Nad tím se usmál. Sám věděl, že by komunikaci s někým možná zvládl, ale s velkými obtížemi. Přeci to je jedna velká stydlivka. Podíval se na ni s překvapeným výrazem, který se nesnažil ani nijak zakrýt. Opravdu ho to překvapilo, ovšem rozhodně ne v tom smyslu, že by od ní nic nechtěl, to rozhodně ne. “Vždyť mi nic dávat nemusíš, já mám všechno, co bych si v životě přál. Jsem na dobré škole a mám skvělou kamarádku, která mi dokáže pomoc.“ Vysvětlil s úsměvem na tváři, ale asi již pozdě. Hlavou mu proběhla myšlenka, že už nad tím pravděpodobně přemýšlí, ale nechce si dělat falešné iluze. Vlastně ani nějak nepřemýšlel nad tím, jestli je bude slavit. Pravděpodobnější možnost byla, že nejspíš ne. Neměl by s kým slavit. Nějakou pořádnou pařbu uspořádat nemůže, protože by to psychicky nedal. Zasmál se, když viděl její pobavený výraz nad jeho odpovědí. A ještě víc se zasmál s širokým úsměvem, když zmínila paní tajemnou. “To mě opravdu mrzí, ale můžeš se vymluvit na to, že je to jméno třeba tvojí kočky. Kterou asi nemáš, ale to nevadí.“ Navrhl jí tento super plán, který by mohla využít, kdykoli se jí někdo zeptá, jestli se opravdu jmenuje Patricia. Sice plán to byl dosti hloupý, ale třeba by se takhle mohla zbavit několika otravných lidí a to je určitě dosti výhodné. Všiml se toho upřeného výrazu, který byl mířen na něho. Dostával ho trochu do rozpaků, dobře hodně ho dostával do rozpaků. Poslouchal ji, co říkala a trochu se za sebe styděl. Připadal si opravdu jako slaboch, že se nedokázal bránit sám a musel to za něho dělat někdo jiný. Svůj pohled na kratší chvíli zabořil do země a věnoval ji svůj ustaraný pohled. Přemýšlel, co by na to měl odpovědět. Teď opravdu nevěděl co odpovědět. Asi byl v pasti. V pasti ze které se nedá jen tak utéct. Po kratší chvilce a odmlce se na ni zase podíval. “Víš, že jsi hodnej člověk, který se snaží pomoci takovému břídilovi, jako jsem já? To díky tobě mám ta krásná léta. Teda ta začnou, protože jsem rád, že jsme spolu zase v kontaktu.“ Usmál se, protože to myslel ze svého stydlivého srdíčka. Divil se, že to spíše nevykoktal nebo to neřekl až na několikátý pokus. Musel si v duchu zaklepat, jak to zvládl krásně a hladce. Dobře, to už si možná trochu zvedl ego. Jemně přikývl na důkaz, že chápe celou situaci proč je tady. Ovšem to nic nemění na tom, že by si ten ples nemohla nějak užít. Určitě si ho tady musela nějak užít, aspoň chvilku než vyrazila za jeho maličkostí. “Um.. No.. Já-“ Začal s odpovědí na její otázku. “Vlastně jsem šel na tenhle ples, a-abych tě mohl najít a dát ti to. Ani jsem neměl žádnou j-jistotu, že bys tady mohla být. Prostě jsem slepě vystřelil a doufal, že se trefím nebo půjdu zpátky do spolku a dal bych ti to až bychom se zase viděli. Ale ulevilo se mi, že jsem tě našel tady, protože bych to pravděpodobně pokaždé nechal ve spolku a nebral to sebou pro případ, že bych tě někde potkal.“ Snažil se to ze sebe vysoukat co nejrychleji. Doufal, že mu bylo rozumět a nebude to muset opakovat znovu. Asi by to nezvládl zopakovat znovu.

“Jsem rád, že v tom nejsem sám. Jinak bych si připadal jako největší blázen!“ Opravdu by si tak připadal, protože by určitě jenom on sám slyšel zvuky a třeba i hlasy, které by nikdo jiný neslyšel. Ale teď má jednu výhodu, která se mu i líbí. Kdykoli se někdy na spolku objeví nějaká duchařská shoda, poběží za Teddy a budou se bát společně. A budou se bránit pánvičkami a botami. Sice by to asi nikomu moc neublížilo, ale stále je nutná sebeobrana. Sice pravděpodobně ani jeden z nich netuší, jak se bránit proti duchům, ale určitě by na to přišli, stali by se hrdiny celého světa a už by tady nebyli duchové. Byli by noví Ghostbusters. Sice by museli najít někoho třetího, ale určitě se někdo najde. “To je pravda. Ale tím pádem i my koukáme na ducha, když se občas zasekneme a koukáme na jedno místo a jenom si to neuvědomujeme. Přeci jen jsme dosti podobní zvířatům, takže by to možná dávalo i smysl.“ Také se nad tím hluboce zamyslel. Tohle téma mělo něco do sebe. Mělo do sebe to, že se tady baví o totální volovině, která je očividně baví probírat. Vrátí se zpátky do reality, když ho požádá o tu menší laskavost. “Jasně, že půjdu s tebou.“ Usmál se na ni vřele a zvedl se. Podíval se směrem ke stolu s punčem a pomalým krokem se tam rozešel. Celou dobu se ohlížel, jestli jde Teddy za ním. Usmíval se, když ji tam viděl. Dokázala mu vykouzlit úsměv na tváři a to se opravdu cení. “Dáme si punč a, já nevím, nepůjdeme už někam mimo ples? Někam, kde by ses cítila lépe a nebyla mezi takovou hromadou lidí.“ Navrhl jí svůj nápad a oběma nalil trochu punče. Trpělivě čekal na její odpověď, zda bude souhlasit nebo ne. Ani nevěděl kolik je hodin, nějak ztratil pojem o čase.

Možno by to tak byť nebolo ale po pravde ho to aj trochu pobavilo, že to vôbec povedala. Názor na ňu ale vôbec nezmenil, práveže ho možno ešte zlepšil. Mykne mu kútikom a prikývne, že chápe. Čakal to aj, keby mu to povedala asi by sa pred ním skrývala už do smrti, aspoň mu tak prišla. On mu to ale nepovie, to sa báť vôbec nemusí. Takto hnusne by ju nezradil. Dobre, Charlie by to vážne asi nevzal ale aj tak. Šťastnejšieho Benjiho asi nikto nikdy nevidel, možno tak jeho sestra keď hral na gitaru. Bola to teraz len maličkosť, čo ho tak potešilo ale jeho vždy tešili maličkosti. V jeho odbore bolo dosť ľudí ale nie veľa ich hralo na hudobný nástroj a konečne sa niekto našiel! Začala ale odpovedať dosť váhavo, na čo mu úsmev trochu povädol, pretože si myslel, že ho proste odmietne. Nepresvedčoval by ju, bolo by to jej rozhodnutie. Dobre možno trochu. Ale ani nemusel, pretože hneď potom súhlasila aj keď mala podmienku. Na pár sekúnd zaváhal, pretože hral buď sám alebo pri rodine, nikdy nie pri niekom inom. Ale ak to bude znamenať, že ona mu zahrá, tak prečo nie? “Tak dobre. Beriem. Už sa na to teším.“ Myslel to naozaj úprimne, nikdy si nič nevymýšľal. Už teraz aj vedel, že jej určite zahrá na gitaru, to mu predsa len išlo lepšie. Už by si mal asi rozmyslieť, čo by jej vôbec zahral. Pokýve hlavou nad informáciami, ktoré mu predala a všetky do jedného si v hlave opakoval niekoľkokrát aby si ich zapamätal. Chcel o nej niečo vedieť a potom by sa stalo, že by si nič nepamätal? To by bolo.. no dosť trápne. Potom by sa jej na oči asi už nikdy nepozrel. Nad arachnofóbiou skrivil tvár a chápavo sa na ňu pozrel. Nemal fóbiu ale tiež ich nemal veľmi rád. “Tvoje tajomstvo je u mňa schované, nemaj strach. Tiež ich ale nemám veľmi rád, vyzerajú dosť nechutne s tými nohami.“ Ani si neuvedomil, že mu nepovedala toľko vecí, bol len proste rád, že sa niečo dozvedel. Bola naozaj zaujímavý človek. “Hmm.. čo by som ešte povedal. Mám rád more. A prechádzky. Vždy sa idem prejsť keď zapadá slnko, je to naozaj skvelé. Niekedy by som ťa zobral so sebou, čo ty na to?“ V kútiku duše dúfal, že to prijme, nechcel aby ho odmietla ale nedával by jej to za vinu, je to len na nej.

Pousmeje sa nad tým, páči sa jej ako to berie, je to naozaj dobrý prístup. Takí ľudia by ju viac už nezaujímali, čo je asi viac než jasné. Zasmeje sa a mierne zavrtí hlavou nad tým ako si ruku položí na srdce. “Chudáčik, to ťa muselo veľmi mrzieť. Ako to len mohol ten človek spraviť. Že sa nehanbí.“ Zatvári sa mierne pohoršene ale dlho jej to nevydrží, hneď má na tvári zase ten jej úsmev. Aj keď sa niekedy Noah mračil a tváril sa ako ten najväčší pesimista, pobaviť ju dokázal vždy a to akýmikoľvek maličkosťami. Svoje oči mierne vytreští keď uvidí a hlavne začuje tú jeho reakciu, kútik úst jej hneď vystrelí hore. „Páni. To je radosť. Teraz neviem či preto, že som priznala, že si vyzeral dobre a stále vyzeráš, alebo, že si mal pravdu.“ Jednu ruku si dá v bok a hlavu na chvíľu nakloní na bok, než ju dá zase späť keď počuje slová, ktoré jej boli veľmi známe.  “Stále si to myslíš. Že ma to neprekvapuje. Ja si zase myslím, že ľudia sa menia ale to už vieš ak si to pamätáš.“ Pamätala si to ako keby to bolo len včera keď sa o tom v tom bare rozprávali. Nič mu ale viac k tomu nepovie, nebude ho presviedčať o opaku, je to predsa jeho názor. So spokojným úsmevom aj s ním zamierila k fotobudke. Bola naozaj spokojná, aj keď kto by nebol. Pozrie sa na budku, ako keby mohla vidieť cez ňu dnu na ten pár, než svoj pohľad otočí na Noaha. Trochu sa pousmeje keď ho tak uvidí, vidí proste na ňom, že je nervózny. Na to nemusí študovať ani psychológiu ani nič iné aby to vedela. Je to hneď jasné z toho ako sa teraz správal ale nijak sa mu nevysmievala, bolo to prirodzené. Nevyzeral, že by mu vadilo, že ho drží za ruku, preto sa usmeje a jemne ho po nej pohladí. Ako dohovorí, po celý čas ho sleduje. Nijak nerozpráva aby ho nerušila, len sa mu díva do tváre. Poteší ju, keď nakoniec na to kývne. Ani nedúfala, že to vyjde ale bola za to naozaj rada. “Tak keď budeme sedieť dnu, spomeň si na to miesto alebo osobu, dobre?“ Neradila mu to preto aby sa tam usmieval, kľudne by s ním mala fotku aj keby tam bol seriózny, bez žiadneho náznaku úsmevu, proste mu len chcela aspoň trochu pomôcť. Akokoľvek. Páru venuje kratší pohľad, než spolu s Noahom zamieri dnu. Venuje mu úsmev, predtým než vojde ako prvá dnu, na čo sa posadí. “Ja pripravená som. Ale čo ty?“ Teraz ju skôr zaujímal on a nie ona ale tak to bolo skoro stále, ľudí ktorých mala rada vždy uprednostňovala pred sebou. “Ale ak chceš, tak sa na to môžeme vykašľať. Nechcem aby si sa cítil nejak nepríjemne.“ Naozaj by to nechcela, potom by sa kvôli tomu cítila dosť zle.

Zasmeje sa potichu a hneď niekoľkokrát zavrtí hlavou aj keď možno stačilo len raz. „Určite nie si blázon! Aj keď tiež som si to niekedy myslela. Je to ale d-divné.“ .A hlavne strašidelné, vždy sa bála a bolo jej to nepríjemné. Od teraz asi vždy bude bežať za Lawrencom ak vôbec jeho izbu nájde. Ak nie, tak na neho proste bude volať, vybavené. „Možno áno. Bolo by ale dosť strašidelné keby tých duchov vidíme. Niekde som čítala, že niektorí ľudia ich vidia ale j-ja tomu neverím. Veď to predsa nie je možné aby ich niekto videl, nie?“ . Nečakala, že sa o tomto tak rozrozpráva ale náhodou aj keď je táto téma divná, e zaujímavá! A Teddy naozaj rozpráva viac než je u nej bežné, čo je dobrá vec keďže sa nestáva, že by tak dlho rozprávala. Vydýchne si keď súhlasí a rozhodne sa ísť s ňou, preto sa hneď postaví a zamieri rovno za ním. Bolo od neho milé, že s ňou išiel a nevykašľal sa na ňu, takto je to pre ňu naozaj ľahšie. Vždy keď sa na ňu otočil, venovala mu široký úsmev, pretože si ho proste zaslúžil za to ako sa k nej celý čas správal, nie každý by predsa vydržal tak dlho pri niekom kto celý čas kokce. Vezme si do rúk punč a pozrie sa na neho. Ako na zavolanie, si zívne, až teraz si uvedomila, že bola unavená. Možno netancovala ani sa nijak inak nezabávala ale určite bolo dosť hodín a ona bola zvyknutá chodiť spať dosť skoro. „Ja už asi pôjdem do spolku. Som už trochu unavená. Ale ty tu kľudne z-zostaň, nechcem aby si išiel preč z donútenia.“ Ak bude chcieť odísť, tak mu v tom predsa brániť nebude ale nútiť ho naozaj nechce, to by nikdy nemohla, taký typ vôbec nebola. Bola dokonca milá aj na ľudí, ktorý boli na ňu protivní, takže je jasné, že na Lawrenca bola rovnaká.

Se zájmem sledovala jeho odpověď, která mu dělala jemně viditelné potíže, očividně ho opět nějak znervóznila, nad čímž se jí slabě zdvihly koutky, snad nad tím, že ho to dělá svým způsobem roztomilým, anebo se ho tím snažila povzbudit, sama ani neví. „To je hezké, vážně, nesnažím se dělat si legraci nebo tak něco, vážně.. Jsi milý,“ zakončila svá slova a mile se na něj usmála, aby potvrdila svá slova. Taky se pustila do takového volného toku slov, protože se obávala, že by si její první slova mohl vyložit třeba ironicky a to nechtěla. Doopravdy chtěla ocenit jeho snahu a to, že se překonal a tentokrát se nešel toulat kamsi do lesů. Krátce a tiše se zasmála, teď už si byla jistá, že to bylo jeho roztomilostí, protože kdykoliv začínal být trochu nervózní, doopravdy byl celkem roztomilý. Nikdy nad ním tak nepřemýšlela, ale v těch momentech upřímného překvapení jí to přímo cvrnklo do očí. „Theo, no tak, jsem fotograf, dejme tomu umělec, věř mi, takové věci jako pozorování přírody nebo noční oblohy, pro to mám cit, takové to umělecké cítění, nebo jak se tomu říká,“ snažila se trochu nadnést svou odpověď, aby ho trochu pobavila a věřila, že to by ho mohlo i uklidnit. „A jestli si nějaký takový výlet budeš plánovat a budeš chtít společnost, hlásím se,“ doplnila, aby si nepřipadal, že se ošidil o svůj klasický večer v přírodě místo na plesu a to jen kvůli dívce, která by klidně šla i do té přírody. „Tak jsem to nemyslela, já jsem ráda, že jsem s tebou šla, je příjemné jít s někým, s kým si vlastně rozumím a chci se bavit, než s matkou, takže já jsem ráda,“ ujistila ho se širokým úsměvem, no už se k němu vracela jakási důvěra, znělo mu to z hlasu. „Děkuju, hezky se to poslouchá, ale přeci jen mám lepší pocit, když se budu chlubit něčím, na co budu aspoň trochu hrdá,“ skoro by se začala i červenat, najednou se z ní stával ten někdo, kdo byl lehce nervózní, ale ten jeho sluníčkový úsměv jí vážně pomohl být v klidu a úsměv mu v menší podobě alespoň oplatit. Zvláštní, jak si během chvilky prohodili role, ale rozhodně by chtěla zpátky tu svou předchozí, v téhle si nepřipadala tak příjemně. „Budu ti věřit, protože si pořád nedovedu představit, jaký problém by z toho měl vznikat,“ poraženě pokrčila rameny, doopravdy si to nedovedla představit. Spíše by viděla problém v tom, že jeho přílišné kamarádství by lidé mohli zneužívat, věděla totiž, jací lidé umí být. Ne teda z vlastní zkušenosti, ale věděla to, nebyla přeci slepá a svého okolí si vždy všímala. Povzbudivě se na něj usmála a přikývla, když se znovu zmínil o Vivi. Pevně v to věřila, byla by za to ráda, mohli by společně třeba chodit na čaje. Překvapeně se podívala na jeho prázdný kelímek od punče, a poté na ten svůj ještě z poloviny plný. Také se napila a odpila dobrou čtvrtku, no ke dnu se pořád neblížila. „Mně je vážně jedno, jak dlouho tady budeme. Jestli se už těšíš na fotky, můžeme klidně jít teď, jestli to ještě vydržíš, můžeme si třeba dát jeden tanec, nebo tak,“ navrhla mu s drobným úsměvem. Nedělal by jí problém uskutečnit jakýkoliv z vyjmenovaných plánů, hlavně že měla příjemnou společnost a doufala, že jí vydrží co nejdéle.

Ještě aby ty srdíčka viděl, to by byla rudá jako rajčátko nebo jahůdka. Vše by však bylo jednodušší, ale o tom to není, ona to jednoduché možná ani nechce, jelikož to jak se dopracoval k ní a ona k němu, je něco výjimečného. Hledí na ta jeho pronikavá očka, na které se dokáže dívat den co den a stále ji dokáží nějakým způsobem překvapit, jelikož on je takové hezké a příjemné překvapení a to skoro neustále den co den. Měla by najít někoho s kým by ale měla probrat to vše celé, tak jako Matty třeba s Nathanem, ale ona zrovna moc přátel nemá, tudíž nad tím ve spolku ve svém pokoji na tom bude pracovat šikovně sama. Dělávala to občas, že si jednoduše sedla ke klavíru s tím, že tedy hrála ale i zároveň nad tím vším přemýšlela, dokázala si výsledky z toho odvést sama, i když donutit se vyznat Mattymu něco k lásce víc, si asi bez nějakého nakopnutí od někoho netroufne, to je přeci jen ona. Stydlivka co v sobě zamlčí neskutečně moc věcí. Ačkoliv teď jí maličko zarazilo, jak se podcenil, to hrozně před ní dlouho nedělal a není na to v podstatě vůbec zvyklá. Fíha, dostali se už i k tomu, že bude ona jemu zvyšovat maličko sebevědomí. Ona však ví, že Matty ho má zdravé, ani nízké ani velké. Ale stejně, má potřebu mu dodat sebevědomí, že by to zvládl. I když zrovna debatují o svlékání šatů, ale tak na to se až tolik nesoustředila. „Ale prosím tebe.. Nic těžkého to není, navíc ty jsi takovej koumák.“ Zahihňá se tomu pěkně, avšak ví že on je gentleman jak už řekl on sám. Byla strašně vděčná že takový byl, na nic nespěchal.. Pokud bude ona ta dívka na kterou si i rád počká, bude moc vděčná.. Avšak vzhledem k tomu že je v tom až po uši, asi nebude takový problém, ale to si sama ještě nedokáže ve své hlavince uvědomit. Asi to bude chtít sednout ke klavíru a zamyslet se, plán vymyšlen. Pohrává si v drobné dlani s jeho prsty na ruce, očividně jí to velice bavilo. Pat byla příjemná, tudíž jí to představení ani nevadilo, ačkoliv to bylo rychlé a nečekala to vůbec, není na to ještě pořád až tak zvyklá, ale snaží se to zlepšit k určité dokonalosti? Nebo aspoň úrovně dokonalosti, co si ona myslí? No aspoň už je připravená, že něco podobného může přijít u Mattyho znovu a nebude z toho už tak vyjukaná jako dnes. Přece jen to bylo něco nového, tudíž to příště bude lepší v tom, že se bude moci lépe zorientovat a nebude se tolik stydět. A třeba koktat jako nějaký asociál. Natěšeně se svým nápadem co Matty přijal se usměje, on s ní opravdu půjde a bude s ní v pokoji koukat na film. To ho asi uobjímá k smrti a už se ho nepustí. Je to něco jiného, bližšího a jí se to i líbí. Asi to mezi nimi něco udělá, něco víc to bezpochyby a asi se nějak sblíží. Chytne jemně jeho ručku a capká s ním na parket, kde s ním tancuje. Nepřišlo jí že by tancoval špatně, ba naopak, byla to sranda jaké kraviny tam spolu dokázali dělat. Nakonec udělá otočku a přitiskne se k němu s úsměvem. Ruce mu dala kolem krku, přičemž její ručka jemně vjela na jeho vlasy. „Děkuju že jsi mě sem vzal, bez tebe bych sem ani nešla.“ Pousměje se nad tím pěkně a stydlivě zároveň. Je více než jasné, že její tvářičky nabraly více růžový odstín. „Pokud budeš chtít, můžeme už jít.“

Hluboký nádech to chtělo, to je pravda. Přece jen tam bylo vydýcháno a ještě jak od něj utíkala? To byl záhul v podpatkách a ještě v tom davu, fíha měla by dostat nějaké ocenění nebo tak něco. Ale na to asi není teď zrovna čas, tudíž o ni ani nežádala. No, dobrodružství v ulicích zřejmě může začít, i když teda v těch podpatkách s ní asi žádný skákání po střechách nebude, ale třeba si to přece jen užijí a najdou nějakou určitou zábavu, protože už teď se s ním má potřebu jaksi smát, což je u ní docela divné, hold ji ale dostal do příjemného klidu, že před ním se nemusí už stydět. Vážnou tváří se dostane na svět její krásný pronikavý smích, opřela se na moment o něj a oddychuje ztěžka, aby nějak uklidnila svůj smích a dech, co smích tak rozrušil. „Heleď, ale já za to nemůžu, že jsem to neudržela.“ Zamručí nad tím, no spíše roztomile než zcela vážně, protože to ona asi neumí. Nikdy se na nikoho nedokázala zlobit, neuměla se zlobit, ani když jí člověk řekl něco strašně ošklivého. Ještě za ním byla schopná jít, i když jí to strašně ublížilo. Tohle je její strašné mínus, nechá si strašně od lidí občas ublížit. Ručky zkřížené na hrudi a kráčíc s ním po chodníku. Trochu ji chladno je, ale ona se za chvilku určitě zahřeje, nebo to dopadne tak, že na to zapomene přes tu srandu a humor s ním. Usměje se malinko stydlivě, když přes její odhalená ramena přehodí jeho sako. Přitiskne si ho vděčně k sobě, jeho poznámka jí donutila se maličko zasmát, je to komediant. „To je pravda, děkuji mnohokrát.“ Vedle něj jde, při šťouchnutí do jejího ramene, mu to lehce oplatí. Jak jinak než lehce, nemá zas tak velkou sílu a ani by jí na něj nepoužila, kdyby ji měla. Mohla by mu říkat sběratel náušnic, jenže on ji předběhl a tak zjistí, že jeho jméno je Aron. Tedy, nějakej Aron. Uculila se nad tím pěkně, když se tak ukloní a naschvál si nadzvedne sukni a tak jako slečna se se smíchem ukloní taky. Není to její zvyk, nedělá to často, teď jenom ze srandy. Je slušná, její rodina je hodně slušná ale nejsou žádná královská rodina, takže většinou u seznámení opravdu funguje podání ruky. Tedy ne většinou, ale úplně vždy. Tohle je přeci sranda? Ne? Tak proč nedělat tyhle kravinky. Nad jeho poznámkou pěknou pozvedla obočí, neměla zrovna speciální jméno, ale ráda říkala lidem obě její jména, mohli si pak vybrat jak jí chtějí říkat. Bylo jí to celkem jedno jak, někdo jí říkal různě, i nadávkou, což se snažila ignorovat. „No.. Moje jméno je Grace a druhé Marry, takže si můžeš vybrat.“ Pousmála se nad tím pěkně, šedou myškou se nazvala ona, jelikož si nepřipadá žádným způsobem krásná. Pokud jí vymyslí nějakej Aron hezkou přezdívku, bude mu velmi věčná, už protože si asi našla kamaráda. „Mimochodem, mě moc těší, nějakej Arone.“ Uculí se na něj pěkně, pramen blond vlasů si odhrne z tváře. Tiskne si spokojeně jeho sako k sobě tak moc, že možná tam zůstane v něm její vůně, což doufejme Arona nebude extra obtěžovat. Čistírna to určitě když tak jistí.

Nechtěl si tak krásný večer zatěžovat hlavou přemýšlením o tom, co by kdyby, co mezi nimi bylo, co mezi nimi je a snad i co mezi nimi bude. Samozřejmě, asi i on by v tom měl raději jasno, jeho novinářská touha vše vědět se někde v pozadí ozývala a mávala zoufale rukama nad hlavou, ale neměl potřebu na tu křehkou slečnu vedle sebe nějak tlačit či ji nutit si s tím lámat tu její pěknou hlavinku. Proto se rozhodl toto téma odložit na jindy, třeba až půjde na pivko s Nathanem, no nebo si koneckonců i pokecá s Pat, každopádně oba budou lepší než aby byl sám na své myšlenky. Pobaveně se usmál nad tím, že si vyměnili role. Naprosto ho to fascinovalo a těšilo zároveň, protože očividně mají takovou hezkou úroveň vztahu, že i ona pečuje o jeho sebevědomí. Líbilo se mu, že i když většinou sebevědomí zvedá on ji, dovede to i ona. A asi si chudinka ani neuvědomila, v čem mu to vlastně to sebevědomí zvyšuje, možná ji natolik rozhodil tím, že o sobě pochyboval, až jí bylo jedno, v čem mu to sebevědomí zvedá. Bylo to úsměvné, to bez debat, proto se culil jako sluníčko. „Tak děkuju,“ zazubil se nakonec, nijak nerozvádějíc téma, které právě řešili. Ne že by to téma neměl rád, přeci jen je to kluk a to se nezapře, nějaké ty pudy má holt taky, ale rozhodně to není ten typ kluka, který by si takovými věcmi nechal zastínit mozek a zasunutí by bylo to jediné, co by ho zajímalo. On byl naprosto spokojený s tím, jaký jejich vztah je teď a každá nová věc byla pro něj kouzelnou, i když v této situaci znovushledání po takové době je pro něj kouzelné doopravdy vše, i to, že se spolu zase dali do řeči a bylo to, jakoby se nikdy bavit nepřestali. Doprovodil svou dámu na parket, kde jí věnoval první tanec toho večera, který se očividně stal i tím posledním. Spokojeně si ji držel u sebe, ručky měl na samých vhodných místech, aby ji nijak neznervózňoval. Když ona sama začala být uvolněná, párkrát ji i zatočil. „Nemáš vůbec zač, jsem rád, že jsem tě mohl doprovodit,“ usmál se na ni vlídně. Doopravdy byl rád, že zrovna ona byla jeho doprovodem, vždyť dnes vypadala jako bohyně, ale ono jí to vlastně slušelo vždycky. „Doobře,“ přikývl s úsměvem na její návrh, že už mohou opustit ples. Na závěr tance ji dal i do lehkého záklonu, ovšem snažil se držet ji pevně, aby se nezačala bát. Společně opustili parket a ťapkali k východu, no to se na ni otočil, protože mu došlo, co říkali kluci o holčičím spolku, jak tam mají zákaz chlapců. „Cryst, kluci mi vždycky říkali, že s holkama do spolku nemůžou, jakože nemůžou k vám, nebude lepší jít ke mně? Nějaké filmy tam mám a kdyby ti žádný nevyhovoval, můžu najít online,“ navrhl ji, ale nebyl si jistý pravdivostí těch informací, co od kluků občas zaslechl, jen se snažil být ohleduplný, nechtěl by totiž dostat Cryst do problémů.

Je pravda že o tom jaké to mezi nimi je pro hluboké myšlení, na to teď nemá náladu a asi by se na to nedokázala soustředit, vždyť jakmile se na ní usměje, všechno je fuč a nic jiného než on v tu chvíli neexistuje. Navíc možná ani v tuto chvíli krásnou nic jiného neexistuje. Všechny problémy se rozplynou jako pára nad hrncem, lidi se rozmažou kolem nich a jako by tam ani nebyli, jen hudba, oni dva a nic víc. Vyřeší se to někdy jindy, nebo na to bude čas si o tom popovídat jindy a věří, že je opravdu stejného názoru. Kdyby nebyl, tak by se snad zeptal, doufala v to, nechce aby se kvůli ní zrovna nějak omezoval, navíc od něj bere všechno, ví že věci nemyslí špatně. Pozvedne tomu trdlu sebevědomí, i když by ona sama měla pracovat sama na sobě. Ale ono jí to nedá! Ona nechce aby o sobě pochyboval a to vůbec. Každý občas o sobě pochybuje, u něj to však nechce. Nějak si vlastně neuvědomuje, že mu vlastně zvýšila sebevědomí u jejího svlékání, ale co už, třeba jí to někdy připomene, zasmějí se nad tím a ona pak bude rudá až na jejím pozadí, jako občas většinu času když jí takhle hezky pozlobí. Kývne jeho dík, nebylo to nic oproti tomu, co všechno on už pro ni za činy udělal. Dal jí do kupy, aby se nebála vystupovat ve společnosti a komunikovat. Má na tom zásluhu hlavně Matty, její princ, jak řekla holčička co jí nakreslila krásně oční víčka ve městě na duhovo. Ale to od Mattyho si taktéž moc zamilovala, má šikovné ruce. Je ráda za to jaký je, že není ten typický kluk střídajíc holky v posteli jako ponožky. Ona chápe že je to přeci jen muž, každý někdy má svou potřebu. Ačkoliv ona potřebuje být s člověkem, kterého miluje. Není taková, že by střídala partnery, to neodpovídalo její povaze. To jak s ní tancoval, točil ji a zacházel s ní jako s nějakou princeznou je pro ní neuvěřitelné a trochu ji to přivedlo do rozpaků, avšak to jen ze začátku, protože pak jí to dovedlo k tomu jejímu dokonalému smíchu co vídává jen on sám. Přitiskne se na kratičký moment k němu, lehce ho pohladí po tvářích a uculila se. „Já jsem také moc ráda, že jsem mohla být tvým doprovodem.“ Mrkne na něj s uculením, zakloní se s ním a přichytí se ho, na ten krásný moment se mu zahleděla do očí a chytila se ho lehce kolem krku. Narovnala se s ním, chytla se ho pěkně aby se mu v tom davu neztratila, což by možná bylo jednoduché, i když nebyla malá. Byla středně vysoká. Ale furt menší než on. Už se těšila na čerstvý vzduch, avšak Matty se ještě zastavil. Má pravdu, nemůže se to.. „No, nemělo by se to. Takže ano, bude to lepší, nechci tě totiž lézt do okna, i když bych se pobavila.“ Zasměje se roztomile, chytne jeho o něco větší dlaň do té své drobné a capká s ním radostně ven. Jenže ještě se chůďa zastaví a zamrká maličko zaraženě. „Ale budeš mi muset půjčit tričko na spaní.. Nic jinýho než šatky nemám.“ Ohrne spodní ret.

„Možno by sme si mohli niekedy spolu zahrať. Mohlo by to byť fajn.“ Bol si istý, že niečo z toho na čo obaja hrajú by spolu ladilo a hlavne by s ňou strávil nejaký čas naviac čo by mu určite nevadilo. Pri nej sa cítil príjemne za čo bol rád. Rose bola naozaj skvelá prítomnosť, takže s ňou tráviť čas určite chcel. Teda ešte ak to bude chcieť aj ona, to bude hlavné tiež. Keď sa obrátila téma na pavúkov, zatváril sa dosť znechutene a zavrtel hlavou. Ako ich len nemal rád. Možno za nič nemohli, boli tak vytvorené ale stále boli proste nechutní. Vždy bol on ten kto ich musel z tej miestnosti vyniesť, jeho sestra či mamka by to nikdy neurobili. Izzy by ho tak možno dobodala nejakým opätkom z topánok aj keď o tom dosť pochybuje, asi by si ich nechcela ušpiniť niečim ako je práve pavúk. Dosť dúfal, že to prijme, tým sa mu aspoň potvrdí to, že je v jeho prítomnosti rada, čoho viac než dosť poteší. Zasmeje sa keď počuje jej slová ale pochopí a berie to ako súhlas. „Keby niečo tak ťa tentoraz chytám.“ A asi sa za ňou len tak neobjaví lebo ju zase vystraší a v tej vode naozaj zase skončí. Ale ako povedal, keby sa naozaj stalo, že by mala padnúť do vody, snažil by sa ju chytiť. Aj keď je viac než pravdepodobné, že by kvôli tomu skončili vo vode obaja. Ďalšia informácia o nej ho ani veľmi neprekvapila. Nie, že by vyzerala ako nerd ale prišla mu až príliš roztomilá a milá aby bola v dievčenskom spolku. Jediný koho odtiaľ pozná a je naozaj milý je jeho sestra. „Ja som v chlapčenskom.“ Prizná sa a mierne sa pousmeje. Trochu sa obáva ako bude reagovať lebo aj on sám vie čo sa hovorí o jeho spolku. Dopije punč presne tak ako ona a prázdny keĺímok tam vyhodí. Svoj pohľad presunie na hodinky keď aj ona. Prekvapí ho keď uvidí čas ani nevedel, že je už tak neskoro. Zarozprával sa s Rose, že mu to dosť rýchlo ubehlo, problém s tým ale nemal. Postaví sa a venuje jej úsmev. „Odprevadím ťa. Nenechám ťa ísť samú.“ Nebolo to, že by sa jej ponúkol, proste jej to oznámil. Možno spolky odtiaľto ďaleko neboli ale riskovať to nebude, ešte by sa jej mohlo niečo cestou stať. Chce proste aby bola v bezpečí, preto s ňou pôjde aj keby sa jej to nepáčilo. Odteraz bude niečo ako jej strážny anjel.

Usmál se nad tím, když ho ujistila, že není blázen. Nikdy se moc nebál nějakého paranormálního filmu nebo nějakých dokumentů, ale když má pocit, že se to děje jemu, to už je jiná. “Tomu zase já věřím, protože není přeci normální, aby pak mohli o někom mluvit a říkat o něm opravdu pravdivé informace a ještě ho ten dotyčný nezná.“ Pokrčil nad tím rameny. Ano, každý na to měl svůj názor, proto řekl i ten svůj. A zase se dostali do toho kola, kdy si zase v pohodě povídají a nic jim do toho neleze. Tak jako před chvilkou a vypadá to, že se zase oba příjemně uvolňují. Třeba zase před ní přestane, na chvilku, koktat. Udělalo by mu to radost a opravdu by byl za to zase rád. Podařilo by se mu to, že by před ním nekoktala, protože se vlastně ani nesnaží o nic, o co by se pokoušeli jiní. Třeba se při jejich dalším setkání zasekávat nebude a udělá tím Lawrencovi ohromnou radost a byl by opravdu šťastný člověk, že něco dokázal. Za to by si určitě zasloužil nějaké ocenění, které by si vystavil u sebe ve spolku a koukal by na něj spokojeně pokaždé, když bude usínat. Podíval se na ni s mírným úsměvem na tváři. Přišla mu opravdu roztomilá, protože vypadala opravdu ospale. Kdyby mu to nebylo blbé, tak by se asi i rozpustil. “Půjdu tě doprovodit. Chtěl jsem ti to i sám nabídnout jestli nepůjdeme pryč. Musím si ještě udělat nějakou práci a už tak jsem ji odkládal dost dlouho.“ Přiznal se s menším smíchem. To, že ji musel odevzdat následující den, raději nezmiňoval. Takže to pravděpodobně udělá v noci a potté bude nepoužitelný. “Tak já nám zase prorazím cestu skrz ten dav.“ Usmál se od ucha k uchu a pomalu se rozešel proti davu, aby je mohl vysvobodit ven. Doufal, že jde za ním, proto se zase otáčel po každém svém kroku. Aby to mohl zkontrolovat jestli je mu v patách a pokaždé, kdy jí za sebou viděl, tak se na ní opět zářivě usmíval, protože je v její přítomnosti opravdu rád.

*Jak už nejednou zmínila tak Blair z té holky neměla vůbec dobrý pocit, už teď jí byla nesympatická, ale co už mohla dělat. Tyhle typy dívek ona neměla ráda, teda moc jí nevadily- pokud se držely u země a moc neodmlouvaly. Mezitím co se tam Sofia a ta divoška o něčem sporně dohadovaly tak Blair si nalila do kelímku další várku punče a s trochu přimhouřeným pohledem sledovala dění kolem sebe, všechny ty studenty jak se baví, tancují. Něco samozřejmě zaslechla od Cassidy, no možná jí jen už začala ignorovat. Blair už se zdála být unavená, možná docela ospalá a tak se jen těšila až si konečně lehne do postele a bude jen ležet a odpočívat. Nad slovy ohledně soukromí Cassidy se jen zasmála a lokla si punče. Smích to byl spíše sarkastický než zábavný, pobavený. Ona soukromí moc neřešila, ale jistě, co je moc to je moc. I ona má své soukromí a své vlastní problémy a záležitosti, která by nerada někomu sdělovala a vyhlašovala to do světa. Opět si lokne punče a jak ho tak pije tak zjistila, že možná i v tom punči něco chybí, ale teď to nehodlala řešit, i tak byl punč ale dobrý. Otočí hlavu směrem hnědovlasé dívky a ušklíbne se. Dívala se na sebe každý den v zrcadle a vlastně už jen z vlastností Blair o sobě ví, že není moc hodná a milá dívka, že je také zákeřná a docela je takový had, ale uvnitř tam je i milá povaha, jen se ještě nedostala napovrch. Blair byla plná výhružek a všeho kolem toho, no uvnitř ní věděla, že nebyla ničeho z toho schopná. Možná něčeho malého, ale určitě by nikomu neublížila, vážně ne. * Děkuju, tvoje šaty jsou taky vážně pěkné.* Konečně po dlouhé době něco řekla a to hned s pochvalou a poděkováním. Její šaty byly vážně pěkné a proto neměla důvod jí lhát. I ona dopila svůj punč, kelímek odložila a podívala se na Cassidy. * Hele taky jdu, takže si užij zbytek večera. * Mrkla na ní a s prohrábnutím vlasů se rozešla pryč od divošky a nakonec i ze sálu, poté i ze školy. Chytla si taxíka a nadiktovala směr k holčičímu spolku. Po nějakých těch minutách se konečně ocitá ve svém pokoji ve spolku, už dokonce převlečená na spaní a s mobilem v ruce si lehla do postele a teď už jen bude odpočívat.*