Překvapeně pozvedl obočí nad tou položenou otázkou. “No, já sám ani nevím. Je pravda, že je to moc okaté a někdy mi přijde, že chce jen dotyčný pozornost. Proto vyvolává takové konflikty na veřejnosti. Někdy mi to dokonce připomíná i španělskou telenovelu, protože se do toho připojí dalších několik lidí, kteří s tím nemají ani nic společného. A hlavně mi přijde i absurdní jak někteří řeší své problémy přes klávesnici. To mi taky přijde, že je to méně vážné než z očí do očí. “ Pokrčil nad tím bezvýznamně rameny. Ani ho nenapadlo se zamyslet nad tím, jak by se k tomu stavěl. Ale logicky by to řešil v soukromí a nezatahoval do toho ostatní. Jenom v tom případě, kdyby se jich to týkalo taky. Vykulil na ni překvapeně oči. “To vážně? Teda, já nepoznal, že bys byla nějak nervózní. Ale to jsi opravdu nikdy nešla na žádný ples s někým jiným? Jakože, ani na střední pokud tam nějaké byly? Je sice pravda, že tohle je můj úplně první ples a na žádném jiném jsem nebyl a ty aspoň s mámou, ale. Chápeš jak to myslím, ne?“ Musel se utnout, jinak by se vyptával ještě dál a to jí nemuselo být zrovna příjemné. Možná už tímhle jí to mohlo být nějak nepříjemné. Jen doufal, že jí to nějak neurazí a nebude si to brát nějak osobně. To by nechtěl, aby se to mezi nimi nějak pokazilo. “Jsem hrozně ukecaný, promiň mi to,“ Podrbal se na zátylku. Třeba jí opravdu mohlo vadit, že je takhle ukecaný a na jejich příští setkání donese roubík, který mu narve do pusy. Určitě jí musel vykecat díru do hlavy. “Mám volno do konce tohoto týdne. Sice jsem za to rád, ale nevím, co budu během toho volna dělat. Asi budu sedět, koukat na filmy a pít čaj. Jinak to nevidím.“ Nevinně se nad tím zasmál. Byla pravda, že opravdu neví, co bude dělat. Raději by byl v práci, ale když má to volno. Dokonce mu bylo řečeno, ať se tam do konce volna neukazuje. Pracně si ho zasloužil a byl tam taky pečený vařený. Ale teď dost o něm a jeho maličkostech. “Abych nemluvil jenom já. Jaké to vůbec bylo v tom Amstru? Užila sis to tam? Našlas tam nějaká dobrá místa na fotky? Možná i nějaké známosti?“ Popíchl ji s menším úšklebkem. Doufal, že se tam měla dobře. Třeba přišel o dost zábavy. Nebo třeba nepřišel.  Byla pravda, že ta jeho nervozita z něho už tak nějak spadla a nevracela se a za to byl opravdu rád. Vlastně byl rád, že celý dnešní večer mohl strávit s ní.

Při zmínce šedá myška a to, že její obličej se zamračil a zavrtěl nesouhlasně hlavou. Rozhodně se k tomu už víc nevyjadřoval, jen se smál a smál od svého mírně zkaženého srdíčka. Uchechtl se nad tím, jak se venku hluboce nadechla. Byla pravda, že tam uvnitř byl děsný vzduch a opravdu se tam pomalu nedalo dýchat. Až tak špatné to tam bylo, že museli opustit toto místo. A vlastně mu to ani nevadilo. Věděl, že tady venku spolu zažijí naprosto zajímavé dobrodružství. Podíval se na ni s úšklebkem na tváři, když ho tak jemně poplácala. Kdyby se tolik nesmál, možná by oběma vydržela ta vážná tvář. Bohužel ta nikdy moc dlouho nevydrží. “Vážné téma? Tak to se nesmíš moc smát, pokud to je vážné téma.“ Rýpnul si trochu se s úšklebkem na své tváři. I on se všiml, že se trochu ochladilo. Trochu víc, než když šel sem. Podíval se na ni trochu zamyšleně. Díval se na, ni jak zkřížila své ruce na hrudi. Sundal si své sako a přehodil jí ho přes ramena. Nebyla mu zima, bylo mu poměrně teplo. “Pokud bys nastydla, tvoje mamka by tě chytla rychleji a to oba nechceme.“ Ušklíbl se a prstem ji šťouchl do ramene. “Myslíš mě? Jako mě, toho co jenom chytá náušnice? Tak toho pojmenovali tak obyčejným jménem, jakým jen šlo. Jsem prý nějakej Aaron.“ Poklonil se naoko vznešeně. Samozřejmě nijak vznešený nebyl, to by se možná i choval jinak a na této škole by nikdy nebyl. To by ho i rodiče poslali na nějakou drahou, známou školu. Musel by se učit, chodit na různé čajové dýchánky, mít dobré známky kvůli studiu a určitě by byl donucen jít do nějakého kroužku. Už teď to pro něho byla noční můra, protože tady se mu líbilo. Líbil se mu život takový, jaký ho měl. Nechce ho nějak měnit a tančit jak někdo píská. To rozhodně není jeho vysněný život. Raději bude na vlastní volné noze a bude si dělat, co chce, kdy chce a jak chce. “A teď se zeptám já. Jak se jmenuješ, ty šedá myško? Protože určitě máš nějaké skvělé jméno, které se pro tuhle malou šedou myšku nehodí.“ Nadhodil zvědavý pohled. Rozhodně neměl v plánu ji říkat tak, jak se ona nazvala. Nějak se mu už od toho poslechu tato přezdívka zprotivila a to se moc často nestává. Kdyby to byl někdo jiný, asi by mu říkal jakkoli. Ovšem u ní? Neměl to v úmyslu. Možná jí i vymyslí nějakou vlastní, která by se mu líbila. A toho by si i měla vážit, protože přezdívky normálně nevymýšlí.

*Na jeho slova nic neříká jen souhlasně kývá hlavou. Neměla k tomu co dodat. Až se s Rose potká tak bude prostě taková jaká je! Možná o něco víc hodnější a přívětivější, jelikož nechceme přeci aby Rose od ní hned neutekla. Už jen z toho důvodu, že to určitě bude nová přítelkyně jejího bratra, která také poté může být jeho snoubenka a manželka.. ale to už jsou detaily ke kterým se ještě nedostali. Byla tak ráda, že si konečně někoho David našel, i když je to teprve s nimi na začátku. Má radost jak za Davida tak samozřejmě i za tu dívku Rose. Už jim v hlavě tvořila nějaké společné jméno jako třeba Darose, Ravid a nebo třeba Dose. Ano, bude ji říkat Dose! No, pořád byla překvapena tím, že existuje někdo stydlivější než je sám David. To snad nebylo ani možné, ale její parťák Charlie ji vyvedl hned z omylu a řekl, že Rose je ještě stydlivější než její bratr. Usměje se na něho při jeho slovech. To teda má. Vážně se těšila a už čekala jenom na moment až jí někde odchytne,což může být i dneska tady na plese, pokud jí neutečou někam pryč. Při otázce pro Charlieho ohledně toho jakou má auru se na něho dívala s mírně nakloněnou hlavou.* No vidíš jak mě znáš! To jsem prostě celá já.* Se širokým úsměvem pokrčila rameny. Mohla tušit, že tohle řekne. Přeci jen ona sama o sobě věděla dost dobře jak na ostatní působí a byla s tím co nejvíce spokojená. Jestli byste se jí zeptali na otázku, jestli je spokojena sama se sebou tak by odpověď zněla- ano. I když takové pochybovačné ano. Přeci jen měla na sobě co dolaďovat, ale sama sobě se líbila a je přeci taková nutnost mít nejdříve rád sám sebe, nebo ne?* No, to teda ber!* Kývne na něho a myslela to vážně. Tentokrát si z něho legraci nedělala, jak to má občas ve zvyku.* Tak to je teda dobrý doprovod, úplně ti to závidím.* Mrkla na něho a následně na to se zasmála. Už si úplně představila jak by Charlie flirtoval s nějakou profesorkou. To už by rovnou mohla jít Isabelle za školníkem- to samozřejmě nepřipadá v úvahu! * Věděla jsem, že mě v tom nenecháš.* Hravě prohodí další poznámku a mrkne na něho. Následně na to ho chytne za ruku a začne ho tahat k baru, kde odloží svůj kelímek.* Viděla bych to na vodku, nebo na něco podobného.* Zakroutí hlavou a mávne na barmana na znamení aby jim donesl panáka vodky. Panáka přišoupla i k Charliemu a mrkla na něho.* Tak na nás a samozřejmě na Davida s Rose.* Řekla a už do sebe kopla panáka. Nechtěla se zřídit, to vážně ne. Ona měla vždy limit, který překročit prostě nehodlala. Ona sice na alkohol byla, ale vždy se uměla ovládat, aby neskončila někde opilá na zemi. **

“Samozřejmě, že mám pravdu.“ Poplácal se sebejistě po rameni, ale neměl to být náznak, že je něco víc. To rozhodně ne, ale myslel to v tom dobrém. Trochu se vylekal, když ji viděl celou červenou. Nějak se mu taky podařilo zpanikařit. “Promiň, promiň. Udělal jsem něco špatně? Pokud jo, tak to řekni. Příště to neudělám. Nebo byla moje ruka moc zpocená? Ježiši moc se ti opravdu omlouvám.“ Vysoukal ze sebe a rychle do sebe kopnul punč. “Já si jenom odskočím a hned se vratím.“ Ujistil ji s trochu nervózním úsměvem na tváři. Zvedl se a rychlým krokem si to zamířil někam ke stolu, kde by měl být. V duchu se proklínal a nadával. Věděl, že by jí to mohlo rozhodit a stejně to udělá. Zhluboka se nadechl a zase vydechl. Nalil si do kelímku punč, který pomalu mizel a vrátil se zpátky za Teddy. Opatrně si zase sedl a jak byl v panice, bál se navázat jakýkoli oční kontakt. Asi se bál, že by ji zase mohl přivést do rozpaků a to byl už měl radost z toho, že tolik nekoktá. No, asi to nějak zakřikl nebo ho někdo nemá rád. Je mu jasné, že to pokazil sám a rozhodně nechce, aby se z toho cítila nějak špatně. To rozhodně ne! To on by se měl cítit nějak špatně, že ji zase uvedl do velkých rozpaků. Dokonce ani neví, jak by ji z nich měk zase vyvést.

Nečakala, že bude takto reagovať už len z toho dôvodu, že sa poznala a väčšinou takto proste nereagovala. Netušila čo sa to s ňou deje, možno to je práve kvôli nemu. Mykne jej kútikmi ale viac už na to nepovie. Bola zvedavá. Mohol povedať, že to spraví ale či to tak aj bude, to ju teda dosť zaujímalo. Aj keď je pravda, že vyzeral na niekoho kto by bol schopný to urobiť. Nechá sa proste prekvapiť. Zamyslí sa, pričom nakloní hlavu mierne do strany, než sa usmeje a prikývne. „To nie je až taký zlý nápad. Vlastne je dosť dobrý. Fajn. Ak sa naozaj na tie lekcie prihlásiš, môžeš so mnou počítať.“ Nebolo by to až tak zlé. Ani by jej nevadilo, že by s ním trávila viac času než by bolo normálne. Možno by sa jej ho podarilo spoznať ešte viac, za to by bola naozaj rada. „Dobre, dobre, ako povieš. Bude po tvojom.“ Zasmeje sa, na čo rovno zodvihne ruky do vzduchu v znamení, že sa vzdáva. Ruky potom zloží zase ku telu. Ešte uvidí či bude naozaj po ňom, niekedy si možno z neho spraví zábavu ale to sa ešte uvidí. „Buď za to naozaj rád. Keď som Emily ešte nepoznala tak som ju nazvala Esther. Ani neviem ako mi to napadlo.“ Zavrtí hlavou nad tou spomienkou, ale trochu sa aj usmeje. Nazvala ju vlastne všelijak, nakoniec ju tak volala aj zo srandy, keďže jej to až tak ani nevadilo. „Možno. Len stále premýšľam, čo to mohlo byť.“ Mykne jej kútikom a prezrie si ho od hlavy až po päty, než sa zase vráti k jeho tvári. Prikývne na jeho ďalšie slová, bola naozaj len zvedavá. A hlavne, bol to Noahov priateľ, podľa nej by sa mala nejak zaujímať o jeho priateľov ak s Noahom bude tráviť čas. Nadvihne obočie, keď začuje alebo, preto čaká čo povie ďalej. A to ju teda poriadne prekvapí, čo vidno aj na jej tvári. Pohľad jej padne na miesto, ktoré Noah spomínal, než sa mu zase pozrie do tváre. „Ty by si si sa išiel odfotiť? Dobrovoľne? Vieš, že sa mi to trochu nechce ani veriť?“ Bolo by to milé, to musela uznať. A hlavne, mala by s ním fotku, to musela predsa využiť. Jasné, že by tam išla ale nebude ho nútiť ak by to naozaj nechcel, taká nebola.

Bol rád, že ho konečne niekto chápe. Jasné, Charlieho aj Izzy mal rád ale oni dvaja boli úplne rovnakí. Sebavedomí a nikdy neboli v rozpakoch alebo aspoň o tom nevedel. Ani si ich tak vlastne nevedel predstaviť, hrozná predstava. Zasmeje sa jej reakcii, teda nie, že by sa jej nejak vysmieval, skôr ho to pobavilo. Bola naozaj roztomilá. „To by som si nikdy nedovolil.“ Myslel to vážne, nedovolil by si to k nikomu, hlavne nie k nej. Proste to z neho len tak vyšlo. To sa mu niekedy stávalo, skôr povedal než myslel. Našťastie sa ešte nikdy nestalo, že by povedal niečo zlé. Červená bola stále čo ho prinútilo k úsmevu. „Snažím sa. Ale až tak dobre mi to nejde.“ Zasmeje sa a pokrčí nad tým ramenami. Nebol proste taký, možno preto mu to išlo horšie než práve jeho priateľovi. „Je to v poriadku, ver mi. Si taká, nemôžeš za to. A vôbec to nevadí. A komu áno, tak je to.. proste idiot.“ Ona predsa nemohla za to aká bola, každý bol nejaký. A tí, ktorí sa jej smiali alebo hovorili, že je divná.. ugh ako takých ľudí nemal rád. Im by sa predsa tiež nepáčilo, keby sa im niekto vysmieval alebo hovoril o tom akí sú divní. Tentoraz asi bude na Rose dávať pozor aby sa nič také nestalo, nechce aby to zažívala, určite to bolo nepríjemné. Spokojne sa oprie keď sa posadí, svoju pozornosť ale presunie na Rose, už len preto, že sú tu ako tak spolu a.. proste vyzerala naozaj nádherne, nemohol z nej proste odtrhnúť oči. Zamyslí sa nad jej ponukou ale nakoniec prikývne. „Tak fajn, to znie dobre.“ Čakal čo mu povie ako prvé, pritom premýšľal čo za veci jej povie. „Študujem to isté len o rok vyššie. Hmm.. hrám na bicie a gitaru.“ Bol na to hrdý, pretože sa to naučil sám ani nepotreboval nejakého učiteľa aby ho to naučil. K tomu aj spieval ale to nehovoril len tak niekomu, vedeli to len jeho blízky ako rodina či Charlie. Bol si ale istý, že Rose to povie tiež, proste to nejak tušil.

Zasmeje sa potichu, pričom nad ním zavrtí hlavou. Bolo to milé aj vtipné zároveň. Ani si nepamätala na to, že by sa toľko smiala či usmievala. Áno pri bratovi možno ale pri nikom inom sa to nestalo, zatiaľ iba pri ňom. Hneď sa ale smiať prestane, preto je z toho dotyku v poriadnych rozpakoch. Nie je to jeho vina, to určite nie, len je to dosť veľký nezvyk, nie že by jej to bolo nepríjemné. Z toho aká je nervózna ani nestihne nič povedať a on už odchádza so slovami, že si odskočí. Len prikývne, pričom hlavu hneď sklopí k zemi. Povzdychne si a rukou si prejde po tvári. „Výborne, Theodora. Vážne skvelo. To sa ti podarilo. Vystraš ho, že sa s tebou prestane rozprávať.“ Zamrmle potichu, pohľad ho má ale stále sklopený k zemi až kým sa Lawrence nevráti späť ku nej. Zhlboka sa nadýchne než sa ozve. „Lawrence.. ne-nechcem aby.. si sa obviňoval. To len.. ja nie som zvyknutá byť t-takto v kontakte s inými ľ-ľu-ľuďmi. Iba s mojim bratom. A-a-a proste nie som zvyknutá.“ Dopovie ale s pohľadom znova do zeme. Cíti sa hrozne trápne čo je s nervozitou hrozna kombinácia. Dúfa, že sa nebude z toho obviňovať, to nechce, pretože jeho vina to teda nebola, iba jej a cíti sa z toho naozaj zle. Vezme si do rúk punč, ktorý už dopije a rovno sa aj postaví. "Uhm.. p-pôjdem ho vyhodiť." Povie potichu, rovno sa ale otočí a zamieri ku košu, ktorý tam je. Nervózne sa pozrie naokolo či nie je pri jej blízkosti veľa ľudí. Kelímok vyhodí a pohľad presunie k stolu kde bol predtým aj Lawrence a to k stolu s punčom. Tam ale nezamieri aj keby chcela, ide zase na miesto k Lawrencovi kde sa aj rovno posadí na miesto kde predtým sedela.