Kavárna

Nechtěla, aby se cítil špatně a trochu si vyčítala, že ho požádala o to, aby jí nějakou práci ukázal. Snažila se to samozřejmě nějak napravit, byla samozřejmě ráda, že to nevzal nijak špatně a trochu si oddychla. S jemným úsměvem typickým pro Tabithu dále přecházela fakt, že ho drží za ruku a dívala se mu do tváře jaksi uklidňujícím způsobem. "Alespoň se mám na koho obrátit, když nebudu vědět co číst," přikývla s naprosto spokojeným výrazem a ještě jednou přikývla na jeho další slova. Vážně doufala, že jednou napíše něco, u čeho si bude dostatečně jistý, aby si to mohla přečíst i ona. Vždy věděla o jeho lásce ke knihám, psanému slovu, literatura pro něj byla nejen koníček. Navíc ji studoval, asi by si ani nic jiného netipla. Vždy ji udivovalo, jak může být někdo tak milý ještě chytrý a-no, pěkný, ano. Sama se těm myšlenkám občas divila a měla co dělat, aby nezčervenala, když si připustila, že se jí vlastně líbí, jak Lincoln vypadá. Ano, dříve nebylo těžké připustit si, že se jí nějaký kluk vzhledově líbí, a samozřejmě na všech viděla hlavně to dobré, ale s Lincolnem to bylo jiné, protože si nemusela nalhávat, jaký je. On prostě byl -on. Ráda s ním trávila čas a možná proto se snažila využít čehokoli, aby si něco mohli naplánovat s být spolu alespoň o něco déle, než při přestávkách ve škole. "Taky si myslím," a samozřejmě se těšila na první teplé dny, kdy se půjdou projít na pláž. Už cítila vítr ve vlasech a vůni moře, které tak milovala. V duchu se jen modlila, že bude čas, aby spolu opravdu mohli jít. No vážně.
Tak trochu nevědomky navázala na její zalíbení v Lincolna, takže z toho radši rychle vycouvala, protože tyhle věci jí nešly. A taky si vším chtěla být jistá. Možná se zdála trochu zmatená, mimo jiné. "Jsi vážně moje štěstíčko, Lincolne," usmála se, protože byla ráda, že to z ní netahá a nevyzvídá, i když ho to zcela očividně zajímá. Cítila se při něm každou chvílí líp, stejně jako jí bušilo srdce, když si uvědomila, že drží jeho ruku, přesto to bylo jaksi přirozené a pěkné. Stejně si ale dala vlasy za ucho a tím to jaksi přerušila. Pak pokračovali v mluvení o tom, co se u nich dělo přes prázdniny, ani tentokrát ji nepřestávalo udivovat, jak mu stačilo být s rodinou, aby byl šťastný. Ona často utíkala daleko od svých rodičů a města, kde žila, cestovala, ale zase se ráda vracela. Svým způsobem -přeci jen, její otec byl tak trochu šílenec. "Zní to pěkně, já dlouho doma přes prázdniny nebyla," a sama taky pomyslela, že by měla se svou rodinou alespoň nějakou chvíli být. Jenomže to už je za chvíli vyrušila obsluha, tedy ani ne až tak vyrušila, samozřejmě. Vlastně byla ráda, že už bude mít příležitost objednat si svůj nápoj. Ale ještě vlastně nevěděla, co chce, takže jí svou objednávkou dal prostor vybrat si. Poté si sama objednala a jakmile servírka odešla, obrátil se k ní Lincoln s tím, jestli jí raději neměl dát na rozmyšlenou, ale ona jen zavrtěla hlavou. "Nene, to bylo tak akorát," odložila nápojový lístek. Pak přešla řeč na akci spolků, úplně zapomněla, že je vlastně Lincoln taky v jednom z nich. A Teddy, jeho sestra, taky. "No jasně, na takovém pěkném místě ve stylu velkého Gatsbyho, měly jsme i takové šaty, jako vrácení se v čase," trochu se zasnila, ale rychle se zase vrátila do reality a zpět k Lincolnovi. "Ale nemám ráda jen strojené věci," ubezpečila ho, když si uvědomila, že může znít trochu jako ten typ holky, který se vyžívá v nóbl akcích. "Ty jsi na akci nebyl, hm?" jednak to usoudila z toho, co řekl, ale navíc věděla, že Lincoln moc na společenské akce nebyl. Dost bylo, že se vůbec ukázal na silvestrovském večírku.

Líbilo se jí, jak dokázal zažertovat i o sobě. Jeho smysl pro humor nebyl nijak zle zvrácený a nikdy nikoho neurážel, to ji vyhovovalo, protože tohle ona ne vždy pochopila. Při jeho zmínce o "horké lince Lincolnovi," se musela jeho vtipu zasmát a přikývnout, ale to samozřejmě následoval i dodatek. To už Tabitha malinko zvážněla, podívala se na něj tím svým do duše mluvícím pohledem a přikývla hlavou tak jemně, jako když se pírko snáší k zemi. "Já vím," a už z toho tónu šlo poznat, jak vděčná mu za to byla, "a ty zase víš, že můžeš s čímkoli přijít za mnou," pověděla stejně sladce, jak u ní bylo zvykem, tentokrát ale mnohem upřímněji, a i když si to neuvědomovala, už teď šel vidět rozdíl mezi tím, jak se dívá na kdekoho, a jak se dívá a chová k němu. Lincoln byl opravdu něčím zcela výjimečným, což samozřejmě věděla, možná proto bylo tak zvláštní připouštět si jisté věci. V určitých věcech byl zkrátka jako ona, v jiných zase její opak. Asi měli trochu odlišný pohled na věci, ale v určitých důležitých bodech se scházeli. Měla ráda, jaký byl, nechtěla, aby se na něm nic měnilo. Po tom, jak ho vykolejilo její oslovení, si tak nějak uvědomila, co vůbec řekla. Sama se trochu začervenala, ale jen nepatrně. Pak už se ale zaposlouchala do jeho nijak dlouhého vypravování, spíše takového shrnutí důvodu, proč tráví prázdniny doma nebo něco takového. "Jo, to bude asi tím," přikývla. Tabitha sourozence neměla, takže s rodinou zase tolik času netrávila. Nebyl tu nikdo, kdo by to s ní přetrpěl, s kým by se mohla bavit, když ji konverzace dospělých bude nudit. Neměla ani koho krýt. Občas chtěla sourozence jen tak, aby mohla krýt něčí nezbednosti, a třeba by pak neměla takovou potřebu napravovat ostatní, kdyby měla sestru, nebo bratra, co vyvádí blbosti. Pak už ale přemýšlela jen o večírku, který Gabi uspořádala, a Lincolnova poznámka jí vehnala krásný úsměv do tváře. Nic na to neřekla, stačil jen ten úsměv a rty zformulované tiché "děkuji." Pak ji ale napadlo, co bylo důvodem, že se nepřidal ke svému spolku, který byl kempovat. No, nakonec se jí dostalo odpovědi a možná se trochu zastyděla. Vzpomínala si, že Lincoln úplně není alkoholový milovník, ona na rozdíl od něj ale pila docela dost, a vlastně i často. Mírně se zamračila. "Jo, hm, v tom případě to chápu," asi by se mu úplně nelíbilo, kdyby věděl, že se vlastně v alkoholu docela vyžívá. S Annys to měla společné, jistě, ale před Lincolnem se za tuhle svou menší závislost trochu styděla. To už ale servírka donesla jejich objednávku. "Děkuju - Tobě taky" pípla na servírku a poté se otočila na Lincolna, načež si usrkla své výborné čokolády.

Když zopakoval stejná slova, jako vyslovila před chvílí ona, jen se jí rozšířil úsměv a přikývla na důkaz, že je ráda, že to ví. Vlastně ráda byla i ona, že mají takové přátelství a mohou si říct vlastně kdeco, i když se poznali lstí své kamarádky. Tedy jejich společné. Ale mohla Lacey jen děkovat, protože díky ní tu teď seděla s člověkem, se kterým jí bylo neskutečně dobře, a mohla se smát nahlas a bez výčitek, že tím někoho bude otravovat. Samozřejmě i tak se snažila svůj tón hlasu i smíchu trochu snížit, přeci jen věděla, že Lincoln nerad přitahuje příliš pozornosti a chtěla být co nejohleduplnější. Stejně, jako byl vždy ohleduplný a milý i on. Zajímalo ji vlastně, jestli je taková i jeho sestra, nikdy ji nepotkala, ale vždy o ní slyšela jen pěkné věci a pochopila, že k ní má Lincoln opravdu blízko. Tohle byla další věc, kterou na něm měla ráda, jeho vztah s rodinou, jak pěkně mluvil o své jen o chvilku mladší sestřičce a jejich společných zážitcích, jako by byla nejdůležitějším člověkem jeho života. Šlo na tom krásně vidět, jak se chová ke svým bližním a nějak ji to fascinovalo. Přeci, takhle to člověk pozná, ne? Podle vztahů k rodině, ke svým blízkým. A Lincoln se zdál obklopen štěstím a láskou, která by správně v rodině být přesně takhle měla. Samozřejmě toho o jeho rodině moc nevěděla, ale za každým jejich setkání, či delší konverzací se dozvídala víc a víc ji to také zajímalo. „Tomu věřím,“ přikývla, když zmínil, že by se také ráda vracela, kdyby to u nich viděla – vlastně se taky ráda vracela domů, jen ne tak často. Její vztahy s rodiči sice nebyly vyloženě zlé, ale s otcem měla občas trochu komplikovanější časy a často ji svým příliš přísným a kritickým chováním zraňoval. Možná tak se naučila nepřijímat zlé věci a alespoň navenek nedávat zná, když něco ublíží jejím citům. „Ráda bych to někdy zažila,“ řekla nakonec, když se nad tím lépe zamyslela. A vlastně, možná by ráda sama jednou měla tu vřelou, láskyplnou rodinu, která drží při sobě a podniká výlety do přírody, to však ještě bylo daleko a v některých chvílích o svých rozhodnutích vážně pochybovala a všechno přehodnocovala tak dvakrát do dne.
Chápala Lincolna, po jeho odůvodnění naprosto pochopila, proč na ten večírek jeho spolku jít nechtěl, tedy v jeho případě kempování, ale kdyby řekla, že by taky nešla, lhala by. Právě to ji trochu rozesmutnělo, připadala si trochu špatně, věděla, že Lincoln není zrovna milovník alkoholu, a ona ho pila jen tak k chuti, protože už byla jaksi zvyklá. Možná to bylo jejím otcem, možná dědečkem, každopádně si připadala trochu špatně, protože mu nikdy neřekla, že jí alkohol nevadí, ba spíše naopak. Měla příležitosti, ale vždycky ji přepadl strach, že by si o ní snad udělal špatný obrázek, nebo to změnilo jeho pohled na ni, a i kdyby třeba jen o malinko, nechtěla to riskovat a raději mlčela. Nicméně tu chvilkovou změnu, kterou ihned zase zakryla vřelým úsměvem, stejně Lincoln poznal a zeptal se jí, zda se něco neděje. Ona však jen zavrtěla hlavou. „Neboj se, nic se nestalo,“ řekla uklidňujícím hlasem, který opravdu přemlouval člověka, aby jí uvěřil. A taky že se nic nestalo, neřekl nic špatného, jen ona se ze své ne úplné upřímnosti necítila dobře a věděla, že dřív nebo později bude muset Lincolnovi přiznat, že i ona má jakousi zálibu v něčem, co mu je tak trochu cizí, pokud ne přímo nepříjemné. A jen skrytě doufala, že to pochopí a nebude se na ni zlobit. Nicméně to už je vyrušila servírka, která donesla jejich objednávku, takže jí Tabitha poděkovala a jen co odešla, popřáli si navzájem dobrou chuť, načež se oba s chutí dali do ochutnávky. Tabitha opravdu milovala horkou čokoládu, byl to jeden z jejích oblíbených nápojů už z dětství a dala by mu kdykoli přednost i před kávou. Co však milovala ještě víc byly jahody, a tak jen co přišlo na objednávání nějakého dortíku, žádala si čokoládový s jahodami, který naštěstí ještě měli. Mezitím se samozřejmě s Lincolnem dobře bavili, nikdy neměli problém udržet téma, a tak konverzace proudila jaksi sama, aniž by si musela lámat hlavu nad tím, o čem ještě nemluvili. I když se totiž vrátili k něčemu, o čem už řeč byla, stále nalézali slova, aby vyjádřili své názory či pocity. A když Lincoln mluvil o své rodině, poslouchala ho se zaujetím znatelným na její tváři, a na oplátku mu povídala i ona o radostných a občas i vtipných příbězích z jejího dětství a prvních výletů do Evropy. Byla na rozdíl od něj sice spíše cestovatelský typ, ale v tom bylo kouzlo vzájemného naslouchání, měla totiž možnost nahlédnout do života někoho, kdo žil vcelku odlišný rodinný život. Své vypravování vždy doprovázela smíchem a máchala kolem sebe rukama při vysvětlování a popisování všech možných míst a aktivit, které jí přišly na mysl. Dokonce si ani neuvědomila, jak dlouho strávila mluvením a jak dlouho posloucháním, než se nakonec museli rozloučit. Naštěstí se Lincoln nabídl, že ji doprovodí, jelikož už nebylo úplně světlo, a Tabitha s radostí přijala, protože se s ním vůbec nechtěla loučit. Když už se ale nakonec ocitli před dívčím spolkem, zastavila se a čelem se otočila k Lincolnovi, aby si mohli vyměnit ještě poslední pozdrav. Dívala se na něj s radostnýma očima, i když byla smutná, že spolu nemohou strávit ještě o něco víc času, ale věděla, že se brzy určitě zase uvidí. A tak bez zaváhání Lincolna uvěznila v dlouhém objetí, kterým vždy svým přátelům dokazovala, že mají místo v jejím srdci. Když už se konečně odtáhla, věnovala mu ještě jeden krásný úsměv a se zamáváním zmizela za vchodovými dveřmi dívčího spolku.

--> Domy

*Sofia má na sebe čierny kostým, ktorý sa skladá zo saka a dlhých nohavíc s hrubým opaskom. Pod sakom vykukuje pletené biele tielko. Sof väčšinou staví na pohodlnosť outfitu, ale dnes z neznámeho dôvodu mala chuť sa dať trošku viac dokopy, hoci si ide len narýchlo vyzdvihnúť nápoj do kaviarne a následne sa prejsť po meste. Tento outfit doplní jednoduchými zlatými šperkami, konkrétne malými kruhovými náušnicami, tenkou retiazkou na krku a náramkami. Outfit. Vlasy si jednoducho vyžehlila a nechala si ich spadať na plecia, nič špeciálne. Vonku je dnes príjemne, ale teplým počasím by to rozhodne nenazvala. Práve preto má na sebe sako, ktoré ju aspoň trochu zahreje. Do malej čiernej kabelky si hodí kľúče, mobil a peňaženku, nič viac momentálne nepotrebuje. Sofia nie je zrovna z tých dievčat, ktoré sa veľmi vyžívajú v tvorení rôznych makeup lookov, ona skôr preferuje jednoduchosť. Preto si pleť len zjednotí a jemne rozjasní ružovými líčkami a zlatým rozjasňovačom. Samozrejme, že nemôže chýbať špirála, ktorá jej nádherne zahustí a predĺži mihalnice. Na pery si nahodí lesklú pomádu, aby ich hydratovala. Naozaj to nie je nič zložité, takýto look má zvládnutý za pät minút. Na nohy si nazuje vysoké čierne lodičky, ďalšie prekvapenie dnešného dňa. Možno to bude o chvíľku ľutovať, keď bude raziť mestom a podpätky sa jej budú zachytávať v každej maličkej diere v chodníku. Sofia je ale ochotná toto podstúpiť, v tomto outfite sa cíti naozaj skvelo. Možno by mala na chvíľku schovať svoje vyťahané mikiny a tepláky a radšej zostať pri takýchto elegantných veciach. Vyrazí z domu za svojou dennou dávkou kávy, samozrejme, že mieri do jej obľúbenej kaviarne na námestí. To miesto má naozaj príjemnú atmosféru, skvelý výhľad na mesto a to najdôležitejšie, chutnú kávu. Podpätky hlasno klopkajú po chodníku, ako Sofia ráznym krokom mieri k dverám kaviarničky. Našťastie nie je vôbec preplnená, čiže vôbec nemusí vyčkávať dlhú radu a k svojej objednávke sa dostane takmer ihneď po príchode.*Poprosím jednu čiernu kávu bez cukru. Zoberiem si ju so sebou. Ďakujem.*Jeden milý úsmev hodí po dievčinke za pultom, pričom zaplatí svoju objednávku a vyčkáva. Zatiaľ si stihne skontrolovať sociálne siete, kde odpovie na pár nových správ, ani sa nestihne nadiať a objednávka už pristane v jej rukách.*Pekný deň!*Rukou mávne personálu, pričom druhou rukou s kávou otvorí dvere a vyjde z dverí kaviarne. Počas tohto všetkého si odkladá mobil do kabelky, otvára dvere a snaží sa zatvoriť viečkom svoju kávu. Táto nesústredenosť na cestu, keďže sa Sof zaoberá tromi inými činnosťami, je jasná predzvesť katastrofy. Kto vie, či to bol krok do prázdna alebo potknutie o prah dverí, Sof sa ani nestihne poriadne zorientovať v tom, čo sa práve stalo. Cíti silný náraz do tela, ktorý ju vráti pár krokov späť, pričom je stále trochu mimo z tejto situácie. Precitne sa až keď ucíti silné pálenie na ruke, ku ktorej hneď vystrelí jej pohľad, aby si všimla čo sa to práve udialo.*Do riti!*Obsah celého kelímku s vriacou kávou pristál na jej odhalenej ruke, iba pár centimetrov pod okrajom saka.*Pozeraj sa, kam kráčaš!*Tieto slová vyhrkne na stále neznámeho okoloidúceho, ktorý pravdepodobne túto situáciu zapríčinil. Dobre, možno ona bola tá nepozorná, ktorá z kaviarne vyletela ako strela bez toho, aby skontrolovala situáciu na druhej strane dverí, ale tento človek má na tom isto svoju zásluhu. Zdvihne k nemu nahnevaný pohľad, pričom si ihneď uvedomí, kto to pred ňou stojí. Aiden. Nepoznajú sa osobne, ale Sofia má celkom prehľad o študentoch miestnej univerzity, ktorú sama navštevuje. Flickr je niekedy naozaj nápomocná vecička, keď si potrebujete rýchlo spojiť tvár a meno. Teraz ale nezáleží na tom, kto tento mladík je, Sofia je rozzúrená.*Pozri sa, čo si spôsobil.*Precedí cez zuby, takto sa Sofia často k úplne cudzím ľudom nespráva, ale horúca káva na jej ruke stále zostáva, čo pravdepodobne veľmi nepomáha k tomu, aby sa Sof cítila lepšie. Veľmi nerada by zostala s jazvou na tak viditeľnom mieste len kvôli takémuto blbému incidentu. V tejto chvíli ju nezaujíma, či náhodou neobliala aj Aidena alebo samú seba, jedinú starosť má o svoju ruku. Väčšinu kávy zo svojej ruky strasie, pričom sa neubráni naozaj bolestivému výrazu. Od Aidena nič špeciálne nečaká, čas späť nezoberie, ale aspoň to prepáč by sa rozhodne patrilo.*

>>byt

Aidenův den probíhal jako obvykle, chvíli hrál na kytaru, byl na pár přednáškách ve škole. Jinak byl doma, svůj byt sdílel se svým nejlepším kamarádem. Jeho typický denní rozvrh naplnovala i konverzace s jeho nejlepší kamarádkou, dozvěděl se zase nějaké novinky z jejího bláznivého života, ale už ho nebavilo být doma. Řekl si, že by si mohl zajít do kavárny, vzít si tam notebook a projet si nějaké učivo do školy. Navíc Aiden rád chodil kaváren, dyť to bylo místo, kde poznal svou nejlepší kamarádku Mckennu. Oblékl si na sebe bílou košili, světle hnědé kalhoty a přes sebe hodil tmavou bundu. Hned na první pohled šlo poznat, že jde o oblečení od dražších značek, zvlášť ta košile. Aiden vždy dbal na svůj vzhled. Nosil nejdražší kousky a to v neutrálních barvách, nejčastěji teda černou barvu. Působil velmi elegantním dojmem, rád nosil obleky a košile. Svým oblečením dával najevo z jakých poměrů pochází. Nebál se chlubit svými bohatými rodiči, vlastně peníze byli nedílnou součástí jeho života a jeho image. Podle majetku většinou posuzoval lidi, Aiden dokázal lidi zkritizovat i odsoudit za každou maličkost. Výjimkou byla Mckenna, která si ho ziskala svojí divokou povahou a nespoutaností. Byla jeho úplným opakem a přesto si tak rozuměli. Aiden se vydal do koupelny, umyl si obličej a upravil si své černé vlasy do přijatelného stavu. Nasadil si na nos brýle a vrátil se zpět do pokoje, kde si vzal mobil, notebook a klíče. Peněženku strčil do kapsy své bundy a vyšel z bytu. Kavárna, kam se chystal nebyla vůbec daleko, ale Aiden si rád vozil zadek ve svém drahém autě. Dojel do města a zaparkoval na nejbližším parkovišti, vylezl z auta a nezapomněl si z něj vzít notebook, který potřeboval na svou práci. Už se chystal do kavárny, cestou přemýšlel, co si dá za kafe. Pití kafe miloval stejně jako kouření. Rozhodl se, že než vejde do kavárny, tak si zapálí jednu cigaretu. Chvíli pokuřoval stranou, pak ji zahodil a mohl se konečně vydat do kavárny na nějaké to dobré kafe, ale to nečekal, že mu cestu přeruší katastrofa v podobě Sofie, zprvu ji nevěnoval nějakou zvláštní pozornost a přímo si to kráčel k dveřím. Vůbec se nedíval na cestu, jen a jen na vchodové dveře podniku. Ale to musel udělat pár kroků zpět, když do něj narazila ta holka. Samozřejmě, že něco z obsahu jejího kelímku skončilo na jeho košili, z čehož Aiden neměl vůbec radost. Jeho notebook byl naštěstí v pořádku, jinak by asi pěnil vzteky. ,,Sakra, ženská,” vykřikl jako první v reakci na její náraz. Začal si jako první kontrolovat svou košili a ji úplně ignoroval, až po další větě se na ní podíval. ,,Já, že se mám koukat na cestu?” vyprskl dotčeně. I kdyby to byla jeho chyba, tak by to vůbec nepřipustil, na to byl příliš hrdý a sobecký. Chvíli si uraženým pohledem prohlížel dívku, došlo mu, že je mu nějaká povědomá. Po chvilce mu si uvědomil, že jde o Sofii, jejíž fotky sledoval na Flickru. Moc se o lidi na základě vzhledu nezajímal, ale u ní to byla výjimka, přišla mu docela pěkná. No, ale v tuhle chvíli nebyl čas řešit takové věci, když měli tuhle nešťastnou situaci. Až teprve teď si si všiml, že Sofia má popálenou ruku, když na něj vyjela. Pro Aidena to nebylo nic nového, po většinu času se choval k lidem opravdu hnusně, že ho půlka školy nenáviděla. Ale nebylo to nic, co by ho trápilo, naopak ho to těšilo, chtěl mít takovou pověst. ,,Měla jsi dávat pozor,” odsekl nevrle a vytáhl z kapsy kapesník, který ji poda, očividně, aby si otřela kávu z ruky. Aiden sice se někdy dokázal chovat jako největší svině, ale když šlo o takové zranění, které mohlo být i vážné, tak projevil lidskost nebo aspoň to malé procento z ní, co se v něm schovávalo. Vůbec, ale netušil, jak se zachovat při popálení. Za jeho život měl akorát zlomený nos, když se k někomu choval arogantně, tak mu ten dotyčný přelámal nos. Snažil se zase nasadit nezaujatý výraz a pokrčil rameny: ,,Hádám, že teď by sis to měla nějak zchladit, ale vůbec netuším, jak postupovat.” Kývl hlavou ke kavárně, zřejmě na znamení, že tam by ji měli pomoci. Aiden málokdy přiznal, že něco neví, ale v téhle situaci nechtěl zhoršit zranění dívky. Byl jízlivý, ale nikdy neuznával násilí, tak jo tam nemohl nechat naspopas svému zranění.

*Sofia rozhodne nepatrí k najlepším študentom na univerzite, ale keď už si túto cestu vybrala, tak k štúdium istým spôsobom aj pristupuje. Nad knihami teda nesedí pred skúškami celé noci, ale nie je ani z tých, ktorí sa ročníkmi snažia prechádzať len tak tak. Táto univerzita rozhodne nie je zadarmo, a hoci Sofia o peniaze núdzu nemá, dokáže si vážiť to, že má možnosť miestnu univerzitu navštevovať. Preto pobyt na univerzite neberie ako samozrejmosť a svoje štúdium berie vážne. Aj keď sa po doštudovaní odboru umenie pravdepodobne vydá úplne inou cestou, odnesie si so sebou aspoň množstvo nových poznatkov. Týmto všetkým som sa vlastne chcela dostať k tomu, že kávu začala Sofia piť popri učení, ako to má istotne mnoho študentov. Pomáha jej pri sústredení a lepšej výdrži, keď už naozaj na prechádzanie dlhých textov nemá žiadnu silu. Avšak rada si na kávu zájde len tak, pretože na ňu proste dostane chuť.*Naozaj?! Ty si vážne neskutočný!*Sofia sa na Aidena zamračí, pričom počas týchto slov naňho mierne zvýši hlas. Nechystá sa tu po ňom kričať, ak to teda nebude úplne nevyhnutné, ale táto arogancia ju dokáže naozaj vytočiť. Pohľadom spozoruje jeho ušpinenú bielu košeľu, ale o to sa v tejto chvíli absolútne nezaujíma.*Čo tak keby si sa namiesto týchto arogantných rečí zamyslel nad tým, že si možno celé toto spôsobil ty?*Mierne nadvihne obočie, pričom sa na krátku chvíľu zadíva na Aidena. Je v tomto chlapovi vôbec nejaká ľudskosť a úcta k ženám? Pretože v tejto chvíli to tak rozhodne nevyzerá. Sofia schmatne z Aidenovej ruky vreckovku, ktorú jej podal po jeho predošlých nepríjemných slovách a z ruky si následne otrie väčšinu horúcej kávy, pričom sa s mierne zhrozeným výrazom pozrie na začervenanú kožu. Naozaj dúfa, že poškodenie tenkej kože na ruke nebude trvalé, aj keď by to zrovna nebol koniec sveta. Vie, že ľuďom sa dejú oveľa horšie veci, ale v tejto chvíli nepremýšľa nad celým svetom, len nad sebou.*Okay, ďakujem za nič.*Sofia otrávene prevráti očami, pričom si ticho povzdychne. Vidí, že Aiden sa snaží aspoň trochu pomôcť, aj keď očividne s ďalším postupom nemá vôbec žiadne skúsenosti. Z jeho tónu ale stále cítiť silný nezáujem, čo Sofiu odrádza od akejkoľvek ďalšej interakcie s Aidenom. Otočí sa teda na päte, pričom si dá veľký pozor nato, či z dverí kaviarne nevychádza nikto iný, aby sa táto katastrofa nezopakovala znovu. Vojde dovnútra, pričom si to ráznym krokom zamieri k ženským toaletám, kde sa pokúsi o schladenie žeravej ruky. Počas kráčania k umývadlu spraví zopár hlbokých výdychov a nádychov, aby niekoho po ceste neudrela, keďže je z tejto situácie pomerne vynervovaná. Alebo je to skôr z arogantných slov Aidena? Áno, to je pravdepodobne tá správna možnosť. Vodu zapne na úplne ľadovú, pričom si bleskovo ruku strčí pod prúd, čo ju teda na poranenom mieste riadne zaštípe.*Do riti!*Ruku zovrie v päsť, pričom pery stisne pevne k sebe, aby teda z jej úst nevyšlo nič horšie. Prúd vody radšej stíši, pričom sa s hlasným povzdychom oprie o umývadlo, v tejto chvíli premýšľa svoje ďalšie kroky. Ruku by si najradšej niečím obviazala, hádam to je správny postup, ale v tejto miestnosti sa naozaj nenachádza nič vhodné. Pre obväz si môže zájsť do najbližšej lekárne, ktorá sa nachádza len pár blokov odtiaľto. Popálené miesto si jemne utrie servítkom, pričom sa na jej tvári objaví pár veľmi bolestivých výrazov.*Ja nie som žiadna slaboška!*Áno, v tejto chvíli sa pozerá priamo do zrkadla a rozpráva sa sama so sebou. Veď v takejto nepeknej situácií sa treba povzbudiť a pripomenúť si, že to proste zvládnete. Po upokojení si tak trochu uvedomila, ako nepríjemne na Aidena vybehla a v hlave začína premýšľať aj nad svojím ospravedlnením. Aj keď jeho arogancia k tejto Sofiinej reakcií len prispela, ona sa takto bežne k ľudom nespráva. Každý kto ju pozná dobre vie, že nemá vo zvyku na ľudí zvyšovať hlas a nadávať im, proste sa nechala v tomto momente uniesť. Naozaj netuší, kde sa v tejto chvíli nachádza Aiden, ale pochybuje, že by teda kráčal za ňou, aby sa uistil, že je v poriadku. Veď od neho nedostala ani jednoduché prepáč. V tejto chvíli sa už vydá preč z dámskych toaliet, pričom dvere otvára naozaj opatrne, aby sa opäť s niekým náhodou nezrazila. Od dnešného dňa si na takúto obyčajnú vec bude dávať sakra veľký pozor.*

Aiden si nemusel vůbec dělat obavy s financováním, co se týče univerzity, dá se říci, že díky dědictví a majetku svého otce a matky by ani nemusela pracovat, ale to zase nechtěl. Aiden sice byl bohatý a rozmazlený a dělá spoustu věcí, co bohatý lidé dělají, ale rozhodně by celé dny doma nedokázal vydržet. Tak se rozhodl, že bude studovat psychologii, konkrétně chce studovat kriminálníky a zločince. Už si ani nepamatoval, co ho to cestou vedlo, ale očividně mu to přišlo velmi zajímavé. Rozhodně to nebylo natolik zajímavé jako srážka s touto slečnou, když se zrovna chystal na nějaké to učivo. Samozřejmě, že se musel ohradit, když přece jenom na něj vylila trochu kávy a ušpinila jeho košili. ,,To máš pravdu, neskutečný jsem,” jasně, že se jeho ego muselo probrat, ,,ale v tomto případě se spíš já ptám, naozaj?” nasadil zase arogantní tón a v tuhle chvíli se nezajímal o tu holku, ale spíš svou košili, když se tedy o ní nezajímala Sofia. ,,Prosím?” povytáhl i on obočí a byl dotčený, jelikož on si nemyslel, že by to mohla být jeho chyba. To on jen chtěl vejít do kavárny a Sofia se na něj tady vyřítila s horkou kávou v ruce a pocákala mu košili. ,,Možná by ses nad tím měla zamyslet i ty,” ohradí se na obranu. Možná to tak vypadalo, že nemá žádnou úctu k ženám, ale když šlo o jeho nejlepší kamarádku, tak pro tu by udělal první poslední. Bohužel v téhle situaci se choval jako arogantní bohatý chlapec. To už od něj Sofia vzala kapesník, i když vypadala spíš, že by mu nejradši vrazila pěstí. Postřehl, že její ruka je docela červená, ale pořád si nemyslel, že by za to mohl a asi si to snad nikdy nepřizná, jelikož si pořád trval na svém, že to zavinila právě Sof, ale tu pomoc ji mohl aspoň nabídnout, i když to nebylo zrovna nejlepší, jelikož Aiden v životě nikomu nic neošetřoval, tak s tím neměl žádné zkušenosti. Stejně jako Sofia i Aiden převrátil očima za tu její poznámku. Teď vůbec nevěděl, jestli ji má dál nějak pomoci a nebo spíše si už dělat věci po svém a neřešit to. Sofia to za něj prozatím vyřešil, jelikož se otočila a odešla pryč. Všiml si, že si to zamířila k záchodu. Povzdechl si a zanadával si pro sebe potichounku. Načež se vydal i on do kavárny, ale rozhodně nehodlal za ní lézt do koupelny a řešit, jestli je v pohodě a nebo ne. Za prvé byly to dámské toalety a za druhé, vůbec netušil, co dělat s takovým zraněním a cítil se ukřivděn, že ho z toho obvinila. Šel si teda objednat svou kávu, kterou natolik miloval a nechtěl si to překazit touto nepříjemnou příhodou. To už ho napadla myšlenka, že by ho za to mohla zažalovat. Možná by se jí na to měl zeptat a třeba bude stačit, když jí vypíše šek a zahrabou to pod kobereček. Ano, takhle Aiden řešil problémy, penězi a ne omluvou. Zkrátka neuměl říkat promiň a Sofia ho z něj asi dostane horko těžko. Dostala se řada na něj a po chvilce velkých úvah objednal dvě kávy, jelikož si všiml, že Sofia ještě neopustila koupelnu nebo tedy lépe řečeno dámské záchody. Netušil, ale kterou měla, tak doufal, že to aspoň bude stačit. Vzal si obě kávy a notebook si držel v podpaží a doufal, že nespadne na zem. Měl si vzít batoh nebo nějakou tašku. Bylo by o dost problémů míň. Nakonec ho položil na nejbližší stolek u záchodů a pohlédl na svou špinavou košili. Frustrovaně si odfrkl, jelikož ta ho štvala úplně nejvíce. Přece jenom šlo o novou a drahou košili, ale zase Aiden si koupí novou jakbysmet, ale teď v ní bude jako trubka, jelikož káva jde dolu špatně. To už si, ale všiml, že se otevírají dveře a Sof z nich vychází. Rovnou k ní vykročí s kávou ruce. Všechny svoje věci nechal u stolku. ,,Hele, koupil jsem novou,” natáhl ruku s kelímkem směrem k ní. ,,Máš trvalý následky?” optal se a pokusil se pohlédnout na její zraněnou a popálenou rukou. ,,Jestli mě chceš dát k soudu, tak bych měl lepší řešení,” nenechal ji ani nějak reagovat a už pokračoval dále, ,,mohu ti vypsat šek třeba do nemocnice nebo tak a už to nebudem nějak řešit.” Pronesl svůj konečný plán, rozhodně ji to určitě bude připadat směšné, ale on to zkrátka neuměl. Rodiče ho doma neučili se omlouvat a ani dobré srdce v povaze neměl. Zvlášt, když se jednalo o cizí lidi. Zkrátka peníze viděl jako řešením všeho.

*Sofia rozhodne nepatrí k žiadnym rozmaznaným zbohatlíkom, aj keď o peniaze núdzu rozhodne nemá. Avšak v minulosti to tak vôbec nebolo a finančná situácia ich rodiny nebola najlepšia. Preto bola Sofia už odmalička otcom vedená k tomu,  aby si peniaze vážila. Vždy si všetky svoje peniažky odkladala a veci, po ktorých túžila si kúpila len naozaj výnimočne. Dnes už je na tom ale úplne inak, občas sa proste nedokáže udržať a jednoducho si kúpi tú drahú prkotinu, po ktorej už dlhší čas pokukovala, ale rozhodne takto bezhlavo nemíňa peniaze stále. Raz za čas sa predsa treba odmeniť, napríklad za vydarené skúšky v škole alebo nový rekord v posilke. Veď to poznáte, topánky a kabelky dokážu so ženami robiť naprosté divy.  Na Aidenovi bolo hneď na prvý pohľad poznať, že teda on k tým zbohatlíkom istotne patrí. Jeho prejav a prehnane vysoké sebavedomie, jeho drahé  značkové oblečenie, Sofia si bola naprosto istá, že ho zaradila k týmto ľuďom správne. Veď sa o svoju zašpinenú košeľu staral viac ako o Sofiinu popálenú ruku. Avšak Sofia naozaj nedokáže pochopiť tých ľudí, ktorí sa tak veľmi chvastajú bohatstvom, ktoré nakoniec ani nie je ich, ale jednoducho dostávajú peniaze do vrecka od rodičov. Sofia naozaj nemôže veriť tomu, čo za slová vychádzajú z Aidenových úst. Veď on každú jej urážku dokáže premeniť na kompliment.  Rozhodne to v tejto chvíli vyzeralo tak, že k ženám nemá absolútne žiadnu úctu. Sofia naozaj takýchto mužov nedokáže vystáť a najradšej by ich preplieskala, ale zdravý rozum jej  vraví, že to v tomto momente nie je tým správnym riešením.  Avšak Sofia našťastie dokáže svoje emócie aspoň čiastočne kontrolovať, a preto sa väčšinu Aidenových poznámok rozhodne jednoducho ignorovať.*Ty naozaj každú urážku dokážeš premeniť na kompliment, však?*Zavrtí nad ním hlavou s nechápavým výrazom, pričom sa opäť nemôže ubrániť pretočeniu očami. Očividne má Aiden v niečom takomto prax, čo ju len utvrdzuje v tom, že to je nejaký bezcharakterný idiot, aspoň tak sa teda v tejto chvíli prezentuje. V tejto chvíli sa už od neho radšej Sof vzdialila, keďže táto konverzácia očividne nikam nepostupovala. Obaja si pevne stáli za svojim a vyzeralo to tak, že ani jeden z nich nehodlal ustúpiť. V kúpeľni si trochu zanadávala, schladila ruku a rozhodla sa, že bude jednoducho pokračovať vo svojom dni, ako by sa nič nestalo. Jasné, možno bude celý deň tak trochu mrzutá, ale to ju časom prejde. Na toto nepríjemné stretnutie sa bude snažiť čo najskôr zabudnúť a všetko bude v naprostom poriadku.  Všetky tieto predstavy pokojného pokračovania dňa sa behom sekundy rozplynú, keď sa pred Sofiinými očami opäť zjaví Aiden, nad ktorým si len zľahka povzdychne, na viac slov sa v tejto chvíli nezmôže. Aiden k nej prisunie ruku s novým kelímkom kávy, ktorý od neho opatrne preberie. Tak trochu nechápe toto jeho milé gesto, keď sa len pred malou chvíľkou vonku správal ako úplný hulvát. Možno sú obaja tak trošku zbrklý a v tej nepeknej situácií zareagovali tak, akoby to bežne určite nespravili. Sama venuje jeden letmý pohľad svojej popálenej ruke, ktorá momentálne vôbec nevyzerá dobre.*To naozaj netuším. Nezostáva mi nič iné ako dúfať, že sa to o pár dní dá do poriadku.*Zľahka pokrčí ramenami, naozaj teraz sama nedokáže posúdiť, či jej popálená ruka bude natrvalo poškodená.*O čom to hovoríš? Dať ťa na súd? Máš pocit, že žiješ vo filme?*Na jej tvári sa zjaví nechápavý výraz, pretože táto konverzácia s Aidenom vôbec nesmeruje tam, kam si predstavovala. Mala pocit, že sa niekde hlboko v ňom ozvalo svedomie, a preto jej ponúkol ďalšiu kávu a možno aj ospravedlnenie. Haha, tak to bolo naozaj naivné.*Prosím?!*Sofia mierne nadvihne obočie, keď započuje Aidenove nasledovné slová.*Naozaj dúfam, že toto nemyslíš vážne.*Sofia skutočne nedokáže uveriť tomu, čo práve vyšlo z Aidenových úst. Chce tento nepekný incident vyriešiť peniazmi? To sa mu zdá ako to najlepšie riešenie? Sofii by stačilo jednoduché prepáč, bola to moja chyba. Avšak to je pre niekoho takto nafúkaného asi nepredstaviteľné, a preto chce radšej z vrecka vytiahnuť tučný šek.*Ja nechcem tvoje blbé peniaze.*Sofia sa snaží tieto slová hovoriť pokojným hlasom, ale vôbec to pre ňu nie je jednoduché. Aiden očividne patrí k tým ľuďom, ktorí si myslia, že všetky problémy sveta sa dajú jednoducho vyriešiť peniazmi.*Čakala som od teba obyčajné prepáč, nič viac mi naozaj netreba.*Avšak aby sa Aiden dokázal ospravedlniť, to by sa pravdepodobne musel stať zázrak. A keď si ešte pomyslí nato, že sa mu sama chcela ospravedlniť, pff. Po týchto jeho slovách to už istotne nespraví, keďže si to absolútne nezaslúži.*

Aiden nikdy si nevážil peněz. Vždycky jich měl dost a nemusel se zabývat tím, jaká věc je drahá a kolik za ní může utratit. Vždy měl jistotu, že ho jeho otec bude financovat, i když měli dost nahnuté vztahy. Ale asi jeho otec neodřízl Aidena, když je to jediné dítě, tak chce, aby si s jeho jménem vytvořil slibnou a úspěšnou kariéru. Aiden si je jistý, že on peníze od rodičů bude snad dostávat do konce svého života. Bohatství mu samozřejmě dodávalo sebevědomí, jelikož měl pocit, že se spousty penězi ho ve světě naprosto nic nezastaví. Zatím to takhle jeho celý život fungovalo, tak asi byste z toho neměli dvakrát vinit, že věří takové myšlence. Samozřejmě, že s penězi a sebevědomím má ego až někam do nebe, tak mu nedělalo vůbec žádný problém přeměnit urážky na komplimenty. Naopak to dělal většinu času, jelikož rád provokoval, tak si těch urážek za celý život vyslechl opravdu hodně, takže, aby měl na vrch, tak se snažil všechny přeměnit, udělat z nich nějaký kompliment a otočit to proti tomu druhému. Pobaveně se zašklebil na Sofii a jen lehce pokrčil rameny. ,,To víš, to je jeden z mých talentů,” broukl povýšeným hlasem, který vlastně používal neustále. Jen minimum lidí ho znalo jinak než jako namyšleného a arogantního. Ale byl to opravdu jen malinký zlomek, šlo o lidi, kterým věřil, takže to by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Těm se svěřoval, když měl nějaké trable, třeba mezi ně patřila jeho nejlepší kamarádka Mckenna, která byl úplně z jiných poměrů a rozdílná od svého nejlepšího kamaráda, ale přesto si dokázali k sobě najít cestu. Rozuměli si díky hudbě, která je spojovala. Ta věděla o spoustě věcech z Aidenova života. Sofie se už vytratila do koupelny, tak Aiden se rozhodl, že koupí kávu. No, nedá se úplně nazvat, že by ho popadly výčitky. Aiden měl pocit, že on nic neprovedl, že to ona měla dávat pozor. On si jen šel spokojeně do kavárny a ona do něj narazila jako nějaká neřízená střela. ,,Hm, myslím, že to bude oukej,” broukl po chvilce a stejně jako ona pohlédl na její ruku. No, doufal, že to nebude trvalé, jelikož Sofie mu to dávala docela za vinu a on za to zodpovědnost nechtěl nést. No, rozhodně plnou ne. Měl zkrátka pocit, že v tomto případě si slečna měla dávat pozor, kam kouká, když otevírala dveře. To už vytáhl téma se soudem. ,,Nemám ten pocit,” řekl s ledovým pohledem a zabodl ho do Sofie. ,,Jen zkrátka zkušenosti,” pokrčil nezaujatě rameny. Ano, opravdu měl takové zkušenosti. Teda jeho se týkali je párkrát, ale to jeho táta vždycky dokázal vyřešit penězi, ale jinak se takový příhody často děly jeho otci. Byl taky poměrně konfliktní osoba a řešil to stejnou nabídkou. Tedy vypsáním šeku, aby byl klid. Co se týká omluvy, tak Aiden se rozhodně nechce omlouvat první. Neviděl důvod, proč se omlouvat. Možná by ustoupil, kdyby se první omluvila Sofia, ale to asi nevyjde. Oba jsou opravdu tvrdohlavý, jak se zdá. ,,Myslím to zcela vážně. Kdyby to mělo trvalé následky, tak budeš muset na vyšetření do nemocnice a to není zdarma,” pronesl zase svým ledovým výrazem ve tváři. Jeho tón hlasu byl stále povýšený, to jen tak nezmizí, když to byl jeden z jeho znaků. Většinou se platilo odškodné, když došlo k takové situaci nebo aspoň Aiden to tak vnímal. Muselo se přece zaplatit lékařské vyšetření. On by to nejraději neplatil, jelikož jak už byl řečeno, on si to sám sobě za vinu opravdu nedával. ,,Tak si je teda neber,” odvětil, když mu dala dost najevo, že nechce žádný šek. O to líp pro něj. Ušetří nějaké ty dolary, i když to vůbec nepotřeboval. Chtěl znovu vypěnit, když mu řekla, že od něj chce obyčejné promiň. Nakonec zachoval svůj ledový pohled a klid. Nadechl se a vydechl zhluboka. ,,Proč bych se ti měl omlouvat jen já? To tys do mě napálila, protože jsi nekoukala. Já jen šel do kavárny pro svoje kafe,” namítl a pokrčil rameny, v tomhle se rozhodl argumentovat. Nechce nést plnou vinu. Vlastně nechce nést ani částečnou vinu. ,,Takže moje chyba to úplně není. Já tam jen stál a ty jsi držela kelímek s tím kafe,” argumentoval dál. Teď si pomyslel, že kdyby nešel na psychologii, že by mohl zkusit právě. Rozhodně z něj nebude ten psycholog, který sedí a poslouchá vaše trápeníčka. To by vás asi poslal někam, spíš chtěl dělat forenzní psychologii. Možná si tento předmět vybral, protože doufal, že mu pomůže v tom, aby se vyznal sám v sobě, ale to je jeho nejniternější tajemství, které se nikdo nedozví.

*Jej detstvo bez matky rozhodne nebolo jednoduché, či už psychicky alebo finančne, keďže sa v domácnosti nachádzal len jeden pracujúci človek. Táto skutočnosť ju pripravila o drahocenný čas s otcom, ktorý už nikdy nevráti späť, ale s odstupom času úplne chápe, že to bolo v ich situácií naprosto nevyhnutné. Sofia si je vedomá toho, že peniaze nepadajú z neba, na rozdiel od Aidena. Má z neho proste taký vibe, typický chlapec, ktorý sa priživuje na peniazoch od rodičov. Finančná podpora od rodiny nie je nič zlé, veď ona sama je finančne na otcovi závislá, ale aspoň sa teda tými peniazmi nechvastá. Teda Sofia si myslí, že je veľmi nepravdepodobné to, že Aiden je v tomto veku natoľko úspešný, aby všetok tento luxus šiel práve z jeho vrecka. Možno sa v ňom úplne mýli a on na tento život v prepychu tvrdo drie, ale v tom prípade by pravdepodobne neštudoval na univerzite. Toto pre ňu aj naďalej zostane záhadou, keďže sa v Aidenových finančných pomeroch rozhodne nejde hrabať. Takéto otázky by si naozaj nedovolila vytiahnuť, je to nadmieru neslušné. Avšak, ak sa Aiden týmito peniazmi neprestane vychvaľovať, Sofia svoju slušnosť dokáže veľmi rýchlo zahodiť. To sa pravdepodobne nestane, keďže to je hádam jediná vec, ktorá je na ňom pôsobivá. Aby bolo jasné, Sofia teraz poukazuje na Aidenov charakter a nie nato, ako vyzerá. Pretože popravde, keď sa má vyjadriť k Aidenovmu vzhľadu, je neuveriteľne atraktívny. Sakra, úsmev tohto chlapa by ju naozaj dokázal dostať do kolien, keby sa teda boli stretli za iných, príjemnejších okolností. Aiden je rozhodne neskutočne príťažlivý muž, nebudeme si klamať. Množstvo pohľadných mužov, navyše s preplneným bankovým účtom, má naozaj vysoké sebavedomie, a teda Aiden je nepochybne jedným z nich. Sofia naprosto neznáša týchto nafúkancov, ktorí kráčajú po tomto svete tak, akoby im patril. Už s viacerými podobnými Aidenovi mala dočinenie, a teda, tieto stretnutia nikdy nedopadli zrovna najpríjemnejšie.*Povedala by som, že pravdepodobne aj tvoj jediný.*Opätuje Aidenovi ten pobavený úškrn, aj keď si ona zrovna túto konverzáciu neužíva. Sofia má naozaj rada ľudí, s ktorými sa dokáže v rámci škádlenia podpichovať, ale Aiden vyzerá ako ten typ, ktorý každú narážku zoberie až moc vážne a premení ju v slovný boj.*Skúsenosti, jasné, chápem. Takže už si takto ublížil viacerým ľudom a tváril si sa, že to vôbec nie je tvoja vina?*V tejto chvíli sa Sofia nedokáže ubrániť menšiemu úškrnu. Aiden to už išiel vyťahovať šek, ako keby uňho takéto veci boli na dennom poriadku. Sofia nemá potuchy, ako to Aiden myslel, ale pokiaľ jej to v tejto chvíli sám neobjasní, vypytovať sa nato isto nebude. Je si istá, že Aiden tieto slová opäť otočí v jeho prospech, ale nato už je Sofia úplne pripravená. Vôbec netuší, čo je tento Aiden zač, ale vyzerá to tak, že s ním nič dobre neprichádza. Ako už Sof spomínala, bola pripravená sa mu ospravedlniť, ale to bolo všetko predtým, ako jej začal ponúkať peniaze. Vyzerá to tak, že sú obaja veľmi tvrdohlaví a ani jeden z nich teda nebude ochotný ustúpiť. Samozrejme, že ich spája práve to, čo sa v tejto situácií vôbec nehodí, a to je práve tvrdohlavosť.*Dobre, ďakujem ti za tvoju starosť, ale nemám záujem.*Vyčaruje pre Aidena jeden sladký úsmev, ale teda, dalo jej to naozaj veľa námahy. Sofii sa vôbec nepáči, že by chcel túto nepríjemnú situáciu jednoducho vyriešiť peniazmi. Na prvom mieste by predsa malo byť ospravedlnenie, keďže sme predsa len ľudia. Tieto slovíčka ale z Aidenových úst stále nevychádzajú, dúfať je pravdepodobne úplne zbytočné. Sofia sa vie slušne správať, ale v tejto situácií si je istá, že si Aiden žiadne ospravedlnenie nezaslúži.  Komu sa má asi tak ospravedlňovať, jeho špinavej košeli? Pri jeho prístupe by ju naozaj ani niečo takéto neprekvapilo.*Ani som to nemala v pláne.*Zľahka pokrčí ramenami, pričom má pohľad stále zameraný na Aidena. Ako keby naivne dúfala, že v jeho očiach uvidí aspoň trochu ľudskosti.*Ja som vôbec nepovedala, že ospravedlnenie by malo pochádzať iba z tvojej strany.*Vyzerá to tak, že v Aidenovi to chvíľami vrie, ale on sa snaží aj naďalej zachovať pokojnú tvár.*Vlastne som aj sama mala v pláne sa ti ospravedlniť, ale tvoje nasledujúce slová ma od toho úplne odradili.*Sofia mierne zvraští obočie a zavrtí hlavou do strán. Povie mu pravdu, že sa mu naozaj chcela ospravedlniť, možno ho to aspoň trochu obmäkčí. Sofia sa v tejto chvíli zamýšľa nad tým, čo je vôbec Aiden za človeka. Je naozaj zvláštne, že bol natoľko pozorný, aby jej kúpil ďalšiu kávu. Tento jednoduchý čin je možno náznakom toho, že nie je úplne stratený prípad a niekde hlboko, veľmi hlboko, v jeho vnútri sa nachádza ľudskosť.*Vidím, že máš vlastnú verziu toho, čo sa stalo a naozaj nemá zmysel ťa presviedčať o opaku.*Sofia by na Aidena dokázala vytiahnuť hneď niekoľko argumentov, ale v tejto chvíli sa nad to len povznesie a radšej si ich nechá pre seba.*Ale ak mám pokračovať v tejto konverzácií, budem si do tej kávy musieť primiešať niečo silnejšie.*Pri týchto slovách sa Sofia na krátku chvíľu uškrnie, pri predstave toho, že si do tejto kávy primieša nejaký panák tequily. Možno by potom tieto Aidenove slová boli znášateľnejšie, avšak nato by isto potrebovala viac, ako len jeden panák. Následne však opäť nasadí vážnu tvár, takú, ktorá k tejto konverzácií naprosto sedí.*

Aiden rozhodně těžké dětství neměl. Ba naopak, žil si jako v bavlnce. Nikdy mu nic nechybělo. Teda aspoň se to tak dá nazvat, popravdě jeho dětství nebylo úplně veselé. Žádné problémy neměl, nic mu nechybělo, až na klasickou výchovu. Tím chci říct, že sice měl všechno, co si přál, ale chyběli mu v životě rodiče. Nikdy se mu pořádně nevěnovali, jak by to mělo být. Čas trávili v práci a nebo na večírcích. Když byl Aiden mladší, tak se o něj starala hospodyně, ale když trochu vyrostl, tak ho začali brávat na večírky taky. Hlavně jeho otec chtěl, aby z něho vyrostlo něco. Chce, aby Aiden šířil a udělal jméno rodiny ještě známějším. Doufal, že se vydá stejnou cestou jako on. Tedy, že bude taky právníkem, ale to mu jeho synáček nesplnil. Bylo to na popud, jelikož nemá s otcem příliš dobré vztahy, tak dělá všechno na jeho popud. Dělá přesný opak toho, co by chtěl její otec nebo aspoň si to myslí, že mu vzdoruje. Ale rozhodně takový život ho za aroganci neomlouvá. Aroganci zkrátka má v povaze a životní styl jeho rodičů to pouze podpořil. Momenty, kdy není arogantní jsou vzácné a tyto momenty zažívá většinou jeho nejlepší kamarádka Mack a nebo kamarád Phoenix. Ten ho i chápal, jelikož pocházel z podobných poměrů. Zatímco Mack z opačných, ale u ní našel taky pochopení, přece jenom proto je jeho nejlepší kamarádkou. Jejich světy jsou rozdílné, takže se mohou učit jeden od druhého, i když v tom případě se spíš učí Aiden od ní než ona od něho. Ale nikdo ho nenaučil, že v takové situaci by se měl zachovat trošku jinak. Ani se mu do toho nechtělo, když Sof mu taky docela dávala sodu, ne, že by se jí nějak omluvil, i kdyby mu tu sodu nedávala. Zkrátka slovíčko omluvy neměl ve svém slovníku. Ušklíbl se nad tou její urážkou. ,,Jestli je to můj jediný talent, tak za to nejlepší talent,” lehce i pokrčil rameny a nasadil na svoji tvář zase velmi arogantní úšklebek. Ano, přesně tak, Aiden vždycky byl schopen se pustit do slovního boje či přestřelky. Nebo stočil urážky tak, že z nich udělal něco dobrého, ale pro něho. ,,No, prosím,” ohradil se vůči ní. ,,Nezranil jsem nikoho a už vůbec nebyla to moje chyba, nazval bych to jinými zkušenostmi, ale to rozebírat nebudu,” pokrčil znovu rameny a na tváři se mu zase objevil chladný a ledový výraz. Zkušenosti byli spjati s jeho otcem, který řešil všechny tyhle problémy. Aiden lidi moc nezraňoval, on agresor nebyl a ani nešikovný nebyl, ale když urazil někoho, kdo měl jméno. Třeba na nějakém to večírku, tak otec hned používal peníze jako omluvu a to nejen v případě Aidenových chyb, ale i na vyrovnání v různých situacích. Zkrátka Aidenův život se celý točil v penězích, že je považuje za důležité a má v hlavě zapsáno, že peníze zachrání každou situaci. ,,Dobře, když myslíš,” odvětil, jelikož ona neměla ani zájem o peníze na nemocnici. Když už Sophia bude muset do nemocnice, tak to chtěl mít jako uzavřenou kapitolu a dát od toho ruce pryč. Pokud by se odsud nerozešli stále v tom dobré, tak by ji pak akorát mohl, kdyby ji potkal propalovat pohodlem a nebo sem tam si nějak rýpnout, ale když tohle bylo jejich první setkání, tak to bude asi málo pravděpodobně, že by se měli setkat znovu. ,,Nečekala jsi omluvu z mé strany? Tak proč neustále říkáš, že je to moje chyba?” namítl nesouhlasným tónem. Evidentně se tady vzájemně nepochopili a nebo Aiden je zkrátka umanutý, že tu omluvu z sebe nenechá ani vypáčit. Vlastně, všechny věty v jeho v životě, které obsahovaly slovo promiň, by se daly daly spočítat na prstech ruky. Povytáhl lehce obočí nad těmi jejími plány, ale tohle se rozhodl, že ho nechá bez komentáře. To je poměrně neobvyklé, jelikož má potřebu všechno komentovat, ale to by byl jako začarovaný kruh a on by se odsud nikdy nedostal, kdyby se měl ještě hádat. Hádky miloval, ale na dnešek chtěl ještě se trochu učit do školy a vypracovat nějakou práci. ,,Přesně tak. Jelikož se ti to ani moc nepovede,” Aiden byl opravdu tvrdohlavý, kdyby Sofia vytáhla několik argumentů, tak on by taky vytáhl několik argumentů. Přece jenom vyzkoušel by i nějaké triky, které má okoukané od otce a to ani nechtěl být právníkem, ale život s ním vás poznamená. Zvlášť, když jeho otec byl vždycky při případech u soudu jako zvíře a bojoval zuby nehty za svého klienta, což se mu muselo nechat, že bylo málo případů, kdy by pohrál. Svou práci odváděl dobře a asi byla i pro něj důležitější než výchova dítěte. Holt, někdo má kariéru na prvním místě. ,,To jsou i moje slova a to ani nepiju tolik,” i Aidenovi se na tváři objevil úšklebek. Sice moc nevěděl, jak by mohli pokračovat v konverzaci, ale za zkoušku nedá. Krátce ještě zahleděl na její ruku, jelikož zkoumal oné trvalé následky. Asi to bude v pořádku. Načež se otočil zpátky na tabuli kavárny a četl si, co tady mají v nabídce za alkoholické nápoje. ,,Víno mají i whisky,” povytáhl lehce překvapeně obočí na alkholickými nápoji, neměl tušení, že tu mají i něco tvrdší, jelikož alkohol vůbec nepil. ,,Chceš něco z toho?” zeptal se jí, asi že by ji to znovu zaplatil. ,,Kam ses vůbec tak hnala jako blázen?”

*Aidenov príbeh z detstva má pár podobností s tým Sofiiným, ale zároveň je tak veľmi rozdielny. Sofia si teda ako v bavlnke nežila a rozhodne nedostala vždy to, čo chcela. Na Aidenovi sa to očividne odrazilo a má pocit, že aj momentálne vždy môže mať to, čo si zaumieni. V tejto chvíli to ale tak nebude, Sofia mu nedopraje ten pocit uspokojenia tým, že mu v tejto ich malej hádke dá za pravdu. To sa nestane v žiadnom prípade, nato je až príliš tvrdohlavá. Podobnosť ale vidí v tom, že otec často nebýval doma, ale o Sofiu sa nemal kto postarať, žiadna pestúnka ani nič podobné. Už odmalička sa Sofia učila variť, aj keď to pre také malé dievča bolo nebezpečné. Teraz to ale neberte tak, že sa o ňu otec vôbec nestarala a kľudne ju nechával doma bez dozoru, tak to vôbec nebolo. Vždy sa snažil nájsť niekoho zo susedov na stráženie, keďže pestúnka dokáže byť poriadne drahá, čo si vtedy dovoliť nemohli. Teda samozrejme, peniaze by sa nato našli, ale lepším nápadom ich bolo šetriť, nie ich rozhadzovať na takéto zbytočnosti. Čiže občas ju postrážila milá staršia suseda, ktorá si ale sadla na gauč a tam si po celý čas čítala knižku. Sofia si preto mohla doma robiť úplne všetko, čo sa jej zachcelo. Táto suseda tam bola iba ako taká poistka, aby Sofia náhodou nepodpálila celý dom.  Vlastne Sofia sa doteraz často ocitá sama doma, otec stále pracuje a chodí na rôzne pracovné cesty. Avšak v tomto veku to už je skôr výhodou, mnoho tínedžerov o takejto slobode môže len snívať. Áno, ak zrovna doma nemá spoločnosť, dokáže to byť celkom osamelé. V tej chvíli ma naozaj pocit, ako keby je ich dom úplne obrovský, keďže doslova zíva prázdnotou. Preto sa Sofia snaží tráviť veľa času vonku, na čerstvom vzduchu, ako to práve plánovala aj dnes. Iné dni zase strávi množstvo hodín v posilke, inokedy zase v bare. Samozrejme, že sú aj dni, kedy zo svojho domu nevylezie, vtedy len leží na gauči, napcháva sa popcornom a sleduje filmy. Takéto dni naozaj zbožňuje, aj keď teda sa snaží ich mať len raz za čas, aby úplne nezlenivela.*Ach, naozaj na toto nemám slov.*Sofia musí nad Aidenovými slovami pretočiť očami, proste si nemôže pomôcť. K tomu sa pridá ten jeho arogantný úškrn, toto je už na Sofiu naozaj veľa. Slová by sa nato aj našli, ale naozaj by to nebolo nič pekné, a preto si to radšej nechá pre seba.*Kľud, ja len hovorím, ako tieto tvoje slová zneli.*Zavrtí nad Aidenom hlavou, on by sa už opäť chcel pustiť do hádky. Teda, je to hádka? Sofia by to nazvala tak miernejšie, výmena názorov.*Jasné, pretože aj keby niečo bola tvoja vina, určite by si zato prevzal zodpovednosť.*Možno Sofia týmito nasledovnými slovami len prilieva olej do ohňa, ale skrátka si nemôže pomôcť. Možno týmito slovami tak trochu otvorí Aidenovi oči? To je dosť nepravdepodobné, ale nič zato nedá.*Dobre, nemusíme to rozoberať, očividne v tom sám nemáš jasno.*Sofia sa náramne zabáva na tom, ako sa Aiden opäť púšťa do tejto výmeny názorov. Práve preto to aj robí, on očividne chce mať vždy pravdu.*Povedala som, že neočakávam ospravedlnenie len z tvojej strany..*Sofia sa už chce pustiť do ďalšieho vysvetľovania, keďže Aiden očividne nepochopil, čo tým všetkým chcela povedať. Nakoniec sa ale rozhodne ďalej sa k tomu nevyjadrovať, tentokrát tak trochu ustúpi. A ako sa to hovorí, múdrejší ustúpi? Toto je rozhodne jeden z tých prípadov. Sofia si samozrejme všimla, že Aiden stíchol, keď prišlo na jej slová s ospravedlnením. Musí povedať, že to berie ako takú malú výhru v tomto ich hašterení. Možno sa v tejto chvíli nad sebou Aiden aspoň trošku zamyslel, to by bola Sofia veľmi rada. Naozaj netuší, čo mu teraz prebieha v hlave, ale nezostáva jej nič iné, ako myslieť pozitívne.
Bolo príjemné vidieť na Aidenovej tvári aj niečo iné, ako stále ten istý nahnevaný výraz. Nedá sa to teda nazvať zrovna nazvať milým úsmevom, skôr by to pomenovala ako úškrn. Znamená to, že jej možno v tejto chvíli už nechce tak celkom zabiť, ako tomu bolo pred malou chvíľkou. Popravde, Sofia sa už veľmi dlho takto na niekoho nemračila, našťastie nato nemala dôvod. Negatívnym ľuďom sa snaží čo najviac vyhýbať, aby presne niečo takéto, ako dnes, nemusela zažívať. Keď už sa Sofia s niekým do hádky pustí, musí mať nato pádny dôvod, a teda dnes bola naozaj vytočená. Inokedy tieto nepríjemnosti jednoducho odignoruje, nebude si kaziť deň úplnými zbytočnosťami. Zato Aiden vyzerá ako ten typ človeka, ktorý sa s každým začne hašteriť pre každú jednu blbosť.*Oh, aspoň na niečom sa zhodneme.*Taktiež sa nemôžu ubrániť malému úškrnu, ale snaží sa zachovať si svoj neutrálny výraz. Nech si Aiden nemyslí, že v tejto chvíli zabudla na všetko, čo sa stalo pred chvíľou. Pitie počas dňa. To je naozaj skvelý postoj, na ktorom sa dvaja môžu zhodnúť. Sofia si rada vypije, keď si ide sadnúť niekam do baru alebo na párty, avšak nie je to zrovna činnosť, ktorú by praktikovala každý víkend. Sama doma si ale často dá pohárik vínka, tomu naozaj nedokáže odolať. Možno po pár pohárikoch sa Aiden stane znesiteľnejším, ale naozaj sa chce Sofia opíjať len preto, aby to s ním vydržala? Nebolo by v tom prípade jednoduchšie od neho proste odísť? Kto vie, možno jej ukázal len tú zlú stránku, možno zažíva len zlý deň a pod povrchom sa skrýva naozajstné zlatíčko. Haha, Aiden a zlatíčko, toto slovné spojenie naozaj nejde dokopy.*Chceš ty niečo z toho? Ja to zoberiem.*Sofia otočí svoj pohľad od tabule späť k Aidenovi, pre ktorého vyčaruje menší príjemný úsmev. Teraz je ten správny čas spraviť niečo pre Aidena, keďže on jej ako keby na uzmierenie, ktoré celkom nevyšlo, opäť kúpil kávu.*Vlastne..*Sofia sa musí nad touto Aidenovou otázkou uchechtnúť, pričom sa jemne poškriabe na zátylku.*Nemala som namierené konkrétne nikam.*Áno, robila pri tom vychádzaní z kaviarne milión iných vecí a nesústredila sa na cestu, ale túto skutočnosť Aidenovi isto vešať nebude, takúto radosť mu proste nespraví.*Chcela som si jednoducho vychutnať kávu popri prechádzke mestom a následne zamieriť domov. Dnes je vonku nádherne, mohol to byť taký pekný deň.*V tejto chvíli na Aidena pozrie s mierne nahnevaným výrazom, aby teda opäť poukázala nato, že on tento krásny deň skazil. Sofia vlastne netuší, prečo mu to rozpráva, keďže jeho otázka bolo istotne položená len zo slušnosti. Aj keď, doteraz sa Aiden prezentoval tým spôsobom, že slovo slušnosť naozaj nepozná.*Ty si sem prišiel na niečom pracovať?*Sofia spozorovala jeho laptop odložený pri stolíku, pri ktorom práve postávajú. Rozhodne sa nechystá ho zdržovať pri práci, veď aj tak naozaj netuší, o čom by sa mali ďalej rozprávať. Sofia má proste pri Aidenovi pocit, že hocičo vyjde z jej úst, on to bude iba prekrúcať a kaziť jej deň.*

,,Na to slova ani nepotřebuješ,” ušklíbl se opětovně. Kdyby jeho obličej byl schopen větší mimiky, tak by na ni i provokativně mrkl, ale to on si většinou obličej udržoval jako kus ledu nebo lépe řečeno jako kdyby byl vytesán do kamene. Sofia měla pravdu, že jeho slova vyzněla divně, ale to on by nikdy nepřiznal, že někdo měl pravdu, když on ne. Přesně tak, mírnější výměna názorů, kdyby to byla hádka, tak by se do toho Aiden asi opřel ještě více, ale tohle zatím pouze byla taková diskuze, která ale měla takový nádech hádky, ale hádka to ještě není, takže asi díky bohu? Na její další slova se jen ušklíbl a už v hlavě vymýšlel, co ji řekne. ,,Odpovědnost bych samozřejmě převzal, kdyby to byla opravdu moje vina, ale to se zase nestává často,” zakmital rovnou i rameny. Aidenovi tahle slova nikdy oči neotevřou, jelikož se o to už pokoušelo strašně moc lidí a zatím to byli fatální neúspěchy. Musel by to být hotový zázrak, kdyby mu opravdu někdo dokázal natolik otevřít oči, že by to přestal být arogantní debil a změnil by způsob života, třeba by začal i konat nějakou tu osvětu. Třeba by pomáhal lidem a daroval peníze na charity, ale tohle je spíš opravdu špatný vtip než realita. ,,Tak to, abych uvedl na pravou míru, mám v tom naprosto jasno, ale nebudu ti to tady vykládat,” ohradil se ledovým tónem v hlase, ale abychom nelhali, teď ho ta výměna názorů i bavila, i když se na to vůbec netvářil. On rád vyměňoval názory vždycky, takže to pro něj byl zdroj zábavy, i když pro druhou stranu to tak vůbec nemuselo být. Ledový tón použil samozřejmě, protože šlo o otce k němuž měl chladné vztahy, ale to Sof nemohla tušit, když o něm neřekl ani slovíčko, tak to nešlo ani poznat. ,,Tak aspoň tohle už máme uzavřené,” poznamenal, když už dáma mu řekla, že od něj nechce žádnou omluvu, což pro něj byl naprosto dobrý pocit. Docílil si zase tvrdohlavě toho svého. Neuvědomil si, že se k téhle situaci se naprosto hodí rčení moudřejší ustoupí, jelikož on se považoval za toho nejvíc chytrého člověk na celé zemi. Takže tohle byla pro něj výhra bez ohledu na to, že to tak třeba vůbec ani nemuselo být.
Jo, úsměv a Aidenovo obličej moc dohromady nejdou. Úsměvu na veřejnosti si dost užil na plesu s Mack, ale tam to skončilo. Většinou si ho skrýval jen pro její společnost a nebo společnost Phoenixe. Jiným lidem se jeho úsměvu opravdu nedostalo. Aiden byl přesně ten typ člověka, který se hádal kvůli každé pitomosti, ale to protože chtěl. Naopak se všímal, co nejvíce blbostí, aby se s lidmi mohl hádat, dyť odešel i s zlomeným nosem, když nařkl jednoho mladíka, že do něj strčil a to vůbec ani nemusel řešit, ale on zkrátka chtěl, protože ho to bavilo, jak se ti lidé neudrží. ,,Asi poprvé a naposled,” poznamenal souhlasným tónem, jelikož sice vůbec netušil, kam teď bude ta jejich konverzace směřovat, či vůbec bude někam směřovat, ale alkohol by se mu v tuhle chvíli hodil, i když ho pil opravdu minimálně. Když už pil, tak se nedá říct, že by byl po alkoholu nějaký uvolnější nebo hodnější, že by alkohol ukazoval tu jeho pozitivní stránku. Po alkoholu byl teda stále jízlivý, ale nebylo to úplně tak hrozné. Dá se to nazvat míň jizlivý? Možná, těžko říci, ale hlavně když se opravdu hodně opil, tak si většinou ani nepamatoval, co dělal a koho všechno stihl naštvat. Tak z toho neměl takový požitek jako za střízliva, to si všechno hezky pamatoval a byl pořádně při smyslech, aby mohl vymýšlet i skvělé argumenty a urážky. ,,Chci, dám si tu whisky,” slovíčko prosím by klidně mohl říct, ale jaksi ho neměl v svém slovníku. Ale teď už to vypadalo, že by se ta situace mohla zklidnit a mohla by to být o něco mírnější výměna názorů než před chvilkou, kde neměli daleko k tomu, aby tam svedli velkou hádku. Povytáhne obočí, když si vyslechne její odpověď: ,,Ale z té kavárny jsi vyletěla jako střela.” Nezapomněl si trošku rýpnout či podat nějaký protichůdný argument. ,,Kdo říká, že tohle ještě nebude hezký den, dyť není ještě ani večer,” pokrčí rameny a z jejího nahněvaného výrazu si vůbec nedělá nic, skoro jakoby ho ani neviděl. Nakonec si po chvilce, ale založil ruce na hrudi, jelikož si asi potřeboval zaujmout nějaký ten postoj. Přemýšlel, jestli ji má odpovědět jako Sofia a nebo pronést zase nějaké rýpnutí, ale nakonec se rozhodl, že by si na malou chvilku s rýpáním mohl dát oddych a že jí odpoví normálně. ,,Chtěl jsem pracovat na věcech do školy,” odvětil stručně a kývl směrem k notebooku. Jelikož při kávě byla pro něj práce nejlepší. Doma měl Phoenix vždycky nějaké děvče a většinou byli hlučný, že tam neměl pořádně klid, tak si zašel do kavárny, kde si koupil kávu a práci měl za chvíli hotovou. Ale teď ještě ani nezačal a neměl svoji kávu. Nevěděl, jestli má ještě nějak pokračovat v rozhovoru a nebo se na to vykašlat a jít pracovat. ,,Ale teď už nemám v plánu je dělat, jednak už na to nemám náladu a jednak s whisky v sobě bych tam psal úplné kraviny,” dodal nakonec, jelikož to naznačoval, že moc nevydrží alkohol, že mu stačí málo a už je trošku mimo. Jedna sklenička samozřejmě s ním toho tolik neudělá, ale riskovat to nechtěl, že otevře práci a pak se z toho stane milostná óda pro kantora, i když v Aidenově případě spíše výčet chyb.