Ona měla sex ráda. Ten nezávazný a divoký, kdy od ní ráno prostě vysmahne a nebo ona naopak od něj. Dává si však pozor, ke komu leze. Kdyby to byl nějaký idiot, co by jí poté nějak ublížil a zesměšnil, pořádně by mu dala přes držku. Má svou hrdost, jež si udržuje a aby byla vždycky z části považovaná za tu sportovkyni. Za tu silnou, kterou nezlomí jen tak něco. Taková se sama sobě líbila, ale pod vrstvami, jež je těžké prolomit je něco jiného. Nikdo ji nezná pořádně smutnou a zničenou. Rozhodně to nevypadá jako něco roztomilého. Naopak. Má chuť rozbíjet věci, křičet a ničit. Nemusí to být zvenku, ale vnitřně ve svojí hlavě. Nebo to prostě vycítíte.. Poznáte ten prázdný pohled. Tu mrtvolu zžírajíc její nitro. Stejně je ale silná a není moc čas, kdy je tohle vidět. Přetvářky jsou taky často její přednost, co se tohohle týče. Hodně za tu svojí pevnost vděčí asi i jejímu zaměření a tím je sport, kde nejsou ledajaké slečinky ale spíše kluci, se kterými se bavila vždycky raději a rozuměla si s nimi víc. Ale teď se ukázalo, jak Cass je třeba skvělá. Vážně, na hřišti se spolu umí perfektně sehrát a porazit i ty blbečky. Taky teď Cass porazila jednoho mimo hřiště a vážně, si z toho nemusí nic dělat. On to odnese o hodně víc. Zamyslí se nad jejími slovy, něco na tom samozřejmě je, tudíž její mozek okamžitě šrotuje a dobře, není opilá. "Jasně, já to chápu, ale myslím, že se na to rychle zapomene, když budeš dělat jakoby nic." Pokrčí rameny, ona by si z toho být ní hlavu nedělala. On o tom ani necekne, to je jasné a před ním lidé taky ne, dostali by přes hubu a Zoey si je jistá, že u Cass je to taky dost možné.
Od jejích úst a cigarety se vzdálil růžový zapalovač s hvězdou dětí a to je slavná Hello Kitty. Sama nechápe, kdo by si tohle v jejím věku koupil. Možná někdo, komu to přijde vtipné a nebo mu to přijde zajímavé. Mezi tyto lidi nepatří. Zapalovače věčně někde nechává, ztrácí a nebo jich má víc po různých kapsách a bundách. Chce vždycky nejlevnější a nezáleží na barvě, hlavně použitelný, to bohatě stačí. Už měla i zapalovač s nahou ženskou, nahým chlapem, motorkou, kytičkama a bůh ví co prostřídala. Najdou se tu i normální jednobarevné, co se dávno válí někde na smetišti nebo tam, kde je ztratila. Tam jim je konec. Beztak mají nové vlastníky, kteří je našli díky její hlouposti a zapomnětlivosti. Nesoustředí se moc na motiv Hello Kitty. Když byla mladší a v různých spodinách svýho života, bylo jí absolutně jedno, co na tom zapalovači je. To bylo poslední, na co myslela. Děti nekoukají na tohle, ale na ty cigarety, na tu činnost, jako samotnou. A jakmile se dostanou, už jen na pocit. Takže s tím, jak to kazí děti si hlavu nedělá. Navíc je to vždycky na straně rodičů. Tak to bylo i u ní, prostě na ní kašlali, odstěhovala se k babičce a dělala si svoje. Dala se i sama dohromady, velký krok no. Ale tímhle se fakt nikde nechlubí a nehodlá. Ví to jeden člověk, Aron. A tak to zřejmě i zůstane, dokud se nenajde třeba někdo, u koho si důvěru vypěstuje. Tohle jí nehraje teď hlavou, má výčitky - no fakt! Nechala tu Cass.. Prostě, je to z části i trochu její vina, jenže Cass je takový zlato, co to odpustí. Nad její poznámkou se musela zasmát nahlas. "Jo, věřím že mu zvládneš nakopat zadek dobře, ale tak.. Není na škodu pomoc. Třeba by mi to taky uklidnilo nervy, nějaký vybití. Mi pár ran necháš." Ano, ráda se pere, na holku dosti dobře. Jen většinou není možnost. Zakření se nad tím pěkně, nikdy by nečekala nějakou debatu, kdy si vážně budou hodně rozumět. Ale.. Jo, časem to třeba přizná mileráda nahlas, je za to vděčná. "Kterej to byl?" Znala všechny sportovce, už protože s nima spávala, jenže hlavně protože byla ve stejném oboru jako oni a bavila se s nimi. Jednoduše jí to zajímalo.

Samozřejmě není natolik naivní, aby si myslel, že když po jedné noci holku odkopne, ona mu ještě poděkuje. Není to tak, že by je nějak vulgárně nebo vyloženě urážlivě poslal do háje, ale zato to dělá spíše… lhostejně. Lhostejnost je jedna z vlastností, kterou by z něj nejradši většina lidí, co ho zná, vymlátila. Je mu zkrátka jedno, co si o něm lidé myslí, jak moc mu někdo vynadá a podobně, ale i toto má své meze. Lhostejnost u cholerika je vlastnost, která se poněkud příčí s jeho osobností, pravda, ale aby to bylo uvedeno na pravou míru, zkrátka se nerozčiluje, pokud k tomu nemá opravdový důvod. Jak je o něm známo, vztek zvládá velmi těžko, a proto je dobře, že ho neovládá příliš často. I když zrovna teď, bohužel, stále a poměrně dost vytočený je, jednak kvůli zkaženému večeru, a druhak kvůli té facce. Je to sice něco jiného, než kdyby dostal pěstí od nějaké idiota, ale v tom případě by alespoň pár ran mohl uvalit zpět. Takhle zůstal akorát ponížený a frustrovaný, a aby uvalil holce, na to by musel být daleko větší ubožák. Každopádně co se těch jeho triků a flirtování týče, on se vždy snaží přijít s něčím originálním, tedy alespoň něčím, co na žádnou ještě nezkoušel, ale asi nemá cenu dodávat, že se mu to příliš nedaří. Ono přijít s něčím novým, když to samé opakuje stále dokola, není nic jednoduchého. I tak má však štěstí a holky si i přesto myslí, že se o žádné "fintičky" nejedná, tudíž mu na to snadno naletí. A pak se diví. Jenomže Lyn je něco jiného. Na ni žádné hlášky ani finty zkoušet nemusí, jelikož stačí pouze zaflirtovat zpátky a je jeho. Tedy ne že by si ji chtěl nějak přivlastňovat, navíc vzhledem ke vztahu, který mezi sebou mají, to není ani potřeba. „To kdybych věděl.“ Zavrní a zahákne jí pramínek vlasů za ucho, po čemž jí prstem přejede po čelisti. Popravdě řečeno, zřejmě by ho zas tolik netrápilo, kdyby o ni přišel, protože přesně tak jak bylo řečeno, holek má plno a může si vybírat, jenomže najít mezi nimi nějakou, která by byla na takovéto přátelství s výhodami, to už by byl větší oříšek. Navíc s Lyn už má i nějakou minulost, takže mu je bližší, než by některá z nich mohla být. A přesně díky tomu, že ji zná a ví, jaká je její pravá stránka, a nejen v posteli, se mu líbí, jak si tu hraje přede všemi hraje na nevinnou, mrška. Už se nemůže dočkat, až mu znovu ukáže, jak velká přetvářka toto je. „Myslim, že voba máme štěstí, bejb.“ Zastříhá na ni obočím a odmlčí se. Koneckonců má pravdu, ona ho zachránila před propitým večerem, a on ji před trávením jeho zbytku s tamtím opilým idiotem, takže si jsou kvit. On nejprve ani nepomýšlel na to, že by se tu s ní mohl potkat, jelikož sem šel nejprve za účelem pobavit se s kamarádem, jenomže ten když mu to odřekl, svůj plán změnil na něco, co je pro něj velmi typické, a to právě sbalení nějaké holky, kterou by si poté odvedl. No, jenomže to mu tak úplně nevyšlo, takže je tu plán C v podobě Evelyn, která mu snad ne neřekne. Jak by také mohla, že jo. To by mu bohatě stačilo jako způsob, kterým by ho mohla toho vzteku zbavit. A co si budeme povídat, je to i ten nejlepší způsob, ze kterého bude mít něco i ona. Zato taková provokace, kterou má jako záložní plán, to by bylo naopak něco, co by ho naštvalo ještě víc, a určitě by se nebál ji poslat do háje. Těžko říct, jestli by toho poté litoval, jelikož by mu zmizela, jak se tak zdá, poslední záchrana. Naštěstí ale žádná hádka nehrozí, takže ani ty provokace, což znamená, že se není čeho bát. Nejspíš. No a co se týče té herecké kariéry, je pravda, že by ho to možná uživilo, ale o tom ještě do této doby nepřemýšlel. I když kdoví, co bude po univerzitě. Do té doby když už může svého "talentu" využít, přetvářka před holkama, aby docílil svého, se zdá být nejlepší, a co si budeme povídat, nejzábavnější možnost. „Copak už nejsou?“ S těmito slovy se mu na rtech znovu vytvaruje ten jeho úšklebek. Stejně jako ona, i on kvůli té frustraci momentálně nemyslí na nic jiného, než dotyk jejich rtů. Dokonce měl v plánu si ji konečně přitáhnout do polibku, jenomže plán mu překazil ten ožrala, kterého si sem přitáhla. Nevadí. Počká tedy s pobaveným výrazem, dokud ho od sebe zase neodežene, jelikož je pravda, že on je daleko lepší společnost hned z několika důvodů. Bohužel se nedá říct, že by jedním z těch důvodů byla střízlivost, jelikož přeci jen už v sobě něco má a pociťuje to čím dál víc, ale aspoň díky tomu ví, že už má dost, a proto kelímek odloží a více se ho nedotýká. Na toho "chudáčka" raději nereaguje slovy, takže se pouze uchechtne a zakroutí hlavou, aby jí tak naznačil, že mu to je jedno, i když není. Přeci jen se i před ní snaží tvářit jako ten frajer, za kterého se má, tedy pokud mu někdo takový nevlepí takovou facku, ještě navíc v tomto případě doslova, a nesrazí tak ego. No stejně to je asi jedno, protože kdyby mu to skutečně jedno bylo, nestál by tady a nelil do sebe všechno možné, a slečna to určitě moc dobře ví. Jenomže vtom ho kousne do rtu, což ho donutí vzrušeně zavrčet a rukou jí zajede po stehně pod sukni. Nehodlá nijak komentovat ani to její utěšování, aby nevypadal jako nějaký chudáček, tudíž ji nadále vyzývavě sleduje, aniž by se od ní odtahoval, jakoby čekal na něco víc. Avšak její další komentář ho donutí se lehce zasmát, přičemž ji pevně stiskne za zadek. „Prosimtebe, jako kdybys někdy ode mě měla důvod utíkat.“ Ucedí provokativně, ale i přesto se k těm dveřím na pár vteřin podívá. Dokonce se přitom lišácky uculí, s čímž stočí pohled zpět na svou společnost. Čelo poté položí na to její. „A co kdybysme z těch dveří vylezli spolu, bejb? Tady to je už stejně mrtvý.“ Je pravda, že by mu vadilo, kdyby teď odešla… Co vadilo, přímo by ho to sralo, a kdoví, do čeho by poté praštil, kdyby to fakt udělala, obzvlášť když už je teď vytočený kvůli odchodu tamté před ní. Jenomže i před její slova se toho ani trochu nebojí, jelikož jí nedává žádný důvod k odchodu, ba naopak. A navíc, jak již bylo řečeno, zná ji a ví, že ona by od něj jen tak neodešla, alespoň ne teď. Avšak i přesto, aby ji pro jistotu trochu navnadil, jí pomalu přejede špičkou jazyka po rtech.

Michaela sa na jednej strane musela nad tým zamyslieť, no v momente, kedy si predstavila ten okamih, kedy by k nej prišiel nejaký chlapec z chlapčenského mužstva napríklad športovcov, len ju to rozosmialo. A to do takej úrovne, že si jemne musela svojou pravou rukou zakryť ústa z toho dôvodu, aby to náhodou nebolo veľmi neetické. ,, chcem to povedať milo aby si sa ty alebo niekto z tvojich kamarátov neurazil...“ následne si jemne prešla do vlasov a pozrela sa na neho. V jednom momente skúmala jeho tvár, to ako sa dokonca raz za čas pousmial, to aké odlesky sa nachádzali v jeho očiach. Rada skúmala ľudí, keď bola v ich blízkosti. Pozorovala to, ako sú ich telá stavané, ako jedna kosť nasadá na tú druhú. Možno to bol niekedy jej problém, pozerala sa na človeka ako na chodiacu schránku na miesto toho, aby sa na neho pozerala ako na celok. Pozerala sa na človeka ako na tú časť, ktorú mnoho ľudí nevidí. Nevedela to spojiť s emóciami, s pocitmi. No možno príde ten správny čas na to, kedy to tak konečne bude aj ona vnímať. „ vždy ma zaujímalo ako to ten človek berie. Myslím z vašej strany, z pohľadu chlapcov. Vypočula som si už toľko príbehov, ktoré by ma mali dokonalo donútiť pokľaknúť a prosiť o to aby mi ten daný človek venoval pozornosť. No nikdy som to nevedela vydržať dokonca, vždy som sa musela začať smiať..“ Michaela si spomínala na niekoľko príhod, kedy sa ju niekto snažil pozvať na rande von. Kedy sa snažil, skutočne snažil zo seba vytiahnúť tie najlepšie slová no ona to takmer okamžite ukončila. Nechcel aby sa ten človek trápil a na miesto toho sa sústredil na nejaký jednoduchší cieľ. „ oh takže v tvojom prípade to je takto..“ zamyslela sa Michaela a následne sa napila zo svojho pohára v ktorom už samozrejme nebol alkohol. Mohla si vybrať niečo ié, pokúsiť sa to zmiešať v žalúdku no určite by to nedopadlo najlepšie. Tie pokusy o to, myslieť si, že by to jej hlava a jej telo zvládlo, neprichádzali do úvahy. Nepotrebovala mať alkohol za každú cenu rovnako, ako niektoré dievčatá, ktoré mala možnosť v spolku už aj za ten čas niekedy vidieť. „ nemyslela som to v zlom, len musíš uznať, že niektoré tie klasické frázy sa už vážne nedajú počúvať. Ak by bolo možné, určite by som ti ich niekoľko vedela vymenovať, dokonca by som ti vedela aj ukázať ako sa pri nich ten daný človek vôbec správa. Ale v tvojom prípade to je potom iné..“ musela by klamať ak by povedala, že ju to v tejto chvíli nezaujalo. Kto vie, možno príde niekedy ten moment, kedy sa bude nachádzať na rovnakom mieste ako práve on a bude mať možnosť to vidieť na vlastné oči. „ ale na druhej strane si myslím, že to je možno lepší nápad povedať to danej žene na rovinu.“ Musela v tomto momente uznať, že to je určite lepšie. Ona sama mala rada úprimnosť, aj napriek tomu, že v takejto situácií by to možno mnoho ľudí zlomilo, vedieť že chlapec chce len to jedno jediné, našli sa aj také dievčatá. „ zvláštne. Pretože pri pohľade na teba som si ťa vedela predstaviť úplne inak..“ zamyslela sa, na tvári sa jej vyčaril menší úsmev, ktorý jej rozžiaril celú tvár a následne sa opäť sústredila na neho. „ pri pohľade na teba by som myslela, že máš radšej tie sladké rečičky. Dievča pozveš n večeru, kde by ste boli sami. Následne im ukážeš nejaký krásny výhľad, zašepkáš do ucha nejaké slová o ich kráse a následne im ponúkneš svoju nejakú fudbalovú vestu..“ musela sa tomu Michaela zasmiať, aj napriek tomu, že sa to stávalo najčastejšie v tých romantických filmoch nepochybovala o tom, že by sa o toto niekto vôbec pokúšal. Nemala rada tie typy chlapcov, ktorý si v tom okamihu o sebe mysleli, že sú niečo viac. Niečo oveľa viac. „ ale nemusíš sa báť, tvoje tajomstvo je u mňa v bezpečí..“ venovala mu jedno menšie žmurknutie.

Z celé té situace byla zkrátka nesvá, tušila, že se z toho svět nezboří, ale její ideály o vlastní osobě se trochu otřásly. Hlavně protože ten první, jemný polibek, se jí líbil, za což se styděla asi úplně nejvíc. Ale, neměla by se za to stydět, to jsou jen pudy a ty člověk neovládá, ne? Psychologii nestudovala, takže si tímhle nebyla jistá, ale pevně tomu věřila, co jiného jí zbývalo. Možná na tom, že se jí ten polibek líbil, něco bylo. Třeba někde uvnitř už nechce kluky přehlížet a třeba chce dát další pokus vztahům, ale jak, když všude kolem jsou blbci, o čemž se vlastně sama teď přesvědčila. Takže na tohle uvědomění, které taky může být jen návrh podsunutý jejím opitým mozkem, zkrátka rychle zapomene a další den bude zase jen ta sportovkyně, co si hledí svého a všechny okolo se snaží porazit, dokázat jim i sama sobě, že dokáže být lepší než oni. „Nevím, jestli zvládnu dělat jakoby nic, protože,“ rty stáhla do úzké linky, zarazila se, protože teď došlo na to, co ji naštvalo nejvíc. „Protože je děsně hnusný, jak si myslel, že je to jeho pravomoc. Že před ním každá musí roztáhnout nohy. To, že to skoro každá udělá, to je fajn, ale neznamená to, že to musí udělat každá,“ odfrkla si, zkrátka jí vadilo, že se choval, jakoby mu odepřela něco, co mu patřilo, protože ona nikomu nepatří, a jemu už rozhodně ne. Měla z toho asi stejný pocit jako když minule na plese narazila na ty fifleny ze spolku, které si myslely, že se jim musí každý klanět. Obecně prostě neměla ráda, když si lidi nárokují vaše chování a chtějí přesně vhodnou reakci. Takhle to nefunguje a fungovat nemůže, nesmí.
Sledovala Zoey, jak si přikládala ke rtům cigaretu a pak vyfukovala kouř, nikdy nepochopila, co na tom lidi mají, ale nikdy se to nikomu nesnažila vymlouvat. Všichni mají právo si se svým zdravím vynakládat si jak chtějí a mají právo konzumovat co chtějí. Navíc Cass nepotřebovala zbytečné rozbroje kvůli hloupostem, ona se hádala jen když to bylo skutečně potřeba a tohle do takové sekce rozhodně nepatřilo. „Pravda,“ ušklíbla se, i když nakopat mu úplně neplánovala, to by na něj nemělo žádný efekt. Možná by ho to věřejně ztrapnilo, ale on by si určitě našel způsob, jak jí to vrátit, a ona se nechystala táhnout do války proti někomu tak zabedněnému, jako musí být on. „A..Tohle na nervy nepomáhá?“ kývla k cigaretě, když Zoey zmínila, že by se také přidala. Samozřejmě že cigarety a nakopání zadku jsou trochu odlišné činnosti, to si uvědomovala, ale když se obě dají využít k uklidnění nervů, proč využívat obě. Překvapeně nazdvihla obočí, aha, tohle by bylo asi potřebné zmínit, aby si Zoey mohla vytvořit ucelený obraz, na to úplně zapomněla. „Uhm, Kieran,“ to jméno jí moc nešlo přes rty, hlavně protože mu poslední hodinu říkala medvídku. Nad tou vzpomínkou se jí na rtech objevil jemný úšklebek, nebylo to úplně špatné strávení večera, když si tedy odmyslíte ten konec, což Cass asi začne praktikovat, alespoň se nebude cítit tak špatně. „Znáš ho?“ optala se zvědavě, i když odpověď možná nechtěla slyšet. Hlavně nechtěla slyšet o tom, jaký prvotřídní blb a děvkař to je, to by jí úplně na radosti nedodalo.

Souhlasně pokýval, když zcela očividně sdíleli stejný názor na celé tohle rvaní se někam, což ho potěšilo. Asi by mu nebylo příjemně, kdyby Tabbs byla jedním z těch lidí, co se lokty dorvou všude, ale… pravděpodobně by to všechny její další skvělé vlastnosti bohatě vynahradily a on by byl ochoten to překousnout, to přece přátelé dělají, ne? Takže i jeho přátelé by, teoreticky, měli překousnout jeden jeho malý nešvar v podobě cigaret, že? Tedy, jen za předpokladu, že má dostatek dobrých vlastností, které by tento nehezký zvyk, který on má tolik rád, vyvážily. Občas o tom pochyboval, ale ne dnes večer, s Tabbs se totiž cítil jako jiný, možná i lepší člověk. Přeci jen, dokázala ho vytáhnout na party, to se zatím málokomu podařilo, takže na něj skutečně bude mít nějaký ten vliv. Chudák malý si ale zatím neuvědomuje, jak moc velký ten vliv už v tento moment je… A s jeho schopnostmi si toho nevšimne ještě dlouho.
Když se usadili, stranou od toho velkého hluku, pousmál se. Byl rád, že i na takové oslavě si uloupili nějaký ten klid a relativní soukromí. Odpil ze svého punče, pak znovu, povzbuzoval se tím totiž k tomu, aby zmínil nedávný zážitek s básničkou, při které si na Tabbs vzpomněl. Vlastně kdykoliv viděl slunečnice, vzpomněl si na Tabbs, nějak se mu vryla do hlavy a on si to vysvětloval jen tím, že zkrátka… vnášela světlo a něco nového do jeho života. I proto se rozhodl onu básničku zmínit, trochu v obavách, jak bude reagovat. Ale fakt, že viděl její tváře zrůžovět, ho skutečně překvapil, ale zároveň mu vykouzlil úsměv na rtech. „Uh, mh,“ odsouhlasil, trochu zaskočen tím jejím červenáním, ale bral to jako dobré znamení, že ta básnička udělala dojem. „Byla o slunečnicích,“ prozradil jí a po očku koukal, jak na to bude reagovat. Chystal se to odrecitovat, protože byla krátká a on měl dobrou paměť, ale nějak se na to necítil, třeba jí někdy zarecituje něco jiného, na lepším místě, teď… je na poezii moc brzy. „Já, až pak budu na pokoji, tak ti ji vyfotím a pošlu, chceš?“ nejdřív potřeboval zjistit, zda by o to vůbec měla zájem, až pak může zkusit recitovat, hezky pomaličku, nemusí se hned ztrapnit a Tabbs by to ještě neocenila. Navíc je tohle i dobrá záminka, proč ji bude moct už dnes napsat, i když ti dva si nikdy nehledali záminky, psali si vlastně jen tak, protože prostě chtěli, což je dobře, že?

Jen nad ní protočil oči, když se začala smát. Vážně, co to s touhle holkou bylo – věčný výsměch na rtech, nadřazený výraz oproti jemu a celkově klukům ze spolku, kterých začínal cítit potřebu se zastat. Dobře, někteří vážně říkali jen otřepané fráze a namotávali si všechny na prst, ale ne všichni. Někteří nejsou až tak špatní, dokonce někteří z nich mají i přítelkyně a mají tu romantickou stránku, která i ty otřepané fráze může myslet vážně. „Protože nevěříš tomu, že na tom, co říkají, je trocha pravdy,“ pokrčil rameny a schválně ji sjel pohledem, od hlavy k patám, a dal si s tím na čas. „Podívej, pravdivě ti můžu říct, že jsi hezká. Pěkná postava, hezký obličej, celkově ti to sluší, někdo by ti i dokonce pochválil, že je super, že jsi blond,“ vynechával už fakt, že to její prozatímní reprezentace a dloubání do všeho možného trošku kazí. Navíc nebyla úplně jeho typ, hlavně ty blond vlasy, ale krásnou dívku dokázal ocenit vždy, ať už byla blond nebo třeba zrzka. Ocenit ale něčí osobnost, to už nedělá vždy, holt ne každá dívka ho dokáže svou povahou zaujmout, no a když už se tak stane, nikdy to nepřesáhlo nic než jen krátkodobé zalíbení. Nic většího ani nechce, je se svým stylem zcela spokojen.
Když se tedy dostali k tomu, jaké jsou jeho metody, byl celkem zvědavý, jak to vezme, protože si nedokázal s jejím postojem představit, že mu to uvěří. Byl ovšem mile překvapen, když to vypadalo, že mu to věří, což dal i najevo zdvihlým obočím. „Páni, to jsem nečekal,“ zněl opravdu překvapeně, dával najevo pravé a nefalšované emoce. „S tvým postojem jsem čekal, že si spíš budeš myslet, že ti tady kecám, snažím se působit dobře a nakonec budu úplně stejný jako ostatní,“ přiznal svůj názor a čekal, jestli se k tomu nějak vyjádří a jestli ho třeba i zklame s tím, že tuhle variantu má pořád v hlavě, jen ji nechtěla říkat nahlas. Pokud ale skutečně věřila, že ji teď říká pravdu a neháže ho do stejného pytle jako ostatní, tak by byl vskutku potěšen. „Jasně, ale to pak můžeš říct, že i ty fráze ve vztahu, jsou klišé. Tam si taky partneři říkají, že mají krásné oči a tak,“ neměl v rukávu moc důkazů, přeci jen ve vztahu nikdy nebyl, ale slyšel o tom a když se člověk zamiluje, je snad ještě víc klišé než když se snaží někoho sbalit. On to tedy nevidí jako klišé, které by se už nedalo poslouchat, protože pokud to daná osoba myslí vážně, tak je to prostě milé. Možná je to opakující se, ale jeho to nikdy netrápilo. Ale tady slečnu to tedy zcela očividně poměrně trápí. „Je to lepší, nedojde k žádnému nedorozumění,“ pokrčil rameny, on byl se svou metodou spokojen a vůbec by se nebránil, kdyby jeho metodu začalo využívat více lidí ze spolku, vlastně by za to byl skutečně rád. Nerad slyšel, jak se těm slečnám lhalo a jak pak musely být zlomené, nesnášel, když se zbytečně ubližovalo. Jemu už bylo ublíženo dost, takže si zvolil variantu, při které nikomu neubližuje, maximálně někoho pohorší, ale co je na tom, lepší než ublížit. Uchechtl se a zakroutil nad ní hlavou, nedivil se, že má takový skeptický pohled na všechny, co se jí snažili sbalit, když slyšel tohle. „Docela stereotypní,“ pokáral ji s pobaveným úsměvem na rtech. „Navíc, jestli tebe takhle někdo balí, tak to máš furt ještě dobrý, když ti věnují tolik času a možná to myslí i jinak než jen do postele, protože dostat někoho do postele je většinou otázka jednoho večera,“ tolikrát to viděl, jak si získali holku během večera a už druhý den jí udělali papá, ale takové zdlouhavé postupy většinou už moc neprovozují, asi je to moc zdržuje od jejich cíle a člověka pak o to víc mrzí ten vyplýtvaný čas, kdo ví, ale prostě to už není moc v kurzu. „Ono to není úplně tajemství, ale-“ odpil ze svého pití, zcela očividně nesplňovala původní představu, co o ní měl, takže by si mohl dovolit být trochu slušný. „Ale díky,“ dořekl nakonec.

Keby len vedel, že práve vtedy, kedy to vyslovil tak udrel na to správne miesto. Dokonalo ako keby chcel priamo udrieť kladivom po hlavičke. „ možno to bude tým, že v to neverím. Nie som v žiadnom romantickom filme, kde by som sa mala zamilovať do prvého človeka, na ktorého sa pozriem alebo do prvého človeka, ktorý by mi venoval vôbec nejaký úsmev..“ nechcela si to pripustiť, ale nemala žiadne skúsenosti s nejakým vzťahom. Mala skúsenosti s chlapcami no nemala skúsenosť so vzťahom v ktorom by bola milovaná. Niekedy sa toho dokonca obávala. Predstavy, že by to niekedy mohlo prísť a ona by bola následne sklamaná nejakým človekom. „ ale ak to daný človek myslí v niektorých situáciách úprimne, kedy je vážne zamilovaný. Je to potom pekné. Ale keď tie slová nie sú úprimné a vychádzajú len z úst leda bolo len aby to dievča nejako ohúrili myslím si, že to čaro tých slov sa v danom momente vytráca..“ podotkla Michaela pričom v tejto chvíli jej hlas bol trocha tichším. Možno to bolo z toho dôvodu, že to bola téma v ktorej nebola doma. Nerozprávala sa pomerne s nikým o vzťahoch, o problémoch vo vzťahoch, dokonca aj keď dievčatá hovorili o chlapcoch tak len pretočila očami a venovala sa radšej svojim veciam.
„ ďakujem..?....“ povedala následne, keď si vypočula jeho kompliment, ktorý nečakala. Skutočne ho nečakala. Aj napriek tomu, že to bolo niečo, čomu veľmi nehodovala, pretože mala radšej, ak človek v nej videl niečo viac. No ako by to mohol človek vidieť v momente, kedy sa nachádza na nejakej party a má v ruke pohár a pred malou chvíľkou mala v ruke dokonca aj alkohol. No čo mohla čakať. Človeka ako prvého napadne pozrieť sa na výzor, ved to bola typická a normálna vlastnosť takmer každého jedného zdravého človeka. No ona bola niekedy radšej, ak mohla vidieť toho človeka rozprávať. Reagovať na určité postoje, názory dokonca chcela vedieť zmýšľanie ľudí v jej prítomnosti. Takto to mala radšej, kedy sa mohla skôr zamerať na vnútro ako na zovňajšok človeka.
„ s mojím postojom?..“ zamyslela sa nad jeho slovami a potom sa k nemu otočila tak, aby sa mu dívala do očí. „ nechcela som, aby to vyzeralo takto.. nehádžem každého športovca do rovnakého koša. To bolo ale prirovnanie.. ja len nie som taká, ktorá by verila hneď každej jednej veci, ktorú jej človek povie. Možno to je jedno z tých klišé, ale človek spálený len málokedy vie dôverovať.“ kto vie, možno sa práve v tejto chvíli aj trafila a je športovcom, ktorý sa venuje nejakej loptovej hre. „ nenechávam sa zbaliť. Nie z toho dôvodu, žeby som bola vyberavou alebo podobne. No myslím si, že len málo chlapcov by pochopilo, že v okamihu, kedy sa potrebujem učiť tak sa skutočne učím a nechodím na párty. No ale myslím si, že sme vykročili zlou nohou. Čo keby si mi povedal, akému športu sa venuješ? ..“ zaujímalo ju to, od pohľadu ho nevedela niekde zaradiť. No určite sa v jej hlave objavilo niekoľko nápadov. Taký basketbal alebo fudbal by to mohol byť. Jeden z tých športovcov, ktorých dievčatá len tak obletujú.

Vyslechl si její názor na celou tuhle lichotící a flirtovací záležitost, pro kterou jsou sportovci proslulí. Pokýval hlavou, ne že by s ní souhlasil, ale spíš se jí snažil naznačit, že si cení jejího názoru a že se s ním vůbec vybavuje, taky ho s tímhle tématem mohla poslat do háje, čemuž by se ani nedivil. „Ale je rozdíl zamilovat se a přijmout něčí lichotky,“ pokrčil rameny. Ani on nevěřil v nějaké lásky na první pohled, protože v lásce čeká člověka tolik zkoušek a útrap, že si nedokáže představit, jak by to mohlo být postavené jen na jednom pohledu. Jestli to ale někoho dělá šťastné, on proti tomu nic nenamítá, jen si to nedokáže představit u sebe. Nad jejími slovy ovšem zakroutil hlavou, s tím už doopravdy souhlasit nedokázal a skutečně se jí snažil ukázat, že tohle bere trochu špatně. „Vždycky jsou ty slova upřímný. Ať už je člověk zamilovaný nebo se někoho jen snaží okouzlit, ani v jednom případě se nelže, protože, no, když to řeknu hodně hnusně, ale je to úplně nejlehčí důkaz,“ odmlčel se a skutečně litoval, že nemá v rukávu nic lepšího. „Kluk by se nikdy nesnažil o holku, co se mu nelíbí, takže to, co říká, je vždycky pravda, minimálně ty lichotky teda,“ to doplnění bylo potřeba, protože někteří kluci v jiných věcech lhali, třeba v tom, že vám ještě zavolají a tak, no a on se snaží mít perfektní argument, takže si musel pojistit všechny možné přešlapy. I jeho samotného překvapovalo, jak moc se za tohle rve, ale zkrátka mu tento přístup přišel nefér, protože ty lichotky jsou vždy myšlené upřímně, na nich není nic špatného ani ošklivého, ošklivé až jsou ty další lži, ale těch se nezastává.
Pokýval hlavou na její poděkování a usmál se. „Nic z toho jsem neříkal jen tak a myslel jsem to vážně, stejně jako by to mysleli ostatní,“ opravdu se snažil prokázat svou myšlenku, za kterou si stál a nic nemohlo jeho názor změnit. Nesnažil se nutně, aby jeho názor převzala, ale chtěl ji aspoň přimět k tomu, aby o celé té situaci uvažovala jinak. Však i on o tom umí uvažovat ze dvou pohledů – z jednoho uznává pravdivost lichotek a z druhého neuznává to lhaní a slibování do budoucnosti.
Přikývl, aby potvrdil její slova, ale nic neříkal, vyčkával, jak tedy obhájí sama sebe, protože vypadala, že přesně na to se chystá. Uchechtl se při tom přirovnání, hlavně protože si to ona sama uvědomila, ale nechal ji v klidu domluvit. „Je dobře, že nevěříš všemu, ale existují věci, které prostě myslí upřímně i ten největší blb,“ zůstával si za svým názorem a jen nad tím pokrčil rameny, však on se ji tady nesnažil přesvědčit, že má spát s každým, který řekne, že je krásná a určitě by s ní chtěl strávit zbytek života, jen že by neměla být tak přesvědčená, že všechno jsou lži. Musel se usmát nad jejími slovy, on osobně si ale myslel, že když by se jednalo o takového blbce, tak by byl naopak rád, že nejde na party a že se údajně učí, protože by on sám mohl vyrazit na party a být divoký, vlastně který z těch blbců, o kterých se teď baví, by takovou holku odmítl? To je úplně jejich sen, když holka zůstává doma a nechodí s nimi na party. „Po škole chodím hrát lakros,“ odpověděl jí a poprvé za jejích konverzaci naznačil, že vlastně není úplně sportovec, alespoň ne ve smyslu, v jakém ho viděla – nestuduje sport, jen se mu věnuje ve volných chvílích.

Jak to říct. U ní a lhostejnost.. To je hodně zvláštní téma, převážně u ní. Ona uměla být lhostejná, často byla jenže, něco v ní občas z toho citu vřelo. Cítila, že třeba někomu pomoci musí. Být k někomu otevřená a být tu pro něj. No, tyhle pocity zmizí rychle. Jsou tu lidé, kterým tohle ukázat nikdy nechce. Jeden z důvodů je, že by toho využili nebo by z ní udělali terč posměchu. To by ji samozřejmě extrémně vytočilo a.. Ze života by mu dělala peklo. Ona uměla vrátit úder, ale třikrát větší ďahou. On má pravdu, pod tím dokonalým andělem, na kterého vypadá, se skrývá ďábel. Schopen získat cokoliv v podstatě chce a umane si. S úsilí nebo bez, nesešlo na tom. Jenže teď si získal on ji.. Nebo ona jeho? Dalo by se to považovat z obou stran. Nemuseli si na nic hrát, věděli jedno, chtěli oba jedno, nad čím přemýšlet? V tuhle chvíli byla jen jeho. Nehledí na to z hlediska majetku, či nějakého bližšího vztahu. Chápeme.. Prostě si ji celou mohl vzít a nikdo by mu v tom nezabránil. Ani jí ne. Kdyby nějaká přišla, spražila by ji pohledem jako popcorn na pánvi. Rozzlobená Evelyn. Jsou chvíle, kdy zrovna jemu to připadá neskutečně sexy. Ne jen třeba jemu.. To její zapálení, ironický úsměv. Ale když jde do tuhého, už to taková sranda není, ale to asi u každého. Usměje se na něj, skousne si plný ret, co přímo hoří touhou po těch jeho. Jeho ruce na její čelisti přímo hoří, ona moc dobře ví proč. Chtíč je všude kolem nich, to je jasné. Její rty se pootevřou a ona ho něžně kousne do palce. Vyzývavě ho pozorovala, s tím nevinným výrazem, jako že ona nic neudělala. Přejede mu dlaní něžně po hrudi s nakloněnou hlavou. "No jo.. Jsi takový štěstí moje teď." Ušklíbne se pobaveně. Není to až tak úplně lež. Je to velice příjemná náhoda pro oba, každý z toho bude mít něco a je to vyrovnané. Jedná se vážně o náhodu, co se týče tohoto setkání. Čekala že tu bude, to ano, ale on měl společnosti vždycky hodně, tudíž se o něj nebála a ona se hodlala zapít nový rok něčím.. Lepší než jsou srajdy z párty. Proto taky měla jedno z nejdražších šampaňských, klasika. Ví, co je přeci dobré hm? Stala se ale jedna změna, Lyn přišla. Jenže rozhodně nechtěla jako společnost toho ožralu. Nebyl tak špatný, ale nudil ji, nebyl zajímavý. Takže Evelyn je tu pro něj. Zbavit ho vzteku. I když ona ho měla ráda trošku naštvaného a nevrlého, jde však o situaci. V posteli to nebylo na škodu, přeci jen nebyla na nějaké extrémní něžnosti, to není a nebude rozhodně její styl. Nějaká něha, to si může nechat až bude starší a neohebná. Teď pro něhu uvnitř ní není místo, bohužel. Pokud ji ale pošle kvůli tomu do háje, dá mu to nehezky sežrat. Takhle se k ní žádnej kluk rozhodně chovat nebude, dala by mu pěknou čočku, kromě teda facky, na to nemá náladu. Proč by kluka mlátila, pokud jí neubližuje? Urazilo by jí to, jasně, ještě to ale nevede k facce. Navíc si už dneska nějakou tu palčivou bolest ve tváři užil. Jednoduše pro uvedení na správnou míru, by ho donutila toho litovat. To ona uměla. Navíc by litoval, přišel by o sex, a ne o jen tak ledajaký, o sex s ní! Abychom si opět probrali trochu ten herecký výkon, taky by mohla být herečka. Andílkovká tvář, skrývající v sobě jednu velkou lež. To Kier už ví, musí ho to občas přímo bavit vzhledem k tolika překvapených, kdy je spraží Evelyn pohledem. Chudáčci. "Chytrý kluk." Uculila se rozkošně, ty rty patří jemu od začátku, co ho zahlédla. Ví, co na něj hold platí, ano, odpověď je jednoduchá, protože je to právě Lyn. Mohlo dojít k tolika krásným věcem, nebejt upoceného a opilého neandrtálce kazící jejich dokonalý plán a skvělý rozhovor vedoucí k němu. Však ono se těch věcí ještě stane. I když, on má s tím neandrtálcem cosi společného, ale uvědomil si to a alkohol odložil. Jenže u Kiera to není v takovém extrému a co si budeme, nesmrdí jako veverka z popelnice, o hodně příjemnější, to se nedá odmítnout. Navíc je to prostě Kier, fajn, nějaké to přiznání. Proč být zklamán z neznámé věci a neužít si jeho, když ví, jaký v posteli je. Tam si to prostě užije a není jiné východisko. Nazvání ho chudáčkem, byla pouhá sranda, on není, nebo jako z části možná. Nechala ho holka, katastrofa, ještě že má Evelyn, jež ho nechá vyplakat se jí na hrudi. Nebo přímo v ní.. Ehem. Kdyby se stalo něco opravdu vážného, snažila by se mu pomoci, nechat ho svěřit, i když to není ani její a jeho styl, ale jo, byla by tu pro něj a byla ta hodná, opravdu hodná Evelyn snažící se pochopit situaci a samozřejmě s pusou na zámek. Něco spolu prožili, ona nebyla jen ta na noc proti nudě. Brala ho i jako kamaráda. Největším blokem je pro ni otázka: "Udělal by to taky?" Snažila se to neřešit, na to má jiný lidi a je dost silná se vypořádat s problémy sama. Ostatně jí nic nezbývá, moc přátel nemá, je taková vůdkyně sebe. A i když je ten frajer, kterého zná, je to pouhá maska, co se dá odhalit úplně jednoduchým způsobem. Nalejvá se jako prase, takže to asi v pohodě není. Bejt hloupá, tak jo. Nechce to víc rozmazávat. Zkrátka, chudáka by z něj nikdy nedělala, člověku soucit nepomůže. Pod svojí sukní najednou ucítila ruku, čí asi hm? Kiere, nehlaš se tak moc prosím. Zavrněla spokojeně a natiskla se k němu, zkrátka má to jeho zacházení ráda! No! Je těžký se ovládat. "Zaprvé.. Většinou odcházíš ty, bydlím sama a když už jsme u tebe, akorát si od vás slušňáčci ztěžují, že jsme moc nahlas." Protočí pobaveně očima. Kdo se má udržet při takové slasti potichu? Ať si to zkusí někdy sami držet. I když, oni jsou možná ohleduplní a nemají to na háku jako ona. "Navíc.. Jak jistě víš, ráno to nekončí, začíná něco znovu." Jejich večer nikdy neskončil jen tak. Ráno při dobré náladě bylo tak zvané další kolo, pokud Kier nebo ona někam nespěchal. Když to byla ona, udělala mu většinou snídani, napsala nějakej vzkaz menší a šla. Nechala ho se pořádně prospat, najíst a on pak odešel. A ne, vážně jí nevadilo, že byl u ní v domě sám a pochybuji, že jejímu psovi. Měl to na háku. Jaký pán, takový pes. "Chm.. Když jinak nedáš.." Zamumlá otráveně, ale nakonec ho jemně zatahá za tričko. "Jak hloupá otázka s tak očividnou odpovědí." Zašeptala mu u ucha, a chytne se toho příjemného navnazení jazykem. Přitiskne v tu chvíli měkké rty na ty jeho a s dravostí ho dlouze políbí. Co v polibku bylo? Neuvěřitelná chtíč mluvící za všechno. Zahleděla se mu na moment do očí, plamínky jí přímo září v těch očích, jež po něm prahnou. Čapla jeho ruku, táhla ho davem až k únikovému východu, co to všechno započne a cesty již není zpět. Lidmi se prodrala rychle, společně jí Kier určitě pomáhal, přeci jen rozhodně lidé dali víc na něj, než na ni, i když ona by si pořádek srovnala. Nebyl čas, nebo ano, času je neskutečně dost, jen není nálada se tím momentálně zaobírat. Vyrazili společně s dalšími lidmi ven ze sálu a v jejich uší hudba mizela. Asi si umíme představit jak to před sálem vypadalo. Všude bordel, plno lidí, smíchu, křiku a i tak ta hudba neustála a začínala nová z reproduktorů skupin válících se na trávě. Ani by se nedivila kdyby za keřem našla něco, co nepotřebovala vidět. Nevadí ji pohled na sex, nepřijde ji to trapné, jen jí přijde trapné, že aspoň na záchody nejdou. Ta neinteligence... No co, asi když je člověk na mol, tak nevidí v koupelně a venku rozdíl. Chvíli stávali u silnice vyhlížející taxík. Je více než jasné, že soustředí padlo o hodně více na něj a její neposedné ruce vjely pod jeho tričko a přejíždějí po vypracovaném těle. "Ráda bych tě svlíkla už tady, ale chci si to přeci jen nechat jen pro sebe." Poznamená a vyplázne na něj provokativně jazyk, když v tom se za jeho ramenem, no jen tak tak za něj vidí, je přeci jen vyšší, mihne světýlko s nápisem "TAXI". Zatáhla ho okamžitě do taxíku s nezájmem, zda-li někoho předběhli či ne. Mají důležitější věci na práci a pokud má někdo stejný záměr? Nezájem, jí zajímá jen on a ona, nic jiného neexistuje a nenechá si to zkazit. Byla by pěkně hloupá, ostatně on taky že? Vlezla dozadu taxíku, kde domluvila trasu do jejího domku, co se nacházel docela kousek, jinak by to pěšky na těch podpatcích nešla, i když s nimi má velice dobrou zkušenost a chodit v tom vážně umí, jak v teniskách. Mnoho slečen by mohlo závidět, chm. Auto se rozjelo, světla se mihala ve sklech po jejich tělech, odrážela se v jejích obrovských očí, jež měla momentálně pro něj. Jak by ne, taxikář zrovna nebyl dvakrát přitažlivej, protože jí vážně nebrali starší muži. Přehodila si nohy přes jeho stehno a přitiskla se k němu svým tělem, které úplně hořelo. Chápeme, vevnitř bylo horko, je to určitě tím, není to jistou.. Rozpáleností a nedočkavostí putující v jejím těle. Ale kdo se může divit? Je to delší dobu, co spolu nespali a ano, chybělo jí to. Přiznání je zde. Upřímně ji vůbec nezajímá, zda-li je to taxikáři nepříjemné, není to její věc, nebo spíše v jejím zájmu. Rukou ho jemně hladila po stehně, ne na dlouho, nenápadně se přesunula totiž mezi Kierovo nohy a v její tváři se objevil ďábelský úsměv. Pohled jí spokojeně tikal k jeho rtům, které si opět na moment přivlastnila. Možná je až zbytečné si toho taxíka brát, jenže proč se trmácet pěšky, když na to peníze mají, navíc ušetří nějaký ten čas a mohou být déle spolu, no nemá pravdu, jasně že ano! Po jejich kratší žhavé chvilce taxík zastaví před jejím domem nacházející se v hezké ulici někde dál od města. Je to klidná čtvrť, proto si to taky vybrala. Z peněženky vybrala peníze, plácla je taxikáři do ruky a vypadla ze starého aut, co je sem dovezlo a za malé peníze. Ano, uvědomuje si že ne pro všechny tyto peníze jsou malé. Ohlédne se na Kiera, na moment mezi jeho nohy kde se musela vytvořit určitá reakce, ale ona přeci za nic nemůže! "Není tam nějak těsno? Teda, jsem nevěděla, že se tohle stane." Zavrtí nevinně hlavou, skousne si ret a vyrazí po chodníčkové cestě, po schodech až na terasu ke dveřím, do kterých ještě vybírá klíč, který pasuje. Ona si tohle moc nepamatovala. Klíčů má vážně hodně. Od skříňky ve škole, od domu tady, od domu rodičů, od jejich garáže, chaty a bůh ví co ještě za kraviny. No jo, ženský, chtěj přístup ke všemu. Jakmile otočil správným klíčem, zevnitř se ozval štěkot jejího psa, kterého už znal.. Sassy štěkala vždycky, hlídala, dokud nezjistila že je to vlastně její láska Evelyn a Kier? No to je nějakej kluk co občas zajde k ní a dělaj nějaký věci, o který nemá zájem a zaleze si poslušně do pelechu. Jinak samozřejmě spí s ní v posteli. Jakmile vejdou dovnitř, Sassy si neodpustí menší přivítání a obou dvou! Na něj taky nezapomene, chce pohladit, to je jasný. Od Evelyn se dočkala okamžitě, dokonce si k Sassy na moment klekla po tom, co si odložila věci, jež měla sebou. Zvedne se však, zavře za Kierem a zuje si podpatky, takže je menší než on ještě víc, ale extrém to není. Je dost vysoká na holku, v tom modelingu se to však hodí. "Ze slušnosti se zeptám, zda-li si něco dáš, ale doufám v jednu odpověď. Že jediná položka ve výběru jsem momentálně já." Přejede mu ukazováčkem po plném rtu, který ještě před chvílí líbala a za chvíli bude zas. Neočekává, že by chtěl něco jiného než ji momentálně. Potom třeba nějaké to pití, ale jinak.. Teď mu to bude putna.

Zoey nedokáže moc říct, jak by se cítila. Ano, ony dvě jsou si dosti podobné, ne ale ve všem. Zoey byla člověk užívající se a nepočítající s vážným vztahem, v podstatě na to možná ani nevěřila a Cass je v tomhle očividně nebo trochu jiná a touží po něčem vážnějším. To jí nebere, dokáže to ocenit. Možná by byla schopna i závidět. Samozřejmě kdyby se jí něco nelíbilo, jednu by taky klukovi natáhla a ne, trapně by se necítila, spíše lépe, že se mu dokázala postavit! No! Tohle by jí mohla říci ne? Je to přeci jen pravda, mnoho holek to nedokáže a odejdou tak, že se s nimi vyspí, nebo utečou s brekem a to je pak trapné o hodně víc, mnoho kluků je v tom ještě vymáchá. "Ber to tak, že jsi se mu postavila, ne každý tohle dokáže." Nelhala, ne všichni to umí a pak to.. Jednoduše nějak dopadá. Po chvíli debaty se dostaly ke kořenu její naštvanosti, kde to vše začalo a její slova.. Chápala. Šlo o ten princip. Cass nešlo jen o ní, ale o pohlaví ženské celkově, což velice oceňuje. Přikývne lehce, zamyšlena a topena ve svých vlastních myšlenkách a snažící se vydedukovat odpověď. "Jde tu o jejich sebevědomí.. Mají ho vysoké, až moc někteří, tudíž ani nepřemýšlí o tom, že by nějaká odmítla." Pokrčí rameny. Ona sama vypadá egoisticky a s vysokým sebevědomím, to je však silná maska, kterou nikdo neodkryje, doufejme. Musí si to leda zasloužit, to stojí velké úsilí a hlavně to nejdražší a tím je čas, jak jinak. U kluků jí to tolik nevadilo, občas se jí to líbilo, u holek ji to sralo, kdo ví proč. Možná že kluci neměli potřebu holky shazovat, spíše využili situace a to jí možná přijde lepší. Jak kdy že?.. Potahuje kouř z cigarety, jež se jí dostává pomalu do plic a podle většiny lidí, jí tvoří rakovinu. Uklidnilo ji to, ne vždycky, nebo si to možná nalhávala? Sama neví. Bylo ticho, seděla tu na umyvadle s Cass, co stála před zrcadlem znechucena dnešní společností. Zahleděla se do odrazu zrcadla, na sebe, na sama sebe sedící tu v myšlenkách s ní. Možná s budoucí kamarádkou, pro uvedení na pravou míru. Docela si rozuměly, což.. Jí bylo příjemné, moc holčičích debat nezažila, asi spíše se tomu stranila. Kouř odcházel pryč z místností díky šachtám, které ho nasávaly a posílaly bůh ví kam, do neznáma. Ohlédne se na ní, opět se její cigareta ocitne u úst. Dokázala na tohle odpovědět, chtěla vůbec? "Na dlouho jsem přestala, kvůli okolnostem jsem se k tomu vrátila a.. Já sama nevím. Je těžký tohle posoudit. Chutná mi to? Uklidňuje to? Ztracená v odpovědích." Pokrčí rameny, ztěžka vydechne. Nebyla tak lhostejná, klidná. Uvnitř jí cosi žralo. Neustále. Problémy, problémy a pro změnu opět další problémy. "Na hřišti si to vybíjím pěstí do obličeje." Uchechtne se na ní s trochou vtipu, znaly se na hřišti a ve sportu. Dokázaly si to vyřídit jinak než slovy, obě. Oboum občas rupnou nervy a dokážou se v tom podpořit. Pokud teda nejdou na stejno do někoho, to je pak odtrhává někdo jiný, že. Při zaslechnutí jména lehce přikývla, znala ho ale jen z doslechu, nijak zvlášť pro ni v životě zatím roli neměl a to ani v posteli. Navíc se bavil s Oliverem. Jop.. Oliver, to byla taky kapitola, jež jí hlavou vrtá. "Hm.. Zná se s Oliverem, hodně se baví. A Oliver je děvkař, tudíž z Kiera nebude nic jiného. Ještě po tomhle výstupu." Ušklíbne se nechápavě, típne cigaretu pod vodou v umyvadle a rozejde se k jednomu koši, do kterého to hodí. Na obsah v něm se raději nedívala, našla by akorát použité kondomy a bůh ví co ještě. Sebere si věci a podívá se na ni. "Co kdybychom odsud vypadly a ty jsi tu tíži s ním nechala tady. Můžeme zajít ke mně a něco podniknout." Pokrčí rameny, neví, jestli se to takhle dělá, ale tak co ne? Je to ideální pozvání? Neví, jaký je nějaký ten "ideál", ale Cass na tomhle beztak nebazíruje a asi v tom bude podobně zkušená asi jako Zoey. Rozejde se pomalu z dívčích toalet, davem nalitých i střízlivých lidí s předpokladem, že ji Cass následuje postupně až do hromadné dopravy, kterou se dostanou až k ní, respektive se přiblíží k oné ulici.

Netušila, co to s ní Lincolnova přítomnost dělá. Cítila jakési štěstí, takový nepopsatelný pocit, nutící ji k úsměvu, který u ní sice byl obvyklý, ale ne takhle. Tvářila se šťastně, aby rozesmála ostatní, teď se to ale dařilo Lincolnovi. Viděla ho, byl v podivném světle, nedokázala to popsat, odůvodnit sama sobě. A tak se o to raději nepokoušela. Měla ale chuť ho obejmout. Byla by to udělala, ale připadala by si zvláštně. Místo toho tedy pohledem visela na Lincolnovi s širokým úsměvem na tváři a odolávala neznámým pocitům. Nikdy se sama v sobě mooc dobře nevyznala. V ostatních většinou ano, v sobě ovšem ne. Vzpomněl si na ni při básničce. Při básničce o slunečnicích. Překvapilo ji to. Výraz však stále zůstával stejný. "Ty jsi... poslouchal." řekla to, jako by tomu snad ani nemohla uvěřit. Ale nepřekvapovalo ji to, přeci jen to byl Lincoln, naprosto jiný než kluci, které znala. Zkousla si ret -jeden z jejích zlozvyků. Slunečnice. Vždyť mu o nich říkala, ale nebyla zvyklá, že něco z toho co řekne, by si někdo zapamatoval. A on... Znovu ten podivný pocit. Poté přikývla. "Budu moc ráda." souhlasila, jelikož ji básnička, která mu ji připomněla opravdu zajímala. A byla si jistá, že bude překrásná. Letmý pohled věnovala parketu, lidé tancovali a i když seděla, dokud byla s Lincolnem, nevadilo jí to.

Jak hleděl na tu krásu na obloze po tom, co se seznámil s pro něj úžasnou dívkou, která mu hned rozzářila tenhle den, nejen chvíli ale opravdu celý den, která s ním strávila nový rok, tedy spíše silvestr a nevadilo jí jaký Benjamin je. Většině vadilo, že je stydlivý, musí odpovídat po dlouhé době, aby pořádně promyslel odpověď, ale jim asi nedocházelo, že je vždycky nejlepší ji promyslet, tak aspoň daného člověka neurazí. Bylo mu s ní hezky a to se znali ani ne pár hodin, už teď ji bral jako kamarádku, nebyla to blbost? Nemyslel si, možná že by se spálil, ale na to teď myslet nechtěl. Spíš se mu do hlavy dostalo, že je nový rok, přemýšlel nad tím, co se minulý rok událo a co by snad tenhle nový mohl změnit. Víc komunikovat. Promluvil mu hlásek v podobě podvědomí v hlavě a on pouze protočil očima. Jistě možná by mohl, ale pro něj to byla jedna velká změna, alespoň pro něj to byla velká změna, a tak si jen sám pro sebe zavrtěl hlavou a se zhoupnutím na patách uznal, že nakonec nic měnit nebude. Jestli se najde někdo, kdo by ho měl rád jako kamaráda nebo snad i jako přítele na nějakou vážnost, budou si muset zvyknout na to jaký je. Kamarádku má pouze jednu a dokonce si chvílemi myslel, že bude Crystal stačit, ale zase ji nemohl otravovat každý den a to samozřejmě chápal. Všechna jeho samota, kterou zažíval celý život, zmizela pouhým puf, byl šťastný, i když to nedával nějak pořádně najevo, ale opravdu byl. „A ty máš mě. Sice nevím, jak takové přátelství funguje, ale zatím to vypadá, že objetí bude stačit, než se naučím něco nového,“ zasmál se jen a ještě chvíli ji držel, ale pak na ni koukl a pozorně ji sledoval, bylo mu na nic z toho, že její nálada opadla a tak jen mávl rukou. „Není proč děkovat,“ zamumlal a setřel ji sám trochu slzy. „Pojď myslím, že potřebuješ alespoň jeden drink,“ na nic nečekal a zase ji vzal do sálu, kde to žilo jako venku rovnou ke stolu s výběrem alkoholu. Objednal nějaké drinky, zval jí, takže to všechno platil a hlavně ji chtěl nějak rozveselit. Naivně si myslel že to skončí u jednoho drinku a nějakého toho povídání, ale Crystal pravděpodobně zapíjela žal a tak pila jeden drink  za druhém samozřejmě Benjamin neotálel a hned ji následoval, ovšem on jako občasný požitkář alkoholu byl lehce zvyklý jen trochu přiopilý, ale Crystal dopadla hůře. Nakonec se zdáli oba unavení, nevěděl, jestli má nějaký byt, nebo snad bydlí na koleji a věděl, že v takovém stavu to z ní rozhodně nedostane, znal to z vlastní zkušenosti a tak si umyslel, že ji vezme k sobě, což taky udělal. Zavolal jim taxíka, tam lehce s pomotaným jazykem řekl řidiči adresu. „Beru tě k sofě. Budu ns gaufi,“ oznámil Crystal, kdyby náhodou vnímala. Doufal že ji aspoň trochu zvedl náladu, nevěděl, jestli byl dobrý nápad ji nechat pít alkohol, zítra ráno ji bude pořádně bolet hlava a to ho celkem ničilo. Určitě si to pak bude dávat za vinu, už teď to dělal. V taxíku se hlídal aby neusl a když asi po dvaceti minutách dojeli k paneláku, pomohl Crystal ven, vyšel spolu s ní do druhého patra, málem se netrefil klíčem do zámku, ale dokázal to. Bylo mu jednou, že jdou v botech, samotnému se mu chtělo spát a tak ji dovedl do ložnice, kde rozdělal peřinu. Nechal ji lehnout si, trochu ji přikryl. Dokonce byl ještě při smyslech a donesl jí kýbl, kdyby náhodou a pak nakonec unaven lehl na gauč v obýváku a moc rychle zabral.

Jak tak spolu seděli, stranou od ostatních v takové vlastní malé bublině podivného štěstí, které on myslel, že vyzařovalo pouze s Tabbs a proto mu s ní bylo tak dobře, ale ve skutečnosti v tom mohlo být něco víc. Třeba takový punč posílený trochou alkoholu. Nebo něco úplně jiného. Nechtěl to ale řešit, rozhodl se tuhle situaci naopak využít ke zmínění oné básničky, nad kterou tehdy tolik přemýšlel, zda jí to má poslat nebo ne a nakonec z toho jako srab vycouval, což vypadalo jako chyba. Tabbs totiž vypadala skutečně unešeně, takže si jen představoval, jakou radost by měla, kdyby jí to hned poslal a nedělal s tím takové cavyky. Holt, se trochu bojí a moc neví, co si může dovolit a co ostatní ocení, když udělá, a za co by se mu už vysmáli. „S-samozřejmě,“ přikývl s lehkým úsměvem na rtech, od toho totiž přátelé jsou a on byl trochu zaskočen tím, jak reagovala. On to považoval za něco samozřejmého, ale Tabbs očividně ne, což ho vlastně vcelku mrzelo, nikdo by se neměl obklopovat lidmi, kteří vás ani pořádně neposlouchají a vaše slova pouští jedním uchem dovnitř a druhým hned ven, takoví lidé snad ani nejsou přátelé, spíš jen nějací známí, kteří s vámi občas prohodí pár slov, protože se to sluší. Nakonec se usmál a přikývl, těšila ho ta reakce z básničky a doufal, že bude stejně nadšená, až ji uvidí.
Když na ni koukl znovu, přistihl ji, jak pohledem kouká na parket a i přestože by mu určitě tvrdila, že to nepotřebuje, protože je to hodná dušička, která by ho nenutila do ničeho, co by on sám nechtěl, rozhodl se, že by v tom novém roce mohl být trochu odvážnější. Proto do sebe hodil zbytek punče, prázdný kelímek položil vedle sebe a stoupl si před Tabbs. S nejistým úsměvem k ní natáhl ruku a zhluboka se nadechl, aby se připravil na svůj velký krok. „Smím prosit?“ tak zněla ta velká otázka, ke které se dokopal, a jen doufal, že si Tabbs nebude myslet, že se do toho nutí. Ano, dělá to kvůli ní, ale dělá to zcela dobrovolně, protože ji chce udělat pěkný večer.