko, asi by to neprešla. K tomu má opätky, až taká zábava v nich chodiť nie je. Zastaví sa von, pričom sa pozrie okolo a ruky si prekríži na hrudi. „Fajn. Vďaka, že si ho zavolal.“ Otočí sa späť na neho aby na neho videla. „Pravdepodobne by som v polke cesty proste vzdala a sadla si na zem. Chodiť v týchto topánkach nie je veľká sranda.“ Usmeje sa pobavene a pozrie sa pred seba a mierne dookola, či taxi už niekde neuvidí.

Zasmál se nad tím, když ho obeznámila tím, že je jednou dostane. Ovšem nevěděl, jestli má být rád, nebo ne. Na jednu stranu by jí nejraději všechno řekl co se děje a podobně, ale na druhou stranu jí tím nechce zatěžovat a nechce, aby se tím trápila. Třeba by si pak o něm myslela, že ze sebe dělá jenom obrovského chudáka, který si chce získat jenom její pozornost. To vůbec není pravda! Nikdy by si nic takového nedovolil a nikdy by ho nic takového nenapadlo. Ale třeba někdy přijde situace, kdy jí to všechno řekne a vysvětlí. Dokonce i důvod, proč nechce, aby se do toho nějak zamotala, protože se opravdu moc bál o ní a její zdraví. Určitě by jí udělali hodně špatné věci, které by jí asi nebyly příjemné. Proto se jí snaží od nich odradit, ale zatím neúspěšně. Asi se trochu uklidnil, když ho obeznámila, že má dostatek informací z plesu. “Ale já tě chci doprovodit. Hlavně si z tohoto místa musím pořádně pročistit hlavu a nemusíš se bát. Až tě doprovodím, tak si toho taxíka zavolám. P-protože by ode mě nebylo moc milé, kdybych tě nedoprovodil.“ Na kratší chvilku se zadíval do země celý červený, zase. Jako by pomalu nic jiného neuměl. Jen se červenat. Připadá si jako chameleon, protože pokaždé mění svou barvu. Sice jenom na jednu, ale pořád ji mění. Natáhl ruku k obličeji a trochu si promnul obličej. Trochu ho začínala bolet hlava, ale to bylo tím, že dlouho neměl své brýle. Proto sáhl do kapsy svých kalhot pro menší pouzdro, ve kterém měl své brýle, které z něho vyndal a nasadil si je. Byla pravda, že teď viděl trochu lépe a dokonce i ta hlava ho přestávala bolet. Hlavně ho bolely i oči. Měl by je nosit častěji. Vydal se za ní, když se rozhodla jít k východu. Snažil se s ní držet krok, aby mu nezmizela někde v tom davu, protože to by rozhodně nebylo dobré, teda ne pro něho. Pravděpodobně by omdlel někde uprostřed davu až by jí hledal. Jednak z důvodu, že by to na něho bylo moc lidí na jednom místě a hodně lidí okolo něho, tudíž by došlo k hodně nechtěným dotykům a velké přítomnosti lidí na jednom místě. Proto stál někde v rohu, aby se vyvaroval takovým dotykům s několika lidmi najednou. Když byli oba, u východu, podíval se na ni trochu omluvným výrazem, že ji takhle vytáhl z plesu. “Opravdu ti nevadí, že jdeš semnou? Teda, ty tady můžeš zůstat, já klidně odejdu. Teda vím, že jsem tě o to požádal a nabídl ti i doprovod, ale nechci, abys šla z donucení. Teda já tě do toho nenutím, ale..“ Raději se již umlčel, jinak by tady začal plácat opravdu nesmysly. Tím by jí pak mohl odradit a raději by šla sama, protože kdo by chtěl jít s někým, kdo plácá jenom blbosti a celkově neví, o čem mluví? Pravděpodobně nikdo. Popostrčil si brýle na nose, protože mu trochu sklouzly a rozhlédl se kolem. Byl poněkud hezký večer. Takový klidný, kdy se zdálo, že klidný i zůstane. Ovšem nechce to zakřiknout, protože má takové štěstí, že něco řekne a ono se opravdu něco stane.