Bylo to docela v pohodě až dokud do něj kvůli někomu nevrazila. Co když mu ublížila? To by si prostě nikdy neodpustila.. Je na tohle hrozná, neublížila by ani mouše, což není jen obrazně řečeno. I tu mouchu jí je líto často zabít, když jí otravně litá po bytě. Rozběhla se se studem pryč od něj, cítila se trapně a tak se snažila rychle se vymotat z toho davu, ale nebylo to jednoduché, většina lidí odmítala uhnout i po slově s dovolením. Jako když jí jednoduše ignorovali, a to jí na rychlosti nepomohlo. Ucítí větší dlaň na svém odhaleném a drobném rameni. Nervozitou se kousne do rtu a na jeho otočení se opravdu otočí. Pohled upřený k zemi, až dokud periferně nezahlédne jeho příjemně vypadající úsměv. Zahleděla se do jeho očí těma svýma krásně modrýma jako nebe.. Nechápe jak je to možné, ale ta konejšivá slova jí dokážou opravdu uklidnit. Nadechne se a zhluboka podle jeho instrukcí vydechne, dokonce si ani nevšimla že se jí dotýká, normálně by asi jančila. Nebo možná ne, on se zdál být víc než normální. "J.. Já se fakt omlouvám. Nechtěla jsem ti ublížit.. Bolí to hodně?" Naráží na jeho nohu, na kterou ještě před chvilkou nechtěně šlápla kvůli jednomu inteligentovi, co do ní nehezky strčil. Zamrká překvapeně, nechápe proč by se o ní takhle měl zajímat aby se to strčení neopakovalo.. Stejně si před ním udělala trapas už jak mu utekla. "To nemusíš. Určitě to znovu neudělá." Pípne k němu tiše a někomu ustoupí aby mohl projít.. Přitom tam měl místa dost, ale ona takova je. Je to její povaha.. "Určitě tu čekáš na nějakou dívku, takže bych asi měla jít domů, než tu někomu znovu ublížím.." A tak už se hodlala opět k odchodu..

Podíval se s menším pobavením na svou nohu. “Ani jsem nepocítil, že bys na ni stoupla. Vlastně bych to ani nevěděl, kdybys to neřekla.“ Zasmál se a podíval se na ni. Vypadá to, že je možná už trochu uklidněná. “A neomlouvej se pořád tolik. Někdo by toho jednou mohl využít.“ Mrkl na ni. Všiml se jejího překvapení o tom, že by si mohl došlápnout na toho mladíka. “Řekněme, že prostě nemám rád takové lidi.“ Pokrčil nevinně rameny a rozhlédl se po sále. Už ho neviděl. Sám nevěděl, jak by si na něj došlápl. Možná by mu jenom něco řekl, ale nepraštil by ho. Mlátil by jenom tehdy, kdyby viděl týrání zvířete. Jenom, aby si člověk vyzkoušel jaké to je být v kůži toho bezbranného a nevinného stvoření, které se nás bojí ještě více než my jeho. Tentokrát zamrkal on překvapeně. On a čekat na holku? Zrovna on? “Myslíš, že čekám na holku, kterou jsem nepozval, protože jsem tak líný, že se potloukám jenom ve spolku blízko své postele a na veterině?“ Zeptal se pobaveně. “No dobře, možná si občas zajdu na procházku.“ Dodá, aby nevypadal jako líné prase. Složil si ruce na hrudi a změřil si ji pohledem. “A proč ty utíkáš? Utíkáš snad od svého doprovodu?“ Optal se zvědavě. To mu trochu nesedělo. Přeci by jen tak neutekla z plesu, kdyby tady měla nějaký doprovod. Rozhodně jí někdo musel pozvat, protože.. Prostě proto.

Možná že ji trochu potěšilo, že kdyby to neřekla, tak to vůbec necítí. Jednoduše byla ráda že mu neublížila. Měl v podstatě pravdu o její milosti a omlouvaní se. To slyšela od rodiny opravdu nespočetně krát, jelikož i oni to na ní vidí. Začíná v podstatě i chápat, že mají pravdu. Je tolik lidí, co dokáže nehezky někomu ublížit. Bylo jí téhle lidí dokonce i líto, ale protože si neuvědomovali, že kdykolic může někdo ublížit jim. Při jeho slovech naznačující to, že je líné prase se musí malinko zasmát, prostě to znělo vtipně. "Tak třeba máš nějakou imaginární, ještě jsen nikoho takového nepoznala, ale asj by bylo fajn někoho takového znát, řekla bych.. Nebo možná i ne. Já nevím." Ono pro ní je hodně vůbec někoho znát a ne stydět se třeba pozdravit, to je pro ní taky oříšek. Vypadá jako slečna co může mít kluka na kterého si ukáže, ale to není Grace. Nikdy nebyla a ani nebude.. Nad jeho otázkou si nejistě preslapne. "Já.. Já nemam doprovod, nikdo mě ani nepozval, ale matka mi poslala šaty a byla by smutná kdybych nešla.. A utíkala jsem protože.. Jsem se bála že jsem ti udělala ostudu.." Začervenala sw malinko.. Takhle dlouho s klukem nemluvila, no ono vlastně a nikym tak proto se takhle styděla..

*Pokud by se rozhodli spolu nejít tak by Angela asi zůstala doma zakrytá v dekách na gauči a nebo by to riskla a na ples by šla sama. Možná by jí to připadala trošku nevhodné přijít bez doprovodu, ale nějak by to překousla a zkusila to. I když by pravděpodobně zůstala na tom gauči s horkou čokoládou v jejím oblíbeném puntíkovaném hrníčku. Přeci jen ale byla ráda, že se rozhodla jít s Waltrem a neposlat ho někam pryč, což by určitě ani kdyby chtěla neudělala.  Byla ta osoba, která radši půjde někam kam by nechtěla než aby někoho odmítla. Jí osobně moc tanec nevadil a proto s přesvědčovacím úsměvem zatahá Waltera za ruce a poté s ním začne tančit. Svou ruku vloží do té jeho čímž jde jasně najevo, že její ruka je strašně drobounká a druhou ruku položí na jeho rameno. S úsměvem na rtech s ním tančí a tenhle moment si naprosto užívá. * Malá odvážná potvůrka, to jsem celá já. * Zasměje se společně s ním. Občas se dívá na své nohy nebo na jejich propletené ruce, ale jinak se snaží dívat se mu do očí. Jak zvedala hlavu tak v ten moment zvedal hlavu i Walter a tak přišlo nevyhnutelné. Ťukli se hlavami o sebe a Angela skrčí nos a podívá se na Waltera. *Je to dobrý. *Pokývá hlavou v souhlasu, že je v pořádku a na jejich rtech se znovu objevil úsměv.*  Dobře.. přirozený talente. *Mile se na něho usměje, vlastně tak jako vždy. Obejme ho rukou kolem pasu, no nakonec ho chytne za ruku a nechá se vést k baru. * Dám si s tebou. Taky zrovna moc alkohol nepiju, takže zůstanu při nějakém perlivém sladkém nápoji, i když punč bych si dát mohla. *Podívá se na něho s cukajícími koutky, ale přesto se rozhodne dát si nějaký ten sladší perlivý nápoj, jelikož jak už jsem zmínila, ona alkohol moc v lásce nemá. Vlastně ani neví jak nějaký ten alkohol chutná, jelikož snad nikdy žádný neochutnala.*

Zoey věděla že na ples půjde, i kdyby její přítel měl být akorát tak alkohol. Je jí to jedno, určitě tam někoho okouzlí, už díky tomu jaké má slušivé šaty. Ráno si dala sprchu a jednoduše si lenošila a nějak odpoledne začaly její přípravy. Nehodlala se s tím srcat zas tak moc, není to její narozeninová oslava, ani na tu by se až tak nepřipravovala.. No, to asi ano, ale nezvala by moc lidí. Ten den by si užila v útulku se psy, jelikož ksou to ti nejvěrnější co asi tak má. Své mokré vlasy si vyfénovala a to bylo tak vše co s nimi dělala, dala si je hezky na stranu a navlekla se do černých krajkových šatů vypadajíc na ní opravdu přitažlivě.. (Odkaz)No prostě je v tom sexy, co na to více říct. Nezapomene na trochu makeupu, zvýrazní si hlavně rty tmavě vínovou a matnou rtěnkou. Furt to tam upravuje jako perfekcionistka, ačkoliv to je asi jen na tohle. Nazuje se do vysokých podpatků, vezme si psaníčko a ještě se prohlédne v zrcadle. Zhluboka se nadechne a s úsměvem té klasické mrchy se vydá rovnou k sálu, samozřejmě taxíkem. Chodit se jí dnes nechce, není důvod, dnes si dovolí trochu luxusu.. No v rámci možností, samozřejmě. Nedá se říct že taxík je nějaká limuzína, avšak stačí to ne? Své ledově zbarvené oči upírala na lampy lemující silnici. Byla z toho sledování úplně v transu, až jí nakonec řídit z toho hlubokého přemýšlení vyrušil, ona zaplatila a nakonec vystrčila své krásné dlouhé nohy z auta a vylezla ven. Zhluboka se nadechne a ladně se vydá až k budově. Cestou potká pár lidí ohlížející se za ní, ale ona je má silně na háku. Chytne si sukni při stoupání do těch pár schodů, ale zaslechne ránu, jako když kdosi inteligentní nebo možná opilý a do něčeho narazil. Ohlédla se na toho, kdo vyrušil tu její dokonalou chůzi. Prohlédla si ho a už podle postavení ho dokázala poznat, ale chvíli ho pro jistotu jen tak pozoruje. Netrvá však dlouho kdy jí dojde, že se doopravdy jedná o Olivera, tentokrát dosti naštvaného, a jakože vážně. Tak ho ještě asi neviděla.. Pomalu sestoupila k němu a dotkla se jeho ramene, co bylo promočené od jakého si punče, ušklíbne se nad tím nespokojeně a oklepe si ruku. Nu stejně ji tam nechá a starostlivě ho sleduje. "Olivere? C-co se ti stalo?" Předstoupí před něj a opět si nemůže pomoci a prohlédne si ho. Jeho výraz ve tváři neznala, tolik smutku a naštvanosti najednou. Ohlédne se kolem zda-li se právě nerval a není tu někdo, kdo by dal omylem do nosu jí. Zdál se vzduch čistý, mohla se věnovat opět jemu.

No jo, malá potvůrka. To je doopravdy ona, ale on je rád za to jak ho občas pozlobila, měl pak totiž možnost jí to vrátit a třeba ji lechtat, no a to mu dalo možnost vidět ten jeji krásný smích ve tváři a ještě lépe ho chvilku poslouchat. Díky bohu že bouchnutí do hlavinky si vzala s úsměvem a extra jí to nebolelo, to by byl schopen jí teď hned vzít domů v náručí a starat se o tu její chytrou hlavinku. Odvede si ji k baru, u kterého si mimochodem nedají žádný alkoholicky nápoj, ale on to při odchodu potom určitě navrhne, aby si dali jeden panák na to že to spolu zvládli, ale nebude jí nutit, to on nikdy nedělá. Chce aby tahle princezna byla neustále v klidu a nebyla z ničeho nervózní. Při slově punč de jeho obličej zkroutí do znechucené grimasy. Na slovo punč má reakci dosti výstižnou, nikdy mu to totiž nechutnalo, tak se tomu i vyhne. "Dej si cokoliv ty sama budeš chtít, já si pak dám třeba panak než půjdeme, aby se neřeklo že nemám ani jednu jedninu promile." Zasměje se tomu pěkně, pohladil jí hezky po vlasech a na kratičký moment ji jen tak pozoroval. Najednou si uvědomí, jaké má neskutečné štěstí že jí vlastně poznal. Cuknou mu koutky rtů fo úsměvu, přitáhne jí k sobě do objetí a zavře oči. On je občas hroznej mazel, ale zatím to měl možnost ocenit možná tak jeji pes. "Já snad nebudu chtít od tebe dneska ani odejít. To je hrůza." Povzdychne si. Přišlo mu že měla rozkošnější kukuč než občas jeji malý pejsek Marlene.

Keď ho počula povedať tie slová, ktoré sa ho chcela vlastne spýtať, jej tvár sa hneď rozjasnila. Takto sa tvárila vždy len pri kvetoch, keď mohla byť pri nich. Potešilo ju to, hrozne by ho chcela počuť hrať. A hlavne, nemusela sa ho to spýtať, takže sa aspoň nijak nestrápnila. Nikdy ho hrať nepočula ale nejak verila tomu, že je proste skvelý. "N-naozaj by si mi zahral? To by bolo skvelé! Vždy ma fascinovali ľudia, ktorí hrali na g-gi-gitaru alebo nejaké iné hudobné n-nástroje." Trochu ju to aj desilo ako keby jej čítal myšlienky a povedal to čo chcela počuť. Nakoniec ale len usúdila, že Lawrence je len veľmi milý, preto to navrhol. "To bude hlavne m-moja vina. Venujem sa skoro stále škole a potom čo mi zostane tak som v k-kvetinárstve kde brigádujem. Dokonca nemám ani čas na môjho b-brata." Na malú chvíľu zosmutnie než sa jej na tvári znovu objaví úsmev. "N-nie, nie! To nemusíš. Buď takýto, hovor čo len chceš. J-ja si len musím zvyknúť. Keď som bola mladšia, tak som sa d-do-dokonca hanbila tak, že som sa prste otočila a odišla. Teraz len k-koktám." A aj to jej vadí, dúfa, že sa jej podarí aspoň niekedy, že pri Lawrencovi koktať nebude. Spokojne ale zamierila na miesto, ktoré si tak vyhliadla. Po ceste sa otočila či ho uvidí za sebou, na čo sa spokojne zatvárila, keď ho tam naozaj uvidela. "Dúfam, že ti to tu nevadí. Ja len nie som veľmi rada, keď je okolo mňa veľa ľ-ľudí." Pozrie sa na neho, pričom sa tam posadí a napije sa. Ak by si chcel nakoniec sadnúť niekam úplne inam, tak by išla s ním, o tom žiadna ale medzi ľuďmi by sa naozaj príjemne necítila. Hlavne medzi tými, ktorých vôbec nepoznala.

*Bouchnutí hlavy si nevykládala nějak špatně, vlastně to ani nebolelo takže neměla důvod být nějak naštvaná, přeci jen to byla chyba jich obou a tak to brala spíše s úsměvem než s naštvanou tváří.  V jeho přítomnosti se nejde mračit, vždy když ho vidí tak se  vždy musí celá rozzářit a usmívat se. Měl prostě na ní takový vliv. Jakmile došli k baru tak se podívá kolem sebe. Nikdy moc alkoholu neholdovala, nikdy snad ani žádný nepila. Vlastně ona ani neví, jak se takový alkohol pozná a nebo jak vypadá. Nikdy neměla zapotřebí nějaký ochutnat jako ostatní v jejím věku, vážně jí to nelákalo a jak se tak zdálo, tak to nelákalo ani samotného Waltera. Takže se dalo říct, že další věc měli ti dva společnou. Ona mohla tak maximálně punč, ale dneska ho vynechá a spíše si dá něco jiného, nealkoholického. * Panáka? To aby ti to potom nezachutnalo a já tě netáhla celou cestu sama domů. * Řekne se smíchem nad představou, že by to Walter vážně takhle přehnal a ona ho musela prázdnými ulicemi táhnout k sobě domů, aby se z toho aspoň trochu vyspal. Zábavná představa, sice asi neuskutečnitelná ale zábavná. Všimla si jak jí pozoroval, ale nijak jí to nevadilo, možná jí to jen vehnalo červenější barvu do tváří. Přitáhnutí do jeho náruče nijak nečekala a tak trošku zakopla ale naštěstí to ustála a tak dala své ruce kolem Walterova pasu, kde si je vzadu propojila čímž si ho přitiskla možná ještě blíže k sobě. Ani ho nechtěla pustit jak jí u něj bylo příjemně. Byla by lež říct, že si tenhle moment neužívala, protože si ho užívala jak jen mohla.* Tak neodcházej.* Zašeptá do jeho hrudi s cukajícími koutky úst. *

“Opravdu ne? Tak pokud nevíš, tak mi bude velkou ctí, aby ses rozhodla, jestli je dobré znát někoho takového, jako jsem já.“ Roztáhl ruce do stran od sebe a široce se usmál. Ať se na něho teď dívá kdokoli, musí si říkat, že je nějak psychicky nemocný. Není, jen je krapet šílený. Vadí to snad někomu? Určitě ne. Když ruce stáhl zpátky k tělu, překvapeně pozvedl obočí. Opravdu nikdo? Podivuhodné, takové zvláštní až je to překvapující. No, možná kolem toho dělá moc velké divadlo, ale to nikdo nemusí řešit. “Jak by se to mamka dozvěděla, že jsi nešla? Jakože, pokud s tebou nebydlí, tak by se to nijak nedozvěděla, ne? Pokud ti ovšem do nich nedala nějakou skrytou kamerku a právě nesleduje náš rozhovor.“ Zasmál se nad tou představou. Možná je její mamka skrytý tajný agent a opravdu je teď nějak sleduje. Bylo by to dost šílené. Ukázal na sebe a v očích mu zablýskla nechápavá otázka. “Mně? Neudělala jsi mi ostudu. Jak jsem řekl, byla to nehoda, která by se mohla stát každému. A věř mi. Nejsem nijak populární, abych si způsobil takový trapas, kterému by se všichni smáli.“ Snažil se jí zase trochu uklidnit. Přišlo mu, že je na sebe trochu tvrdá. Možná trochu víc. Sice ji neznal, ale začal mít i starosti.

Přikývl na to, že to myslí opravdu vážně. Udělá to opravdu rád a problém mu to vážně nedělá. Sice neví kdy a kde, ale to ovšem nevadí. Pozvedl překvapeně obočí nad tím, že si to dávala za vinu. “Nedávej si to za vinu. Rozhodně to není tvoje vina, protože se hodně snažíš, abys byla dobrá studentka, a to opravdu není špatně a taky nemůžeš za to, že děláš to, co tě baví. Tvůj bratr určitě je také za tebe moc rád.“ Usmál se tím svým upřímným úsměvem, který má taky na tváři každou chvilku. Trochu se zasmál, když řekla, jak moc byla stydlivá jako malá. Byl rád, že jí to nezůstalo doteď, jinak by asi běžel za ní a snažil se jí nějak uklidnit, že není žádný úchyl, kterého by se měla bát a utíkat od něho pryč. Když tak šel za ní, všímal se dění okolo nich. Toho všeho co se tam dělo a dokonce se zaměřil i na menší hlouček, který se tam udělal. Sice neviděl co se tam zrovna dělo, ale pravděpodobně se jen dva opilí studenti začali prát. Pokrčil nad tím rameny a pokračoval dál. “Ne, ne. Opravdu mi to nevadí a respektuji to. Taky mi není moc příjemné být v davu lidí, abych se přiznal.“ Nevinně se zatvářil. Posadil se naproti ní a svůj kelímek položil na stůl před sebe. Byl rád, že už sedí. Nohy ho tak bolely, protože mu na ně někdo několikrát šlápl a ani se neomluvil. Ale sám to nějak neřešil. Taky pošlapal několik lidí. V takovém množství lidí se tady nedá bezpečně pohybovat.