*Samozřejmě, byla velmi ráda, že jí Walter pozval a že měla tu šanci s ním jít na Vánoční ples. Už jen kvůli Walterovi se těšila na ples o hodně více. Byla ráda, že si v autobuse za ním sedla, jelikož by se asi dodneška nepoznali a každý by teď byl jinde.  Už za tak krátkou chvíli si ho oblíbila jako snad nikoho jiného a je vážně nesmírně ráda, že měla tu šanci ho potkat. Sledovala ode dveří to její roztomilé štěňátko a Waltera a je vážně ráda, že si ti dva sedli, jelikož ta malá příšerka občas na neznámé začne vrčet a dokonce se pokouší i štěkat. Přijít Walter o takových pět až deset minut později, tak by už tady Angela nebyla a akorát tak by byla na cestě k Univerzitě. Určitě by měla trochu nahnáno kdyby měla jít sama takhle k večeru, zajisté by se alespoň, kdyby se k něčemu mělo schylovat , zkusila ubránit. Hned jakmile zamkne svůj byt aby se tam nikdo cizí nedostal, tak se rozejde společně vedle Waltera ven na čerstvý vzduch který jí hned ovane tváře. Usměje se a spokojeně si to vykračuje po boku Waltera na ples a celou cestu si s ním povídá. Je ráda, že našli společně nějaké téma o kterém se rozpovídala jak Angela tak i samotný Walter. A takhle diskutovali do tí doby než se octli v přeplněném sálu místní Univerzity. Otočí se čelem k Walterovi, chytne ho za obě ruce a vykročí s ním kousek dopředu v zámince tancování.* Já a bát se? Prosím tě. *Zasměje se společně s ním a to už s ním začíná tancovat. Položí si ruku na jeho rameno a druhou ruku vloží do té jeho. Dívá se mu do očí, tedy snaží se ale občas jí přeci jen oči sjedou na jejich ať už to nohy nebo spojené ruky. Tenhle moment si užívala, proč by taky ne? Byla tu s klukem kterého měla vážně hodně ráda a tak si tenhle moment a vlastně všechny momenty s ním užívala jak nejvíce to šlo.* Vidíš jak ti to jde! Snad i lépe než mě samotné. Že ty jsi trénoval a nechal mě v domnění, že ti to nejde a přitom ti to tak jde*Zasměje se a podívá se mu do očí. Vážně mu to šlo a proto si tanec užívala o to více.*

Co by asi tak mohl požadovat? Určitě nic tak strašného, aby to nešlo splnit. A když mu dává tak výmluvnou odpověď, on se v tom rozhodl pokračovat. „Záleží na tom, co bys byla ochotná nabídnout,“ odpověděl okamžitě a byl s tím opravdu hodně spokojený. Moc dobře věděl, co by ona mohla nabídnout. A hlavně si začínal tak nějak uvědomovat, že asi ani nemá být tak složité to získat, což pro něj znamenalo jenom jednu věc - nebyl vůbec výjimečný, aby se s ním jen tak začala bavit. To ho však nemuselo trápit. Sama říkala, že má něco důležitějšího na práci. „Proto se nehodlám svlékat zbytečně.“ Pokrčil rameny, ale hned vzápětí je pozvedl vzhůru, aby vypadal zase trochu sebevědomější. I ona rozhodně uměla ocenit, jak se mu odpověď povedla, přestože mu to vzápětí zase chtěla zkazit. To se jí ale nemohlo povést, protože si sama opravdu hezky naběhla přímo na smeč. A také se toho rozhodl Andreas využít. „Kdyby ta holka byla asexuální, rozhodně by nebyla moje, protože by přece žádného chlapa nepotřebovala.“ Spokojeně se usmál a lehce na ní na chvilku vyplázl jazyk. Alkohol opravdu boural každý kousek z jeho obvyklé bariéry, což ho začínalo znervózňovat, ale zároveň i uvolňovat. „Máš pravdu, nejsem tvůj přítel. A máš pravdu, kdybych byl, ne že bych tě nechtěl nikam pustit, jenom bych zdravě žárlil, jenže tady nastává ta chvíle, kdy chlap musí poznat, o co žena stojí. A ty o vztah podle mého úsudku nestojíš, takže... je vůbec relevantní se o tom bavit? Ani já o vztah nestojím, nezvládal bych to.“ Znovu pokrčil rameny a vyžuchl do sebe zbytek svého kelímku, když za chvilku má mít něco úplně jiného. „Možna bych si měl na tebe dávat pozor, co?“ Ukázal prsty před očima, jako že jí bude sledovat. Pak už ale vyrazil společně s ní po boku k baru, jen aby do sebe nakopl to divné pití, které objednala, a hned poté jí zase nechal odejít. To poplácání po hrudi prakticky ignoroval, jenom se celou dobu usmíval a díval se, co má teda tak důležitého. Přemýšlel, co by měl dělat, ale nakonec se jenom opřel u baru a zůstal stát, kochal se tím, jak to okolo něj žilo... a také se chvilku díval na Nancy. Když se začala tak intimně zezadu lísat k nějakému klukovi, tak už mu to bylo nad míru jasné. A zároveň s tím si potvrdil určité domněnky a pochybnosti, které si nasbíral do hlavy. Nic s tím však nadělat nemohl. Bylo to její rozhodnutí.

„Přesně tak, taky bys měla být převelice šťastná a navíc i poctěná, že si na tebe taková hvězda jako já udělala čas,“ přikývl na její slova a při slovech hvězda smetl neexistující prach z ramen. Kdyby byl holka, asi by odhodil vlasy z ramene, ale on se musel spokojit s imaginárním prachem. Nu což, alespoň něco lepší než nic. „Ne tolik, jako tobě,“ potěšen tím, že přešla k normálnímu lichocení, byl nucen se usmát a překonat její lichotku, jelikož vždy by měl víc muž lichotit ženě, protože pak bude žena spokojená a spokojená žena znamená klid pro chlapa, a to je ideální stav. Pobavilo ho, jak všechno hned chtěla vědět, prostě se v ní ty novinářské geny nezapřou, už chytá základní instinkty správného novináře, to její studium doopravdy je k něčemu. Po dlouhém přesvědčování, že se doopravdy jedná o toho troubu Benjího, co se před holkama vždycky styděl, mu konečně uvěřila a přiměřeně reagovala. „Ani nevíš, jak já,“ celý se rozzářil, jako kdyby byl pyšný otec a jeho holčička úspěšně odmaturovala… No, na Davidovi si velice zakládal, i když to ne vždy dával najevo. „A má docela dobrý vkus, jedna holka z oboru, našel si k sobě umělkyni, Rose Knight, třeba ti to bude něco říkat, taková průměrná výška, tmavě hnědé vlasy..“ zkusil zmínit pár bodů, které by mohly Rosie přiblížit, když už přinesl novinky, obeznámí Izzy se všemi detaily, tak se to přece dělá! „Stojí někdeee… támhle,“ chvíli hledal v davu místo, odkud přišel, ale nakonec tu posvěcenou půdu, na které se Benjík baví s dívkou, našel a ukázal tím směrem prstem. Na pochvalu o dobrém nápadu se hrdě usmál, on si genialitu toho plánu samozřejmě uvědomoval, ale slyšet to od někoho jiného je fajn. „Vlastně všechno dobrý, teď jsem byl dlouho vzorný student a věnoval se zpěvu i mimo hodiny, protože jsem měl to vystoupení a byl to můj první duet, což je těžší než mít sólo, takže proto jsi mě moc neviděla,“ vysvětlil ji a jemně pokrčil rameny. „Ale to trénování za ten super pocit stálo, navíc jsem měl i milou společnost,“ dodal ještě a zasmál se nad jejími slůvky. „Nepodceňuj se přece, ty totiž budeš vždy na prvním místě,“ mrkl na ni s rozverným úsměvem. „Co u tebe, jak jde žurnalistika? A s klukama se daří? Teda, doufám, že tě tady neruším od nějakého fešáka, co tě pozval,“ při poslední větě znejistěl, doopravdy nevěděl, jestli s někým šla a on ji tady ruší z nějakého rande. On by ji teda vyrušil, i když by věděl, že tady s někým je, ale to by to dělal záměrně, to je něco jiného.

*Nad jeho slovy jí cuknou koutky úst nahoru.* Samozřejmě, že jsem šťastná a poctěna, jak bych taky nemohla být. *Podívá se kolem sebe po studentech, kde občas uvidí známou tvář ale jinak jsou pro ni ti lidé neznámí. Podívá se zpět na Charlieho a kyvné hlavou.* Jistě, přeci jen vždy mi to slušelo více. *Mrkne na něho. Ona měla sebevědomí na rozdávání a ještě by ji určitě zbylo. Isabelle si vždy byla vědoma svého vzhledu a také ho čas od času využívala ke svému prospěchu. Její vzhled ji umožňoval dostat snad prakticky cokoliv nebo kohokoliv. Už od dětství byla spíše na činy než na slova. Zakládala si více na činech člověka než na jeho slovech a dalších podobných věcí. Jo, hold zlaté studium a dobře zvolený obor ji zajistil dobrý přehled. Sice byla o něco více zvědavější než bývalá předtím, ale šlo jí to a bylo na ní vidět jak ji to baví, to přece bylo hlavní.* Někdy si tu dívku musím odchytnout a na všechno se jí zeptat! *Řekne mu a to už se rozhlíží kolem sebe, kde se ona dívka a hlavně David nachází. * Rose.. Rose Knight? Nic mi to jméno neříká. *Zavrtí záporně hlavou a lehce skrčí své obočí.* Umělkyně?! Tak to si David vybral správně. *V hlavě ho chválí za tenhle výběr a radostně se usmívá.* No, dle tvého popisu teda nic moc ale v reálu musí být moc pěkná. Těším se, až ji uvidím. *Charlieho popis nebyl zrovna nic moc velkolepého, jelikož snad popsal polovinu dívek v Univerzitě a tady v sále. Dívá se směrem kterým ukazuje Charlie aaa konečně je taky vidí! * No, nádhera! *Řekne hned jak ty dva cukrouše uvidí. Rose byla vážně pěkná, David si vybral dobře. *Tak proto jsem tě neviděla, už chápu. Velký umělec, že? *Lišácky se usměje. Samozřejmě, že za něho měla radost. Bylo přeci jen vidět, jak ji to baví a to jí v hloubce srdce těšilo. * Ano, tu dívku vedle tebe nešlo přehlédnout. Roztomilá. *Poví upřímně. * To od tebe ráda slyším. *Opětuje mu úsměv a dopije zbytek obsahu, který v kelímku byl.* Žurnalistika? Skvělý. Vážně ano. Baví mě to, zatím mi to jde, takže co víc? *Nadzvedne obočí. Žurnalistika ji bavila a je řada, že si zrovna zvolila tenhle obor. Vždy byla zvědavá a tohle bylo přímo pro ni.* Kdy se mi nedařilo s klukama? Jistě, že se daří. *Souhlasí. S klukama se jí vždy dařilo jen teď už je moc nevyhledává, ale samozřejmě že se sem tam nějaký naskytne.* Jediný fešák co mě pozval, byl můj bratr. *Zasměje se upřímně a podívá se mu do očí. *Domluvili jsme se s Davidem, že přijdeme společně. *Objasní a pokrčí nad tím rameny.*

Musí sa pobavene usmiať, pričom ani nezabudne nakloniť hlavu mierne do strany, stále ho ale pozorne sleduje. Neuhne ani pohľadom keď sa k nej priblíži ešte viac, len sa jej rozšíri úsmev. „Hmm, lákavé ponuky.“ Šepne, než sa k nemu priblíži tak ako on. „Takže keby si vyberiem poslednú možnosť, tak to aj urobíš?“ Uškrnie sa na čo ale zavrtí hlavou a pokračuje. „Výber nechám na tebe. Vyber niečo, čo si myslíš, že je tá najlepšia možnosť, ktorou ma presvedčíš o tom, že si to zaslúžiš.“ Nezabudne na neho ani žmurknúť, než sa od neho odtiahne, aby nebola pri ňom až tak natlačená. Nečakala, že sa bude tak baviť ale stalo sa. Bola hrozne rada, že ho na tom ihrisku stretla, aj keď to vtedy tých pár minút po pravde aj trochu ľutovala, to ale nevedela, že sa z neho vykľulo toto. Na jeho díky len jednoducho prikývne, viac mu jeho minulosť pripomínať nechce, je jej jasné, že to nie je veľmi príjemné. A chce aby si tento večer aspoň trochu užil a nie aby premýšľal nad niečim.. takým. „Hej! To je dosť podlé!“ Odfrkne si ale aj tak sa zasmeje. Jemne ho buchne rukou do hrude ako keby bola na neho naštvaná aj keď nie je. Všetko to berie ako srandu, nič iné. Ani nečakala, že sa to stane ale stalo. Rozosmeje sa. „Bude dosť trúfale ak poviem, že práve teraz si bol hrozne zlatý?“ Pobavene zavrtí hlavou, pričom sa aj nevinne zatvári. Vie, že niektorí chlapi nemajú radi keď ich niekto nazve, že sú zlatí alebo niečo podobné ale nemohla si odpustiť, pretože to bolo hrozne roztomilé. „Pochopila som. Len chcem aby si sa toľko neospravedlňoval, stačí to len raz.“ Usmeje sa na neho, než sa zase spokojne napije punča, ktorý aj dopije, preto kelímok odloží niekam bokom, na čo sa zase otočí na neho. „Čo ten tvoj kamarát? Andrew? Nie.. Alfred? To je blbosť, tak sa nevolal.“ Mierne sa zamračí ako tuho nad tým premýšľa, než sa jej tvár zase rozjasní. „Adam! Tak sa volal. On neprišiel?“ Poobzerala sa okolo či ho tam náhodou neuvidí ale zase sa otočí na jej spoločnosť, keď Adama vôbec nevidí.

V poslednom čase sa vždy snažila zachovať chladnú hlavu a nenaštvať sa ale móda je jej priorita číslo jeden a aj keď to nebola veľká vec, stále boli jej šaty pošpinené. Jej dokonalé šaty! A to chcela aby sa jej večer vydaril tak najviac ako to bolo len možné. A potom priśla táto krpaňa a všetko zničila. To dievča si pravdepodobne potom niekedy nájde a z jej života urobí peklo. Ako sa opovážila? A ešte bola drzá, no to si snáď z nej robila srandu. Kto je podľa nej žirafa?! Malá potvora. „Nebuď drzá, dievčatko ak nechceš spoznať aké to je mať zo života peklo.“ Prižmúri na ňu oči, než si odfrkne a upraví si vlasy, že si ich prehodí z ramena na chrbát. „Ako povedala tuto zrzka. Nabudúce si dávaj pozor, kým nezničíš aj ostatných.“ Ugh ako takýchto ľudí nenávidela. Kde je Lacey keď ju potrebuje. Uvedomovala si aj, že meno zrzky nepovedala, pretože si ho proste nepamätala. Vedela, že zo tačínalo na písmeno B ale kto si mal pamätať všetky tie mená. Veď v jej spolku je toľko dievčat! „Vaca.“ Zašomre si ešte popod nos a ako inak než po španielsky, tentoraz úmyselne, tie dve nemusia vedieť čo práve rozpráva aj keď to tentoraz bolo adresované tej krpani. Vlastne ako predtým. Asi naozaj pôjde pohľadať Lacey aj keď jej chcela nechať nejaký čas o samote. Potrebuje sa ukľudniť a to vždy dokázala len ona, vytočená bola viac než dosť a tušila, že v tomto by jej nepomohol ani alkohol.

“Já asi taky, bylo by to lepší než tady stát. Ještě by do nás někdo strčil a všechno bychom měli na sobě.“ Zasmál se a začal ji následovat, když ho zatahala za rukáv a oznámila, že ví kam si sednout. Celkem byl zvědavý, to zakrývat nebude. Vždycky se trochu pousmál, když se na něho otočila, jestli jde za ní. Ale v jednu chvíli se mezi ně postavila nějaká menší partička, která nechtěla uhnout, takže ji musel obejít. To už se lekl, že ji ztratil, ale měl štěstí a pořád ji viděl. Jenom zrychlil o trochu krok, aby jí byl zase v patách. S pozvednutým obočím se podíval na stůl, ke kterému ho přivedla. Byl takový malinký, ale pořád lepší, než být někde všem na očích. Zasmál se, když mu ukázala stůl s takovým nadšením, jaké dokázala vytvořit. Přišlo mu to dosti hezké. Posadil se na židli naproti ní a dlouze vydechl. Aby se přiznal, byl rád, že už sedí, protože v těch botách se necítí moc pohodlně a trochu ho tlačí. Měl si pořídit boty o číslo větší. “Opravdu ti nevadí, že tady budeme jen tak sedět?“ Podíval se na ni s trochu nejistým pohledem. Opravdu nevěděl, jestli jí to nevadí a nedělá to jenom ze soucitu, aby od něho potom měla pokoj. Ale doufal v tu první možnost. “Klidně můžeme jít dělat něco jiného, až to dopijeme, ale to nechám na tobě. Nechci nic vybírat, protože já vždycky vyberu nějakou činnost, která skoro nikoho nebaví, takže jsem se naučil, že musí vybírat někdo za mě, protože většinou má záživnější nápady, než mám já.“ Po skončení svého monologu se musel nadechnout. Nějak u toho zapomněl dýchat, ale to se mu stává celkem často. Někdy se bojí, že se při mluve udusí, protože se nenadechne. Asi by to nebylo jedno z nejlepších úmrtí, ale s tím člověk už fakt nic nenadělá. Zase pohledem zatěkal na Meg, aby nějak vyčetl z její tváře nějakou reakci na to, co řekl.

“Ano, tak nějak odmalička. Možná ti někdy budu moci zahrát, pokud budeš chtít.“ Usmál se nad tím. Třeba někdy bude mít tu čest a opravdu bude moci zahrát před někým, kdo není z jeho rodiny. Bylo by to jeho poprvé před jiným publikem. Bylo by to zvláštní, ale zase jiná zkušenost. Třeba by se jí to nemuselo líbit, takže by dostal i negativní, ale upřímnou odpověď. “Jo to ti věřím. Tak najdeme něco na sezení a tam si můžeme popovídat. Teď máme asi i více času, než během přednášek, protože se jindy nevidíme. A třeba se i nějak více seznámíme a já budu vědět, jak se před tebou mám vyjadřovat, abys nebyla tak v rozpacích.“ Řekl se širokým úsměvem. Dneska se celý večer jenom usmívá. Neříká, že mu to nějak vadí, je to naopak takové hezké gesto, protože úsměv vždy dokáže zvednout náladu. Začal se rozhlížet po sále a hledal něco mimo rozsah lidí. Podívá se na ni, když ho obeznámí, že něco našla. Podíval se tím směrem, kterým se dívala ona, ale asi byl slepý, protože nic neviděl. Mohl se tam třeba zrovna přesunout nějaký houf a místo zakrýt. “Tak se tam tedy vydejme.“ Oznámil s úsměvem a nechal se jí zavést až na místo, které vybrala.

Sledoval celé to dění okolo jedné náušnice. Možná byla pro ni nějak cenná, ale i tak si to představení mohla odpustit. “Jo, není zač. Rádo se stalo.“ Odpověděl s menším úsměvem na tváři, když si od něho přebírala jím nalezenou věc. Asi se už chystal zase k odchodu na svoje místo, protože bylo vidět, že tady už není potřeba a jeho chvilka hrdiny ustala. Už, už se chtěl otočit, když viděl nějakého kluka procházek a takovým dosti nechutným způsobem vrazil do Grace, která stála před ním. Ještě, že tam stál, jinak by pravděpodobně spadla přímo na nos a na zem, tudíž by si způsobila nemalý trapas, protože by to pravděpodobně každý viděl. Pohled zaměřil na toho kluka, kterého začal propalovat pohledem a čekal, až se vypálí z tohoto místa. To, že mu šlápla na nohu si ani nevšiml. Nějak to nepocítil. “Ne, to je v pohodě. Nic se-“ Nestihl doříct svou větu, protože ona si už to utíkala pryč. Pozvedl nechápavě obočí, než se z toho stihl vzpamatovat. Rozhlédl se kolem sebe, co se to vlastně stalo. Zakroutil hlavou a s dlouhým výdechem se rozešel rychlými kroky za ní. Snad si nebude myslet, že je nějaký stalker, to opravdu není. Procházel davem dál za ní, aby já mohl něco říct, ale moc dobře se mu to nedařilo. Ovšem stále ji měl na očích, protože nerad by ji ztratil ze svého dohledu a zase ji hledal jako před pár minutama. Pomalu, ale jistě se k ní blížil, ale zastavil ho jeden z jeho přátel, že si chtěl popovídat. Chtěl mu říct, že teď nemůže a už ho zasypával otázkami, ale Aaron ho jaksi nevnímal a jenom mu odpovídal jednu a tu samou odpověď, i když to nedávalo zrovna smysl. Raději se rychle vydal dál ve své cestě za dobrodružstvím v davu. Konečně ji zase doháněl. Měl takové štěstí, že ji stihl dohnat dříve, než zmizela venku. Jemně jí za chůze položil ruku na rameno, aby ji mohl zastavit. Poté ji otočil čelem k sobě, aby jí viděl do tváře. “Hej, proč utíkáš? Vždyť jsi nespáchala žádný závažný zločin. Chtěl jsem ti jenom říct, že se nic nestalo. Tohle byla jenom obyčejná nehoda, která se kdykoli může stát i mně nebo komukoli co jsou tady.“ Trochu se usmál, aby viděla, že se opravdu nic neděje. Sice celou tu její reakci předtím nechápal, ale nechtěl to rozebírat dále. “Jen se zhluboka nadechni a dlouze vydechni. Chce to jenom klid.“ Ruku z jejího ramene sundal. Třeba jí to mohlo být nepříjemné. Nerad dělá věci nepříjemné, protože pak končí tím, že jsou nepříjemné i jemu. “Ovšem toho kluka co do tebe vrazil, v klidu nenechám, až ho potkám.“ Zamračil se a trochu naklonil hlavu na stranu.

Pobaveně se usmála, když viděla, jak ty dvě zuří, tedy nejvíce zuřila ta černovláska ze španělské telenovely, asi bude patřit k nějaké top elitě, proto se chová tak, jak se chová. „Nejsem drzá, jen upřímná,“ odvětila a ledabyle pokrčila rameny. Mít ze života peklo, hezká fráze… Cassie ovšem nechávala chladnou. Ono když vám v dětství zemře maminka a poté se brzy musíte zaučit fungovat v domácnosti za ni, i přestože se otec snaží pomáhat ze všech sil, člověk vlastně má ze života peklo. Tedy, ne že by si Cass stěžovala, tátu miluje, ale smrt tak blízké osoby člověka prostě poznamená a nikdy nezmizí. Ale s těmihle husami by se do sentimentů vůbec nepouštěla, proto tohle raději rychle vyžene z hlavy. „Já pozor nedávala, svou chybu přiznala a dokonce se omluvila, jenže pokud vím, pozor jsi mohla dávat i ty a nechci tvrdit, že vaše veličenstvo mělo uhnout, ale třeba mi něco říct, pokud jsi teda dávala pozor ty,“ otočila se na zrzku a na to hezké oslovení dbala, aby v něm znělo dostatek ironie a opovržení holkami, jako je ona, vlastně ony. „Příště si pozor dávat budu, ale na vás, protože už nechci zahazovat další večer s někým, kdo ani není schopný přijmout upřímnou omluvu a radši se snaží člověka přimět se cítit špatně, což je dost ubohé,“ přilévala oheň do nenávisti té černovlásky, ale jí to bylo upřímně ukradené. Kdyby věděla, s kým že má tu čest, byla by snad ještě protivnější, protože co je horší než husa z holčičího spolku? Ano, husa na místě vedoucí. Černovláska z telenovely znovu řekla něco španělsky a Cass se to už rozhodla ignorovat, nerozumí tomu, tak proč se ssnažit. „A budu doufat, že příště natrefím alespoň na rozumnější lidi, pokud se něco stane,“ odvětila zrzce, a ač si všimla toho, že zrzka trochu ubrala, Cass se jejímu příkladu trochu vzpírala a jela dál svou obrannou metodu proti těm dvoum. Znala takové holky, teď se bude tvářit, že už dobrý dobrý a za chvíli na ni znovu vyjede a ještě jí k tomu nějak ztrapní. Být na ně milá? Hah, to určitě ne, ty dvě si to nezaslouží.

Cestou kdy na něj mluvila přemýšlel o tom, co by asi teď dělal kdyby nešli spolu na ples. No možná bylo lepší na to ani nemyslet. Snažil se jí hlavně vnímat aby si nepřipadala, že jednoduše nemá o její slova zájem. Kdyby nešli ale na ples, asi by teď sám samotinký seděl na pokoji na koleji, jedl nějaké dobroty a sledoval seriál nebo četl knihu. Žádný jiný nápad by asi neměl. Navíc tohle dělá často, takže je rád za tuto příležitost být někde na plese. Zrovna společnost moc nemusel, ale mohl doprovázet tuto princeznu na ples, což je úplně sen každého snad, no ne? Vejdou společně na ples, když v tom přijde jeho noční můra. No tak dobře, slovo noční můra je malinko přehnané, ale stejně se toho trochu bojí, už protože dlouuhou dobu netancoval. Avšak malá Angee je odvážná a ukáže svou odvahu. To je prostě Angee a ten Hulk v ní. "No jo vlastně, ty jsi ta nejodvážnější malá potvůrka malá co znám. No ono já jich moc neznám takže.. To je jedno." Zavrtí se smíchem hlavou a chytne si jí opatrně jak má, snažil se na své nohy vůbec nedívat, aby to nevypadalo blbě, ale i on cukl občas pohledem, jestli dělá vše dobře. Kupodivu jim to ale oboum šlo. V jeden moment se oba malinko ťukli hlavou, jelikož oba v tu danou chvíli sledovali své nohy. Jemně jí po tom čele pohladil a omluvně se na ní podíval. "Slibuju že jsem netrénoval jako Neville v Harrym Potterovi. Můžeš mě nazvat.. Přirozeným talentem." Zaculil se pěkně a po písničce si jí něžně přivinul k sobě do objetí, nechtěl ale dlouho stát v tom davu tak si ji za tu drobnou ručku odvedl k baru. Co se týče alkoholu, neholduje mu nějak extra. "Maličká já zrovna alkohol nepiju, nějak v tom nemám ani přehled takže.. Si dej co chceš ty, já si dám jen Colu." Zasmál se nad tim, najednou si vzpomene na to, když byl opilý a domů ho tahala jeho vlastní máma, to byl ten největší trapas co asi měl spojený s mámou.

“To ti nemohu slíbit, ale budu se aspoň trochu snažit, aby se mé Karkulce nic vážného nestalo.“ Obeznámil ji s úšklebkem. Také se podíval na obsah, který se nachází v kelímku, protože si ho nějak nestihl prohlédnout. “Nemám absolutní tušení co v tom je, ale asi to ani nechci vědět. Bude lepší to do sebe kopnout a dělat, že jsi nic nepila.“ Ani ten obsah nějak extra nevoněl. Hluboce se nadechl a kopnul to do sebe. Mírně se mu zvedl žaludek, opravdu to nebylo vůbec dobré a už vůbec nebyl dobrý nápad to do sebe kopnout najednou. “Příště by si měli otestovat barmana, než ho sem pozvou.“ Oklepal se a pohledem namířil na mladíka za pultem. Pohledem také zatěkal na Olivera, který mu zamával. S úsměvem jenom pokýval hlavou na oplátku pozdravu. “Teď mě tak napadá, kdy se dozvím já něco o tvém pozoruhodném životě?“ Zeptal se s širokým úšklebkem a čekal, že by mu mohla něco prozradit.
Když uslyšel, jak někdo volal jeho jméno, okamžitě mu zmizela ta jeho veselá tvář. V jediné co doufal, bylo to, aby tahle osoba na něj nemluvila a většinou, když se někde objevila Nancy, byl tam i problém. Objetí ji nijak neoplácel, snažil se jí co nejvíce ignorovat a dělat, že tady právě v tenhle moment není, ale moc mu to nešlo, když požádala, aby Lacey odešla. Pohledem ji pozoroval až na místo kam odešla. Nechtěl, aby odcházela. Nechtěl tady zůstat sám s tímhle ďáblem. Po očku ji sledoval, kam jde. Když ho objala zezadu, zase jí to neoplácel. Proč by to taky dělal? Moc jí nemusí. Podíval se směrem, kterým ukázala. Překvapilo ho, že tam viděl svou sestru. Čekal by, že bude doma. Chtěl se jí zeptat, o co jí jde, ale už zase putovala prstem po sále dál. Pozvedl překvapeně obočí. Jak o něčem takovém mohla zrovna ona vědět? Taky ho trochu zarazilo, že o tom ještě neví on sám, ale do soukromí své sestry se nějak nebourá. Zarazil se, když její prst zůstal na Oliverovi. Dával si dohromady, jakou to má spojitost, ovšem když řekla, že mu to oba dva tají, tak už si dal dvě a dvě dohromady.  Samozřejmě, že byl naštvaný. Ale ještě víc byl zklamaný. Vypáčil se z jejího objetí a pomalými kroky se vydal směrem k Oliverovi. Opravdu to nečekal. “Olivere?“ Oslovil ho a pohledem zabloudil k Chloe. Ta o tom musela taky vědět. Ani nenechal Olivera nějak zareagovat a už spustil. “Ty víš, že nemám rád takové lidi, jako jsi ty, ale překousl jsem to, že? A víš, že pro Beu chci jenom to nejlepší, že?“ Zeptal se ho s neutrálním výrazem na své tváři. Teď se už opravdu nedokázal udržet a strčil do něho. “Proč jsi to udělal? Víš, že bych zabil každýho, kdo je jako ty a nějak by sáhl na mou sestru! Ale ne, Pan “Oprcám všechny holky tady“ si usmyslel, že ochutná zakázané ovoce a ještě mi to bude tolik měsíců tajit?! Jsem kurva nasranej.“ Vybalil na něj. Věděl, že kolem nich nastalo ticho a všechna pozornost byla zaměřena k nim. “Najdi si jiného otroka, který ti tohle bude snášet. Olivere Charlesi Tonkinsne, žádné MY už neexistuje. Ty už pro mě neexistuješ. A hlavně se nezapomeň jít po tomhle všem s někým vyspat.“ Zakroutil nad tím vším nevěřícně hlavou. Ještě si od nějakého kluka, který tam stál, vzal kelímek a všechen obsah vychrstl Oliverovi do obličeje. Až potom se otočil a vydal se zpátky. Chtěl jít ven. Byl zdrcený, ale ještě něco si musel ujasnit. Ještě došel zpátky za Nancy. Ta poslední slova, které stihl pochytit, než si to šel vyřídit s Oliverem, ho dostala ještě víc. “S tebou jsem taky skončil. Byl bych nejradši, kdybys mi zmizela z očí. Vlastně kdybychom se vůbec nepotkali. Jsi jenom další obyčejná mrcha a ještě k tomu nedokážeš pochopit, že nedostaneš to, co chceš. Nikdy nebudu ten tvůj pojebanej kamarád s výhodama. Stejně o mně ani nic nevíš a mám tě totálně jinde. Kvůli tobě mám zkaženej celej svůj večer. Kvůli tobě se mi rozpadlo přátelství s někým, koho jsem už bral jako rodinu. Kdybys mi to neřekla, možná bych ani nebyl tak nasranej, nepříjemnej a bůh co všechno. Nesnáším tě, nikdy jsem tě neměl rád. Promluv na mě a nebude mi dělat problém ti nějak ublížit. Ani na mě nikdy nemysli, nedýchej v mé blízkosti a nedívej se na mě. Umřela jsi pro mě. Stejně tak jako on. Běžte si spolu podat ruce a běžte se vy i s tím tvým dvojčetem vyprcat někam na záchody a řešte vaše problémy, za které si můžete sami. A laskavě nechte i Lacey na pokoji. Pokud se dozvím, že jí něco děláte, pomlouváte, urážíte, došlápnu si na vás, protože nenechám, aby se někdo navážel do někoho, na kom mi záleží. Končím, sbohem.“ Pozadu od ní vycouval, otočil se a mířil si to ven. Na tváři měl zase ten jeho ignorantský výrat, kterým zakrýval to, že je z toho naprosto zničený. Ještě pohledem zastavil na Lacey. Asi jí tímhle vystoupením zklamal a to neměl vůbec v plánu. Vlastně chtěl, aby byl nějak ten večer kouzelný, byl šťastný, ani neměl pocit, že by ho mohlo něco rozrušit. Bohužel všechno se rozpadlo během jedné chvilky. Věděl, že se na tenhle ples má vykašlat a raději zajet do útulku a tam být s těmi stvořeními, která potřebují útěchu jako právě on sám.