Retro kavárna

Musel se pousmát nad tím, že mají na náhody stejný názor, že vlastně pořád jdou vidět ty podobnosti, které měli i v dětství a díky kterým si rozuměli. „Tak dobrá, osud,“ souhlasil s ní, i přestože vysloveně v osud nevěří, on nevěří na nic, prostě jak to je, tak to je, každý si svůj život řídí sám, ale přeci jen existují některé věci, které vy jakožto jednotlivec neovlivníte, takže nějaký ten zásah.. jakéhosi osudu tam být musí. Ale tohle on bere jako malý zlomek toho, co se ve vašem životě děje, mnohem důležitější jsou vaše vlastní volby a rozhodnutí. Jen pokroutil hlavou nad tím, co pronesla o holkách v baráku, tak typicky holčičí narážka, ale i přesto se neubránil úsměvu. „Primárně bydlím na koleji, takže nemůže nastat situace, že by mi Ginger omylem vlezla do pokoje,“ zakřenil se nad tou představou, chudák Ginger by z toho byla vykolejená víc než on a nebo i víc než ta nebohá slečna, a to by je ani nemusela u ničeho načapat. Vždycky když nastalo nějaké rodičovské poprvé, Ginger byla hrozně poblázněná, ale vždy to pořešila, naštěstí se uměla zachovat rozumně pod tlakem. „Takže tebe má v živé paměti,“ byl si tím jistý, navíc k Ginger žádné děvče nepřivedl, protože.. nevedl vztahy, to by jí snad měl vodit nějaké románky? Pf, to se nesluší. Navíc už ani neměl potřebu představovat obyčejné kamarádky, protože se prostě mohli vídat u něj na pokoji nebo někde ve městě, holt už nebyl její malý chlapeček. Naštěstí se od tohoto tématu přenesli a on tady nemusí rozebírat, jak že to má se vztahy a představováním děvčat doma, doktořinu měl jako téma raději. „Pomůžu se vším,“ mrkl na ni a pak se zasmál, však tady jen legráckovali a nebrali to vážně. „Chápu, hlavně, že jsi spokojená,“ znal její vztah k ostatním holkám, nijak ji to nezazlíval, každý je nějaký a hlavní je, aby se každý cítil dobře. Nikdy nevěděl, čím to u ní pořádně bylo, že se s holkama moc nemusela, přitom měla normální holčičí zájmy, nebyla žádný tomboy, který by si s holkama prostě nerozumněl, jen se prostě s nimi nesnášela moc dobře. Není psycholog, nikdy nepřišel na to, čím to je, a vlastně ani nikdy neměl tu potřebu to rozebírat. „Hodí se to k tobě, snad i víc než ta psychologie,“ pokýval nad její volbou, osobně si myslel, že psychologie by na ní mohla být moc. S tím, čím si prošla její matka, by řekl, že psychologie bude až moc citlivé téma a sice nepochyboval o její síle, ale všechno má své meze, že a on myslí hlavně na její dobro, to riziko tam prostě viděl a kdyby se při volbě vysoké bavili, určitě by podporoval žurnalistiku. „Co si objednáš, půjde na mě,“ kývl k menu, které držela v rukou, a sám si odpil ze svého shakeu, který si odnesl z boxu od Blair. Ne že by se neplánoval vrátit, jen tam nechtěl ten shake nechat čekat, byla by ho škoda, stejně je nejlepší, když je čerstvý!

Ani ona v to dvakrát nevěřila, ačkoliv se snažila respektovat názor ostatních. Ať si každý věří v co chce, víra je totiž důležitá. Slovo 'víra' si plno lidí vyloží jako jistá věc náboženství. Ale věřit se dá v ledacos. Můžete věřit v boha, v duchy, či ve schopnost vašich rodičů. V kouzla.. Nesejde na tom ale.. Je potřeba věřit v něco. Nenechat si věci rozmluvit a mít vlastní hlavu, upnout se na cosi skutečně neskutečného. Naklonila hlavu na stranu, neudržela se a tu typicky, vtipnou či nevtipnou jak pro koho, narážku, vpustila do světa. Přikyvovala lehce, bylo jí totiž jasné, že s Ginger nebydlí. Byla taková volná k jeho rozhodnutím a určitě chtěla, aby byl v kolektivu a něco si i zažil. Život takhle něco naučí a více se dají zkoumat lidé okolo. "No jasně, slečny mohou být u tebe se soukromím v klidu." Popichovala ho, to ona ráda, ale kdyby měl citlivé téma a rád by ho řešil, s jeho srdcem by ráda pomohla tak, jako on dříve jí. Samozřejmost, nebere to však ale jako dluh. Tak on by to nechtěl. Přemýšlela nad tím.. Jí? Ginger a v paměti. To bylo hezké.. Zavzpomínala si v hlavě na časy, kdy byli mladší a ona je dávala neustále k sobě dohromady, měla v hlavě nápady, jak by jim to spolu slušelo. Nešlo jí to do hlavy, i když, ta představa byla hezká. Ale ona byla občas zrůda. Chladná slečna, co uměla být hodná leda na něj. A chtěl on někdy tohle? Andílka, jen k nim? Prostě tak nějak k tomu okolí tu důvěru neměla, neuměla si ji vytvořit, to jí vyčítat nikdo nemůže. "To já vím, ty jsi byl ke mně vždy hodná duše, vlastně ne jen ke mně." To vážně oceňovala, je totiž jeden z mála, kterému řekla pravé díky a myslela ho vážně. S dívkami si hold nerozuměla.. Bylo to možná kvůli tomu, jak moc se s chlapci bavila a jak moc mezi nimi byla jako malá oblíbená. Cítily k ní závist a byly nepříjemné, byla v klučičí společnosti středem, protože nebyla pipinka, i když tak často působit může. Ale jednoduše si s ní rozuměli, to se jim nelíbilo a získala si občasnou nenávist. Nic si z toho nedělala, oplácela to nebo ignorovala. Zvláštní, vážně nebyla nějak.. Klučičí. Zajímala se o holčičí věci ale.. Štvaly jí ty pomluvy. Strašně moc. Nikdy si holky nic neřekly na plnou hubu. Kluci si nadávají, poperou se a pak se ještě obejmou a tím to hasne. U holek, tam se to táhne dlouho. Přikyvovala na jeho slova.. "Jo, asi ano. Ne jen kvůli mámě.." Zamumlala tišeji, bylo to hodně citlivé pro ni, což je dosti pochopitelné. "Ale asi bych některým slečnám, co tam chodí aby vyřešily svůj zlomený nehet, ulomila ještě nos a úsměv." Nevinně se na něj svýma obrovskýma očima, zbarvených do zelené a modré, podívala. Byla anděl, co dokázal udělat peklo. "Ale ta žurnalistika mi moc vyhovuje.. Však víš. Ta móda, zamyšlení a tak." Uculila se pěkně, když v tom jí pozval v podstatě na nějaký ten koktejl, což bylo od něj moc hezké. "To nemusí být, už jednu slečnu tam máš. Tak ať zbytečně neutrácíš za mě." U ostatních by tak hodná nebyla, ale on byl prostě hodný kluk, i když ví, že by nenaletěl, prostě nechtěla aby to bylo třeba za ni. Nebyl ten klasický kluk, co je schopen ji jen nabalovat, ona si s ním užije nějaký čas a čau. Oni byli.. Takoví kamarádi s výhodama, které si určili sami. Občas to hodně jiskřilo, to se jí zamlouvalo. Jenže pak byly chvilky, kdy si dokázali povídat a to bylo taky úžasné. "No a co? Zajímáš se třeba stále trochu o sport? nebo o něco jiného? Povídej!" Užasle poví, jako ta malá holka, co vyzvídala vždy pod stromem, kde se scházeli, v ulici.

Ušklíbl se a na souhlas přikývl. „Přesně tak,“ mrkl na ni významně, ale pak mu došlo, že úplně v klidu to taky nemá. Sice je to klidnější než kdyby bydlel s Ginger, ale co si budeme, klučičí spolek taky není úplně diskrétní místo, hlavně když tam má každá stěna uši. Navíc má každá slečna, ať už jeho nebo kohokoliv jiného, velké riziko v tom, že při odchodu z pokoje daného chlapce narazí na další chlapce, kteří budou samozřejmě naprosto nadšení. Už pár děvčat potkal a díky tomu vymyslel svou vlastní teorii, že podle toho, jak se ty děvčata pakují a jakým stylem se snaží zmizet, můžete celkem dost poznat i o jejich charakteru. Každopádně nikdy si to neověřil, přeci jen většinou když u nich holka stráví noc nejedná se o vztah a ostatní o jejím charakteru moc nevědí, no a on sám si to neověřuje, krom toho, že do takových detailů se nechce pouštět by si to mohl rozházet s klukama – což by rozhodně nechtěl. „Myslím, že to je celkem důležitá vlastnost doktorů, prostě musí chtít pomáhat lidem, aby je ta práce bavila. Nemůžou žít z počtu úspěšných operací a brát to jako nějakou soutěž, protože je to prostě o pomáhání lidem, což já mám rád, takže mě baví i medicína,“ tahle řeč neměla hlavu ani patu, ale to doháněl upřímným úsměvem, který z tohoto tématu měl na tváři, medicína je jeho srdci prostě blízká a dělá mu radost, většinou. To víte, medicína je hodně učení a to nedělá radost snad vážně nikomu.
Chápavě pokýval, psychologii a problémy s ní spojené úplně probírat nechtěl, minimálně ne při prvním setkání po takové době, protože měli spoustu pozitivnějších témat, které se více týkají současnosti anebo dokonce budoucnosti, proč se zabývat tím, co bylo, že! „Myslím, že jim trochu křivdíš,“ prohlásil poté, co se jemně zasmál. Chápal, na co Evie narážela, sám slyšel o pár ne úplně hezkých přístupech k tomuto oboru a k čemu to dané dívky chtějí využívat, ale tento slovní obrat mu přišel přitažený za vlasy. Evie ale znal, takže dokázal ten vtip ocenit, jen cítil morální povinnost upozornit ji, že už přikresluje realitu. „To rád slyším,“ usmál se široce, radost jeho kamarádky byla i jeho radostí, tak to měl vždycky. „To snad i začnu číst školní noviny, abych si od tebe něco přečetl, pokud tam taky přispíváš teda,“ klidně by to pro ni udělal, udělal by to vlastně hlavně pro sebe, protože je to zvědavka, co musí vše vědět, a chtěl by vidět, jak je jeho kamarádka talentovaná. Každopádně to není tak, že by nikdy školní noviny nečetl, jen je nečte detailně – prostě prolétne nadpisy a nějaké ty úvodní informace a to mu stačí. Na studium medicíny je totiž spousta čtení, člověk se cítí, jak kdyby studoval literaturu, ale v té medicíně je víc obrázků, takže Eric má na čtení jiné věci než noviny, ale na Eve by si nějakých pár minutek určitě vyhradil.
„Myslím, že jeden shake navíc mě nezruinuje, ale nutit se ti nebudu, pozvu tě někdy jindy,“ to jí skoro až slíbil, snažil se tím totiž naznačit, že se s ní moc rád uvidí někdy znovu a třeba i za lepších okolností než teď. I když si na ni vyhradil čas, pořád není ideální od někoho odejít a odskočit si s někým jiným, ale někdy si to situace sama žádá. „Sport mě pořád baví, jsem v lakrosovém týmu, chvíli jsem dokonce přemýšlel, že bych to zkoušel na post kapitána, ale nějak nevím,“ sám nad sebou pokroutil hlavou, ne že by si nevěřil, ale nějak na sebe nechce svalovat mnoho povinností, medicína sama o sobě je velká povinnost, tak proč se ještě během toho zatěžovat. „A taky mě baví cestovat, přes léto jsme s klukama byli v Evropě,“ sdělil jí, no a pak jen kývl, aby mu pro změnu něco nového vyprávěla ona.

Ona to myslela i z části ze srandy. Ví jak to ve spolku může chodit. Jsou tam kluci, plno kluků a stěny nejsou tak tlusté. Avšak myslím že kluci jsou navzájem v klidu, ale některým slečnám to může být pochopitelně proti srsti. Navíc jsou kluci absolutně vypleskaní pokud jednomu vyjde holka z pokoje. Některé má přečtené, jsou stále jako malé děti, co neví kdy s humorem přestat. Ani to humorné často není. Ale to se dostáváme k úplně jiné věci. Další slova, či větu, to je jedno, díky bohu pochopila. Zformuloval to po jeho stylu, ale stále si ho pamatuje a nerozhodilo ji to. Dala si pár do kupy a ulala, pochopení dorazilo na místo určení. Je ráda, že chápe jistou nesoutěživost v lékařství. Najdou se blbečci mající potřebu se předhánět v tom, kdo je lepší a není. Tenhle svět je ale tak nastaven, je jen dobře, že on tak nastaven není a nechává to jaksi plynout. Pootevřela pusu a ukázala na sebe, pohodila lehce vlasy, aby dodala ten vtipný efekt. "Já že jim křivdím? Kdybys to občas viděl i z mojí strany, taky bys jim jako holka dál par facek. Hele, to že se k vám chovají jinak a pak jinak ke mně z nich andílky nedělá." Zamručela roztomile, přála by mu občas některé ty fúrie vidět. Sám by jim pak napleskal a poslal je někam na převýchovu. Chvíli se rozhlížela kolem sebe, aby si prohlédla kdo všechno se zde v baru nachází. Známé tváře? Podnět k článku? Hmm.. Zatím nic zajímavého, on je jako objekt nejzajímavější tady. Bo ne, podívejme se na něj. "Ano, a jestli mě budeš zlobit a škádlit, tak tam něco ne moc hezkého napíšu. Nějaký roztomilý trapásek z mladších let." Skousne si spokojeně ret, jako by jí hlavou prošel ďábelský plán. Jenže co je nejhorší? Byla u toho sexy. Ano, byla. Byla v tu chvilku malinko mrcha, byla to ale i sranda. Jenže ono to tak působilo. Vážně.. Dost ji potěšilo pozvání na milkshake a tak se na něj vděčně usmála. Zval ji kde kdo, ale on kde kdo není. Je to Eric, a začíná zjišťovat, že jí svým způsobem chyběl a tyhle debaty potřebovala. "To zní dobře, myslím že na to máš.. Ale občas je kapitánství vopruz. Dělám kapitánku roztleskávaček." Odhrne si pramen vlasů z obličeje, hodila se na to, tancovat uměla, show dokázala vytvořit a šálit tělem, to by všechno šlo. Navíc měla ty vůdčí typy a proč by jí nevyhovovalo velit holkám. Kdyby chtěla, dá to některým sežrat to chování na tréninku a to se jí zamlouvá. Ale není to hlavní důvod, proč dělá tento sport. Nestálo by to za to. "To jsem slyšela, já tam teda nebyla, začíná mě to mrzet, móda je tam často dost zajímavá, takže na další zájezd jedu, pokud ještě bude a někde si tě tam zaručeně odchytnu." Vyplázne lehce jazyk.

Zasmál se nad jejím hereckým výkonem, jen tak krátce a jemně, rád viděl, že její smysl pro humor nezmizel. Jen mu vrtalo hlavou, jaktože si ji předtím takovou dobu nevšiml, protože Evie rozhodně nepatřila k přehlédnutelným typům, a to jak vzhledem, tak povahou, prostě vyzařovala speciální auru, která ji dělala speciální, která k ní přitahovala kluky a která očividně i odpuzovala holky. Asi se pak ve spolku trochu poptá, ne že by na ni chtěl hledat špínu nebo ji nějak soudit, on přeci taky není žádný svatoušek, jen ho zajímá, proč si ji nevšiml dříve, no a nějak na to přijít musí, kluci mu můžou dát aspoň nějakou nápovědu. „Co jsem tak pochopil, většinou tam nechodí kvůli zlomeným nehtům, ale spíš aby rozuměly ostatním, ať už se to chystají využívat k dobrým věcem nebo to zneužívat, no“ vskutku je to smutné, že někdo tak krásný a potřebný obor dokáže a vůbec chce zneužívst ve svůj prospěch, aby zlomil psychiku lidí okolo, ale on sám věří, že to je opravdu jen to nejmenší procento osob studujících psychologii, potkal jen jednu takovou slečnu, takže jeho naděje přežívá. „Navíc, už jsem pár hysterických děvčat zažil, vím, že to nejsou jen andílci,“ uchechtl se, hlavně protože si v duchu přehrával ty scény, kde na něj některé dotčené dívky div křičely, jaký je to hajzl a jestli se nestydí. Přitom jim jen řekl pravdu a nesnažil se na ně hrát žádné hry, dávat plané naděje, to nikdo neumí ocenit upřímnost? Hrůza. „Ale některé holt.. takové jsou a je zbytečné to řešit,“ jen pokrčil rameny, po chvíli to doplnil poloúsměvem, protože nechtěl, aby to vyznělo nějak hlubokomyslně, na to teď úplně neměl chuť, hlavně když se potkal s Evie, to rozhodně nechce debatovat o tom, jaké holky umí být a jaké jsou.
Při výhružce zvědavě nadzdvihl obočí, hned z několika důvodů. Prvně ho to trochu zaskočilo, ale to bylo jen takové počátkové, protože ho brzy přepadla zvědavost – co by se tam asi mohlo objevit? No a pak taky začal pochybovat, že by něco takového redaktoři povolili, nikdy se mu školní noviny nezdály jako zdroj drbů, ty se šířily po sociálních sítích. No, ale věřil tomu, že na sociálních sítích by Evie mohla mít velkou skupinu kolem sebe a tam už by něco rozšířit mohla, to se mu zdálo reálnější. „Já nikdy nezlobím,“ mrkl na ni a následně se sladce zaculil, ručky spojil k sobě, jakože se modlí, a nad hlavou mu už je chyběla svatozář, aby vypadal jako úžasný světec. Kývl, když nakonec povolila a nechala se pozvat. Byla to vážně maličkost, ale on se cítil, jakoby už tím pozváním obnovoval jejich přátelství. „Děkuju,“ byl rád za tu důvěru, to ho vážně zahřálo u srdíčka, ale to zjištění o roztleskávačkách ho ještě víc zarazilo. „Ale o to víc mě fascinuje, že jsme na sebe nenarazili někdy u zápasů,“ pronesl zamyšleně, spíš sám pro sebe nebo jen tak do vzduchu jako řečnickou otázku, odpověď nečekal. „Bylo to super,“ zasněně se usmál. „Ale módu jsem zrovna nesledoval, o tom ti nepovyprávím, to je tvoje parketa, kterou-“ dramaticky ji sjel pohledem a pak se vrátil k jejím očím. „Zvládáš na jedničku,“ mrkl na ni s úsměvem.

Její humor nikdy nezmizí, jen ho musí správní lidé objevit.. Taky vlastně pochopit, ne všichni tohle zvládají. Proč ji nenašel? Hmm.. O tom by raději pomlčela. Za prvé bydlí v bytě a její rodiče si chtěli univerzitu nejprve ozkoušet, tudíž ji zaplatili soukromé učitele. Od začátku nesouhlasila, nechtěla to tak, vzhledem k tomu že škole dostatečně důvěřovala. Nikdo to však nevěděl, byla tu tedy za novou dívku, co náhle přišla odjinud. Dobrý ne? Nikdo se nic nedozví. Nebude si pak poslouchat jak je rozmazlená, že jsou zazobani a bůh ví co. To si může zjistit z otcova platu i sama. Kývla lehce na jeho mínění. "Já prostě.. občas mě zaráží jaký slečny se najdou. Ovšem ne jen slečny že? Nechci na ně bejt vysazené, některé umí být fajn ale.. Na moc lidí mého pohlaví jsem nenarazila, aby mě natolik zaujali. Hold mám smůlu nebo jsem na ně až moc úžasná." pozvedne pyšně hlavu, ale pak se tomu musí zasmát. Na nafoukanou si často pouze hraje, ona taková prostě není. Má v sobě tu dobrou stránku toho anděla. Tu něžnou a trpící nad nemoci její matky. Nemá to lehké. Víte, peníze nejsou všechno. Mohla by mít cokoliv, ale v těch těžkých dobách si vždy přála matčino zdraví. Nic jiného a Eric to moc dobře věděl. Dostali se od holek až k němu a k výhrůžkám. Pozor na Evie, ona se nezdá, ostatně jako vždy. Co by mohla vytáhnout.. nějaký roztomilý trapas u dětství ale to by byla spíše hezká sranda, kterou by tak jako tak neudělala. Kdyby chtěla, nějaké ty drby do novin dovolí ale pouze jako vtip a nic velkého. Ani by si to nedovolila, bulvár nemusí. Sociální sítě jsou taky možnost, ale to by si někoho vychutnala radši z očí do očí. Nerada většinu záležitostí řeší přes sociální sítě. Jaká to zbabělost. "Jo tak nezlobíš?" zahihňala se hezky.. vážně mu chyběla už jen ta svatozář. Naklonila s krásným úsměvem hlavu ke straně a lehce ho svoji jemnou dlani pohladila po tváři. Nevěděla proč, ale prostě cítila že to chce udělat. Chyběl ji, prostě byl strašně hodný člověk, jež jí pomohl a heleďme se jaký je z něj teď krasavec. Ne že by nebyl už dřív. Ale těch svalů nabral dost. "Pokud tohle děláš na každou slečnu, uvěří ti to." Uculila se a ruku vrátila zpět, upila svého výborného koktejlu a spokojeně přivřela oči. Byla to slast tohle pít. To by mohla mít neustále, je to dobrota. Usmála se na něj milé, zavrtěla hlavou jako že je to maličkost ale při jeho dalších slovech akorát sklopila pohled do klína. No.. to je ono. Nikdy se nestyděla za zazobani rodičů ale ta kontrola školy ji přišla přehnaná, měla vše soukromé včetně tohohle. Chvíli na zápasy nechodila. Prostě ji tohle dost.. Ranilo. Chtěla se do toho pustit sama a po hlavě, což jí nedovolili a ona se za to styděla. Byla najednou.. Jiná a zklamaná. Odpovědi se mu nedostalo a nějakou chvíli mluvila dost.. Rozrušené a nervózně. "To zní fajn. Tak snad se dostanu na nějaký, třeba do Paříže.. Nebo třeba do Norska, ta krajina je dokonalá." pousmála se a vděčné se na něj pohlédla. "Děkuji mnohokrát. Taky mě to někam vyhouplo." naznačí lehce její kariéru modelingu, o které možná také neví, což mu nedává za zle. Neviděli se dlouho.

„Určitě jsi na ně moc úžasná,“ snažil se vážně přikyvovat jejím slovům, ovšem jakmile uslyšel její pěkný smích, prostě to nevydržel a zasmál se taky. Po tomhle krátkém žertu se samozřejmě rozhodl vyjádřit i k té vážnější části, o které mluvili, protože toho tématu se nebál a rozhodně se to nesnažil zamluvit, což by byl velice nerad, kdyby si Evie myslela. „Každopádně, jak slečny tak i kluci umí být, no, hrozný,“ jen nad tím pokrčil rameny, sám s tím měl pár zkušeností, například s takovým Oliverem, s tím neměl dobré zkušenosti a poprvé viděl, že někteří kluci jsou prostě jen bezcitní děvkaři. On byl tedy svým způsobem také děvkař, ale ne bezcitný, nikdy žádné dívce nic nenalhával a byl vždy upřímný o tom, co bude. Někdy slečny od něj odejdou pohoršené, ale aspoň pak nemají zlomené srdíčko. Podle něj je na světě bolesti už tak dost, nemusí ji přidávat svým dočiněním.
Když mu Evie začala tak roztomile vyhrožovat, nemohl dělat nic jiného než se usmívat. Tedy, rozhodně věděl, že naštvaná Evie je pohroma a že se nebojí udělat spoustu věcí, ale byl si celkem jistý, že by se na něj nedokázala naštvat, alespoň ne do té míry, aby konala pomstu, no a i kdyby, tak na něj nic neměla. Vždyť v dětství byl opravdu andílek a teď, no, teď už úplný anděl není, ale teď toho o něm Evie moc neví, takže o jeho současném chování by také nemohla nic moc napsat – prostě je v suchu. Hlavně proto se ani na chviličku nezačal bát, zkrátka neměl důvod. „Ne, ani trošičku,“ pořád se culil a tvářil se jako anděl, tahle hra mu padla ve chvíli, kdy ho pohladila po tváři. Byl tím trochu překvapený, což možná šlo poznat v jeho očích, ale na rtech měl milý úsměv, který perfektně vyjadřoval, jak rád za tohle jejich malé setkání je. „Nedělám,“ zasmál se a pokroutil nad tím hlavou, kdyby takové hry dělal na každé slečny a pak se s nimi jen vyspal, nepřišel by si o nic lépe než jako normální a průměrný děvkař, protože by tak trochu lhal. Ne že by si nemyslel, že není anděl, ale anděl se s vámi nevyspí a nedá vám sbohem, ne? Proto tohle rozhodně do jeho taktik nepatřilo, on se snažil hrát co nejvíc na pravdu, no a samozřejmě na lichotky, ale ty vždy také byly pravdivé, vážně by nerad lhal. Jak sklopila pohled dolů, nejistě se na ni podíval a starostlivě jí položil ruku na rameno, na kterém ji palcem jemně hladil. Nechtěl se v tom moc rýpat, ani se jí na to ptát, prostě se jí jen snažil poskytnout komfort, aby se trochu uvolnila a necítila špatně. Ruku stáhl zpět k sobě, když už se zase dívala na něj a povídala. „Určitě dostaneš, tomu věř,“ povzbudivě se na ni usmál, třeba se tam dostanou oba a budou se moct pokochat krajinou či krásou jiného města i společně. Tedy, asi ne úplně všechno by viděli společně, taková módní část Paříže by ho rozhodně nezajímala, ale po památkách by ji určitě doprovodil rád. To ale moc předbíhá, že, nejdřív by se měli pořádně sejít. „Někam vyhouplo? To jsi prorazila v modelingu?“ optal se tázavě, on modeling nesledoval a sní už nebyl v kontaktu, takže neměl způsob, jak se to dozvědět, ale teď tu příležitost měl, tak ji využil. Koutkem oka zaregistroval nebohou Blair, kterou tam zanechal a podíval se pak na shake Evie, který se už pomalu blížil ke dnu. Rád by si s ní povídal ještě dál, ale nebylo správné nechávat svou společnost tak dlouho čekat, proto se rozhodl s Evie rozloučit. „Evie, hrozně rád jsem tě viděl, ale přeci jen, tohle asi není moc fér,“ hlavou kývl na Blair, „proto bych, no, dala bys mi svoje číslo, abychom se mohli někdy sejít za normálních podmínek?“ s úsměvem k ní otočil mobil, aby mu do něj mohla naťukat své číslo.

Usmála se na něj vděčně, na jeho lichotky neodpovídala typem "Já vím.", pouze prokázala vděk. Dostali se ve výsledku k problematice, jak jsou holky i kluci hrozní. Jenže.. Když si to vezme kolem a kolem, patří do skupiny hrozných. Dost často. Dost lidí jí nesnáší, ale to je tím že ona nesnáší je. Chová se k ním často povýšeně ale to proto, že si to zaslouží. Nedělá to jen tak. V sobě má ale něco krásného, to však dlouho nikdo neodhalil. Využívala dost často kluky, prostě.. To občas přeháněla, ale ten anděl v ní byl. Hluboko schovaný. Ano, v posteli je občas anděl.. Ale, ne často. Ehem. Nebo třeba, huh, krásná jako anděl, tak jí taky někdo řekl. Jenže... Zamyslel se někdo nad jejím nitrem? Ani moc ne. Anděl to není. Ale to Eric ještě neví.. K němu bude hodná vždycky, pokud jí nedá důvod názor změnit. Usmívala se na něj, už neměla ten výraz prázdnoty s jakým přišla. Odhrne si pramen vlasů z obličeje a dopije svůj koktejl. Doufala, že jeho slova nebylo něco.. Jen tak. Bylo jí to ve výsledku asi i jedno, má se ráda, jen nechce, aby byl ten typický děvkař, kterých tu není na škole zrovna málo, to všichni asi víme. Je jich až až.. Ona sama s nimi občas trávila nějakou noc. Buď dobrovolně, nebo pod vlivem alkoholu. Stalo se, za tím je tečka a konec. Nic z toho nebylo. Její úsměv tu nebyl celou dobu, lehce sklopila pohled do klína při uvědomění, co bylo za tím, že ji nemohl vlastně potkat. Ucítí jeho ruku na svém rameni a oči opět pozvedne. Dokázal jí pomoci, vážně. Lehce ho po ruce pohladila, nebylo to nic dlouhého, letmé a vděčné pohlazení mluvící za vše. Za velké díky, že je tu opět s ní. Doufala nad nápadem někam vyrazit, na nějaký výlet do jiného státu, prostě pryč. Třeba to nějaký den prozkoumat s ním a zavzpomínat. Na otázku s modelingem přikývla hlavou. "Myslí ti to Kolombo." Ušklíbne se nad tím pobaveně, musela to poznamenat. "No, třeba ti to odpustím." Ironicky poví a pohodí namyšleně vlasy, jenže on jí znal, přečte ji. Chápe, že ta slečna potřebuje pozornost, přeci jen si k ní přisedl jako první a co kdyby z toho přeci něco na večer bylo, ne? Převezme si jeho mobil, do kterého naťuká svoje telefonní číslo, samozřejmě zde naťuká i jméno "Evie" a emoji pusinky. Musí se tam nějak poznamenat. Telefon mu poslušně vrátí a vstane ještě dřív než on. Přiloží mu ruku na rameno a skloní se k jeho uchu, do kterého mu tiše zašeptá. "Nenech mě dlouho čekat." Uculí se pěkně, mrkne na něj, když se jejich pohledy a tváře střetnou u sebe a se zasměje, nemohla si to odpustit. Provokovat musela.. To už se ale jen ladně otočila a z podniku zmizela.

Jeho samotného překvapovalo, k jakým tématům se to tady dostávali, mluvili spolu sotva pár minut a už uráželi všechny okolo, i když samozřejmě nikoho nejmenovali, to by bylo takto na veřejném prostranství vskutku nepraktické, navíc on nerad pomlouvá, protože věří, že každý ke svému chování má své vlastní pohnutky, ať už dobré či špatné. Každopádně dostali se i k tématu školy a tomu, jak se nepotkávali, z čehož vypadala Evie znenadání celá nesvá, což poznal hned na první pohled a poznal by to každý, i ten, kdo by ji neznal tak dobře jako on. Proto natáhl svou ruku k jejímu rameni, za které ji jemně vzal a palcem ji v kroužcích hladil, což ocenila, to viděl v jejích očích, když se na něj podívala. Usmál se, když ho pohladila, bylo to velice jednoduché gesto, ale jemu to stačilo, aby věděl, že si toho od něj váží a že je za něj ráda. Však doopravdy záleží na maličkostech, i maličkosti dělají velké rozdíly, to on moc dobře věděl. „Díky,“ křivě se usmál nad tou pěknou přezdívkou, kterou ho okorunovala. Byl na ni ale hrdý, že dokázala prorazit, vždycky věděl, že na to má a že jednou toho hodně udělá a bude se o ní mluvit, a to snad jen v dobrém, to by jí skutečně přál. Jí ale přál vždy jen to dobré, však v dětství si už vytrpěla dostatek, teď by měla mít už jen v životě samé dobré věci. Nad jejím gestem se zasmál, avšak pak smích zahnal a nasadil vážnou tvář. „Budu o to prosit,“ prohlásil a skutečně prosebně se na ni zadíval, ale koutky rtů mu cukaly, nijak se nesnažil svou vážnou tvář udržet. Široce se usmál, jakmile naťukala své číslo do jeho mobilu, děkovně jí na to pokývnul a mobil si uložil do kapsy. „Neboj,“ brouknul a ještě jí zamával, když odcházela. Využil rovnou příležitost, že seděl u baru, a pokynul nejbližší obsluze, které nadiktoval, co všechno zaplatí. Poslušně podal bankovku, nechal i nějaké spropitné.
Pak se přesunul zpět ke stolu s Blair, na kterou se omluvně koukl. „Promiň, vím, že je to neslušné, ale byla to dobrá kamarádka z dětství, se kterou jsem se, hm, od dob střední moc neviděl,“ vysvětlil a jen doufal, že se na něj nebude zlobit a že bude mít pochopení. Určitě taky má někoho, s kým se znávala, ale pak se dlouhou dobu neviděli, pevně tomu věřil. Ještě si ale nesedal, protože moc dobře věděl, že musí pospíchat na urgentní poradu, přeci jen co řekne trenér to platí, že. „A budu muset vážně běžet, trenér volá, ty sportovci jsou hrozný, já vím,“ sám nad sebou pokrčil rameny. „Rád jsem tě poznal a věřím, že se nevidíme naposledy,“ významně na ni mrkl a už spěšně pospíchal z podniku.

Nikdy nebyl moc ten typ co si ráno nachystal snídani, pěkně jí snědl, k tomu kafe aby ho to nakoplo. Ne, on spíš byl ten typ. Co pozdě vstane. Rychle se obleče a bez nějakých zastávek odchází z domu, aby stihnul všechno co má. Takže tak v poledních hodinách na něj dopadá únava a kručení břicha neirituje jenom ho, ale i lidi v jeho okolí. Ani dnešek nebyl vyjímkou. Bylo kolem poledne, když si to ulicemi Californie mířil ke kavárně. Nutně potřeboval svoji každodenní dávku a tady prostě tu kávu dělali nejlepší. Často končil u těch z automatů, ale když měl volnou chvíli rád, si tady zašel. Když došel ke dveřím, které ho měli poté zavést do říše plné energie a jídla vyndal ruce z kapes od černých kalhot. Ve skle od dveří si prsty prohrábl své hnědo černé vlasy a uhladil kostkovanou košili. Na svůj vzhled celkem dbal, ať už díky rodičům nebo jeho egoistické vlastnosti, přesto se však ani nebál ušpinit. Vešel do kavárny za poslechu zvonku na dveřích oznamující, že přišel nový zákazník. Automaticky si to zamířil k pultu a posadil se na barovou židličku. Jedno latté a k tomu ten čokoladový muffin. Objednal si, když se k němu naklonila jedna ze servírek. Na tváři mu hrál úsměv a čekající na svou objednávku začal projíždět na svém mobilu sociální sítě.

Hm, to je veľmi dobrá voľba, Leo! Vlastne je tu všetko výborné, takže výhodou je to, že si vybrať zle ani nemôžeš.*Uškrnie sa, pričom zľahka pokrčí ramenami a očami vyhľadá obsluhu. Tá je hneď pri vedľajšom stole, takže už o pár sekúnd stojí pri ich stolíku a Betty objednáva nápoje.*Jeden jahodový a jeden banánový milkshake.*Staršej pani čašníčke venuje jeden široký úsmev, len tak, pre zlepšenie dňa a svoj pohľad presmeruje späť k Leovi. Má naozaj nádhernú tvár, na ktorú by sa mohla pozerať kľudne aj hodiny. Pekný vzhľad dopĺňa príjemné, slušné správanie, humor a to už môže nazvať takmer úplnou dokonalosťou. S Leontim si naozaj veľmi dobre rozumejú, sú si veľmi podobní, majú toho kopec spoločného. Jednoducho povedané, obaja sú také slniečka. Betty nemá rada, teda takéto slová nikdy nepoužíva, ale chápete, negatívnych ľudí. Takých, čo sú celý deň len zamračený, nepríjemný a celkovo okolo seba šíria len negatívnu energiu. Preto sa snaží každému deň spríjemniť, či už jednoduchým úsmevom, objatím alebo milými slovami. Takúto ju každý pozná a je zato nesmierne vďačná. Chce, aby si ju ľudia presne takto pamätali a spomínali na ňu s úsmevom na perách.*Samozrejme, sľubujem, budem veľmi rada!*Prisunie pomaly svoju ruku k jeho a vezme jeho malíček za malíček. Znie to divne, ale myslím, že každý vie, čo to znamená. Gesto sľubu. Ako v nejakom filme, tam vždy niečo takéto robievajú najlepší priatelia. Vyčaruje pre Lea ďalší okúzľujúci úsmev, ktorý sa ešte viac rozšíri, keď na ich stole pristanú dva sladké nápoje.*Mňam, dobrú chuť!*Ani chvíľku nečaká a vezme obrovský pohár s veľkou šľahačkovou penou do rúk a začne pomaly srkať cez slamku. Je pri tom taká nevinná, ale nesmierne šťastná, ako malé dieťa.*Ďakujem za takéto milé slová. Ale odpoveď na túto otázku by som sama rada vedela.*Pokrčí zľahka ramenami a svoje sklamanie skryje za širokým úsmevom. Veď ani nie je náročná, len túži potom, aby mala muža, ktorý k nej bude milý a bude sa o ňu zaujímať. To je také ťažké? Avšak stále verí na rozprávky a šťastné konce, takže nestráca nádej.*Ty taktiež. Som tu vždy pre teba.*Pohladí ho po ruke, ktorú má položenú na stolíku a ďalej pokračuje v konverzácií. Preberajú veľa vecí, chlapcov, umenie, sny do budúcna. Proste s Leom si má vždy čo povedať a práve preto sa z nich stali takí dobrí priatelia.*Vidíme sa čoskoro!*Mávne mu na rozlúčku, keď vychádza von z dverí, keďže má že vraj nejakú neodkladnú záležitosť. Síce tu už sedeli pár hodín, Betty ešte nemala chuť vrátiť sa domov. Užívala si každú chvíľku strávenú vonku a nie v tom vlastnom väzení, ktoré nazývala domovom. Porozhliadne sa po miestnosti a pri barovom pulte zbadá známu tvár. Prečo nevytvoriť nové priateľstvo? Hoci je Betty veľmi hanblivá, vždy sa snaží niekomu prihovoriť a dúfa, že sa to nejak samo rozvinie. Cez plece si prehodí malú kabelku, ktorú mala položenú na stoličku a opatrnými krokmi sa priblíži k mladíkovi.*Ahoj, Caspian. Som Betty, pamätáš si ma, z knižnice?*Mierne nadvihne jedno obočie a vyčaruje preňho zdvorilý úsmev. Pred nedávnom sa stretli v knižnici, kde mu pomohla sa trochu zorientovať, keďže nemohol nájsť práve to, čo hľadal. A predsa ona je tam už ako keby doma. Veľmi veľa času trávi čítaním, čiže sa už v knižnici orientuje ľahko. Konverzáciu zatiaľ ďalej nerozvíja, pretože ak si ju nepamätá, bude sa cítiť veľmi trápne a pravdepodobne nenápadne odcúva preč z kaviarne.*

*Prsty mu běhají po telefonu, jak se snaží co nejrychleji odepsat svojí matce, jak mu to jde ve škole a jestli do dalšího týdne přežije s penězi. Jak by nemohl přežít, když jeho kapesné by některým vystačilo na dlouhý rok.* Děkuji *Věnuje jeden ze svých lehce křivých úsměvů servírce, která podle všeho jak se zčervenala neměla víc jak jednu známost. Položí mobil vedle kávy, jež si objednal a zaměřil se na pravidelné míchání. Zrovna si to chtěl osladit cukrem, protože to byla jedna z dalších věcí co jej držela při životě a to byl cukr. Přestal s jakoukoliv činností a podíval se na děvče. Ne, že ho zarazilo to, že ho znala, problém byl, že on si jí nemohl přiřadit, tedy do momentu, kdy nahodila knihovnu.* Betty, že ano? *Zeptal se. I když si byl určitě jistý. Na jména hloupý nebyl. Zda to bylo tím, že jeho mozek byl nastaven, aby si pamatoval každou hloupost netušil, ale v těchto případech to bylo jenom dobře. Protože co je víc trapné, když si nepamatujete jméno toho druhé..nic.* Pamatuji, protože nebýt tebe, tak knížku o mozku nenajdu a má jediná útěcha při zkoušce by byla, že by mě nevyhodil. *Usmál se na ni a pokývnul ji ať si vedle něj sedne. Už v knihovně mu ta dívka přišla milá a tak neměl problém být v její společnosti.* Takže za to, jak jsi mi pomohla tě na něco pozvu. Takže si cokoliv vyber. *Automaticky sáhne po mobilu, aby jej schoval do zadní kapsy kalhot. Byl toho názoru, že při komunikaci, by neměl být vázan na telefon.*

*Keď sa Caspian uistí, že je to naozaj ona, zo srdca jej spadne jeden veľký balvan a na tvári sa jej objaví obrovský úsmev. Prvý krok prekonala, ani to nebolo trápne, dnes je na správnej ceste. Na svoje meno len jemne prikývne na znak súhlasu a počúva jeho ďalšie slová.*Tak som rada, že som pomohla.*Musí sa poriadne načiahnuť, aby vyskočila na vysokú barovú stoličku, keďže ona je taký drobec a poriadne sa pomrví, nech nájde tú pohodlnú polohu.*Ďakujem, to je milé.*Zoberie si do ruky opäť menu, ktoré už hádam aj pozná naspamäť, no môže si prezrieť nejaké ďalšie možnosti. Aj tak to skončí ako obvykle, pri jahodovo-vanilkovom milkshaku. Ak ste ho nikdy neskúsili, vrelo vám to odporúča.*Vlastne tu už nejakú chvíľu som, ale tak ďalší milkshake mi nikdy nezaškodí.*Zľahka pokrčí ramenami a uškrnie sa. Možno z toho množstva cukru bude dnes hyperaktívna, čo jej ale vôbec neprekáža, tú sladkú chuť si nemôže vynachváliť.*Chodievaš sem často?*Pohľad presunie na Caspiana, a menu odloží stranou, keďže už má dávno vybraté, len musí počkať, kým sem znovu zavíta servírka. Práve teraz je ten čas, kedy môže rozvinúť konverzáciu, aby medzi nimi nebolo trápne ticho. Caspian sa toho ujal hneď na začiatku, čiže s tým hádam nebudú mať žiadny problém. Betty si priveľmi nerozumie s ľuďmi, ako je ona, hoci to znie zvláštne. Samozrejme, rozumie si s tými, čo majú rovnaké záľuby, názory, hodnoty, ale ak sú rovnako tichí a hanbliví, tadiaľ naozaj cesta nevedie. Obaja majú problém vôbec začať spolu komunikovať, následne nadhodiť tému alebo sa spýtať niečo odvážnejšie. Celé je to proste také opatrné a niekedy až nudné. Avšak nemôže sa veľmi sťažovať, keďže ona je vlastne jednou z príčin.*

*Úsměv blonďaté dívce opětoval. Promluvil s ní párkrát, ale svým způsobem si jí oblíbil. Teda patřila do kategorie nejlepší člověk v knihovně a že kromě těch starých ochechul, co pořád jenom upozorňovali na ticho, byla jediná normální. Přikývne, nebýt jí, opravdu by tu knížku nenašel, protože přiznejme si nenapadlo ho hledat v sekci poučné. On stále hledal podle jména, ale u knížek pro medicínu i když to byla jenom řada vedle. To však bylo nepodstatné. Díky ní nebyl vyhozený a tak jediné co pro to mohl udělat bylo pozvat ji. Ne, že by mu koutky úst necukaly, jak se snažila dostat na barovou židličku a tak, aby nevyprskl smíchy se konečně pohledem upřeně podíval na svoji objednávku.* Jen doufám, že tě nenutím být v mojí přítomnosti, pokud něco máš *Stihne ze sebe ještě dostat než tu ukecanou pusu ucpe kouskem zákusku. To mu jako jídlo stačilo přinejmenším do rána. Nebyl velký jedlík a někdy mu stačilo málo.* Ano, většinou tu jsem mezi poledne, kde místo oběda si vezmu kávu a zákusek a to mi stačí. Ty? * Byla pravd, že on si moc lidí nevšímal, pokud byl hladový a neměl v sobě dávku kofeinu. Proto jeho zájmy o ostatní byly největší až ve večerních hodinách. To si dokázal zapamatovat všechny a o nich klidně i všechno. Když procházela kolem servírka zastavil ji, aby si Betty mohla objednat.* Byla jsi tu s někým nebo sama? *Zeptá se spíš ze zvědavosti než pro svojí potřebu. Věděl, že začátek konverzace než se do toho oba dostanou bude dlouhý a nudný, ale mu to nevadilo. Vydržel hodně, pokud by se mu pak dostalo dlouhého povídání nad šálkem kávy.* A vůbec jsem se tě nestihl zeptat zda v knihovně pracuješ nebo jsem tě vyrušil při nějakém usilovaném hledání knížky pro sebe než pro mě? Usmál se na ni zpoza hrníčku, když si jej přikládal k ústům, aby konečně do sebe po dlouhém dni ten kofein dostal.*

*Vlastne v knižnici dosť často ľudom pomáhala s nájdením alebo výberom kníh. Často tým zabila viac času, ako samotným čítaním svojich knižiek. Avšak Betty vždy rada pomôže, to už o nej vie takmer každý. Knižnica je pre ňu jedno skvelé miesto. Rada tam chodí kľudne aj každý deň, čítanie je pre ňu ten najväčší relax. No vlastne čítanie spolu s jedením, nato predsa nemôže zabudnúť.*Naozaj som nechcela, aby si tam blúdil ešte pár hodín.*Dodá ešte pár slov k téme knižnica a pousmeje sa. Proste sa nato nemohla pozerať, zmätený výraz a hľadanie knižky v úplne inej sekcií.*Nie, to vôbec. Keby som tu nechcela byť, neprihovorila by som sa ti.*Jednoducho mu to vysvetlí a zľahka pokrčí ramenami. Nie je veľmi odvážna, čiže by sa mu určite neprihovorila, keby s ním tráviť čas nechce. Avšak je rada, že ju Caspian na niečo pozval, ako správny gentleman. A teší sa, že ho môže spoznať viac, keďže zatiaľ sa zdá ako veľmi sympatický chalan.*Dobrú chuť.*Neubráni sa veľkému úsmevu, keď vidí, ako do seba ten zákusok rýchlo pchá. Hádam rýchlejšie, ako žuje, čiže musí byť veľmi chutný.*Áno, chodím sem veľmi často. Zbožňujem toto miesto. Tú atmosféru, retro a v neposlednom rade aj jedlá a nápoje.*Vytvorí na perách veľký úsmev a kývne hlavou zo strany na stranu. Jej tvár je naozaj rozžiarená, keď rozpráva o tomto úžasnom mieste.*Jeden jahodovo-vanilkový milkshake.*Rýchlo si objedná jeden z obľúbených drinkov a pokračuje v konverzácií.*S priateľom. Bohužiaľ, už musel ísť.*Táto otázka jej prišla zvláštna, ale nemala dôvod zatajovať mu, s kým tu bola. Len jej to prišlo celkom osobné a aj tak nikoho z jej priateľov nepozná. Teraz si uvedomuje, že priateľ znie ako frajer, ale Caspian to určite správne pochopí. Nevyzerá zrovna na dievča, ktoré by malo frajera, však?*Nie, nepracujem tam. Ale vždy rada pomôžem, ešte aj keď je niekto tak milý, ako ty.*Zloží mu taký menší kompliment, pri ktorom sa mu pozrie do tváre a následne sklopí hlavu. To už jej pristane na stole milkshake, čiže z neho začne srkať cez slamku.*