Rubolf

Finley měla dneska výbornou náladu. To nebylo vlastně nic nového. Fox výbornou náladou jiskří téměř každodenně. Byla to takové malé sluníčko, nenapravitelný optimista. Na tuhle párty šla za účelem zatancovat si, napít se a poznat nové lidi. Nerozhodil ji ani pohled na samé páry. Nelitovala toho, že sem vyrazila sama. Brouzdala pohledem po sálu a hledala nějaké ty známé tváře. Spoustu lidí poznávala z Flickru, když na něm trávila tolik času. Třeba u minibaru je ten, co pije Redbull v sprše. Samozřejmě, že potom, co viděla to video, to musela vyzkoušet. Popravdě, bylo to osvěžující, jen si nebyla jistá, jestli to bylo tou sprchou nebo tím Redbullem. To byla snad ta nejméně divná nebo ujetá věc, co kdy udělala. Finley toho zažila už vyvedla hodně. Zrovna nedávno hrála s jedným klukem schovku a toho znala jen z Flickru. U ní neplatilo pravidlo, že byste se neměli bavit s cizími lidmi. Její rodiče by teda nebyli nadšeni, kdyby zaslechli, co všechno Finley už tady stihla udělat proti jejich pravidlům a ni bratrům to neříkala, protože ty by se taky na to moc netvářili. Po chvilce začala hledat známé tvářičky a kamarádi. Na všechny se usmívala a jestli s někým něco společného měla, tak mu i zamávala. Vlastně, některé lidi ani neznala a přesto jim zamávala, koukali se na ni zvláštně, ale to už nebyl její problém. Finley se nezabývala tím, jestli se ztrapňuje nebo ne. Byla bláznivá, tak bylo jasné, že se ve většina případech zdá některým lidem divná. Ona si teď chtěla splnit první krok svého plánu, jak si užít ples a to bylo dát si nějaké to pití. Jak se rozhlížela po těch jedincích u baru, tak uvažovala nad tím, že by se s někým mohla dát do řeči. Jen nevěděla koho jako první oslovit. Všichni vypadali zajímavě a Finley chtěla všechny poznat. Nevěděla, kam dřív s očima, ale to už její rozhodování ukončil Ruben, který ji sebral kelímek a dolil do něj ještě trochu rumu. Nejdřív ji trochu vylekal, ale to už vykouzlila na tváři pobavený úšklebek. Vyčkávala, až se jí její nápoj vrátí zpátky. Tohohle kluka rozhodně neměla na seznamu svých známých, tak proč nevyužít příležitosti a přidat si ho tam taky. ,,No, tobě taky na zdraví, teda,” okomentovala, když se upil z jejího kelímku a jen pobaveně zavrtěla hlavou. Vzala si kelímek zpátky a taky si z něj upila. Konečně, sice toho tam nebylo tolik, ale měla splněný první krok plánu. Rozhodně, ale jedním kelímkem nekončila. ,,Spíš ty bys měl děkovat, když ses mohl ode mně napít,” zakřenila se na něj jako sluníčko. ,,Takže nemáš zač,” mrkla na něj spiklenecky. Znovu si upila z kelímku, vlastně už celý jeho obsah dopila. Ruben bude asi litovat, že se dal do řeči s někým ukecaným jako Finley, protože ta většinou pusu nezavře. Navíc, když ji oslovil jako první, no neoslovil, ale budeme to tak brát, tak se s ním hodlala dát do řeči. ,,Hodláš strávit celý ples u minibaru?” optala se s povytažením obočím a kývla hlavou na pití, které před nimi bylo. Jestli se s ní vydrží bavit i o chvilku déle, tak ho zkusí i vytáhnout na parket. Přece tady nebude celou noc postávat jako nějaký notorický alkoholik a bavit se o smyslu života a vesmíru. Tento ples musí být jednoduše zábava.

Nebol práve natešený kvôli tomu plesu na ktorý mal namierené, keďže najprv tam ani nemal v pláne ísť. Jeho plány sa ale zrušili v momente ako mu Connie povedal, že tam bude vystupovať so svojou kapelou. A samozrejme sa mu sľúbil s menšou pomocou, tak ako vždy. A čo by to bol za priateľa, keby to odrazu zrušil a vykašlal sa na neho. A keď už nič iné, tak aspoň podporí Connieho kapelu a samozrejme aj Charlieho, ktorému sem tam pomáhal s piesňou s ktorou tam bude vystupovať. Bol rád, že aj s ním sa o tom porozprával, že chcel vedieť jeho názor, niečo také ho naozaj tešilo. Tušil, že bude skvelý ale to nie je nič nové, Charlie bol dobrý vždy. A keďže už mal v pláne tam nakoniec ísť, musel si nájsť aj nejaký doprovod. Nemyslel na nejaké dievča, nevedel si predstaviť ako sa niektorého len tak opýta, či s ním nepôjde na ten jarný ples, na niečo také nie je úplne pripravený. Ale niekto blízky z jeho života by možno aj išiel. A preto mu napadol Nia. Preto keď sa s ním videl, tak túto tému načrtol. Nepýtal sa priamo, skôr to zobral menšou okľukou, keď mu povedal, že by tam chcel ísť ale nemá s kým. Možno to nebolo práve milé ale zabralo to. Navrhol sa mu, že tam pôjde s ním, s čím samozrejme David hneď súhlasil. S týmto mladíkom možno nemali práve najlepší začiatok priateľstva ale po čase sa to zlepšilo a bol rád, že bol práve vtedy na tom správnom mieste v ten správny čas. Inak by sa s ním možno ani nedal do reči.
Netrvalo mu dlhý čas sa pripraviť na tú udalosť, samozrejme sa nezabudol vysprchovať ale tým to aj možno skončilo. Vlasy si nechal tak ako boli, aj tak si vždy robili čo chceli, nemal šancu ich dať pod kontrolu. Nakoniec si obliekol svoj oblek, pričom sa musel usmiať. Nebol zvyknutý na niečo takéto, väčšinou išiel do čiernych, čo boli klasika ale povedal si, že keď to je ten jarný ples, tak sa oblečie farebnejšie. Na klopanie nijak nereagoval, keďže by to ani nestihol, keďže sa v jeho izbe objavil Charlie, ktorého si hneď prezrel. Vyzerá to tak, že obaja išli do niečoho iného a nie len do tých klasických čiernych. „Vyzeráš skvelo. Ale to si vedel aj bezo mňa, takže netuším čo má tá otázka znamenať,“ zasmeje sa, pričom si ešte prehrabne vlasy. “Vďaka. A veľa šťastia keby sa už na plese neuvidíme,“ povie ešte než Charlie zmizne tak rýchlo ako aj prišiel. Samozrejme aj vedel o akom posilnení hovoril, pri ňom si už na niečo také zvykol, že mu to vysvetľovať nikto nemusel. Len nad tým zavrtí hlavou, než nakoniec aj on sám zamieri von z izby, smerom k východu od spolku, pri ktorom už vidí stáť Niu. „Ha, ha.“ Zasmeje sa ale nad tým, k čomu aj zavrtí hlavou, keď vidí ako mu nastaví rameno. Jeho oči si ale všimli, že Nia nie je veľmi vo svojej koži. Možno mal skôr študovať psychológiu ale jednoducho si takéto veci na svojich priateľoch všímal. „Si v poriadku? Ak nechceš, tak so mnou na ten ples nemusíš ísť, vieš o tom, však? Bol to len nápad, ja tam pôjdem aj sám, ak naozaj nechceš.“ Nechcel ho do toho nejak nútiť, to je to posledné čo by chcel. Nebolo to niečo povinné, preto dúfal, že by mu povedal, keby si to rozmyslel.

Nemohl odolat, musel během té své chvilky u minibaru odposlouchávat konverzace druhých – moc zajímavě nic z toho neznělo. Měl pocit, že jedna dívka si tam hrála na chlapa a ta druhá naopak na princezničku, nakonec se však stejně uspokojil s tou obvyklejší, jaksi zajímavější holkou, která popíjela totéž, co on – rum s colou. Byl to takový pomalý rozjezd, plánoval tak postupně přejít až k ginu, který miloval, nebo prostě panákům. Nebyl si ale jistý tím, co zde najde a zdali něco z toho není zředěno, což vážně nenáviděl. Raději by tak pil vodu, i když z té mu mnohdy bylo špatně čistě z důvodu, že to byla voda. Nojo, typický Rubolf. Skoro nikoho zde neznal, to si uvědomil po další chvilce prohlížení si lidí. Nějak se nedivil, přišli mu tedy povědomí, pravděpodobně z Flickru, či prostě z oboru, ale ani jeden nevypadal na to, že by si vybavoval jeho. Za to mohl být jen rád, stále jaksi byl proti všem těm studentským srandičkám. Byl tu čistě kvůli pití a nějaké konverzaci, nehodlal si hledat kamarádíčky, ačkoliv… kdoví. Možná by se někdo našel. Tak tedy přikročil s tou přivlastněnou láhví rumu, aby mohl neznámou trochu popostrčit v pití. Chopil se jejího nápoje, trochu jej dolil a pousmál se nazpět tomu úsměvu, ačkoliv ten jeho vypadal spíš nekale. Rozhodl se tak z toho i napít, jako kdyby měl posoudit nový poměr pití, nakonec si tak pěkně povzdychl nad tím, že je s tím spokojený a vrátil jej zpět. Natáhl se pro ten svůj, aby si z něj také usrkl, načež se obrátil zpět na dívku, která se na něj tak pěkně zakřenila. „Hele,“ zatvářil se jako naprostý chytrolín, „to já jsem ti to ochutil, takže buď vděčná a pěkně to vypij,“ přikázal, přičemž jí ještě ukázal láhev rumu, kterou stále držel v ruce. No, nebyla to určitě jediná, takže si nikdo stěžovat nemohl, a i kdyby ano, tak by to stejně nevrátil. „Ty nemáš zač,“ mrkl zpátky na ni stejným způsobem, možná až příliš hraným, a napil se. Stačila mu taková krátká minutka, aby obsah nápoje již měl v sobě, to zjevně i jeho společnice, i když jí v tom pomohl. Do čtvrtiny prázdného kelímku si tak nalil rum, podal jej i své společnici. Alespoň by tak mohl oslavit začátek plesu s někým dalším, ač ho ta představa zrovna netěšila. Každopádně nebyl přímo proti nějaké ukecané, k tomu pohledné dívčině, a dokud neměla v plánech ho praštit, nebo nějak ztrapnit, bylo mu docela jedno, co bude chtít dělat – dával ale jistým činnostem přednost. „Pokud tě nenapadá nic lepšího,“ odvětil s tím svým ďábelským úsměvem, čímž naznačoval, že se ji bude nějakou tu chvilku i držet. Prostě neměl nic lepšího na práci, alkohol měl konečně ve svých pařátech, a teď mu chyběla jen ta pěkná společnost. „Rád se začínám bavit až v lepší náladě,“ vysvětlil jí s úšklebkem, obrátil se tak zpátky ke svému pití a celé to vyklopil do sebe. Tak. S alkoholem na pár minutek přestal, byl čas otestovat tu svou náladičku.

A&A - Arthur

,,To je mi ale přivítání,” zasměje se a roztáhne ruce do stran, superhrdinská póza byla vážně skvělá volba na přivítání. ,,Myslím, že bys vyhrál první místo za nejlepší oblek,” zazubí se na něho a popravdě na něm může oči nechat. Vypadal vážně skvěle. Rozhodně bude přitahovat hodně pozornosti, ale kdyby měl někdo řeči, tak Kapitán by se určitě nedal! Sice je to trochu nevhodný přirovnání, ale jsou konečně jako Batman a Robin. Arthur je superhrdina a Aksel jeho pomocník. Konečně jednou! ,,To je fakt škoda, bylo by to,” přiloží si dva prsty k ústům na znam toho, že by to byla třešnička na dortu, ,,ale zase musíš dát šanci s tím nejlepším oblekem,” mrkne na něho se smíchem. Popravdě Aksel by nejraději chodil jenom na akce, kde člověk může mít kostým a nejlepší se na konci bude vyhlašovat. Dnes by určitě vyhrál Arthur, aspoň podle něj. Ohledně podpory se jenom dvakrát bouchne do hrudi na znamení toho, že to je pašák a že mu podporování opravdu jde. Když Arthur zavelel na odchod, tak jenom zvedl pravou ruku do vzduchu a vydal se kupředu. Není čas otálet.
Někdo by mohl říct, že se Aksel bude vedle svého kamaráda cítit divně nebo trapně, ale to vůbec ne. Naopak, cítil se hrdě a pyšně. Byl to prostě jejich styl, takže se nebylo za co stydět. Sám Aksel by se možná cítil líp v kostýmu nějakého superhrdiny než v normálním obleku. Ano, přišel si jako fešák, ale není úplně stoprocentně pohodlné. ,,Jdeme na to,” uculí se na něho lišácky a i on se přesune do fronty k fotokoutku. Možná můžou působit jako pár, jelikož přišli spolu a ještě spolu čekají frontu na docela romantický fotokoutek, ale co? O tohle se Aksel nikdy nezajímal. On a Arthur moc dobře věděli, že jsou pouze přátelé, ti nejlepší přátelé a to zcela stačilo. ,,Dobrej nápad!” zašklebí se na něho a otočí se k němu zády, aby si to mohl prohlédnout a případně někoho i poznat, ,,hele, ta je docela pěkná,” drkne do Arthura a pak hlavou kývne k jedné dívce, která stojí u stolu s občerstvením. Po chvíli k ní ale přijde o tři hlavy větší kluk jak Aksel a dá jí pusu, to se Aksel hned otočí a zakroutí hlavou, ,,mm, nebyla můj typ,” zasměje se a pak mu do oka padne malá blondýnka v oranžových šatech, ,,Arthure, támhle je Fin,” oči se mu úplně zalesknou a nejradši by se za ní hned vydal, ,,vypadá krásně," broukne, ale stejně jako v případě předtím mu do oka padne kluk se kterým se baví. Proto se radši otočí, aby na ní neviděl a věnuje se Arthurovi, ,,Mmm, nápad? Jaký nápad,” podíval se na jeho kostým a po jeho dalších slovech se radostně uculí, ,,kapitáne!” přesně věděl, o co mu jde a byl všemi deseti pro. Už jenom stačilo vystát frontu a mohlo se jít na věc. Ani to moc dlouho netrvalo a už byli na řadě. Co to tak sledoval, tak většina lidí, co tam byla, tak se buď pusinkovala, objímala nebo jenom stáli jako trubky vedle sebe, ale tady to nehrozí. Když se postaví před plátno, tak se na ně fotografka roztomile usměje, ,,to je ale hezký páreček! A super kostým,” mrkne na Arthura, ,,nene, my nejsme, ne,” vysvětlí jí pohotově Aksel se zakroucením hlavy a podíval se na Arthura s prokoulením očí. Čas na fotky, ,,první je na mě, druhá na tobě,” zazubí se a nehledě na fotografku si hodí kravatu přes rameno dozadu a nastaví se na bojovou pozici, ,,chci fotku jako z Endgame,” zasměje se a nahodí vážnou tvář a pěstičky drží ve vzduchu. Tohle rozhodně nebude typická fotka pro tenhle fotokoutek.

----> Dívčí spolek
*Když přijdou do sálu, tak akce akorát začíná. Lilith se chvilku zarazí ve dveřích, když všude kolem vidí ty krásné dívky v krásných šatech. Polkla a snažila se zahnat myšlenku toho, že by sem neměla zapadnout. Krátce pohlédne na svého společníka a poté spolu vykročí do sálu. Začala být mírně nejistá, a proto se chytila jeho ruky. Zamířila rovnou směrem k zákulisí, aby se mohla připravit na své vystoupení, které bylo jako první.*
,,Budeš mi držet palce, abych nezakopla na podiu?'' *usměje se na něj a vejde do šatny. Pokyne mu, aby s ní vešel taky. Své věci, měla pověšené ve skřínce. Naposledy se dotkla jemné látky svého tanečního kostýmu než ho i s piškoty vytáhla ven. Otočila se s ním na Jamieho a usmívala se jako sluníčko.*
,,Teď se na chvíli z Popelky stane Černá labuť. Doufám, že se ti i tak budu líbit.'' *mrkne na něj a kostým si pověsí na dveře skřínky. Přijde blíž k Jamiemu a otočí se zády k němu. Hlavu natočí na bok a usměje.*
,,Mohla bych tě jen poprosit jestli by jsi mi mohl rozvázat šaty a potom i zase zavázat?'' *pousmála se a když měla šaty rozvázané, tak se svým kostýmem zašla za roh, aby se mohla převléknout. Oblékaní jí nezabere tak dlouho, protože své piškoty si bude obouvat zase na lavičce s ním. Podívá se na něj hned co si zaváže sametové šňůrky kolem lýtek a usměje se na něj.*
,,Tak jak vypadám?'' *zeptá se jemně ostýchavě a na špičkach udělá piruetu. Na zemi se důkladně protáhne, aby zbytek plesu nestrávila s namoženými svaly. To by jí poněkud zhoršovalo náladu a pohyb na podpatcích.
,,Půjdeme tedy.'' *usměje se na něj a vyrazí směrem k pódiu. Naposledy zmáčkne jeho ruku, než vstoupí před lidi. Když začne začne hrát hudba, tak její tělo se začne pohybovat do rytmu ladně a dobře nacvičeně. Každý kousek svého tanečního vystoupení zvládne tak, jak si plánovala a proto se u ní objeví pocit uspokojení, že se její dřina vyplatila. Po svém vystoupení se jemně ukloní a vrátí se za svým milým doprovodem. Nadšeně ho obejme kolem pasu. Byla doopravdy nadšená, že všechno zvládla.*
,,Teď je čas na to se pobavit.'' *zasměje se a pustí ho.*

Jen pár slov prohodil s každým, kdo se před ním objevil a dříve nebo později už se zcela bavil. Úsměv na jeho rtech jste mohli vidět každou chvíli. Jakoby zářil víc, než diskokoule vrhající všechny odstíny barev a květiny, které zdobily již známou uličku – tak známou mladými páry, kteří se zde schází.
Jakmile spatřil již známou tvář, rozzářil se ještě víc. „Rayi!“ Byl rád, že jej tu vidí. Byl to jeden z jeho nejoblíbenějších přátel. Nehodlal se jej držet po celou dobu večírku. Přišel se bavit, a určitě se budou bavit spolu. Ale je tady tolik lidí. Cítil se nádherně.
Hudba byla sladká, oblizovala jeho tváře a zuby jej držela za uši, jako by už nikdy nechtěla pustit. A nebyla pouze přátelská, také nakažlivá. A to připomínám: byli teprve na začátku. Každou chvíli se měla rozeznít hudba místních žáků. Bude zpívat i někdo, koho zná? Neměl ponětí.
„Co ti tak trvalo, Rayi?“ Plácl jej po zádech s širokým úsměvem v ústech a vytáhl telefon. „To si říká o fotku,“ řekl to docela hlasitěji, než by jeden čekal. Nečekal, že by Ray z fotky utekl, spíš čekal, že se vecpe před něj a udělá velký úsměv.
Dnešek vypadal slibně.
Velkolepý sál byl přímo stvořen pro akce jako je tato. Stvořen pro miliardu Haydenů a Rayů bavících se pod hvězdami, které jakoby byly vidět. Přestože nebe zakrývala střecha. Jako tisíce střech.
Těšil se na to, že již večer bude jeho mozek fungovat pod lehkým vlivem etanolu, jeho srdce hlídat zbloudělé přátelé, kteří díky vínu ztratili své smysly a jeho oči budou pouze na vizuální kráse všeho, co se kolem nich točí a točí. Možná se jednou zastaví, ale příliš za dlouho.
Baylord. Baymax. „Nikdy bych si tě nepředstavil v roláku,“ smál se. Bylo to vtipné. Ne však pochopitelné. „Vypadáš jako želva,“ držel jej za rameno a byl tím nejšťastnějším člověkem na světě. Byl sám sebou. Byl Haydenem.

*Betty pochopila, čo tým talentovaná rodina myslel, ale ona zrovna tento názor s ním nezdieľa, a práve preto to tak rýchlo zmietla zo stola. Roztlieskavanie a spev naprosto zbožňuje, ale nie je si tak celkom istá, či je v tom vôbec dobrá. Lilith stále tvrdí, že má hlások ako anjel, ale to sa ju sesternička pravdepodobne len snaží povzbudiť. Na jednej strane vie, že by jej Lilith nikdy neklamala, ale zároveň vie, že by ju nechcela zraniť. Čiže aj keby sa jej spev Betty nepáčil, pravdepodobne by jej to nepovedala. Felixovi ešte zatiaľ o svojej láske k spievaniu nepovedala, nejak sa proste k tomu nikdy nedostala. Zatiaľ spievala len pred Lilith a nedávno pridala na sociálnu sieť Flickr jedno video, na ktorom spieva. Malo veľmi pozitívne ohlasy, čo Betty neskutočne povzbudilo. Aj keď si v kútiku duše myslí, že naozaj nejaký ten talent má, nechce sa tým vôbec vyťahovať. Čo ak to tak nie je a ona bude len sklamaním? Keď vysloví svoje pocity ohľadom dnešného dňa, Felix na chvíľku zmĺkne a pár sekúnd ju len tak sleduje. Toto Betty naozaj zneistilo, keďže to chvíľkovo vyzeralo, že Felix to rovnako vôbec necíti. V jej tvári bolo vidieť značné sklamanie, že sa Felix na túto akciu netešil rovnako ako Betty. Ale to je v poriadku, nič s tým už nenarobí.*Tvojim mlčaním si ma vystrašil. Myslela som, že ty si od svojho pozvania zmenil názor.*Prižmúri oči a na tvári sa jej objaví zamračený výraz. Avšak to Betty veľmi dlho nevydrží, zavrtí hlavou a opäť preňho vyčaruje žiarivý úsmev. Naozaj ju vystrašil touto svojou odmlkou, ako keby prehodnocoval toto rozhodnutie. Betty tu mohla aj skolabovať, ale našťastie to bol len planý poplach. Ona už je raz taká, neistá, čiže si hneď musela domyslieť to najhoršie. Jeho krásne slová ju zahrejú na duši, teraz už tento veľký úsmev z tváre naozaj nedostane.*Felix, ty si tak sladký. Snažíš sa, aby som sa červenala?*Priloží si jemne ruku na červené líce a usmeje sa na Felixa. Ani nevie, čo by na tieto krásne slová odpovedala, nechce mu stále ďakovať. On na ňu je stále tak veľmi milý, že by potom ani nič iné nerobila. Väčšinou mu tieto slová proste opätuje, ale to sa medzi nimi strhne sladká vlna komplimentov a ani jeden z nich ju nechce prerušiť.*Vieš, že to nie je pravda. Niekedy sa pre nejakú tému až príliš zapálim a potom neviem, kedy je už lepšie stíchnuť.*Uškrnie sa sama nad sebou, Betty je proste niekedy blázon. V niektoré dni má naozaj veľmi veľa energie a od radosti nevie, čo s ňou. Ak sa s ňou v takýto deň stretnete, pravdepodobne si budete myslieť, že jej úplne šibe. Avšak je veľmi milé, ako to Felixovi vôbec neprekáža.*Ale je to od teba milé, že si to myslíš.*Taktiež jemne stisne jeho ruku s úsmevom. Toto ich držanie sa za ruky a prepletené prsty, Betty si to veľmi užíva.*Ja som bola veľmi príjemne prekvapená, keď si ma na tento ples pozval. Nie som blázon, aby som ťa odmietla.*Zavrtí hlavou do strán, ale z Felixa stále nespúšťa pohľad. Je naozaj veľmi pohľadný a ona si užíva to, že ho tu dnes má pred sebou a celého len pre seba. Pri jeho jemných slovách, že ju má rád, ju dostane do miernych rozpakov, svoj pohľad presmeruje na krátku chvíľu do zeme. On sa naozaj sa snaží, aby sa červenala, teraz je to už isté. Najradšej by ho teraz stiahla do pevného objatia, taká proste Betty je, ale tentokrát to nespraví. Naozaj netuší, či by toto objatie bolo celkom vítané. Vie, že svoju sesterničku môže objímať hocikedy sa jej zachce, ale s Felixom je to iné. Nepoznajú sa až tak dobre, hoci Betty verí, že sú na ceste za skvelým priateľstvom. Ešte tak celkom nevie, čo si pri ňom môže dovoliť a bola by veľmi nerada, keby to niečím pokazila. Z tejto situácie ju ale vyruší začiatok vystúpenia Lilith, na ktoré je už tak nedočkavá.*Konečne je to tu.*V tejto chvíli pustí Felixovu ruku a otočí sa smerom k pódiu. Začiatok tohto vystúpenia je pre Betty taká menšia záchrana, ktorá bola momentálne naozaj vítaná. Ona má Felixa rovnako rada, o tom niet pochýb, ale teraz sa mu podarilo ju dostať do rozpakov. Naozaj dúfa, že si to Felix nevysvetlí inak, v zlom, to by Betty naozaj mrzelo. S údivom sleduje sladkú Lilith, pri jej ladných baletných pohyboch, je to naozaj čarovné. Ona je tak neskutočne krásna a talentovaná, je si istá, že toto vystúpenie sa vryje do pamäti každému. Keď svoje nádherné číslo zakončí, samozrejme, že Betty ako jej najväčšia fanúšička započne veľký potlesk, ktorý si Lillith zaslúži. Bodaj by táto krásna chvíľa nikdy neskončila. Na krátku chvíľku sa im stretnú pohľady, Betty venuje Lilith ten najvrúcnejší úsmev, aký dokáže vyčarovať.*To bolo naozaj dokonalé!*Otočí sa smerom ku Felixovi, rada si vypočuje jeho pocity.*Nepôjdeme si pre pitie?*Betty kývne smerom k baru, ktorý sa nachádza na druhej strane miestnosti. Nevie, ako je na tom Felix, ale ona alkoholické drinky vôbec nepije. Samozrejme, že už nejaký ten alkohol mala, ale iba v malom množstve a vôbec ju to neoslovilo. Preto radšej zostane pri sóde alebo kole, tie jej chutia oveľa viac.*

Walter, jako nemilovník společenských akcí, chtěl dopustit toho, aby se nezúčastnil. Na takové akce zkrátka nikdy nebyl a bylo docela úctyhodné, že vůbec věděl, že taková akce je. Vlastně to ví hlavně díky lidem, plakátů si až tak nevšímá, jelikož těch je na škole a všude po škole dost, nemá náladu je většinou číst, už protože se většinou jedná o akce podobné zrovna téhle a on na to prostě není a nikdy nebyl. Navíc.. Koho by pozval? Netroufal si. Netroufal si pozvat absolutně nikoho, protože nebyl středem něčího zájmu. Holky prostě měly na víc, to věděl i on sám a nechtěl žádnou zklamat. Na tyhle zábavy prostě není a ani neví, jestli se tak bavit umí. Někdo zájem ale měl.. Dívka, kterou potkal a se kterou se už nějakou tu dobu bavil. Tedy Bethany.. Sladká to dívenka, co přišla plno lidem otravná, ale jemu ne.. Sice tak možná nepůsobil, jelikož většinu času mlčel, ale přišla mu skvělá. Nadšený z nápadu ovšem nebyl, rozhodně to nebyla ofenzivní záležitost, že by třeba nechtěl jít s ní, to určitě ne, vždyť je přímo nádherná a to jí ani v žádných šatech ještě neviděl.. Jen ji nechtěl zklamat, takhle se totiž moc bavit neuměl a ani netušil, co vše se na těhle akcích dá dělat. Nechtěl ji však s tím návrhem odmítnout, nechtěl si ani představit její smutný obličej. I přes to, že to není jeho láska či cokoliv, asi si její smutný obličej nechce ani představit. Srdce by mu to asi roztrhalo na kousky tak jako tak. Vždyť Beth je sluníčko, pořád se usmívá a je to.. Prostě to k ní patří, je to neodlučitelné a i tak strašně výjimečné, jako když ten úsměv její se liší od cizích. Pro něj asi lišil.. Byl totiž pravý, narozdíl od některých, kteří mu věnovali možná posměšný úsměv s plivancem do vlasů. O tom se teď ale nebavme. Prostě tam s ní půjde.. Zvládne to. Zvládne všechen ten stres a nervozitu z toho, že to vlastně celý pokazí a že bude nervózní z těch davů lidí, z toho že na něj nějak koukají. Navíc co si o ní pomyslí? Podívejte jakého má vedle sebe mudlu. Dokáže si to představit, ale snažil se to zahodit někam do země, kde to zakopal a zasázel na ono místo imaginární kytičky. Pár hodin před plesem se i rozhodl jí vlastně něco.. Dát. Koupit. Není dívka, nepřipravuje se až tak dlouho , tudíž si nějaké odběhnutí dnes z koleje mohl dovolit. Sebral si akorát tak peněženku, klíče a mohl se vydat do města pro vyhlídnutý dárek, co připravil přímo pro ní. Netušil, zda-li bude mít radost. Tahle věc ho taky dokázala neskutečně znervóznit, to si nelžeme. Nechtěl ale přijít s prázdnou. I když nejsou asi bůh ví jaký pár, chce jí něco koupit.. Ale kytku? Notak. Na kytku kašle. Ta jí zvadne. Chce něco, co bude mít dlouho a přesně věděl kde to najít. Šel do zlatnictví. Člověk si řekne jako wow, Waltere, už rovnou zlatnictví jo? A svatba nebude? Hele zas dobrý jo? Pro prsten jí nejde.. Ve výsledku ani nejde pro nic extra drahého, ale.. Je to z části cenné, protože pokud to neztratí, bude to mít pořád. Hledal delší dobu než najde něco přesného.. A našel. Přívěšek fotoaparátu, jelikož skateboard neměli a urbex by se na přívěšek asi nevešel. Leda by tam byl přívěšek prasklé židle, avšak to by musel do nějakých tretek, které za pár dní když se s tím koupete, změní barvu a to on nechtěl. Zlatnictví je dost složité, bylo tam tolik věcí a většina z nich byla srdíčka, hvězdičky, kytičky a všechny ty přeslazené věci, což on úplně nechtěl a proto vybral přívěšek malého fotoaparátku, který dostal i do černé obyčejné krabičky. Zaplatil, poděkoval a mohl se vrátit do spolku. Cestou si tak prohlížel tu černou krabičku, jenž vypadala tak.. No mrtvě. Ve sprše se mu tedy honily nápady, jak tuto krabičku upravit a to víte, že to toho kulišáka napadlo. Stál před zrcadlem, s mokrýma vlasama, co trčely do stran a tancovaly si do písničky od Queenů. Stará dobrá klasika.. U tanečku si tak chvíli různě dělal pankáče s vlasama a byl tak trochu blázen, jak ho nikdo nezná a na veřejnosti asi moc nepozná. Neuměl se ve společnosti takhle odvázat, tudíž může jen doufat že v jeho koupelně na koleji není skrytá kamera, haha. Za moment ani ne měl vlasy normálně jako vždy, suché a ještě se oblékl do tepláků a trika. Na psacím stroji si připravil papír, na který napsal krátký citát. Dlouho nad ním přemýšlel.. Nakonec ho napadl. Nikdy nechce, aby nad sebou Beth pochybovala a proto se na papíře objevil nápis: “Stop believing you don’t have potential. You are not a fixed being. You have endless opportunities to grow.”. Nějak hezky to bylo ve čtverečku, on to vystřihl, pod to se podepsal a papírek zavázel jako nějaký maličký roztomilý pergamen velký asi jako pro nějakou veverku. Potom provázek, který ovázal hezky kolem krabičky a udělal na ní mašličku. Něco tomu ale chybělo. Měl přivázán i maličký pergameník, ale pořád mu to přišlo mrtvé. V tom zahleděl z okna svého pokoje květinky v trávě a hned věděl co dělat. Za chvíli byl zase zpět ve svém uklizeném pokoji a kytičku zastrčil pod provázek. Dílo hotovo, byl spokojen a mohl se konečně navléknout do obleku. Nebylo to pro něj těžké, moc jich neměl a tak prostě.. Jop.. Nahodil oblek, upravil kravatu a pak na sebe chvíli jen hleděl, snažil se zhluboka dýchat a nebýt nervózní. Bylo to vážně složité.. Nebyl asi nervózní z Beth ale.. Z celé té události. “Zvládneš to, Waltere Jayi Collinsi.” Kývne na sebe, promne si obličej, hodí si dáreček opatrně do kapsy, aby se nepoškodil a už se vydal s klíčemi, mobilem a peněženkou, schovanou taky v kapse vyzvednout Bethany. Byl rychlý a přišel hezky včas, jak se dohodli. Najednou stál před jejími dveřmi, skoro ani nemrkl a viděl ji.. Tu princeznu. Byla tak nádherná až chvíli jen mlčel a s pootevřenou pusou koukal. Panebože Waltere! Neposer to už teď. Nevejrej takhle na ní a řekni něco. “Ne.. Jsem obyčejný ale.. Tobě to.. Jsi vážně princezna, Beth.” To věděl už před tím jo, ale ty šaty tomu daly šmrnc. Vydechne a v tváři se mu objeví malý drobný úsměv. Pořád si ji sjížděl pohledem. “Já.. Já nevím. Asi ano?” S ní ano. Sám by to asi nezvládl, bude však mít dobrou podporu, tedy Beth. Doufejme tedy, že mu večer někam neuteče, což by jí nevyčítal. Ať se baví, on by prostě odešel a žil by opět svůj normální život a nevyčítal by jí to. Pohlédne na krásnou kytičku, co mu připravila, nebo sehnala a musel se už zářivě usmát.. Tohle něco znamenalo, fakt tam chtěla být s ním a takhle k sobě budou jakoby patřit. “Teď už mi to sluší. Něco oživilo ten nudný oblek.. No.. Asi tvoje společnost ho oživí a ty tvoje princeznovské šaty.” Ještě jednou si ji celý nadšený prohlédne a pak vykulí oči a začne hrabat v kapse. “Ty jo.. Málem bych zapomněl.. Tohle je pro tebe. Taková.. Drobnost.. Blbost.” Mávne nad tím a podá jí tu krabičku s přívěskem, co si může dát na řetízek či náramek.. Kamkoliv bude chtít. Zřejmě se pomalu i vydali blíže k sálu, což ho docela upřímně děsilo. Ale šli pomalu, aby si to v klidu rozbalila a on si mezitím mohl nadšeně prohlížet její reakci a i tu kytičku.. A taky opět jí.

Byla to jako vážně špatná smyčka úsměvů. Ray se nemohl kvůli úsměvu svého parťáka přestat usmívat a on, no, dělal totéž. Takže se v podstatě nemohlo stát, že by jeden měl na tváři něco jiného než jakousi grimasu toho zatraceně šťastného, zjevně i spokojeného kamaráda. Nic nového u těchto dvou ztracených případů – ale mínus a mínus dává plus, no ne? Tak se tedy na sebe culili, dokud jej opět podivným způsobem nezaujala ta výzdoba na stropě, která jako by jej vážně hypnotizovala. Prostě si pomyslně počítal ten počet disko koulí, samozřejmě mezi ně počítal i svého společníka, a balónků, mezi ty zase počítal jednu obtloustlou holčinu pár metrů od něj. Když tak před chvílí pronesl jeho jméno, zazubil se, možná i zlehka poklonil, jako by před sebou měl nějakou šlechtičku, a konečně se rozhodl dát svým nohám oddych tím, že se usadil. Kdoví, zdali tím nezabral něčí místo. Řekl by, že na tom nezáleží, většina lidí si stejně ráda postojí, případně prostě již tancovali, nebo trávili čas u něčeho zábavnější. No, on se dokázal zabavit i prostou konverzací u stolu, ačkoliv toho plánoval mnohem, mnohem více. Vždyť ten parket přímo prosil o jeho trapné dětinské tanečky! Zatím tam příliš lidí neviděl, zjevně čekali na vystoupení, případně se pokoušeli najít své přátele, nebo… čekali na něj. Vsadil by se, že čekali na to, až to tam pěkně rozjede – již brzy. Snad. „To obvyklé,“ odvětil, načež se i krátce uchechtl, „musel jsem se nachystat,“ zazubil se nakonec, jako by ho tím rovnou přinutil se zeptat – a pro koho? Samozřejmě by mu neodpověděl, ne teď, o tom tajemství věděl zatím jen Caleb a želvička Evelyn. Sice to nedokázal tedy říci, ale rád se pyšnil těmi novinkami. „Fotku?“ pozvedl obočí, chvíli jako by nad tím přemýšlel. Nemusel. „No jasně!“ vyhrkl hlasitě, snad stejně jako se jej i zeptal, nato se ještě musel uchechtnout. Fotky zbožňoval již z jistých důvodů, a tak udělal to, co i Bay očekával. S nějakou lehce vtipnou, spíše tedy dětinskou grimasou na tváři se k němu naklonil, aby si tento okamžik mohl pěkně zvěčnit na fotce. A když už se všechno opět uklidnilo a bylo po fotce, pokud tedy vůbec, již teď se začínal lehce ztrácet v tom, co se v jeho okolí děje, obrátil se k okolí v naději, že zahlédne alespoň někoho, komu by mohl zamávat. Měl pocit, že někde v dáli zahlédl barevný kostým, ale nedokázal s jistotou říci, zdali to je jeden z jeho pošahaných kamarádů, nebo někdo, kdo se jeho pošahaným kamarádem teprve stane. „Já taky ne,“ pošeptl, zahrál si tak na lehce zaraženého, ale to po krátké chvilce zase vystřídal úsměv, nakonec i smích, když jej označil za želvu s tou ručkou na rameni. „Želva!“ vzpomněl si, „to jsem ti chtěl říct!“ plácl vesele, veseleji než obvykle. Pořádně se nadechl, zjevně se připravoval k nějaké historce, jen si musel nějak seřadit události a slova. Byl to už nějaký ten den, možná i týden, nevěděl, ale vzpomínal si na to, jako by to bylo ještě téhož dne. Návštěva podmořského světa s tím jeho oblíbeným podivínem, duševním rádcem, najednou i pomyslným tátou (neřešme, že byl jen o rok starší). „Asi jsem ti už o Calebovi říkal, no, byli jsme před nějakou dobou v tom podmořském světě,“ začal, zatvářil se celkem hrdě, zjevně kvůli faktu, že se rozhodl jít na takové místo, „a poznal jsem čtverzubce!“ jakej to Einstein týjo, „Prošli jsme to skoro celý, jen jsme zapomněli na delfíny a tak, každopádně jsme se dostali k želvám a hádej co,“ optal se, na tváři vypadal překvapeně, jako kdyby tu chvilku stále prožíval. Nenechal jej odpovědět, namísto toho prostě pokračoval: „Prodávali želvy!!“ Zasmál se, nakonec z něj vyšlo i jakési „aww“ a mírný povzdych. „Caleb mi nabídl terárko a pár věcí k tomu, takže… mám želvu!“ Poskočil radostí, tentokrát uchopil on jeho za rameno a potřásl s ním, jako kdyby tak vypouštěl všechnu tu svou pozitivní energii. Chudák.

Kendrick po celý ten čas kedy sa pozeral do skrine na to, čo si vezme sa cítil ako ženská. Nevedel, čo by bolo to správne. Nevedel, čo by si mal vybrať na tento ples lebo nechcel niečo v čom by vyzeral ako absolútny idiot. Ale to sa mu aj tak určite podarí, pretože to bol Kendrick. On mnoho vecí neplánoval, všetky tie prekvapenia, ktoré mal v rukáve prichádzali samé. Možno ak by mal nejaké vlastné predstavenie komika mohol by sa s tým začať aj živiť. Kendrick sa pozrel na obyčajnú mikinu, ktorú by si zobral na seba len aby zapadol no napokon jeho pohľad mu padol na bordový oblek. „No a toto nebude to správne! Dúfam, že tam neprídu ľudia nejako inak oblečení napríklad v kostýmoch… čo ak to je ples s kostýmami?“ sám seba sa na to pýtal pričom by pre neho nebolo príliš ťažké, vybrať nejaký vhodný oblek v ktorom by sa cítil dobre. Kendrick si uvedomil, že je ten správny čas na to aby odišiel z toho dôvodu sa začal pripravovať. Naozaj mu to netrvalo príliš dlho, jediná vec, ktorá mu trvala desiatky minút predtým bolo vyberanie toho oblečenia. Kendrickovi sa v hlave objavovali aj myšlienky, či sa tam Aira objaví alebo nie. Ak by toto vyšlo a ona by sa stala jeho spoločnosťou pre tento večer rozhodne by bol sám bez seba a géniusom v dokonalom pozvaní na ples. Kendrick sa tešil aj na to ako uvidí Rafaela pretože nemal ani len to najmenšie poňatie o tom s kým tam pôjde. Určite mu venuje niekoľko pohľadov a dokonca aj ich typický pozdrav, ktorý pozostával z niekoľkých krokov. Ruky, nohy, boky, úsmev, pozdrav. Bola to ich tradícia už niekoľko rokov. Kendrick bol zvedavý na to, ako bude jeho dielo na tom plese vyzerať ale sám vedel, že v momente ak ho uvidí s tým nebude vôbec spokojným.

Kendrick si musel dávať veľký pozor na to čo urobí. No v momente kedh prechádzal cez uličku, ktorá bola pre zamilovaných podaril sa mu jeden z jeho typických trapasov. Práve táto ulička slúžila na to aby si zamilovaný vyznali lásku, pobozkali sa. To sa mu podarilo keďže sa tak sústredil na koniec, že sa mu jedna noha zamotala pod tú druhú a zakopol. Tak toto sa mu náramne podarilo no aspoň bozk s podlahou už mal za sebou. Hotová romantika. Rýchlo sa postavil ako keby sa nič nestalo a pokračoval v ceste.
Kendrick vošiel do miestnosti a mal možnosť sa pozrieť na výzdobu no napokon jeho pohľad spadol na niekoľko osôb. „Dočerta…. Oni všetci vážne existujú!!!“ povedal Kendrick pričom pocítil, ako sa mu v hrdle objavil knedlík, ktorý nedokázal prehltnúť. Jeho pohľad mu spadol na niekoľko ľudí. Nedokázal sa ani len nadýchnuť. Bol vôbec na toto vhodne oblečený? Bol na toto vôbec pripravený? „Nadine.. držte ma niekto... ona...existuje.. a je tak krásnou… je divné ju vidieť bez jedla..“ povedal Kendrick a zasmial sa sám nad svojimi slovami ešte že vedľa neho nikto nestál a nemal možnosť ho počúvať. On ju obdivoval na internete už príliš dlho. Bola krásnou, milou, inteligentnou. Určite by ju chcel niekedy osloviť ale nevedel ako a nevedel ani to, či by to ona chcela. Nepripadala mu ako dievča, ktoré by sa len tak s niekým rozprávalo.  Kendrick vedel, že ak by sa ocitol v jej spoločnosti nedokázal by zo seba dostať ani len jedno slovo. Poznáte to? Keď máte človeka v živote, ktorého obdivujete, najradšej by ste k nemu prišli vyfotili sa s ním, opýtali si autogram a so zaslzenou tvárou a dobrým pocitom odišli? To bol presne Kenov prípad. Ken mal možnosť pozrieť sa na ďalších ľudí. „Dievča s rukami na hlave! Ale kde má ďalšie dve hlavy? Všetko to bol len klam.. ale ako sa volalo.. Foxo, Foxter.. nezáleží na tom…“ zasmial sa Kendrick a pozeral sa ďalej na ľudí. Ani si neuvedomil, že foxteriér bola rasa psa a nemalo to s ňou nič spoločné. Musel uznať, že každý z nich vyzeral naozaj dobre. Bol napokon rád, že mal možnosť vybrať si ten oblek pretože to bolo po prvýkrát, kedy sa Kendrick nemusel od nikoho odlišovať. Ale jeho pohľad mu skočil na jednu z osôb, ktorá od všetkých vyčnievala. „Predsa len som si mal zobrať oblek. Predsa len tento ples bol o oblekoch pretože je tu aj Captain America! No tak s tým budem chcieť určite fotku. A dokonca so zúbkovou vílou..“ Kendrick sa zasmial a bolo mu ľúto, že Aksel si nezobral nič z toho, čo mu napísal a nezvolil ten správny oblek, ktorý by pre neho bol dokonalým. Ale jeho pohľad behal po miestnosti z jednej strany na druhú. Bol to pre neho zvláštny pohľad vidieť všetkých tých ľudí na jednom mieste, pozerať sa na nich ako na normálnych ľudí a nie len ako na obrázky na sociálnej sieti. Kendrick vedel, že ani jedného z nich by sa neodvážil nejakým spôsobom osloviť. Dokonca dúfal, že dievča ktorému komentoval fotku ohľadom krásneho psa by bolo schopné ho doviezť aj tu no neurobila tak. To bolo pre neho skutočne veľkým sklamaním ale to sa rýchlo zmenilo v momente, kedy mal možnosť zahliadnuť Airu. Bola krásna. Tie šaty, ktoré si vybrala boli krásnymi. Opäť mohol pocítiť zvláštny pocit. On nevedel či tam má ísť a osloviť ju, pripomenúť sa jej, že to je ten chlapec z parku z Japonského parku ale nebol žiadnym japoncom ak by si to niekto o ňom myslel ale nevedel ako by to mohol urobiť. Už už urobil jeden krok vpred. Najprv si dýchol na dlaň pričom sa chcel uistiť, že je to v poriadku, upravil si oblečenie a vykročil. Takmer sa potkol o svoje vlastné nohy ale napokon to bolo v poriadku pričom sa okamžite zastavil. Pretože mal možnosť ju vidieť v spoločnosti niekoho iného. V spoločnosti nejakej tmavej hory z mäsa a kostí, takmer okamžite mu nabehol mráz po chrbte pričom si musel končekmi prstov skontrolovať tep na krku, pretože cítil, že ho to vystrašilo natoľko, že zomieral. Ani len netušil, že v skutočnosti je to Sao a Aira sa môže nachádzať niekde inde a možno ho aj vidieť. Kto vie. No v tejto chvíli bol Ken skutočne sklamaným, pretože si myslel, že by mohla byť jeho spoločnosťou na ples.

Šampión jejího srdce a její druhé já

Saoirse se chystala na ples za pomoci své sestry, která vybrala i její šaty. Když byla s módou či oblečení v koncích, ukázala se Aira a všechno zachránila. Měla pro tohle všechno smysl. Do šatůse dostala snadno a cítila se v nich jako princezna. Aira jí je vybrala skvěle. Makeup si nedávala příliš mnoho. Jen nějaký ten lehký jako řasenka, lesk na rty a světlé stíny, na které ji přemluvila Aira. Vlasy si lehce navlnila, ale nechala je rozpuštěné. Nazula si růžové lodičky, které byli naprosto neobvyklou obuví, tak měla pocit, že se na nich asi zabije. Bude se muset držet Romea, aby se jí nestala nějaká situace, která se obvykle stává Aiře. Pohlédla na svou sestru v černých šatech. ,,Páni, vypadáš naprosto krásně,” zalichotila ji. Teď si je nikdo nemohl zaměnit. Sao nechápala, že je většina lidí není schopna rozeznat, když si vlastně tak podobné ani nejsou. To už otevřela dveře Romeovi. Věnovala mu zářivý úsměv. ,,Hele, přece jenom jsem měla pravdu. Vypadáš skvěle,” vzala si od Romea kytičku a vzpomněla si na slib, který mu dala. Položila si dlaň na hruď: ,,Romeo, takovou kytičku jsem opravdu nečekala, neměl sis tím dělat škodu.” Opravdu dělala překvapenou, ale oči ji přesto jiskřily pobavením. Kytička se jí, ale velmi líbila, byla velice nádherná. Romeo má opravdu vkus na tyhle malé detaily. ,,Ne, je fakt krásná,” dodala po chvilce, když si ji prohlížela v ruce. Když se Romeo zmínil o chlapci, na kterého Aira narazila, tak na ni Saoirse se jen nevinně usmála. Přesto se jí pořád nezdál, zvlášť když se dozvěděla od Airy, jakým způsobem ji Ken pozval na ples. Samozřejmě, že se musela ohledně slov s doprovodem zamračit. Ať tam půjde Aira s kýmkoliv, tak ji bude bedlivě hlídat, aby se jí něco nestalo. Měla v kabelce pro jistotu další náplasti. Nikdy nevíte, co se ještě bude dít. Airu zkrátka chtěl ochraňovat, protože nechtěl, aby ji někdo natolik ublížil, že by ztratila svoji veselost a energii. To by si pak vyčítala, že nebyla dost dobrá sestra. Věděla, že Romeo na Airu taky dohlédne. Vlastně, on dohlížel na ně obě. Byla ráda, že měla takového přítele, který nelpěl na tom, aby trávila jen čas s ním, protože Airu měla na tolik, že by pak šel ten kluk stranou. Byla velice ráda, že si mezi nimi nikdy nemusela vybírat. Oba dva milovala celým srdcem, takže by to nedokázala.
Ani Saoirse nikdy neměla problém s tím, že trávila svůj čas oběma najednou, že spolu chodili na akce a podobně. Aspoň to byla větší zábava a oni byli ty správný lidé, s kterými si to užila na stoprocent. Měla pocit, že když byli všichni tři dohromady, že se nikdo necítil jako páté kolo u vozu. Vystoupila z taxíku, který Romeo přivolal a chytla se jeho rámě. ,,Taky v to doufám,” usmála se na něj a byla připravená si užít ples po boku svého milovaného. ,,Romeo, budeš mě, ale muset držet, jinak se asi na těch botech zabiju,” zvedla nohu, aby mohla ukázat svoje růžové střevíčky. Na tuhle obuv nebyla opravdu zvyklá, jelikož její nejoblíbenější boty byly vansky. Tohle byla jiná liga, ale přece nemohla jít na ples v teniskách. Pro krásu se má trpět. Prý. Společně vešli do uličky plné světýlek. Sao nebyla až taková pozorovatelka a takové kýčovité detaily jako byla výzdoba tolik neřešila, ale musela uznat, že je to moc krásná výzdoba. Byla to je prostá světýlka. Natáhla se po Romeovi a lípla mu polibek, když to byla ta ulička zamilovaných, tak si to odpustit nemohla. Přitom takové klišoidní věci moc ráda neměla a to chodila s někým, kdo se jmenoval Romeo. Jako nejslavnější postava z romantické divadelní hry. Naštěstí ona nebyla Julie, tak je nečekal tragický konec, kde se odehrála sebevražda, jen nevinný vysokoškolský jarní ples.

LILITH
Z dívčího spolku se do sálu dostali během chviličky. Už když přicházeli byli vidět že tam spoustu lidí. Jamiemu to nějak extra nevadilo. Jistě tam bude spoustu jeho přátel ze spolku a ze školy. Jistě potká i své spoluhráče z fotbalu. Už se nemohl dočkat až vejde dovnitř a najde občerstvení. Jestli bude pít alkohol.? No možná si dá jednu dvě skleničky, ale v přítomnosti dámy to nebude raději přehánět. Jamie je pak po alkoholu celkem divoký a to nechce zažít.. No byla by to jistě zábava. Jeho nejlepší kamarád Seth by se určitě válel smíchy. Kdyby si tam zase utrhl obrovskou ostudu, nebylo by to totiž poprvé. Z nich dvou je to právě Oli kdo tyhle věci dělá.. Když vešli musel si prohlédnout celý sál. Vůbec ho nepoznával. Normálně vypadá trochu jinak. Ten kdo to připravoval na tom strávil jistě dost dlouho dobu. Byl rád že nepatří třeba do studentské rady, takové věci moc rád nevymýšlel. Spíš by ho stejně nic nenapadlo a musel by právě dělat například výzdobu..Nuda..!! Jamie nabídne Lilith rámě a vejdou společně do sálu. Jamie si začne prohlížet ostatní a musí uznat že všichni vypadají dobře. To však neřekne před Lilith, nebylo by to zrovna asi nejvhodnější.. On měl v plánu si nejdřív zajít pro pití, ale když mu došlo že ona vystupuje jako první a slíbil že jí doprovodí změní směr a vydá se s ní do zákulisí.. ,,No jasně.. Myslím že to není potřeba, ale pokud ti to pomůže..” řekne a rozhlédne se kolem. Nikdy jí neviděl tancovat netušil jestli bude dobrá nebo špatná, ale i kdyby jí to nevyšlo asi by jí to neřekl.. To by měli rázem zkažený večer.. No nejdřív se trochu zarazí možná by raději zůstal venku, ale nakonec jí následuje až do šatny kde se účinkující budou připravovat.. Bylo mu jedno jestli je popelka nebo černá labuť.. Líbila se mi i jako Lilith, to proto tu sní přece byl ne.? Když ho poprosí jestli by jí mohl rozvázat šaty jen s úsměvem přikývne.. Samozřejmě tohle mu nevadilo. Horší pro něj bude to zavázat. Sundat dívkám oblečení to pro něj nebyl problém.. Jamie trpělivě vyčkával než se vrátí a zatím se kolem sebe rozhlížel. Na jednu stranu už tam chtěl být mezi těmi lidmi. Jamie se těšil na přítomnost všech těch lidí. Protože většinu zná a jistě tam bude pořádná zábava.. A pokud ne.? No Jamie se pokusí nějakou zařídit.. ZA malou chvilku byla Lilith zpět ve svém kostýmu. Celou si jí prohlédl a pak jen přikývl.. ,,SLuší ti to.. Neboj se.. Budeš určitě výborná..” řekne s úsměvem.. Sám se na to už celkem těšil. Sledoval to její různé protahování a nechápal to. On tohle udělat jistě by se už ani nehnul. Když řekne že je čas vyrazit přikývne.. ,,Hodně štěstí..” řekne ještě než vyrazí na podium. Pak už stojí pěkně stranou aby nikde nepřekážel. Sledoval jak Lilith tak reakce lidí.. Bylo to fajn jí takhle vidět. Byla opravdu nadaná.. Sleduje celé vystoupení s úžasem. Přišel závěr vystoupení a to znamenalo že se budou moc jít konečně někam bavit společně.. Jistě musí stihnout hodně věcí. Chtěl by do fotokoutku. Vystopovat koho si Seth přivedl. Dále by rád koukl na fotky a obrazy. Ne že by ho nějak bralo umění, ale přece jen to je výstava jeho spolužáků a tak by bylo slušné jim věnovat aspoň pohled. Kdo ví třeba někoho zná osobně kdo tam něco vystavuje.. ,,Byla si skvělá..” řekne s úsměvem když se k němu Lilith vrátí.. Jdou zpět do šatny kde se oblékne zase do těch krásných šatů.. ,,Takže připravená se bavit..?” zeptá se a znovu jí nabídne rámě. Pak už jí vede rovnou k občerstvení.. Na tohle se těšil celý den.. Hned si vezme nějaký drink.. ,,Co si dáš ty.?” zeptá se a sám ze sveho drinku trochu upije.. Pak se rozhlédne aby našel Setha. Když ho konečně zahlédne u obrazů tak se na něj usměje  a ukáže na něj prostředníček.. Byl tam ale zatím sám.. Což ho trochu překvapilo. Doufal že ho tu potká s nějakou dívkou. Možná si jen jeho doprovod zatím někam odběhl..

WALTER
Bethany pořád nemohla uvěřit tomu že s ní Walter jde.. Věděla že nemá rád tyhle akce, ale stejně ho dokázala nějak přesvědčit. Bude to fajn. Jistě si to společně nakonec užijou.. Naučí ho tyhle akce milovat. Ne že by ho chtěla nějak měnit, to rozhodně ne. Bethany měla Waltera ráda takového jaký byl. Jen prostě byla škoda že nebyl tolik na ty společenské akce. Protože spolu pak mohli trávit ještě víc času.. No je možné že Walter by zrovna nebyl nadšený, ale nikdy si na její společnost nestěžoval.. Teda nikdy ne před ní. Jistě nebyl někdo kdo by jí pomlouval za zády. To na něj nesedělo a nikdy by to ani o něm netvrdila.. Walter byl prostě někdo kdo si na ní asi zvykl a nepřijde mu ani otravná. Řekla by že mluvil o něco víc než při jejich prvním setkání, ale pořád v konverzaci byla Beth ta víc upovídaná.. Měla pak pocit aby si někdo nemyslel, nebo aby si Walter nemyslel že chce mluvit jen o sobě. Tak to totiž vůbec nebylo.. Kdyby sní ale nechtěl jít tak by jí to snad řekl. Pořád měla takový divný pocit že ho sem dotáhla a on to tu bude muset nějak přežít.. Proto se rozhodla udělat všechno proto aby si to užil.. Měla vymyšleno spoustu aktivit co by tam mohli dělat.. Bethany neuměla tancovat. Nebo jako uměla, ale byla to katastrofa. Takže ho možná zatáhne tancovat.. Mohla by to být dost zábavná situace. Pokud Walter není tanečník a nepovede jí. Nejspíš by mu pošlapala boty chudákovi.. Když se Walter objevil u jejích dveří své nadšení nemohl skrývat… Vlastně na ples s doprovodem často ani nechodí, proto to pro ní byla možná taková zvláštní situace a byla o trochu nervoznější než normálně.. Pořád měla takový pocit jako že by se mu nemusela dost líbit. Bethany když na sebe navleče nějaké šaty má často trochu obavy jak v tom vypadá.. Přece jen nosit takové společenské šaty se jí nenaskytlo moc často.. A tak se v nich necítila tak dobře jako když jde normálně ven.. Bethany neuměla moc chodit v botech na podpatku… Měla doma pár bot který měli podle ní podpatek až do nebe. Ty jí koupila matka. Ty sice jsou krásný, ale bohužel by si na nich nějak udělala jistě ostudu. Spadla by povalila jistě plno lidí kolem sebe.. Nakonec se rozhodla pro takovou malou lest.. Vzala si své conversky a zkusila si je pod šaty. Její šaty jsou dost dlouhé takže to bez problémů zakryjí.. Podívala se do zrcadla a vážně to nebylo vůbec poznat.. Musela se zasmát nad tímto jejích kouskem. Ale jistě nebude jediná, která tak přemýšlí. Když otevřela dveře a Walter krátkou chvilku jen mlčel trochu se zarazila. Doufala že třeba nezapomněla na nějaký detail na její obličeji. Nebo že jí třeba neupadla jedna umělá řasa.. Bethany se na něj nakonec usmála a doufala že je vše v pořádku.. ,,Ne to rozhodně nejsi to neříkej..” trochu ho s úsměvem pokárá. Walter nebyl obyčejný, rozhodně ne pro ní. Neměla ráda když tohle říkal. Walter nebyl nikdo obyčejný. Měl by si podle ní víc věřit, v jeho případě se nemůže divit že se tak cítí a tvrdí to o sobě. Doufala že se to jednou změní a nebude na sebe pohlížet tak sebekriticky. Byl to skvělý a hodný člověk. Nikdy by nepochopila že mu někdo chce ublížit. Mohl by to taky zkusit někdo v její přítomnosti. Nejspíš by se nedožil rána. No dobře, to je asi přehnané. Neví co by udělala, ale rozhodně by to nenechala jen tak. Zastala by se ho. Kdyby i tak měl někdo problém s tím že tam jsou neměla strach že by se to nevyřešilo samo. A když říká samo myslela tím, že by to vyřešil Alex. Ten by se do takové situace kdy se dostane Beth s někým do křížku přidal taky a nebylo by to jistě nic příjemného. ,,Děkuju.. Myslím že kdyby se soutěžilo o krále a královnu máme to v kapse..” řekne se smíchem.. Dobře tohle by asi ani jeden nevyhrál. Jako ne že by nevypadali krásně, ale tahle soutěž je hlavně o oblíbenosti na univerzitě a neví jak Walter, ale Beth není zrovna nejpopulárnější.. ,,Neboj určitě si to užijeme.. A pokud by se nám tam nelíbilo. Pořád můžeme přinejhorším někam vypadnout..” mrkne na něj s úsměvem.. Beth by klidně kvůli němu zrušila své plány a šla se s ním válet někam do knihovny. Nebo by se mohli jen tak někam projít, nebo koukat na film.. Ale věřila že to Walter zvládne od začátku až do konce.. Přece jen bude mít jako morální podporu Bethany a v tom si byla jistá že dokáže být celkem dobrá.. Kytičku sháněla vážně jen kvůli němu, chtěla tam být  s ním a ne s nikým jiným. Nebylo to tak že by neměla s kým jít a tak by řekla jemu. Když je kytička na svém místě usměje se.. Vypadalo to líp než čekala.. ,,Černá není nudná.. Je elegantní..” řekne s úsměvem..,,My dva tam uděláme jistě pořádnou parádu..” řekne se smíchem. Myslela to ale vážně. Určitě není jediná kdo si myslí že vypadají dobře. Zmateně se na něj podívá když začne hrabat v kapse. Že by něco nechal doma.? Kdyžtak mají ještě spoustu času se tam vrátit.. KDyž konečně něco vytáhne z kapsy a řekne jí, že je to dárek pro ní celá se rozzáří.. Bylo to od něj hrozně hezký.. Bethany to překvapilo že jí něco donesl, tohle nečekala.. S díky se převzala malou černou krabičku a usmála se nad tím jak je to zavázané.. Bylo vidět že si s tím dal práci. A ta kytička na tom.. ,,Ta kytička je krásná..” řekne s úsměvem.. Jen doufala že si jí bude moc schovat. Rozhodně to nesmí ztratit. Tu kytičku usuší a založí si jí do svého deníku.. řekla si že se na to podívá cestou. Bethany si myslela že nejvíc bude nadšená z té kytičky, ale po tom co si přečetla co je tam napsáno milovala ten dárek zase o něco víc a to neviděla ani to hlavní.. Bylo jí jasné že to psal sám, byl pod tím podepsaný.. Tohle si Bethany taky jistě schová, nikdy nic jen tak nevyhazuje a tohle bylo něco co se jí vážně líbilo. Bylo jí jasné že si s tím dal vážně práci. Možná jí na chvilku napadne že ona jemu nic nepřinesla. Jen tu kytku, ale snad jí to odpustí.. Pak už otevřela tu krabičku a tam na ní vykoukl přívěsek ve tvaru fotoaparátu..,,Celý je to krásný.. Fakt děkuju moc..” řekne a usměje se na něj.. Má v plánu si ten přívěsek hned nasadit.. Sundala si svůj řetízek a sundala přívěsek ve tvaru sluníčka.. Hned si na řetízek navlékla přívěsek od něj a usmála se.. ,,Pomůžeš mi prosím..?” podívá se na něj a naznačí jestli by jí ho mohl zpět nasadit a zapnout.. Krabičku pak velmi opatrně uklidí do psaníčka v její ruce.. Když dorazí do sálu rozhlédne se kolem sebe.. ,,Wow.. Vypadá to tu nádherně.. Skoro bych to tu nepoznala..” řekne a znovu si prohlédne tu nádheru.. ,,Zajímalo by jestli tu je fotokoutek.. Tam musíme pak spolu zajít..” řekne se smíchem. Měla tolik plánu, ale zase ho chtěla nechat trochu rozkoukat.. Co kdyby jsme si zatím zašli pro něco k pití.? a někam si sedli.?” zeptá se a hledá kde se nachází občerstvení.. Bylo jen kousek od nich. Zrovna tam stál Alex a, pane bože Patrick. Patrick mu určitě řekne jak se potkali.. No nakonec jim obou s úsměvem zamává.. Zatím se moc po lidech dál nedívá na to bude spousta času potom..