Welcome
Jelly-o pudding wafer oat cake liquorice gummi bears tart chocolate pie. Caramels bonbon apple pie biscuit danish chupa chups cookie sweet roll danish. Sweet cupcake croissant wafer wafer tootsie roll cake cookie. Jelly-o pudding wafer oat cake liquorice gummi bears tart chocolate pie.Caramels bonbon apple pie biscuit danish chupa chups cookie sweet roll danish. Sweet cupcake croissant wafer wafer tootsie roll cake cookie.
The construction crew
caliversity
Aci
Blanche
Libra
Sál (Společenská místnost)
First topic message reminder :
W E L C O M E!
Již při vstupu na vás dýchne duch valentýnu, před vchodem je totiž bílý oblouk ozdobený červeno-bílými papírovými poupaty růží, mezi kterými jsou propletená světýlka a čas od času se mezi nimi mihnou decentně umístěná srdíčka. Jakmile odevzdáte lístek, který byl k zakoupení na několika místech po celé univerzitě, budete moci vstoupit do sálu, u jehož stropu se vznáší růžovo-bílé balonky a garlandy stejných barev. Na pár místech mezi balonky můžete zahlédnout jakési vodopády srdíček, které navíc reflektují osvětlení místnosti. Po bocích místnosti jsou rozestavěné stolečky, u kterých můžete postát, a v pravém rohu celého sálu na vás čeká bar, kde se podávají tématické i netématické drinky, nicméně k dispozici je omezené množství nápojů. Na druhou stranu, díky zakoupenému lístku je máte zdarma! Na takovémto plese by nesměl chybět ani fotokoutek, který naleznete pro změnu v levém rohu a ve kterém na vás čeká bílá lavička zdobená červenými srdíčky doplněná obloukem, ze kterého také visí balonková srdíčka.
Užijte si večer!
Užijte si večer!
NABÍDKA DRINKŮ:
Naposledy upravil Admin dne 1/3/2022, 16:39, celkově upraveno 59 krát
Admin
Poèet pøíspìvkù : 123
Join date : 03. 07. 17
I když její pohled a zdálo se, že i pozornost, patří parketu, ve skutečnosti byla myšlenkami spíše u Lincolna. Znovu její zlozvyk, kousala se do rtu. Byla obsypaná myšlenkami. Nelíbilo se jí to, nebo ano? Byla trochu zmatená. Ani nevěděla z čeho, nebo proč. Přemýšlela ale jenom o tom, jaké to bylo venku u ohňostrojů. Zamrkala a znovu pozornost přesunula k němu. Tu venkovní. Ve skutečnosti nemusela. Zvedal se, sledovala ho nechápavým pohledem. Chce už snad jít, nebo někoho zahlédl a nechá ji tu samotnou? Jenomže on se zastavil před ní, dobrá, stačil mu snad jen pouhý krok. Natáhl k ní ruku, zdálo se, že si není moc jistý. Ale on byl vždy takový nesmělý. Alespoň tak jí to přišlo. A neskutečně neodolatelně roztomilý. To asi díky tomu. Na tváři se jí úsměv rozšířil co to jen šlo. Věnovala mu poté takový pohled, zda si je tím opravdu jistý, přece nechce, aby se do něčeho nutil. Ruku však přijala a s kývnutím i jeho vyzvání k tanci. Nečekala to, byla překvapená, ale mile. A teď...teď se zase dotýkali. Ani nechápala proč, ale uvědomovala si to. Z nějakého neznámého důvodu. Komplikovaného a složitého. Nebo možná tak jednoduchého, že si jej zkrátka jen nechtěla přiznat. Jak rychle můžeme v člověku najít zalíbení? Pomalu se zvedla ze svého místa, pohledem stále visela na jeho tváři, očích, všímala si všech detailů. A přišel jí kouzelný. Následoval letmý pohled na jejich spojené ruce, cukly jí koutky. A potom, no, to už se nechala odvést k parketu.
Tabitha Mallory
Poèet pøíspìvkù : 96
Join date : 16. 06. 18
Zatím to vypadalo, že svého svěření rozhodně litovat nebude a že bývala mohla zahrnout i detaily, třeba o té puse, ale na tom už teď nesešlo. Cítila by se blbě, kdyby to teď najednou dodala, akorát by to vypadalo, že předtím Zoey nevěřila nebo tak něco, což rozhodně nechtěla, nechtěla tenhle večer pohnojit ještě víc, než se doteď stalo. Navíc se jí líbilo si s ní povídat, bylo to něco jiného, než jak to měly na hřišti, ale rozhodně se jí to začínalo líbit, takže kdyby udělala něco, co by to pokazilo, vlastně by ji to vcelku mrzelo. „To máš asi pravdu,“ pokývala souhlasně hlavou, ale nebyla ráda, že musí s tímhle postavit. Kdyby se jim dokázal postavit každý, kdo to ve skutečnosti nechce, hned by to jejich ego vypadalo jinak a celkové prostředí školy by bylo určitě mnohem lepší. Kluci by si tolik nemysleli, holky by nebyly viděny jako pouhé objekty touhy, ale vědělo by se, že si je musíte zasloužit… Vyrovnanější by to bylo, ale tohle sama Cass doopravdy nezmění, takže si o tom může leda tak nechat zdát. „Chyba, nechápu, kde to sebevědomí berou,“ odfrkla si při vzpomínce, jak to Kieran bral jako prostou samozřejmost, že to půjde podle toho, jak on chce. Stejně tak se jí v hlavě vybavilo chování Tonkina, co občas zaslechla na hřišti, když se vychloubal, a nespokojený výraz z její tváře nemizel. „Přitom zdravý sebevědomí je mnohem hezčí,“ dodala ještě, ze svého vlastního úhlu pohledu, protože kdyby měla na výběr mezi takovým Tonkinem, mistrem vysokého sebevědomí, a třeba Noahem nebo Adamem, kteří oba měli poměrně zdravé sebevědomí, neváhala by a vybrala jednoho z nich. Teda, nikdy nad nimi takhle nepřemýšlela a s takovým Noahem si doopravdy nedokázala představit být, nebo mu třeba dávat pusu, ale rozhodně by byl lepší než Tonkin. Noah… To bude zajímavé, jestli se o tomhle malém fiasku dozví, vlastně se celkem bála, že by mohla ztratit něco jako kamaráda, za což by žádná pusa nikdy nestála, protože přátelé jsou alespoň podle ní důležitější než nějaké uspokojování touhy nebo vztah, takže skutečně doufala, že se nestane nic špatného, no a kdyby, tak by rozhodně bojovala. Pokud by to tedy mělo cenu. Ale co, teď je zbytečné to řešit, akorát si tím zhoršuje náladu, kterou už teď má ne moc dobrou a chudák Zoey se tady snaží to zlepšit, a ona sama od sebe myslí na špatná témata. Takže vypnout a dořešit, až to bude aktuální.
Raději změnila téma a zamířila ho na cigarety, kterou Zoey kouřila, protože jí zajímalo, zda to nervy tiší nebo je to jen obyčejná, inu, závislost. Odpovědi se jí nedostalo, ale nijak si nestěžovala, jen chápavě přikývla hlavou, sama Zoey to neví, ale očividně to něco příjemného způsobuje, když to pořád dělá, ne? Cass to nikdy nezkoušela a neměla zájem, takže to nemohla posoudit, ale usmyslela si, že to tak asi bude. „To známe,“ ušklíbla se, přeci jen spolu studovaly stejný obor a znaly se na poli, věděly, jak ta druhá hraje a jak se celkově staví ke sportu, takže tohle pro Cass nebylo žádným překvapením. Každopádně změna tématu dlouho nevydržela, protože se opět vrátily ke Kierovi, tentokrát se Zoey ptala, kdo to vlastně byl. Prozradila jí to a vlastně i byla trochu zvědavá na to, co z ní vypadne. Uchechtla se, když jí bylo oznámeno, že se baví s Oliverem, protože co jiného by se kolem Olivera motalo než lidi jemu podobný? „Jo, to je jasný,“ přikývla, protože i Zoey měla onu myšlenku, že kolem Olivera jsou jen lidi jemu podobní, jak jinak. Ovšem ten další nápad, co Zoey měla, se jí vcelku zamlouval. Je to už nějaká doba, co byla pozvaná takhle k někomu domů na nějaké pokračování, naposledy asi někdy na začátku střední ještě na venkově. Jo, staré dobré časy, to vyvolalo na rtech lehký úsměv, ale taky by neměla zapomínat na Zoey a odpovědět jí! „To zní dobře,“ souhlasila s návrhem a věnovala Zoey jakýsi úsměv, aby naznačila, že to nedělá jen ze slušnosti, ale protože se jí ten nápad skutečně zamlouvá. A tak vyrazila za Zoey ven ze záchodků, raději se moc nerozhlížela kolem, co kdyby ho zahlédla, že jo, a jen se soustředila na Zoey, která vedla jejich cestu skrz dav a následně až do hromadné dopravy, do které nastoupily a mířily k ní domů. „Stejně tě obdivuju, že máš vlastní byt,“ pronesla zamyšleně, zatímco sledovala noční město z okénka autobusu. Společně vystoupily a ona opět nechala Zoey vést, aby mohly úspěšně dorazit na místo.
->Byt Zoey Morello
Raději změnila téma a zamířila ho na cigarety, kterou Zoey kouřila, protože jí zajímalo, zda to nervy tiší nebo je to jen obyčejná, inu, závislost. Odpovědi se jí nedostalo, ale nijak si nestěžovala, jen chápavě přikývla hlavou, sama Zoey to neví, ale očividně to něco příjemného způsobuje, když to pořád dělá, ne? Cass to nikdy nezkoušela a neměla zájem, takže to nemohla posoudit, ale usmyslela si, že to tak asi bude. „To známe,“ ušklíbla se, přeci jen spolu studovaly stejný obor a znaly se na poli, věděly, jak ta druhá hraje a jak se celkově staví ke sportu, takže tohle pro Cass nebylo žádným překvapením. Každopádně změna tématu dlouho nevydržela, protože se opět vrátily ke Kierovi, tentokrát se Zoey ptala, kdo to vlastně byl. Prozradila jí to a vlastně i byla trochu zvědavá na to, co z ní vypadne. Uchechtla se, když jí bylo oznámeno, že se baví s Oliverem, protože co jiného by se kolem Olivera motalo než lidi jemu podobný? „Jo, to je jasný,“ přikývla, protože i Zoey měla onu myšlenku, že kolem Olivera jsou jen lidi jemu podobní, jak jinak. Ovšem ten další nápad, co Zoey měla, se jí vcelku zamlouval. Je to už nějaká doba, co byla pozvaná takhle k někomu domů na nějaké pokračování, naposledy asi někdy na začátku střední ještě na venkově. Jo, staré dobré časy, to vyvolalo na rtech lehký úsměv, ale taky by neměla zapomínat na Zoey a odpovědět jí! „To zní dobře,“ souhlasila s návrhem a věnovala Zoey jakýsi úsměv, aby naznačila, že to nedělá jen ze slušnosti, ale protože se jí ten nápad skutečně zamlouvá. A tak vyrazila za Zoey ven ze záchodků, raději se moc nerozhlížela kolem, co kdyby ho zahlédla, že jo, a jen se soustředila na Zoey, která vedla jejich cestu skrz dav a následně až do hromadné dopravy, do které nastoupily a mířily k ní domů. „Stejně tě obdivuju, že máš vlastní byt,“ pronesla zamyšleně, zatímco sledovala noční město z okénka autobusu. Společně vystoupily a ona opět nechala Zoey vést, aby mohly úspěšně dorazit na místo.
->Byt Zoey Morello
color #ff9900
Cassidy Wheeler
Poèet pøíspìvkù : 134
Join date : 18. 11. 17
Vypadalo to, že ji svým nečekaným pohybem trochu vyrušil z myšlenek, do kterých musela být opravdu zahloubaná a on si myslel, že přemýšlí o tancování, jelikož náhodou měla pohled upřený na parket. Ale vůbec netušil, o čem doopravdy přemýšlela, kdyby to věděl, asi by se těžko odhodlal k tanci, protože by zjistil, že ve skutečnosti ten pohled neznamenal touhu jít tančit. Ale to on neměl šanci tušit, proto ten odvážný krok udělal a jak se začal zvedat, Tabbs vypadala poměrně překvapeně. Ani teď neměl sebemenší ponětí, co si Tabbs myslí a zda ji tímto skutečně udělá radost anebo to bude vypadat jen hloupě, ale snažil se i svým výrazem naznačit, že to zkrátka chce udělat a že se do ničeho nenutí, což se mu nakonec asi podařilo naznačit, protože se Tabbsin obličej celý rozzářil do krásného úsměvu, který měl na svědomí on a byl za to na sebe právem hrdý. Rád přiměl lidi k úsměvu, těšilo ho to, i přestože on sám ten úsměvný typ tolik nebyl, nebo lépe řečeno, smál se jen když k tomu měl opravdu dobrý důvod, na nějaké ty zdvořilostní úsměvy si on moc nepotrpěl, hlavně to nikdy nevypadalo tak dobře, jak by mělo. Ale v přítomnosti Tabbs se teda usmíval snad pořád, až takový sluníčkový vliv na něj měla a jemu se to líbilo. Byl to úplně jiný pocit než když byl s Lacey, s tou totiž většinou řešili školu anebo teď posledně i vážnější věci, ale nikdy to nebylo takhle… bezstarostné, ano, tak by tento pocit nazval. Když přijala jeho nabídku k tanci, jeho předchozí nejistý úsměv zjistěl a on ji pomaličku odvedl na taneční parket, někam na roh, nepotřeboval se prodírat nikam doprostřed. „Nejsem úplně nejlepší tanečník, ale snad postačím,“ zrovna se rozehrála pěkná pomalá písnička, takže Lincoln nepřestával Tabbs za jednu ruku držet a druhou ji položil na bok, skutečně na bok, možná i výš, než by bylo potřeba, ale je to slušný kluk. Tohle držení je posunulo trochu blíže k sobě a písnička už nějakou chvíli hrála, takže se i Lincoln začal pohupovat do rytmu hudby a s drobným úsměvem na rtech si prohlížel Tabbs. Takhle blízko u sebe asi nikdy nebyli, teda, jasně, když se objali, ale to byl vždy jen krátký moment, teď u sebe budou takhle blízko celou písničku.. A on si jen s tím drobným úsměvem na rtech prohlížel detaily jejího obličeje, například si všiml jejích krásných modrých očí, ve kterých jakoby se odráželo samo moře a hned chápal, že tahle slečna byla pro lásku k plavání jako stvořená, pohled padl i na její rty, které s odbitím půlnoci na chvíli skončily na jeho tváři, ale z těch pohled přesunul raději k dalším částem obličeje, ale skončil vždy u očí.
color #ffcc66
Lincoln Silver
Poèet pøíspìvkù : 144
Join date : 22. 09. 17
Na tváři měla nesmytelný úsměv, jako by se ho už nikdy nemohla zbavit. Ale to jí nevadilo. Stejně, jako si užívala přítomnost Lincolna, úsměv zůstával. A ona se cítila šťastná. Kdy nakonec mohla bez lhaní a zapírání říct, že je opravdu naprosto upřímně a nefalšovaně šťastná? Teď. Teď to bylo poprvé za dlouhou dobu. Jistě, byly takové krátké momenty, kdy si myslela, že je spokojená. Nebo chvíle, při kterých se tak alespoň tvářila, ale přitom její život nebyl neustále tak sluníčkový, jak se ona sama zdála. Možná, že byla sluníčko, ano, ale mohly ji i zakrýt mraky. A potom tu byl Lincoln. Vítr, který je odehnal. A ji dohnal k úsměvu. Tak upřímnému, jaký snad ještě nikdy nedarovala. Odváděl ji na parket, nijak do středu, což bylo jednak i fajn, protože se nechtěla úplně mačkat. A tak kolem sebe měli místa dost. "Perfektně, postačíš perfektně." řekla tišším hlasem a snad nebýt jejich blízkosti, nebyl by schopen její slova zaslechnout. Zvláštní. Když se držela tak blízko něj, tlouklo jí srdce mnohem rychleji. Jednu ruku položila k jeo ramenu a jemně se usmála. A když se začali hýbat do hudby, ani jeden z toho druhého nespustil oči. Zkoumala každý kousek jeho tváře a všimla si, že on dělá totéž. Ale nevadilo jí to. Byl to přesně ten typ zírání, které bylo úchvatné. Protože byli tak blízko. Protože hledal jen v její tváři. A protože se vždy vrátil k očím. Ona ty jeho sledovala ráda. Přesto pohledem občas zalétla k jeho rtům a s nádechem, kterým se snažila potlačit nesmyslné myšlenky a podivné pocity, nechala zase vše odplouvat a vrátila se k jeho očím.
Tabitha Mallory
Poèet pøíspìvkù : 96
Join date : 16. 06. 18
Musel se za své taneční schopnosti omluvit, přeci jen do žádných tanečních nechodil a o tanci tak maximálně četl v románech, ale zrovna v tomhle ohledu vám teoretické načtení věcí skutečně nestačí, ale Tabbs nevypadala, že by jí nějak extrémně vadilo, že není králem parketů. Spadl mu kámen ze srdce a hned byl o něco uvolněnější, ačkoliv byl pořád nervózní. Z toho, co kdy věděl a zvěděl, umístil jednu svou ruku na její bok, pěkně vysoko, aby to nevypadalo, že se jí snaží obtěžovat, přeci jen jí chce udělat pěkný večer, no a druhou ruku nechal spojenou s tou její. V této pozici se začali jemně pohupovat do rytmu, ani nevěděl, zda ho vedla ona nebo se on sám chytl rytmu hudby a určoval to pohupování, ale bylo mu to jedno. Nebylo to ani zdaleka tak špatné, jak si kdy představoval, dokonce si to i užíval, což šlo vidět na jeho milém úsměvu, co se mu na obličeji usadil. Jak byli u sebe takhle blízko, mohl si prohlížet detaily tváře Tabbs, a úplně to stejné dělala i samotná Tabbs. Trochu ho to znervózňovalo, ale tušil, že to k takovým blízkostem bude patřit, proto si nijak nestěžoval a jen si užíval jejich jemné pohupování do rytmu písničky.
Jakmile hudba dohrála, DJ tam pustil další, tentokrát už trochu rychlejší, ale ne nijak šíleně, takže se mohli dál držet a jen se houpali rychleji, tohle už vedla Tabbs, protože rytmus nebyl tak jednoduchý jako u předchozí písně a Tabbs měla přeci jen větší cit na tu hudbu, on se ale klidně podřídil a vlastně ho to i bavilo. Vydrželi spolu u takových pomalejších i rychlejších písniček nějakou chvíli a Lincoln se čím dál tím víc uvolňoval, hlavně to možná bylo tím, že sál se pomaličku začínal vyprazdňovat, oslava už očividně pomalu umírala a končila, což začalo být i vidět na hudbě, protože DJ odešel a pustila se tam jen nějaká smyčka, aby se neřeklo. A tak se i Lincoln zastavil, nejdříve se rozhlédl po sále, a pak se otočil na Tabbs. „Asi je čas to skončit, viď?“ kývl za sebe, aby upozornil na pomalu mizící lidi, kteří buď už byli v hrozném stavu, nebo byli v tak dobrém stavu, že šli ještě někam pokračovat. Sice se v tom, jak fungují party nevyznal, ale tohle působilo celkem očividně. „Budeš, hm, chtít doprovodit do spolku?“ navrhl jí, protože dnešní večer byl vskutku příjemný a on by si ho rád o chvíli prodloužil. Navíc je to samozřejmě gentleman, který by něžnou slečnu nenechal se toulat samotnou ještě v takovýto večer.
Jakmile hudba dohrála, DJ tam pustil další, tentokrát už trochu rychlejší, ale ne nijak šíleně, takže se mohli dál držet a jen se houpali rychleji, tohle už vedla Tabbs, protože rytmus nebyl tak jednoduchý jako u předchozí písně a Tabbs měla přeci jen větší cit na tu hudbu, on se ale klidně podřídil a vlastně ho to i bavilo. Vydrželi spolu u takových pomalejších i rychlejších písniček nějakou chvíli a Lincoln se čím dál tím víc uvolňoval, hlavně to možná bylo tím, že sál se pomaličku začínal vyprazdňovat, oslava už očividně pomalu umírala a končila, což začalo být i vidět na hudbě, protože DJ odešel a pustila se tam jen nějaká smyčka, aby se neřeklo. A tak se i Lincoln zastavil, nejdříve se rozhlédl po sále, a pak se otočil na Tabbs. „Asi je čas to skončit, viď?“ kývl za sebe, aby upozornil na pomalu mizící lidi, kteří buď už byli v hrozném stavu, nebo byli v tak dobrém stavu, že šli ještě někam pokračovat. Sice se v tom, jak fungují party nevyznal, ale tohle působilo celkem očividně. „Budeš, hm, chtít doprovodit do spolku?“ navrhl jí, protože dnešní večer byl vskutku příjemný a on by si ho rád o chvíli prodloužil. Navíc je to samozřejmě gentleman, který by něžnou slečnu nenechal se toulat samotnou ještě v takovýto večer.
color #ffcc66
Lincoln Silver
Poèet pøíspìvkù : 144
Join date : 22. 09. 17
Hudba a krása tohoto okamžiku ji naplno pohltily. Na její tváři hrál spokojený, skoro až omámený úsměv a tančila do rytmu hudby. Mohla se držet tak blízko u Lincolna, až ji skoro děsilo, jak byla v takovou chvíli spokojená. A snad se ani nechtěla odtáhnout. Písnička se ale blížila ke konci, což přimělo Tabithu zapochybovat. -Tohle mu určitě stačilo a tancovat už chtít nebude, ne? Jenomže se mýlila. Místo toho, aby se od ní odtáhl a oba zamířili k místům, kde předtím seděli, pokračovali v tanci. Tentokrát píseň už byla o něco svižnější, přesto nijak příliš rychlá. To bylo spíše na začátku tohoto večera. Noci. Když ještě všichni měli příliš energie. Až na rozdávání. "Nemusíš tu ruku mít tak vysoko." prozradila mu jedno malé tajemství s jemným úsměvem. Zdálo se, že při změně písničky začala vést spíše Tabbs. Nevadilo jí to. Takový rozdíl to nebyl. To ale také nebyla poslední písnička. Jak se zdálo, sál se začínal vyprazdňovat, lidé odcházeli... No, vlastně z různých důvodů. Toho si ale Tabbs ještě nevšimla. Neměla na to vůbec čas, plně se věnovala hudbě, svým podivným pocitům a Lincolnovi, skoro jí připadalo, že je k němu každou chvíli blíž. A taky jí přišlo, že se Lincoln buďto zázračně zlepšuje v tanci, nebo se uvolňuje. Nějak během dalších písniček pustila jeho ruku a své ruce spojila za jeho krkem. Teď k němu byla vážně blízko. Stačilo by-písnička skončila, Tabitha překvapeně zamrkala, přišla další o něco rychlejší a tak se zase začali hýbat trochu jinak. Většinou tancovali jen tak, občas se pokusili i o otočku, to bylo zřejmě kvůli ní, vlastně jim vcelku vycházela. Jednou ho Tabbs jemně chytila za ruce, to bylo při pomalejší písničce, trochu se oddálila a zase se s otočkou přiblížila, zůstala ale tančit zády k němu, stále držíc jeho ruce, překříženě. A potom zase zpět. Smála se. Usmívala se. Ke konci už měla jen spojené ruce za jeho krkem a hlavu položenou na jeho rameni. Tak blízko. Hlavu zvedla ve správnou chvíli, zrovna když se Lincoln zastavil. Rozhlédl se po sále, ona sledovala jeho. Potom rychle uhnula pohledem k nejbližšímu páru. "Zřejmě." přikývla na náznak souhlasu, i když by nejraději ještě zůstala, kdyby to znamenalo být o chvíli déle s Lincolnem. Bavila se, bl to jeden z těch skvělých večerů, nad kterými bude ještě dlouho přemýšlet. A vzpomínat. Už si vážně myslela, že se tu teda rozloučí a půjdou každý svou cestou, ale to se potom ozval s nabídkou, žeby ji doprovodil do spolku. Po tváři se jí rozlil široký úsměv. "To by...to by bylo fajn." souhlasila. No, a tak už zbývalo jen vzít si kabátek a jít, ne?
Tabitha Mallory
Poèet pøíspìvkù : 96
Join date : 16. 06. 18
S úsměvem na rtech se nechal vést hudbou, což se v případě takovéto pomalé hudby ukázalo, že ani není tak složité. Jak sám později zjistil, u těch rychlejších už není tak snadné udržet rytmus, ale tak.. aspoň něco zvládne, už jen z té schopnosti trochu tančit na pomalejší rytmy byl nadšený a trošičku hrdý sám na sebe, že dokázal něco, co by nikdy nečekal a to vlastně jen díky tady Tabbs, která ho nějakým zázrakem přiměla jít tady na tenhle večírek a on si ho vlastně skutečně a zcela upřímně užívá, a to hodně, což ani on sám nečekal. Tedy, nepochyboval, že si to užije, protože společnost Tabbs je mu příjemná, ale zkrátka si myslel, že to bude jen příjemné, tohle ale zvysoka překonalo jeho očekávání, což můžete vidět v jeho nadšeném výrazu. Nervózně se uchechtl, když ho Tabbs jemně poučila o tom, že tu ruku může mít i níže, což… věděl, protože když by se koukl všude kolem, všechny ty ruce by byly níž. A to hodně níž. On jen zkrátka nechtěl Tabbs nijak pohoršovat, protože měl pocit, jakoby se kolem ní motali jen ti špatní kluci, to ho napadlo ve chvíli, kdy byla tak překvapená, že ji poslouchal a skutečně si zapamatoval, co říkala. Proto nechtěl, aby to pro ni byl jeden z typických tanců, co s kluky možná tančila, protože pro něj to rozhodně nebyl typický tanec, a to už jen protože obvykle netančí. Každopádně jejích rad uposlechl a ruku posunul o trochu níž, pořád se tedy držel slušné zóny na bocích, ale už to asi nepůsobilo tak upjatě, jak pro Tabbs, tak pro někoho, kdo by je třebas zahlédl. Přišly ale i rychlejší písničky, kde přebírala vedení Tabbs, takže dokonce udělali i několik otoček a podtoček, zkrátka jen tak pro zábavu. Většinou to sice začínala ona, ale jeho to skutečně bavilo a navíc se mu líbilo, jaký úsměv při těch kreacích měla na tváři, vypadalo to, že se skutečně baví. Když se pak k němu přitočila zády a tančili spolu s překříženýma rukama, musel se tiše zasmát, přišlo mu totiž ta taneční kreace vcelku úsměvná, ale hezká, takže s radostí spolupracoval a i takhle se dál pohupovali do rytmu.
Všechno hezké ale končí, takže by měl už pomaličku končit jejich večer, protože sál začínal vypadat skutečně prázdně, takže ten nápad přednesl i Tabbs, která souhlasila. Ale zase nechtěl, aby jejich večer už hned teď skončil, tak se nabídl jako doprovod až ke spolku, což Tabbs naštěstí přijala. „Tak pojďme,“ pokývl s úsměvem, aby si posbírali své věci a jakmile mohli odcházet, u dveří jí nabídl rámě, aby se o něj mohla zapřít a cestu do spolku měla příjemnější. Přeci jen na podpatcích celý večer, to člověka asi nohy bolí, ne? Chvíli kráčeli jen v příjemném tichu, i když v uších jim asi ještě zněla hudba ze sálu, která byla poměrně hlasitá… A navíc se kolem rozléhal hluk pokračujících osobních oslav nového roku. „Děkuju, že jsi mě vytáhla,“ prolomil nakonec jejich ticho on, „vážně jsem se bavil,“ dodal ještě a s úsměvem na ni koukl. Myslel to vážně, jednalo se o jeden z nejlepších večerů za poslední.. za dlouhou dobu, a to to ani nečekal.
Jelikož spolek nebyl až tak daleko, protože sál přeci jen patřil k univerzitě, jejich cesta nijak dlouho netrvala, a to i přestože šli loudavým tempem. Společně se zastavili u budovy, na kterou Lincoln krátce vzhlédl, pak se ale podíval zpět na Tabbs. „Tak, jsme tady a já ti ještě jednou děkuju,“ pousmál se na ni a přitáhl si ji do krátkého objetí. Ano, tentokrát objal on ji, protože z něj jakýsi strach z jejich blízkosti opadl, zkrátka byli během toho tance takovou dobu blízko, že usoudil, že objetí rozhodně nebude hloupé nebo nevhodné. „A asi teda dobrou noc,“ prohlásil, když se od ní odtáhl a pomalým krokem, stále otočen na ni, začal couvat od budovy spolku. Ještě jí naposledy mávnul než zmizela uvnitř, pak se už otočil a mířil do toho svého spolku.
-> Nerdský spolek
Všechno hezké ale končí, takže by měl už pomaličku končit jejich večer, protože sál začínal vypadat skutečně prázdně, takže ten nápad přednesl i Tabbs, která souhlasila. Ale zase nechtěl, aby jejich večer už hned teď skončil, tak se nabídl jako doprovod až ke spolku, což Tabbs naštěstí přijala. „Tak pojďme,“ pokývl s úsměvem, aby si posbírali své věci a jakmile mohli odcházet, u dveří jí nabídl rámě, aby se o něj mohla zapřít a cestu do spolku měla příjemnější. Přeci jen na podpatcích celý večer, to člověka asi nohy bolí, ne? Chvíli kráčeli jen v příjemném tichu, i když v uších jim asi ještě zněla hudba ze sálu, která byla poměrně hlasitá… A navíc se kolem rozléhal hluk pokračujících osobních oslav nového roku. „Děkuju, že jsi mě vytáhla,“ prolomil nakonec jejich ticho on, „vážně jsem se bavil,“ dodal ještě a s úsměvem na ni koukl. Myslel to vážně, jednalo se o jeden z nejlepších večerů za poslední.. za dlouhou dobu, a to to ani nečekal.
Jelikož spolek nebyl až tak daleko, protože sál přeci jen patřil k univerzitě, jejich cesta nijak dlouho netrvala, a to i přestože šli loudavým tempem. Společně se zastavili u budovy, na kterou Lincoln krátce vzhlédl, pak se ale podíval zpět na Tabbs. „Tak, jsme tady a já ti ještě jednou děkuju,“ pousmál se na ni a přitáhl si ji do krátkého objetí. Ano, tentokrát objal on ji, protože z něj jakýsi strach z jejich blízkosti opadl, zkrátka byli během toho tance takovou dobu blízko, že usoudil, že objetí rozhodně nebude hloupé nebo nevhodné. „A asi teda dobrou noc,“ prohlásil, když se od ní odtáhl a pomalým krokem, stále otočen na ni, začal couvat od budovy spolku. Ještě jí naposledy mávnul než zmizela uvnitř, pak se už otočil a mířil do toho svého spolku.
-> Nerdský spolek
color #ffcc66
Lincoln Silver
Poèet pøíspìvkù : 144
Join date : 22. 09. 17
Už jsem snad stotisíckrát opakovala, jak moc dobře se Tabitha cítila v Lincolnově přítomnosti. Nebylo to ale jen to. Vlastně ano. To bylo jediné. Ale stačilo to. Byla s ním a připadala si, že snad víc ani nepotřebuje. Mohli být sami, jen dva, opuštění uprostřed pole, bez hudby a okolí a ona by se stejně cítila stejně. Stejně, jako teď. A i když už spolu netančili, bylo to, jako by stále cítila, jak je k ní tak blízko. Když oba sebrali všechny své věci, tedy vše, co potřebovali, vyrazili společně na cestu k dívčímu spolku. Ten zase tak daleko nebyl, a to bylo možná to, co Tabithu děsilo nejvíc. Rozloučení. Ovanul ji chladný vítr a ona si přitáhla kabátek blíž ke krku. Šli potichu, to jí ale nevadilo. I když ona byla ten typ člověka, který neustále mluvil. Ticho jí v tuto chvíli nijak nepřekáželo. Vlastně dávalo prostor všem myšlenkám, které se jí v hlavě objevovaly. Ne všem rozuměla a některé byly spíše vzpomínky na pocity, které měla při různých chvílích. Tento večer. Třeba na chvíle, kdy Lincolna políbila na tvář při ohňostroji. Jeho zmatený výraz a teplo, které pociťovala, když k sobě byli blízko. Když tančili. Ten moment, kdy k němu byla tak blízko. Blíž než kdy jindy. Když se navzájem dívali do očí, prohlíželi si detaily tváře toho druhého, jako by si je snažili do posledního detailu vrýt do mysli. Pohledem tu tvář znovu vyhledala a chvíli ho jen tak sledovala. Mohlo se to zdát zvláštní, ale byl to takový ten obyčejný pohled, kdy zkrátka jen nemůžete odolat potřebě podívat se na druhého. Zkrátka vás to táhne. A potom promluvil. Překvapilo ji, že ticho první prolomil on. Už se ale blížili, možná ho to k tomu dohnalo. Že by také nechtě tuto chvíli ukončit? „Není za co.“ odpověděla téměř ihned a usmála se, když řekl, že se bavil. Těšilo ji to, opravdu. „Já taky… snad se mi zase někdy podaří tě někam vytáhnout.“ zkousla si ret, zatímco se usmívala. Byl to stále ten samý šťastný a široký úsměv, jaký se na její tváři po tento večer objevoval často. Mohl za to Lincoln, to on byl jeho původcem. Tabitha byla ale prostě jen Tabitha, slepá a neuvědomovala si, co dívka v těchto chvílích cítí. A že to samé se snad děje i jí. Bylo to pro ni totiž nezvyklé. Ale přesto si jednou věcí jistá byla. S Lincolnem ráda trávila čas. Ať už si uvědomovala proč, nebo ne. Chtěla se s ním zase brzy vidět. To aby zase mohli rozebírat sny, poezii a ona se mohla usmívat. Tímhle způsobem. A potom to přišlo. Objevil se před nimi dívčí spolek a ona nespokojeně vydechla. Museli se tedy rozloučit. Zastavila se před budovou a otočila se čelem k Lincolnovi. To kvůli rozloučení. Koutky jí cukly ještě o něco víc. „To já děkuju t-“ zasekla se a nestihla to doříct, Lincoln ji totiž objal, a to ji zaskočilo. Pevně ho objala nazpět a držela ho u sebe jak dlouho to jen šlo. Pomalu se odtáhli a přišlo ke konečnému rozloučení. Dívala se na něj tím svým pohledem. Jejím jemným, nevinným a okouzleně okouzlujícím pohledem. „Dobrou noc, Lincolne.“ pověděla a pomalu otevřela dveře. Před vchodem dovnitř se otočila a věnovala mu ještě jeden úsměv před tím, než zmizela za dveřmi a s písničkou z jejich prvního tance hrající jí dokola v hlavě se vydala do svého pokoje.
→ Dívčí Spolek
→ Dívčí Spolek
Tabitha Mallory
Poèet pøíspìvkù : 96
Join date : 16. 06. 18
Michaela vedela, že je ten čas na moment zatvoriť ústa a len počúvať. Nechcela byť tou, ktorá by mala jeden argument za druhým, z toho dôvodu len stála na mieste a sústredila sa na tie slová, ktoré mu vychádzali z pier. Na to, že lichôtka je stále úprimná. No to Michaela možno zabudla na to, že nielen muž dokáže niekoho využívať. Veď niekedy sa zdá, že žena je v tomto ohľade ešte horšia ako ten najhorší chlap.
,, možno máš pravdu. Pretože v tejto chvíli som sa nezamýšľala nad tým ako nad celkom. Len nad určitou skupinkou..“ povzdychla si Michaela a potom sa pozrela okolo seba. Bolo tam tak mnoho zaujímavých exzeplárov, ale nie na nejaké radovánky ale práve na pozorovanie tej témy, ktorej sa momentálne spoločne venovali. Michaela zabudla na to, ked mala na vlastné oči možnosť vidieť dievčatá, ktoré si chlapcov obmotávali okolo prsta. Zapisovali si počet tých, ktorí sa do nich zamilovali a potom ich len tak využili pre svoje potešenie.
,, neuvedomila som si, že by to bolo nesprávne hovoriť len na mužskú časť populácie. Predsa len je niekoľko dôkazov o tom, že práve žena vie, ako má svoje prednosti a silné stránky využiť..“ nehovoriac o prírode. Ved bolo pre ňu doslova tak komické, ked si čítala niekoľko článkov o zvieratách aj napriek tomu, že sa nejednalo o jej typický záujem o predmet. ,, napríklad taká chobotnica. Samec príde o svoj úd len kvôli tomu, aby bola samica oplodnená. Alebo dokonca modlivka. Využije svojho samca a potom sa ho zbaví tým, že ho zožerie..“ Michaela sa nad tým musela pousmiať, pretože podobné prípady si nevedela nájsť, dokonca ani len predstaviť na ľudoch. No v tom momente pochopila, že možno tak ako ona sa pozerala na športovcov, na mužov ktorí si svoje trofeje hľadajú každý jeden večer, sa niekto môže pokojne pozerať na ženy. Pretože to tak bolo. ,,niekto by to nevedel priznať, no ja s tým nemám problém. máš pravdu.“ Povedala s malým úsmevom a s malými iskričkami v očiach, pretože možno to bol ten moment, kedy jej niekto otvoril oči. Ten moment, kedy sa s ňou niekto rozprával na rovnakej úrovni a nepokúšal sa o niečo nemožné. Nechcel jej svoj názor vnútiť do hlavy, to sa jej páčilo no práve to, ako rozprával ju nútilo sa nad všetkým zamyslieť.
No keď sa Michaela sústredila na ďalšie slová, ktoré mu vyšli z pier, nedávalo jej to zmysel. Takže v podstate všetko, o čom mu hovorila, to ako sa k nemu správala alebo to, ako ho vnímala vôbec nemuselo dávať zmysel? ,, takže ty nie si jeden z nich? Ten, kto na miesto vzdelania sa sústredí na šport..“ mierne ju mrzel ten fakt, že v tejto chvíli sa stávala tým človekom, ktorým byť nikdy nechcela. Tým, ktorý si urobí nejaký názor na človeka bez toho, aby ho vôbec na začiatku vypočul alebo pochopil. ,, ospravedlňujem sa..“ povedala pričom pohár so svojim nápojom položila na stôl a následne bez jediného jediného, dalšieho slova hľadala východ. Potrebovala sa nadýchať čerstvého vzduchu, prísť na iné myšlienky a uvedomiť si, že že po dlhej dobe sa skutočne mýlila. Po tom ako sa dvere otvorili a ona mala možnosť nachádzať sa von, zatvorila na malý okamih oči a nadýchla sa. Michaela neľutovala ten moment, prísť ale ľutovala to, ako sa v ten daný moment správala. Možno práve to je ten okamih, ktorý potrebovala. Kedy jej niekto v tomto ohľade konečne otvoril oči.
,, možno máš pravdu. Pretože v tejto chvíli som sa nezamýšľala nad tým ako nad celkom. Len nad určitou skupinkou..“ povzdychla si Michaela a potom sa pozrela okolo seba. Bolo tam tak mnoho zaujímavých exzeplárov, ale nie na nejaké radovánky ale práve na pozorovanie tej témy, ktorej sa momentálne spoločne venovali. Michaela zabudla na to, ked mala na vlastné oči možnosť vidieť dievčatá, ktoré si chlapcov obmotávali okolo prsta. Zapisovali si počet tých, ktorí sa do nich zamilovali a potom ich len tak využili pre svoje potešenie.
,, neuvedomila som si, že by to bolo nesprávne hovoriť len na mužskú časť populácie. Predsa len je niekoľko dôkazov o tom, že práve žena vie, ako má svoje prednosti a silné stránky využiť..“ nehovoriac o prírode. Ved bolo pre ňu doslova tak komické, ked si čítala niekoľko článkov o zvieratách aj napriek tomu, že sa nejednalo o jej typický záujem o predmet. ,, napríklad taká chobotnica. Samec príde o svoj úd len kvôli tomu, aby bola samica oplodnená. Alebo dokonca modlivka. Využije svojho samca a potom sa ho zbaví tým, že ho zožerie..“ Michaela sa nad tým musela pousmiať, pretože podobné prípady si nevedela nájsť, dokonca ani len predstaviť na ľudoch. No v tom momente pochopila, že možno tak ako ona sa pozerala na športovcov, na mužov ktorí si svoje trofeje hľadajú každý jeden večer, sa niekto môže pokojne pozerať na ženy. Pretože to tak bolo. ,,niekto by to nevedel priznať, no ja s tým nemám problém. máš pravdu.“ Povedala s malým úsmevom a s malými iskričkami v očiach, pretože možno to bol ten moment, kedy jej niekto otvoril oči. Ten moment, kedy sa s ňou niekto rozprával na rovnakej úrovni a nepokúšal sa o niečo nemožné. Nechcel jej svoj názor vnútiť do hlavy, to sa jej páčilo no práve to, ako rozprával ju nútilo sa nad všetkým zamyslieť.
No keď sa Michaela sústredila na ďalšie slová, ktoré mu vyšli z pier, nedávalo jej to zmysel. Takže v podstate všetko, o čom mu hovorila, to ako sa k nemu správala alebo to, ako ho vnímala vôbec nemuselo dávať zmysel? ,, takže ty nie si jeden z nich? Ten, kto na miesto vzdelania sa sústredí na šport..“ mierne ju mrzel ten fakt, že v tejto chvíli sa stávala tým človekom, ktorým byť nikdy nechcela. Tým, ktorý si urobí nejaký názor na človeka bez toho, aby ho vôbec na začiatku vypočul alebo pochopil. ,, ospravedlňujem sa..“ povedala pričom pohár so svojim nápojom položila na stôl a následne bez jediného jediného, dalšieho slova hľadala východ. Potrebovala sa nadýchať čerstvého vzduchu, prísť na iné myšlienky a uvedomiť si, že že po dlhej dobe sa skutočne mýlila. Po tom ako sa dvere otvorili a ona mala možnosť nachádzať sa von, zatvorila na malý okamih oči a nadýchla sa. Michaela neľutovala ten moment, prísť ale ľutovala to, ako sa v ten daný moment správala. Možno práve to je ten okamih, ktorý potrebovala. Kedy jej niekto v tomto ohľade konečne otvoril oči.
Anonymní
Anonymní
Potěšilo ho, že mu i dala prostor, aby něco mohl říct i on, protože znal spoustu děvčat, které své pěkné pusinky nedokázaly a asi ani nechtěly zavřít a pořád mlely dál a dál, až by člověku vymluvily díru do hlavy. Existovala spousta jednoduchých cest, jak jim ty pusinky zavřít, které i on sám čas od času využil, ale můžete mu to mít za zlé? Vážně je to jednoduché a mnohdy přesně tyto ukecané slečny jsou ty, co se podvolí a dokonce se ani nebrání jeho metodě. Někdy, pravda, jsou proti a to je pak ta ukecanost zpět a hrne na něj nemilá slůvka. „No vidíš, celek je vždycky trochu jiný než zaměření na jednu skupinku,“ pousmál se na ni, jeden z upřímných úsměvů, co jí tento večer věnoval, protože se mu nelíbilo, jak poklesle po tomto tématu vypadala. Samozřejmě byl rád, že připouštěla jeho myšlenku, která odhalovala i to, že nejenom sportovci nabalují děvčata, ale že i některá ta děvčata vedou stejný a ne-li ještě divočejší život, protože najít kluka do postele asi bude lehčí než najít holku do postele. Však to chce každý kluk, ne každý to hledá, ale když se mu to naservíruje, tak by skoro žádný neodmítl.. U holek to ale tak jednoduché není, hlavně když jim to říkáte narovinu. „Vždyť se nic neděje,“ mávl nad tím rukou, sice byl rád, že jí trochu otevřel oči, ale nepotřeboval ji přivést do stavu hlubokého zamyšlení. „Holt jsi žila v pohledu té holky, o kterou se kluci snaží, a nevidíš holky v akci,“ dodal ještě a pokrčil nad tím rameny. Pochyboval, že by se holky nechlubily, však holky jsou sdílné a asi i sdílnější než kluci, ale tady Michaela vypadala, že i kdyby se takové debaty vedly, úplně by se jich neúčastnila. Tedy, vzhledem na to vypadala, ale to chování, jaké zatím zažil, mu říkalo, že taková není, že se takovým debatám obloukem vyhýbá. To pak není divu, že to vidí pak jen z pohledu holky, kterou kluci nabalují. Musel se krátce zasmát nad těmi jejími příklady, byla skutečně originální, to jí vskutku nemohl odepřít. Asi našel její kladnou vlastnost, že by konečně? „To máš pravdu,“ přikývl na ty její příklady z divočiny, na které vlastně moc neměl co říct. Takovéhle zajímavé zvířecí fakty úplně v hlavě nastrádané neměl, z biologie ho více zajímal člověk než zvířátka, takže nemohl doplnit žádné další vražedné samice. „Toho si cením,“ myslel to upřímně, hlavně protože měla pravdu a skutečně málokdo by to dokázal přiznat, takže tímhle u něj skutečně stoupla a od toho, jak působila napoprvé, se to hodně změnilo. Při jeho slovech se v jejím obličeji začalo zobrazovat zmatení, které nejistě pozoroval, protože netušil, co od ní čekat. „No, rád si zahraju, ale je to jen koníček, jinak studuju medicínu,“ osvětlil a konečně jí sdělil svůj obor a jen se nad tím pousmál, měl svůj obor vskutku rád a i když ta cesta k tomu nebyla nejlepší, obor by neměnil. „V poho-“ ani to nestihl doříct a ona už se vyřítila pryč, alespoň pohledem ji sledoval a viděl, jak zmizela venku. Usoudil, že se jí asi jen z toho všeho tady udělalo špatně a potřebovala se jít nadýchat čerstvého vzduchu. Ten budoucí doktor v něm měl nutkání za ní jít, ale to už přišli kluci ze spolku, vysmátý od ucha k uchu a začali se vyptávat, co se dělo a co se stalo. Jen je nějakou odpovědí odbil, což se naštěstí nechali, protože už byli dost napití. „Tady to umírá,“ postěžoval si jeden z kluků a všichni začali nespokojeně mručet. „Tak noční klub?“ navrhl Eric, jeho návrh se setkal s nadšením a tak všichni vyrazili.
V klubu to pořád ještě žilo, hudba hlučila a bylo tam plno lidí. Všichni spolu hned zamířili na bar, kde se vlastně i rozdělili, protože se každý vydal k nějaké pěkné slečně. Jemu padla do oka moc sympatická zrzka, kterou pozval na pár panáků, ona ho vytáhla na parket, kde spolu tělo na tělo tančili a on pod tím vlivem alkoholu zkrátka začal mít chuť, velikou, a tak zkrátka něžně na zrzku vybalil svou metodu. Pro jeho štěstí se jednalo o typ holky, která tohle férové jednání brala a dokonce o tom žertovala. „Jestli jsi tak dobrý, tak si i na tu jednu noc nechám říct,“ laškovala s ním a nakonec, no, nakonec si skutečně nechala říct. Zamířili k ní, protože ve spolku by to nemuselo být dobré, hodně kluků někde bylo, někoho si přivedlo a nebo to i přehnalo s alkoholem, zkrátka ne moc reprezentativní a člověk by si ten sex asi pořádně neužil. Byl proto rád, že nabídla svůj byt, kam s radostí zamířili, užili si krásnou noc a on od ní ráno odešel. Nesnažil se ani nijak plížit, takže ji i trochu probudil, letmo se s ní rozloučil a pak už zamířil zpět do spolku.
-> Klučičí spolek
V klubu to pořád ještě žilo, hudba hlučila a bylo tam plno lidí. Všichni spolu hned zamířili na bar, kde se vlastně i rozdělili, protože se každý vydal k nějaké pěkné slečně. Jemu padla do oka moc sympatická zrzka, kterou pozval na pár panáků, ona ho vytáhla na parket, kde spolu tělo na tělo tančili a on pod tím vlivem alkoholu zkrátka začal mít chuť, velikou, a tak zkrátka něžně na zrzku vybalil svou metodu. Pro jeho štěstí se jednalo o typ holky, která tohle férové jednání brala a dokonce o tom žertovala. „Jestli jsi tak dobrý, tak si i na tu jednu noc nechám říct,“ laškovala s ním a nakonec, no, nakonec si skutečně nechala říct. Zamířili k ní, protože ve spolku by to nemuselo být dobré, hodně kluků někde bylo, někoho si přivedlo a nebo to i přehnalo s alkoholem, zkrátka ne moc reprezentativní a člověk by si ten sex asi pořádně neužil. Byl proto rád, že nabídla svůj byt, kam s radostí zamířili, užili si krásnou noc a on od ní ráno odešel. Nesnažil se ani nijak plížit, takže ji i trochu probudil, letmo se s ní rozloučil a pak už zamířil zpět do spolku.
-> Klučičí spolek
color #3399ff
Eric Miles Kavinsky
Poèet pøíspìvkù : 83
Join date : 31. 08. 18
Uculila se, když se začal smát, přeci jen se za sebe trochu styděla, protože to její pátrání po jeho společnosti muselo působit dost komicky. Proto taky bylo dobře, že tohle téma už více nerozebírali a místo toho se jejich konverzace obrátila k něčemu úplně jinému. A sice k jeho sebevědomí. ,,To doufám," poznamenala a oplatila mu jeho mrknutí. Kdo taky jiný by měl mít tu čest, že? Ona o něm nepochybovala, věřila, že jednou vysoké sebevědomí mít bude, ono k tomu přeci jen nebylo potřeba zas tak moc věcí. Stačila jen podpora a taky připomenutí toho, co je na dané osobě skvělé – tedy vyzdvihnutí veškerých jeho pozitiv. No a zrovna Chris jich měl opravdu hodně, jen je neviděl, protože je na něj nikdo neupozornil. Na to by se zřejmě měla Patricia tento večer zaměřit, ačkoliv si byla vědoma toho, že na zvednutí sebevědomí je potřeba více lidí. Ale tak co, lepší než nic, no ne? ,,Tím pádem to je prosté. Narážíš na špatné lidi," řekla s ledabylým pokrčením ramen – skoro jako by o nic nešlo. ,,Možná bys mě někdy mohl navštívit v nočním klubu, hm? A já bych tě…“ odmlčela se a dlouze ho sjela pohledem. ,,Mohla pár lidem představit," dokončila svou myšlenku a její oči spočinuly zase na těch jeho. Na její noční směny sem tam zavítali její přátelé, kterým se zrovna nechtělo učit nebo prostě měli volno – což bylo výjimečné, jelikož většina chozením do baru spíše prokrastinovala. Byla si jistá, že by na Chrise byli všichni milí a určitě by i přetrpěli to jeho typické koktání. No a kdo ví, třeba by mu i dodali trochu sebevědomí. Teď se jí to zdálo jako báječný nápad, proto doufala, že bude Chris souhlasit.
Bylo docela smutné, že Chrisovi nemohla říct o svém životě nic zajímavého, protože každý den procházela stejnou rutinou, která se změnila až dnes – a sice tím, že vyrazila na ples. ,,Nic víc," přikývla, aby svá slova potvrdila. Za to u něj v životě se objevili nějaké ty nové věci, nebo to tak alespoň vyznělo z jeho slov, což ji přimělo k tomu, aby pořádně nastavila ucho, jelikož byla velmi zvědavá. Čekala dobré zprávy, protože právě o ty se člověk rád podělí, jenže těch se bohužel nedočkala. Úsměv ze tváře se ji postupně vytrácel, protože jí to narozdíl od něj nepřišlo vůbec vtipné. Nebo si snad dělal srandu? Proč by to dělal, nepasovalo jí to k němu. ,,Pohřbu?" zopakovala po něm a svraštila obočí. Asi to nebyl nikdo důležitý, když to říkal tak ledabyle a bez citů, ale i tak se o to musela zajímat. ,,Počkat, počkat…" vychrlila ze sebe a do vzduchu ji vyletěl ukazováček, který její slova podtrhl. ,,Tebe někdo bije?" zamračila se a upřeně mu hleděla do očí. Vypadala naštvaně, hodně, asi by jí teď neměl odporovat, protože když se Patricia nasere, tak to je něco. Není to taková to roztomilá nasranost, kterou můžeme vidět u holek malého vzrůstu. ,,A taky nechápu, proč se tomu směješ, vždyť to je strašné," dodala, přičemž se nepřestávala mračit. Měl by mluvit, hned, jinak si to vypátrá sama a pak na něj akorát bude naštvaná, což Chris určitě nechce. Ani pořádně nevnímala tu další informaci, která se týkala posilování, nedokázala teď totiž myslet na něco jiného. Sama nechápala, proč jí to tak vzalo, ale zřejmě za to mohla její empatie - umění se vcítit do někoho tak moc, že pociťujete to samé, co on sám. Když došli k baru, tak už se tolik neusmívala, nedokázala to, jen barmanovi po vyřčení své objednávky věnovala letmý úsměv, protože nechtěla být nepříjemná na někoho, kdo si to nezasloužil. Pak se obrátila na Chrise s tím, že se loktem opřela o bar. ,,Kdo to je?" zeptala se bez jakéhokoliv otálení a přimhouřila na něj oči. Díky své minulosti měla hodně kontaktů na jisté lidi, kteří byli schopni udělat cokoliv, pokud jim bylo dobře zaplaceno. Nebo na ně stačilo udělat hezká očka. Nebo… Uhm, asi by to za to stálo. Než jí však Chris stačil odpovědět, tak už u nich přistáli dvě skleničky s čirou tekutinou a oni si tak mohli připít na Nový rok. I u toho se Patricia malinko usmála, aby úplně nekazila tu hezkou atmosféru, kterou tu měli. Hodila to do sebe celé na ex, s úšklebkem polkla a prázdnou skleničku položila zpátky na pult. A pak ji něco napadlo. Něco, co ji vyloženě přinutilo k zákeřnému úsměvu, který na ni Chris zřejmě viděl poprvé. Ani mu neodpověděla na jeho otázku, bylo to tak tajemnější. Místo toho se obrátila zpátky čelem k barmanovi a z kapsy vytáhla bankovky, které následně skončily na pultu. ,,Vezmu si celou láhev.. tohoto," ukázala na již prázdnou skleničku, kterou do sebe hodila na ex a přisunula k němu bankovky. Barman jen pokýval hlavou, bankovky sebral a následně ji podal láhev, která byla plná té čiré tekutiny. ,,Děkuji," pousmála se na něj a láhev si od něj převzala. Pak Chrise popadla za ruku a rázným krokem ho začala táhnout pryč z budovy. ,,Tak a teď povídej, jinak si mě nepřej," při chůzi mu věnovala vážný pohled, které doplňovalo zvídavě nadzvednuté obočí. Samozřejmě mu zatím nesdělila, kam mají namířeno, to totiž bylo překvapení.
→ PlážBylo docela smutné, že Chrisovi nemohla říct o svém životě nic zajímavého, protože každý den procházela stejnou rutinou, která se změnila až dnes – a sice tím, že vyrazila na ples. ,,Nic víc," přikývla, aby svá slova potvrdila. Za to u něj v životě se objevili nějaké ty nové věci, nebo to tak alespoň vyznělo z jeho slov, což ji přimělo k tomu, aby pořádně nastavila ucho, jelikož byla velmi zvědavá. Čekala dobré zprávy, protože právě o ty se člověk rád podělí, jenže těch se bohužel nedočkala. Úsměv ze tváře se ji postupně vytrácel, protože jí to narozdíl od něj nepřišlo vůbec vtipné. Nebo si snad dělal srandu? Proč by to dělal, nepasovalo jí to k němu. ,,Pohřbu?" zopakovala po něm a svraštila obočí. Asi to nebyl nikdo důležitý, když to říkal tak ledabyle a bez citů, ale i tak se o to musela zajímat. ,,Počkat, počkat…" vychrlila ze sebe a do vzduchu ji vyletěl ukazováček, který její slova podtrhl. ,,Tebe někdo bije?" zamračila se a upřeně mu hleděla do očí. Vypadala naštvaně, hodně, asi by jí teď neměl odporovat, protože když se Patricia nasere, tak to je něco. Není to taková to roztomilá nasranost, kterou můžeme vidět u holek malého vzrůstu. ,,A taky nechápu, proč se tomu směješ, vždyť to je strašné," dodala, přičemž se nepřestávala mračit. Měl by mluvit, hned, jinak si to vypátrá sama a pak na něj akorát bude naštvaná, což Chris určitě nechce. Ani pořádně nevnímala tu další informaci, která se týkala posilování, nedokázala teď totiž myslet na něco jiného. Sama nechápala, proč jí to tak vzalo, ale zřejmě za to mohla její empatie - umění se vcítit do někoho tak moc, že pociťujete to samé, co on sám. Když došli k baru, tak už se tolik neusmívala, nedokázala to, jen barmanovi po vyřčení své objednávky věnovala letmý úsměv, protože nechtěla být nepříjemná na někoho, kdo si to nezasloužil. Pak se obrátila na Chrise s tím, že se loktem opřela o bar. ,,Kdo to je?" zeptala se bez jakéhokoliv otálení a přimhouřila na něj oči. Díky své minulosti měla hodně kontaktů na jisté lidi, kteří byli schopni udělat cokoliv, pokud jim bylo dobře zaplaceno. Nebo na ně stačilo udělat hezká očka. Nebo… Uhm, asi by to za to stálo. Než jí však Chris stačil odpovědět, tak už u nich přistáli dvě skleničky s čirou tekutinou a oni si tak mohli připít na Nový rok. I u toho se Patricia malinko usmála, aby úplně nekazila tu hezkou atmosféru, kterou tu měli. Hodila to do sebe celé na ex, s úšklebkem polkla a prázdnou skleničku položila zpátky na pult. A pak ji něco napadlo. Něco, co ji vyloženě přinutilo k zákeřnému úsměvu, který na ni Chris zřejmě viděl poprvé. Ani mu neodpověděla na jeho otázku, bylo to tak tajemnější. Místo toho se obrátila zpátky čelem k barmanovi a z kapsy vytáhla bankovky, které následně skončily na pultu. ,,Vezmu si celou láhev.. tohoto," ukázala na již prázdnou skleničku, kterou do sebe hodila na ex a přisunula k němu bankovky. Barman jen pokýval hlavou, bankovky sebral a následně ji podal láhev, která byla plná té čiré tekutiny. ,,Děkuji," pousmála se na něj a láhev si od něj převzala. Pak Chrise popadla za ruku a rázným krokem ho začala táhnout pryč z budovy. ,,Tak a teď povídej, jinak si mě nepřej," při chůzi mu věnovala vážný pohled, které doplňovalo zvídavě nadzvednuté obočí. Samozřejmě mu zatím nesdělila, kam mají namířeno, to totiž bylo překvapení.
Patricia Anne Gavreau
Poèet pøíspìvkù : 86
Join date : 11. 09. 17
Přišli jste si užít jarní ples? Tak směle do toho. Ještě než vejdete do sálu, určitě si všimnete světýlky prozářené uličky, která přímo svádí k něžným polibkům a vyznáním lásky a inu, ne nadarmo ji studenti v přípravném výboru pojmenovali jako „ulička zamilovaných“. Pokud ale nemáte koho do uličky vzít, nezoufejte, i uvnitř vám výzdoba vyrazí dech. U stropu se houpe spousta stříbrných balonků a několik disko koulí, které odrážejí paprsky světla všude možně po sále, ať už na zem, na strop či na vašeho tanečního partnera. V rohu sálu se nachází vystavené obrazy nadaných studentů, které jsou rozmístěny po stěně a na přidaném panelu. Poblíž výstavy si můžete odpočinout u stolků, kterých je právě kvůli výstavě o něco méně než obvykle, nicméně velikost taneční plochy zůstala zachována, takže až to váš kamarád bude rozjíždět na pódiu, můžete ho jak se patří podpořit. Kromě toho zde naleznete ještě fotokoutek s měsícem, kde si můžete nechat zvěčnit památku na jarní ples, a také minibar s občerstvením jak alkoholickým, nealkoholickým, ale i v podobě jednohubek, oříšků a podobných věcí na zobání.
P R A V I D L A:
1. Ples začíná 1.5. a bude trvat až do 30.6. Po 30.6. máte 14 dní na dopsání všech ukončovacích postů, což je dlouhá doba, ale využijte ji prosím opravdu k ukončení/přesunutí her mimo sál, ne k dohrávání do posledního dne.
2. Na začátek postu pište jméno postavy, se kterou hrajete, protože to vypadá na vysokou účast, tak ať je to přehlednější pro vás.
3. V popisu místnosti je rozpis vystoupení, dodržujte ho. I když víte, že předchozí vystoupení již skončilo, vy s vaším vystoupením začněte ve vymezený čas, ať v tom není bordel, a klidně svá vystoupení značte na začátku postu.
4. Bavte se. <3
1. Ples začíná 1.5. a bude trvat až do 30.6. Po 30.6. máte 14 dní na dopsání všech ukončovacích postů, což je dlouhá doba, ale využijte ji prosím opravdu k ukončení/přesunutí her mimo sál, ne k dohrávání do posledního dne.
2. Na začátek postu pište jméno postavy, se kterou hrajete, protože to vypadá na vysokou účast, tak ať je to přehlednější pro vás.
3. V popisu místnosti je rozpis vystoupení, dodržujte ho. I když víte, že předchozí vystoupení již skončilo, vy s vaším vystoupením začněte ve vymezený čas, ať v tom není bordel, a klidně svá vystoupení značte na začátku postu.
4. Bavte se. <3
Admin
Poèet pøíspìvkù : 123
Join date : 03. 07. 17
Čeká na spoluochlastu (Clara)
Bylo to tu. Isaac Collins, onen místní Kdovík, už nějakou tu minutku postával před lidmi se naplňujícím sálem, který teď náhle působil až majestátně, zjevně kvůli těm elegantně oblečeným lidem. On sám na tom nebyl nejhůře, jeho výběr šel do tmavých barev, pravděpodobně aby jistým způsobem vynikal, proto si nějakých pár dnů před samotnou akcí rozhodl jít na nákup. Tak tedy přišel k tomu, co právě měl na sobě, nic zrovna příšerného, zároveň nic až tak úchvatného, jak si původně přál. Koneckonců ale záleželo jen tom, že se zalíbí sám sobě a případně svému spolubydlícímu, který zde mířil taktéž, pouze s někým jiným. Nevěděl, co od toho očekávat, měl z toho vcelku smíšené pocity, přeci jen nikdy nebyl do oslav a plesů, zároveň však miloval i umění a společnost. Nakonec o tom rozhodla představa sebe v obleku, což už nějakou pěknou chvíli nezažil. Samozřejmě si ani nemohl nechat ujít ten pravý a typický americký zážitek z vysoké školy, o kterém by někdy mohl povídat své méně zkušené rodině. Vzpomínka na to, jak se sem vůbec dopravil, byla značně nejasná, vzpomínal si na to, jak se loučí s Hayem a jak následuje ten dav stejně natěšených studentů, zbytek však tvořila jen ta jakási skvrnka. Pohlédl před sebe, mírně pozvedl obočí, nakonec se i porozhlédl v naději, že v davu zahlédne někoho známého. Nestalo se tak. Nakonec se s posledním pohledem do té uličky, o které slyšel nějaké to povídání, rozhodl vejít. Neměl žádný plán – nic novýho -, žádnou domluvenou osůbku, ke které by se mohl v případě nouze vecpat, a ani tu představu interiéru. Nebyl by to on, kdyby si nepředstavoval tu obvyklou výzdobu, kterou viděl v mnoha seriálech a filmech. A nakonec to od toho nemělo až tak daleko. Musel uznat, vypadalo to vážně, jako by se měl nacházet minuty před dramatickou scénkou – disko koule všechno pěkně osvětlovaly, balónky mu připomínaly nějakou narozeninovou oslavu a ty obrazy v rohu místnosti jako by prosily o to, aby je nějaký studentík poblil. Pár minutek strávil strnulým pohledem, prostě stál na místě jako naprostý blbeček, kterým i byl, a snažil se nějak pořádně zorientovat. Prostě neměl zkušenosti, jeho britská osůbka byla zvyklá na ty menší akce v nějaké hospodě, kde balónky mnohdy vystřídaly žvýkačky přilepené ke stropu a umění v rohu zase neposedné děti. Když konečně našel všechno potřebné, tedy díla, parket, stolky, pódium, hlavně teda minibar, dal se opět do pohybu. Nepil, vážně ne – možná jen trošililinku -, nedávno však přeci jen slavil narozeniny, tudíž si konečně mohl bez problémů dát alespoň to pivo. Jen jedno, nebo… se prostě uvidí. Neměl zde příliš co dělat, sám prostě netancoval, ačkoliv nemohl popřít, že chtěl, a umění mohl obdivovat v té své trochu veselejší náladě, pokud nějaká vůbec existovala. Pomalým krokem si to namířil k onomu minibaru, na tváři se mu rozlil ten jeho obvyklý úsměv, kterým probíjel každého v blízkosti dvou metrů, možná jako varování toho, že kdokoliv na něj promluví, toho se nepustí. A tak skončil s pivem v ruce necelé dvě minutky po příchodu. Věřte, dokonce i on tím byl překvapen.
Isaac Collins
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 31. 03. 20
WALTER
Bethany jako milovník společenských akcí nemohla dopustit aby se nezúčastnila jarního plesu. To prostě nešlo i kdyby nakonec měla jít sama. Nejdřív totiž vůbec netušila s kým by tam mohla jít. Alex jí nabídl že může jít s ním a s Patrickem. Bethany nakonec ale odmítla. Měla lepší nabídku.. No nabídka se tomu možná ani nedalo říkat. Vlastně vůbec se tomu nedalo tak říkat. Bethany tam chtěla jí s někým s kým ráda tráví čas, ale bohužel její společník z toho nápadu nebyl tak nadšený jako ona. To Bethany stejně nezastavilo v tom, aby ho celé dny přemlouvala. Nakonec souhlasil. Walter z toho asi tak nadšený nebyl, ale jistě si to oba dva společně velmi užijí.. Bethany už měla tolik plánů. Chtěla se podívat na všechny vystavené fotky. Stihnout všechna vystoupení.. A pak si samozřejmě užít skvělý delší den s Walterem. Na něj se těšila asi ze všeho nejvíc. Ráda s ním trávila svůj volný čas. I když ho tolik neměla kvůli těm všem aktivitám které dělala, našla si vždy nějaký ten čas právě na něj.. Proto když se naskytne příležitost být s ním celý den nemůže říct ne.. Do plesu ještě pořád zbývalo pár hodin a Bethany zase tak dlouho netrvají přípravy. Ale stejně se rozhodne začít o něco dřív než normálně, protože chtěla vypadat dobře. Která holka si nepřeje vypadat na plese jako princezna že.. Seděla a dívala se na své šaty. Doufá že to s tou jarní tématikou moc nepřehnala. Ne. Určitě to byla ta nejlepší volba když si byla vybírat šaty.. Teď i kdyby si řekla že to není to pravé ořechová měnit by to nemohla. Těžko by sehnala nějaké jiné šaty.. Čím víc se blíží čas kdy přijde Walter, tím víc začíná být nervózní.. Nevěděla proč.. Možná protože se jí Walter líbil, možná měla trochu strach že to přehnala a nebude se mu líbit. Chtěla vypadat pěkně když už ho tam dotáhla aby mu tam někde nedělala ostudu.. Bethany si dala rychlou vanu a pak se pustila do příprav.. Zatím neměla vůbec vymyšlené co si udělá s vlasy. Nebyla bůh ví jak zručná na tohle a tak si je jen nakulmovala a nechala rozpuštěné.. Pak se namalovala a narvala se do šatů.. Alex jako hodný bratr jí je pomohl zapnout.. Pak už měla na práci jen jedinou věc. Do malé černé krabičky si schovala dárek pro Waltera.. No nebyl to ani úplně tak dárek. Spíš taková maličkost.. Byla to kytička kterou mu dá na jeho sako nebo co bude mít na sobě.. Ta kytka ladila s Bethany přišlo jí to hrozně roztomilé a už se nemohla dočkat až mu jí tam přiděla.. Také se těšila až konečně přijde a ona ho uvidí. Celkem jí zajímalo co bude mít na sobě.. Zakrátko už se rozezněl zvonek a Walter tam stál v celé své kráse.. ,,Ahoj.. Moc ti to sluší..” řekne s úsměvem na tváři a udělá krok dozadu aby si ho mohla pořádně prohlédnout.. ,,Připravený vyrazit..?” Ujistí se ještě naposled jestli si to třeba nerozmyslel. A pak už můžou vyrazit na ples.. Než tam vejdou vytáhne si z psaníčka malou černou kabelku a podá mu jí.. ,,To je pro tebe.. “ Usměje se na něj. Pokud souhlasil, že mu to může nasadit, přistoupí k němu blíž a kytičku mu přidělá na sako..,,Moc ti to sluší..” musí se znovu opakovat.. Vážně mu to slušelo, ona ani nečekala nic jiného. Jemu to přeci sluší za každé situace.. Když se konečně ocitnou před sálem, věděla že už teď nemůže couvnout. Teda aspoň v to doufala.. Sál vypadá úžasně, někdo si s tím rozhodně dal dost práce
Bethany jako milovník společenských akcí nemohla dopustit aby se nezúčastnila jarního plesu. To prostě nešlo i kdyby nakonec měla jít sama. Nejdřív totiž vůbec netušila s kým by tam mohla jít. Alex jí nabídl že může jít s ním a s Patrickem. Bethany nakonec ale odmítla. Měla lepší nabídku.. No nabídka se tomu možná ani nedalo říkat. Vlastně vůbec se tomu nedalo tak říkat. Bethany tam chtěla jí s někým s kým ráda tráví čas, ale bohužel její společník z toho nápadu nebyl tak nadšený jako ona. To Bethany stejně nezastavilo v tom, aby ho celé dny přemlouvala. Nakonec souhlasil. Walter z toho asi tak nadšený nebyl, ale jistě si to oba dva společně velmi užijí.. Bethany už měla tolik plánů. Chtěla se podívat na všechny vystavené fotky. Stihnout všechna vystoupení.. A pak si samozřejmě užít skvělý delší den s Walterem. Na něj se těšila asi ze všeho nejvíc. Ráda s ním trávila svůj volný čas. I když ho tolik neměla kvůli těm všem aktivitám které dělala, našla si vždy nějaký ten čas právě na něj.. Proto když se naskytne příležitost být s ním celý den nemůže říct ne.. Do plesu ještě pořád zbývalo pár hodin a Bethany zase tak dlouho netrvají přípravy. Ale stejně se rozhodne začít o něco dřív než normálně, protože chtěla vypadat dobře. Která holka si nepřeje vypadat na plese jako princezna že.. Seděla a dívala se na své šaty. Doufá že to s tou jarní tématikou moc nepřehnala. Ne. Určitě to byla ta nejlepší volba když si byla vybírat šaty.. Teď i kdyby si řekla že to není to pravé ořechová měnit by to nemohla. Těžko by sehnala nějaké jiné šaty.. Čím víc se blíží čas kdy přijde Walter, tím víc začíná být nervózní.. Nevěděla proč.. Možná protože se jí Walter líbil, možná měla trochu strach že to přehnala a nebude se mu líbit. Chtěla vypadat pěkně když už ho tam dotáhla aby mu tam někde nedělala ostudu.. Bethany si dala rychlou vanu a pak se pustila do příprav.. Zatím neměla vůbec vymyšlené co si udělá s vlasy. Nebyla bůh ví jak zručná na tohle a tak si je jen nakulmovala a nechala rozpuštěné.. Pak se namalovala a narvala se do šatů.. Alex jako hodný bratr jí je pomohl zapnout.. Pak už měla na práci jen jedinou věc. Do malé černé krabičky si schovala dárek pro Waltera.. No nebyl to ani úplně tak dárek. Spíš taková maličkost.. Byla to kytička kterou mu dá na jeho sako nebo co bude mít na sobě.. Ta kytka ladila s Bethany přišlo jí to hrozně roztomilé a už se nemohla dočkat až mu jí tam přiděla.. Také se těšila až konečně přijde a ona ho uvidí. Celkem jí zajímalo co bude mít na sobě.. Zakrátko už se rozezněl zvonek a Walter tam stál v celé své kráse.. ,,Ahoj.. Moc ti to sluší..” řekne s úsměvem na tváři a udělá krok dozadu aby si ho mohla pořádně prohlédnout.. ,,Připravený vyrazit..?” Ujistí se ještě naposled jestli si to třeba nerozmyslel. A pak už můžou vyrazit na ples.. Než tam vejdou vytáhne si z psaníčka malou černou kabelku a podá mu jí.. ,,To je pro tebe.. “ Usměje se na něj. Pokud souhlasil, že mu to může nasadit, přistoupí k němu blíž a kytičku mu přidělá na sako..,,Moc ti to sluší..” musí se znovu opakovat.. Vážně mu to slušelo, ona ani nečekala nic jiného. Jemu to přeci sluší za každé situace.. Když se konečně ocitnou před sálem, věděla že už teď nemůže couvnout. Teda aspoň v to doufala.. Sál vypadá úžasně, někdo si s tím rozhodně dal dost práce
Bethany Cunningham
Poèet pøíspìvkù : 52
Join date : 02. 04. 19
Isaac
Ačkoli Clara nebyla typem člověka, který by chodil na plesy a bály a všechny ty otravné společenské akce plné dívek navlečených ve směsných šatech a chlapců chovajících se stále jako hulváti, jen v pěkných oblecích, tentokrát musela udělat výjimku. Vlastně nejen tentokrát. Podobné akce navštěvovala z poměrně prostého důvodu – z opilých lidí se jednodušeji tahaly informace, což bylo přesně to, co ji na světě zajímalo nejvíc. (Kromě jejího často vzpomínaného kocoura, Miguela de Cervanta y Saavedru.)I když se ale rozhodla přijít tento jarní ples, ani náhodou se nehodlala směšně oblékat jako nějaká moderní princeznička. Ne, to u Clary opravdu očekávat nemůžete. Místo toho, jak by řekl Barney Stinson, nahodila oblek. Ano, opravdu se oblékla do obleku, co je na tom tak divného? Byla si vědoma, že bude zřejmě jediná, kdo bude tímto způsobem vybočovat, ale...tím líp, ne? Opravdu tedy plánovala přijít až v pozdějších hodinách, aby si pěkně odchytila někoho, koho bude moct pěkně vyzpovídat, jenomže se nakonec v sále ocitla mnohem dřív, než původně plánovala. Vlastně se teprve začínali lidé hromadit, tudíž nebyli opilí a ona neměla co dělat. Přišla sama, co teď? Zastavila se kdesi bokem sálu a rozhlédla se po celém svém okolí. Musela najít bezpečné útočiště kde přečká, než se bude dít něco zajímavého, nebo to tady pořádně začne. Jenomže to zatím nijak nadějně nevypadalo. Očima zastavila u minibaru, který ji lákal víc než kdy jindy, zatoužila po zbavení se toho otrávení z počtu otravných lidí, co se kolem najednou nashromáždili. Obvykle by asi trochu váhala, takhle mezi spolužáky se hlídala, ale zatraceně... úplně střízlivá přece nemohla přežít tenhle večer. Když zahlédla pár tváří namachrovaných blbečků, už opravdu ztratila nervy a rázným krokem, při němž jí naštěstí každý, kdo jí stál v cestě uhnul, si to namířila k minibaru – v okamžení skončila s kelímkem s kdovíčím uvnitř v ruce. Byl to alkohol, toť jediná důležitá informace – samozřejmě se nehodlala opít, pche. Musela se udržet při sobě, aby zjistila, co potřebovala a mohla si zase jít hezky po svých. A co vlastně potřebovala? Kdoví, ale ona se vždy ráda dozvídala zajímavá tajemství. Když už tedy měla ten neidentifikovaný nápoj v ruce, napila se a otočila se k minibaru zády, načež se o něj i jemně zapřela. Pohledem přešla po celé místnosti, dokonce se podívala i vedle sebe – a pár metrů od ní stál s pivem v ruce velmi známý človíček. “Doprdele,” zamumlala si spíše tak pro sebe a otočila se k minibaru zase čelem s tím, že si jí snad nevšimne.
Clara Bagley
Poèet pøíspìvkù : 52
Join date : 13. 08. 19
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru