Kavárna

Vysněný klid bohužel zatím neměla, ovšem hodlala si jej svými nepříjemnými pohledy zajistit. Když ji tedy kluk naproti ní sdělil další informaci, která ji nezajímala, koukla na něj s nadzvednutým obočím; nějak se jí nechtělo věřit, že se sem opravdu přišel učit, když pořád především mluvil. Pohledem sjela k jeho skriptům, v nichž zachytila pár odborných slov z medicíny a lehce nakrčila nos. Myšlenkami na malý moment zabloudila ke Kavinskymu, který tento obor studoval, a kterého z celého svého srdce nesnášela – nebo to si minimálně namlouvala. Její opilé já by totiž dost protestovalo. Ew, nerada vzpomínala na to ráno, kdy se probudila vedle něj s hlodající myšlenkou na to, co se mezi nimi asi v noci stalo. Mírně se zamračila na skripta, na která doposud upírala zrak a párkrát zamrkala víčky, aby se probudila z chvilkového transu. ,,Jo," zamumlala na jeho popřání hodně štěstí a jako by nic upřela pohled zpátky na obrazovku svého laptopu.
Brzy k nim opět zavítala servírka, která jim přinesla jejich objednané nápoje a Eleanor toužebně pohlédla na šálek kávy; nutně ji teď potřebovala, měla totiž pocit, že je na úpravu fotek nějak moc mimo. Šálek si položila hned vedle laptopu a na dotaz servírky rázně zavrtěla hlavou; nehodlala tu utrácet, ačkoliv třeba takový cheesecake by si klidně dala. Peníze však nerostly na stromech, to ona, přeci jen, věděla moc dobře, a tak si rychle nechala zajít chuť. Hodlala se i nadále soustředěně věnovat své práci, ovšem nemohla nezaslechnout nadávky jistého pána, který seděl hned u vedlejšího stolu. Působil jako přesně ten typ, který chodil do strip clubu, kde rozhazoval dolarovky jako by nic a byl natolik naivní, či jednoduše egoista, že si myslel, že mu striptérky rozdávají úsměvy a něžná pohlazení díky tomu, jak přitažlivě a sexy vypadá. Ona o tom věděla své. Jak ublížené pak bylo jejich ego, když zjistili, že jim žádná z nich nedá víc než jen pouhou přehlídku. Někdy bylo příjemné ty jejich zmatené výrazy pozorovat, jindy by naopak nejraději utekla; někteří byli nadržení agresoři, které pak musela z klubu násilím vyvádět ochranka. Měla na tyhle typy vyloženě alergii, jejich nechutné a primitivní povahy poznala už z dálky a tenhle pán nepochybně patřil k nim. Nebylo tedy žádným překvapením, že se do celého incidentu vložila i Eleanor, která byla svou nevymáchanou pusou vyloženě proslulá. Naopak výstup kluka, který ji vzal vyloženě slova z úst, překvapivý byl. Bylo to fajn, takovému primátovi bylo vždycky lepší čelit ve dvou. Zatímco tedy obsluha, již pán nadával, jen beze slova stála a zírala na celou situaci, mezi nimi probíhala slovní přestřelka. Sama Eleanor by toho nejraději řekla víc, ale nechtěla k jejich stolu poutat moc velkou pozornost, ačkoliv na to už stejně bylo pozdě. Navíc její spolusedící byl jiného názoru – ten měl tu pusu pořádně prořízlou. Loupla po něj očkem a sama by asi každému zarputile tvrdila, že se tento okamžik nikdy nestal, avšak Matt mohl spatřit, jak ji pravý koutek úst vyjíždí lehce vzhůru a tím na její tváři vytváří něco na způsob letmého úsměvu. Byla to však jen setinka, zřejmě zrovna měla slabou chvilku či tak něco.
Myslela si, že je oné šarvátky v té chvíli konec, ovšem ke své smůle se zmýlila. Pan Pitomec totiž zaslechl nadávku, kterou ze sebe vypustil její spolusedící a jako by toho už tak nebylo málo, společně se svým levným parfémem, nad kterým se Eleanor samovolně krčil nos, zamířil k jejich stolu. Pokoušel se svou rázností působit drsně, ale to kluka naproti ní nijak nerozhodilo. Bylo obdivuhodné, jak klidným dojmem působil, ačkoliv si uměla dokázat představit, že uvnitř byl vyplašený stejně jako ona; klíčem ke všemu bylo a vždy bude sebevědomí. ,,Já být vámi, tak odsud zmizím nebo si uděláte ještě větší ostudu," pronesla Eleanor s falešným úsměvem na tváři a upřela na chlapa své zelené oči. Ten se na ni chvíli zadíval a přimhouřil oči, skoro jako by přemýšlel, jestli ji odněkud poznával. Bylo možné, že už se setkali v její práci, ale šance, že by ji takhle v civilu poznal, byla nulová. Leda by se jednalo o stálého zákazníka, o čemž silně pochybovala. Pán už ji nic neodpověděl, pouze si jakožto největší slizák olízl rty a oba si ještě jednou zřetelně prohlédl. Pak už jen za doprovodu vrtící hlavy odešel zpátky na své místo. ,,To bylo fajn," broukla Eleanor ke svému spolusedícímu, ovšem pohled měla upřený zase do svého laptopu. Původně celou situaci nechtěla vůbec komentovat a spíše zůstat nad věcí, ale měla takový pocit, že si ten klučina naproti ní zasloužil trochu uznání. Lidé při obdobných situací opravdu vždy hlavně mlčeli, a naopak se vnitřně radovali, že se kolem nich nějaké drama. Málokdo byl natolik odvážný, aby zasáhl.

V kavárně strávila zhruba další hodinu, možná dvě. Natolik se totiž zabrala do své práce, že naprosto ztratila pojem o čase a taky o tom, že klučina, který ji dělal u stolu společnost, během toho stihl zmizet. Zřejmě se s ní loučil a ona ho ignorovala, nad čímž by normálně mávla rukou, ovšem nyní se cítila trochu provinile. Stále obdivovala jeho výstup proti tomu pitomci, lidé s podobnou rázností patřili mezi její oblíbence, a tak byla trochu škoda, že se nerozloučili v dobrém. Nu, už se s tím však nedalo nic dělat, navíc v ní teď převládala především spokojenost z dobře odvedené práce, která byla značně důležitější než nějaký náhodný kluk. S nepatrným úsměvem na rtech zaklapla laptop, jehož povrch už z čirého reflexu pohladila a následně vložila do brašny. Tu si přehodila přes rameno a po prohlídce svého místa, se vydala k pokladně, kde zaplatila útratu. Dané servírce, která tu měla onu příhodu s nepříjemným pánem nechala tučné dýško a na její překvapivé děkování reagovala jen mávnutím ruky. Zasloužila si to, byla milá. ,,Na shledanou," zamumlala s neutrálním výrazem ve tváři a rozešla se z kavárny pryč. Její kroky směřovaly zpátky domů, kde už doufala, že už to bude značně klidnější. Těšila se na svůj zasloužený odpočinek.