Ona sama sa necítila zle za to, že sa jej chytil ale skôr za to, že on sa za to vinil. Videla na ňom, že sa za to cíti zle a bola si tým istá keď počula jeho slová. Povzdychne si a svoj pohľad sklopí do zeme. Než aby jeho z toho obviňovala, obviňovala skôr seba, že je takáto a vadí jej niečo také ako dotyk. “Nechcem aby si sa z toho ob-obviňoval. T-to nevadí, n-na-naozaj. Len.. si musím zvyknúť.“ Len koľko také zvykanie bude trvať, o tom nevie. S Lincolnom je s tým v pohode už len z toho dôvodu, že s ním žije od malička a mala dosť času na to aby si zvykla. Určite si ale chce zvyknúť aj na Lawrenca, už len preto, že je na ňu veľmi milý a tak milých ľudí veľa proste nie je. Keď sa vráti na miesto, je medzi nimi ticho aj keď by ho chcela najradšej vyplniť len nevie ako. Na slová nebola až tak dobrá, asi preto proste vždy koktala alebo radšej nehovoril nič. Hlavu hneď zdvihla a nakoniec sa mierne usmeje, keď vidí ten jeho. “Tak d-dobre. Ako keby sa nič nestalo.“ Po tomto sa cítila trochu lepšie, už sa aj trochu uvoľní. Vie, že o nejakú chvíľu sa nad tým len usmeje ako keby to nič nebolo. Trochu sa zarazí než sa proste rozosmeje nad jeho dotazom. Nečakala by, že by sa spýtal toto, preto bola tak zarazená ale pobavilo ju to. “N-niekedy ale skôr som vždy verila na d-du-duchov než UFO.“ Zaujímavá téma na tento večer, to musela priznať. Ale aspoň už tam tak ticho nesedia, takže to bolo oveľa lepšie.

Chápavě přikývl. Teď už mu to vlastně bylo jasné. Možná občas nad tím přemýšlel, jaký má vlastně s její matkou, ale nikdy se jí na to nechtěl zeptat. Teď mu to vlastně i řekla sama. “Byly tam plesy, ale já jsem na ně nechodil. I když mě zvali nebo se snažili i ukecat a podplatit něčím, nikdy jsem tam nešel. Nějak to pro mě nebylo a já lítal někde venku v přírodě a užíval si, ty krásy noční přírody.“ Vysvětlil zase svůj důvod, proč nechodil na plesy a tohle byl jeho první. Vlastně by nešel ani na tento ples, kdyby se neodhodlal a nepozval zrovna ji. To by pravděpodobně zase létal někde po lesích a rozplýval se nad krásami přírody nebo by se děl ve spolku a koukal na nějaký film. K tomu by si objednal obrovské hory jídla a užíval by si celý večer. Možná by si k tomu zapálil i svíčku, aby se neřeklo. Povytáhl trochu obočí ohledně využití tolika volna. Nevěděl, jak by to měl brát. “Jo, to asi jo.“ Pokrčil nad tím rameny a s úsměvem se na ni podíval. Poslouchal ji se zájmem a dokonce i zaujatě, když vyprávěla o Amstru. Zasmál se, když opravdu pro něho vybírala z těch nejlepších fotek, které mohla vybrat. Sice mu to slíbila, ale nečekal to. Vlastně ani nečekal, že mu je opravdu ukáže a bude počítat s jeho přítomností u toho. Z toho byl i mile překvapený a vlastně byl i za to rád. “To jsi nemusela. Já bych se rád podíval i na fotky z míst, které jsi fotila tisíckrát. Opravdu sis s tím nemusela dávat tolik práce a rád se na to podívám. Já bych ti za to mohl donést to ty mé cáry papíru, na kterých se nachází zase moje díla, která stojí za nic, jak jsem ti již říkal.“ Usmál se na ni vřele a tím dával najevo, že se opravdu těší. Vlastně se těší na to, jak mu o tom bude vyprávět a podělí se s ním o všechny skvělé zážitky. “Opravdu? Tak to jsem rád. Já na tohle takové štěstí nemám, protože vždycky něco provedu a neskončí to zrovna dobře a to většinou pro toho druhého. Takže většinou z nějakých výletů nemám nové kamarády.“ Pokrčil nad tím rameny a hned na to se zasmál. Zase byl ve svém živlu a pořád se chtěl jenom smát. “Ale doufám, že budete opravdu skvělé kamarádky a nic se mezi vámi nestane, protože to je pak nejhorší.“ Možná trochu posmutněl, ale i tak se nepřestával stále usmívat a šířit kolem sebe pozitivní energii. Možná měl dneska až moc velkou radost.

Žil v téhle rodině už od malička, narodil se do ní a tak nikdy nepoznal nic jiného než tohle. To že vřískání malých dětí nemusí být v každém domě mu přijde naprosto nepochopitelné. Jako tady Betty přijde nepochopitelná skutečnost, že by měla pět sourozenců. Je tak zahrabaný ve svých myšlenkách a vzpomínkách, že se ani ze slušnosti nezeptá na rodinu Betty. Tohle on prostě někdy dělá a možná tohle je jeden z důvodů proč nemá moc přátel. „Opravdu se omlouvám.“ Ještě naposled se na ni omluvně podívá než jí začne zdlouhavě odpovídat. „Co já vím,“ pokrčí rameny. „tak někteří na to mají talent. Mají kolem sebe kouzlo, které lidi omráčí a ten člověk se ani nemusí snažit a lidi za ním chodí sami. Nějak se to mu říká, ale nemůžu si vzpomenout. No, to je jedno. My dva očividně nejsme.“ Zasměje se a pokračuje. „To je taky možný ale já bych to nedokázal.“ Přizná, protože není nijak extra odvážný. Zvedne zvědavě obočí protože tuhle větu od ní nečekal. „Možná pro tebe. Jestli chceš zapadnout klidně pij ale věř mi že většina lidí má k alkoholu jiný přístup.“ Trošku se do ní opře protože mu přijde nefér že takhle uvažuje. Sama to dělá, tedy teď to zrovna poprvé udělala ale pak to svým způsobem shazuje.

Zvědavě naklonila hlavu do strany, jeho slova ho doopravdy zaujala, protože to znělo, jako by se plesům záměrně vyhýbal. „A čím jsem si zasloužila to, že nejsi venku v přírodě, ale tady na plese?“ optala se zvědavě a na rtech ji hrál veselý úsměv. Ať to byl jakýkoliv důvod, už jen to, že udělal výjimku oproti obvyklým plesům, ji těšil a vlastně i svým způsobem lichotil. Také jí imponoval jeho vztah k přírodě, líbilo se jí, že umí ocenit krásu noční přírody. I ona ji měla ráda, jen ji štvalo, že v noci se fotí o tolik obtížněji než ve dne, takže krásy noci většinou jen obdivovala bez fotoaparátu. „Mimochodem, kdyby se ti bývalo nechtělo na ples, klidně bych tě doprovodila na noční pozorování přírody,“ dodala ještě, ale to už narovnala hlavu a dívala se na něj normálně, s úsměvem na rtech. Byl doopravdy příjemnou společností, takže by s ním doopravdy šla i jen tak ven, koukat na nebe a jen tak si povídat, bylo by to milé. Jen se usmála na jeho slova o tom, že jeho volna nějak využijí, ale to se ještě naplánuje, času dost, a vzhledem k tomu, že mu chce ještě ukázat ty fotky, času má doopravdy dost. „Ale prosímtě, to bych se za to styděla, přeci se musím pochlubit tím nejlepším,“ zazubila se, protože no, doopravdy by nedokázala prezentovat něco, s čím by nebyla spokojená. Prostě chyba v profesi, je už jako klasický fotograf – věčně nespokojený a řešící i ty nejmenší špatné úhly. „To beru,“ usmála se, spokojena s tím, že nakonec tu jeho tvorbu uvidí, i přestože dělal takové okolky. „Ale pokud ten dotyčný neumí brát věci s nadhledem, myslíš si, že se vůbec vyplatí se s ním bavit? Já bych řekla, že ne, tak se tím vůbec nemusíš trápit,“ široce se na něj usmála, svá slova myslela naprosto vážně, nechtěla, aby se nedejbože začal cítit nějak špatně, protože chtěla, aby si tento večer pamatoval jako hezký večer, vzhledem k tomu, že se jedná o jeho první ples. Nerada by mu něco takového pokazila, to by si neodpustila. „Taky doufám, třeba se s ní i jednou potkáš,“ vesele se na něj uculila, určitě by to bylo veselé setkání, ovšem kdyby byl Theo nervózní tak, jako byl zezačátku, tak by to bylo trochu složitější. Vivi je totiž velice živá osůbka a už se dostala až k té její bláznivé stránce, která by snad mohla nebohého Thea i vyděsit, což by pak Meg musela okamžitě napravit! A že by to snad nakonec možná jen zhoršila. Nad těmi myšlenkami si v duchu zavrtěla hlavou a raději se napila z kelímku.

Nervózně se podrbal na zátylku a dál už raději mlčel. Ještě by kvůli němu měla špatnou náladu a to opravdu nechce. Chce, aby byla hezky pozitivně naladěná s úsměvem na tváři. To je jediné co chce, není moc náročný. Byl moc rád, že souhlasila s tím, aby se na to zapomnělo a dělali, že se to opravdu nestalo. Sice se na to nebude dát jen tak zapomenout, ale určitě se nad tím jednou společně zasmějí a bude to jedna z úžasných vzpomínek, nad kterou se vždy zasměje. Všiml si, jak se zarazila nad jeho dotazem. Mohla být ráda, že ho jako první otázka napadla tato a ne nějaká až moc osobní. “Duchové jsou asi takový, víc realističtější. Tím myslím nějaké různé zvuky, které se dějí, když jsem třeba zrovna sám ve spolku a nikdo jiný tam není. Ovšem tím nemyslím, že tam straší. Třeba jenom trubky nebo tak něco. Měl by se na ně někdo podívat.“ Rychle se to snažil zakecat, protože nechce nějak děsit. Sám nevěří tomu, že by tam mohli být duchové, ale kdyby mu tohle někdo řekl, uvěřil by tomu a už by tam nechtěl bydlet. Plácal teď naprosté blbost, protože neví, co by měl říkat normálního. Ale nikomu to snad nevadí, třeba se z toho vyklube nějaká super konverzace, která by se mohla zapsat do historie. Dobře, to zase asi ne, ale nějaká malinkatá naděje tam je. “Ovšem nevěřím tomu, že když zvíře kouká nějakou dobu na jedno místo, znamená to, že je tam duch.“ Pokrčil nad touhle teorií rameny. Nevěděl, proč to řekl. Mohl říct něco úplně jiného a ne tuhle hloupost. Musí se zase sebrat a najít svou normálnost.

Lakte rúk si oprela o stôl, pri ktorom sedeli a hlavu si položila do dlaní aby na neho lepšie videla. Táto téma bola možno divná na plese ale až taká zlá nebola. A z tohto rozhovoru sa možno aj o ňom niečo dozvie. Nebude asi toho veľa ale predsa sa možno niečo nájde. “Tiež sa mi to niekedy deje! Je to dosť strašidelné, keď tam som sama.“ Mierne sa zamračí nad tým keď si spomenie, že sa jej to nedávno stalo. Mala chuť vtedy zavolať Lincolnovi aby prišiel ale nechcela ho rušiť pre takú blbosť. Dúfala ale, že sa jej to už nestane, dosť sa vtedy bála a to už nechce. Pri najhoršom by si asi našla Lawrenca a prišla by za ním. Ak by sa k tomu vôbec odhodlala.  Nakloní hlavu mierne do strany ale nakoniec zavrtí hlavou, že s ním nesúhlasí. “Ja tomu tak trochu verím. Nie je predsa normálne aby to zviera tak len tak sedelo a dívalo sa na jedno miesto. Alebo dokonca na tú stenu vrčalo! To už predsa niečo znamená, nie?“ Prišlo jej to vždy divné a vždy sa nad tým zamýšľala ale nakoniec vždy skončila pri tom istom rozhodnutí, presne ako teraz. “Nešiel by si so mnou po punč? Sama sa na to necítim.“ Povzdychne si a pohľad presunie na stôl s punčom. Stále tam boli nejakí ľudia, to sa nemohli presunúť inam? Takto len zavadzali ľuďom ako je práve Teddy. A proste sa tam bála ísť.

*Veľmi rada by mala to spomínané kúzlo, ktoré všetkých očarí a automaticky sa stanú jej priateľmi. Avšak nemôže mať všetko a musí sa uskromniť s tým, čo jej bolo nadelené. Jeho slová o alkohole ju nútia sa zamyslieť. Hovorí sa, že väčšina má na alkohol negatívny názor, ale jej to príde úplne naopak. Hoci aj hovoria aký je alkohol zlý, stále ho pijú a nevedia bez neho žiť. Chystá sa niečo odpovedať Leovi, keď jej začne zvoniť v kabelke mobil. Kto jej môže teraz volať? Krátkym pohľadom na displej zistí, že je to matka.*Minútku.*Odstúpi pár krokov od Lea a otrávene príjme hovor. Vypočuje si matkine vyvádzanie, už zase, a vráti sa späť k Leovi.*Prepáč. Musím ísť. Skvelo som sa bavila.*Položí mu krátko ruku na rameno a široko sa usmeje. Rýchlymi krokmi odchádza von zo sály, celkom ju to mrzí, pretože si chcela užiť dlhší večer. Mohla predpokladať, že ju matka znovu zatiahne domov. Dúfa, že si nevšimne jej tackanie a alkoholový dych. Matka už na ňu čaká v aute, tak iba rýchlo naskočí a nechá sa zaviesť domov.*

*Věděla, že s Charlesem bude na stejné vlně ohledně vztahu David a Rose. Kdyby se totiž na něčem neshodli, nebylo by to moc dobré znamení. Už si musí pomalu začít připravovat na co se jich obou vlastně zeptá. Je si ale jista, že to zvládne na jedničku! Bude to z obou mámit tak dlouho dokud se jí jednoduše nepodvolí, tedy sice není moc trpělivá, no ona si i tak pokusí s tímhle problémem poradit. Bylo vážně pěkné, že oba dva byli docela dost stydlivý. Ona si ani nepamatovala, kdy naposled se červenala. Možná někdy na konci základní školy? Asi tak nějak. Už od malého věku byla vážně docela akční, všude se vetřela a nedělalo jí problém se k někomu přidat do konverzace. S tím ona problém vážně neměla a červenání to samé. Nečervenala se, možná jen párkrát, ale jak jsem řekla to všechno červenání nechala na základní škole. Od střední to s ní šlo- dá se říct nahoru než dolů. Červenání nebylo potřeba, jelikož kluci upřímně řečeno, nebyli moc na takové lichotky, jež by donutily Isabelle zčervenat. * To je důvod, proč tě mám stejně nejradši. * Mrknutí mu oplatí. Vážně je ráda za to, že měla šanci potkat zrovna tady Charlieho, takzvaného parťáka do deště. On byl pro ní vždy jasná volba při nějaké hlouposti a nějakému špatnému plánu. Dokázali spolu vymyslet jak nějaké hloupé nápady, tak některá stály vážně za to! * Skvělé. * Poslední slovo , jež k tomu dodá. Ještě sice nevěděla na jakou příležitost si jeho služby objedná, ale bude nad tím přemýšlet. Joo, Isabelle měla vážně bujnou fantazii, snad už od raného dětství. Vždy toho dokázala tolik vymyslet a její fantazie se nikdy nezastavila. *  No, i když je přeci jasné, že ten nejlepší doprovod můžu být jen já sama. * Zasměje se. Nikdy jí nevadilo chodit na nějaké akce samotná, jelikož vždy věděla, že si někoho najde a i kdyby si nikoho nenašla, tak by si tu akci náramně užila. * Tak se mi to líbí! * Kývne souhlasně hlavou a dotáhne Charlieho až k baru, kde objedná dva panáky. Takový alkohol jí nevadil, byla zvyklá. Sice nic se nemá přehánět, ale párkrát si člověk dát může. Mezitím co čekali na panáka vodky tak se porozhlédla kolem sebe. Několik lidí už odešlo, takže to tady působilo menším dojmem, ale přesto tady bylo ještě několik lidí, kteří se bavili. * Tak na to si připiju! * Souhlasí a kopne do sebe panáka. Na malý moment obličej dá do takové divnější grimasy, jelikož vždycky je ten první hrozný než si člověk zvykne, ale potom už je to dobré. Prohrábne si vlasy a podívá se na něho s lišáckým úsměvem na rtech za kterým se mohlo skrývat milion nápadů a tak Charlie nevěděl, na co se ho Isabelle chce zeptat.* Za chvíli máš narozeniny! Co si tak přeješ jako dárek a chceš nějakou večeři? Klidně bych něco připravila.* Podívá se na něho se zvednutým obočím, opírající se bokem o bar.  Vždy hledala možnost něco uvařit, jenže snad všichni blízcí věděli o tom, že ona rozhodně nebyla stvořena jako žena v domácnosti a že vařit prostě neumí, ale i přesto vaření Isabelle docela dost vyhledávala. Dalo by se říct, že se snad snažila i zlepšit, jenže vždycky ji to prostě nevyjde. Nechápala co dělala špatně! Bylo by docela špatné, kdyby Izzy na jeho narozeniny zapomněla, jelikož přeci jen zná se s ním už od dětství a tak by byla hanba nepamatovat si jeho narozeniny. Ještě sice nevěděla, jaký dárek mu dá ale už teď věděla, že to bude vážně skvělý dárek! Ona v dárcích byla profík a těšila se, až si Charlie svůj dárek rozbalí!*Tématika dárku High School Musical nebo Pomáda? * Rýpne si do něho se smíchem. Nemyslela to nijak zle, vážně ne. Ale pořád si pamatovala den, kdy na tohle jeho menší tajemství přišla! Dělala si z něho legraci až doteď.* Klidně bych se mohla převléct za Gabriellu a něco ti i zazpívat. * Její schopnosti zpívat byly asi na stejné úrovni jako vaření, proto věděla, že by to bylo vážně zajímavé, kdyby ona začala zpívat.*

Byl spokojen s tím, že Izzy na ten páreček hrdliček sdílela stejný názor, a byl si také jistý tím, že oba si uvědomují, že ti dva budou potřebovat postrčit. Znal Benjího, stydlín od dětství, snad by ani nevěděl, jak nějaké holce říct, že se mu líbí, no a znal Rose, ne sice tak dobře jako Benjího, ale stačilo na ni kouknout a člověk hned věděl, že s jejím koktáním a červenáním na tom je ještě hůř než David. Snad podvědomě doufal, že na Davida se otřela alespoň jedna setina jeho sebevědomí, nebo toho Izzyna, proto není až takový ztracený případ, takže bude schopný nějak pohnout a vést ten klíčící vztah. Některý holky letí na sladký ňoumy, jen to musí Davidovi vecpat do hlavy a dokopat ho k nějakému činu, hm, to bude těžké, ale Charlie se té výzvy nebojí a společně s Izzy mu seženou jeho první přítelkyni! A bude z nich pár roku a budou si spokojeně žít stydlivý život, kdy se budou červenat jeden před druhým. Nad tou přeslazenou představou se musel ušklíbnout, tohle by ho asi nebavilo, on by ve vztahu tolik cukru mít nemohl, potřebuje i ty jeho milované provokace, sarkasmus i ironii, ale stydlivá Rose není nic pro něj, nene. Ale provokovat, to ho baví. „Já vím, drahá Izzy,“ zazubil se na ni široce, přeci nemohl rovnou říct, že ji má také rád, to by nebyl on. Samozřejmě, že ji měl rád, vždyť ji zná už od dětství a vlastně s ní vyrůstal. Po Benjím je to jeho asi druhý nejbližší člověk a člověk, co ho zná velice dobře. Navíc, s Izzy oproti Benjímu sdílí i stejný typ humoru, takže má plusový bodík. „Nejlepší je to pro toho, kdo má tu čest tě doprovázet,“ mrkl na ni, i přestože pochopil, jak svá slova původně myslela, jen prostě měl potřebu její větu o tom, že jí nedělá problém chodit bez doprovodu přeformovat do lichotky, už byl holt takový. Navíc to třeba potěší její ego a potěšit ego ženy je vždy dobrou volbou. Nechal se odvést k baru, ač byl zvyklý na to, že většinou to byl on, kdo dívky vodil k baru, ale což, u Izzy je vždy všechno jinak. Spokojeně se usmál nad jejím výběrem a vděčně si od ní vzal panák, který do sebe po krátkém přípitku také kopl. Neudělal takový úšklebek jako Izzy, to protože on už jeden panák měl a na chuť alkoholu si pomaličku začínal zvykat, ale i přesto se trochu zašklebil. Chtělo by to asi ještě tak dva panáky a pak by se i po vypití začal usmívat. Tázavě nadzdvihl obočí, když se na něj zadívala Izzy s tím dobře známým lišáckým úsměvem, za kterým se mohlo skrývat cokoliv. Nápad jít něco provést jejich rodičům, když byli malí, nebo se ulít z hodiny, když byli starší, a nebo se jít opít, když byli ještě o něco starší. Proto trpělivě čekal, co to bude tentokrát. „Já bych si hlavně přál, aby sis neublížila a neublížila ani blízkému okolí,“ prohlásil okamžitě, když mu navrhla slavnostní večeři, a starostlivě položil ruku na její rameno. Všichni její blízcí věděli, že Izzy do kuchyně nepatří, ne protože by na to byla moc nóbl a nebo nad tím ohrnovala nos, ale ty kuchyně ji prostě nesnáší, asi vycítí ten její antitalent pro vaření a nechtějí s ní spolupracovat, takže to většinou dopadá katastrofálně. Byl rád, že mu chce uvařit, ale nerad by, aby se jeho narozeniny proměnily v katastrofu a museli se třeba volat hasiči.. Nespokojeně si odfrkl, když si do něj tak nehezky rýpla. Jedna z nevýhod, když se s někým znáte doopravdy dlouho, je to, že o vás vědí hodně, někdy až moc. Například Benjí i Izzy v jeho dětství odhalili jeho úchylku na HSM, Pomádu a jiné skvělé muzikály. „Radši ta Pomáda,“ řekl ale nakonec a ušklíbl se, přeci se na ni tady nebude mračit, přeci jen už si zvykl, víceméně. Nad představou, jak se Izzy snaží zpívat a ještě v obleku za Gabriellu, se musel zasmát, a také si vzpomněl na svého pěveckého přítele, se kterým si střihnul ten romantický duet z prvního dílu HSM. Ten by mu mohl přijít zazpívat a kdyby se převlékl za Gabriellu, Charlie by za to snad i zaplatil! I když Sylvestr má už teď dost upravované vlasy, že by si snad ani žádnou paruku brát nemusel. „A Troye ti bude dělat Benjí? Nebo to bude můj dárek a budu ho dělat já?“ optal se zvědavě, ale samozřejmě oba věděli, že tohle se neuskuteční, protože Izzy s Davidem hudební talent nesdílí.

Zase ho trochu zaskočila. Ona ho pokaždé umí nějak zaskočit. I maličkostí jako je tahle. Samozřejmě na tu otázku neměl žádnou logickou odpověď. “Já nevím. Prostě mě napadlo, že když si tak rozumíme, tak bych tě sem mohl pozvat a třeba se i víc seznámit a třeba si i popovídat? Nějak mě to napadlo a já to jenom řekl nahlas. A trochu jsem doufal, že přikývneš a ty jsi přikývla. Takže, asi tak to je.“ Pokrčil nad tím rameny a dál to nerozvíjel. Opravdu na to neměl žádnou logickou odpověď, která by dávala smysl. Vlastně to možná smysl dávalo, protože na tom bylo něco pravdy. Něco trochu víc. Dokonce bylo jasné, že je z toho zase trochu nervózní, protože opravdu netušil, že by se ho na něco takového mohla zeptat. “Cože?“ Zeptal se překvapeně. Tohle také nečekal, že by mohla říct. Dnešní večer je pro něho takový, plný překvapení. Skoro plný překvapení. “N-ne, to je dobrý. Teda pokud tady nechceš být ty, tak mně to nevadí. Klidně můžeme jít někam jinam. Kam budeš chtít, tak tam půjdeme.“ Pronesl zase krapet odhodlaně. Na tváři se mu objevil pobavený úsměv. “Náhodou si myslím, že i ty ostatní fotky musí být super. Fotila jsi je přeci ty, takže super být musí i kdyby se jednalo o tu nejvíc hroznou fotku, pořád by byla super.“ Usmíval se od ucha k uchu jako malé sluníčko. Už zase měl tu svojí usměvavou náladu. V tenhle večer se mu hodně střídaly, až to bylo opravdu zvláštní. Asi s ním něčí společnost dokáže dělat divy. Tím pádem o sobě zjistil věc, kterou asi ani on sám nevěděl. Nebo si ji nepamatoval. To by bylo pravděpodobnější. Přikývl, že počítá s ukázkou i své tvorby. Sice stojí za starou bačkoru a nemusela by se jí líbit, ale už to slíbil a on sliby dodrží. Vždy a v každé situaci. Občas toho i lituje, ale takový on je. Prostě je spravedlivý a dodrží všechno. “Asi máš pravdu. Jenže já mám ten problém, že jsem prostě společenský typ, který by se chtěl hodně přátelit. Občas to přeháním, ale věř mi. Na střední to semnou bylo o dost horší. Teď se to možná zlepšilo.“ Zasmál se nad tím pobaveně a podrbal se na zátylku. “Třeba jo a budou z nás také přátelé.“ Usmál se nad tím, protože by bylo fajn najít si více přátel. Nechtěl o zmiňované Vivi, vědět víc informací. Kdyby se z nich někdy měli stát přátelé, nechce mít vyspoilerovanou její povahu. Raději si to zjistí hezky sám, protože jak se zná, řekl by třeba něco, co by mu ani říct nechtěla. To by už byla opravdu prekérní situace. A určitě dosti nepříjemná. Pro oba. Podíval se na svůj kelímek, kde mu punč pomalu, ale jistě ubýval. Ani nevěděl, jestli bude chtít si skočit pro další. Napil se a tím ho rovnou i dopil. Kelímek odložil na stranu, protože se rozhodl, že nakonec už punč nechce. “Až budeš chtít jít, tak můžeme. Ovšem pokud budeš chtít. Neříkám to, že bych chtěl už jít, to ne. Já jsem tady rád. Takže tak.“ Bylo to tady zase. Zase plácnu jedno přes deváté, ale doufal, že ho pochopila.