Podmorský svet

Ryker nebyl někým, kdo by se lehce dostával do hádek. Tedy jinak, ostatní se hádat klidně mohli, mohli jej nenávidět sebevíc, ale on v tom nikdy nepoznal ten jakýsi pravý význam. Hádky mu splývaly s debatami, které překvapivě i dokázal vést, a tak pokaždé bylo celkem těžké ho od sebe odehnat, nebo jej napravit, nebo… no, prostě byl takový oříšek na tyhle věci. Takže kdyby se přeci jen někdy s Calebem neshodli, nahlas tedy, přeci jen se již lišili dost, pravděpodobně by to nemělo žádné následky, krom několika těch myšlenek a nápadů navíc. Taky si dost bral od společnosti, ale to se od něj dalo celkem očekávat, proto vlastně nehodlal publikovat ani do novin. Nedokázal si udržet objektivní pohled, ačkoliv se k němu docela blížil tím, jak se pohyboval po všech těch vrstvách společnosti. Jen kdyby se tedy nepřikláněl k té vyšší, pravděpodobně by tvořil skvělé články. Každopádně ale kariéru nerad řešil, už vůbec s blízkými, kteří o jeho plánech znali docela málo. Jasně, studoval žurnalistiku a asi hodlal něco psát, ale kde a co bylo většině lidem záhadou. A když se otevřel a na těch pár věcí odpověděl, otázek spíše přibylo. Armáda. Zajímavý cíl takového šťastného klučiny, ne? No, ne. Nebyl jen šťastný, sic na to neustále vypadal, ale ve skutečnosti se od toho vážně lišil. Tyhle potrefené, přátelské nálady prostě přicházely pokaždé, co byl v blízkosti těch svých pravých – tím myslím vážně vážně pravých – přátel. Jako kdyby ty jeho potlačené emoce konečně mohly vyjít na povrch, dokud by se tedy nevrátil ke společnosti těch spíše ironických, více arogantních lidiček, u kterých musel zapadat alespoň chováním. Držet jazyk za zuby, přikyvovat, usmívat se pouze s povolením – takový váš malý mazlíček toužící po slávě. Uvědomoval si, že to ne vždy je prostě ono a že se od toho liší, že má vlastní povahu plnou chybiček a skvělých vlastností. Ale nic jiného prostě neznal. Zdali na to přijde sám, nebo mu v tom někdo pomůže, už nebylo v jeho rukách. Caleba si jinak cenil, nějak nad tím příliš nepřemýšlel, ale kdyby si přeci jen někdy našel chvilku, aby si uvědomil, že lidé jako on jej prostě udržují pohromadě. Označil by je za lepidlo toho malého, již několikrát rozbitého hrnku, významu v tom však příliš neviděl a, no… nedokázal najít zrovna skvělé přirovnání pro tu svou společnost, kolem kterého se točil celý ten jeho svět. Občas se tak zdálo, že se točí i kolem lidí jako Caleb, a lhal bych, kdybych řekl, že mnohdy. Byly to chvíle, ty jeho unáhlené reakce k těm skvělým lidem. A pokaždé, co se tak s někým rozloučil, konečně nabral na vlastním rozumu a byl schopen přemýšlet po svém. Na určitou chvíli. Třeba teď, když se na něj tím svým radostným způsobem jeho společník pousmál – doslova se tím nechal unést a jednoduše se pousmál nazpět tím svým podobným způsobem. „Jasný,“ přikývl, ústy nato opět naznačil jakési „díky“. Nakonec opět začal působit docela klidně, jeho chůze přestala vypadat jako ta šťastného dítěte, na jeho tváři se usadil ten přirozený úsměv, a nakonec i celý tak začal působit obvykle. A věřte, nebo ne, cítil se u toho sakra dobře. Dokonce i jeho způsob prohlížení těch tvorů jako by nějak… zklidnil. Prostě více času náhle strávil u psaných faktů, které našel na tabulích, a méně tím, že je odsuzovali za prapodivné tvary, které jim příroda darovala. Mohl tím vlastně děkovat i za svou milou tvářičku, ale až tak věřící – či jak by se to dalo nazvat – prostě nebyl. Pokud někomu někdy za svůj úspěch děkoval, mohla to být jen a pouze jeho máma. A popřípadě i přátelé, samozřejmě. Caleb samotný se zasloužil o rovnou několika novinek v tom jeho studentském životě. Těžce se mu to popisovalo, ale viděl to tak, že ho jednoduše uvedl mezi tu podivínskou vrstvu školy. Tam, kam jistým způsobem zapadal, pokud bychom opomíjeli šprty a podobně, ovšem. Namísto toho ale seděl u smetánky a doufal, že se mezi ně bude moci vetřít. Možná si tak i uvědomoval, že ne všechny jeho plány budou až tak promyšlené. No, jeho dospělácká nálada také dlouho nevládla, a tak se po několika minutách dokázal zatoulat. Nebylo to tím, že by se zas choval jako pětiletý, ne-ne, pouze měl talent zabloudit snad všude a od kohokoli. Šlo to samo, a kdyby se tak měl náhle objevit v nějakém labyrintu, asi by ho už nikdo nikdy nezahlédl. Nakonec ho Caleb dohnal právě u místa, které se taktéž stalo jeho osudným – u želv. Kdo by čekal, že se takové malé stvoření tak hluboce zakoření v jeho srdíčku? No… on vlastně jo. Měl slabost pro roztomilé věci, ne kvůli tomu, že by si opět hrál na dítě, jen se v podstatě vyžíval v nostalgii a vzpomínkách. Nakonec i padl docela chytrý – možná i blbý, to se uvidí, zdali Ev nezemře – plán, nápad, aby si něco koupil. Neměl v hlavě omeletu, a tak si dokázal odvodit, že to všechno bude prostě dražší a možná mimo jeho limit. Neměl až tolik peněž, ale samozřejmě měl vždy něco navíc pro případ, že by si někdy vycházel. Tak tedy hodlal odhodit všechny své peníze tohoto měsíce, které by jinak asi strávil v nějaké čajovně, či krámu s cetkami, případně i u obědů, aby si mohl koupit mazlíčka. Litoval toho? Vůbec. Tak se tedy náhle objevil již v obchůdku, měl před sebou terárium s různými druhy a očekával, kdy si konečně bude moci koupit ten svůj vysněný. Ta želva byla malá, vypadala docela mile, a dokonce chviličku strávila i na krunýři, a tak si ji prostě vzít musel jako tu svou malou blbou želvičku. Dobře, neuměl se o ně starat, ale věřil, že se to dokáže naučit. Byl starostlivý, dostatečně na to, aby měl v pokoji uklizeno. Vlastně i školu zvládal, a tak si byl jistý, že jedna želvička navíc by mu v tomto chování jen pomohla. Kdyby se nakonec třeba ukázalo, že mu to nejde, dokázal by ji se zlomeným srdíčkem klidně odevzdat Calebovi, nebo nějakému lepšímu chovateli. Každopádně na tohle ale raději nemyslel, potřeboval prostě toho svého parťáka. Samozřejmě by ji nedostal tak lehce, kdyby neměl svého společníka, toho odborníka snad na všechno, a tak si s ní pěkně popovídal a domluvil Rayovi mazlíčka. Proč s takovými přáteli netrávil více času? Kdoví, možná… možná si tak začínal pár věcí uvědomovat. Více jej ale právě zajímala želva, díky které se usmíval od ucha k ucha a díky které si tak natěšeně poskakoval radostí. Uvědomil si tak, že jméno jeho mazlíčka bude docela vtipné, ale prostě musel. Také mu to přišlo bizarní a komické, tedy mít želvičku podlé holky svých snů, a kdyby se přeci jen někdy – možná jen ve snech – měly tyto dvě dámy potkat, asi by byl připraven zemřít. Dořešil svých posledních pár věci s prodavačkou, občas se obrátil na Caleba s úšklebkem k tomu jménu, a nakonec si hrdě mohl odkráčet s několika papíry, zejména i želvou. „Fakt moc…,“ pronesl opět, úsměv na tváři tak vystřídalo dojetí, až si toho svého kamaráda prostě musel přitáhnout do menšího objetí. Nedokázal to ani doříct, prostě dále sledoval tu malou potvůrku a opět si povzdychl nad tou skvělou představou, co všechno spolu zažijí. Už teď si představoval reakci ostatních ze spolků po tom, co si tam prostě přinese terárko. Netížilo jej to, přeci jen měl v pokoji místa dost. Překvapivě by to mohla být jedna z prvních věcí, před kterými neřadil ten svůj cíl slávy. A možná to byl i dobrý začátek k tomu, aby se toho oprostil. Pokýval párkrát hlavou k tomu jeho pyšnému otcovskému přístupu, až na něj nakonec ještě jednou pohlédl, ve tváři byl plný dojetí a radostí. Kdyby byl trošku citlivější, asi by tam už bulel. Pravděpodobně i kvůli tomu, že se té své lásky musel vzdát na nějakou tu chvilku. Jeho výraz nabral na odvaze, prostě si díky jeho slovům uvědomil, že až ji zase bude mít u sebe, bude moci se o ni konečně starat. „Budu ti psát a chci fotky! A taky mi musíš napsat, co dělat a-a…,“ vyhrkl docela náhle v tom svém zmateném proudu myšlenek, přičemž se proste sám zastavil. Pokýval hlavou, ještě jednou mu tak položil ruku na rameno a svým tichounkým hláskem pronesl: „Děkuji.“ A kdyby to viděl někdo jiný bez kontextu, asi by si myslel, že si zde vyměňují láskyplné emoce. Další chvíle jim nevydržela, Caleb se začal loučit. „Jo, prosím,“ přikývl s prosebným výrazem a psíma očima, „bylo to super! Fakt skvělý! A hlavně se měj skvěle.“ Nato se už hodlal prostě vzdálit, případně si ještě jednou prohlédnout obchůdek, zdali tam nenajde něco důležitého, ale v tom jej zastavil Caleb, který právě imitoval Evelyn. Asi. „Nezapomeň, mua,“ zamlaskal, přičemž jako by té želvičce darovával neviditelné polibky. A když se oba rozloučili a Ray pomyslně dolíbal tu svou uličnici, mohli se oba konečně rozejít směrem domů. Samozřejmě, že mu ale nezapomněl po pěti minutách chůze napsat.

-> klučičí spolek

>> Nerdský spolek
Arthur na dnešní den neměl nějaké velké plány. Ani toho moc nemohl dělat, jelikož si před pár dny narazil prst, když utíkal na autobus. Možná to byl pokus o to, jak se vyhnout návštěvě posilovny, na kterou kývli se svým nejlepším kamarádem. Věděl, že by je tam Eric pěkně zmasakroval, ale zase Aksela nemohl nechat ve štychu, no, ale co se nestalo, Arthurova nešikovnost se ozvala. Pak mu teda Aksel vyprávěl samozřejmě o posilovně, ale dnes nemohl do akvária. Očividně měl nějaké povinnosti do školy. Arthur měl náladu koukat na rybky a hlavně si je chtěl fotit, když mu připomínaly nějakou filmovou postavičku. Mohl ještě jít do planetária, což bylo jeho nejoblíbenější místo v San Franciscu a nebo mohl jít vyvenčit Lokiho, ale to udělá až se vrátí z akvária, protože půjde rovnou i s tím kamarádem, u kterého Lokiho měl, jelikož ve spolku ho rozhodně nemohl mít. A nechtěl celý den strávit hraním či koukáním. Rozhodl se tedy pro to akvárium. Oblékl se do trička s retro logem společnosti playstation, na hlavu si nasadil čepici s nápisem ,,Daddy”, ale kšiltem dozadu. Čepici dostal darem od kámoše z legrace, ale to mu nebránilo v tom, aby ji nosil. Moc čepic neměl, tak se mu to hodilo. Nakonec si oblékl i tmavě modré džíny a conversky s obrázkem Scooby Doo. Popadl batoh, do kterého naházel základní věci, což byla taková peněženka, klíče, mobil a komiks. K akváriu se dostal autobusem, ve kterém si četl komiks. Byl tak začtený, že přejel jednu zastávku a musel jít zpátky pěšky. Nakonec se do akvária opravdu dostal. Zaplatil vstupné a vklouzl do něj. Byla tady úžasná atmosféra. Hned si říkal, jaký musí být asi život pod vodou a doufal, že třeba někde uvidí i Aquamana. Jeho snem teda nebyl život pod vodou, ale život ve vesmíru, proto bylo Planetárium jeho nejoblíbenějším místě, ale to neměnilo nic na tom, že podmořský život je ohromně fascinující. Pomalu šel a prohlížel si všechny ty rybičky. Sem tam nějakou vyfotil. Četl si všechny informační tabule, i když většinu věcí už věděl. Nakonec došel k akváriu, kde plavali žraloci. Okamžitě si vzpomněl na animovaný film Příběh žraloka a začal si to hned fotit. Už hádal, který žralok je který. Tohle všechno bude muset říct a ukázat Akselovi, na což se těšil, protože věděl, že ho nejlepší kamarád pochopí. V té euforii, že našel “filmové postavy”, vůbec nepostřehl, že se tu nachází i další člověk. Nevěnoval mu nějakou velkou pozornost, tedy dokud nepromluvil. To pohlédl na onoho mladíka a pak kolem sebe, protože chtěl zjistit na koho to vůbec mluví. No, byl tu jen on, tak tedy ho poslouchal, ale stále pokračoval v focení žraloků. To, ale neznámý mladík začal mluvit o filmu ,,Zachraňte Willyho.” To Arthurovi nemohlo uniknout. Tenhle film viděl, i dokonce ho měl rád, bez ohledu na to, jak tam nepravdivě vykreslili kosatku. Na chvíli přestal fotit a hádat postavy. Mobil si strčil do zadní kapsy u kalhot a rozhodl, že teda nějak bude reagovat na toho člověka, který tady mluvil o kosatkách a žralocí. ,,Um, vím, že kosatky jsou dravá zvířata, ale to nemění na tom, že mám velice rád Zachraňte Willyho,” přiznal se. Vlastně mu rovnou i vnukl nápad, že by se na ten film mohl pak s Akselem podívat ve spolku. Už ho poměrně dlouho neviděl. Poprvé viděl ten film jako opravdu malý kluk a hned, jak to dokoukal, tak šel k akvárku, které měli doma. Vzal akvárko do rukou a za domem měli kousek pláž, tak vyběhl ven na tu pláž, zatímco babička běžela za ním a obsah akvárka vyklopil hned na pobřeží a vlna rybičky v okamžiku stáhla do moře. Jelikož šlo o Irské moře, které je opravdu studené a rybičky byly exotické, tak během let si uvědomil, že to nemohli přežít. Pak mu babička zakázala koukat na ten film a pustil si ho až o pár let později. ,,Musíš uznat, že ten Willy byl opravdu roztomilá kosatka a ten chlapec hrdina,” broukl ještě k neznámému mladíkovi. Takže asi ho nějak netrápilo, že mu jako malému říkali, jak jsou krásné a mírumilovné. On nějak nebyl zhrozený, když se v knížce o zvířatech dozvěděl opačnou pravdu. Holt takový je život a hlavně to byl jen film, když si to někdo chce zjistit, tak si zjistí pravdu. Možná tady dojde k rozepře, ale Arthur se rozhodně nebude hádat, jen vyjádřil svůj názor. On vůbec není na takové to dohadování.

Arthur si většinou ani nedával pozor na to, jaký první dojem budí. Vlastně mu na tom příliš nezáleželo, jak ho lidé vnímají. Teda samozřejmě ve škole chtěl, aby věděli, že se snaží, jelikož chce dosáhnout svých snů. Měl velice ambiciózní sny, tak musel makat, ale samozřejmě, že nezapomínal relaxovat a to třeba touhle návštěvou v akváriu. Ani nečekal, že by se s někým mohl dát do řeči, ale o to bude jeho návštěva zajímavější, když k němu začal mluvit onen neznámý mladík. Zatím byla pro Arthura jeho mluva a vyjadřování zajímavě. Mluvil dost vážně, což Arthur po většinu času ani moc vážný nebyl, ale téma, o kterém hovořil ho zajímalo, hlavně když vytáhl to, že četl nějaký článek. Arthur debatoval rád o všelijakých tématech s vědeckým nebo herním či komiksovým nádechem. ,,Pravdu máš, zřejmě je to i součástí skrývání se. Mám na mysli, že třeba na první pohled to vypadá neškodně a pak tě to nemile překvapí. Mluvím tedy v případě zvířat. Zvířata mají úžasné smysly, že my se můžeme jen divit. Je to opravdu zajímavé. Já teda moc článků ze zvířecího světa nečtu, ale ten článek zní velmi zajímavě,” něco takového by si i rád přečetl. Arthur samozřejmě četl nejvíce časopisy o Astronomii a nebo z světa Geeků. Do zvířecího světa moc často nezabrouzdil, ale nějaký ten obecný přehled plus nějaké informace měl. Gordon opravdu působil jako skála bez citu, což bylo pro Arthura docela nové. V životě příliš takových lidí nepotkal. Většinou se obklopoval lidmi, kteří mu byli velmi podobný. Krásným příkladem byl jeho nejlepší kamarád Aksel. Ty dva byli nerozlučná dvojka, že by nebylo divu, kdyby je někdo zaměnil za toho druhého. Měli podobné zájmy a záliby. S tím se nikdy nenudil. ,,Ani bych neřekl, že bys byl nudný,” pokrčil lehounce rameny, jelikož to byla pravda. Arthurovi přišli ty informace, co říkal opravdu zajímavé, že je nejspíš pak vyklopí Akselovi, jakmile dorazí do spolky. ,,Ten film byl dost dobrý, teda viděl jsem ho už dávno, ale byl pěkný,” dodal ještě ohledně filmů. Arthur zbožňoval filmy a to především superhrdinské filmy, které obdivovali spolu s Akselem. Byl skalním fanouškem Marvelu a nebo měl rád i třeba klasiky jako Star Wars či Pán prstenů. Zkrátka klasický geek a tenhle svět byl jeho šťastné místo. ,,Myslím, že to asi nebude těžké,” pousmál se, i když se viděli poprvé, tak Arthur měl za to, že u něj to prostě nemůže být náročné na uhodnutí. Sice teď měl na sobě retro logo společnosti Playstation, ale jinak často nosil trička právě z všelijakých filmů či her, zkrátka zase ty typické geek. On byl geek skrz na skrz. Sám si nedovedl představit na, co by se tak Gordon mohl dívat. Evidentně tipoval, že to budou nějaké vážné filmy, ale to bylo tak všechno. Pokýve souhlasně hlavou na to, že to nejsou horory. Nebál se, ale nebavili ho příliš, teda pokud se na ně nedívali s Akselem. To byla vždycky sranda. ,,Hm, to je dobrá a zároveň těžká otázka. Chtěl bych potkat tolik postav, ale zůstanu asi u své klasiky, což pak tvoje hádání bude naprosto jednoduché, chtěl bych potkat Captaina Americu,” odpověděl na jeho otázku s úsměvem. Není nad legendárního superhrdinu se štítem. Arthur ho naprosto miloval, byl i jeho nejoblíbenějším, sám vlastnil i jeho kostým a pokoj byl vyveden tématicky na onoho superhrdinu. Po další větě se chvíli zmateně podíval na Gordona, ale to mu po chvilce došlo, co myslí a načež se zasmál. ,,Jo, ty myslíš ten na plesu. Jo, nezvyk, co?” zavtipkoval, jako kdyby ten oblek měl nosit dennodenně. Očima se stále díval na skleněné stěny akvária. Po chvilce se, ale rozhodl, že když už jsou tu nějakou tu chvíli a Gordon ho ani nevidí poprvé, že se mu představí. ,,Ty mě sice znáš jako kluka v obleku, ale abych to uvedl na pravou míru, tak jsem Arthur,” představil se chlapci se spikleneckým úsměvem na rtech. Samozřejmě, že mu nepodával ruku nebo tak, to už na něj bylo příliš formální. Zkrátka takové představení, jednoduché a nic nezkazí.

,,Těžko říci, že by lidi dokázali vypadat nevinně a pak by se ukázalo, že jsou to potvory? No, ve filmech a seriálech jsem to hodně viděl, ale popravdě na vlastní kůži jsem to nezažil. Buď mám štěstí na lidi a nebo jsem je ještě neodhalil,” lehce pokrčil rameny, jelikož tyhle obě dvě možnosti se tady opravdu nabízeli. Arthur doufal, že to opravdu bude tak, že nikoho takového nezná. Zatím se snažil obklopovat lidmi, které má rád. Nebo to bylo i tím, že toxické lidi ani pořádně nezajímal na to, aby se ho rozhodli oxidovat. Musel se zamyslet ohledně učení skladby. ,,Hm, těžko říci. Tu skladbu už umím nějakou dobu. Ale rozhodně je to docela náročný, jak je to rychlé, tak řekl bych, že noty jsem měl tak za týden, ale vypiloval jsem to nejmíň měsíc, ale jen spekuluji,” pronesl jako správný vědátor, potažmo student astrofyzik. Nerad uváděl takové údaje, když si nebyl zcela jistý s tím, jestli to má dobře spočítané. ,,Povídej, jaké máš otázky?” nevadilo mu vůbec, že se druhý mladý muž na něco chce ptát, naopak byl zvědavý, co to bude za otázky. Měl rozhodně zajímavou volbu slov. Takhle pro Arthura zněl jako někdo, kdo musí studovat literaturu a nebo novařinu. Zatím je na váškách, co by to pravděpodobně mohlo být, ale pokud uvidí, že mu jde dobře pokládat otázky, tak se přikloní k novinařině, i když to asi není vůbec důležité, co Gordon studuje. To Arthurovi klidně může být nějak jedno, jelikož obor neurčuje člověk a ani není natolik důležitý v poznávání. ,,Oh taky? Hustý a na co hraješ?” vyhrkl hned nadšeně. On ho nedokázal na nic odhadnout, ale kdyby už musel, tak by střelil od boku a to tedy klavír. Možná ho přikládal k jeho způsobu mluvy, ale teď už hurá na hudební nástroj. ,,Jo, jo, hraju už velmi dlouho. Ty jo, možná tak od sedmi let? Těžko říct, každopádně. Může za to moje babička. Chtěla, abych na něco uměl. Možná ze mě chtěla nějakého hudebníka, ale to asi takhle nedopadne. Ta mě k tomu vyhecovala. No a nejhustější mi tehdy přišel saxofon, jelikož děda mi pustil v televizi Parkera a ten byl fantastický,” odpověděl mu na otázku možná trochu sáhodlouze, i když to tak úplně nezamýšlel, ale trochu se rozpovídal. Někdy mu nemusí být ani rozumět, jelikož má opravdu silný irský přízvuk. Není divu, když je v San Franciscu ani ne rok. To se musel zasmát. ,,Samozřejmě, že Marvel. Vždycky to bude Marvel, ale DC má taky velmi dobré komiksy,” broukl, tady nebylo vůbec o čem debatovat, jelikož Marvel měl Captaina, takže to vyhrál na plné čáře. ,,Teď se trochu rozkecám. Hodně jsme o tom diskutovali s Akselem a hledal jsem spoustu teorií. Nejvíc pochopitelná mi přišla tahle, myslím, že přímo od scénáristů Endgame. Steve tím, že zůstal s Paige, tak vytvořil další časovou linii, v jedné byl s Peggy a v druhé byl v ledu. No, když ho dostali z ledu, tak v té době byli dva Captainové. No a pak se to zrušilo v bodě, kdy cestoval časem. Hrozně těžko se to vysvětluje, ale já si osobně myslím, že minulost nějak radikálně nezměnil,” opravdu se zase rozkecal. Přece jenom šlo o konspirační teorie, co se týkaly filmu, které on miloval. ,,Ten film je dobrý na koukání, ale když se v tom rýpeš, tak když chceš tak najdeš skuliny. No a pak se v tom ztrácejí i samotný scénáristé a režiséři. No, hlavně se to zamotala u Stevea, jak třeba mohl vrátit Stone of Soul, když se kvůli němu obětovala Nat a nebo jak mohl vzít štít, když řekli, že se předměty musí vracet na svá původní místa. Ale film to byl úžasný a nezapomenutelný. Grandiózní ukončení jedné etapy Marvel a nemohu se dočkat, co přinese ta další,” takhle by dokázal vykládat hodiny, jelikož tohle bylo jeho vedlejším koníčkem vedle astronomie. Teda jestli by se to dalo nazvat koníčkem. Někteří to považovali za naprosto zbytečné a jako ztráta času, ale Arthur ne, když navíc na to měl svého nejlepšího kamaráda, s kterým o tom mohl neustále a dokola debatovat. Když Gordon takhle hezky načnul ono téma, tak měl, co dělat, aby v něm nadále nepokračoval. Chtěl už vytáhnout další teorie a otázky, které už nesouvisely se Steveem a cestováním v čase, ale rovnou celého filmu. Ovládl se a přešel na představování, jelikož nechtěl být neslušný. ,,Hustý jako Flash Gordon,” zasmál se, i když to nemuselo být vůbec pro druhého mladíka vtipné. Pravda, že Arthura jeho kamenný výraz trochu děsil, jelikož s Akselem se furt něčemu šklebili a smáli se.

Kdepak literatura nebo novinařina, je to psychologie, to ho mohlo napadnout, že je takový analyzátor lidí. Povytáhl lehce překvapeně, ale zaujatě lidí. ,,Psychologie? Hej, tak to je hustý. Jsem tě hádal na novináře,” zasměje se, nemá problém mu přiznat, že to už zkoušel vymyslet, co je jeho oborem. ,,Věřit ti budu, ale zatím jsem žádného takového nepotkala. Ale proč to vůbec mají zapotřebí? Dyť jsme na škole a nejde nám o život.” Byl zvědavý, co se dozví od Gordona, jelikož přece jenom mohl mít nějaký psychologický nádech. Psychologii příliš nerozuměl, jelikož se nikdy o ni nějak pořádně nezajímal. Teda mohl slyšet nějaké hlášky o ní ve filmech, komiksech či seriálech, ale to většinou nikdy nebyla pravda, takže na tom svoje znalosti z psychologie nemůže zakládat. ,,Budu to brát tím pozitivnějším pohledem úhlu a budu to považovat za štěstí,” poznamel s malým úsměvem. Samozřejmě, že Arthur nebyl sluníčko, které by furt naivně věřil všemu. Naivní teda byl, ale co se týče emocí, tak byl takový neutrální, teda samozřejmě, když zase nezabroudil do svého geek světa, kde byl nejvíc šťastný nebo v přítomnosti svých kamarádů byl ten trubka. ,,Děkuji, ale pořád mám, co dopilovat. Ani tam na pódiu to nebylo vůbec dokonalé,” přiznal se, jaký měl pocit, který měl z své skladby, ale ten pocit byl mnohem lepší. Naprosto si to tam užil a ještě měl hlasitou podporu svého nejlepšího kamaráda. Jeho prarodiče sice vrtěli hlavou nad kostýmem, když viděli video, ale taky se jim líbilo, jak to zahrál. Takže spokojenost byla na místě. ,,Kytara je hodně jednoduchá, což je na ní to suprové, že je tak univerzální a dokáže zahrát všechno a přitom je jednoduchá,” poznamenal, když měl první hodiny hry na saxofon, tak si nadával, že nezvolil něco jednoduššího jako kytaru. Hlavně je kytara praktická, můžete si ji vzít kdekoliv, ale na saxofon u táboráku asi moc nezahrajete. Nebo můžete, ale není to rozhodně tradicí. Jistě, že se mohl na kytaru doučit později, ale Arthur už neměl tolik času, jelikož se věnoval především studiu a volný čas trávil s Akselem a nebo na trénincích lakrosu. Zasmál se a zavrtěl hlavou: ,,Vyvedu tě z omylu. Hudba je jen koníček. Teď už ani ne tak častý. Studuji astrofyziku, ta je opravdu rozdílná od hudby.” Kdyby ho asi Arthur neviděl už předtím na tom pódiu, tak by ho možná přiřadil k tomu nějakému podobnému předmětu. Důvod je jasný, Arthur má rád matematiku a fyziku, ale od mala ho fascinoval vesmír a jak je neprobádaný. Svět matematiky a fyziky je na mrtvém bodu a není tam tolik nových objevů, zatímco ve vesmíru je toho tolik, co ještě člověk dosud nepoznal, tak proto se rozhodl jít tou cestu a v nejlepším případě by se do toho vesmíru sám osobně chtěl podívat. ,,Přesně tak. Je to náročný koncept a myslím, že se ho uchopili bravurně. Mohu se zeptat v případě jakých postav? Ty jo, čí smrt mě nejvíce zasáhla? Tak nečekaná smrt byla Natasha, to jsem byl vážně v šoku, čekal jsem kohokoliv ne jen ji. Zvlášť, když má být Black Widow film. Ale nejvíc mě zasáhl asi Tony Stark, přece jenom on je základním pilířem Marvel světem a bude to tam strašně zvláštní bez něj. Navíc i Robert Downey Jr. je navíc naprostá ikona,” abychom řekli pravdu, tak i chlap jako Arthur ukápl slzičku. ,,Nebo mi přijde, že naprosto opomenuli smrt Stevea, což mě naštvalo a nejsem si vůbec jistý, jak to vůbec je, jelikož ve Spidermanovi je jenom, že tragicky zahynul a ticho po pěšině, přičemž smrt Tonyho Starka poznamenala celý svět,” tady v tom případě se cítil opravdu dotčeně, jelikož Steve byla jeho oblíbená postava a jedna ze základních pilířů Marvelu stejně jako Tony Stark. ,,Právě, situace se úplně nabízí,” zasmál se znovu ohledně toho svého přirovnání. ,,Opravdu? Ještě to nikdo nepoužil? Tak to jsem, ale překvapen,” poznamenal opravdu upřímně, jelikož ta situace, jak řekl, se k tomu úplně vybízela. Aksela by asi napadlo to samé. ,,Nemám nic jiného na práci. Jen jsem se šel projít, jelikož jsem si narazil ruku a Aksel, můj kamarád, se trápí v fitku s Erickem, tak jsem chtěl nějak využít volného času,” broukne, takže naopak byl rád, že pozná někoho úplně nového a navíc úplně jiného člověka, který byl , od těch které v svém životě měl. ,,Jaký nápad? Povídej?” vyhrkl téměř nedočkavým tónem, páč ho opravdu zajímalo, co vymyslel Gordon, jelikož nepůsobil jako člověk se špatnými nápady.

,,Působíš na mě tak podle toho, jak mluvíš,” vysvětlil mu pravý důvod, proč ho označil za novináře, i když to bylo úplně vedle, ale ta psychologie by možná dávala mnohem větší smysl, jelikož na psychologii působil věrohodněji. ,,Tak to bych řekl, že se do té skupiny řadím já, jsem docela předvídatelný,” poznamenal Arhur a ukázal na svou osobu, jelikož mu to přišlo, že ta skupina na něj pasuje. Nikdy nebyl bůh ví jaký tajnůstkář, ale bylo pár věcí v jeho životě, o kterých mluvil pouze se svým nejlepším kamarádem, ale jinak neměl pocit, že by měl mít nějaká tajemství. ,,Jo? Tak to hustý, já se netrefil taky vůbec s oborem a kdybych hádal něco jiného, tak to taky nedopadne dobře,” ušklíbl se pobaveně, ale ani se o to nepokoušel, jelikož zkoumání lidí nebylo opravdu nic pro něho. Radši zkoumal vesmír a hvězdy než lidi. ,,Pravda, to by pak byla nuda, kdybych všechno uměl dokonale. Tak to je hustý, jsem ani neměl v plánu, že si mě bude tolik lidí pamatovat, vlastně jsem ani původně neměl vystupovat,” přizná se, ale to už se zamračí, jelikož uvažuje nad tím, co bylo vůbec první vystoupení. ,,Ty kráso, to si taky nemohu vzpomenout, co to bylo,” to s Akselem se zřejmě věnovali jídlu a focení, takže mu baletka úplně unikla a nevzpomínal si na ni. ,,Něco málo jsem zahlédl. Díla byla dobrá, ale chyběla mi tam fotka noční oblohy nebo něco podobného,” vyjádřil svůj názor o výstavě, který sdělil i tenkrát Akselovi a to už začala diskuze o tom, že by to mohli vyfotit sami, ale pak to radši ten nápad zahodili, jelikož by nejspíš se jim povedlo foťák jakýmsi nedopatřením ztratit či rozbít. ,,Ale tak, když chtěli ukázat, co mají rádi a co rádi fotí, tak k tomu měli možnost. Kdybychom chtěli nějakou míň amatérskou výstavu, tak to můžem rovnou jít do galerie,” poznamenal i svůj názor, Gordon sice měl pravdu, že každý může dneska vyfotit cokoliv, ale zase udělat nějakou fakt super fotku je dost náročné. Naštěstí se už přesunuli k jeho oboru. Věc, o které dokázal mluvit vždycky s vášní a dlouho. ,,Už odmala jsem miloval vesmír. Vždycky jsem o něm hltal všemožné informace. Taky mě bavila fyzika a matematika, ale to už jsou velmi probádané obory, zatímco vesmír, tam toho je ještě strašně moc na objevování. Tak se to nějak skloubilo a tímhle způsobem jsem se rozhodl pro astrofyziku,” vysvětlil mu, jak se vlastně k takovém oboru dostal, jelikož to bylo téma, o kterém vždycky velmi rád mluvil, stejně jako velmi rád mluvil o Marvelu. ,,Přesně tak. Má se týkat její minulosti. Hele, to bych si tak nebyl jistý, co oni scénáristé dokážou někdy zpatlat. Bylo by to opravdu zajímavé, ale asi ten důvod, proč zemřela byl nějaký. I když teda pořád ho jaksi nechápu. Já si teda myslel, že tam půjde Steve a Tony, a že Steve se za Tonyho obětuje. Každopádně bylo by to hezké, kdyby se mohla vrátit. Byla naprosto skvělá,” povzdechl si, tu postavu měl opravdu rád. Herečka byla samozřejmě velmi krásná, ale Arthur nikdy nekoukal na vzhled, tedy lépe řečeno, nepřitahovali ho lidi, ať ženy či muži. ,,Hm, nějaký film, co mě nenadchl? Tak to bych rozhodně měl jeden a to Captain Marvel. Charakter je to úžasný. V komiksech je naprosto fascinující, ale ve filmu mi přišla taková nijaká a strašně arogantní. Hlavně si stojím za tím, že první sólo film jako žena, měla mít Black Widow a to mnohem dříve než a v roce 2019. Ty máš nějaký taky?” samozřejmě, že ho zajímal i Gordonův, když to byl dost velký fanoušek. ,,Právě, že nikdo,” zavrtěl stále nechápavě hlavou. Jeho smrt si asi ponese s sebou celý život, jelikož tahle postava měla neskutečně velké jméno stejně jako herec. ,,Kdo půjde v Tonyho stopách? Taky jsem viděl spoustu verzí, některé byli opravdu ujeté. Sázelo se na Spidermana, ale to si já osobně nemyslím, hlavně to bylo i řečeno ve filmu, že on není další Ironman, ale Spiderman. Popravdě si nemyslím, že by ho někdo mohl nahradit, ale jestli půjde někdo v jeho stopách, tak tu teoreticky máme tři možnosti. Pepper, ale ta mi přijde nepravděpodobná, pak by to mohla být Morgan, až vyroste a nebo Harvey, jelikož se objevil na pohřbu. Tady si myslím, že se nebudou držet komiksu. Ale kdyby se měli držet nějaké komiksové verze, tak pro mě by byl nejpochopitelnější Rhodey,” ukončil svoji trošku delší teorii, o tom, kdo by mohl být dalším následovníkem Tonyho, ale jedna věc je jasná, že Tony Stark je nenahraditelný. ,,Ale ne, taky jsem tam ani nechtěl. Měla to být první návštěva,” zasměje se, takže ho tam ani nikdy předtím nemohl potkat. ,,Už mi stačí tréninky,” shrnul svoji sportovní aktivitu v kratce, ale to už byl velmi zvědavý, co vymyslel Gordon. ,,Ano?” opravdu ho napínal, jelikož byl opravdu zvědavý, co z něj vypadne. Nejlepší by bylo samozřejmě, kdyby měl kontakt na nějakého herce z Marvelu, ale to je opravdu málo pravděpodobné. Ten jeho nápad, ale byl velmi skvělý. Arthur po jeho vyslechnutí byl úplně nadšen. ,,To je geniální nápad, to by se mi líbilo,” vyhrkne a očka mu září jako dvě malé hvězdičky. Na chvíli se uklidnil, když Gordon zmínil podmínku, které se musel zasmát. ,,Aksela? Ten to bude milovat. Já si Captaina určitě vezmu a Aksel taky něco, mu to navrhnu a půjde do toho se všemi deseti. To bude naprosto boží to sledovat na obřím plátně. I když ty teda moc nevypadáš na kostýmy, ale něco by sis taky mohl vzít. Třeba nějaký plášť nebo tak,”zkusil nenápadně přemluvit Gordona, i když si říkal, že tohle mu zrovna dvakrát nevyjde, ale z toho nápadu byl úplně vedle, že to chtěl říct hned svému nejlepšímu kamarádovi, protože věděl, že nadšení bude úplně stejné jako to jeho.

,,Takže to má asi nějaké výhody,” zašklebí se pobaveně nad svou předvídatelností. ,,Největší zvíře na škole? Bylo by to dost vtipné vidět někoho takového v obleku. Třeba Erica,” musel se uchetnout nad představou kapitána lakrosového týmu v onom obleku. Popravdě, Arthur neměl ani zdání, kdo je největší zvíře na škole. Mohl by hádat, ale asi by se netrefil. Nedokázal se orientovat v společnosti jako v noční obloze. Jednoduše se nikdy nezajímal o to, kdo by tady mohl být hvězda, jejíž jméno zná absolutně každý. Možná by si nějaký malý přehled mohl udělat, ale pro něj to v životě nikdy nebylo podstatné. ,,Ano. Nebo prostě nějakou fotku s noční oblohou. Ta nikdy neomrzí, ale nic takového jsem tam bohužel neviděl,” poznamenal jedinou malou výtku k výstavě. Miloval fotky, kdy třeba byl i jen někdo, kdo stál pod tím nekonečným nebem. Pro něj bylo naprosté umění, když to někdo dokázal zachytit. Zvlášť noční obloha je každou noc jiná. Pohlédl na svou osobu, když řekl, že by to odhadoval v někoho jiného. ,,Takhle si asi představují lidi typického nerda, ale řekl bych, že v mém oboru takhle vypadá snad jeden možná dva lidé,” zasměje se, neměl mu to za zlé, že si to představoval takhle. Bylo mu to jasné, že u těhlech oborů si lidi představí nerdy, Arthur byl nerd, ale nevypadal jako ten, kterého vždycky stereotypně vyobrazovali v filmech či knížkách. Těžko říct, Arthur snad na takového nerda ještě nenarazil. Ale kdo ví, určitě někdo takový existuje. ,,Rozhodně bych toho využil. Ani bych minutu neváhal,” očka se mu rozzářila nadšením. On věřil tomu, že toho dosáhne, i kdyby ta šance byla opravdu malinká. I kdyby se mu nepovedla cesta do vesmíru, tak bych chtěla pracovat v NASA a nebo pro Elona Musku, kterého považoval za vizionáře v oboru kosmonautiky a vesmírné dopravy. Věřil, že ten chlap dokáže ještě další velké věci. Byl ujetý, ale geniální, rád si občas zapsal jeho citace, které mu dodávali někdy motivaci. Jeho oblíbená je: ,,Chci zemřít na Marsu.” Kdo by to nechtěl?! ,,Přesně, ale většinou Marvel nezklame, proto lidé mají velké nároky. No, co tě na tom baví?” zvědavě povytáhne obočí a čeká, co dostane z sebe. Byl zvědavý, co baví Gordona na celé té věci. Arthura na tom bavilo všechno. ,,Ha! To je pravda. Zvlášť ikonický Mark Ruffalo a nebo Tom Holland. Nejlepší je, jak Mark Ruffalo prohlásí v tom rozhovoru, že všichni umřou a lidi hehe, to je drama queen, ale byla to pravda, když si to pořádně poslechneš, tak tam málem řekne půlka,” tohle Arthura taky velmi bavilo, ale přišlo mu to i velice milé, jelikož to ukazuje úplně, že herci jsou taky jen lidi. Zvlášť vtipné je, jak se Marvel všechno snaží udržet v největším tajemství, ale pak přijde Mark Ruffalo, který si omylem zapomene vypnout živé vysílání při premiéře Thor Ragnarok. Tak odhalí celému světu pár prvních hlášek. Takový je život. ,,Hm, asi jsem slyšel tu teorii. Upřímně jsem rád, jak to udělali. Ta scéna, jak řekl Hail Hydra mi přišla mega hustá a vtipná. Hlavně mi na ten charakter nesedí, aby prostě byl v Hydře. Teda v komiksech samozřejmě, že ano, jelikož tam máme neskutečně mnoho paralelních vesmírů, ale ve filmovém světě mi to tam nesedí,” vyjádří svůj názor ohledně teorie. Ale není si úplně jistý, jestli myslí tu samou. ,,Je to velká škoda, jelikož ten charakter je v komiksech skvělý. Byla i jedna verze Captain Marvel, kdy to byla černoška s obrovským afrem, což bylo úplně hustý. Ale tahle byla taková meh,” hlavně ho nejvíce mrzelo, že titul první hrdinky se samostatným filmem nedostala Black Widow, která je jeden ze základních pilířů Marvelu a nebo taková Scarlett Witch. ,,Rozhodně zkus komiksy, budeš mít nad tím větší rozhled, ale pozor, nesmíš to úplně srovnávat,” poradil mu hned jako nějaký odborník. ,,No, jasně, že znám. Máme tu komisárnu, kde maká můj kamarád,” vyhrkl nadšeným tónem, jelikož tohle místo bylo jedno z nejoblíbenějších v San Franciscu. ,,Možná bych ti ho mohl ukázat hned. Už jsem si docela dlouho žádný nový nekoupil. No, tak před týdnem,” zasměje se, komiksy měl přečtené téměř hned, ale rád je nakupoval znovu a znovu. Tady ještě neměl solidní sbírku, ale doma jich měl krabice. Hlavně rád chodil do komisárny kvůli atmosféře. Byla tam příjemná a pohodová, hlavně jeho kamarád mu vždycky doporučil nějaký úžasný kousek. Uvažoval nad tím, že by tam začal pracovat na brigádě. ,,Byly, souhlasím taky. Taky myslím, jinak by nám tu dceru jen tak neukazovali,” posoudí sám. Pravda, že na tomhle místě už řešili něco úplně jiného. Arthurovi to, ale nějak nevadilo, stejně chtěl jen nějak zabít čas. ,,Jestli by mě to bavilo? Já bych tam umřel. Ale je fakt, že bych to měl vynahradit Akselovi,” podívá se na svoje ruce, ,,musíš uznat, ale že bych se svalama vypadal divně.” Zvedne ruce nahoru a ohne je tak jako kdyby ukazoval svaly, ale moc jich tam zrovna neměl. Jelikož na trénincích většinou seděl na lavičce a mimo tréninky už vůbec nesportoval. Nebyl to jeho životní styl. ,,Ne, je to vážně hustý nápad. Budu se už těšit. Ty? Hm, ty bys mohl jít za, hmm, už to mám! Adam Warlock, ten je na tebe naprosto ideální nebo Silver Surfer by taky šel,” zkusí mu odhadnout, na koho by se vůbec hodil. Arthur by popravdě se svým vzhledem a věkem mohl hrát leda Spidermana a nebo někoho z Young Avengers. Za svůj život už vyzkoušel hodně cosplayů, ale jestli se tahle akce opravdu stane, tak bude recyklovat svůj kostým Captaina, jelikož tady toho moc se sebou neměl, jelikož neočekával, že by se mu to mohlo hodit. Ten kostým si taky teprve objednával až k příležitosti plesu. Prarodiče moc radost nebudou mít, až ho přiveze o prázdninách domu.

Zasmál se ohledně toho, že by se tam mohla nacházet jeho fotka z vesmíru. Bylo by to opravdu neskutečné, ale o tom si může leda jen nechat zdát. Teda je tu nějaká malinká možnost, že se opravdu podívá do vesmíru, ale opravdu to nebude teď na vysoké škole, aby se jeho dílko mohlo vystavovat na univerzitní výstavě. Takže by to byl bázlivý sen. ,,Elon Musk má opravdu kontroverzní myšlenky a názory. Jeho cílem se vytvořit osadu na Marsu a umožnit tam žít, v důsledku toho vznikl i tahle věta,” netušil, jak moc dobře zná Elona Muska. Jako byl to všeobecně známá osobnost, ale ty detaily, co se týkaly jeho života a hlášek, už přece jenom úplně každý nemusel znát a ani poslouchat. Někdy by si chtěl udělat výlet do Los Angeles, kde žije a pokud by se povedlo, tak ho tam i potkat, ale není takový magor, aby mu postával před domem. Ale na takový výlet by vzal i svého nejlepšího kamaráda Aksela. Říká se, že v Los Angeles se to jenom hemží slavnými lidmi, takže by bylo super, kdyby narazili na herce z svého oblíbeného seriálu či filmu. To byl sen, který chtěl zažít. Potkat prostě na ulici někoho, koho už dlouho dobu obdivuje a sleduje. V Irsku by se mu to asi zrovna moc nezadařilo, ale tady se ty šance zvýšili. Teď už jenom chodit hodně často ven, koukat se kolem sebe jako ostříž a čekat až se poštěstí. ,,No, pár z nich jsou ukázkový knižní nerdi, ale na ty většinou nenarazíš, jelikož jsou buď zalezlý doma u kompů a nebo v knihovně. Kdybys je chtěl vidět, tak bys mohl zajít k nám na fakultu,” no, popravdě Arthur trávil dost času u počítače, ale nebylo to, že by přišel do školy, odseděl si pár přednášek a hodin a hned, jak by se vrátil, tak by do večera hrál. Zkrátka měl ještě aspoň trochu nějaký ten sociální život. ,,Věřím tomu, že by radši v tomhle nebyli ikonami,” zasměje se. Hlavně si vzpomněl, že na Apríla vyšel článek, který informoval o tom, že Holland zase něco prozradil a on to sám komentoval, že se opravdu na vteřinu lekl, že něco takového udělal. ,,Spoilerům se vyhýbám jako čert kříži. Nehledám si žádné detaily, nic prostě. Jelikož si nechci nechat zkazit ten zážitek z toho filmu. Mám za to, že to není prostě ono, když jdeš a víš všechny ty epické okamžiky dopředu. Ale chápu, že to někomu zrovna nevadí, ale kdyby mi někdo vyspoileroval něco z Endgame, tak bych ho asi zabil,” pronese zcela upřímně, jelikož v tuhle chvíli by toho byl opravdu schopen. ,,Ano, taky jsem spokojen. Ta jejich castingová režisérka je úžasná, jelikož vybrala do role přesné lidi, kteří se stali pro postavy ikonickými," no, není to pravda? Dovedli byste si představit v roli Tonyho Starka někoho jiného než Roberta Downeyho? Či si představit Black Widow s tváří jiné herečky než nádherné Scarlett Johansson? Ta režisérka na ně má zkrátka čich. ,,Byl by to velký zmatek, chaos a blázinec. Mnohem větší než teď,” ty komiksy jsou neskutečně propletené. Je tam tolik paralelních vesmírů a dimenzí, že by se v tom člověk začal už ztrácet, kdyby to bylo všechno přesně nafilmované. V jednom světě jsou z superhrdinů zombie, v druhém je všechny zabije Deadpool a v dalším zase zemře Captain America. Zkrátka neskutečně rozvinutý svět, že vlastně v některých případech to nedává smysl. Zatímco filmová zpracování a filmový svět ještě nějaký ten smysl dává a jsou ty linky propojené vcelku dobře. ,,Ano, souhlasím, je dost bezchybná, třeba v dalším filmu uvidíme nějaké její pády jako jsme mohli třeba vidět u Thora, jak si musel poradit na zemi bez kladiva. To je na nich to úžasné,” souhlasil s ním naprosto. Jelikož o to lepší byli ty hrdinové, když byly vidět jejich pády a vzestupy. V tomhle pochybila filmová verze DC, tam byli Batman a Superman až moc dokonalé postavy. ,,To je fakt! Bych mohl prožít něco podobného jako on. Obyčejný kluk z Brooklynu, který nakonec bojoval proti největším záporákům ve vesmíru. To by byla husťárna,” povzdechl si až se zasněným tónem. Ale vnímal to i tak jako, že zkrátka teď může být úplně obyčejný kluk z městečka v Irsku, ale v budoucnu ho čekají velké věci a může dokázat větší věci než si vůbec myslel. ,,Warlockem prostě vyhraješ,” poznamenal a přeměřil si ho znovu pohledem, jelikož opravdu byl ideální kandidát na cosplay této postavy. Třeba ho opravdu i někdy uvidí v kostýmu tohoto superhrdiny, i když to zní jen jako bláhová představa. ,,Tak to je dobře, že říkáš, jelikož můžeme jít do komisárny!” zahlásá nadšeným tónem, ale to už se pomalu dopracuje ke konci akvária, kde mohou vyjít ven. Sem tam ještě něco prohodí. ,,Doufám, že ti nějaký komiks opravdu padne do oka, kdyžtak se poptám kamaráda, co tam pracuje, ten vždycky dokáže poradit super kousky,” zazubí se nadšeně na Gordona, je evidentní, že komiksárna je pro Arthura asi nejoblíbenějším místem na zemi  a těšil se až do ní zavítá jako každý běžný den. To si, ale neuvědomil, že tady ten čas utíká a Gordon musel na přednášku, tak si to setkání v komisárně domluví snad na jindy. Arthur vyrazil do spolku a pak rozhodně zavítal do komisárny.

>>Nerd spolek