Po dlouhé době měl volný den, kdy mohl číst cokoliv podle svého výběru, nejenom knihy do školy a skripta o autorech. On tedy miluje čtení do školy i o autorech, ale každý občas potřebuje vydechnout u nějaké odpočinkové literatury (která je pro něj stejně asi trochu jiná než pro jiné lidi), na tom není nic špatného. Dole v kuchyňce si tedy uvařil kafe a zamířil do svého pokoje s představou pěkného dne nad knihou a s kafem. Pustil se hned do čtení, upíjel u toho kafe, ale po třetí kapitole a dopitém kafi pomalu začal ztrácet soustředěnost a myšlenky mu utíkaly pryč, k jedné blond slečně v šatech, jaké nosila Daisy ve Velkém Gatsbym. Když četl jednu stránku potřetí, s frustrovaným povzdechem zaklapl knihu a chopil se mobilu, ale ne aby napsal své Daisy, chystal se psát komukoliv jinému. Původně chtěl napsat Lacey, která za jejich setkání mohla, ale ta si teď procházela něčím sama a sice by jí tímto mohl rozptýlit, ale nechtěl být sobec, a tak jí jen poslal nějaký pěkný citát, při kterém si na ní vzpomněl, a rozklikl Teddy. Nakonec se ale rozhodl k ní rovnou vydat, vyskočil na nohy a zamířil k ní do pokoje, ale ani po třech ťukáních se nikdo neozval, musel jí napsat. Odpověď, že je v ZOO ho zaskočila, představoval si… víceméně cokoliv jiného, ale po krátké domluvě jí slíbil, že tam dorazí. Vrátil se do pokoje, aby se trochu upravil, převlékl se do džínů, na své tričko natáhl svetr a vzal si kabát, do kterého nezapomněl strčit krabičku cigaret a žvýkačky. Cesta netrvala dlouho, ZOO byla populární a proto do ní jezdila speciální linka, ale chvíli se zdržel před vchodem, protože si zapálil jednu, no vlastně dvě cigarety, prostě se potřeboval trochu odreagovat. Než vešel dovnitř, z peněženky vytáhl tester voňavky, kterým se navoněl, aby zakryl cigaretový kouř a do pusy si hodil žvýkačku. Na pokladně si koupil lístek a mapu, aby Teddy vůbec našel, a už jí psal, kde je. Po chvíli se mu dostalo odpovědi, a navíc ho prosila, ať si pospíší, což sice nechápal, ale přidal do kroku. Jednalo se o jeho sestřičku, které neuměl odporovat, takže když si měl pospíšit, musel si pospíšit. Jen co tam pomocí mapky dorazil, hned pochopil naléhavost situace. Teddy byla pod palbou nějaké ne příliš mile vypadající blondýny a on si jen povzdechl nad tím, co Teddy zase provedla. Než k děvčatům došel, ještě vyhodil žvýkačku, a byl připraven bojovat. Ne, ve skutečnosti z ní měl celkem nahnáno, ale prostě v tom nemohl svoji koktají hromádku neštěstí nechat. „Uh, ahoj, nerad ruším, ale,“ zarazil se, proč si nic nepřipravil?! Měl se víc obrnit! „ale vážně mě mrzí cokoliv se tady stalo, ale rád bych si tady sestru půjčil na rodinný den,“ vypravil ze sebe s pokřiveným úsměvem a dřív, než slečna začala křičet i na něj začal Teddy vést pryč, ochranitelsky ji objal kolem ramen a mířil daleko. „Jak se ti tohle povedlo?“ optal se tiše, i přestože slečna už byla mimo doslech.

Chcela ísť do ZOO, keďže tam nebola už dlho a aby si oddýchla od školy a všetkých ostatných povinností. K tomu zvieratá milovala a do ZOO chodila vždy rada, aby si ich všetky mohla prezrieť. Ale keď sa na to teraz pozrela, mala asi radšej zostať vo svojej izbe, pretože v ZOO bola len pár minút a už mala problém. Neurobila to naschvál, nič také by ani nikdy nezamýšľala, taký človek ona nebola. Bola to jednoduchá nehoda, kedy nedávala úplne pozor, slečne to ale prekážalo podľa toho, ako po nej kričala, kvôli čomu aj Teddy myklo a mierne sa skrčila do obranného postoja. Nikdy nemala rada, keď niekto po nej kričal, ale kto by to mal rád. Snažila sa jej to vysvetliť, tak ako to urobila hneď ako do nej vrazila, blondínka ju ani nenechala k slovu. Len dúfala, že Lincoln tu bude každú chvíľu. Ešte šťastie, že sa jej ozval, kvôli tomu mu mohla dať vedieť, kde vlastne bola. Mohla mu napísať aj ona sama ale nevedela, či nie je práve zaneprázdnený a tak ho nechcela otravovať, preto bolo aj dobré, že on bol ten, kto napísal ako prvý. Preto keď zacíti ako jej vibruje mobil v jej vrecku, rýchlo ho vytiahne, aby Lincolnovi odpísala na to čo sa pýtal. Nezabudne ani dodať, nech sa nezdržuje a ide hneď za ňou. Mobil stisne v rukách ešte pevnejšie, keď na ňu neznáma blondínka začne kričať ešte viac ohľadom toho, že ju nepočúva. Znova sa na ňu snažila prehovoriť, ale ani teraz sa jej to nepodarilo. Kvôli nej bola dokonca v strese, takže aj keď z nej vyšlo, čo i len jedno slovo, koktala. Tak ako vždy, keď je nervózna a keď stresuje. Presne tak ako teraz. Keď ale vedľa nej začuje hlas, ktorý pozná príliš dobre, hneď sa jej uľaví. Ako by ho aj nespoznala, keď ten hlas počúvala celý svoj život. Hneď svoje oči uprie na postavu vedľa seba a na jej tvári sa dokonca objaví mierny úsmev, keď uvidí, že je to naozaj Lincoln. Vždy sa o ňu staral, preto ho niekedy nazývala svojím hrdinom, čo platilo aj dnes. Na blondínku venuje posledný pohľad, s ospravedlňujúcim pohľadom, než sa otočí pred seba a hneď si to namieri preč, zarovno s Lincolnom. Dokonca mu ruky hneď obmotá okolo pása, čím sa k nemu ešte viac pritlačí, ako keby chcela byť ešte viac pod jeho ochranou. Čo vlastne aj chcela. Vždy, keď jej nebolo dobre, či bola v stresovej situácií, stačilo jej byť v objatí Lincolna a cítila sa oveľa lepšie. Nič iné jej väčšinou nepomáhalo, iba práve prítomnosť jej bračeka. „N-neurobila som to naschvál, n-naozaj!“ Mierne sa zamračí, ale len z toho dôvodu, že práve pred ním koktá. Naozaj jej tá blondínka a jej krik neurobil dobre, preto než pokračuje vo vysvetľovaní je nejakú chvíľu ticho aby sa ukľudnila. Vie, že Lincoln to jej koktanie chápe, ako jeden z mála ale aj tak bola radšej, keď to pred ním nerobila. Nie, že by to mohla kontrolovať ale predsa. Až keď si bola istá, že je všetko v poriadku, mohla pokračovať. „Snažila som sa uhnúť rodine, tak som uskočila doľava a zabudla som sa pozrieť či tam niekto nie je a odrazu som do nej narazila. Nebolo to naschvál! Ospravedlnila som sa a aj vysvetlila čo sa stalo ale vôbec ma nepočúvala a po celý čas len po mne kričala.“ Povzdychne si nad poslednými slovami a sklamane zavrtí hlavou. Chápala, že ju to mohlo naštvať ale nič také strašné sa predsa nestalo. „Ďakujem, že si prišiel,“ dodá ešte, pričom zdvihne hlavu aby sa na neho mohla pozrieť a venuje mu široký úsmev, tak ako vždy. „Medvede!“ vykríkne odrazu, dokonca aj Lincolna pustí aby mohla pobehnúť dopredu a prejsť k zábradliu za ktorým sa nachádzajú práve zmieňované medvede. Snažila sa na tú nepríjemnú blondínu zabudnúť a ako inak by to mala urobiť, než zvieratami, ktoré sa nachádzajú všade okolo nej.

Velkým fanouškem ZOO nikdy nebyl, ale ne kvůli ZOO jako takové nebo že by snad neměl rád zvířata, ale protože bylo v ZOO pořád plno. Všude byly rodiny s dětmi, děti, ačkoliv jsou roztomilé, lítají všude a občas do člověka vrazí či hůř, něco na vás vylijí, ale i to by se dalo přežít, ale každý rodič cítí potřebu konání svých dětí omlouvat a pouštět se do krátkého small talku a právě tato část Lincolna neuvěřitelně vyčerpává. Nedělá mu problém s lidmi komunikovat, ale jeho sociální baterka se v takových situacích vybíjí opravdu rychle, proto taková místa příliš nevyhledává. Nicméně když hledal Teddy, byl za ní ochotný jít kamkoliv, klidně i do zoo. Dalším uklidňujícím faktem mu bylo současné počasí, které jistě příliš návštěvníků neláká (ne že by přál zoo něco špatného!). Uklidňoval se tedy faktem, že se dnes příliš nevyčerpá konverzací s cizími lidmi a bude věnovat svou plnou pozornost sestřičce, se kterou se už nějakou chvíli pořádně neviděl. I přes ta uklidnění si před vstupem neodpustil.. dvě cigarety, než provedl potřebnou očistu a vstoupil do prostor zoo. Jen co mu přišla zpráva, ať se nezdržuje, trošku zalitoval těch dvou cigaret, ale zpět už to vzít nešlo, a tak nasadil rychlejší tempo, což mu poloprázdné prostory zoo dovolovaly. Netrvalo to dlouho a dorazil ke scéně, kvůli které tak pospíchal, a okamžitě si všiml, jak nekomfortně se Teddy cítí. Inu, kdo by se v takové situaci komfortně cítil, ale nezkoumejme to do detailů, jeho mladší sestřička byla v nouzi, on musel zakročit. Loupl po ní pohledem, kterým se ji snažil podpořit, ale teď bylo důležitější zbavit se té otřesné blondýny, co křičela na Teddy. Vůbec netušil, co se stalo, ovšem z jejího tónu dokázal vytušit, že se slečna možná příliš zbytečně vzteká a jak znal svou sestřičku, stihla se už aspoň stokrát omluvit, nepatřila ke konfliktním typům. Něco ze sebe vyžbleptl, i když to rozhodně nebylo příliš hrdinské, a tak raději Teddy objal a pádil s ní pryč od té fúrie, než se stihla vrhnout i na něj. Jemný úsměv mu zdobil tvář, cítil z ní ten stres a byl rád, že jí mohl alespoň trochu ulevit. Ve snaze zpříjemnit jí tento den ji jemně pohladil po rameni, jako kdyby tím mohl smést všechen ten stres, a úsměv mu nepolevoval. „Já vím že ne,“ ubezpečil Teddy, že si o ní opravdu nemyslel, jaká se z ní stal tvrďačka, co nyní vyhledává konflikty a ráda se hádá. „Navíc.. ona vypadala zaujatě,“ snažil se tím galantně podat svůj názor na ni, který bohužel neobsahoval nic dobrého. Nerad odsuzoval lidi podle prvního dojmu, ale pokud zkřivili vlásek (nebo nervy) jeho blízkým, odsuzoval hned, byl v tomhle směru možná trochu pokrytec, ale na vztazích si velice zakládal a to, co se dotýkalo blízkých, se dotýkalo i jeho. „Vždyť říkám, zaujatá,“ zopakoval svou interpretaci chování blondýnky, protože nechtěl, aby si zrovna někým takovým Teddy trápila hlavinku, bylo to úplně zbytečné, blondýnka na ně určitě zapomene ještě než vyjde ze zoo. „Není zač, maličkost,“ pousmál se na svou drahou sestřičku mile, ale tento úsměv brzy přešel do tlumeného smíchu, jak se Teddy rozeběhla k výběhu s výkřikem. Pořád jako malá, pokroutil nad ní hlavou a klidným krokem k ní zamířil, aby se i on mohl podívat na medvědy ve výběhu, kteří jí tak učarovali. „Máš nějaký plán, koho chceš vidět?“ po očku na ni koukl, ale hlavní pozornost pořád věnoval medvědům a tomu, co předváděli, i když toho příliš nebylo.

Hrdinou se snažil pro Teddy být vždy, protože to byla jeho sestřička, nejbližší osoba v životě, která je jen jedna a kterou nikdo nenahradí, ať už budou na cestě životem kdekoliv. I kdyby se jejich cesty rozdělily a jejich kariéry je zavedly dál od sebe než na pár kroků ve spolku (no dobrá, to se stane určitě, ale pořád mohou zůstat v jednom městě), i přes tu vzdálenost u něj bude mít speciální místo, které nikdo neobsadí a když bude moct, bude jejím hrdinou i dál. Dokud ale může tuto roli zastávat tak snadno, dělá to jak jen může, proto ji odvedl i od nepříjemné blondýnky, zas a znovu sehrál tu dobře známou roli, a poskytl Teddy uklidňující prostředí. Trpělivě čekal, než se znovu rozmluvila v souvislých slovech, nikdy jí to koktání nepředhazoval a v tento moment za to mohla jen ta blondýnka, která tak narušila Teddyino klidné odpoledne, že jen chápavě pokýval. Ani jemu by nebylo na jejím místě příjemně, takže se chystal dělat první poslední, aby na to nemusela myslet. „Nestalo,“ ubezpečil ji s jemným úsměvem a rozhodným výrazem ve tváři, aby viděla, jak vážně svá slova myslí. Některé věci se mění, ale tohle je věčné. Jeden druhému poskytují útěchu, to nikdy nezestárne a v jeho očích to bude provázet jejich vztah do skonání věků, minimálně se o to bude snažit a nemá sebemenší pochybnosti, že by na tom Teddy byla jakkoliv jinak. V takových momentech se nechával unášet nostalgií a občas mu před očima problikly podobné momenty, jen v jiném věku, v jiném ročním období či v jiném prostředí… skutečně to byla jejich stálice, která zůstávala, jen čas se měnil. „Poradila by sis jinak,“ pronesl povzbudivě a na souhlas pokýval hlavou, Teddy byla šikovná a na něco by určitě přišla, aby se z té nepříjemné situace vymotala a zachránila si nervy.
Nechtěl si tím nepříjemným tématem už kazit den, proto se raději soustředil na Teddy a její radost z medvědů. Vykouzlilo mu to pobavený úsměv na tváři a v mnohém mu Teddy připomínala květinu. Stačilo správné prostředí a péče a celá rozkvetla, i přestože byla ještě sklíčená. Jistě, u květin to asi nefunguje tak rychle, ale ta základní myšlenka tam je, alespoň podle toho, co od Teddy pochytil, on sám totiž nebyl příliš velkým zahradníkem, květinám se věnoval jen když Teddy potřebovala s něčím pomoct a nedala se odbýt, prostě co by pro své drahé dvojče neudělal. Nemyslete si ale, že by se bál od květin umazat, spíše se bál, aby jim jeho péče nepřinášela víc škody než užitku. Dorazil k Teddy a opřel se o zábradlí, přičemž na ni koukl s velice nebezpečnou otázkou, která rychle potvrdila jeho obavy – měla dlouhý seznam zvířat, co chce vidět, to poznal z toho nevinného úsměvu, nad kterým jen s úsměvem zavrtěl hlavou. „To zní jako dlouhý seznam, štěstí, že máme celé odpoledne,“ odevzdaně na ni koukl, na pořádnou procházku po tomto velikém areálu byl připraven už při vstupu. „Ty sis vlastní nevzala? Já bych medvědy bez něj asi nenašel,“ nevadilo mu, že si přivlastnila jeho plánek, stejně jejich malou výpravu povede ona, tudíž jemu by byl zcela k ničemu. Ťapkal si to za Teddy, ne že by měl na výběr, když ho čapla za ruku, a tušil, že mířili k pandám, přeci jen to jsou také medvědi, dává tedy smysl, že budou od sebe blízko, ne? Nebo ta blízkost byla jen souhra náhod a on se tomu snažil dávat vyšší důvod, i to bylo dost možné. „Neměla jsi spíš studovat žurnalistiku?“ pokroutil hlavou nad smrští otázek, co na něj spustila, nicméně se jí odpovědi zamlčovat nechystal. „Ve škole všechno v pořádku, nedávno nám vrátili hodnocení a komentář k těm větším esejím, co jsme psali, všechno dopadlo dobře a už jsem na to i zpracoval odpověď, bylo to vážně inspirující, ten profesor je skvělý,“ ach, psaní a debatování s jeho oblíbeným profesorem, o tom mohl básnit dlouho, ale básnil o tom jen v hlavě, když odepisoval. Takovým člověkem by jednou chtěl být, obdivoval totiž jeho přístup k žákům, který byl ke každému jednomu z nich poměrně individuální. V rámci mezí, samozřejmě, protože podle něčeho je hodnotit musí, ale snažil se u každého rozvíjet jeho konkrétní talent. „Spolužáci na normě, už i Lacey je na tom líp, takže všechno dobrý,“ jeden z důvodů, proč neměl tolik času na Teddy byl problém u Lacey, které poskytl alespoň rozptýlení, aby se tolik nenervovala, i když to příliš nepomáhalo, „a přítelkyni jsem si nenašel, jen jsem nedávno byl s Tabbs na kafi,“ jemně se pousmál při vzpomínce na jejich společné odpoledne, no výraz přešel ve zvídavý, protože se chystal palbu oplatit. „Co u tebe? Focení úspěšně pokračuje? Budeš vůbec vystavovat na tom jarním plese? Měla bys, máš úžasně tematické fotky k tomuto ročnímu období,“ pobídl ji s úsměvem, opravdu by měla, i kdyby obdobím neladily, byla talentovaná a neříkal to jen protože byl její bratr. „Když jsme u plesu, pozval tě už někdo?“ nepřímo i on vyzvídal, jak je na tom jeho malá sestřička s chlapci a vztahy. Pamatoval si totiž, že na jeden ples s někým šla, to mu práskla Lacey, ale protože pak nikoho kolem Teddy neviděl se motat, usoudil, že to bylo jen přátelské vyražení… určitě stejné jako když on šel s Tabbs na ten novoroční večírek.