Podmorský svet

Konečně si našel pořádný čas na svou sestřičku, ne jen chvilku během či po škole, než se oba (nebo jen jeden) musel rozeběhnout někam plnit své povinnosti. Dnes každopádně oba měli celý den volného času, takže si naplánovali celodenní výlet do akvária, kam je rodiče brali už od dětství. Byla to taková jejich tradice, a když měli dostatek času, vždycky se tam scházeli. Bylo to příjemné místo, plné nostalgie na krásné dětství, bylo to něco jako jejich úkryt před realitou, a to i přestože tam často realitu probírali, ale pořád to bylo, jakoby byli ve svém vlastním světě, kde na ně nikdo nemohl. Hodil na sebe džínové kraťasy a nějaké tričko s potiskem, do kapes naházel potřebné věci a vyrazil do města. Udělal si krátkou procházku, k čemu využívat MHD, když to člověk zvládne v klidu po svých. Kdyby pospíchal, samozřejmě se spolehne na jiné prostředky než na své nohy, ale naštěstí vyrazil včas, aby vše stíhal a nenechal Megí čekat.
K podmořskému světu dorazil přesně na čas, ovšem u kasy nebyl sraz, sraz byl na jejich místě. Jako vždy. Proto si koupil lístek, mile se usmíval na prodavačku, a s dobrým pocitem, jaký je dobrý zákazník, zamířil dovnitř hledajíc akvárium želv. Ano, přesně tak, vždy se scházejí u mořských želv, u kterých většinou vydrží i nejdéle a s radostí ty tvory pozorují. Nakonec ale vždy projdou většinu podmořského světa, jen tomu nevěnují tolik času jako právě želvám. Navíc je u želv umístěna i jedna menší lavička, akorát pro ně dva, která úplně vyzívá k sednutí a probírání života před želvami. Vytáhl z kapsy mobil, aby zkontroloval čas – aha, pět minut po domluveném času! To už ale viděl, jak se Meg řítí k němu, takže mobil s klidem zase uklidil do kapsy a jen se široce usmál na svou drahou sestřičku. „Ahoj Megí,“ pozdravil ji, jen co byla u něj.

Konečně to přišlo. Ten zakroužkovaný den v kalendáři, na který se celou dobu těšila, bylo to jako tisíce polibků nostalgie a krás dětství. Dřívějších let a tak podobně. No a celkově se prostě neskutečně těšila. S úsměvem na tváři koukala na datum, než si uvědomila, že má kalendář otočený na špatné straně. Ještě nejsou Vánoce, tak nevadí. Ale ten den se svým bráškou si užije také. Na sebe hodila šedé tričko, světlé džíny a nízké kecky. Říká se tomu ještě tak? Prostě boty s nášivkou růže. A hned, jakmile byla připravená vyjít, což bylo tak o půl hodiny později, než původně plánovala, rozeběhla se přímo na smluvené místo. Podmořský svět byl takovou jejich tradicí. Chodili tam pokaždé, zvláště při dnech jako tento, měli ho celý pro sebe. Konečně mohla vidět svého brášku taky trochu víc, než jen během školy, kdy se taky viděli jen zřídka.
Běžela, jak rychle jen mohla. Měla štěstí, že nebyla zase tak velká bábovka a běhání bylo docela časté, alespoň pro ni. A tím ovšem nemyslím jen její pozdní příchody, kterými byla docela proslulá. Nakonec se naštěstí dostala k podmořskému světu, koupila si lístek a vydala se již volnějším krokem k akváriu se želvami. Potom si ale uvědomila, že už tak jde o pár minut později a tak se znovu rozeběhla. "Mattíku!" rozpřáhla ruce a vrhla se mu kolem krku. "Šest minut a dvacet sedm sekund, rekord!" prohlásila s nadšením, když se od něj odtáhla a založila ruce v bok.

Dnes nemusel čekat nijak dlouho, nemusel si z nudy vybavovat jména, které kdysi želvám z nudy dal.. Navíc, víte, jak těžké je odlišit želvy od sebe a zjistil, kdo je Ploutvička a kdo Pan Želvák? Opravdu těžké, nemáte sebemenší ponětí. Od těchto kratochvílí byl zachráněn relativně brzkým příchodem Megí, která určitě musela trhnout nějaký rekord, protože se objevila skutečně brzo. „Rád tě vidím,“ s těmi slovy si ji přitáhl do milého sourozeneckého objetí, pevně, ale ne moc pevně, ublížit by jí nechtěl!, si ji k sobě přitiskl a po chvíli zase pustil. Musel se zasmát, když mu sama oznámila, že dneska udělala rekord, jasný důkaz, že jsou sourozenci - prostě myslí stejně. „Jsem si říkal, že jsi tady brzo,“ přitakal, šest minut je krátká doba a uteče vám i rychle. „A samozřejmě gratuluju k rekordu,“ zakřenil se na ni, jakoby to byl nějaký skutečný úspěch, kterým se může chlubit, snad si ho i dát do životopisu. To by ona ale nikdy neudělala, protože Matty ví, že je to chytré děvče, i když to občas skrývá. „Vlastně, co ve škole a jak se sportem? Máš tam nějaký rekord nový?“ optal se zvědavě, byl vždycky hrdý na úspěchy své sestřičky a když už na to téma narazili, musel se zeptat a zjistit, jak se jí daří. On sice v redakci žádný článek nepsal, ale měl toho hodně, takže nestíhal sledovat ostatní, tak třeba někdo psal o skvělých úspěchách mladé a nadějné Megan Kyle.
„Než se zeptáš, tak u mě nic zajímavého, žádné výjimečné články, teď je všechno takový.. Jedno stejný jako to druhý, není si moc co vybírat, noviny nějak zaostávají,“ postěžoval si na to, co ho trápilo, protože školní noviny miloval a byl vděčný, že něco takového mají a žurnalisti si mohou vyzkoušet reálně psát články a vydávat je, ne jen psát nějaká slohová cvičení.

Byla opravdu ráda, že svého brášku vidí. On byl tak nějak jediný člověk, ke kterému mohla být a byla opravdu naprosto ve všem zcela upřímná a otevřená, ovšem až na pár výjimek. Ty sourozenecké malé lži jsou docela samozřejmostí, ale mimo to tu bylo i něco podstatnějšího. Meggie byla zvyklá si hrát tu svou hru na hloupou holku. Předstírala přede všemi, dokonce i před svým bratrem, že je vlastně docela hloupá a nic než pěkná tvářička na ní není, ač oba věděli, že je. On už to dávno prokoukl a ona to věděla, ale přesto nepřestala to své divadýlko hrát dál. Mohla by přece vypadnout z role a to nechtěla. Meggie byla prostě typ člověka, který nerad ukazoval své pravé já, před kýmkoli, i když je pravda, že před bratrem mnohdy trochu upustila aniž by si to uvědomovala. Matt byl pro ni velký vzor, na druhou stranu chtěla být jako on... On a ta jeho absolutní a nezlomná dokonalost, ve všem byl svělý a Meggie na něj v jednom kole žárlila, protože o všichni milovali takového, jaký je. Ona se bála ukázat, kdo doopravdy je, lidi ji brali, ale ve skutečnosti měla přátel jen opravdu málo. "To se vsadím," pronesla s teatrálně povýšeným hlasem a hned na to se uchechtla. Jakmile se od něj odtáhla, založila ruce na bocích a zazubila se, zatvářila se prostě jako naprostý přirozený talent na trhání rekordů, což vlastně i částí byla, že ano. "Určitě se objevím v nějaké knize rekordů," řekla hrdě a kývla hlavou. Ani nevěděla čím to je, že vždycky nestíhá, prostě to bylo tak nějak zvykem. Prostě už jí to tolik nevadilo, dávala si na čas pořád, tak proč ne...no, pořád? Asi to nehodlala měnit, taky proč by. Občas jí ujel autobus, nebo se někam dostala o pár hodin později, než měla, ale všichni už si zvykli a věděli, že když řekne, že je tam za půl hodiny, zřejmě se objeví až o hodinu, nebo dvě později. Ale těch šest a půl minut byl opravdu rekord. Vidíte, jak se přemohla pro svého bratříčka? Když už načal téma škola, s povzdechem se sesunula na lavičku u akvária želv a pokrčila rameny. "Znáš to, běh, plavání, ale kdybych ti měla všechno vyjmenovávat, jsme tu až do konce věků," uculila se, hrála hlavně míčové hry, nebo běhala, ale věnovala se také plavání, to měla ráda. Jen ne zase tolik. Už už se chystala zeptat, co je nového u Matta, ale v tom ji přerušil svou odpovědí na nevyslovenou a naprosto předpokládanou otázku. S úsměvem zakroutila hlavou a povzdechla si. "A co mimo školu?" povytáhla zvědavě obočí. A ano, tím naprosto nenápadně narážela na holky.

Musel se zasmát hereckému vystoupení, které tady měla. Ona si uměla hrát na to, co není, a to velmi dobře. Nemyslí tento konkrétní případ, spíš myslí její komunikaci s okolím, její vlastní prezentování… On to prokoukl již dávno, přeci jen je její bratr a to mu dává tak trochu za povinnost to prokouknout, ale ostatním její velké plusy bohužel unikají, protože je bravurně skrývá, za to by taky mohla dostat nějaké ocenění. Nicméně se jí do toho nikdy nesnažil kecat (možná jen jednou, ale on si nemohl pomoct!), protože viděl, že by to postrádalo jakýkoliv smysl. „O to se zase klidně vsadím já,“ usmál se mile, snažíc se jí naznačit, že v její sportovní kariéru opravdu věří a doufá, že jednou se o Meggie bude psát jako o velké sportovkyni. Pokud tedy dorazí na závody včas, že… Ale ne, na závody by určitě dorazila včas, ale na poslední chvíli včas, tam by se totiž jednalo o její kariéru a on moc dobře ví, že kariéra jí není lhostejná, že si uvědomuje, že se jednou bude muset nějak postarat sama o sebe. A on ze všech lidí nejvíc věří v to, že to dokáže a bude jednou naprosto soběstačná a hrdá žena.
Konverzace začala klasicky, jako doma – stočila se totiž hned ke škole, vzorný výslech jako od rodičů. Moc často se s nimi nevídají, tak si to očividně musí vynahrazovat sami. „A to nechceme, být tady do konce věků, tak určitě přežijeme ty želvy a já v dětství tvrdil, že budou žít dýl než my, tak se spokojím s tímhle,“ zazubil se na ni, rád vytahoval společné vzpomínky z dětství, protože to bylo nejlepší pouto, co je spojovalo, to nejlepší, co měli a co si mohli nabídnout. Ten pocit, že se znají dlouho a pořádně, největší plus na sourozenci. I když jsou určité roky plné hádek a hašteření, nakonec se sourozenecká láska ukáže. „Mimo školu toho moc nedělám, jen-“ zarazil se a překvapeně se podíval na Meggie, která ho naprosto zkušeně začala vyslýchat, a jemu najednou došlo, kam tím mířila. Dokázala nachytat i žurnalistu, pak že není chytrá! Nebo on jen nebyl ve střehu, kdo ví. Každopádně ani teď už nebylo úniku, něco začal a něco říct musí, jinak mu nedá pokoj po celý zbytek dne. „Vrátila se Crystal,“ pronesl jednoduše, i přestože to vůbec takhle jednoduché nebylo a jemu se tím obrátil celý život vzhůru nohama. Víc říkat nepotřeboval, Meggie si Crystal musela pamatovat ze střední, společně s tím, že se Mattymu asi trochu líbila. Zatím se nehodlal své sestřičce sdělit, že spolu byli na plese, protože chtěl nejdřív slyšet reakci na její návrat, chtěl to brát postupně, aby ji nezahltil informacemi. Ne že by si myslel, že by je Meggie nepobrala, spíš ji nechtěl až moc vzrušovat, aby tady nezačala jančit a hlasitě ho vyslýchat, toho se trochu bál.

Jo, opravdu se jednou mohla objevit v nějaké knize rekordů, nebo něčem podobném. Nebo také ne, záleží na tom, jak bude pokračovat. A zatím se zdálo, že nijak extrémně z řad nevybočovala a byla prostě jen běžná holka, která se snaží vyrovnat ve sportu i chlapcům. Dařilo se jí to, pravda, ale někdy to nevyšlo, jakože vůbec. Jindy naopak ano, bylo to vlastně tak nějak různě. Zaculila se jako sluníčko, od ucha k uchu, když její drahý bratříček pronesl, že by se o to vsadil on, a ona prostě jen viděla, jak moc jí za tu dobu chyběl. Její přátelé, zda se tak nazývat dali, byli prostě...všelijací. A jediným stálým bodem v jejím životě snad byl jen ten jediný Matty, který tu byl pořád, i když ne tak doslovně. Určitě psychicky, když už ne fyzicky. Ale to jí nevadilo, zkrátka neměli oba pořád čas, když už však byli spolu, mohla si být jistá, že se jí bude věnovat stoprocentně.
Nad jeho další větou se musela pousmát, vlastněě se spíš rozesmála, načež pokrčila rameny a věnovala svému bratříčkovi takový ten významný pohled. "Prosímtě, ty jsi toho v dětství namluvil," mávla nad tím rukou ještě s krátkým uchechtnutím, jako dozvěnu toho smíchu a opřela se do lavičky. Hlavu měla mírně pootočenou tak, aby viděla na akvárium želv. Přitom jí před očima probíhaly obrazy z dětství, vzpomínky na toto místo, které zůstávalo stejné rok co rok, i když oni se měnili. Ale vzpomínky zůstávaly, no a také přibývaly.
Když se tedy rozpovídal ohledně její otázky, sledovala ho a tiše vyčkávala, kdy dojde k bodu zlomu, kdy se dozví to, co ji opravdu zajímá. A bylo to tady. Ve chvíli, kdy se zarazil pozvedla jedno obočí a s napjetím na něj koukala, jako kdyby se chystal říct nějaké velké tajemství. "Crystal?" vyhrkla překvapeně, "Myslíš Crysty, tu Crysťu, prostě Crystal, tu, na kterou jsi měl crush? A je zpátky?" na tváři se jí objevil úsměv malého ďáblíka.

Rád slyšel její smích, ten opravdový, který občas chyběl, když ji náhodou zahlédl s těmi jejími kamarády ze sportu. Nikdy moc nemusel, s kým se to potloukala, ale věděl, že nemá cenu jí cokoliv vymlouvat, protože má prostě svoji hlavu a tu si klidně postaví, jen aby bylo po jejím. A tak se jen smířil s tichým trpěním a zlými pohledy, když potkal někoho bez ní. Uvnitř ale ví, že Meggie má rozum a nikdy by s nimi nic neuváženého nedělala, to ho uklidňuje, aspoň nějaký klid má. Společně s ní se usmál, kecal to byl vždycky a pusa mu běží skoro automaticky, vždycky má co říct a v dětství to bylo snad horší, takže ten pohled moc dobře chápal. Jen pokrčil rameny a zatvářil se nevinně, měl rád, že spolu můžou komunikovat i beze slov. Teď ho neberte špatně, je to žurnalista a slova miluje, jen tuhle neverbální komunikaci vnímá jako znak silného vztahu, což je samozřejmě krásné vidět u vašeho sourozence. Ano, je celkem rodinný typ, nedal by na své blízké dopustit a nechápe, jak o rodině někdo může mluvit špatně, pokud se tedy nejedná o nějaké týrání nebo tak, to pak chápe.
Viděl, jak vyčkává, co z něj vypadne a chystá se toho hned chytit, potvora malá, takhle ho tady zpovídá a on se nechal nachytat. Na první zopakování jména přikývl, aby ji potvrdil, že se vskutku vrátila Crystal. Ovšem když tak začala vyhrkávat její jméno v různých podobách a ještě dodala, že na ní měl crush, začal se stydět, tohle nejsou věci, které by se měly říkat takhle na veřejnosti a hlavně to jsou věci z minulosti, to se nevytahuje! „Neměl jsem na ní crush, byla to moje dobrá kamarádka,“ upozornil Meggie, i když si sám nebyl jistý, jestli říká pravdu a jestli to už tehdy necítil.. Jinak a jen si dobře nalhával, že nic necítí. „Co máš za lubem, když se takhle culíš?“ celkem se bál, co na něj plánuje, a jemně do ní žďuchnul, třeba jí vyruší z přemýšlení a ona přestane kout ty pikle.. Teď navíc vůbec netušil, jestli jí říct, že spolu byli na plese, nebo pomlčet. Lhát samozřejmě nechce, ale když ji vidí se tak ďábelsky culit jen protože se vrátila, jak by se tvářila, kdyby se dozvěděla tohle?

Rty roztáhla do širokého úsměvu, když přišlo na bratrovo zapírání a založila si ruce na prsou. "Matty, Matty, Matty," zakroutila hlavou a z povinnosti se uchechtla. "Třebaže si to nechceš přiznat, jde to poznat," možná že nešlo, pravděpodobně si toho nemohli všimnout úplně všichni, ale byla jeho sestra. Sakra. Občas měla pocit, že ho zná líp, než sama sebe. Bylo pro ni jednoduché se v něm vyznat, jednak byli rodina, no a znala ho moc dobře. Věděla co dělá, když lže, nebo se snaží nějak vyhnout určitému tématu. On se uměl ze všeho skvěle vymluvit, ale ona mu zase neskočila na všechno. Ne jako rodiče. Teď se potutelně usmívala a koukala na něj svým pohledem, který má vždy, když něco chystá. A ona pořád něco chystala. Tohle zase znal on, její úžasný bratříček. Věděl, jak se tváří, když chce něco vyvés. A přestě takhle. Když do ní žduchl, oplatila mu to a uchechtla se. "Nic nic," pokrčila rameny a vykouzlila na tváři jakýsi andělský úsěv, takže se zase culila jako sluníčko a snažila se vypadat co nejvíc nevinně "Jen půjdeme na večeři," dodala potom rychle a spiklenecky na něj mrkla. Tohle bude určitě skvělé! Nemá dobré nápady?

Nespokojeně si povzdechl, když si tak vševědoucky založila ruce na hrudi, jakoby viděla do jeho nitra a znala ho naprosto dokonale. Inu, ono by to asi nebylo ani tak těžké, Matty je celkem otevřená kniha a plno lidí v něm lehce dokáže číst, samozřejmě ne když se má jednat o nějaký rozhovor, to se umí tvářit jako pravý žurnalista, jehož pravé úmysly nikdo nezná, ale to platí jen na cizí lidi. A na jeho rodiče, naštěstí. Většina jeho blízkých v něm umí číst poměrně snadno, u Meg to chápal, jsou přeci jedna krev. Pak ale přišla Pat, kde se to snažil omlouvat tím, že je taky žurnalista, ale byl to jen chabý pokus, vždyť Nathan o něm taky ví tolik, a to to žurnalista není. Matty se holt otvírá každému, na rozdíl od své sestřičky, kterou pořádně zná snad jen Matty a rodiče, a to i před nimi se snaží udržovat si svou image. „I kdyby, byli jsme.. Mladší? Děti? Dětské lásky nevydrží do dospělosti,“ snažil se to logicky hodnotit, i když v hloubi duše tušil, že jemu ta láska vydržela. Sice tam bylo krátké období s Pat, ale to byl jen nevinný crush, byl její nejlepší kamarád a pořád viděl, jak ji ti bad boys ubližují, tak si myslel, že by se o ní staral lépe.. Ale nakonec se shodli, že přátelství je pro ně to nejlepší. Možná ten "friendzone" nesl tak lehce jen díky vzpomínce na Cryst, protože s Cryst to bylo.. Asi bylo jiné než s Pat. Ale nebuďme nostalgičtí.
Stejně jako Meggie prokoukla jeho zapírání, on prokoukl její ďábelský výraz, co jasně značil, že má něco za lubem. Nedůvěřivě si ji prohlédl, to, že nic nechystá, jí vůbec nevěřil a už se chystal něco říct, ale to už z Meg vypadl její mistrovský plán. „A jak to máš v plánu udělat?“ byl skutečně zvědavý a tentokráte si založil ruce na hrudi on. Cryst byla stydlínka, to moc dobře věděl, a pochyboval, že by jen tak s někým vyrazila na večeři. Jediná věc, co Meg hrála do karet, je to, že je jeho sestra.. Ale že by si Crystal troufla znovu vidět jeho rodinu? Nemyslel si. Proto byl tolik zvědavý, s čím tahle liška vedle něj přijde. „Nebo předpokládáš, že vezmu tebe i ji současně na večeři, abych ti to usnadnil?“ tázavě nadzdvihlobočí, protože vážně nehodlal spojovat rodinu a Cryst, dokud si to neujasní spolu.

Jakmile začal její milovaný starší bratříček uznávat očividné, na její tváři se pomalinku začínal rýsovat vítězný úsměv s kapkou té škodolibosti. Ani nevěděla, proč to tam je, ale nejspíš jen kvůli tomu, že se opět ukázalo, že ona má pravdu a on... on se jen snaží potlačovat své pocity. To u něj bylo obvyklé, nesnášela to. Nejraději by kráčela před ním a vyšlapala mu cestičku k jemu vlastním pocitům, které byly jasné všem okolo, jen snad ne jemu. Zapíral. To ovšem nikdy nezabíralo, ne s Meggie. "Jistě, můj milý Matty. To víš že jo." uchechtla se a zakroutila hlavou. Sama věděla, že u něj ta dětská láska jen tak nezmizela. Kdyby ano, vůbec by ta jeho očička nejiskřila tak, jak jiskří, když na ni teď přišla řeč. Snad si to ani neuvědomoval, ale přeci jen, byli rozkošní. Tedy tehdy, nevěděla jak teď, ale snad se to ani nezměnilo. Jakmile mu prozradila svůj plán, setkala se s jeho naprostou nespoluprácí a zakoulela otráveně očima. Chvíli mlčela, což se u ní jen tak nevidělo, a čekala, co ještě dodá, načež se sama nadechla ke své odpovědi. "A ty snad předpokládáš, že mi můžeš vzdorovat? Pfff." protáhla ironicky a se smíchem sebou plácla hlouběji do lavičky. "Je to jednoduchý, Matty, ale svoje plány ti sdělovat nebudu, ještě bys je chtě zničit a toho bys potom hodně litoval." spokojeně se usmála. "Ještě budeš za svou geniální sestřičku rád." pronesla nakonec se vztyčením ukazováčku a narovnala se.

On sám se bál, že výraz dětské lásky byl trochu nadnesený, ale dle spokojeného výrazu Meggs usoudil, že ona sama by to jinak nenazvala a naopak byla ráda, že to takhle nazval. To ale rozhodně neznamenalo, že by si něco přiznal! Jen poznamenal, že obvyklé dětské lásky nevydrží, ne že to, co měli oni, byla dětská láska.. I když.. Možná byla, ale na tom stejně už teď nesejde, protože děti už nejsou a je jedno, jak to mezi nimi bylo, teď je mnohem důležitější, jak to mezi nimi bude teď. „To zní děsně důvěryhodně,“ ohodnotil její slova a široce se usmál, samozřejmě že si z ní dělal legraci a tu její ironii pochopil, jak by taky ne. Holt na to měla svůj názor, stejně tak jako na to měl svůj názor Matty. Problémem bylo, že jejich názory se úplně neslučovaly a bohužel to každý viděl opravdu jinak. Jeho drahá sestřička nebyla spokojená, když viděla tu nespolupráci s jejím plánem, o kterém vlastně nic nevěděl, ale to musela čekat. Však ho zná dostatečně dlouho na to, aby věděla, že tohle by ho velice znepokojovalo, protože celou dobu rozhovoru Meggs a Cryst by se bál, o čem se ty dvě asi vykecávají - lépe řečeno, o čem se vykecává Meggs. „Dobře, tady máš bod, moc dobře víš, že pro tebe mám slabost a očividně se jí nestydíš využívat,“ něžně prstem dloubl do jejího ramene, to měla být výtka za to, jak drzá a vypočítavá je, ale usmíval se u toho, nijak zle to nemyslel. Trochu pochybovačně si ji po tom sebevědomém výstupu prohlédl a tázavě zdvihl obočí. Samozřejmě že je za ni rád, to pro něj nemusí ani nic dělat, prostě je to jeho malá sestřička, za kterou je rád už jen z principu, a to ho občas zlobí, spíše se bál, aby její přičinění věci nezhoršilo. „Co když ti slíbím, že to nebudu sabotovat, hm? Rád bych ty plány slyšel,“ navrhl to s milým úsměvem, ale nepokoušel se dělat žádné triky, to by své sestřičce snad ani nedokázal udělat, ale byl prostě zvědavý a ta zvědavost by ho později hlodala ještě víc. Prostě rozený žurnalista, taky musí všechno vědět a nejlépe takhle hezky předem. Stejně jako Meggs musela tušit, že by jí nic neodmítl, tak on tušil, no, spíše doufal, že ona mu zase bude věřit a prozradí své ďábelské plány.

Po jeho poznámce mířené na její větu přímo překypující ironií se krátce zasmála a pokrčila rameny. "Stejně důvěryhodný jako tvoje předstírání." vyplázla na něj jazyk, jako to dělala, když byla malé dítě, a vlastně kdykoli, protože z podobných věcí prostě ještě nevyrostla. Nevadilo to, byla to prostě součást, možná jí samotné, nebo taky možná její přetvářky. Ona už se v tom sama docela těžko vyznala. To ovšem neznamenalo, že by ji to kdoví jak trápilo, ani na to nepomyslela. Spíše teď přemýšlela nad svým bratříčkem a všemi možnými způsoby, kterými by ho a jeho milovanou Cryst mohla dát dohromady, jako v dokonalém, romantickém filmu. Jenomže to by musel spolupracovat, což v jeho fázi zapírání bude těžké. Alespoň to byl její dojem. "Kdybys měl přístup k žiotní zásobě čokolády skrz nějakýho tvýho blízkýho, styděl by ses ji snad zneužívat? No, ty možná...ale stejně bys to udělal." pronesla s tím jejím rádoby chytrolínským tónem hlasu a uchechtla se. Kéž by měla k takovým zásobám přístup. To by jí vůbec, ale vůbec nevadilo. Po krátkém zasnění nad kopci čokolády zavrtěla hlavou a nějak se vrátila do reality a ke svému bratříčkovi. Když tedy slíbil, že její plány sabotovat nebude, s povzdechem pokrčila rameny, chvíli tak naoko přemýšlela, než se tak nějak -asi- rozhodla. "Fajn," s povzdechem povolila a celým tělem se k němu natočila čelem. Na tváři jí hrál ten ďábelský úsměv. "Je to jednoduché, čirou náhodou Cryst někde potkám a po krátké, stručné konverzaci jí řeknu, že zrovna další den večer jdeme na takovou sourozeneckou večeři, ale že bych byla fakt děsně šťastná, kdyby se přidala, protože jsme se dlouho neviděly." ona měla Meg Cryst ráda už jako prcek, nebo ne prcek doslova, zkrátka když se hodně bavila s Mattem, ovšem jak to bylo u Cryst netušila... ale kdo by ji neměl rád? Bylo rozkošný dítě. "Potom ti sdělím, že jdeme na večeři a ty se zeptáš, co mám zase v plánu, když ti to řeknu, budeš hrozně moc vzdorovat, ale protože mám skvělý přesvědčovací schopnosti, nezbude ti nic jinýho, než zrušit svý rande s knížkama a jít s náma na večeři, já tě možná trochu ztrapním, pak se časem vypařím a puf, vy k sobě budete mít zase o něco blíž, takže, na moje přání, ji ke konci večera pozveš na další týden v pátek do kina, koupíš jí popcorn a colu a budeš se chovat jako hodnej pejsek," zarazila se, "chtěla jsem říct kluk, ale to je jedno. Nicméně, Crystalka pozná, jak moc seš úžasnej, jak jí děsně chybíš a jak moc tě miluje, pak ji pozveš na pravý rande a budete spolu žít šťastně až navěky," nakonec pokrčila rameny a popadla dech, protože to všechno vysypala na pár nádechů a vzduch v plicích už jí sotva stačil. Potom přidala ještě svůj geniálně vítězný úsměv, aby dodala, jak je na sebe pyšná. No není to skvělý plán?

Nad jejím dětinským gestem se zasmál, vlastně to neviděl jako něco špatného, chovat se takhle dětinsky, pokud člověk umí logicky uvažovat a chovat se zodpovědně v důležitých věcech, tak proč by si člověk nemohl zablbnout jako dítě? „No, očividně nejsme herecká rodina,“ shrnul jejich výstupy a krátce se zasmál, byl to moc známý fakt, přeci jen je nějaký důvod, proč ani jeden z nich nestuduje nic s uměním, prostě v tomhle nadaní nejsou, nikdo z jejich rodiny. Hlavně kvůli tomu Cryst neskutečně obdivovala, ona byla tak nadaná a přitom ještě víc skromná, neuměla si svůj talent přiznat, což ho vždycky mrzelo, ale snažil se s tím něco dělat, a to i celkem úspěšně! Za to byl na sebe hrdý. Nad otázkou čokolády se musel zamyslet, byla to opravdu zvláštní, ale zajímavá otázka, která teda byla jasně rozhodnutelná hlavně pro Meggs, ta milovala čokoládu. On by se bez ní obešel, kdyby se hodně snažil, ale zásoba čokolády prostě zní dobře snad každému. „Využíval, ale dělil bych se s tím blízkým, a i s dalšími blízkými,“ prohlásil nakonec hrdě, spokojen se svou šlechetnou odpovědí. „Třeba s tebou,“ dodal ještě a mile se na ni uculil, což jen potvrzovalo, že by pro ni udělal první poslední a prostě by neodmítl nic, o co by ho požádala.
Po tváři se mu rozlil široký úsměv, když nakonec svolila a rozhodla se ho do toho tajného plánu zapojit. Tušil, že změkne a prozradí mu to, zná ji dobře! „Zatím to zní nevinně,“ pobídl ji, aby pokračovala, zatím to totiž znělo pořád až moc pohodově a klidně, to se skoro Meggs nepodobalo, čekal, že se sama Meggs rozpovídá, ne že bude stručná… I když kdo ví, co si chystá na tu večeři. „Nepřemýšlela jsi někdy o spisovatelské kariéře? Tenhle typ románů teď letí,“ uchechtl se a pokroutil nad tím hlavou, samozřejmě věděl, že schválně přeháněla a nemyslela to tak vážně, ale pobavilo ho to. Každopádně ten konec ho trochu zarazil, člověk by i řekl, že se začal trochu stydět při takových slovech na veřejnosti, ale nešlo to na něm poznat – jen mlčel déle než u něj bylo zvykem. „Vzhledem k tomu, že teď už vím, co budeš mít v plánu, tak doufáš, že si odpustíme to moje odmítaní?“ optal se, hlavně kvůli tomu jestli se má připravit na to, že si ho zpracuje už teď, aby jednou v budoucnosti souhlasil. Další kroky ale úplně neschvaloval, protože se nedá odhadnout, jak ta večeře půjde a Cryst mu třeba oznámí, že někoho nedejbože poznala.. Uh, to by byl trapas. „Jsem ochotný přemýšlet,“ na to poslední slůvko dal obzvlášť důraz, chtěl totiž, aby bylo jasné, že nic neslibuje, alespoň zatím, „o té večeři, na ten zbytek zapomeň, třeba by ta večeře dopadla špatně a třeba bychom zjistili, co ty víš, prostě tak daleko plánovat nebudeme, hm?“ tázavě nadzdvihl obočí, snad bude Meggs souhlasit, tohle se mu totiž zamlouvalo mnohem víc než mít takhle nalajnovaný program.

Herecká rodina opravdu nebyli, přesto bylo pro Meggie čím dál tím jednodušší předstírat svůj bezstarostný, střelený a hloupý postoj ke všemu. To bylo přeci také hraní, jen to už nebylo tak těžké, protože to k ní nějak přilnulo. Tvářila se jinak, než se cítila a říkala mnohdy i věci, kterým sama nevěřila, jen chtěla ze všeho nejvíc zapadnout. Zapadnout mezi ty povrchní blbce a primitivní stvoření, které skládala devadesát procent celého jejího oboru. Sportovci byli prostě...sportovci. A ač sport milovala, ti lidi tam ji dokázali vytočit víc, než kdy její rodiče. Což je co říct. Nad jeho šlechetnou odpovědí na její čokoládovou otázku zakoulela očima a s povzdechem zakroutila hlavou. "Špatná odpověď," nesouhlasila s ním, "dělil by ses snad o Crystal? Ne. Tak to, prosím, nedělej ani s čokoládou." vytkla mu skoro až dotčeně, znovu zavrtěla hlavou a představila si tu horu čokolády. Kéž by. Možná, že kdyby Crystal vlastnila čokoládový království, měla by ji ještě radši. A potom už by Matty neměl na výběr.
Jakmile začala mluvit o svém plánu, občas to Matthew okomentoval a jinak byl ticho. Hned jak skončila, čekala na jeho vzdorování, proto se zhluboka nadechla hned, jak se chystal mluvit. "Ano, vážně věřím, že se vyhneme zbytečnému plýtvání času, protože oba moc dobře víme, že nakonec stejně nebudeš mít na vybranou," pokrčila rameny a tak nějak doufala, že se s tím prostě smíří. A potom pronesl, že je ochotný přemýšlet. To slovo ještě tak skvěle zdůraznil, ha. Pak ještě ten dodatek. Znovu zakoulela očima. "Ničíš mi moje ďábelský plány, bratříčku." pronesla s lehce dotčeným tónem hlasu a založila ruce na prsou. "Věř si trochu, ale fajn, zbytek plánu zatím odsuneme bokem," zhluboka se nadechla, "ale přemýšlet o večeři už nemusíš, protože to už nezměníš, a kdyby se ti nějakým záhadným způsobem podařilo mi vzdorovat, prostě tě něčím praštím po hlavě a dotáhnu tě tam v černým pytli." pronesla zcela klidným hlasem, jako by to byla samozřejmost a ona to myslela vážně, nemyslela, ač u ní nikdo neví. Jen se prostě snažila, aby mu bylo jasné, že nemá na výběr.