Retro kavárna

Dům tety -> retro kavárna
Volno se blížilo ke konci a on se už celkem těšil zpátky do školy, medicínu měl prostě rád a i když se nepokládal za nějakého šprta, prostě ho to bavilo a těšil se, až bude moct reálně pomáhat lidem. Prázdniny měl ale boží a vlastně si nemohl stěžovat, že by se nudil, protože věčně chodil na nějaké akce od klučičího spolku, nebo jen vyrazil do baru s pár klukama, no a když navrhli, že poletí někam pryč z Kalifornie, to bylo jeho. On je vždycky pro každý výlet a každý zážitek, takže cesta za hranice, to bylo doopravdy něco pro něj. S klukama si tam užili plno zábavy, prošli plno míst a plno hospod, taky tam potkal nějaké pěkné dívky, na které si odváží milé vzpomínky, ale všechno jednou končí a i tahle dobrodružná pánská jízda skončila a on se musel vrátit do reality, bohužel.
Byl hned druhý den po jejich příletu, krátce po poledni a on se teprve vyhrabal z postele. To víte, jetlag. Hodil na sebe jedno z mála věcí, které zrovna nejsou v pračce, protože jeho kufru se chopila Ginger a celý ho vyklopila do pračky, i přestože tam byly i čisté věci. Hodil na sebe potrhané černé džíny, bílé tričko a kostkovanou košili, u které si vyhrnul rukávy. S vlasy se moc nestaral, jen si do kapsy hodil peněženku, klíče a mobil, a vyrazil z baráku. Ginger byla v práci a on nehodlal být doma sám, takže šel až došel do nejbližšího podniku, co měl u baráku. Zamířil rovnou k baru, aby si tam objednal, tak to dělával vždycky. „Ahoj Margaret,“ pozdravil svou oblíbenou obsluhu, které pak nadiktoval svou objednávku v podobě jahodového milkshaku a porce lívanců. Pak ukázal na boxík, ve kterém bude sedět, do kterého má v plánu se přesunout, protože nerad sedí takhle na baru na těch pitomých židličkách, v boxu je mnohem víc pohodlí. Zatímco si objednával, registroval vedle sebe periferním viděním moc hezkou zrzku, ale více pozornosti jí zatím nevěnoval, měl hlad, tudíž byl jeho žaludek přednější.

Konec prázdnin se blíží a ona si nad tím mohla jen povzdechnout. Sice školu měla jistým způsobem ráda, ale prázdniny měla ještě o něco radši. Zdálo se jí, jakoby ty prázdniny utekly příliš rychle než by vlastně měly. Pokud si myslíte, že Blair měla přes prázdniny nějakou brigádu tak odpověď je jasné- ne. Na co brigáda, když peníze měla. Nepotřebovala si nikde přivydělávat, to nebylo nic pro ni. Nedokázala si sama sebe představit, že by měla brigádu třeba v nějaké restauraci nebo obchodě- nedejbože, že by pomáhala charitě. To nehrozilo a snad hrozit nikdy nebude. Blair o prázdninách vycestovala sama se sebou mimo Kalifornii, přesněji se jela podívat do New Yorku, ale pouze jen na pár dní. Nic velkého,no jí to bohatě stačilo. Vždy radši strávila svůj čas ve slunné Kalifornii. Poté si se svým bratrem něco naplánovala, ale jinak byla ať už ve spolku nebo trávila svůj čas sama se sebou. Nějaké akce za ty prázdniny také byly, lhala by kdyby ne, ale nebylo jich zase tolik.  V červeném roláku s broží a šedou sukní vstoupila do kavárny, která byla řešena v retro stylu. Hned se rozhlédla kolem sebe a stoupla si k barovému pultu, kde vzala do rukou jejich nápojový lístek a přitom i jídelní, který byl hned z druhé strany. Byla tady poprvé a proto byla zvědavá. Slyšela od pár kamarádek, že je to tady vážně pěkné a tak se chtěla přesvědčit na vlastní oči. Dám si vanilkový milkshake a k tomu jednu porci hranolek. Sice to byla zvláštní kombinace, ale byla dobrá. Při diktování své objednávky si všimne kluka, jež seděl kousek od ní, ale následně se zvedl a zpozorovala jak si sedl do jednoho z prázdných boxů. Chtěla bych to donést tam do toho boxu, dobře? Kývne nepatrně hlavou k boxu, kde už seděl onen kluk a hned na to se k němu i rozejde. Myslím, že se neznáme. Jsem Blair. Představí se mu a už si sedá do boxu. Vlasy v culíku se jí jemně zhoupnou ze strany na stranu, jakmile si sedá. Položí své ruce na stůl a podívá se na něho. Medicína, že? Myslí tím, jeho obor na zdejší univerzitě. Možná, že ho tam viděla, když tam šla někoho navštívit a tak s to lehce zapamatovala, ale nebyla si tím na zase tolik jista.

Seděl na jedné z židlí u kulatého stolu a hrál si s fialovým náramkem, co mu vyrobila jedna z jeho mladších sestřiček. Projíždí na mobilu sociální sítě jako instagram a twitter. Není tam nic moc zajímavého, po chvíli ho to tedy přestává bavit a mobil odloží. Možná to bude spíš tím, že u ničeho nevydrží moc dlouho. Ať už mu to na začátku připadalo jakkoliv zajímavé, stejně to dopadne stejně a to naprostým nezájmem. Celkově nemá moc velkou trpělivost, rychle vybouchne ale s tím i rychle zchladne. Dostává ho to často do problémů, když se musí něco vyřešit, je pod tlakem a ve stresu a ještě se k tomu přidají nesnesitelní lidé, netrvá to dlouho. Nikdy by ale nikoho nepraštil. Zaprvé je na to moc hodný a zadruhé ví, že by to byl on, kdo by skončil v bezvědomí. A proč tu vlastně sedí? Čeká na Betty, dívku, kterou potkal na plese. Naprosto si ji zamiloval. Ne doslova samozřejmě. Jen mu byla povahově dosti blízká, proto se z nich rychle stali dobří přátelé. Aby se přiznal, byla to jeho první opravdová kamarádka na téhle škole. Přesto ale, že je mu takhle blízká, neříká jí spoustu věcí. Třeba jako jeho problémy se spaním, deprese v pubertě, chudoba, to že je gay. Dost z těchto věcí neví ani jeho rodina takže to bude trvat ještě minimálně dekádu, než se jí se vším svěří. Nic si zatím neobjednává, počká s tím na Betty jako pravý gentleman. Prsty bubnuje do stolu a očima hypnotizuje dveře, čeká na okamžik, kdy do nich vkročí vysoká blondýnka

On sám se odebral do volného boxu poté, co nadiktoval svou objednávku. Brzy uslyšel kroky, sice měl vždycky pocit, že ho tady trochu upřednostňují a dostává se mu expresní obsloužení, ale tohle bylo až přiliš rychlé na jejich obvyklý standart. Proto zvědavě vzhlédl, ovšem neviděl Margaret a ani žádnou jinou servírku, viděl tu zrzku, co zaregistroval koutkem oka už u baru. Musel se pousmát, byla vážně pěkná a oproti ní si přišel trochu, no, otrhaně? Ale co, koneckonců klukům tenhle styl přece sluší, ne? Navíc to ona přišla za ním, takže asi zkouškou vzhledu prošel. „Neznáme,“ odkýval jí, ale tím ji nehodlal odbýt. „Protože ty jsi osoba, kterou nikdo nemůže zapomenout,“ dodal se zářivým úsměvem, dívkám musíte lichotit hned o začátku, to ví přeci každý hlupák. „A já jsem Eric,“ také se představil, ať i ona zná jeho a snad si ho v paměti nějakou chvilku udrží. Překvapilo ho, že znala jeho obor, očividně měla dobrý přehled. Anebo byl až tak populární, ale to si nemyslel, mnoho týpků ho popularitou přerůstalo, on patřil spíše k takovému průměru, nijak extra nevyčníval. „Jo, medicína.. A ty, hm, hmm, žurnalistika?“ upřímně neměl ponětí, ale tipoval to podle toho, jaký měla přehled, prostě se rozhodl střílet od oka. Navíc mu přišla i jako odvážný a sebevědomý typ, který by se na to hodil. Než mohli pokračovat v rozhovoru, zamířila k nim servírka s jejich objednávkami, ach, ten typický expres servis se otiskl i na Blair. Měla by mu poděkovat, hah. „Díky,“ usmál se vděčně na servírku, když před ním přistála jeho objednávka a před Blair ta její. Ta kombinace milkshaku a hranolek ho lehce udivovala, ale nijak to nekomentoval, ať si lidi jedí to, co chtějí, pokud jim to chutná. „Dobrou chuť,“ popřál jí a odpil ze svého milkshaku, který miloval a který mu na tom chlapeckém výletu opravdu chyběl.

*Leto sa nebezpečne blíži ku koncu, ale to Betty naozaj prináša len radosť. Áno, znie to naozaj šialene, ale škola je vlastne jediné miesto, kde sa stretáva s nejakými ľuďmi. Nemá priateľov, s ktorými by sa pravidelne stretávala počas prázdnin, takže sa často cíti celkom osamelo. Len ona, dobrá hudba, knižka a denník. Väčšina ľudí si myslí, že písať si denník je naozaj detské, ale tak to vôbec nie je. Keď nemáte nikoho, komu by ste sa mohli vyrozprávať, jednoducho svoje pocity napíšete na papier. V budúcnosti sa k tomu môžte vrátiť, pripomenúť si určité pekné chvíle, pobaviť sa. Denník je naozaj jedna úžasná vec, ale nie, že by sa veľmi chválila tým, že si jeden píše. Na dnešný deň si dohodla stretnutie s Leontim, v podstate jej jediným priateľom, s ktorým sa spoznala na plese. Vďaka bohu, že si ho nenechala ujsť, pretože by sa možno ich cesty vôbec nepretli. Vlastne spolu majú psychológiu, čiže by sa istotne stretli, ale kto vie, či by sa niektorí z nich sám od seba prihovoril. Na sebe má svoje typické farby, bielu sukňu, bledoružový top, doplnené jednoduchými lodičkami a vysokým copom, ako takmer vždy. Outfit. Dvere do jej obľúbeného podniku sa otvoria a Betty vojde pomalými krokmi dnu. Obzrie sa navôkol, aby skontrolovala, či tu už Leonti niekde neposedáva. Všimne si ho za jedným z okrúhlych stolov, preto mu už z diaľky zamáva a pomaličky si k nemu cupká. Jej pohľad samozrejme upúta aj iná postava, ktorá v tomto podniku sedí a nevenuje jej ani obyčajné ahoj. Vlastne ho pozná už dlho, niekedy bola doňho úplne zbláznená, možno tomu  tak stále je, ale on pravdepodobne ani len netuší, že existuje. Radšej sa zamerá len na Leontiho a posnaží sa tohto chlapca úplne vytesniť z hlavy, aj tak to nemá žiadny zmysel.*Ahoj, dúfam, že som ťa nenechala dlho čakať.*Podíde k Leontimu, pričom mu ihneď venuje jedno vrúcne objatie a žiarivý úsmev. Vlastne si je úplne istá, že prišla presne včas, takže on tu musí byť skôr. Prehodí si malú kabelku cez stoličku a posadí sa oproti nemu, aby naňho mala dobrý výhľad.*Už si si niečo objednal alebo čakáš na mňa?*Do ruky si vezme jedno menu, ktorá leží na stole a zostalo tam ešte jedno pre Lea. Nebude na nič čakať, naozaj je vyhladnutá a milkshaku sa už nemôže dočkať. Prezerá si menu, ale vlastne už má dávno v hlave vymyslené, čo si objedná. Avšak vždy treba skontrolovať možnosti, možno jej padne do oka niečo nové. Betty väčšinou aj tak vždy staví na klasiku, ktorá nemôže nič pokaziť.*Zbožňujem tento podnik. Je to tu naozaj nádherné.*Porozhliadne sa okolo seba, akoby tu bola po prvý krát, ale popravde to už bola najmenej tisíc krát. Zhlboka sa nadýchne, keďže vône z kuchyne prichádzajú naozaj nádherné a pri tom sa opäť nedokáže ubrániť úsmevu.*

Vlastně se diví, že na Betty čeká on a není to naopak, že by na něj čekala ona. Většinou to tak totiž je. Vychází na místo setkání včas, ale prostě se mu do cesty vždycky něco připlete. Anebo se prostě zamyslí, napadne ho zajímavá, nová myšlenka, kterou si musí hned napsat do toho svého bláznivého zápisníku, jinak by si to za deset minut už nepamatoval. Nijak extra se neoblékl, není to přeci žádné rande, hlavním důvodem je ale, že moc oblečení nemá. A ještě méně je toho, které by většina považovala za hezké. Tmavě fialové triko, potrhané džíny a špinavé tenisky. Bývávaly bílé, teď už dávno nejsou. Když očima zaregistruje vysokou blondýnku, automaticky se postaví, široce se usměje. Vyjde jí naproti, a když už je dostatečně blízko, skloní se a vtáhne ji do pevného obětí. Když se chce odtáhnout, vdechne vůni jejího šampónu a úsměv se mu ještě rozšíří. „Ahoj, vůbec ne, před malou chvíli jsem sám přišel.“ Sedne si na svou židli a sleduje, jak si Betty sedá naproti němu. Složí si hlavu do rukou a promluví. „Dnes ti to velmi sluší.“ Mile se na ni usměje. Řekne to spíš polohlasem, aby to slyšeli jen oni dva. „Čekám na tebe, možná bys mi mohla pomoct vybrat, jsem strašně nerozhodný.“ Zasměje se a poškrábá se na zadní straně krku. Vezme si jedno menu do ruky, přesně jak to udělala ona. Aby se přiznal, první kouká na ceny, ne na příchutě. Ale nakonec vidí, že všechno je poměrně přijatelná cena. Takže teď už si musí jen vybrat. „Já jsem tu ještě nikdy nebyl.“ Pokrčí rameny, nadále si pročítá menu. Jen málokdy chodí do kaváren, restaurací… Nemá přátele, se kterými by tam chodil. Tedy až dodnes. Je rád že Betty potkal. Má stejný pohled na svět, takový nevinný a naivní, zároveň je milá a hodná. Ale přesto se nemůže donutit jí říct všechno. Čím to může být? „Tak,“ usměje se na Betty zpoza menu. „Našla sis během prázdnin nějakého fešáka?“ Dvakrát zvedne obočí a vycení na ní zuby. Nedivil by se, kdyby si někoho našla, je to krásná dívka, to dokáže posoudit i on, ale také ví, že na téhle škole není moc kluků pro ni. Sám se během prázdnin vrátil domů, ale byl by radši, kdyby nejel. Nechtěl se znovu dívat na to, jak rodina nemá pomalu ani peníze na elektřinu a vodu.

*Betty väčšinou na miesta chodí presne na čas, a práve preto sa jej aj často stáva, že na priateľov musí čakať. Ľudia sú v dnešnej dobe rozlietaný, nič nestíhajú, ale to vôbec nie je jej prípad. Vlastne má všetko takmer na minútu naplánované a snaží sa toho držať.*Tak to som rada.*Kývne hlavou, pričom jej z úst neschádza veľký úsmev. Je naozaj rada, že konečne vypadla z domu a môže sa stretnúť práve s Leom. Nerobí jej problém chodiť niekam aj samej, najčastejšie je to prechádzka do parku, ale tak, väčšinu času trávi doma.*Ďakujem Leo. Ty vyzeráš taktiež skvele.*Mierne sklopí pohľad do zeme, pričom si zasunie jeden vykúkajúci prameň vlasov späť a pousmeje sa, skôr tak sama pre seba. Komplimenty často nedostáva, čiže nevie, ako presne sa v tejto situácií zachovať. Hoci sú s Leontim len priatelia, nič viac, tak ju to samozrejme veľmi potešilo.*Rada ti pomôžem.*Prezerá si menu, ale pritom aj naďalej jedným očkom sleduje Leontiho a jeho pohyby. Leonti je naozaj skvelý chlapec a je nesmierne šťastná, že sa spoznali. Na plese, kde sa stretli po prvý krát, ešte ani len netušila, že sa z nich stanú takí dobrí priatelia. Vlastne on je na tom nejako tak podobne ako ona, taktiež nemá veľa priateľov. Nemôže povedať, že je z toho šťastná alebo niečo podobné, nikomu také niečo naozaj nepraje, ale pomohlo im to zblížiť sa ešte viac. Vlastne nemajú veľa iných ľudí, s ktorými by sa stretávali, takže spolu posledné mesiace trávili pomerne dosť času.*Čo ti ako prvé padlo do oka?*Poukáže smerom k menu, aby vôbec pochopil, o čom hovorí. Proste prvá vec, ktorá ho v jedálnom lístku zaujala je tá pravá, netreba sa nad tým viac zamýšľať.*Ja si dám jahodový milkshake, ten naprosto zbožňujem!*V očiach sa jej objavia iskričky šťastia a úsmev sa jej ešte viac rozšíri, ak je to v tejto chvíli vôbec ešte možné. Betty sa už zbiehajú slinky na milkshake, čiže sa len nedočkavo pomrví na stoličke a čaká, aká bude Leontiho voľba.*Tak práve dnes zistíš, že toto miesto ti naozaj chýbalo k životu.*Porozhliadne sa navôkol, pričom opäť prejde pohľadom na pár známych tvárí a vráti sa späť k Leovi. Rada sem chodí len tak, na nejaký nápoj alebo ak má čas, tak sa sem zastaví aj na nejaké tie chutné raňajky. Je to tu krásne, hrá tu príjemná tichá hudba, čiže je to tu taktiež skvelým miestom na premýšľanie.*Nejakého fešáka?*Taktiež mierne nadvihne obočie, čím vlastne zopakuje jeho pohyb a neubráni sa miernemu úškrnu. Vlastne ani nevie pochopiť, prečo sa jej Leo vôbec pýta niečo takéto. Pravdepodobne sa ešte nepoznajú tak dobre, ako si myslela. Vôbec sa za túto otázku nehnevá, skôr cíti taký vnútorný smútok, ktorý ale najavo dať vôbec nemôže. To by predsa nebola ona, keby nie je pred všetkými to usmievavé slniečko.*Nenašla som si žiadneho fešáka, to mi naozaj nehrozí.*Mierne pokrčí ramenami a z tváre sa jej na krátky okamih vytratí ten obrovský úsmev.*A ak by som si ho náhodou našla, určite by si už o tom vedel.*Samozrejme, že by to Leovi oznámila, keďže sa s ním rozpráva v podstate o všetkom. Vlastne mu hovorí všetko, okrem jej problémov a negatívnych pocitov, tie si radšej necháva iba pre seba. Nechce Leovi klamať, ale v podstate sa jej nikdy na niečo také na rovinu nespýtal, takže sa to vlastne klamstvom nazvať nemôže.*A čo ty? Keďže si sa mi takmer celé leto vôbec neozval, musel si si prázdniny užívať naozaj naplno.*Prisunie si stoličku bližšie k stolu, keďže čaká od Leontiho nejaké pikošky. Naozaj nevie o jeho lete absolútne nič, takže sa s ňou hádam dnes o niečo konečne podelí.*Strávil si ich s nejakým dievčaťom, čo?*Pousmeje sa a snaží sa z jeho výrazu vyčítať, ako to naozaj bolo. Bavia sa aj o všelijakých chlapcoch a dievčatách, ako najlepší priatelia, ale v kútiku duše si praje, aby bola pre Lea ona niečo viac. Naozaj ani len netuší, ako sa ohľadom nej cíti a na rovinu sa ho rozhodne spýtať nemôže. Musí teda len dúfať, že ak Leo túži po niečom viac, tak to vysloví.*

V téhle kavárně ještě nikdy nebyla i přesto, že už je zde postavena docela dlouhou dobu. Vždy kolem ní jen prošla a šla dále. Nikdy jí nevěnovala příliš velkou pozornost. Když teď nad tím přemýšlí tak vůbec nevěděla proč sem nikdy nešla. Byl to její typ kavárny kam si jen sedne na oblíbený milkshake a na něco dobrého k jídlu. A tak je ráda, že je konečně uvnitř téhle kavárny. Nejdříve si to ovšem musela prohlédnout kolem dokola, jestli jí to vyhovuje nebo naopak ne. Na tohle byla docela skeptická, vlastně jako ke všemu jinému. Sama se sebou se shodla, že je to tady vážně pěkné a tak se rozešla k barovému pultu u kterého zahlédla kluka, kterého možná zahlédla na jejich škole. Na jejich škole bylo tolik studentů, no i přesto, si je dokázala zapamatovat. Zapamatovat jejich tváře, oblečení ve kterém chodí a také i něco z jejich chování. Bylo to až překvapující. Nadiktovala servírce svou objednávku skládající se z hranolků a milkshaku, otočila se směrem k boxu ve kterém seděl onen kluk a vydala se jeho směrem. Vůbec se ho neptala jestli si sednout může, jelikož to by byly zbytečná slova. Samozřejmě, že si sednout může. Nevypadal na někoho, kdo tady na někoho čeká. I tak by jí to bylo zřejmě jedno. Posadí se a dá si nohu přes nohu, lokty se jemně zapře do jídelního stolu. **Roztomilé. Budu dělat, že jsem ti na to skočila a řeknu ti, jak pěkně vypadáš a že na tebe taky nikdy nezapomenu.** Na tohle ona nikdy moc nebyla. Už to takhle má od dětství. Bylo docela milé co řekl, jenže to ona slýchávala poměrně často a na tohle ona vážně nebyla. Proto mu to řekla takhle na rovinu ať se tak před ní netrápí a neříká jí další podobné slova. Věděla, že tohle na některé holky vážně zabírá a platí, no nikdy nebyla jednou z nich. Při zmínění jeho jména jen kývla hlavou a pořádně si ho prohlédla. Už jen z toho jak seděl mohla posoudit jak vysoký asi bude. Kdyby si stoupli vedle sebe tak by Blair oproti němu vypadala jako menší skřítek. Musela i ona sama ale uznat, že byl pěkný. Docela dost. Nezdál se vzhledem nijak zajímavý, ale to že byl pěkný dělal vlastně celý ten dojem. Jeho chování poté už bylo jenom vedlejší. Občas když procházela kolem učeben tak si všimla, že dle všeho chodí na medicínu a tak si to prostě na jistotu tipla. A jak jinak, tak se nespletla. Jako vždy. **Skoro. Psychologie.** Řekne mu svůj obor na který chodí. Psychologie jí baví a určitě v tom chce pokračovat i po škole. Ráda sledovala lidi a jejich chování. Z toho se dá nejvíce poznat osobnost člověka. Žurnalistika by sice byla taky docela dobrý obor, ale to jí zrovna dvakrát nelákalo. Už se ho na něco opět chtěla zeptat, jenže k nim přišla servírka s objednaným jídlem. Zdálo se jí, že to bylo nějak rychlé než normálně ona dostávala své jídlo. Moc si nad tím ale i tak nelámala hlavu a lehkým kývnutím hlavy poděkovala s náznakem lehkého úsměvu. Její výběr byl sice divná kombinace, jenže vážně dobrá. Tobě taky. Popřála mu také dobrou chuť a vzala si hned pár hranolků,které po chvilce snědla a následně se napila milkshaku. Tak Ericu..Co mi o sobě hodláš říct? Abych věděla s kým zde vlastně sedím. Podívala se na něho a nadzvedla jemně obočí nahoru. Chtěla o něm něco vědět a tak se ho na rovinu zeptala, než aby si tyhle informace od někoho musela získat. Blair byla docela chytrá a docela jí to i pálilo. Nikdo by to do ní neřekl, jelikož všechno co na ní vidí je jen vzhled a povrchní osobnost. Jenže uvnitř ní je to docela chytrá holka, která ráda dává svůj čas učení a vlastně celkově škole. Jelikož kdyby neměla školu, co by jí vlastně zbylo? Rodiče kteří mají radši jejího bratra než jí a nebo by si zbyla jen ona sama? To radši nechce ani zjistit.

Vstávala poměrně brzy ráno, jenže nešla rovnou do nějakého formálnějšího oblečení. Naopak, oblekla se do sportovního a vyrazila si ráno na čerstvý vzduch zaběhat, aby ji to příjemně nastartovalo do nového a slunného dne. Ve sportovní podprsence a legínách vyrazila běhat, jak jinak než se sluchátky v uších. Po asi nějaké hodince doběhla opět do svého bytu, kde nakrmila psa a v podstatě si dali i delší sprchu. Příjemnou sprchu, co smyla ten pot z jejího těla, co se nahromadil přes noc ale i teď díky běhu. Vylezla z vany a provedla všelijaké holčičí procedůry, co jí jsou velice blízké. Vyčistila si obličejem gelem, pořádně o něj pečovala, starala se o sebe, ale uměla jet domů bez toho, aniž by to dělala. Je pochopitelné, že když jeli na dovolenou někam do přírody, nedělala to a přežila to. Když se ale naskytne příležitost, není důvod proč se nestarat. Postavila se před svůj šatník a z něj vybrala obyčejné bílé tričko s náprsní kapsičkou. Jako spodek si vzala černé průhledné punčocháče, na které si natáhla koženou sukni do délky kolen. Jako boty zvolila kozačky černé barvy a semišovým materiálem. Měla nádherné dlouhé nohy, bylo to skvělé pokochání pro muže, to se muselo nechat. Možná že i pro některé závistivé pohledy žen, svět je totiž v tomhle pestrý. Zastavila se u zrcadla, projela si rukou své přirozené vlnitější vlasy a na svůj obličej nanesla hydratační matující krém. Na oči nanesla něco lesklého, ale jen něžně a trochu a na její husté řasy řasenku. Rozjasnila místa, na které se hodí rozjasňovač. Navíc na snědé pleti to vypadá velice dobře. A rty natřela obyčejným hydratačním balzámem. Mohla vyrazit! S menším batůžkem na záda si vyrazila do města. Pro jistotu si do ruky vzala béžový svetřík, pro případ jakéhosi větru, co by ji vyhnal do tepla. Nebude nikde čekat a tak se do něj zabalí a půjde. Odpoledne rozhodně nebude zima, ale jak má vědět, jak se jí den protáhne? Měla v plánu nákupy a další holčicí věci, to zabere čas. Vyšla z domu, před tím se rozloučila se psem a vydala se do města plné lidí, které občas ráda pozorovala. Respektive třeba nějaké zajímavé kousky oblečení, co dámy a slečny měly na sobě. Rozhodla se dojít do jednoho z podniků, byl tu novější, ale ví o něm už poměrně dlouho a chodila sem ráda. Má mlsný jazýček a tady je sladkého, že by se z toho jeden i zbláznil. Otevřela dveře, zvoneček zazvonil a oznámil tak její příchod. Pár pohledů na sobě ucítila, nijak se tím moc netrápila. Kráčela, prohlížela si tváře a na nějaké klučičí tváře se občas příjemně usmála. Když v tom zahlédla tvář podezřele známou.. Edward? Euchrid? Ježiši, jak on se jmenoval? Něco na písmeno „E“ to určitě bylo, je si tím jistá. Došla až k tomu stolu, o který se náhle opřela a zahleděla se na jeho líbeznou tvářičku. Přičemž zrzku hned vedle něj tak nějak ignorovala. „Jsem si jista, že tě odněkud znám. Znám hodně lidí, ale takovouhle tvářičku si člověk zapamatuje. Lidi se mění, ale rysy nějaké máš. Připomeň se mi a osvěž mi paměť drahoušku.“ Uculila se přímo jako anděl.. Vážně, někomu tak mohla připadat. Byla jako anděl, ale kdokoliv jí něco udělal, pěkně si ho vychutnala a stal se z ní ďábel. „Evelyn Tara Delano. Třeba máš lepší paměť než já.“ Nakrčí lehce nos. Znala tolik lidí, že je těžké pamatovat si jména. Musíte ji pochopit!

Nikdy vlastně nepřemýšlel nad tím, že by někomu vadilo, že přišel pozdě. Přišel? Přišel. Lepší pozdě než nikdy, nebo ne? Je nakonec rád, že nemusí celý den sedět na koleji a povídat si sám pro sebe nebo s Adolfem. Má totiž poslední dobou hroznou náladu, připomíná mu to dobu, kdy pomalu začal propadat depresi. Nejdřív úplně pomalu až pak najednou. Jednoho dne se probudil a byl v depresi. Ale nebylo to jen tak ze dne na den, trvalo to mnohem delší dobu, než si vůbec sám uvědomuje. Teď ale věděl, že to není tak vážné, tentokrát má opravdu jen špatnou náladu. I když se směje a v tuhle chvíli je šťastný, uvolněný a rád že je v Bettyně přítomnosti, stále ho něco hryže. Možná, nebo taky spíš určitě to bude jeho návštěvou doma. Domu jezdí rád i nerad. Na rodinu se těší, až je znovu uvidí, ale kdykoliv je vidí, chce se mu brečet z toho, jak moc jeho mladším sourozencům trčí kosti, jaké oblečení nosí nebo jak moc jeho matce zešedivěly vlasy z věčných starostí. Zpátky na školu se mu vrací lépe ale zároveň i hůře než kdy předtím. Usměje se nad Bettyninou stydlivostí. Je úplně jiná než jeho sestry. Taková víc… Holčičí? Prohlíží si pečlivě menu, opravdu nemá ponětí, co by si mohl dát. Odjakživa měl rád sladké, no moc se mu nedostávalo, takže pro něj byla každá malá slabůstka jako druhé Vánoce. Zasměje se nad jejím výběrem, jak její hlas je o dva tóny vyšší než normálně kvůli nadšení a nedočkavosti. Očima najde v lístku jahodový milkshake a rozhodne se pro ten pod ním. „Já si dám… Banánový!“ napodobí její hlas a gesta, trošku ji popichuje. Vyplázne na ni jazyk aby věděla, že to myslí z legrace. Většina lidí si o něm myslí, že nemá vážnou stránku. To je úplná blbost. Býval úplně vážný, díval se na svět pesimisticky, měl deprese. Po téhle hrozné zkušenosti se snaží odpoutat od minulosti co nejvíc. Zapomenout na to že týdny nevylezl z postele, nejedl, s nikým nemluvil, proto se chová tak jak se chová. Šíří kolem sebe štěstí, pozitivní náladu, snaží se přesvědčit lidi, že všechno bude v pořádku. Proto studuje to, co studuje. „Pokud mi ten milkshake bude chutnat, slib mi že sem se mnou zajdeš znovu.“ Řekne polohlasem, jen aby to slyšeli oni dva. Položí si ruku loktem na stůl, dá dlaň v pěst až na malíček, ten nechá napnutý. Gesto slibu. Spojení malíčků. „Betty, Betty, Betty…“ Zakroutí hlavou a sklopí pohled. Pak ho zvedne, na tváři má úšklebek. „Krásná jsi, milá hodná, umíš se chovat, člověka vyslechneš, je s tebou legrace. Jak to že ještě nemáš svého prince na bílém koni?“ Celou dobu se šklebí jako malé, škodolibé dítě. „To jsem rád. Přátelství závisí na komunikaci a upřímnosti. Takže jestli máš sebemenší problém…“ řekne pomalu ale důrazně, chce, aby mu rozuměla a opravdu si jeho slova vzala k srdci. Samozřejmě že si všiml, jak jí z tváře zmizel úsměv. „Můžeš se mi svěřit. Ať už bude tři ráno a ty se ocitneš nějakým záhadným způsobem na Arktidě, já si tě najdu, neboj.“ Vstřícně se na ni usměje. Je jeho jediná přítelkyně, chce, aby byla šťastná. Tou otázkou ho zarazí. Nechce se mu mluvit o jeho létě. Ale asi bude muset. „Byl jsem s rodinou. Snažil jsem se jich co nejvíc užít.“ Pokrčí ledabyle rameny. Hlavně se snažil vymyslet způsob jak získat víc peněz pro rodinu. Další otázka která ho zarazila. Chce jí do tváře vykřiknout, že je gay, klidně celému světu, ale nemůže. Ještě na to není správný čas. „Přesně tak. Rovnou se čtyřma.“ Pousměje se lehce. „Byly to mé sestry.“ Snaží se to zahrát do autu vtipem, ví, že je ve vzduchu stále nevyřčená otázka, jestli jsou opravdu jen přátelé. Nechce ji ale zklamat, nechce jí říct, že z jeho strany to prostě nikdy nebude možné.

Přišel se najíst do svého milovaného podniku, vychutnat si milkshake, po kterém celé prázdniny na cestách toužil, ale náhoda mu do cesty přihrála pohlednou dívku, kterou znal matně ze školy. Kdyby to byla brunetka či blondýna, ty se vám ztratí, ale zrzky, ty člověk nemůže přehlédnout a nevšimnout si jich! Proto ji znal, nebo minimálně o ní věděl, ale moc informací si o ní nevybavil, holt úplně neposlouchá drby o tom, co se kde šustne. Nejenomže se zrzka objevila ve stejném podniku, ona se nakonec objevila i v jeho boxu, což ho mile potěšilo. Tedy, mělo to nevýhodu v tom, že se nemohl labužnicky rozplývat nad skvostnou kuchyní místního podniku, ale o to bude rád připraven touto milou společností. Musel se od srdce zasmát, když tak odbila jeho lichotku, nicméně se nehodlal vzdát a pokračoval se stejným zapálením. „Možná je to obyčejná fráze, ale něco pravdy na ní je,“ zatvářil se tajemně, aby mohla chviličku přemýšlet, jestli bude zkoušet další něžné průpovídky, nebo se ukáže s něčím originálním. „Tvoje barva vlasů ti dává vážně nezapomenutelnost, na škole nejsou zástupy zrzek, takže kdybych se s tebou znal, určitě si tě pamatuju,“ myslel to upřímně, neměl důvod lhát a možná si chtěl i trošičku šplhnout. Proti tomuhle mu ale určitě nemůže nic namítat, hah! „Ale každopádně rád slyším, že jsem nezapomenutelný,“ nezapomněl se chytit její poznámky a mile se na ni zazubil. Věděl sice, že si trochu dělala legraci, ale co si s tou poznámkou měl počít? Být uražený? To není pro něj, on z toho raději obratně vybruslí. „Obdivuhodné,“ pokýval nad jejím oborem, který byl mnohem zajímavější než žurnalistika. Každopádně i psychologie vyžaduje dobré pozorování a odhad, což na ni určitě sedí. Líbilo se mu, že oba studují nějakou medicínu, nějaký způsob, který může pomáhat lidem, ale přitom jsou jejich obory tak rozlišné. Psychologii obdivuje, ne jako někteří doktoři, kteří to možná i shazují. To sice nezažil na škole, ale od Ginger z nemocnice slýchává spoustu příběhů, i Ginger je člověk, který si rád postěžuje a Eric se snaží být nápomocen, takže si zvykl na roli vrby, která se jako bonus dozvídá plno nových věcí. Po vyměnění zdvořilostních frází se konečně dostali k něčemu zajímavému, co odstartovala ona. Měl rád, když holka uměla převzít iniciativu, jak v konverzaci, tak kdekoliv jinde, takže se po její otázce pousmál. „Sedíš tady s budoucím medikem, co je zběhlý ve využívání pro tebe nezáživných frází, má rád milkshake a který dostává v tomhle podniku přednostní právo na objednávky,“ samozřejmě to byl jen takový hloupoučký výtažek, co ho zrovna napadl, ale byl s tím spokojen a to i značil široký úsměv na jeho tváři. „Co mi můžeš říct ty o sobě?“ optal se se zájmem, i když ještě víc ho lákala otázka, co ještě mu může říct o něm, když studuje tu psychologii, ale to si schová na později. Jakmile se dozvěděl Blaiřinu odpověď, u stolu se objevila vysoká dívka, která nepatřila k obsluze a narušila jejich rozhovor. Eric má naštěstí takové vychování, že děvče nesjel pohledem, když tady sedí s jiným děvčetem, ale zadíval se jí rovnou do obličeje.. A to ho uhodilo! Hned poznal, kdo to je. Možná se změnily její rysy, možná se změnily její proporce, možná vyspěla, ale pořád měla ty stejné oči, které se na něj upíraly jedné noci v nemocnici. „Eric Kavinsky,“ připomněl jí své jméno s poloúsměvem. Holt člověka moc nepotěší, když někdo nezná jeho jméno. „A ty se představovat nemusíš, Evie,“ ujistil ji a schválně ji i označil přezdívkou, jakou jí on sám dal, protože se mu zdála vhodnější pro tu malou holčičku, jako kterou ji znával. Byl si dobře vědom, že tady má Blair, ale touha prohodit pár slov z kamarádkou z dětství byla opravdu silná, proto se otočil na Blair, aby se nějak mile vymluvil. „Blair, tohle je moje kamarádka z dětství, kterou jsem viděl naposledy, hm, někdy během střední?“ utrousil nejistě, ale Evie se neptal, ta nevypadala na to, že by měla dobrou paměť. „A Evie, tohle je Blair, milá slečna, co jsem tady poznal,“ sesmolil alespoň nějaký popis o Blair, aby jí nekřivdil, protože to by nerad. Nejenomže vypadala jako krásná dívka, působila i zajímavě. „Blair, vím, že je to blbé, ale omluvila bys mě?“ kývl na Evelyn vedle jejich stolku. „Jako kompenzace je tohle,“ pohled namířil na její objednávku, „na mě a na škole si tě ještě najdu, chci se totiž dozvědět, co jsi jako psycholožka dokázala zjistit o mně, růžičko,“ mrkl na ni a poslední slovo řekl tak polohlasem, v naději, že ho slyšela. Chtěl nějak okomentovat barvu jejích vlasů, na které už předtím narážel, ale použít označení s liškou mu přišlo klišé, tak zvolil růži, byl moc ve spěchu, aby vytvořil něco originálnějšího.
Pak už se vyvlékl z boxu a odvedl Evelyn k pultu, aby si mohla objednat. „To je mi náhoda. Střední nás rozdělila, vysoká zase spojila,“ usmíval se, vážně ji rád viděl, i přestože se značně změnila. „To znamená, že nás rozděli práce a spojí důchoďák?“ nechal se unést tím, jaké kamarádství měli kdysi, ani nevěděl, jestli má Evie stejný smysl pro humor, nebo z toho také vyrostla, ale zkusit se má vše, ne? Doufal, že ji nezaskočí jeho familiární přístup, jeho nevlichocující se přístup, ale on byl zkrátka prostě upřímně rád, že se znova potkali, že i když věděl, že před ním stojí nádherná žena – a to si ji moc ještě neprohlížel, zkrátka nedokázal nasadit nějaké flirtování, protože to byla malá Evie a jeho zajímalo, jaká je teď velká Evelyn.

Ve výsledku šlo možná o vtip, na něj nešlo zapomenout. Dokázal jí a její rodině dost pomoci, jí hlavně psychicky a byl nějakou tu dobu její rozveselení v nemocnici, kdy to bylo pro její matku vážně těžké. Na ta čokoládová roztomilá očka nešlo zapomenout, střetávala se s nimi denno denně. Nutno dodat, že oslovění "Evie" jí vážně chybělo. Tímhle byl on výjimečný, nikdo jí tak neříkal. Pořád jen Evelyn, Lyn, Eve a tak.. Tohle bylo originální a její uši to rády slyšely. "Já vím, nezapomněla bych." Možná, na ty jména je fakt strašná, že to je schopna přiznat nahlas. Představil ji krásné zrzce s opravdu dokonalým vkusem, ano, na tohle kouká taky, ale není člověk co podle toho hodnotí. Ale zaujme to blázna do módy jako je ona sama. Při zmínce o střední lehce přikývne, jakžtakž si to pamatovala, tak to možná není tak špatné! Halo, máme tu pozitivní věc, zapamatovala si jejich poslední setkání hah? Dokonalý to úspěch. Usmála se lehce na Blair, kývla k ní hlavou. "Ahoj, musím podotknout, přímo dokonalá sukně." Mrkne k její sukni, neříkala to jako ty pipinky, co to nemyslely vážně. Díky bohu to tak neznělo, vážně se jí líbila a naznačila tím mrknutím, jak moc to Blair slušelo. Společně se odebrala s Ericem do boxu kousek dále, usadila se, uchopila do rukou meníčko a vybírala, copak by si tak dala v této retro kavárně. Chodila sem ráda, hlavně kvůli těm dokonale chutnajícím milshakům, to byla prostě věc, co si nikde jinde nedáte. Nebo jo, dáte, ale tak dobrou? Neexistuje. Vnímala ho na stoprocent, když už se potkali, nebude ho ignorovat, navíc jeho nešlo ignorovat, bylo to zlatíčko. "Třeba to není náhoda, hmm?" Uculila se hezky, občas se co se týče střední potkávali, jiskřiček pár bylo, ale jen to nevinné flirtování, co se v ní zvětšilo ještě víc. Stala se z ní žena, nabrala tu nádhernou postavu víc než před tím a obličej se změnil jen o trochu, nejsou to žádné obrovské změny. Ty oči si prostě zapamatujete. "Důchoďák, to zní až moc vzdáleně a teď by to byla škoda. Docela jsi mi chyběl." Nakloní hlavu ke straně a zasměje se, na tyhle důvěrnosti si nepotrpí, ale nelže, tyhle pokecy, občasný flirt, i když neví, jestli je to správně chybí. U nich dvou nevěděla, jestli je to správně.. Byli takoví dobří kamarádi a přeci jen to občas zajiskřilo. Jestli to bylo správné neví, ale na tom asi nesejde, jde o to jak to cítí. Humor pořád má, ne s každým, k ostatním byla dosti odtažitá a chladná. I mrcha, dost často. Za ten jeho familiární přístup je ráda. Moc přátel nemá a tolik lidí na tyhle pokecy nemá. Nikoho v podstatě a ono se to hodí, dá se tedy pochopit že jí to chybí a kdyby jediný nebyl, i tak by se jednalo o významného člověka. Pomohl jí, stál při ní a hodně se bavili, možná to byla její první malá láska tajná, kdy byla hodně naivní. Navíc on je tak miloučký, že na něj hnusná být neumí ani nechce. Zajímalo ji, co se na něm změnilo, na ní hodně. Celkem v povaze, ale i ve vzhledu. Vždy byla taková protivná k některým a chladnější, prostě to je její klasika, on měl to štěstí ji poznat.. Neutrální a smutnější. Tak proto byla hodná, neměla chuť mluvit ale on jí spravil náladu dostatečně. "A co? Povídej a přeháněj doktůrku. Doktoři jako ty by měli být nezákonní." Nepochybuje o změnu jeho profese a cíle. Mimochodem, její poznámka směrovala k tomu, že někdo tak přitažlivý by jí teplotu nahnal, to rozhodně ano.

Samozřejmě ho potěšilo slyšet, že na něj by nezapomněla, ale chvíli to tak vypadalo a on teď upřímně netušil, jestli se Evie nesnaží jen zachránit situaci. Ne že by se na ni za to zlobil, na ni se nikdy nemohl zlobit, jak v dětství, když se s ním pár kluků začalo kamarádit jen kvůli ní, ani na střední, kdy na sebe neměli čas a ona zase zrovna nemohla, protože něco měla, zkrátka to nešlo, a kdyby šlo, tak jen na malou chviličku. Ale on obecně Eric není moc typ, co by se vztekal na ostatní, protože je nerad vůči ostatním negativní, negativních věcí si člověk zažije v životě hodně a Eric nechce nikomu přidávat další negativní věci, to si podle něj nikdo nezaslouží, ani ten Oliver, který je teda natvrdlý a ostatním ubližuje, ani ten si to nezaslouží. Právě kvůli tomu se s ním při jejich rozbratření se nepohádal, nesnažil se ho přesvědčovat, jen řekl, že se na to nechce koukat a Oliver to kupodivu přijal. Vidíte, není to až takový blb. Anebo mu na Ericovi nezáleželo a byla mu celá jejich debata jedno, taky možnost. Usmál se, když Evie polichotila Blair, to měl na holkách rád, když se uměly pochválit a nevrhaly po sobě blesky, neměl rád holčičí rivalitu, protože podle něj to byla ta nejděsivější věc, co může existovat. Vážně, holky v boji – ještě k tomu většinou psychologickém, no to je hrůza! Každopádně omluvně koukl na Blair, znovu, protože se cítil trochu hloupě, ale stará známá je přeci jen něco jiného než flirt, hodně zajímavý flirt, ale pořád flirt. „Záleží, jestli věříš na náhody,“ pousmál se, když už byli stranou od Blair, a za chvíli sám nad sebou pokroutil hlavou, zněl hrozně ezotericky, občas by si měl dávat pozor na to, jak mluví, aby nevyzníval takhle divně. Navíc ještě když on sám na ty náhody nevěří, protože to, kde je teď ve svém životě, rozhodně není náhoda. To už víc připouští existenci osudu, než existenci náhody, ale to je řeč na dlouhé hodiny. „To máš pravdu,“ důchod byl opravdu daleko, dál než je vysoká od základky, takže by to vlastně vůbec nebylo fér. „Ty mně taky,“ usmál se na ni mile, ale tímhle nekončil. „Ale určitě jsi víc chyběla Ginger,“ zakřenil se, Ginger totiž vždycky byla ráda za děvče v baráku, asi chtěla spíš dceru než syna.. A to vlastně Eric nebyl ani syn, ale brala ho tak, to moc dobře věděl. Vypadalo to, že se na jejich vztahu nic nezměnilo, že si pořád povahově sednou a pořád si umí povídat, to ho těšilo. Zatím to vypadalo, že se Evie tolik nezměnila, ale třeba nezměnila své chování jen k němu, ale k ostatním je jiná, to si asi bude muset proklepnout. Ne že by se za to rozhodl ji soudit, jen ho to zkrátka zajímalo a není to úplně otázka, kterou někomu můžete položit. „To by ale spousta lidí byla ztracená,“ zasmál se nad její lichotkou a až pak odpověděl, ani on sám nevěděl, jestli to myslel tak, že by se lidi neměli na co dívat, nebo že by je neměl kdo zachraňovat, interpretace holt záleží jen a pouze na samotné Evie. „Každopádně se toho moc nestalo, úspěšně jsem dodělal střední, dostal se sem a přestěhoval se do spolku, prý abych si užil nějaký studentský život. Za Ginger ale běžně chodím, baví mě s ní řešit medicínu. Teď přes prázdniny jsem byl s klukama ze spolku pryč, to bylo super,“ široce se usmíval při různých vzpomínkách, co se mu teď honily hlavou, na které bude ještě dlouho s radostí vzpomínat. „A co ty? Co ses vlastně nakonec rozhodla studovat?“ optal se, protože ona nikdy nebyla tak přímočaře zaměřená jako on, tudíž doopravdy neměl tušení a nechtěl se ztrapňovat hádáním, ještě by si myslela, že si o ní v dětství utvořil chybnou představu.

Ona sama nevěděla, strašně jí trvalo, než jí došlo, že je to on. Ale jak říkám, na tuhle tvářičku se strašně těžko zapomíná, ještě když jí jako jediný z lidí dokázal vážně pomoci. Vykouzlit jí ve tváři ten pravý úsměv v těch nejhorších chvílích jejího života, co měla a držel to jako tajemství. To oceňovala. Neunesla by, kdyby ji podvedl a vykecal to někomu až moc. Bylo by těžké odpustit. Ona se na lidi nezlobila, pokud jí k tomu nedali důvod, což většina lidí uměla až moc dobře a ona jim za to v tom pěkně vymáchala hubu. U něj by to neudělala, je to citlivé téma ale pokud se do ní někdo bude až moc navážet, vrátí mu to ještě horší. Polichotila lehce Blair, neví jestli to ocení, ale doufá že ano, pokud to bude nějaká fúrie, bude jí držet od Erica pěkně daleko, protože jeho si takové nezaslouží. Usmála se na ni lehce a odkráčela s ním trochu stranou, je za to vděčná, jak si na ní udělal čas. Dosti ji to překvapilo, moc často se nestane že by kluk odešel od nějaké slečny co nově poznal, ale on byl vždy maličko jiný a to se jí líbilo. Zamýšlela se nad trochu filozofickou otázkou a zakroutila hlavou. "Moc na náhody nevěřím, tak nevím. Osud?" Naklonila tázavě hlavu ke straně, netušila jak to nazvat, ale ve výsledku je to jedno. Usmívala se výjimečně od ucha k uchu. Tak pravě, to jednoduše dokázal jen on. Dívala se zaujatě do jeho očí a zamrkala. "Ginger? Určitě měla doma už plno slečen od tebe a já se jako kamarádka vytratila." Zasmála se lehce, jojo.. Ginger, ta jí často chybí, taková její teta, co jí kdykoliv dokázala pomoci. Její matka nebyla zrovna.. Nejlepší máma pro dospívající dívku, takže chodila často Evelyn právě za ní. Její matka je totiž dobrá leda na výběr oblečení a pro holku jejího věku. S dětmi to zkrátka nikdy neuměla. Zasmála se lehce.. "Představ si, že ti tma přijdu se záchvatem, to by mi pohledný doktůrek jako ty nepomohl. Bych hecnula ještě rychleji." Zakření se s jistým pobavením v hlase, myslí to však dobře. Když je vážně špatně, je vám jedno jestli vás ošetřuje mladý, starý, muž či žena. Nezáleží ji na tom skoro nikdy, ale ona se nemocnicím vyhýbá obloukem. I kdyby jí bylo nejhůř, musí jí tam někdo dovézt a do auta skoro dokopat či donést, pokud se jedná o úraz končetiny. Vyslýchala jeho delší monolog o tom co se nezměnilo, či změnilo a pár změn tam bylo. "No tak.. u mě. Hm. Dodělala jsem střední, koupila jsem si tu byt protože vím, že bych se.. S holkama dalšíma pak třeba nesnesla. Navíc chci u sebe mít Coco." Pokrčí lehce rameny, on asi ví, jak to měla i s holkama jako mladší. Neměla je ráda, protože neměly rády ony jí. Jednoduché. Rozumí si víc s klukama. Ne jen jako flirt, ale i co se týče přátelství. "A začala jsem.. se žurnalistikou, i když to s psychologií bylo dost nerozhodně." Pousměje se lehce. Vzala si do ruky meníčko a objednala si vanilkový milshake a třešňový dortík, přeci jen si přišla dát něco dobrého za to, jak celý týden dřela jako pes.