A přesně to ‘debile’, které ze slečny ještě stihne vypadnout, než se ztratí v sále, patří přesně mezi ty jeho ne zrovna oblíbená oslovení, o kterých jí předtím říkal. Je celkem vtipné, že to však slýchává docela často, především tedy když od něj holky takto odcházejí. Ve většině případů to ale bývá až poté, co se mu povede je natáhnout do postele a poté je z ní zase vykopnout, což se mu u zrovna u této dívčiny nepodařilo. Holt dneska se do černého očividně netrefil, když si vybíral, čímž akorát zbytečně ztratil čas, což ho štve asi nejvíc. Nechce jí už věnovat ani sekundu, a proto ten její výkřik raději odignoruje, nehledě nato, že ho dobře slyšel. Přeci jen poslední, o co by stál, by byla ještě nějaká takováhle scéna. Proto se raději rychle prokouše skrz dav zpátky do sálu, aniž by si všiml, že zatímco od sebe odstrkuje všechny ty lidi, omylem šťouchne i do Evelyn, o níž popravdě ani nevěděl, že tu je. Kdyby věděl, mohl by tak trávit čas s ní a ne s někým, kdo ho o ten čas akorát zbytečně připraví. A ještě k tomu přidá tu facku, takové ponížení… Za cílem utlumit v sobě ten vztek, nebo ještě lépe na něj úplně zapomenout, do sebe rychle hodí danou tekutinu ve svém kelímku. Jakmile ho přejde ten kašel, pročistí si hlasivky a po hrudi, do které se praštil, si přejede rukou, zatímco se zády opírá o pult a do podlahy propaluje zrakem pomyslnou díru. Vtom však zaslechne dívčí hlas, a jelikož ihned nezaznamená, komu patří, jedovatým pohledem probodne i nově příchozí slečnu, která se ukáže být pro něj velmi známou. Po jejích slovech se ironicky uchechtne a i přes fakt, že ho ještě pálí hrdlo z předchozího “loku”, z kelímku znovu upije, skoro jakoby chtěl znovu nahodit ten svůj namachrovaný image. „Pokud vim, tak ti to doteď nevadilo, bejb.“ Lehce se na ni ušklíbne a opět si prohrábne vlasy. Stále je na něm poměrně patrné, díky postoji a podrážděnému výrazu, že je naštvaný, ale ten dojem se mu poměrně daří maskovat díky sebejistému pohledu, který upírá na Lyn. Samozřejmě že ví, proč by na ni měl být hodný, vždyť se snad ani nikdy nestalo, že by nebyl, tedy alespoň ne vědomě. Vždyť jak by taky mohl, že ano, když ona je na něj hodná vždycky. Samozřejmě mu je jasné, že ho teď zřejmě čeká hromada otázek, protože se skutečně nestává často, vlastně téměř vůbec, že by na jakémkoli večírku stál takto někde osamocen a ještě ke všemu naštvaný, jelikož pokud nepije s přáteli, motá se právě kolem holek. Jenomže ty ho neposílají takto do háje, ještě ke všemu hned ze začátku. „Kde ty ses tady takhle najednou vynořila? Venku sem tě neviděl.“ No a ještě aby, když měl po celou dobu mimo sál poměrně dost práce, ale s tím se pochopitelně neplánuje chlubit. Vlastně vůbec si není jist, zda by jí měl o tom výstupu něco říkat. Ne z toho důvodu, že by se za to vyloženě styděl, ale popravdě to je spíše tím, že když se dostane do situace, kdy je takto vytočený, namísto toho aby se někomu vypovídal, daleko raději do něčeho praští. To se naučil především po rozvodu rodičů, neměl totiž nikoho, komu by se vypovídal, a tak se naučil své problémy řešit takto. A zvyků se těžko zbavuje.

Musel se zasmát nad tím údajným důvodem, proč nemá rád olivy. Takhle důmyslně nad jídlem doopravdy nepřemýšlel, ale i kdyby, tak by nakonec asi nemohl jíst nic, protože vám může zaskočit úplně cokoliv, nejenom oliva, a cokoliv může mít špatný dopad na vaši image. No a odpírat si jídlo, jen aby mu jednou něco nezaskočilo? Pff, není blázen, protože jen blázen by se dobrovolně obíral o výborná jídla. „To je zajímavý důvod, proč nejíst olivy, ale rozhodně to tím není,“ ušklíbl se, nebylo to nijak složité, zkrátka mu nechutnaly a tím to končilo. Na jeho vkus to bylo příliš… ani to nedokázal popsat, ale nechutnalo mu to. Není žádná herečka, kdyby vážně musel, tak by si ty olivy dal, ale když je někde na party, kde se jim může vyhnout, tak to udělá. Souhlasně pokýval, co tak pozoroval své okolí, většinou se drželi jiných tekutin, hodně frčela vodka a takové ty snadno panákovatelné věci, ale to se nemůžete divit – je to novoroční party a každý se chce co nejrychleji začít bavit, pochopitelné, ne? On sám proti takovým zábavám nebyl, ale dnes na to neměl moc chuť a plánoval se držet spíše u míchaných drinků, nepotřebuje se zpít do nevědomí na novoroční party, přeci jen se říká Jak na nový rok, tak po celý rok, že. „Jedná se o studentskou akci, čekalas nějaký vybraný archivní rum?“ uchechtl se nad tou představou, protože i když tady spousta studentů pocházela z bohatých rodin, pořád to neznamenalo, že se bude na studentských akcích objevovat tak kvalitní alkohol, bylo by to stejně zbytečné, většinou by to nikdo nedocenil a byl by to pro ně alkohol jako každý druhý. On sám tedy není žádný velký expert, ale aspoň ten kvalitní rum umí ocenit. Po zmínce o nějakých děvčatech zvědavě přesunul pohled na onu zmíněnou skupinku, kterou pozoroval do sebe kopnout panák, hrozně zkřivit rty a zapít to džusem. Tohle znal, taky takhle začínal, než objevil, co mu skutečně chutná a čeho se raději zdrží. I tak bylo ovšem vskutku úsměvné ta děvčata pozorovat, měly celkem štěstí, že jejich nezkušenosti v alkohole ještě někdo nezačal využívat, jednalo se totiž o poměrně častou taktiku od nich ze spolku. Z toho sice moc nadšený nebyl, ale tak on není žádný svatoušek, co by jim mohl dělat kázání, tak proč se namáhat. „Dokud nevodí holky za nos, tak na tom nevidím nic špatného,“ odvětil jednoduše a pokrčil nad tím rameny, v této jeho filozofii se nic nezmění, no a kdyby změnilo, hlavně by šel i sám proti sobě, což by bylo nemilé.
Nad tím pěkným faktem jen mávnul rukou, nezpochybňoval pravdivost, však o tom skutečně slyšel, ale vážně pochyboval o tom, že by se takové šílenosti děly u nich na univerzitě. „No, nezapomínej, že mě s tebou viděli všichni moji kamarádi,“ mile ji upozornil na drobnou chybu, na kterou by si určitě nějaký vrah dal dobrý pozor, tedy pokud by se nejednalo o nějakého ňoumu. „Nezapomínej, že jsi z něj pila taky a od té doby, co jsi z něj pila, jsem tě měl na očích, takže buď bys otrávila i sama sebe, nebo nám ten rok začíná úplně normálně,“ oplatil to její mrknutí, nebyl úplně blbý, aby se tady začal klepat a nějak se mu nechtělo přistupovat na hru s otrávením, neměl na to chuť a nepřišlo mu to extra vtipné. To ta diskuze s olivami mu přišla lepší. Ovšem při té nabídce ho už trochu zaujala, takže tázavě zdvihl obočí a čekal, co z ní vypadne za podmínku. „To jsem zvědavý,“ podpíchl ji.

,, no a myslím, že to je ten problém..“ jej hlas sa na moment zmenil. Možno to bolo z toho dôvodu, že si predstavila čo by sa mohlo diať, ak by ju niekto v jeho spoločnosti videl. Možno sa v tejto chvíli na nich niekto pozeral. Chlapec, ktorý sa nachádza v chlapčenskom spolku, ktorý zjavne určite nemá núdzu o dievčatá na jednu noc a typická blondínka, ktorá sa od prvého pohľadu od tých ostatných vôbec nelíšila. ,, čo si myslíš, že čo si ľudia pomyslia? Stojím tu v spoločnosti chlapca z toho typického chlapčenského týmu, ktorý určite myslí len na to, kedy si nájde dievča na túto noc.“ Musela sa tomu zasmiať, pretože už len tá predstava, že by si niekto myslel, že by to mohol byť niekto práve ako ona. Niekto, kto je od prvého pohľadu tak hlúpy. To je to správne slovo, hlúpy. Pretože mnoho ľudí si myslelo, že ak má dievča blond vlasy a žiarivo modré oči, že automaticky pred sebou nemá žiadnu budúcnosť. Len možnosť dobrého vydaja, ktorý ona samozrejme nejako nepotrebovala ešte riešiť.  „ povedala by som, že mi nezáleží na tom, čo by si ľudia pomysleli...“ túto tému chcela uzatvoriť, pretože nechcela myslieť na to, ako by sa na ňu ľudia mohli pozerať a možno aj to, čo by si o nej mohli myslieť. „ ale to je náramná škoda. Ale stále je to lepšie ako keby chceli alkohol urobiť o čosi väčší.. myslím.. mohli ho predsa len s niečím zriediť len z toho dôvodu, aby ho mali o niečo viac. A to by sa určite mnohým ľudom nepáčilo. Niekto by možno neprišiel na to, pretože alkohol pije pomerne často a strieda to ale určite mi rozumieš..“ mávla nad tým len hlavou a pootočila sa pričom do ruky zasa zobrala ten pohár, nemusela ho vypiť. Nemala problém s tým, ho podať niekomu inému. Nebola na alkohol nijakým spôsobom zaťažená, takže jej to nerobilo problém. no ona v tejto chvíli vedela presne, čo bude chcieť od neho očakávať. Bude chcieť vedieť maličkosť, ktorú možno on sám hovorí každému človeku len z toho dôvodu, aby sa pochválil. No aj napriek tomu, by to mohol byť pre neho problém. predsa len sa to bude týkať práve ich chlapčenského spolku. ,, takže prejdem asi k veci a nebudem chodiť stále okolo horúcej kaše. Chcela by som vedieť niekoľko známych fráz, ako sa pokúšate dievča dostať na rande alebo do postele. Prosím." chcela sa zasmiať. Nebolo to tým, že by sa chcela cítiť ako jedna z tých dievčat, ktoré to počúvajú takmer každý druhý deň no aj tak chcela vidieť ako sa pri tom chlapec ako je on tvári, či to myslí vážne alebo jeho pohľad nehovorí takmer nič. ,, pretože si myslím, že ako dievča, ktoré je tomu doslova odolné by som ti mohla dať rady ak to samozrejme nie je natoľko dokonalé, že dievča sa v jednom momente pred tebou začne vyzliekať. " musel na to byť ten správny čas. No ešte pred tým, ako by niečo vôbec stihol povedať alebo by si stihol vymyslieť nejakú výhovorku, pohár, ktorý držala a pôvodom bol práve jeho položila na stôl k nemu. Týmto pádom mu dávala jasne najavo, že drink, ktorý mala pre seba mu venuje. ,, nemusíš mi to hovoriť, ked ti to napríklad príde nepríjemné a ako jeden z tých chlapcov, ktorý si určite robí zoznam zárezov, nechce prezrádzať svoje tajné triky.." Michaela mu venovala jedno malé žmurknutie a zobrala si do ruky nový pohár do ktorého si dala len colu. nemala chuť miešať alkohol, potrebovala sa zajtra sústrediť na iné veci ako na to,kde sa nachádza jej záchod a to, či k nemu stihne dobehnúť alebo nie. prišlo jejto pomerne nechutná predstava na začiatok nového roku.

Nad její odpovědí se musel opravdu zasmát. Aby se necítila trapně? Pff, to aby se v jeho přítomnosti smála pořád. Hlavně teď, když v sobě má hladinku. Protože bůhví, co ještě stihne plácnout nebo něco udělat. A pokud do sebe dostane ještě více alkoholu, bůhví, zda nebude dělat opravdu velké blbosti. “Pokud se někdy objeví, budeš první, co o tom bude vědět.“ Ujistil jí s mrknutím. Ale měl sice pochyby o tom, že se tak stane. Protože když už takový je, tak takový pravděpodobně zůstane. Maximálně by se stalo něco, co by ho donutilo se změnit. Ale zatím se nic takového neobjevilo a tímhle tempem dřív umře, než se něco objeví. Možná měl z nějaké změny strach, protože by už nemusel být takový, jaký je a mohl by přijít o plno přátel. A až teď si všiml, že si Pat více povídá. Normálně toho s ním namluvila méně, ale teď? Že by také byla ukecaná? Ne, že by mu to vadilo, právě naopak. Spíše byl opravdu rád. Přišla část o jeho koktání. Nemyslel si, že to některým přišlo roztomilé, protože ty některé neznal nebo se s nimi bavil jen málo. Což byl asi i ten důvod, proč mu to tak přijde. “To by mě občas zajímalo, kdo to je. Zatím jsem narazil jen na ty, které to štvalo a raději se odešli, než aby si mě vyslechli.“ Pokrčil nad tím rameny. Mrzelo ho to, to ano, ale také mu to bylo jedno. Je pravda, že díky koktání se k němu plno lidí otáčí zády, protože si všichni myslí, že je to jeho vada řeči. Bohužel, není tomu tak. Je jen nervózní a za to on opravdu nemůže. Zkoušel dělat cokoli, aby se to nestávalo. Zkoušel si místo oné osoby představovat někoho jiného, ale jeho podvědomí vědělo, že to nikdo jiný není. Ale naučil se s tím žít a prostě je smířený s tím, že s tím žít bude i dál. Poslouchal její vyprávění o té době, co se neviděli. “Nic víc? To já mám asi o trochu zajímavější.“ Naklonil hlavu na stranu a s lehkým úsměvem ji vrátil zpátky. “Já taky furt pracuju, učím se. Jediné, co jsem dělal extra, tak jsem byl na pohřbu, jinak nic zajímavého. Byl jsem párkrát zmlácen, ale jednou jsem mu zlomil nos! Chápeš to? Já taky ne. Ale stalo se tak! A proto myslím, že mě dneska vidíš naposledy.“ Vydechl se smíchem, protože mu to přišlo vtipné, protože byl na sebe tak trochu pyšný za ten nos. Kromě toho pohřbu, že ano. Smrt jeho matky mu nikdy nepřišla vtipná, právě na opak. Na tenhle večírek přišel za reálným účelem zapít její smrt. Ten vedlejší účel byl ten, že chtěl vyzkoušet nové věci. A vlastně možná i vážně myslel to, že ho dnes vidí naposledy. Pokud někde potká Kierana, pravděpodobně je z něho mrtvý muž. Ovšem, to mu asi bude jedno. Těžce nesl to, že přišel o člena rodiny. Vlastně rovnou o dva. Jeho matka je pohřbená a jeho otec je z toho v blázinci. Sám se divil, že tam také neskončil. Od té doby tu šikanu neřeší. Dokonce se i dobrovolně nechává, ani neříká nic na obranu. Už se s tím tak nějak smířil, že to patří k jeho životu. Takový jeho stereotyp, tradice. Nu což, každý přeci musí mít něco, že? Stačilo mu, že potkal Kierana tady na večírku, ale naštěstí měl svou zábavu. Jen doufal, že ho jeho zábava nijak nenaštve, protože to by si ho potom určitě vyhledal a vyřádil by se na něm. A možná by mu bylo jedno, že je tady okolo hromada lidí. Hlavně, že by se vyvztekal. “Víš, co se ještě změnilo? Začal jsem znovu posilovat, ale to je taková drobnost.“ Poznamenal s pokrčením ramen. Začal z důvodu, aby se dostal do formy na zápasy a tréninky. Nikoli, aby používal sílu, to by nikdy nepřežil, aby někomu mohl ublížit. A proto je šikanovaný a nic s tím nedělá, ups. Po té kratičké chvilce, kdy docházeli k baru a oba si prohlíželi ten alkohol a po jeho vyřčené prosbě, se musel zasmát, když Pat pronesla na barmana danou objednávku. Pohodlně se opřel o pult a lehce přikývl na zmínku, že se bez ohňostroje obejde. Byl rád, protože by se mu nechtělo ven mezi ty obrovské davy lidí. Tady mohli být hezky v pohodlí a mohli si v klidu povídat. Uchopil skleničku a podíval se na čirou tekutinu. Teď bude mít samotnou vodku, bez džusu. Neví, jak to bude chutnat, ale rozhodně to chce zvládnout a nezakřenit se nad tím, jak to dělají mnozí. “Na ten Nový rok.“ Přitakal a stejně jako Pat, pozvedl i on svou skleničku a poté to do sebe kopnul. “A taky na tebe mamko.“ Poznamenal si v duchu a lehce se pousmál. Tekutina mu projela hrdlem a ze začátku to nebyl zcela příjemný pocit, ovšem po chvilce už to bylo fajn. Ani se nijak nezatvářil, což je ještě více fajn, protože by nechtěl, aby se mu někdo zasmál. Teď ví, že tohle mu poměrně i chutnalo. Fakt, že jo. Nechápe, jak nemohl nikdy dřív ochutnat takovou věc. Vlastně chápal, kvůli jeho rodičům. Svůj pohled z prázdné sklenice přesunul na jeho společnost, která stála proti němu a usmívala se. Byl to úsměv, který Chris neznal. Bylo to zvláštní, vždycky byl zvyklý na ten jeden a najednou tady byl… jiný. “Mám snad někde něco, že se tak culíš?“ Naklonil hlavu na stranu a na tváři se mu objevil zmatený výraz. Docela chtěl vědět, co se jí honí hlavou. Zrovna v tomhle by rád uměl číst myšlenky, protože kolikrát ho zajímalo, co se lidem v jeho okolí hodilo hlavami.

Sice ho zaskočila, což muselo být vidět, ale i přesto se usmíval, nenuceně a zcela upřímně, protože ať to gesto bylo sebevíc nečekané, bylo opravdu milé a potěšilo ho to. Holt byla Tabbs dotykový človíček, který se rád objímal, to jí nijak nevyčítal ani ho to netrápilo, celkem to na ní obdivoval, že dokázala být taková vřelá ke všem, které potkala. Možná jí to i trošku záviděl, ne že by on neuměl být milý k nově poznaným lidem, ale většinou byl spíš jen zdvořile milý, to Tabbs byla naprosto vřele a upřímně milá, to je úplně něco jiného. A to se Lincolnovi skutečně líbilo, asi to bylo natolik okouzlující, že se s ní sbližoval mnohem rychleji než s kýmkoliv jiným. Tedy když vynecháme jeho múzu z prváku, ale to byl mladý a zblbý, navíc se s ní ani pořádně nebavil, ne tak moc jako tady s Tabbs. Pak se mezi nimi rozestřelo ticho, které nebylo nijak trapné a během kterého si užíval ten krásný začátek nového roku. Pohledem byl sice zakotvený jen na jejím obličeji, ale brzy mu došlo, že Tabbs je tady jen v šatech a to poměrně krátkých! V hlavě mu začala znít ochranitelská siréna a on hned navrhl, aby šli dovnitř. Nechtěl by, aby nastydla, cítil by se špatně, jakoby jí pokazil příchod nového roku. Naštěstí ale nevypadala, že by jí nějak trápilo, že musí jít dovnitř, protože se téměř okamžitě rozešla. On chviličku otálel, ale vzhledem k tomu, že se pořád ještě drželi za ruce, i on byl popohnán k pohybu. Když se na něj ohlédla, jen jí věnoval milý úsměv a zrychlil krok, aby srovnal tempo s tím jejím. „No, u občerstvení je teď celkem plno, ale doplnění punče bych se nebránil,“ kývl hlavou, aby poukázal na hloučky, co se tam tvořili. Holt se všichni po venkovním zážitku toužili jít občerstvit, protože vypili všechno, co si ven přinesli. I oni tak udělali, punč byl prostě dobrý a Lincolnovi ubýval skoro sám od sebe. „Ale pokud půjdeme doplnit punč, tak bych se pak přesunul stranou a sedl si,“ dodal ještě, tancování se chtěl co nejdéle vyhýbat, zkrátka, dokud to půjde, bude se od toho držet dál, ale už teď je v duchu smířený s tím, že jednou na to dojde. Pokud to ale udělá Tabbs radost, je ochotný to překousnout a i s trochou nadšení udělat.

Výrazu, který měla na tváři si Peter zřejmě všiml, i když se ho snažila co nejvíce skrýt. Jenomže to mu šlo vždycky, všimnout si sebemenší změny na člověku. Byl vlastně hodně všímavý, to na něm měla ráda, nepřehlížel fakt, že je někdo smutný, nebo se tváří divně, vždy se zajímal a to bylo svým způsobem hrozně milé. Ona teď byla jako vyměněná, klidně stála na jednom místě a prostě se tvářila zamyšleně. Přemýšlela totiž o spoustě věcech okolo Petera. A bylo zvláštní, že to u ní na malou chvilku odemklo truhličku s nesobeckostí. Ona vlastně sobecká nebyla, tedy byla, ale ne přehnaně. Spíš předstírala, dělala to hodně. Když se tedy vzpamatovala a on se zeptal, zda je vše v pořádku, zasmála se a souhlasně přikývla. "Proč by ne." krčila rameny a hned na to zase nsouhlasně vrtěla hlavou. "Ne, ještě jsem toho nevypila dost!" pronesla se vztyčeným ukazováčkem. Opravdu to chtělo trochu víc pití, i když už vypila dva kelímky. Ono se to řekne, dva, jenomže to nebyly malé panáky něčeho, kelímky, kelímky, takže ano, lehce to působilo, ale ne dost na to, aby to pořádně vnímala. Peter se tedy rozhodl vybrat jí pití poslepu, což samozřejmě pozorovala s velkým pobavením. Nakonec jí nalil čehosi, co snad ani nepoznala, téměř ke kraji, což se jí docela zamlouvalo. Převzala si od něj kelímek a už se chystala, že se napije, když v tom se dal Peter do zkoumání lahve, což ji z nějakého důvodu rozesmálo. Potom už jen ochutnal. Jeho reakce byla další věc, která ji přiměla k smíchu. Odložila tedy kelímek stranou. "Nebudu nic pokoušet." pronesla na obranu a ještě jednou se krátce zasmála Peterovi. Vezme si od něj z ruky láhev a prohlédne si logo. Ne, tole neznala. Vrátila ji raději zase na stůl a očima přejela po ostatních flaškách. "V pohodě, já nejsem ta, co se napila." zvedla k němu hlavu se znatelně pobaveným výrazem, šlo to poznat i v jejích jiskřících očích. Nakonec popadla láhev, jejíž obsahem byla zlatohnědá tekutina o něco méně než do půlky a kývla hlavou k Peterovi. "Pojď!" zavelela a s tím vyrazila ze sálu pryč. Měla totiž namířeno dál od lidí, někam na čerství vzduch. A byla si jistá, že to nebyl jediný ohňostroj, který tak uvidí.

Byla ráda, že mu nijak nevadilo to držení za ruce. Byla by ho i pustila, ale nějak se k tomu nemohla donutit. Navíc, když se Lincoln netvářil nijak znechuceně, nebo prostě nic nenamítal, proč by? Zrychlil krok a došel ji, takže teď šli pěkně vedle sebe. Tabitha se nekontrolovatelně usmívala jako sluníčko, což u ní bylo zvykem, proto to navenek snad ani nemohlo vypadat zvláštně. Ovšem její vnitřní pocity se rovnaly explozím. A přesto to bylo jaksi příjemné. Jakmile se ocitli uvnitř v sále, oba dva se rozhlédli po místnosti. Tabitha dala návrh a Lincoln už jen musela vybrat. A také vybral. Uchechtla se a souhlasně přikývla. "To je pravda." taky by si dolila punče. Pohledem se zatoulala k Lincolnově tváři a jelikož nechtěla moc zírat, zase svou pozornost rychle přesunula ke stolu s punčem, kam se také hned vydala. Nabrala punč do svého i Lincolnova kelímku a s úsměvem se zase trochu vzdálila, jelikož se za nimi už mačkali a tlačili další lidé. A ona takové strkanice zkrátka a dobře ráda neměla. "Takže, teď si sednout," zamyšleně se rozhlédla kolem a hledala vhodné místo, "skvěle." prohodila, když zahlédla místo dál od pódia a občerstvovacích stolů. Podívala se na Lincolna a hlavou pokynula k místům. Poté se tam pomalým krokem rozešla s nadějí, že se jí někde mezi davem neztratí.

Zoey měla radši nějakou tu.. Jak to říct? Drsnost? Tvrdost? Než nějaké jemné zacházení. Není zrovna romantik a už vůbec není člověk, co se váže a něco by si od jakéhokoliv polibku sliboval. Nedopadlo by to dobře, nedopadla by dobře beztak ona. Nad vztahy párkrát přemýšlela, ale.. Ne. Nedokázala by to. Není na to připravená. Není připravená zbavit se té zábavy z provokování kluků. Nechce se vázat jen na jednoho, navíc nikomu z kluků nevěří natolik, aby takovou věc udělala. Leda Aronovi, ale to je prostě kamarád a tečka. Asi jedinej kluk, se kterým nic nikdy nezkoušela a nehodlala si s ním hrát. Nebo naopak, on s ní. Sice má ráda nějakou tu drsnost, ale kluci by měli pochopit když holky řeknou ne. U ní je to jednoduché, kdyby neposlechl, dá mu přes držku. Jenže ne všechny dívky se snaží být rovny s muži, nemají na to třeba ani povahu, netroufnou si. Tudíž by každému klukovi vmlátila, že když řekne ne, nebo to naznačí, přestaň. Dnešní večer zrovna kluky řešit nemusela vzhledem k tomu, že je vlastně sama. Měla být s Cass, dělat jí společnost ale bohužel to nějak nestíhala na přesnost a tak ani neočekávala, že ji tu zvládne najít. Bylo tu tolik lidí. Musela by vlézt na pódium a vyvolat ji, jako když ztratíte děcko v obchoďáku. Víme ne? "Hledá se Willík Johnson, maminka tě hledá na informacích." No klasika. Pak jsou tu děti, co naopak vyvolávají rodiče. To ale nehodlala podstupovat. Dala si levný alkohol a i s ním a cigaretami se vydala na záchod. Tam se nikdo moc neobjevuje, ne v tuhle dobu, kdy jsou skoro všichni kvůli ohňostroji, co se před chvíli udál, venku. Nedělá to, protože se stydí, nebo bojí že jí někdo sprdne, ale lidi jsou opilí. Ztrácí věci, nechávají je všude. Ještě by o celou krabičku přišla. Zatlačila na dveře od záchodů, jež jsou v docela dobrém stavu na to že je Silvestr a velice ji překvapí, koho tu vidí. Cass.. Ale velice v rozpacích, jako by prohrála zrovna na zápase. Možná ale víc rozhozená z jiné stránky, než je pouhá naštvanost. Zoey úplně neví, jak se zachovat. Nemá moc kamarádek holek, což by chtěla změnit a to práve u Cass, vzhledem k tomu, kolik toho mají společného. Pozor na Zoey! Rozhodla se to vzít do svých rukou a na féra se zeptat. Se starostí a bůh ví proč, není to falešné. Vážně jí na tom záleželo. Zastrčila si cigaretu za ucho, naklonila se lehce ke Cass a chytla ji za rameno. To, co se dozvěděla, ji ani neudivovalo. Jen je překvapená, že to udivilo právě Cass. Jsou s klukama na hřišti často a oni jsou dementi i tam.. Možná ji ale obalamutili, to oni umí.. Očarovat, být milý, možná opít vzhledem k tomu, že z ní cítila alkohol. No a potom jednoduše ukážou svojí pravou stránku a buď je ta holka tak na mol, že jí to nevadí a dostanou co chtějí a nebo se stane situace, jako právě s Cass. Pak jsou tu ještě holky jako Zoey, co si užívají tohle jako zábavu a jdou dobrovolně, to je však detail. Sedne si rovnou na prostor vedle umyvadla a opře se o zeď. "Chápu.. Heleď.. Neřeš to. Zní to blbě ale. Pro něj je to horší než pro tebe, i když se to tak nezdá. Ty spíš budeš za tu, jež odolala jednomu ze sportovců a nešla s ním do postele. To k tobě budou spíše někteří přihlížet. Za to on? On to dostane sežraný s výsměchem." Ano, to je pravda. On to schytá s posměšky, pokud si to někdo z okolí bude dobře pamatovat, což je dost možné. Vyndá si cigaretu, kterou zapálí zapalovačem, na kterém se nacházela Hello Kitty. Byl to opět jeden z posledních zapalovačů. Neřeší jaký má, hlavně nějaký. Zapálí cigaretu a potáhne si. Kouř v jejím těle putoval, až nakonec z něj část vyfoukla na druhou stranu, než Cass stála. Zoey se upřímně řečeno cítila zrovna provinile. Kdyby přišla včas a nenechala ji tu tak dlouho čekat, tohle by vůbec nemuselo nastat. No a jestli si z toho bude něco dělat, bude jí to užírat ještě víc. Koukne se na moment do země se zamyšleným výrazem ve tváři. "Poradila sis ale dobře.. Ale promiň, že jsem se zdržela, kdybych tu byla, asi by se to nemuselo ani stát." Pozvedne k ní pohled, celkem stydlivě. Tohle je hodně zvláštní, není zvyklá se omlouvat, přiznat nějakou chybu nebo být k někomu tak milá. To člověka možná dost zarazí, pokud ví, jaká umí třeba být. Rozhlédla se kolem, jestli tu ještě není někdo, kdo to slyšel, to by asi nechtěla. Kluci tu určitě nebudou, i když.. Taky se tu najdou holky, co tu s klukama dělají bůh ví co. "No takže.. Ti něco dlužím a za to, že jsem se opozdila tomu sportovcovi nakopu zadek, pokud bude mít na hřišti blbý poznámky." Pozvedne povzbudivě koutek rtů do vzduchu. Zoey asi nebude tak hrozná, jak může často působit. Vypadá to, že se snaží dělat si kamarádku. Holku! No chápete to? Neskutečný. Byla by schopna mu klidně dát jednu přes držku, někdy dokáže být díky adrenalinu hodně vytočená a plno lidí to o ní ví. Její hlavní sport je sice atletika, ale musí se účastnit i jiných věcí.

Rozhodla se užít si trochu toho večírku když už nic. Ale maličko se to překazilo, ve výsledku v dobrém slova smyslu. Někdo do ní strčil, nebylo to nic velkého, ale i tak jí to štvalo a už se hodlala ohlédnout s její největší jedovatou zásobou, ale to se změnilo jakmile zjistila, kdo je ten viník v této situaci. Kier. Na něj neuměla ani být zlá, dokud by jí někdy nějak vyloženě neublížil. Občas se chová jako idiot, ale to všichni a ne tak hodně, aby jí něco udělal. To ona ví, váží si jí a taktéž i ona jeho. Znali se dobře, věděli kdy se tak nějak něco děje a neděje. Přeci jen spolu zažili jako mladší románek a ano, lidé se mění, ne ale tak extrémně. Tohle jí zůstalo do teď, i když už spolu nic nemají. Dokáže ho číst. A to se v podstatě mohl snažit jak chtěl, ale ona vyčmuchala nějaké ty problémky, má smůlu. Dokráčela až k němu, velice dotčena jeho činy, jež se před chvíli na parketu odehrály. Hrůza! Dostalo se jí odpovědi, kterou více méně čekala a donutila jí k pobavenému ušklíbnutí. "To mi nebude asi vadit nikdy, řekla bych." Nevinně se na něj koukne, uculila se a při tom se kousla do rtu. Vypadala tak nevinně, ale je to jen nějaký obrázek, nebo spíše jeho kopie. Ale za ním, je ten divoký originál který zrovna Kier moc dobře zná. Jak by ne, tolik nocí po spolu, možná i nějaká ta rána a dny. Dokázali se pobavit, ne že ne. U nich je jistá výhoda v tom, že on nemusí hned ráno vypadnout, jako většina, protože u nich se jedná o něco pravidelnějšího. Takže ona mu i většinou udělá snídani. No prostě se k němu chová hezky, ale nikdo neříká, že by se na něj neuměla pěkně nasrat. Zatím nebyl ale důvod. Upila drinku z plastového kelímku a spokojeně přivřela oči. Nebyl to zrovna nejdražší alkohol a jeden z nejlepších, jako měla doma, ale co se dá dělat, spokojí se i s tímhle. Naklonila hlavu na stranu při jeho otázce a sjela ho pohledem. "To bude tím, že jsem byla doma a přišla až teď. Nakonec jsem se rozhodla, že se zajdu pobavit." Pokrčila s ušklíbnutím rameny, rozhlédla se kolem sebe a opět si prohlédla jeho. Fakt jí to přišlo divné a nedávalo jí logiku, že tu byl sám. Navíc z něho cítila jisté napětí. Předstoupila těsně před něj a rukou mu přejela lehce po rameni, až na vypracovanou hruď. "Hm, nejde tu až tak o mě. Ale je mi hodně divný, že tu jsi sám. Že piješ sám a neulovil si nikoho do postele." Nakloní ke straně hlavu a pobaveně se nad tím musí zasmát. Ne vždy se daří a nějak předpokládá, že to nebyla holka zrovna jejího charakteru. Není blbá, hned pozná, že v tom nějaká holka bude. Proč by se tu takhle jinak nalejval?  Protože ho tu kamarádi nechali? Tak to silně pochybuje. Možná že ho tímhle lehce vyprovokovala k větší naštvanosti, nebo naopak aby jí to řekl. O to jí šlo spíše, nepotřebuje ho mrzutého a kdyby byl, dokáže mu náladu zlepšit. To všichni vědí. Upije z jeho kelímku pití, olízne si spokojeně rty, tohle ji přesvědčí o její myšlence ještě víc. Tvrdý alkohol, vážně dost tvrdý. On je zastánce alkoholu, ale že by se najednou takhle rozjel? Achjo, ona vážně bude nějaký detektiv. Ti chlapi se daj občas tak lehce přečíst, to snad ani není možné. Z tancujícího davu, odkud před chvíli přišla a zrovna se věnovala jinému klukovi, než je Kier, ten kluk vylezl znovu. Asi si od toho jejího provokování sliboval něco víc, tudíž se hodlal opět vkrást za ní a získat si její pozornost. Ucítila něčí ruce na zadku, což ji donutilo se maličko odtáhnout od její momentální společnosti. Pozvedne obočí už naznačující, co jako chce. Byl už docela na mol, takže ho to dosti otupilo. Následovala sladká slova snažící se jí jaksi.. Balit. No, týpek byl už hodně na mol. "Kampak jsi mi utekla, zlato?" a další kecy. "Už mám lepší společnost, nevidíš? Rušíš." Nahodí ten její vážný přímo spalující pohled, co by odradil kde koho. Zamávala rukou aby vážně vypadnul a vážně se tak stalo. Některé to odradilo, některé ještě víc přitahovala a to byl možná Kier. Nebyla to holka, co by sebou nechala vyjebávat a zahazovala se jen tak s někým. Byla dost přidrzlá, ale to bylo z části to kouzlo. Opět se otočila k němu, věnovala všechnu tu pozornost. No pozor, odmítla jiného za něj. Vážně je výjimečný. Ale nic v tom nehledejte, jen prostě ví, co je dobrý. V tomhle případě je to rozhodně Kier. Navíc se o něj vždycky tak nějak zajímala a nerada by ho tu už nechala, když už si ho našla. To by bylo od ní ošklivé, to mu nemůže udělat. Navíc tenhle byl už fakt nepoužitelnej i v tý posteli. Navíc by ho z ní ráno ještě ke všemu nedostala. "Takže?" Nakloní hlavu zaujatě ke straně a andělsky se usmála. Je těžké jejímu úsměvu odolávat, celkově odolat jí v hodně stránkách, ne jen co se týče sexu.

Co se týče toho jeho idiotského chování, v tom má slečna samozřejmě pravdu, ačkoli on sám si to kvůli svému přerostlému egu nepřipouští. Jedná s lidmi tak, jak mu přijde, že si zaslouží, a pokud oni dané chování vnímají jako idiotské, to už není jeho věc. Lyn však patří jako jedna z mála mezi výjimky, k nímž přistupuje vcelku dobře a delší dobu s nimi vychází. Většinou to totiž bývá tak, že ačkoli na někoho prvním dojmem zapůsobí, především na slečny, končí to už po několika hodinách, výjimečně dnech, tak, že se z něj najednou stane ten největší zmetek a kdoví co ještě, jakmile je odkopne. Důvod je prostý, zkrátka se mu často stává, že ho lidé po nějaké době omrzí a aby tomu předešel, posílá je do háje hned. Z toho důvodu moc přátel nemá. Zase na druhou stranu mezi ně patří pouze ti, kteří ho už předtím jakkoli zaujali, čímž ho motivovali s nimi promluvit a popřípadě je i později přijmout do svého “kruhu”. Milostné vztahy ani žádné podrobné vysvětlení nepotřebují, jelikož je vcelku známý tím, že si raději užívá s několika dívkami a kdykoli se mu zachce, namísto toho aby byl stísněn v posteli neustále s jednou a tou samou. Je pravda, že se zde přítomnou Lyn v ní lehává často, ale naštěstí bez toho hloupého držení za ruce, dárků k výročí a dalších pitomostí, to zkrátka není nic pro něj. Možná kdyby ho jednou zaujala i nějaká dívka tak, jako nějací z jeho přátel, možná by o tom popřemýšlel, ale zatím o tom nechce ani slyšet. „To by mě moc mrzelo, kdyby jo.“ Ironicky se pousměje a jelikož se mu líbí, že se dívka kousne do rtu, zastříhá na ni obočím a ten úšklebek se změní spíše ve vyzývavý. Nepřipadala mu ani zdaleka tak nevinná, jak se snažila působit. Jak by taky po tolika nocích mohla. Popravdě řečeno, vidí ji spíše jako takovou hračku, se kterou si může užít a ještě se potom dobře vyspat. Navíc kdo by byl proti snídaním, že ano. Na tohle může při svých ostatních aférkách zapomenout, protože rána vypadají tak, že se skoro jako na povel brzy vzbudí, vstane a tiše se odplíží zpátky do spolku, kde si ještě trochu pospí. Jenomže takovou kliku samozřejmě nemá vždy. Párkrát se už stalo, že se vzbudil až příliš pozdě, a proto poté následovaly ty scény, během kterých si vyslechl, jak velký to je hajzl, po čemž se z jejich bytu nedostal div násilím. Alespoň to je vtipné zpestření, protože kdyby to bylo pokaždé jen to samé, taky by ho to mohlo po nějaké době omrzet. „A narazilas tu na mě. Ještěže my dva se pobavit umíme.“ Mrkne na ni a spodní ret si poté otře o ten horní, když uvidí, že ho v tom pití nenechá samotného. Pravda, sice ten alkohol zde stojí za nic, ale aspoň že společnost mu to vynahrazuje. Prstem jí lehce párkrát přejede po hřbetu ruky, jíž má nyní na své hrudi, s čímž lehce nakloní hlavu na stranu. „Jo tak tohle ti vrtá hlavinkou.“ Uchechtne se a aby nemusel odpovídat hned, znovu trochu upije ze svého kelímku, přičemž si rukou, kterou jí pohladil po té její, zajede do přední kapsy u kalhot. Je pochopitelné, že ji to zajímá, jelikož něco takového zrovna u něj se vskutku nevidí každý den, vlastně vůbec, takže její otázkou není vůbec nijak zaskočen. Avšak vzhledem k tomu, že ho to stále štve a ten vztek s frustrací z něj asi jen tak neodpadnou, nechce se v tom více vrtat. Přeci jen když už se tu objevila, očekává od ní, že mu již pokažený večer zase zpříjemní, a ne že bude řešit důvod, proč je ve finále tak naštvaný. Co se mu však musí nechat, je jeho umění ten vztek potlačovat od doby, co za ním Lyn přišla. I když s ní to jde velmi snadno, obzvláště s tím sexuálním napětím mezi nimi. Poté co se napije z jeho kelímku, lehce pootevře ústa, zatímco ji probodává svým typickým svůdným pohledem. Dokonce znovu vyndá ruku z kapsy, aby ji mohl zvednout k jejímu spodnímu rtu, po kterém jí přejede palcem. „Ty tvoje rty...“ Při těchto slovech se nevědomky kousne do vlastního, ale chvíli nato za ní zahlédne postavu patřící nějakému ožralovi, takže se uchechtne, ruku stáhne zpátky k sobě a dopřeje si ještě lok toho pro ni až moc silného alkoholu. Poté je jak jinak než s pobaveným úšklebkem sleduje, neříkajíc ani slovo, dokud toho kluka Lyn nepošle do háje, navíc ještě tak lichotivým způsobem. „Taky bych řek.“ Dodá provokativně, když jsou opět sami a dívka mu znovu věnuje svou pozornost. Kdo by taky pro ni mohl být lepší společností, když si tak pěkně rozumí a jak to tak vypadá, mají spoustu věcí společných, což on samozřejmě už dávno ví. I pro něj je Lyn daleko lepší společností, než nějaká nevděčná Cassie nebo jak se to vlastně jmenovala. Už to ostatně nepotřebuje vědět. „Dejme tomu, že ne všechny neodolaj mýmu šarmu.“ Pokrčí lhostejně rameny, ačkoli ho to stále štve. Nechtěl jí to říkat, ale jelikož se zdála být neodbytná, asi neměl moc nevybranou. Nebo prostě neodolal tomu pohledu, který mu věnovala. Každopádně doufá, že alespoň takovéto info jí stačí. Ostatně kdyby ne, holt by měla smůlu. „...jako ty, bejb.“ Neodpustí si provokativní mrknutí, načež se odmlčí.

Lyn patří k těm, ke kterým se chová dobře a ona patří k těm, co se chovají dobře a přirozeně k němu. Moc lidí to nedělá, proč by se k němu ty holky, co chtějí vztah, chovaly hezky? Vždyť je akorát využívá pro své potěšení. Ale ona tohle neřešila, dělala to taky, ale s kluky, ale ti to většinou taky chtěli takhle. Respektive byla takový krásný vzor. Ale jí prostě za žádnou cenu nejde do hlavy, že vlastně dívky ještě nepřišly na všechny ty triky. Často jí to přijde úplně okaté nebo ohrané a ony jsou úplně slepé. Normálně by měla psát příručky, ale to by pak klukům zkazila radost, to jim nemůže udělat, už tak to mají s holkama někdy těžký, to přiznává. Což kluci taky nejsou andílci! Hm? Podívejme se na tyhle dva, oba jsou přesný opak. Respektive, ona umí být andílek. Často je taková před rodiči.. No a pak je tu stránka, kdyby si člověk řekl, že jako anděl vypadá. Na ten modeling se hold hodí, co si budeme. Pohodila si spokojeně vlasama, když si všimla jeho zastříhání obočím. Je jasné, na co narážejí a kam se jejich chování přesouvá. Flirtují spolu, tak ostatně jako vždy, ale on je tak jako jediný, u kterého to neomrzelo. Naklonila hlavičku ke straně, prsty jemně jezdila po jeho hrudi, u toho měla ten typický nevinný pohled, za nímž se toho tolik skrývalo. Někdy však umí být hodná, i takovou ji poznal. "No já si myslím, co by sis beze mě počal hm?" Protočila očima egoisticky, dělala si z části srandu, jenže v té srandě je pravda. On měl plno holek, mohl si vybírat, mít skoro každou na kterou ukáže, jenže našel by takovou, jakou je ona? Přesně ji? Našel by ty vlastnosti, věci co má ona? No on by se někdo našel, avšak po delší době a kdo ví, jak by to s nima bylo. Kdyby přišla o něj, musela by hledat něco jiného. Skončilo by to asi tak, že by jí ten sex začal chybět a přišla za ním a vlítla na něj. Odpustila mu to všechno a jo, klidně kvůli úžasnému sexu. Chybělo by jim to ve výsledku oběma, jemu asi občasná snídaně. "Umíme, mám to ale štěstí, že? Taková náhoda, že jsem tě tu potkala." Bylo jí jasné, že ho tu potká, nebo se s ním mine až si povede nějakou holku pryč. Respektive nečekala tohle, však nehodlá se v tom moc šťourat, on a nasraný, to není zrovna její šálek kávy. Uměla si s lidmi dobře poradit, ale moc jí nebavilo někoho naštvaného uklidňovat, to by jí na něm muselo nějak záležet, to u moc lidí není. Zatím se důvod jeho samoty nedozvěděla, rád ji asi napíná, jenže ona si mile ráda počká či si to zjistí sama a něco z jeho činů a slov vydedukuje. Nějak cítila, že ho tu nějaká nechala. Úplně má jistou představu v té chytré hlavince, co by ho teď dokázala otázkami pořádně vyprovokovat. To by udělala za předpokladu, kdy by se nějak pohádali. Ráda dělala lidem peklo, pokud ho někdo dělal jí, jenže ve větším množství. Jak zní představa? Nevinná dívka, nějaká ta spíše miloučká, ne zrovna výrazná, kdo ví.. Prostě jemnější typ co není na ty drsnosti, spíše na romantiku a on to nevydržel a vyklubal se do jeho krásy. Do toho pravého Kiera, ze kterého by normálně mohl být i herec! Fakt. Hrát někoho milého, je těžká věc. Byl by hodně bohatý a chtěný, když si vezme, kolikrát tyhle holky do postele dostal. Dneska teda ne, myslí jindy, logicky, jinak by tu nestála. Evelyn je ale v krásné náladě, přímo pro něj, celá dnešní večer pro něj. To se neodmítá ne? Musel by být absolutní blázen. To on občas je, ale jak se to vezme, že? Ucítí jeho palec na svém rtu a její provokativní charakter se projeví už teď. Její zuby jemně stisknou na moment palec a z nich se poté objeví ďábelský úsměv. Naklonila se až k jeho rtům, které sám skousl a tiše šeptala, tím uklidňujícím hlasem, co dokázal člověka rozhodit. "A mohou být jen tvoje.." Mohou, vážně. Přímo po tom z části toužila, co si budeme. Proč si neužít na nový rok takovou příjemnou chvilku? Ale z toho je kdosi vyrušil, s čímž si poradila. Pche, havěť. Zrovna s tímhle by asi do postele nevlezla, nepřišel jí pro ni dost dobrý. Ano, věří si a vybírá si. Není to jen tak, aby si vlezla někam s každým, ani náhodou. Není pitomá, naopak jí to myslí až moc dobře, za což někteří dost pykali. Pozornost má zase Kier, no jak jinak, vyhrává to na plné čáře. Své ruce si dala kolem jeho krku a prohrabovala se mu ve vlasech. Tělo natiskla těsně na jeho a zářivě se spokojeností se usmívala. Oba se shodnou na příjemnosti v této konverzaci. Ale pozor, maličko si na něj došlápla doteky a ono se to rozmluvilo! Halleluja! Něco se dozvěděla. "Ale i ty chudáčku." Zakňučela rozkošně a kousla ho jemně do jeho plného rtu, nemůže si to odpustit. "Některé jsou maličko hloupočké a neví, co umíš, ale to já ocením, to ty přeci víš." Zakření se nad tím pobaveně, což on sám zmínil, jenže ona nechce aby to bral, jako že by to bez něj nevydržela. "Počkej, ty myslíš, že bych neodolala? Moc neprovokuj, nebo budeš nemile překvapen, jak rychle vylezu z támhle těch dveří." Kývne hlavou do davu tedy někam za sebe a k dveřím opodál. Bylo by těžký odolat, jenže ona se umí ovládat a dost dobře. Věří si. Chyběla by mu a sralo by ho to, kdyby se mu vyhýbala a kašlala na něj. Vždyť nezávazný sex, kdykoliv chce, komu by to nechybělo? Hah.

Tázavě zdvihl obočí, on totiž upřímně moc netušil, na co ona slečna naráží a co ji to tak trápí, že to zmiňuje. Odpovědi se ale brzy dočkal, brzy pochopil, na co slečna narážela a co se honilo v její blonďaté hlavince. Musel uznat, že ho pobavila, ale pořád si nebyl jistý, jak si ji zařadit. Ona sice odsoudila jeho do skupiny, do které tak úplně nepatřil, ale on netušil, jestli tady blondýnka je jen ta slečna, co si hraje na nedostupnou a pak se vám vrhne do náruče, nebo je skutečně nedostupná. Lákalo ho na to přijít, ale ne za záměrem, aby ji dostal do postele, byl prostě jen zvědavý a navíc, kdyby to byla jen hraná nedostupnost, byl by si jistý, že někdo jiný s oblibou v blondýnách by ji už určitě dávno prorazil a on by nechtěl následovat v jeho šlépějích. „Myslíš, že se na to vůbec musíš ptát?“ koukl na ni s otázkou v očích, lidi soudí podle prvního pohledu a je poměrně snadné uhodnout, co se jim honí hlavou, obzvláště při takovýchto situacích. Na rty se mu vkradl úsměv a souhlasně pokýval, líbilo se mu, že jí nezáleží na názoru ostatních, tím si získala malé, nepodstatné plus. „Navíc, je tady dost velký dav, vážně by nám někdo věnoval pozornost?“ on sám o tom pochyboval a ta představa, že by je třeba celou dobu jejich rozhovoru někdo sledoval, mu přišla velice směšná, proto měl na rtech pobavený úšklebek. Dobrá, jednou za čas se na vás někdo podívá, to dá rozum, ale že by vám na novoročním večírku, ještě k tomu po půlnoci, kdy spousta lidí má v sobě alkoholu už nadmíru, dokázali lidi věnovat dostatečnou pozornost? Nah, o tom silně pochybuje. Maximálně na ně občas mrknou jeho kamarádi, ale těm on sám řekne, jak se věci měly. Určitě je tím potěší, budou to totiž moct někdy příště zkoušet oni sami. „To je celkem nezákonný, teda, minimálně pokud by to vydávali za normální alkohol, zas takový blázni tady nejsou,“ uchechtl se při představě, jak tady před začátkem akce falšovali alkohol a pořád se ohlíželi, jestli někdo náhodou nejde. Tady na univerzitě se dělo plno nezákonných věcí, ale tohle mu přišlo zbytečně obtížné. Stačí koupit levný alkohol, ušetříte si práci i nebezpečí z toho, kdyby se to provalilo, a tadá, máte hotovo. Pak se ale dostali zpět k jejich boji o poslední kelímek s rumem, o který mu teď už tolik nešlo, on by se spokojil s něčím jiným, ale celkem ho zajímalo, o co ho tady slečna požádá. Jakmile se dostala k tomu, co od něj chce, musel se zasmát. Tohle děvče bylo skutečně zajímavé, každou chvílí působila úplně jinak než v té předchozí a v tomhle bodě už ani pořádně nevěděl, co si má myslet. „Sama musíš tu klasiku znát, neříkej mi, že to na tebe nikdo nezkouší,“ prohlásil a pokrčil nad tím rameny, sám ale moc dobře věděl, že on se od té klasiky lehce liší. Ušklíbl se při zmínce, že je tomuhle všemu odolná, pomalu se začínal přiklánět k tomu, že nedobytnost jen hraje, stejně jako že si právě teď jen hraje s Ericem. „Musím tě zklamat, nemám žádné metody, žádná kouzelná slůvka, fráze, co by mi to zachránily,“ překřížil si ruce na hrudi a důležitě si ji přeměřil, nebylo to žádné svlékání pohledem nebo měření jejích mír pohledem, on spíše zvažoval, jestli jí má říct svou metodu nebo ne. „Víš co, když tě to tak zajímá,“ nakonec svůj postoj povolil a mávl nad tím rukou, však co se stane, když jí to řekne. „Prostě jednám na rovinu. Netvrdím holkám, že jim zavolám, že z toho může být něco víc, nedávám jim falešné naděje. Sice to nemá takový úspěch, ale je to férový jednání,“ jakmile tedy prozradil svůj tajný postup, natáhl se po kelímku, ze kterého se vítězně napil. Když už jí to řekl, tak přeci má právo z toho aspoň něco mít, konkrétně tedy tento kelímek s kolou a rumem. Celkem ho zajímalo, co mu na tohle řekne, ale vsázel na to, že mu nebude věřit.

Bylo po tom kouzelném ohňostroji a oni byli zpátky uvnitř, teď museli vymyslet další program. Očekával, že to bude více v rukou Tabbs, ale překvapivě nechala rozhodovat ona jeho, což ho trochu zaskočilo, pořád ještě nevěděl, co se teda čeká, že teď budou dělat. Naštěstí ho v tom nenechala úplně topit, protože mu nabídla nápovědu v podobě tří možností, ze kterých velice šikovně dokázal vybrat hned dvě, nejenom jednu. A tak nejdříve zamířili k punči, kde si dolili pití a hned pospíchali pryč, protože se tam hrnuli další lidé. „Hrůza, jak se lidi tlačí, co?“ poznamenal, ne nijak nehezky, spíše nad tím nechápavě zavrtěl hlavou. On totiž nechápal, co tím tlačením lidi získají. Možná se někam dostanou dříve, ale za cenu osobního nepohodlí, to by byla pro Lincolna přílišná oběť, on by si zkrátka radši počkal, než se někam mačkal. Tohle zkrátka nechápal. Naštěstí se jim v tom davu nic nestalo a oni se dostali do bezpečí stranou. Společně tedy zamířili k místům, které Tabbs vybrala a posadili se. Rozhlédl se kolem, jen aby zkontroloval, jak teď vlastně ta oslava vypadá, a pak se pohledem vrátil zpět na svou společnici. „Víš, že jsem si na tebe vzpomněl při jedné knížce poezie?“ pokusil se nahodit nějaké téma rozhovoru, aby řeč nestála, a samozřejmě jak jinak to udělat než pomocí literatury. Četl tu báseň poměrně nedávno, byla opravdu krátká, ale to nebylo to hlavní. Psalo se v ní o slunečnicích, které si od jejich setkání u jezera, zásadně spojuje s Tabbs, právě proto si na ni hned vzpomněl, jak to četl. Chvíli si pohrával s myšlenkou, že by jí tu básničku poslal ve zprávách, ale nakonec usoudil, že raději by nejdřív zjistil její vkus, aby jí nemusel posílat věci jen protože v nich jsou slunečnice, ale i protože má ráda poezii určitého typu. Tohle je ale zbytečné okecávání, on se hlavně bál, že by to Tabbs neocenila, ale to by nahlas nikdy nepřiznal. Nerad okolí ukazoval, jak moc umí pochybovat, hlavně tedy sám o sobě.

V tom současném rozpoložení skoro i zapomněla, že se tady – tedy, tady na večírku, ne přímo tady na záchodcích, měla sejít se Zoey a nebýt toho, že právě Zoey vstoupila na záchody, tak by si na to asi vzpomněla až někdy ráno. Holt teď měla plnou hlavinku toho neřáda, co si myslel, že je pánem světa. Samozřejmě od začátku tušila, že si s ní nepovídá čistě kamarádsky, ale netušila, že jeho myšlenky směřují do postele, to skutečně ne. Naštěstí ale znala svou míru a neztrácela svou hrdost a nenechala se, ačkoliv to způsobilo venku trochu rozruch, což se jí samozřejmě nelíbilo, nerada na sebe poutala pozornost v tomto smyslu. Byla ráda, když na sebe upoutala tím, že někde vyhrála, skončila dobře v závodech, ale takhle? To není její vkus. Alespoň že jí do karet hraje, že úplně často sukně nenosí, takže třeba splyne s davem a nikdo na ni během krátkých pár dní, než se na to celé, pokud něco vůbec bude, zapomene, nebude divně koukat. A kdyby koukali, nebojí se sama za sebe postavit, což inu dokázala i venku. Přišla řada na jakési svěřování, ale to Cass úplně neovládala, takže z úst vypustila jen takovou dobrou polovinu příběhu a zapomněla zmínit nějaké ty detaily, které obvykle holky vždy zmiňují, ale ona zkrátka neměla tu potřebu. Ušklíbla se nad tím, co jí Zoey poradila, skutečně ji to trochu zahřálo u srdíčka, alespoň někdo mu to dá sežrat, když ona nemohla. I když vlastně to, že s ním nešla, se počítá, jakoby mu to dala sežrat, ne? „Jo, to máš asi pravdu, ale celkově nestojím o tuhle…“ na chvíli se odmlčela, hledala vhodná slova, jak to označit, „nálepku, a to i když tahle je vlastně celkem lichotivá, ale pořád to není ten důvod, kvůli kterému by si o mně lidi měli povídat. Měli by řešit moje sportovní výkony, ne jestli jsem někoho poslala do prdele,“ ten konec nespokojeně zamrmlala a překřížila si ruce na hrudi, konečně je vzdálila od toho umyvadla a nezapomněla u toho vypnout vodu. Ona sama pro sebe bojovala o to, aby ji ostatní brali ne jako holku jako věc, ale jako sportovkyni, a teď přijde tohle. Sice se z ní nestane holka ve smyslu věc, protože s ním do postele nešla, ale rozhodně to snižuje, jak ji budou brát jen za sportovkyni.
Pozorovala, jak si Zoey zapálila tím úsměvným zapalovačem s Hello Kitty. Proč se vůbec vyrábí s takovým dětským motivem, když je to určené pro dospělé? Ne že by se dospělým nemohla líbit Hello Kitty, je každého věc, co se mu líbí, ale takovéhle roztomilé obrázky dělají zapalovače lákavější pro děti, což.. nemůže být dobře. Ale co, to není podstatné, Cass nemíří nikam do politiky, takže do tohohle se nikdy míchat nebude a nemá k tomu důvod ani teď. Jen mávla nad tou omluvou, nic se nestalo, Cass ten čas nějak strávila, i když ne úplně perfektně, a rozhodně se nenudila. Navíc ani nebyla taková, že by na někoho byla nabručená, jen protože někam nestíhal přijít. Občas mají lidi moc věcí na práci a nestíhají, to se stát může, proto to Zoey nijak nevyčítala. „To se může stát, v pohodě,“ ještě to dodala i slovně, protože si přeci jen té omluvy cenila a asi by bylo dobré to dát nějak najevo než jen mávnutím ruky. Ovšem další slova Zoey ji překvapila, ona osobně totiž necítila, že by jí Zoey byla něco dlužna a nechtěla, aby se tak cítila Zoey, to by jí nepřišlo jako správný začátek. Navíc by ji nerada zatahovala do vlastních problémů. „To nemusíš, nic mi nedlužíš a navíc bude lepší, když si případný problémy vyřeším sama, ostatně, to nakopnutí mu dlužím já,“ ušklíbla se, ale hned na to se krátce zasmála. Líbilo se jí, o čem se teď bavily, příjemně to odbourávalo ten vztek, co ještě před chvílí cítila. Možná přeci jen něco na tom povídání bude, člověka to vážně uvolní.

Sotva se dostali od stolu s občerstvením, lidi se kolem něj začali lepit jako mouchy a ona byla jen ráda, že včas vypadli. Ať už vypadá jakkoli přítulně, což ona je, pořád má ráda svůj osobní prostor, sice do něj pouští lidi mnohem častěji, než třeba Lincoln, ale podobné pošťuchování, vrážení a drcání lokty si ráda odpustila. Nebyla jením z těch lidí, kteří by se potřebovali někam vetřít co nejrychleji, jak se o to ostatní pokoušeli. K jeho poznámce přikývla souhlasně hlavou. "To tedy ano." potvrdila svůj souhlas a letmo se ohlédla ke stolku. Musela se nad tím usmát, ještě že odešli v čas. Poté si tedy sedli, Tabbs se dívala kolem po lidech, těžko říct proč, nejpravděpodobnější však snad bylo, že kontrolovala. Byla tu s Lincolnem a on byl také jediný, s kým tu chtěla být a komu se chtěla věnoval, to však neměnilo nic na tom, že byla starostlivá a trochu se bála o některé dívčiny ze spolku. Její skenování okolí však nezabralo příliš dlouho, nechtěla, aby to vypadalo, že snad hledá únik. Tak to totiž nebylo. Kdyby to tak jen šlo, nechala by tento večer býti nekonečným. Tak by si s Lincolnem uloupila více času. Nad takovou sobeckou představou se dokonce i začervenala, snad studem, nebo také myšlenkou na ten společný čas. Ten však byl teď. Proto svou pozornost přesunula znovu na Lincolna. Opřela se lokty o opěradlo židle a sledovala ho tím svým zvědavým pohledem, když mluvil. "Vážně?" z jejího nepatrného červenání se stálo docela patrné, culila se a hlavu sklonila tak, že pohled přesunula dolů. Bylo zvláštní vidět ji chovat se tak nesměle v okamžicích, jako je tento. Uvedl ji však do rozpaků, slýchávala spoustu věcí, ale tohle bylo něco jiného. Příjemně jiného. Znovu zvedla hlavu a stále s tím úsměvem se na něj dívala. "Jaké?"