Twin Peaks

Tělocvična --> Twin Peaks

Její objednávku si poslušně zapamatoval a než stihla udělat něco dalšího, už byl z auta venku. Něco mu říkalo, že mu chtěla dát peníze, ale on by si je stejně nevzal, protože ji zval. Už jí to tak řekl v tělocvičně a bude si prostě za tím stát. V kavárně naštěstí nemá žádný problém a všechno má úspěšně objednané a zaplacené a jen vyčkával. Většinou měl problém se svou objednávkou, protože mu to většinou spletli, ale dnes se to úspěšně povedlo a nic se nepopletlo. Každopádně se poté ihned vydal zpátky k autu, kde se poté Sof omluvil. Naštěstí to vzala v pohodě, za což byl opravdu rád. Nevěděl by, co by měl dělat, a hlavně by se cítil opravdu trapně. Navíc by určitě raději vylezl z toho auta a raději se vydal domů, kde by o tom silně přemýšlel a pravděpodobně by si o tom musel psát s Beth a s někým probrat jeho pocity z dnešního setkání. “Není za co, navíc bych si ty peníze stejně nevzal, protože jsem řekl, že tě zvu.“ Odpověděl jí odhodlaně a vlastně jí i tím varoval, že si je prostě nevezme, i kdyby mu je dala nyní. Neměl by proč si je brát, udělal to s radostí a nevadilo mu to. Nakonec vyrazili za jejich finálním cílem, kterým byla vyhlídka. Už se tam opravdu těšil, párkrát tam byl, ale vždy s někým. A buďto tam jel s někým na kole nebo se vezl autem. A pokaždé zapomněl, jaký je ten výhled úžasný. Ani netušil, zda tam někdo Sof byla. Pokud ne, tak si ten výhled snad bude užívat stejně jako on. A pokud ano, snad si ho bude užívat stejně, jako on. Je to jednoduché, protože Nicholas má pořád radost z maličkostí a z krásných věcí, tudíž tohle mu bude dělat radost pořád. Pokud se z toho nestane skládka nebo se tam nezačnou shromažďovat feťáci. To by ho opravdu ranilo, protože by se dalo říct, že to je asi jedno z jeho nejoblíbenějších míst ve městě a šel by se sem schovat, kdyby mu bylo opravdu nejhůře. Dokázal by si zde vyčistit hlavu od všech jeho starostí, které by se mu honily hlavou, a nakonec by tam poseděl i potom, co by si svou hlavu krásně pročistil. I klidně by tam seděl do noci a možná i do brzkých ranních hodin. A vlastně by tam bylo i krásné pozorovat novoroční ohňostroj.
Jakmile dojeli spolu na místo, následoval ji ven z auta. Už teď se mu opravdu líbil ten výhled na město a zajímalo ho, jak vypadá v noci. Určitě ještě více kouzelně než takhle. Bohužel sám neměl auto a neměl by se sem jak dostat. Možná tak pěšky, ale komu by se chtěl v zimě chodit do kopce, aby se pokochal nočním městem? Dobře, on by toho byl schopný, ale až bude léto a bude teplé počasí. Aby třeba mohl vzít s sebou Bronza, aby se konečně také provětral. Celou zimu musí být zavřený v domě a už mu z toho hrabe. Tedy, občas ho vypustil na zahradu, aby se vyvětral alespoň trochu. Ale zřejmě mu to moc nestačilo, protože je zvyklý na delší procházky a teď to prostě nejde. Plánuje mu to nějak vynahradit a to pořádně. Ale teď se nechtěl zaobírat těmito myšlenkami a následoval Sof směrem k výhledu. Při otázce se na ni překvapeně podíval. “Něco o sobě? Záleží, co bys chtěla vědět.“ Pokrčil nad tím rameny. Neměl tak nějak co tajit. Proč také, že? Neměl žádné velké tajemství, třeba o tom, že někde po světě běhá jeho dvojče a plodí děti rychlostí blesku. Při té myšlence se mu chtělo smát, ale raději to nedělal. Ještě by si o něm myslela, že je nějaký blázen nebo tak něco. Pronesla otázky, na které by jí mohl odpovědět. Vlastně se už i chystal odpovědět, ale najednou mu napověděla druhou možnost. Chvilku se musel zamyslet, tak nějak si myslel, že se představili, ale prostě to jméno ve své hlavě neměl. “Opravdu? Tak to bychom měli napravit.“ Pronesl se širokým úsměvem, svůj kelímek s latté přesunul do levé ruky a natáhl ji před sebe. “Nicholas, těší mě.“ Pronesl s radostí v hlase a doufal, že jeho ruku přijme. Když ne, nebude se zlobit. Vlastně doufá, že se z nich stanou přátelé, rád si dělá nové přátelé a nerad si vytváří nepřátele. Nedá se tak říct o Alexovi. Nemá ho rád, vlastně ani pořádně nechápal proč. Tedy chápal. Nicholase hlavně trápilo, že si o něm myslí tak špatné věci, které nejsou vůbec pravdivé, a hlavně mu to jen napsal a neřekl mu to do očí. To mu asi vadí úplně nejvíce, protože i on sám nejradši řeší věci osobně. Ať už jde o vyřizování nějakých soukromích věcí či vyjádření něčeho. To už je různé, záleží na situaci. Ale to už se zase myšlenkami dostává někam jinam, než by chtěl. Proto se raději věnoval jeho nové společnosti a nechtěl se myšlenkami zaobírat někde jinde. Bylo by to od něho opravdu neslušné.

Telocvičňa--> Twin Peaks
*Povzdychne si a zavrtí hlavou do strán, keď sa táto situácia vyvinie presne tak, ako aj predpokladala. Samozrejme, že tie peniaze od nej zobrať nechce. On má proste pocit, že mu nejako pomohla a dlží jej to, ale Sofia to tak vôbec nevidí.*Dobre, nebudem sa s tebou hádať. Avšak v tom prípade sa musíme stretnúť aj nabudúce, aby som ti toto pozvanie mohla oplatiť.*Sofia sa uškrnie na Nicholasa. Vôbec by sa ďalšiemu takémuto stretnutiu s Nicholasom nebránila. Naozaj ju zaujíma, či na takýto menší plán prikývne. Nicholas je naozaj zlatý chalan a rozhodne s ním rada strávi viac času, aby sa mohli lepšie spoznať. O tých peniazoch sa s ním naozaj dohadovať nebude, je si istá, že by ich aj tak nakoniec neprijal. Je slušné sa ponúknuť, že to zaplatíte, ale vôbec nie je milé toho druhého stále presviedčať. Preto navrhla druhé stretnutie, kedy mu túto milú láskavosť bude mať možnosť oplatiť. Ten výhľad na mesto je tu naozaj čarovný. Pri západe slnka alebo po zotmení to tu vyzerá isto naprosto dokonalo. Rozhodne sem ešte niekedy zájde, či už sama alebo so spoločnosťou, aby si tento výhľad ešte raz mohla vychutnať. Avšak radšej počká na teplejšie večery, ktoré nastanú až o pár mesiacov. Vo februári by sem radšej večer neliezla, pretože by tu naozaj mohla umrznúť. Avšak už by nebola taká múdra ako je teraz, radšej by si na seba obliekla niečo teplejšie. Sú predsa na skalke, kde fúka vietor oveľa viac, ako v uliciach mesta.*Teší ma, Nicholas.*Zopakuje jeho meno, čím si ho vlastne poriadne uloží do pamäti. Musí sa priznať, že občas mená zabúda, ale tentokrát tomu tak isto nebude. Väčšinou je to na nejakej párty, kde sa jej predstaví tak dvadsať ľudí a ďalej sa už s nimi nebaví. Potom si už vôbec nedokáže spomenúť na mená a priradiť si ich vôbec k nejakej tvári. Avšak s Nicholasom teraz trávi čas, čiže naňho len tak ľahko nezabudne.*Sofia.*Jednoducho mu prezradí svoje meno s úsmevom na tvári a vystrie svoju ruku, ktorú vloží do tej jeho. Sofia by ho aj stisla v objatí, ale to sa v tejto chvíli tak celkom nehodí, keďže sa ešte dobre nepoznajú. Teda jej by to problém vôbec nerobilo, ale takýto krok by radšej nechala na Nicholasa.*Tá ruka už je v poriadku, nebolí ťa to?*Spomenie si na jeho menšie zranenie, ak sa to tak dá nazvať, tak sa rovno spýta. Naozaj ju to zaujíma, nie je to len nejaká prázdna zdvorilostná otázka.*Chcela by som o tebe vedieť hocičo, nechám to na teba.*Nebude mu diktovať zoznam otázok, na ktoré by mal odpovedať. Nech si vyberie niečo zaujímavé, už mu pred chvíľou pár nápadov navrhla. Je ťažké takto posúdiť sám o sebe, čo je na vás zaujímavé, ale on určite na niečo príde. Jednoducho ho chce viac spoznať, čiže sa poteší hocijakým informáciám. Sofia prejde pár krokov ďalej, aby sa dostali až na úplný vrchol skalky a mohli si prezrieť mesto. Zhlboka sa nadýchne čerstvého vzduchu a sama pre seba sa pousmeje.*Je to tu naozaj krásne. Ten výhľad je naprosto úžasný.*Otočí sa smerom k Nicholasovi, je rada, že ju práve na toto miesto vzal. Vždy ho len obchádzala a naozaj ju ani nenapadlo, o čo môže prichádzať. Odpije si zo svojej lahodnej kávy a opäť sa zadíva na svoje milované mesto.*

Byl rád, že se s ním nehodlal hádat. Pravděpodobně by neuspěla, ale na její nabídku, že ho někdy pozve ona, přikývl. Bohužel, netušil, kdy si najde ten čas, ale určitě se pokusí, protože bude rád za dalšího přítele. Sice to nebude takové přátelství, jako třeba s Romeem nebo s Bethany, ale alespoň tam nějaké také bude. Třeba mohou být ti parťáci, co společně budou chodit cvičit a budou se vzájemně podporovat, aby to zvládali. Byl rád, že se jí tohle místo líbilo, ale přemýšlel nad tím, že by ho ukázal i Aileen. Dlouho ji neviděl a chtěl by jí toho tolik povyprávět a říct. A tohle by mohlo být i nejideálnější místo. Nebo u něho doma, kde by jí uvařil něco dobrého, ale to by si mohla vyložit tak, jak by Nicholas opravdu nechtěl. Ale s Aileen se nakonec uvidí na přicházejícím plese, za což byl opravdu rád. Tam si v klidu budou moci popovídat a třeba společně něco podniknout i potom. Ve zkratce, už se opravdu těšil na to, až ji uvidí a hezky si s ní popovídá. Z těchto hezkých myšlenek ho vyvedla až Sofia, která pronesla, že ji těší, a nakonec se představila i ona. V hlavě si to jméno musel několikrát zopakovat, aby ho náhodou nezapomněl, ale vypadlo to, že se tam uložilo úspěšně. “Také mě těší.“ Přitakal a když vložila její ruku do té jeho, lehce si s ní potřásl a na to ji opět pustil. Aby to nevypadalo divně, že by ji držel dlouho. Při poznámce ohledně jeho ruky se na svou končetinu podíval. Přestala ho bolet a on na to úplně zapomněl. “Vlastně jsem to už přestal úplně vnímat.“ Pokrčil nad tím rameny a podíval se na město. Na jednu stranu bylo opravdu uvolňující ho sledovat z tohoto místa, ale na druhou to bylo smutné, když si člověk uvědomil, kolik přírody kvůli tomu bylo zničeno. Nebyl žádný zastánce, ale prostě mu to bylo líto. Když Sofia začala mluvit, opět svůj pohled otočil směrem k ní. Chvilku se musel zamyslet, zase jí nechtěl říkat všechno. “Studuji žurnalistiku, vlastním kocoura jménem Bronzo a jezdíkm na longboardech a skateboardech.“ Pronesl informace, které mu asi přišli k jeho osobnosti momentálně nejdůležitější. Po těch jejích dalších slovech se také podíval na město a hlavou mu proběhly ty stejné myšlenky, jako předtím. Přikývl, ale netušil, zda to vidí. “Co vůbec ples? Chystáš se tam?“ Optal se. Mohlo to i vyznít, že by ji tam chtěl pozvat, ale on již svůj doprovod má a myslí si, že jeho výběr je naprosto perfektní. Nad tou myšlenkou se mu na tváři objevil široký úsměv, který raději zakryl tím, že se hned napil ze svého kelímku. Samozřejmě se nepřestával usmívat jako měsíček na hnoji. Kdyby tam šla i Sofia, alespoň by ji zamával nebo pozdravil. Stejně tak, jako by to udělal i u jeho nejlepší kamarádky, ale jinak by se snažil věnovat jen té jediné osobě. “Hlavně si myslím, že je to skvělý způsob, jak se umělecké duše na naší škole mohou ukázat.“ Tohle si opravdu myslel. Obdivoval každého, kdo měl na něco talent. Ať už se jednalo o kreslení, psaní příběhů či poezie nebo o hraní na nějaký hudební nástroj a zpěv. On měl talent možná tak ve vaření, a to bylo zřejmě celé, v čem ten talent měl. Tiše si nad tím povzdychl a hleděl na město, které se nyní nacházelo před nimi.

*Sofiu samozrejme potešilo, keď na jej nepriame pozvanie neprotestoval a prikývol. Rada sa s ním zase uvidí, veď je to celkom fajn chalan. Sofia teda nechce súdiť podľa jedného spoločne stráveného dňa, ale cíti sa s ním príjemne. Majú aj spoločnú záľubu v cvičení, čiže sa možno niekedy stretnú aj v posilke, na ktorú sa tak sťažovali. Možno vtedy sa dočká toho spoločného cvičenia, ako to malo byť práve aj dnes. Celkom ju zamrzelo, že si dnes nezacvičila, ale aspoň mala možnosť spoznať niekoho nového. To predsa nikdy nie je na škodu. Sofia má mnoho priateľov, je to pomerne spoločenský tvor, ale vždy je dobré ich mať viac. Keď tak nad tým premýšľa, mala by sa už konečne ozvať Noahovi, keď on sa do toho nejako nemá. Naposledy spolu boli na zápase, to už bolo pekne dávno, odvtedy ho poriadne ani nevidela. Povedali si, že sa posnažia znovu obnoviť a posilniť ich priateľstvo a Sofia si za tým stojí. Lenže život je často hektický, čiže si ešte nenašla tak celkom čas ozvať sa mu a stretnúť sa. Noah je na tom pravdepodobne rovnako alebo možno o to len nestojí, a to by bola Sof veľmi nerada. Netuší, či to medzi nimi môže byť také úžasné ako kedysi, ale rozhodne sa o to pokúsi. Ona nikdy Noaha nechcela stratiť, avšak sama s tým nemohla nič moc spraviť, keď Noah nestál o ich priateľstvo.*Tak myslím, že to je len dobré. Keby ťa to bolelo, isto by si to neprestal vnímať.*Hádam Nicholas chápe, čo týmto vlastne chcela povedať. Keď na tú ruku zabudol, tak to už je pravdepodobne v poriadku. Teda nie tak úplne v poriadku, kŕče by rozhodne nemali patriť do vášho každodenného života. Avšak už sa nebude hrať na Nicholasovu mamu, nechá to na ňom, aby sa o to začal viac starať. Hádam si on sám uvedomí, že toto nie je tak celkom v poriadku.*Tak to si pekne zhrnul.*Sofia sa uškrnie, keď všetky tieto dôležité veci zhrnie do jednej  jednoduchej vety. Krátku chvíľku spracováva to, čo práve povedal a následne sa k nemu opäť prihovorí.*Žurnalistiku? A vieš, čo by si chcel robiť potom?*Celkom ju to zaujíma, žurnalistika je zaujímavý odbor. Môžte písať do novín, časopisov, články ale aj mnoho iných vecí, práve preto sa pýta na jeho ďalší plán, ak už to vôbec má premyslené.*Jazdenie na skate a longboarde znie zaujímavo. Niekedy by som to rozhodne chcela skúsiť.*Ale popravde, je niečo čo by Sofia skúsiť nechcela? Ona sa dá naozaj nahovoriť na hocičo. Rada skúša nové veci, experimentuje, nikdy neviete, či sa z toho nevyvinie celoživotná záľuba. Pri slovách o jeho kocúrovi Bronzovi sa iba pousmeje, vlastne nevie, čo má nato povedať. Určite ja sladký a možno sa s ním jedného dňa stretne.*Nie, tento ples budem musieť vynechať. Hádam, že ty sa tam chystáš, keď ťa to napadlo.*Vlastne sa ho nato tak celkom nespýtala, ale hádam to Nicholasovi dôjde a prezradí jej to. Sofia má rada tieto akcie, ale tentokrát sa tam neplánuje objaviť. S otcom chcú spolu stráviť trochu voľného času, keď má on konečne voľno, a preto majú zajednaný neďaleko mesta predĺžený víkend. Bohužiaľ sa to kryje s touto úžasnou akciou, ale na čas s otcom sa už nesmierne teší.*Áno, súhlasím. Je to skvelá akcia, ktorá rozhodne pritiahne pozornosť k úžasným talentom.*Sofia sama študuje umenie a kreslí, ale keby sa tohto plesu zúčastnila, aj tak by pravdepodobne svoje diela nevystavila. Nemá tak celkom pocit, že sú dotiahnuté do konca a pripravené nato, aby ich videlo také množstvo ľudí. Ešte chvíľku s Nicholasom pokecajú, ale Sof začína vážne mrznúť a je to na nej vidieť.*Nezamierime už späť? Naozaj už celá mrznem.*Tu na kopci celkom fúka vietor, Sof sa už pomaly začínajú červenať líčka a nos od zimy. Nasadnú teda s Nicholasom späť do auta a zamieria do mesta. Sofia odvezie Nicholasa na ním požadované miesto a zaparkuje na kraji cesty, pri obrubníku, aby mohol vyskočiť.*Ďakujem za dnešok, užila som si ho.*Pousmeje sa na Nicholasa a pritiahne si ho do jemného objatia, v ktorom chvíľku zotrvá. Po krátkej chvíli sa od neho odtiahne a prehovorí.*Uvidíme sa. Pekný zvyšok dňa.*Mávne mu na rozlúčku, keď vyskočí z auta a ona zamieri späť k sebe domov. Hoci si nezacvičila, tento deň si rozhodne aj tak užila. S dobrým pocitom a úsmevom na perách sa teda vracia späť domov.*
--> Domy

Měla pravdu. Kdyby ho to i nadále bolelo, pravděpodobně by o tom pořád věděl a nepřestal by to jen tak vnímat. Protože i když se momentálně soustředil znovu na svou ruku, tak ho to nebolelo a ani v ní necítil nic nepříjemného. Což bylo jedině dobře a kdyby mohl, tak by šel pravděpodobně pokračovat v jeho posilování, které měl dnes v plánu. Ale bylo by mu to v její přítomnosti blbé, proto tyto hloupé myšlenky ihned zapudil. Lehce se zasmál při její poznámce, že nějaké informace k jeho osobě pěkně shrnul do jednoduché věty. Přišlo mu to takové nejdůležitější a rozhodně jí nechtěl vykecat díru o tom, aby ji pověděl, co všechno dělá, jaký je jeho denní rituál a co dělá před tím, než usne. Možná by ho potom měla za podivína. Vlastně by se ani nedivil, kdyby ho za podivína měla i teď. “Vlastně ani nevím. Asi bych chtěl psát články pro nějaký slavný magazín či bych chtěl psát třeba kritiky.“ Nad svojí budoucností ani pořádně nepřemýšlel. Nechával ji tak, jak se jednoduše vyvine. Netušil, co bude zítra a měl by vědět, co bude za deset let? To se mu nechtělo. Raději žil přítomností a tyhle myšlenky tak nějak zavrhoval. Maximálně si naplánoval, kdy půjde ven s Beth nebo s Mack, ale to bylo tak nějak všechno. Většinou udělal to, jak usoudil v daný den. Možná se to jednou změnil a bude si vymýšlet plán na deset let dopředu. Ale i nad tímhle teď přemýšlet nechtěl. A vlastně si tak nějak uvědomil, že na tomto místě nějak začal utíkat do svých myšlenek, což v něčí přítomnosti pravděpodobně nebylo zrovna nejlepší. “Je to hodně uvolňující. Stojí za zkoušku.“ Vysvětlil jí s úsměvem a už se těšil, až zase někam vyjede nebo si sjede nějaký ten kopec. Plánuje to, až bude zase hezky, protože teď pravděpodobně zmrzl nebo by aspoň nastydl. “Tak to je škoda, jsem doufal, že ti tam alespoň zamávám. Ale tak, snad se potkáme na příštím.“ Zazubil se na ni. Byla to škoda, protože rád potkával své přátele a věděl, že na plese potká Beth, se kterou měl v plánu se pozdravit a třeba prohodit pár slov. Také měl v plánu ji představit Aileen, protože Beth je jeho nejlepší kamarádka a zaslouží si znát jeho doprovod. A vlastně ho tak nějak zajímalo, zda nakonec jde s Alexem či ji opravdu někdo pozval. Ovšem, to pravděpodobně zjistí až tam. Byl rád, že s ním souhlasila a neměla na to tak nějak jiný názor. To by možná byla škoda, protože když s někým dělal rozhovor, a studoval umění, měl možnost třeba nakouknout na něčí kresby či fotografie a musel říct, že ti někteří opravdu mají skrytý talent. “Jasně, v tomhle outfitu se ti ani nedivím, že mrzneš.“ Lehce se zasmál a společně po jejím boku se vydali zpátky do jejího auta a vyjeli z vyhlídky zpátky do rušného města. Vlastně, ta krátká vyjížďka na to klidné místo mu udělal pro dnešní den opravdu radost a mohl pravděpodobně překypovat pozitivní energií. Tudíž by se musel najít nějaký rušitel, který by mu ji zkazil a pochyboval, že by se do konce dne někdo takový našel. Sof nadiktoval a popsal tak nějak místo, kde by chtěl vysadit, ale raději jí cestu diktoval. Kde má zahnout a tak. Nakonec ho vyhodila na konci ulice, aby nemusela zajíždět a potom se z jejich ulice vymotávat. Tam vyskočil, ale než zavřel za sebou dveře, ještě se naklonil, aby ji slyšel. “Já taky.“ Zazubil se a lehké objetí ji oplatí a když se odtáhl, tak se s ní rozloučil a dveře nakonec zavřel. Ještě si ze zadních sedadel vzal svou tašku se svým sportovním oblečením. Poté se vydal trochu svižnějším krokem domů, protože byla opravdu zima. Možná byl vyhřátý z toho auta, ale myslel si, že ten kousek zmrzne. Když došel k domu, rychle odemkl a zaplul dovnitř. Hned ho zavalilo teplo, tašku odhodil u dveří a sám se poté vydal ještě jednou do sprchy, aby na sebe pustil hezky teplou vodu, které by ho hezky prohřála.

Twin Peaks -> Dům Nicholase

Kath ráno začalo jako obvykle. Z postele vyskočila, jakmile jí zazvonil budík a vydala se do koupelny tak jako každý den. Dala si sprchu, vyčistila zuby i obličej, vlasy si učesala a svázala do vysokého copu, aby jí nepřekážely a vydala se do pokoje. Ze skříně vytáhla černé legíny a sportovní podprsenku. Obula si pohodlné boty, vzala ručník a pak už jen sáhla po magnetofonu a láhvi s vodou. Více nepotřebovala. Jen si z věšáku ještě po cestě ke dveřím vzala mikinu, kterou si přehodila přes ramena a vydala se z pokoje ven. Nejprve její kroky mířily do tělocvičny. Doufala, že tam bude sama, protože bylo ještě hodně brzy. No a jelikož nikoho po cestě do budovy univerzity ani na chodbě nepotkala, měla za to, že tomu tak bude. Přesvědčila se o tom, jakmile do místnosti vešla. Usmála se tedy a šla položit magnetofon na místo, ze kterého bude nejlépe slyšet. Pustila ho, odložila mikinu i láhev s vodou. Ručník položila vedle sebe, aby se mohla utírat od potu a nejprve se protáhla obvyklou jógou, než si začala zkoušet nové sestavy tance. Nebylo to nic lehkého, ale Kath není člověk, který by se snadno vzdal. Zkoušela to tedy až, dokud jí to aspoň trochu nešlo. Dala si tím pádem pěkně do těla. Cítila se ale i přes to skvěle. Zpocená, uřícená, ale spokojená. Endorfiny plnily svůj účel a ona tedy ještě po doznění posledních tónů písničky seděla na zemi a snažila se uklidnit svůj dech. Přitom se ještě celá protáhla. Jakmile ležela na zemi a protahovala si záda, ucítila vibrace. Zvedla hlavu a rozhlédla se nejprve kolem. Myslela si totiž, že tu ještě někdo je. Nebyl, slyšela by, kdyby přišel. Nastalo totiž ticho. Kath se tedy posadila a její pohled spočinul na její mikině, ze které se vibrace ozvaly znovu. Zvedla se tedy ze země a přešla k ní, aby ji mohla zvednout. Začala ji prohrabávat rukama a v jedné kapse ucítila mobil. Rozepla ji tedy a překvapeně mobil vytáhla. Vůbec netušila, že ho tam má, když si mikinu na sebe brala. Utřela se do ručníku a pořádně napila vody. Teprve potom mobil odemknula a otevřela zprávu, která jí přišla. Když uviděla odesílatele, překvapeně jí poskočilo obočí směrem vzhůru. Maddox, první člověk, od kterého má naprosto dokonalé tetování. Navíc, je to vážně sladký kluk, kterého neviděla několik měsíců, protože naneštěstí každý studuje jiný obor. Podivila se tomu, že si na ni vzpomněl a ještě více tomu, co psal. Okamžitě jí to vykouzlilo šibalský úsměv na tváři a začala mu okamžitě datlit odpověď. "Ale podívejme se, kdo si na to na mě vzpomněl. Máš štěstí, zrovna jsi mě zastihl při konci sestavy. Tím pádem nemůžu tvou nabídku odmítnout a jsem vážně zvědavá, co jsi vymyslel." Napsala a v zápětí to poslala. Měla ráda spontánnost a vůbec by ji nenapadlo, že Maddox bude v tomto stejný. Každopádně se jí to zamlouvalo. Ještě, když jí poslal souřadnice a doplnil to o další zprávu, úsměv se jí ještě více rozšířil. "Tak teď jsi vzbudil mou zvědavost ještě více a když jsem ten nejvhodnější člověk, tak budu tedy za dvě hodiny taky na místě. Jen se zkulturním, převléknu a vyrazím." Dodala ještě a pak už na nic nečekala. Popadla všechny věci a vydala se zpět do domu, který patřil dívčímu spolku, kde hned zamířila do svého pokoje. Spolubydlící se zrovna budila a ptala se jí jako obvykle, kde byla. Kath jí odpověděla a pak jí jen sdělila, že koupelnu si zabírá ona. Než se spolubydlící stačila vzpamatovat, odložila si všechny věci a zavřela se v koupelně. Tam ze sebe smyla pot, umyla si hlavu a vyfoukala. Vlasy si mírně navlnila a taky se trochu nalíčila. To ale jen, aby podtrhla svou přirozenou krásu. Nechtěla působit lacině, ani jako, když jde na rande, protože o to nejspíš nešlo. Teprve potom vyšla z koupelny a přešla ke skříni. Její spolubydlící ji pochválila, jak jí to sluší a Kath se zatím přehrabovala ve věcech. Hledala něco vhodného. Nakonec se rozhodla pro černé legíny, bílé triko na ramínka a ještě si vzala červenou mikinu, která jí bude ladit s botaskami. Oblékla se tedy, vlasy si nechala rozpuštěné, ale na ruku si pro jistotu navlékla gumičku. Ještě se obula. Jenomže, nechtěla jít jen tak s prázdnou a navíc hladová. Sendvič, který si připravila hned, jak vstala, si tedy snědla. Do černého batohu si vzala láhev s pitím, nějaké ovoce, které tu měla a to byly jablka, hrozny, hrušky a pro jistotu i deku. Spolubydlící sdělila, že jde ven a jakmile se navoněla příjemným parfémem, který voní po vanilce, dala do boční přihrádky batohu mobil, mohla vyrazit. Batoh si tedy pověsila na jedno rameno, rozloučila se se spolubydlící, sáhla po peněžence a slunečních brýlích a vydala se ven. Tam už na ni čekal taxi, kterého si zavolala, než se šla sprchovat. Nasedla do něj a sdělila řidiči souřadnice, které jí poslal Maddox. Taxi však zastavil na silnici a pověděl Kath, že zbytek bude muset jít pěšky. To jí nečinilo žádný problém. Zaplatila tedy muži za ochotu i něco navíc, vysedla z auta a vydala se na místo.
Slunce opravdu pražilo, tak si brýle nasadila a po cestě se kochala přírodou. V dálce už však uviděla toho, kdo ji sem nalákal. Přešlapoval nervózně na místě, protože Kath měla trochu zpoždění. Netušila, jak dlouho bude trvat cesta, tak si to špatně vypočítala. Každopádně už se k němu pomalu blížila a vážně byla natěšená, co, že to vymyslel. Nejdříve chtěla k němu přijít a normálně ho pozdravit. To by ale nebyla Kath, aby ji něco nenapadlo. Sešla tedy z cesty a přikrčila se. Trávou tedy šla opatrně tak, aby ji Maddox neviděl. Dostala se tak, až za něj. Chvíli čekala a pak se potichoučku jako myšička vydala k němu. Když už byla za ním, narovnala se a rukama mu zakryla oči. Dnes měla na programu číst velmi nudnou knihu jako povinnou četbu a Maddox ji z té nudy vytáhl. Měla tady poněkud šibalskou náladu a to se odrazilo i nyní. Doufala jen, že ji pozná a nedostane od něj třeba pěstí. Přece jen jsou v přírodě a mohl by tu být kdokoliv..Ovšem, aspoň její vůně by ji měla prozradit, když už nic. Usmívala se jako sluníčko. Byla vážně ráda, že ho po takové době vidí a ještě, že si vzpomněl zrovna na ni.

Kath by lhala, kdyby tvrdila, že ji zprávy od Maddieho nepotěšily. Byl jí totiž sympatický už od začátku, kdy s ním měla první sezení ohledně tetování a nezměnilo se to ani po dalších setkáních. Je to totiž vážně milý a sladký kluk, jak stihla poznat za těch pár chvilek. Nebylo jich mnoho a kdyby to bylo na Kath, vídala by se s ním ještě dál nebo si nechala udělat další tetování, protože to první se mu opravdu povedlo. Nevěděla však jaké a také zřejmě měli oba svoje povinnosti. Ovšem to, že se ozval, ji překvapilo a nepřemýšlela ani chvíli nad tím, aby mu na nabídku kývla. Kdyby jí napsal někdo jiný, nejspíš by váhala, ale u něj jaksi neměla tu potřebu. Chtěla ho vidět a navíc ji překvapilo, že je tak spontánní. Neřekla by to do něj a to byla další věc, co ji na něm zaujala. První byla jeho talent a taky zápal pro to, co dělal. Připadal jí jako kluk, který věděl, co chce a to v jeho věku ví málokdo. Proto měla na tváři úsměv, když se k němu blížila a taky ji napadla poněkud bláznivá věc, kterou by třeba nikomu jinému neudělala. Uculovala se, jakmile mu oči zakryla. Po jeho větě se však ušklíbla. Cože? Takže nejsem jediná, co jsi sem pozval?" Posunula si sluneční brýle z očí do vlasů a zamračila se na něj, když se na ni otočil a ruce, které měla ještě před chvílí na jeho očích, si složila na prsou. Nakonec jí ale pobaveně cukly koutky do stran. Nedokázala se na něj mračit dlouho a navíc jí došlo, že ji tím jen škádlil. Sjela ho pohledem a nakonec si ruce spustila podél těla. "Nemohla jsem takovou nabídku odmítnout a navíc, jsem jako každá dívka zvědavá, co jsi naplánoval." Pověděla mu a její pohled se usadil v jeho očích. Nemohla si tím pádem nevšimnout ani toho, jak se šibalsky usmál. Napínal ji a Kath to tím pádem lákalo zjistit ještě víc. Rozhlédla se kolem a přemýšlela nad tím, co ho tak asi mohlo napadnout. V té chvíli ale Maddie znovu promluvil. Otočila tedy pohled k němu a když zmínil, že se Kath může dostat domů třeba zítra, překvapeně jí vyjelo obočí směrem vzhůru. Doplnil svá slova ještě o mrknutí a Kath lehce přimhouřila oči. "To mě teda vážně začíná zajímat čím dál víc, co máš v plánu a nevidím problém v tom tu nocovat, dokonce jsem vzala i deku." Řekla jako by nic. Její rodiče by z toho však šíleli a co teprve bratři. Ti jsou však naštěstí daleko. Svá slova tedy také nakonec doplnila o mrknutí a poté se podívala na cestičku, na kterou Maddie ukázal. Vážně ji zajímalo, co ho napadlo. Kdyby šlo jen o piknik v trávě, tak by tu asi nenocovali. Tím pádem to musí být něco víc. Maddie jí však napínal dál. Jakmile ale zmínil boty, sklopila k nim Kath pohled. "Neměj strach. Nepatřím k těm fiflenkám, které se vydají do přírody v lodičkách. Pohorky to sice nejsou, ale cestu zvládnou i tak." Ujistila ho, pohled zase zvedla k jeho tváři a prohrábla si své tmavé vlasy. "Docela to jde a co ty?" Zeptala se zase na oplátku a poté se musela uchechtnout dalším jeho větám. Pozorovala ho a nechala ho doříct, co měl na srdci. Bylo jí totiž jasné, že on nepatřil k flákačům. Co stihla zjistit a poznat ho aspoň trošku, tak je to chytrý kluk. Ale jakmile zmínil, že všechno nechává na poslední chvíli, musela se Kath zasmát. Pak se ale při posledních slovech smát přestala a uculila se. "Děkuji, jsi vážně milý...a to máme dost podobné. Nepatřím zrovna k těm šprtkám. Procházím tak, abych byla já spokojená. A já měla v plánu číst velmi tlustou a nudnou knihu o historii Ameriky, takže jsem ráda, že si mě toho ušetřil." Myslí to vážně. Vůbec se na to netěšila. Nemusí to však řešit a tuto nudnou knihu o pár dní odložit. To Kath dělá, když se jí do něčeho nechce. Pak se ale dokope, když jí začíná hořet termín a je schopná ji přečíst i za pouhý den. Škola je však to poslední, na co chce Kath myslet. Tím spíše ne ve společnosti Maddieho. Je totiž vážně jeden z mála, který jí utkvěl v paměti a se kterým se cítí fajn. Navíc, je to i fešák, co si budeme. "Moc ráda, protože to mě opravdu zajímá. Vždyť už tenkrát se v tobě umělec nezapřel." Svá slova myslí vážně, protože Maddie má skutečně talent a to byl také důvod, proč se od nechala tetovat zrovna od něj, i když mohla jít k nějakému profesionálovi. "A co se týče dalšího tetování, tak už nad ním přemýšlím. Jen jsem ještě nepřišla na žádný motiv. Teď jsme pořád nacvičovaly nové sestavy a bylo toho fakt moc." To byl asi i ten důvod, proč se za Maddiem nemohla ani stavit, i když tisíckrát chtěla. Znovu ho sjela pohledem, tentokrát pomalu a přimhouřila mírně oči. "A co ty vlastně? Pořád na sobě nemáš žádné? To jsi totiž první tatér, který není potetovaný". Nemůže si odpustit. I když pravdou je, že si Maddieho neumí představit jako tapetu. Ovšem, jedno nebo dvě by mu určitě slušely. Sluneční brýle si taky sundala z vlasů a dala si je na oči, aby ji sluníčko neoslňovalo a šla vedle Maddieho, přitom se kochajíc přírodou okolo nich. Na tomto místě ještě nebyla, protože Kath ani neměla moc čas výletovat. Do tance dává totiž opravdu všechnu svou energii i mnohokrát čas.

Kath byla čím dál víc napnutá, co to Maddie vymyslel, že sem pozval zrovna ji a že si na ni vzpomněl po takové době. Je to přeci jen pár měsíců, co se viděli. Mohl sem vzít kteroukoliv nebo kohokoliv. Vybral si však Kath a ji to těšilo. Stejně tak jeho slova, kterým se musela znovu chtě nechtě usmát. O svém bratrovi Maddie mluvil, ale Kath si teď nevybavovala, který to je. Podle vyprávění i toho, jak se Maddie zarazil, to musí být pěkné kvítko. Aby odlehčila situaci, tak se na Maddieho podívala s úsměvem na tváři."Já jsem ráda, že ses ozval zrovna mně a sice nevím zatím, o co jde. Věřím však, že to bude něco zajímavého." Svá slova potvrdila ještě šibalským mrknutím. Bylo to vcelku zvláštní, ale Kath Maddiemu věřila. I za tu chvíli si získal její sympatie a nebála se s ním ani přenocovat. Ovšem, musela ho vyvézt z omylu, aby si nemyslel, že deku vzala opravdu proto, že počítala s tím, že tu budou nocovat. Nechtěla vypadat jako nějaká koketa nebo něco horšího. Proto zvedla ruku a vztyčila ukazováček, se kterým zakývala do stran. "No počkat, já jsem tu deku nebrala s tím, že jsem tu chtěla přespat, ale že si uděláme piknik v trávě a já raději sedím na dece, než aby po mně lozila ta havěť." Musela to uvést na pravou míru a při představě, že po ní něco leze se dokonce i otřepala. Nemusí moc hmyz a když jí vletí třeba něco do vlasů nebo po ní leze, je schopná i hysterčit. Holt, každý má něco, čeho se bojí nebo štítí. U Kath je to hmyz. Možná by tedy nebylo od věci, kdyby byli raději v bytě Maddieho. Nechtěla však znít jako nějaká fiflenka, proto si promnula rty o sebe a mírně zatřásla hlavou, když jí vítr vlasy mírně pročechral. "A toto místo bude rozhodně lepší nápad, než abychom byli zavření v bytě. Je tu krásně." Neskrývala nadšení, protože i přes veškerou tu odpornou havěť, má Kath přírodu opravdu ráda. Úsměv se jí tedy samovolně rozšířil, že ukázala i svůj pěstěný chrup. Měla totiž za to, že se už nenajde moc lidí, kteří jsou spontánní stejně jako Kath a nenapadlo by ji, že zrovna Maddie bude takový. Příjemně ji to tedy překvapilo a úsměv musela věnovat i jemu. Ten však po chvíli vystřídalo ušklíbnutí, protože musela dát Maddiemu za pravdu. Jen ale souhlasně přikývla. Nechtěla mu prozrazovat, že kdyby ji pozval na takové místo někdo jiný, tak by dlouho váhala a pak by nejspíš nakonec stejně odmítla. Mohlo by to vyznít všeljak a to Kath nechtěla. Nechala si to tedy raději pro sebe. Místo toho znovu pohlédla Maddiemu do tváře a v očích jí zajistřilo nadšení, ale i zvědavost. "Jak dlouho mě ještě budeš napínat, hm?" Zeptala se, protože na jeho tajemnosti sice něco bylo, ale Kath je velmi zvědavá a má pocit, že za chvíli snad i zemře zvědavostí. Maddie však nevypadal, že by si jí v nejbližší době chystal prozradit, proč ji sem vlastně pozval, co má za lubem. Místo toho odbočil k jejím botám. Kath si ho vyslechla a pousmála se. "No, asi by to mělo něco do sebe, ale pak bych ti musela udělat masáž a vzhledem k tomu, že nejsem peříčko, bych to po tobě ani nechtěla a šla raději bosa." Sdělila mu nakonec, i když ta představa, jak ji nese, jí na nějakou chvíli zůstala v hlavě. Maddie totiž není žádné tintítko a určitě by ji unesl. Raději ale tyto myšlenky vyhnala z hlavy a zase se zaměřila na Maddieho, který jí odpovídal na otázku. Ta se i nabízela a Maddie, jak se zdálo, s ní i počítal. Tedy s tím, že mu ji Kath položí. Nadechla se a měla potřebu mu ujasnit, jak to myslela. "Jako, neumím si tě představit jako nějakou tapetu, ale myslela jsem jedno..dvě." Dodala a pak už zase zmlkla, protože Maddie zmínil, že jí prozradí tajemství. Zvedla nad tím obočí, což šlo vidět i přes sluneční brýle. Nechápala, proč by měl vypadat jako hlupák. Nasucho tedy polkla a dál mlčky poslouchala, co za tajemství jí Maddie chce sdělit. Netrvalo dlouho a dozvěděla se ho. To ji překvapilo, ale rozhodně to nebylo nic, za co by se mu smála. "Jehel se bojí kdekdo. U tebe je však je obdivuhodné, že i tak s ní pracuješ." Nemohla si Kath odpustit a na Maddieho se povzbudivě usmála. Přikývla na jeho další souhlas. "Ne každý touží mít na sobě památku na celý život v podobě tetování a náhodou, má to i své kouzlo. Jsi první tatér, co nejen, že není jak tapeta, ale nemá na sobě ani jedno tetování. Zdobíš jiné svým uměním, i přes tvou fobii. To by asi nedokázal jen tak někdo." Vyřkla Kath pravdivě a upřímně a jak šla vedle Maddieho, tak mu ruku položila na rameno a mírně mu ho stiskla. Doplnila to ještě o úsměv a ruku zase svěsila ppodél těla. Nechtěla, aby se kvůli tomu cítil nějak špatně. Neměl totiž sebemenší důvod. Kath si totiž neumí představit, že by dělala med a měla včely nebo vosy, když se jich tak bojí. To nepřichází v úvahu. Nebo, že by dokonce šla do nějaké uzavřené místnosti. Ne, tam by určitě zešílela, ne-li tam rovnou umřela udušením. Raději na to ani nemyslet. Také ji totiž zarazilo, že po cestě moc lidí nepotkali. Nebylo to však nic, co by Kath vadilo...právě naopak. "Řekneš mi aspoň, kam to jdeme?" Zeptala se, protože byla vážně zvědavá a jak se otočila na Maddieho a čekala na odpověď, tak nedávala pozor, kam jde a stoupla na nějaký kamínek, noha se jí po něm svezla a Kath ztratila balanc. Zavrávorala a stihla jen zamávat rukama kolem sebe, aby to ustála. To se jí naštěstí povedlo. Ale od té chvíle se už více soustředila na cestu. Po očku však pořád pokukovala po Maddiem.

Maddie byl zřejmě rád tajemný. Tak ho v tom Kath ještě chvíli nechala. Ovšem, když se zasmál jejímu ohrazení ohledně deky, musela se zamračit. "Maddie! Jak budu se tvářit, že jsem ti uvěřil? Je to tak." Trvala si Kath na svém. Ji by v žádném případě nenapadlo jen tak říct nějakému klukovi, že u něj přespí. Navíc, kdyby to plánovala, měla by s sebou čisté spodní prádlo, kartáček a pastu a aspoň čistící vodu. Nemá však v batohu ani jedno. Maximálně parfém a dezinfekci, kterou s sebou nosí neustále. Jak si tak dumala v duchu, nemohla přeslechnout další slova pohledného tatéra. Musela se jim zasmát, ale po chvíli zase zvážněla. "Náhodou, já dělám dobré masáže, takže, pokud si ji zasloužíš, není problém." Nenechala se tím Kath rozhodit a zachovala si dokonce i vážnou tvář. I když v přítomnosti Maddieho to šlo docela těžko. Je to vtipálek a líbí se jí i, jak se umí vzájemně provokovat. To, když chodila na sezení, tak se většinou bavili o tetování. Sem tam se téma stočilo jinam. Ale tady je to úplně jiný. Zdá se jí více uvolněný a i Kath je. I když je trochu napjatá z toho, co, že to její společník vymyslel. Navíc, dále pokračuje ve vtipkování a Kath se tomu musí uchechtnout. "Předpokládám, že kvůli té masáži. Klidně mě ještě do náruče vzít můžeš, ale tahat se se mnou celou cestu opravdu nemusíš." Odvětila mu na oplátku a v její tváři se objevil poněkud šibalský úsměv. Ještě, když ji ujistil, že vzal dobroty, mlsně si olízla rty. "Už se nemůžu dočkat. Já jsem taky vzala nějaké ovoce aspoň. Více jsem toho v pokoji neměla a obchod jsem nestíhala. Ale příště zvu já tebe." Řekla to jako hotovou věc a je si jistá, že příště vymyslí něco ona. Jestli tedy o nějaké příště bude Maddie stát. Přece jen, to není rande nebo jo? Určitě není. Z jejich myšlenkových pochodů ji dostal opět Maddie. Podívala se na něj a svraštila obočí, že se jí mezi ním objevila malá vráska. Nechápala, proč by se měl urazit. Co řekla? Otevřela tedy pusu, že se zeptá, ale zase ji zavřela, jakmile Maddie začal vysvětlovat. Nechala ho domluvit. Nechtěla mu skákat do řeči, protože to není slušné a zavrtěla jen nesouhlasně hlavou. "Tak jsem to vůbec nemyslela. Věřím, že tvůj dům je skvělý. Ale kdybys mě pozval na přespání tam, to už by mohlo vyznít poněkud jinak, než pozvání do přírody." Snažila se mu Kath vysvětlit, že v žádném případě nechtěla urazit jeho dům. "Navíc, je to obdivuhodné, že bydlíš sám. A to tam máš teda zajímavé věci. Na tu oblohu asi balíš hodně dívek, co? Vyprávíš jim u toho promítání i o souhvězdí?" Rýpla si Kath, protože v tuto chvíli se to nabízelo. Ovšem, pozvání na kávu odmítnout nešlo. "Moc ráda přijdu a popravdě, už mám na mysli jedno tetování. To ti však povím kdyžtak u té kávy." Nechtěla mu to hned prozradit. Byl na to přece jen ještě čas. Ale už teď věděla, že ona rozhodně patří k těm, kteří u jednoho tetování nezůstanou. "To ano. Navíc, tobě se to fakt povedlo a je to na místě, které nejde vidět pořád, tím pádem se neohledí. Miluju ho a kdykoliv se na něho podívám v zrcadle, tak si vzpomenu na tebe, umělce, který i při svém prvním tetování odvedl dokonalou práci." Svá slova myslí vážně. Málokdo by udělala na poprvé něco tak skvělého. Je hrdá a opravdu ráda, že se svěřila se svým tetováním právě Maddiemu. Je totiž i přesvědčena, že nikdo by jí tetování neudělal tak dokonalé, jako on. K tomu všemu byl ještě milý. Co víc si přát, že? Zkrátka je to člověk, ke kterému se každý bude rád vracet. O tom Kath nepochybuje. Ovšem, jeho zmínky o vzpomínkách a myšlenkách, které má ve skicách ji zaujmou natolik, že to nemůže přejít. "Tak ty mi budeš muset někdy ukázat, tedy pokud nejsou moc tajné. To mě totiž velmi zajímá." Neskrývala Kath zvědavost, protože chtěla znát, jak dokáže Maddie vyjádřit své myšlenky a taky, jak se zlepšil. Kath měla totiž pocit, že už to více nejde. Protože, už když ho poznala, byl to umělec. Ohledně strachu z jehel, to Kath skutečně pochopila špatně. Nechala tedy Maddieho, aby ji uvedl do obrazu a poslouchala ho se zaujetím. Tiše vydechla a usmála se zasněně. "Je až neuvěřitelné, jak umíš vyprávět o tetování a jde vidět, že tě to opravdu baví. Podle mě tetovat sám sebe, je nejspíš těžké, ale najít dobrého tatéra, kterému by ses svěřil, by mohlo být ještě těžší. Přece jen, jako umělec máš ty představy nejspíš někde jinde, než my laici." Napadlo Kath nakonec a třeba to tak i bude, kdo ví. Zvídavost ji málem stála minimálně modřinu. Nakonec ale naštěstí balanc udržela, možná díky pružnosti, co má z tance. Dívajíc se tedy na cestu, poslouchala Maddieho. Při zmínce západu slunce se však na něj otočit prostě musela. "Tak přece jen romantika bude.." Neodpustila si a uculila se. "A ne, to jsem nevěděla. Nepochybuji však o tom, že to bude krásná podívaná." Kath se výšek nebála. Milovala je a vždy toužila se naučit šplhat po skále. Zároveň se toho ale i bála. Přece jen mohla kdykoliv spadnout. Ale kopců se nebála a už se tam blížili. V tom ji ujistil i Maddie. A skutečně, jen pár minut chůze a Kath se naskytl naprosto úchvatný výhled. "Tak to je pecka. Neměla jsem ani tušení, že se tady něco takového nachází." Vydechla nadšeně a batoh si z ramen sundala. Přidržela ho a rozepnula, aby z něj vyndala láhev s vodou, kterou otevřela a napila se. Poté víčko otřela rukávem a otočila se na Maddieho, aby mu taky nabídla. Ruku s láhví natáhla k němu a čekala až si ji vezme. Přece jen ta cesta byla docela náročná a sluníčko pořád hřálo. Pitný režim tedy bylo potřeba dodržovat a Kath to vážně bodlo. Nějak jí totiž vyschlo v krku. "Máš vyhlédnuté nějaké speciální místo nebo tu deku můžu rozprostřít kdekoliv?" Zeptala se ještě Kath a dívala se, kde byla zem nejrovnější, aby je nic netlačilo a také sledovala, aby si nesedla do mraveniště. Zároveň chtěla mít i dobrý výhled na západ slunce. Zkrátka, musela najít nejvhodnější místo. Jakmile ho našla nebo jí ho Maddie ukázal, deku vytáha z batohu, položila na zem a posadila. Batoh položila vedle sebe, natáhla si nohy před sebe. O ruce se opřela a rozhlížela se, kam až jí výhled dovolil. Vítr si zatím pohrával s jejími vlasy a do prostoru roznášel vůni vanilky. Nahoře totiž foukalo poměrně více. Vítr však nebyl nějak moc studený, právě naopak byl příjemný. Proto Kath pohrával ve tváři spokojený úsměv.