Ak by vedel, že stačí tak málo aby si dohodol stretnutie s budúcou masérkou, tak by to navrhol už skôr. Bolo to od nej naozaj milé a bolo vtipné aj to, ako z jedného malého žartu to dokázalo vzníknúť. „Dobre, beriem ťa ale za slovo! A ja niečo také nezabúdam..“ žmurkol na znak toho, že to myslí vážne a na malý okamih sa zatváril, ako keby ho bolel chrbát. No skutočnosť bola taká, že nemal žiadne bolesti. To by sa určite tváril trocha inak. Potom sa musel zamyslieť. On poznal v meste pomerne mnoho dobrých reštaurácií. Možno to bolo aj kvôli tomu, že tam chodil spoločne s jeho rodinou. Takže nemal problém s tým jej niečo odporučiť alebo ju niekde zobrať. „Tak to je veľká chyba, pretože tu je skutočne mnoho dobrých miest, kde sa dá najesť! Asi ti to budem musieť niekedy aj ukázať. No ale čo sa týka varenia? Vieš variť? Čo také dobré by si mi pripravila?“ vyzvedal no zaujímalo ho to, čo by mu pripravila. Nejaký zaujímavý nápad? Alebo klasika, ktorá by bola chutnou. „Nie je to tak ako to vyzerá Kath. Moji rodičia nie sú mŕtvymi alebo niečo podobné. Vlastne háčik je v tom, že s nimi vôbec nie som v kontakte. Vedela si o tom, že neštudujem umenie? Hoci by si to mnoho ľudí myslelo a málokto to vie..“ možno to bude pre ňu prekvapením, pretože on vyzeral presne ako ten človek, ktorý by sa venoval umeniu. Možno ak by sa mu venoval, študoval by ho tak by všetko toto vyzeralo inak. A možno by ani nemal to odhodlanie k tomu, aby si otvoril svoj vlastný tetovací salón. A to by bola skutočne veľká škoda. No bol zvedavý na to, čo by povedala, ak by vedela celú pravdu. Kedy možno zahodil rodinu za to, aby mohol byť sám sebou a robiť presne to, čo miluje. Ale to nebola jeho chyba ale chyba tej jeho rodiny, ktorá ho nedokázala takto zobrať. Ako by bolo niečo zlé na tom, že sa chce venovať tatérstvu. No možno pre niekoho, kto zo svojho dieťaťa chce doktora alebo právnika. Zvláštne, pretože niekedy mal pocit, ako keby to bol sen každého jedného rodiča. Zvláštne ale aj vtipné. „hm ale ovocie samo o sebe je výborná voľba. Takže si myslím, že tento večer je len a len na dobrej ceste! Chválim ťa! Ale to si ešte počkaj na to, čo mám pripravené ja..“ zasmial sa Maddox a usadil sa pohodlne na tú deku pričom si jednu nohu preložil cez tú druhú a zamyslel sa nad tým, čo povedala. Z časti sa jej podarilo mu vybiť dych ale nechcel to nejako dávať najavo. Taktiež nechcel vyzerať ako nejaký zvrhlík, ktorý čaká len na to. „Počkaj, takže by si s tým nemala problém? Nechcem tým povedať, že by som nad tým naliehal..“ zasmial sa Maddox a možno mu niečo napadlo. „no v rámci umenia samozrejme, ak by si to urobila a vyzliekla by si sa tu do spodného prádla.. tak by som tento nápad špeciálne venoval len tebe a nikdy nedovolil, aby to niekto iný mal na tele..“ nevedel, či to je relatívne dobrá ponuka. Nešlo o to ju vidieť v spodnej bielizni ale o to, či by to dokázala. Hoci nevedel, či to je tak skutočne dobrý nápad, pretože ešte nebolo najlepšie počasie a zjavne by musel kresliť skutočne rýchlo na to, aby mu niekde tu nezamrzla. A nevedel by potom polícií vysvetliť, čo sa udialo. „Chcel by som, aby si si vybrala ty pesničku na ktorú by sa ti teraz tancovalo najlepšie.“ chcel vidieť nejakú emóciu, ktorú by mohol znázorniť a určite nechcel aby predstierala. „Nemyslím si, že urobiť jednu pozu by znamenalo docieliť ten správny výsledok. Pretože tam chcem vidieť emóciu a tú najlepšie stvárniš v momente, keď sa oddáš tomu tancu nie? Neviem ako to máte v tanci..“ on bol niekedy v tanci drevo, takže to nevedel tak celkom pochopiť no vedel to vidieť. A to mu stačilo k tomu aby sa presvedčil o tom, že ona je ten správny človek. „Smutná alebo veselá? Na tom teraz rozhodne nezáleží..“ venoval jej úsmev, pričom on mela v pláne sa zo svojho miesta ani postaviť. Hoci možno by skôr bol čas na to si na niečom pochutnať. „Tak ty si mi povedala, čo máš so sebou je asi čas na mne no nie? Tak ja som zobral niekoľko sendvičov. Niektoré sú s mäsom, niektoré sú urobené na sladko. A dokonca ich mám dostatok! Takže nezomrieme dnes od hladu..“ zasmial sa a potom vytiahol nádobu v ktorej sa to skrývalo. „Doniesol som so sebou aj nejaké to víno, ktoré by sme si mohli dať len poháre som nezobral pretože pri mojom šťastí by sa mi podarilo ich rozbiť. Takže bude ti to vadiť podeliť sa o fľašku?“ ak nie, rozhodne nebude mať problém s tým ju otvoriť sám a možno si z toho vína aj dať. Nenechal by ho len tak a určite by ho už nevláčil zasa dole. „A niekoľko drobností!“ vybral slané a sladké veci.

Maddox na to nevyzeral, že by mal v plane tieto služby zneužiť nejakým nekalým spôsobom, takže v tomto ho vedela dobre odhadnúť. “Neboj sa.. neurobil by som to hoci.” tváril sa, ako keby nad tým premýšľal no potom sa musel zasmiať. “čo ak sa mi to zapáči natoľko, že to budem chcieť aj bez toho, aby som pocítil nejakú bolesť?” venoval jej jedno malé žmurknutie a potom ju len počúval v tom, čo hovorila. Jedlo, nemusela ani dlho rozprávať, pretože to, čo mala možnosť opísať v ňom vyvovalo typické prejavy, kedy sa o slovo pokúšalo aj jeho brucho. “Už len z tých slov mám pocit, že to jedlo by som potreboval okamžite. Vážne vo mne vyvolávaš zvláštne pocity, kedy by som ťa potreboval vo svojom živote častejšie! asi si ťa najmem ako kuchárku a masérku..” zasmial sa Maddox a potom to už zobral vážne, pretože on nemal problém sa podeliť o nejaké dobré podniky v meste. Nešlo by len o nejaké rýchle občerstvenie, kedy by im mohlo skrútiť žalúdok a niekoľko dní by sa nevedeli pohnúť z kúpeľne. Ale tie reštaurácie, kde sa nachádza naozaj dokonalé jedlo a o ktorých len málokto môže vedieť, pretože v mnohých prípadoch sú pomerne ukrytými. “Ale len pod podmienkou, že do tých rešteurácií by sme išli po prvýkrát spoločne. Kedy by som ti mal možnosť pomôcť vybrať niečo dobré..” musel dodať no jeho myšlienky sa zasa stočili k tomu jedlu, ktoré mala možnosť opísať. Naozaj už len z toho, ako o ňom hovorila, čo by mu navarila sa mu zbiehali slinky na niečo dobré. “nemám žiadne výhrady čo sa týka jedla. Takže so mnou by si to mala jednoduché.” pousmial sa Maddox a potom mal možnosť sa venovať už o niečo vážnejšej téme, ktorá prišla v ich spoločnom rozhovore. "mam pocit, že ten hlavný problém je len v tom, že ma nevedeli pochopiť. Alebo stále nevedia no na tom mi už nezáleží. Dokázal som bez nich prežiť a rovnako to bude aj naďalej. V tomto ohľade som rád za to, že Elliot nado mnou nezlomil pomyselný prútik a nerozhodol sa ísť v ich šľapajach. Pretože to by ma asi mrzelo zo všetko najviac.. " prišiel takýmto spôsobom o otca. Ale tak, nemohol za to, že sa takto rozhodol. Rovnako aj jeho nevlastná matka. Bola to téma o ktorej sa nedokáže len tak s niekym zhovárať no Kath bola jedna z mála ľudí, ktorým v tomto vedel dôverovať a dokonca mal pocit, že ona by sa na neho nepozerala ako na absolútneho idiota, ktorý zradil svoju krv. Keďže to bolo naopak. "ale veril som si od začiatku v tom, čo chcem robiť a nemienim to nejako meniť. To, že oni vo mne nevidia ten správny potenciál v tom, čo robím je asi napokon predsa len ich vína. Ako rodičia by ma mali podporovať a nie mi hádzať pod nohy polená." svojim spôsobom vedel, že by sa o tom nemali baviť po celý čas, pretože nechcel, aby sa tento večer skončil len tým, že bude hovoriť o vlastných problémoch, ktoré prežíva. “Tak to ma mrzí! mne sa to ale stáva pomerne často, kedy si nespomeniem presne na rozhovory, ktoré som viedol s ľuďmi. Toto vôbec neber nejako osobne Kath. To je už asi menšia deformácia z povolania, kedy sa denne mám možnosť rozprávať s desiatkami ľudí.” bolo mu aj ľúto, že na to trocha pozabudol no nebolo to nič vážne, čo by mohlo tento večer pokaziť. Svojim spôsobom sa mu páčil ten prístup, ktorý zvolila. Kedy nemala problém s tým sa vyzliecť a ukázať sa v spodnom prádle. Nebol ten typ chlapa, ktorý by teraz nechal všetko tak a doslova sa na ňu vrhol len na základe toho, že mala možnosť odhaliť svoju dokonalú postavičku. Na nejaký vášnivý sex v tom prachu by mnoho ľudí pomyslelo takmer okamžite. Ved aj on pri pohľade na jej telo si povedal, že je naozaj krásna a stála by za hriech no teraz bolo hlavné len to, aby sa mu podarilo dostať z tohto okamihu maximum. Potom sa musel ale zasmiať aj nad jej poznámkou. “niekoho na rande. Na to ani nemám čas ani pomyslenie teraz. Hoci možno si to zapíšem na zoznam obľúbených miest!” musel sa zasmiať Maddox, pričom mu to ani nepadlo na um. Hoci vei boli pripravené, doplnili sa kedy ona priniesla deku a ovocie a on niekoľko zvyšných vecí. Ale pravda bola, že teraz nemal čas ani pomyslenie na to, že by začal s nejakým dievčaťom randiť. Venoval sa škole, umeniu, práci a nemal ani myšlienky k tomu, aby si ešte do diára vsunul niekoho, komu by mal venovať možno najviac času. To by bolo od neho sebecké očakávať od nejakej ženy to, že by mala čakať len na to, kedy si on urobí čas na spoločné chvíle. Teraz mal Maddox v pláne len započúvať sa do tej hudby, ktorú sa rozhodla vybrať si a snažiť sa zachytiť nejaký okamih, ktorý by bol na to vhodný. Chcel začať ňou, nepotreboval to, aby stála na jednom mieste, pretože v okamihu kedy sa pred ním objaví ten okamih, ktorý potrebuje, tak bude mať možnosť vnoriť sa do umenia a načrtnúť si jej siluetu postavy. Kedy bude mať možnosť zachytiť dostatok emocií v jednom malom diele. Ten úsmev, ktorý mal na tvári sa okamžite zmenil na kamenný výraz, zobral si do ruky svoje pomôcky a čakal. Pozoroval ju, chcel vidieť všetko. Každý jeden pohyb jej tela. Bez slova, kedy by teraz medzi nimi neprešli žiadne reči ani rozhovor. Len tento okamih.

Kath dnes Maddie překvapoval čím dál víc. Nejprve tím, že jí napsal a chtěl ji vidět. Za jakým účelem jí hned neprozradil a chvíli ji napínal. Tím vzbudil její zvědavost. Nepochybovala však o tom, že Maddieho napadlo něco skvělého. Za dobu, co ho tak trochu znala, věděla, že co dělá, koná s rozmyslem a ví přesně, co dělá. Ale udivilo ji, že ho nyní začala poznávat poněkud jinak, než doposud. Nemyslela si sice, že je nevinný. To by musela být dost naivní, ale doposud ho měla za slušňáka. Nakonec se ale ukázalo, že ho baví dobírat si ji a dokonce s ní i flirtovat. Kath to dělala běžně, takže u ní to nebylo nic zvláštního. Maddie ale poodhalil stránku, kterou ještě neznala a musela uznat, že rozhodně není na škodu. Nejevil se totiž jako nějaký děvkař. Tím pádem na něj Kath nemusela být drsná, jak někdy na takové týpky bývá. Po chvíli však toto dobírání přešlo jinam a to k mnohem vážnější věci. Kath neměla ani ponětí, že rodiče Maddieho zavrhli jen kvůli tomu, že měli jiné představy o tom, co bude v životě dělat. To jí od nich přišlo ubohé a nevěděla, jak má Maddieho povzbudit nebo co říct. Jen tiše vydechla a poslouchala, co říkal. Sledovala ho a trochu z toho všeho sama posmutněla. Bylo vidno, že ho to trápí a jak by taky ne. Komu by bylo jedno, že ho zavrhnou vlastní rodiče. Bylo jí ho líto a chtěla udělat něco, cokoliv. Jenomže v tuto chvíli ho nemohla žádná slova utěšit natolik. Nejlepší tedy bylo o tom nemluvit vůbec a to si myslel i Maddie. Proto přikývla a přešla k němu blíž. Ruku mu položila na rameno a na moment ho zastavila. Podívala se mu upřeně do očí a nadechla se. "Myslím si, že je to také určitě mrzí. Vždyť přišli o skvělého syna." Musela to říct, protože minimálně pro matku to muselo být strašné. Rameno mu při těchto slovech stiskla a povzbudivě se na něj usmála. "Ale bavit se o tom už nebudeme, úsměv ti sluší více." Dodala s mrknutím oka a chtěla ho aspoň trochu přivést na jiné myšlenky.
Proto také dlouho neotálela s tancem a vložila do něj úplně všechno. Maddie ji pozoroval a pečlivě kreslil. Znovu viděla ten jeho soustředěný výraz, který měl i ve chvíli, kdy jí dělal tetování. Neměla však moc možnost ho sledovala, ovládaly ji emoce, které při tanci prožívala. Nakonec tedy byla ráda, že byl u konce. Sice tanec milovala, ale na to, že jí zemřela milovaná babička myslet rozhodně nechtěla. Chvíli jí trvalo, než emoce dostala pod kontrolu, aby se nerozbrečela. Ale povedlo. Mohla tedy vstát a přejít k Maddiemu, klekla si těsně k němu. Byla na jeho dílo velmi zvědavá, protože to je umělec a chtěla ho vidět zblízka. Maddie neváhal a kresbu jí ukázal. Kath na ní spočinul zrak a pootevřela údivem ústa nad tou krásou. Skoro přeslechla, co říkal, ale jak přejel prstem po siluetě, nemohla spustit z toho obrázku zrak. Chtěla ho tedy vyvést z omylu, ale to mluvil Maddie dál. Uhnula tedy pohledem z papíru a podívala se mu do očí. Zajímalo ji, co v tom viděl a odpověď ji překvapila. To, jak mluvil. Chvílemi jí přišel, jak nějaký spisovatel nebo básník. Zadívala se mu upřeně do očí a hlavu naklonila mírně na stranu. "To jsi skutečně viděl?" Zeptala se a poté na pár vteřin zmlkla. Chvíli se utápěla v Maddieho očích. Bylo totiž zvláštní, že ji někdo tak viděl, i když při tanci. Vzpamatovala se až ve chvíli, kdy ji Maddie požádal, ať se oblékne. Z toho všeho vzrušení a jak byla fascinována tím, co řekl, zapomněla i na chlad, který jí prostupoval tělem. Párkrát tedy zamrkala a odkašlala si. Nervózně si prohrábla vlasy a uhnula pohledem na zem. "Ehm, jistě. Kam jsem si...aha, tady." Rozhlédla se, kde má oblečení a natáhla se pro něj. Vstala a oblékla se, jak nejrychleji mohla. Přece jen už bylo chladněji, než když sem přišli a nechtěla v Maddiem vzbuzovat nevhodné myšlenky. Jak byla oblečená, poupravila si vlasy a zase si šla prohlédnout to umělecké dílo. Posadila se vedle Maddiho a prohlížela si tu krásu. Nechápala. "Je to dokonalé. Něco tak krásného jsem už dlouho neviděla a nechápu, že jsi to nakreslil během jedné písničky. Je to až neuvěřitelné." Řekla popravdě, protože tak to přesně cítila. Potom se ale na Maddieho znovu podívala a udělala to, co chtěla udělat už, když mluvil o svých rodičích. Prostě ho beze slova objala. Měla jakýsi pocit, že to potřebuje a pravda je, že to potřebovala i ona. Na moment mu i položila hlavu na rameno. Po chvíli ho ale pustila. Ne každému bylo příjemné obejmutí, to si uvědomila vcelku pozdě. Omlouvat se ale nechtěla. Udělala by to jen, pokud by pocítila, že je mu to opravdu nepříjemné. Odtáhla se od něj a podala si střapec hroznového vína. Jednu kuličku si utrhla a zase se otočila na Maddieho. "Jak tě vlastně napadlo něco takového nakreslit? Máš to jako zpěváci, že třeba sedíš v kavárně a najednou bum - skvělý nápad?" Zajímala se a ruku se střapcem natáhla k němu, aby si mohl taky vzít. Sama si kuličku vložila do pusy a rozkousla ji. Dožvýkala a přimhouřila mírně oči. "A neuvažoval jsi nikdy o tom, že bys něco napsal? Protože někdy mluvíš jako nějaký spisovatel." Sdělila mu Kath upřímně, protože taková už prostě byla. Co na srdci, to na jazyku.

Kath to na něm viděla. Pochopila, že se o tom bavit nechce a rozhodně nehodlala být ta, která mu bude tyto nepěkné vzpomínky připomínat. Nevracela se tedy k tomu už. Nebyl ani důvod. Chtěla Maddieho vidět usměvavého a ne utrápeného z toho, že ho rodiče zavrhli. Nakonec, ani Kath to nebylo příjemné. Svíralo se jí hrdlo z toho, že se Maddie trápí a jeho rodiče nechápala. Kdyby to byl nějaký grázl, ale on je tak sladký, hodný a talentovaný, že by na něj měli být pyšní. A kdyby je někde potkala, hned by jim to všechno vmetla do tváře. Kath už totiž taková je. Vždy řekne, co si myslí a je upřímná. Nemá důvod někomu lhát. To se jí bohužel dost často taky vymstí. Pak je za tu zlou a nemá proto příliš přátel. Jí to však nevadí. Nestojí o žádné falešné kamarády. Prostě často říká pravdu, i když to dotyčný slyšet nechce.
Tu vyřkla i nyní. Nemohla nezmínit, jak krásný obrázek Maddie namaloval a vůbec nepřeháněla. Nebyl to sice finální produkt, ale už tak byl krásný a Kath se moc líbil. Stejně tak ji potěšila slova Maddieho o tom, co viděl a namaloval. Po zopakování, že skutečně viděl, co řekl, se Kath usmála a poté přikývla s trochu vážnějším výrazem. V něčem mu totiž musela dát za pravdu. "Emoce v tom byly, to je pravda. Vzpomněla jsem si při tanci na babičku. Zemřela náhle a já se tak nějak nemůžu pořád úplně vyrovnat s její smrtí. Byla moje rádkyně a hodně mě naučila, mimo jiné i vařit. Když mě tedy přepadne špatná nálada, tak jdu tančit a dostanu to ze sebe...všechno." Pousmála se trochu smutněji. To byl vlastně i jeden z důvodů, proč ho objala. Tak nějak to potřebovala. Nechtěla ale na smrt babičky myslet a být smutná. Změnila tedy téma, aby přišla na jiné myšlenky a poslouchala Maddieho odpověď se zaujetím. Mlčela až do doby, než zmínil spánek. "Takže se ti zdálo o nějaké tanečnici a napadla jsem tě při ní já?" Zajímala se, jak to vlastně bylo, protože něco takového už jednou zmínil. Chtěla vědět, jak to tedy opravdu bylo a sama se zamyslela, jak to má ona. O tanci se jí snad ještě nezdálo. I když, kdo ví. Většinou si své sny nepamatuje. Musela se ale zasmát poznámce, že ho to napadne třeba při přednášce. Moc dobře to totiž znala. Proto pokývla chápavě hlavou. "Mám to dost podobně a při nudných přednáškách se mi to děje dost často." Přiznala se smíchem. Maddie se ale zajímal dál a Kath opět mlčela do doby, než jí položil otázku. Dožvýkala hrozen a olízla si rty. "Ehm, já to mám tak, že když slyším hudbu, hned mám nutkání tančit. Tak jsem to měla odmalička. No a když nemůžu, tak se mi v hlavě objeví, jak bych tančila. Promítnou se mi kroky a abych nevypadala jako blázen, musím si to aspoň zapsat, což dost dobře nejde. Tak si to načrtnu, ale často to nejde poznat, protože jsou to spíše čmáranice, tak tyto nápady končí v mé hlavě. Pak si ale třeba vzpomenu, když trénuji." Vysvětlila mu, jak to má ona a pak naklonila hlavu ke straně, že se jí na onu stranu svezly i vlasy, protože ji něco napadlo. "Vlastně by ses mi při těchto nápadech hodil ty. Věřím, že ty bys to uměl vystihnout naprosto přesně i jen z popisu." Věřila tomu, protože Maddie je opravdu umělec každým coulem a Kath nepochybuje o tom, že by dokázal nakreslit správné kroky. Umí toho opravdu hodně, nejen malovat. On i mluví často jako nějaký umělec, básník nebo tak a to musela také zmínit. Tomu se Maddie podivil a zajímal se, jak to Kath myslela. Ta se zazubila a pak se rozhodla odpovědět. "No, rozhodně se nechováš jako tví vrstevníci. Dokonce se i vyjadřuješ na úrovni, jako skutečný umělec." Objasnila mu a když zmínil, že ať mu neříká, že by měl něco napsat, musela přikývnout. To ji totiž přesně napadlo. Ale než mu to stačila říct, Maddox mluvil dál. Nedokončil větu a postavil se. Kath zaklonila hlavu, aby viděla, co dělá a jeho gestu se musela zasmát. Šaškoval a jí se to líbilo. Uměl ji rozesmát a to se povedlo skutečně málokomu. Když ale začal o její kráse, tak se smát přestala a poslouchala ho. Koutky jí cukaly, i když ta slova byla krásná. Kath měla za to, že jen dělá blbinky a nemyslí je vážně. Vrtěla hlavou, jaký je to komediant. "Hotový Andersen.." Pronesla se smíchem, ale... pak se zarazila, když se k ní Maddie vydal a klekl si před ní na jedno koleno. Vůbec netušila, co dělá. Zvedla se tedy více do sedu a dívala se mu do očí. Vyslechla si i jeho originální žádost o tanec a bez řečí mu vložila svou ruku do té jeho. "Jak bych mohla odmítnout nejoriginálnější žádost o tanec." Při těch slovech se i zvedla společně s Maddiem. "Ale nehraje žádná hudba.." Zmínila a usmála se. Bylo jí s ním opravdu dobře a dlouho se tak nebavila, jako po jeho boku. Jaksi zapomněla i na své obvyklé uštěpačné poznámky a prostě si tento výlet užívala. "Pustíš něco nebo budeš zpívat?" Rýpla si, aby odlehčila napětí, které při jeho blízkosti začala pociťovat. Málokoho si totiž připustila k tělu. S Maddiem to ale šlo tak nějak samo. Jeho dokonce ani nepodezřívá z toho, že se ji snaží dostat do postele. U kohokoliv jiného by už toto podezření měla. Zvláštní...

Maddox v tejto chvíli mohol v nej vzbudiť mierne pochybnosti. To, čo povedal. To, čo prezradil. Že skutočnosť je taká, že tanečnicu videl vo svojom sne. Možno to bola práve ona, no to nikto nevie ani dokonca ten človek, ktorému sa to napokon snívalo. Hovorí sa, že sny majú veľkú moc a on o tom už nemôže ani pochybovať. „mal som možnosť vidieť človeka nie do tváre. Len siluetu, rovnako ako v tejto chvíli, ked sa pozrieš na tento obrázok..“ možno by mal počkať s tým, kedy to bude hotové a tak jej to ukázať. Prekvapilo ho avšak to, ako dobre na to reagovala. Popravde to bolo niečo, čo ho vedelo napokon aj potešiť. Ked sa to páčilo aj tej druhej osobe. Práve jej. „Videl som ako tancuje, na tomto mieste.. a potom som vedel, že musím to dotiahnúť do dokonalého konca. No nikdy by som si nemyslel, že z obyčajného sna môže vzniknúť niečo takéto. Som skutočne z toho nadšený, že som mal možnosť ťa vidieť tancovať a ešte väčšiu radosť mám z toho, že som mal možnosť to dotiahnuť do konca a nakresliť to..“ Maddox sa možno miestami nechával unášať slovami no chcel jej za to poďakovať. Aspoň zatiaľ takýmto malým gestom. Počúval ju, to ako hovorila o svojom pocite, čo to v nej vyvolalo. Určite, ak by to neurobila ona a nevzala by si ho do náručia ako to urobila pred malým okamihom, tak by sa o to pokúsil on sám. Pretože to znamenalo pre neho mnoho to, že sa vedela pred ním takýmto spôsobom otvoriť. „ ak budeš na starú mamu spomínať s úsmevom. Určite by to chcela aj ona sama. A určite nechcem ani ja to, aby si v dnešný večer plakala..“ to by skutočne nechcel. Kedy by svojou touto malou požiadavkou docielil to, že by videl na jej tvári smutný pohľad, slzy v jej očiach a možno by to bol okamih, kedy by sa to všetko pokazilo. Potom následne by musel urobiť čokoľvek, skutočne čokoľvek len k tomu, aby videl na jej tvári zasa nejaký ten malý náznak radosti a úsmev s tým spojený.
Maddoxovi sa ten nápad pozdával, to čo hovorila. Nemohol mať každý človek nadanie na všetko. On nemal v pláne sa smiať na tom, že nedokáže nakresliť nejaké tie schémy. To by bolo, ako keby sa jemu niekto smial za to, že nie je hudobníkom. Spevákom alebo niečo podobné. Prišlo mu to dokonca zaujímavé gesto a niečo s čím by mohli v budúcnosti pracovať. „Ja v tomto nevidím problém! Myslím si, že by som ti s tým vedel pomôcť. Nakresliť schémy k tancu, ktorý tancuješ. Bolo by to ale trocha komplikovanejšie, kedy by si ten pohyb musela niekedy viackrát zopakovať.“ zasmial sa Maddox, pretože určite nie je dokonalým človekom, ktorý by vedel za desať sekúnd nakresliť niekoľko použiteľných skicov. Je schopným, to rozhodne áno no nie natoľko, aby mu to išlo takto od ruky. Vlastne ani nevedel, či vôbec niekto taký existuje. Napokon by to nemusel byť taký zlý nápad a bol by z toho v skutku zaujímavý projekt. Záležalo len na jednej jedinej veci, ktorá mu pri tom napadla. „Ale drahá Kat vieš, čo by to znamenalo? Ak by si o to mala skutočne záujem musela by si so mnou tráviť oveľa viac voľného času ako doposiaľ.“ jeho kútik pier sa stočil do malého úsmevu. Jemu by to vonkoncom neprekážalo, aspoň by mal možnosť ju oveľa viac spoznať.
Maddox dúfal, že sa toho chytí no nevedel si predstaviť to, že by mohol on spievať. On? Niekto ako on? „Vážne? Mohol by som ti zaspievať ale ver mi, že by som mohol dostať po tomto rolu v Titanicu. Kedy by som mohol spievať a ľudia by samí vyskakovali z lode len aby sa zachránili od môjho spevu. Ale kedže ty máš bližšie k tej hudbe ako ja sám, nechám sa viesť. Vo všetkých ohľadoch..“ Maddox vedel, že takto ide do rizika, kedy sa môže stať to, že by sa mohol strápniť. Ved tancovať s tanečnicou nemôže len tak niekto. S niekým, kto tak dokonalo počuje rytmus v každom tone hudby. Zohol sa pre svoj mobil a podal jej ho len aby mohla zapnúť nejakú hudbu. Maddox s tým nemal problém jej podať mobil, nemusel sa báť ničoho, čo by tam mohlo na ňu vyskočiť. Bol zvedavý na to, čo vyberie a čoho by sa mohol chytiť no dúfa, že to bude niečo, čo bude vedieť zatancovať aj on. Hoci aj v tomto ohľade sa radšej v tanci nechá viesť ňou a bude reagovať na jej pohyby. Ak ani po tomto Kat nezdrhne rýchlym behom dole, skutočne ich čaká príjemný večer a noc na tomto mieste. Bez nejakých myšlienok na niečo viac, rozhodne si to nevedel tak celkom predstaviť. Ktokoľvek by sa sem mohol dostať a vidieť ho, ako sa pokúša o niečo by bol ten najväčší trapas v jeho živote. V tejto chvíli si chcel užiť len tento okamih skutočne s človekom, ktorý za to stojí.

Kath to nějak nešlo do hlavy a Maddie mluvil neurčitě. Chtěla vědět, co v tom snu vlastně viděl. Tak nějak nevěřila tomu, že by mohl ve snu vidět tančit zrovna ji. Ale kdo ví. Sny si člověk nevybírá a zdát se mu může o komkoliv. Sledovala ho tedy s nakrčeným čelem a čekala na odpověď. Té se dočkala a pokývla na ni hlavou. Podívala se na obrázek a pousmála se. "Asi moc tanečnic neznáš, co?" Zeptala se a ani vlastně neví proč. Jen jí nějak nešlo na rozum, proč by si z těch všech vybral právě ji. Nepovažovala se za nejlepší nebo bůh ví jak dobrou. Jasně, dřela, ale jistě nebyla jediná. Zvedla pohled zpět na Maddieho a měla potřebu mu vysvětlit, proč se ptala. "Já jen, že jsem tě napadla zrovna já." Dodala a potom mu pochválila obrázek. To musela udělat, protože byl vážně dobrý, dokonalý. Přitom jí pohled sjel na jeho rty, které se usmály. Neřekla to však, aby ho potěšila. Kath je totiž upřímná a kdyby si nemyslela, že je ta skica fakt dobrá, tak by to neřekla. Maddox je totiž umělec každým coulem a je obdivuhodné, co vykouzlil za takovou chvíli a ještě z pohybu, protože Kath tančila celou dobu, než skončila písnička. Nyní ale zůstávala na místě a poslouchala, co Maddie říkal. Koutky jí vyjely samovolně opět do úsměvu. "Myslím si, že byl opravdu skvělý nápad to zvěčnit, protože to vypadá vážně skvěle a já jsem ráda, že sis na tuto malbu vybral právě mě." Pověděla mu nazpět pravdivě a obdivně si obrázek prohlížela. "Vážně by mě nenapadlo, že jde namalovat tanec a ještě takovým způsobem. Jsem nadšená. Zvedla pohled do Maddieho tváře a usmála se, že mu ukázala i své bílé zoubky. Oči jí zářily, protože něco takového ještě nezažila. Tak krásné místo se spoustou dobrot a skvělým klukem, který je vážně cute a přece to není rande. Možná i proto je to o to kouzelnější. Následné obejmutí tedy nebylo cílené, ale Kath to tak nějak potřebovala. Zdálo se, že ani Maddiemu to nepřekáží. Přikývla tedy na jeho slova a jakmile ho pustila a odtáhla se od něj, vzhlédla k nebi. "Vím, že se na mě dívá shora a chrání mě." Pověděla a pohled opět sklopila, aby se Maddiemu podívala do očí. "Plakat nebudu, to se neboj. Nechci kazit tento večer a navíc vím, že je babi na lepším místě." Pousmála se a tímto toto téma uzavřela. Pokud Maddox chtěl, mohl se k tomu vyjádřit, ale Kath už k tomu víc neřekla. Nechtěla se o tom bavit a smutnit.
Místo toho se mu svěřila se svým problémem. Nebyl to až takový problém, ale něco, co ona holt neuměla. Každý nemohl umět vše. I tak se trochu zastyděla a taky se tak i zatvářila. Vypadala přitom docela roztomile, jak měla sklopenou hlavu a jen očka zvedla nahoru. Jako dítě, které se cítí provinile za něco, co udělalo nebo naopak neumí. Tento výraz se po chvíli změnil v nadšený, jako když dítě dostane, co chce a dokonce i tak vypískla. Naštěstí ne nijak nahlas a raději si na chvíli i zakryla pusu. "Promiň." Špitla se smíchem a pusu si odekryla, aby se nadechla a spustila. "Ale to by bylo vážně skvělé a nedělalo by mi vůbec problém ti tanec zopakovat. To ani v nejmenším." Zavrtěla hlavou do stran a uculila se na něj. Konečně by nemusela luštit neurčité čmáranice, ze kterých nešlo téměř poznat, o jakou pozici se jedná. Samozřejmě, že by to znamenalo trávit s Maddiem víc času. Ale to jí nedělalo žádné potíže. Právě naopak by byla ráda. Proto se na jeho poznámku šibalsky usmála. "To by znamenalo, ale zase si nemysli, že bych tě nějak otravovala a případně i rušila od práce. To opravdu ne. Sama toho mám moc, tréninků a učení." Ujistila ho, protože ona rozhodně není žádná stíhačka a ani ho nechce tímto balit. Bylo by to dost ubohé. Kdyby ho Kath měla opravdu v plánu balit, dělala by to úplně jinak. Ale jak se zdálo, tak to tak ani nebral. Ovšem zdání mohlo klamat.
Nabídku na tanec a ještě tak originální nemohla odmítnout a divila se tomu, že je Maddie sám, protože takového kluka by chtěla téměř každá. Kath se líbí jeho originalita i smysl pro humor, když opomeneme roztomilý kukuč a krásné oči. V jeho přítomnosti se musí furt smát, culit nebo aspoň usmívat. To se nezměnilo ani, když se postavila a čekala, na co budou tančit. Zasmála se jeho reakci a větě o Titanicu. "Ale neříkej, že to je tak hrozné." Naklonila hlavu na stranu, že se jí svezly po rameni husté vlasy a zase hlavu narovnala. Kath sice zpívat umí, ale asi by Maddiemu nezazpívala. To dělá jen, když je jí nejhůř nebo ve sprše. Na veřejnosti ne. To se stydí. Zvedla obočí, když domluvil a už chtěla zaujmout taneční pozici. Maddie se ale sklonil a podal jí jeho mobil. S trochu nechápavým výrazem si ho vzala a v playlistě zapnula první skladbu. Tu měla sama moc ráda. Mobil položila na zem a přišla k Maddiemu. Obě ruce mu položila okolo krku. Skladba hrála a Kath se okamžitě začala mírně pohupovat do jejího rytmu. Jakmile začal rap, tak kroutila i boky. Jakmile totiž slyšela hudbu, jakoukoliv, vnímala ji celým tělem. Skladba zase zpomalila a Kath taky. Dívala se Maddiemu do očí a usmívala se. "Musím uznat, že na hudbu máš dobrý vkus. Tuto skladbu miluju." Přiznala a začala si potichu pobrukovat. Neodvážila se zpívat nahlas, i když ji to nutilo. Cítila se vážně dobře a neměnila by. V tuto chvíli by nikde nebyla raději. Věděla totiž, že se tento pěkný večer ničím nepokazí, protože ji Maddie nechce dostat do postele. Ani ona to nemá v plánu. Jen si užívá tyto chvíle. Taky ji to nutí zjistit o Maddiem něco víc, než doposud. Proto se mu zadívala do očí a pootevřela ústa. "Neřekla bych do tebe, že budeš mít rád takový styl. Co vlastně ještě posloucháš a co máš rád krom kreslení a výletů?" Zajímala se a nevědomky mu prsty vjela do vlasů a při tanci mu je čechrala na zátylku.
S Maddiem utíkal čas vážně rychle. Bavili se spolu, jedli a popíjeli víno. Byl to vážně příjemný večer, ve kterém se Kath opravdu odreagovala a bylo jí fajn.
--> konec hry

Zase jeden z těch dnů, kdy Christopher neměl dobrou náladu. Otázkou je, kdy ji vlastně měl. Ale dnes ji měl extrémně špatnou. Matka totiž zase přivedla nějakou cvokařku, které se měl Chris svěřit. To by se možná i stalo, kdyby ona cvokařka měla před sebou Chrise. Ten se však stáhl do ústraní a u pomyslného kormidla stál jiný kapitán, jež se na ni netváří zrovna přívětivě a na otázku, co ho trápí, se jí dokonce vysměje. Tvrdí jí, že nic. Nechce se s ní bavit. Nechápe tím pádem, proč ji matka volala. Cvokařka se mu dokonce snaží vysvětlit, že v Londýně mají pořád své příbuzné a bylo by tím pádem dobré tam jet. Christopher ale nechce. Nemá Londýn už rád a na hrob otci nepůjde. Nemá to zapotřebí. On by totiž chtěl, aby žil a ne mu chodit zapalovat nějakou posranou svíčku. Vyslechne si ovšem všechno, co mu ženská řekne. Nehne přitom ani brvou. Jen sedí na své posteli s roztaženýma nohama, o které má opřené ruce a zírá na ni. Jakmile domluví Christopher sklopí hlavu, chytne si ji do dlaní a prohrábne si vlasy. Poté prudce vstane a rozejde se k židli, kde sedí psycholožka. Zastaví se těsně u ní a nadechne se. "Teď mě dobře poslouchejte. Netrápí mě nic a cítil jsem se vcelku v pohodě, než jste mi vlezla do pokoje a začala řešit hovna. Takže, aby bylo jasno. Nemám nejmenší chuť řešit s vámi, ani s nikým jiným smrt mého otce ani nic, co se ho týká. Nemám ani potřebu jet navštívit jeho rodiče nebo mu zapalovat svíčku na hrob. Nezmění to nic, neuleví se mi. Zůstávám tím pádem tady. Tečka!" Celou dobu se jí dívá do očí, aby věděla, že to myslí vážně. "Šla jste sem úplně zbytečně, takže můžete zase odejít." Natáhne ruku před sebe a ukáže ke dveřím. Ženská se ale odbýt nedá a zase na něj něco zkouší. Christopher ji ale nenechá domluvit. Zavrtí hlavou do stran. "Nebudu vás poslouchat. Běžte pryč!" Zakřičí na ni, ale psycholožka sedí a snaží se mu namluvit, že vztekem nic nevyřeší. Christopher si znovu vjede prsty do vlasů a zakřičí. "Aaaaaaa.. kurva! Tohle nemíním poslouchat! Když nechcete jít vy, jdu já." Vydá ze sebe nakonec a aniž by čekal na jakoukoliv odezvu, vydá se ze dveří, otevře je a vyjde z pokoje. Zavře za sebou a rychlým krokem přejde chodbu, seběhne schody a na chodbě si vezme helmu, klíče od motorky, obuje si boty, sáhne ještě po bundě a vyjde ven. Matka za ním vyběhne se slovy, že to snad nemyslí vážně a kam jde. Christopher se na chvilku zastaví a otočí se na zoufalou matku. "Vážně nechápu, proč jsi ji sem zvala..co jsi čekala. Do Londýna se prostě už nikdy nevrátím, ani na den." Poví jí rázně. Ignoruje matky pláč i další slova a rozejde se ke garáží. Po cestě si nasadí helmu, bundu a mobil se sluchátky si předělá z kapsy od kalhot do kapsy od bundy, kterou zapne na zip, aby mu po cestě nevypadl. Nečeká na nic. Na mašinu si nasedne, nastartuje a vydá se pryč. Nemá určený cíl cesty. Chce prostě jen vypadnout...
Jede rychle a pořád přidává plyn. Je vážně naštvaný a nechápe, co tím matka sledovala. "Proč bych se měl kurva bavit s nějakou cizí ženskou o smrti otce? Se posrala, ne a ještě mě přesvědčovat, ať do Londýna jedu..Nasrat!" říká si pro sebe a Chris nad těmito slovy jen povzdychne. Cítí, kolik je v nich bolesti a výjimečně se svým zlejším já musí souhlasit. Ani jemu se nechce do Londýna. Zkoušel to několikrát a vždy hned obratem letěl zpátky. Připomnělo mu to pokaždé onen osudný večer, ve kterém přišel jeho otec o život. Nechce na to ani vzpomínat. Bohužel se těmto myšlenkám neubrání. Proto zase přidá plyn a jeden fakt rychle. Vidí, jak otec padá k zemi. To ještě ale mladičký Chris netuší, co se děje. Zjistí to až ve chvíli, kdy k otci doběhne a vidí, jak se mu zbarvilo tričko rudou barvou. Ještě sešlápne plyn a na moment zavře oči, protože se snaží tuto nepříjemnou myšlenku vytěsnit z hlavy. Zase je otevře, když vyjíždí do kopce a blíží se zatáčka. Christopher tedy trochu zpomalí, protože nechce ze silnice vyletět. Nezpomalí však dostatečně, aby se vyhnul chodci, který se mu za zatáčkou objeví. Je to mladá dívka, kterou, když Christopher spatří, tak je zaskočen. Není ale čas na to, aby zastavil. Srazit ji taky nechce. Nemá ovšem moc času na přemýšlení. Motorku tedy strhne na stranu, naštěstí v místě, kde není sráz, ale trochu rovina. Ovšem na hlíně se motorka těžko ovládá, takže Christopher ji nakonec položí na zem. Ovšem, ne schválně, tak to udělá pěknou ránu a motorka přestane jet. Christopher je trochu potlučený, ale i tak se z pod mašiny vysouká. Sundá si helmu, kterou odhodí na zem a ani se nezajímá, kam se odkutálí. Je totiž naštvaný a hodlá to dát té krávě sežrat. Rozejde se tedy k ní a už po cestě na ni pěkně zostra spustí. "Jsi pitomá nebo co? Co tady do hajzlu děláš tak pozdě? Chceš snad, aby tě někdo zabil?" Vyjede na ni a zastaví se kousek od ní. Sjede ji nevraživým pohledem a vážně nechápe, co tady pohledává v tuto hodinu a že si klidně kráčí po silnici, jakoby nic. "Jestli jsem si kvůli tobě rozbil mašinu, tak si mě nepřej!" Dodá ještě a semkne čelisti pevně k sobě. To značí ho vážně vytočila. I když, pravdou je, že za to naštvání nemůže jen ona. Ale byla takovou tou poslední kapkou..

Další posraný den, který zapříčinil zhoršení jeho už tak špatné nálady. Nechápe, co si matka vůbec myslela. Že najednou změní názor a pojede do Londýna, ze kterého je rád, že konečně vypadl. Nesnáší to tam a to z jednoho prostého důvodu. Je tedy tím pádem vážně tak moc těžké pochopit, že se mu tam nechce? Kdykoliv to totiž zkusil a nechal se přemluvit, že tam jel, litoval. Vždy se mu vybavily strašné vzpomínky na smrt otce. Ale kdo toto může chápat? Člověk, který to nezažil asi těžko. Vážně totiž není prdel vidět svého otce umírat a nevědět, jak mu pomoct. Dodnes vlastně ani Chris nechápe, co se vlastně stalo.. Proč ten zmrd namířil zbraň zrovna na jeho otce, když si tam přišel jen koupit cíga? Neměl u sebe ani moc peněz, žádné šperky, drahé hadry nebo tak. Proč tedy zrovna on musel zaplatit svým životem? Otázky, na které nedostane odpověď a to jsou jediné, které má v hlavě. Nezajímá ho, jak se se smrtí vyrovnávají jeho prarodiče. Nebo, ne, že by ho to nezajímalo, ale.. Ví moc dobře, proč tam nechce a že když ho chtějí vidět, mají přijet. Proto si s nimi volá. Je má rád, ale i tak se v Londýně už zkrátka neobjeví. Jenomže, vysvětlit to matce je nadlidský výkon a také naprosto zbytečná ztráta času. Ona totiž místo toho, aby ho zkusila pochopit, zavolá cvokařku. To je prostě na Christophera už moc. Vypadne tedy a jak jinak, než na své mašině. Chce si vyčistit hlavu a hlavně vypadnout z baráku, kde mu nikdo nerozumí. Nejraději by vypadl někam hodně daleko, ale jeho druhá stránka to nechce. Proto mu musí stačit projížďka. Nějak neřeší předpisy. Jede tak, aby se nevysekal. Nepřeceňuje své možnosti a schopnosti. Ví, co si může dovolit. No a kdyby jen tušil, že se na tomto místě bude vyskytovat někdo další a ještě, že půjde po silnici, přizpůsobil by tomu jízdu.
To ale netuší, a proto se stane, co se stane. Sice se nevybourá tak, že by se nějak vážněji zranil, ale motorka nejede a to je dost zásadní důvod na to, aby vybouchl. To se taky i stane. Už tak měl den na hovno a ono se to posere ještě víc. Ne nadarmo se říká, že na posraného i hajzl spadne. Teď na Christophera spadl. Čelisti má semknuté pevně k sobě, že mu vystoupnou lícní kosti a hruď se mu vzteky rychle zvedá. Nejraději by tu holku přerazil. Je vzteky bez sebe a taky se opravdu vylekal. Proto se dostane asi až moc blízko, že ho dívka od sebe odstrčí rukou. Christopher o kousek couvne a už se k ní nepřibližuje. Místo toho na její první větu rozhodí rukama a nadechne se. "Ne, ty si tu lezeš po tmě a ještě k tomu neosvětlená. Vždyť jsem tě mohl zabít!" Vykřikne na ni a zavrtí nad ní hlavou. Přitom se rozhlédne kolem a nechápe, co tu dělala a navíc sama. "Jsi snad sebevrah nebo co?" Zeptá se a s touto otázku se na ní otočí. Prohlédne si ji, jestli je v pořádku. To totiž předtím neudělal. Byl moc rozhozený. Teď už se trochu uklidnil, tak na to má čas. Zdá se, že se jí nic nestalo a za to je Christopher rád. To by mu totiž ještě chybělo, aby byla zraněná a on ji musel vézt do nemocnice. I když, otázka je, jak by ji tam vezl, když mu motorka nejede. Tím pádem by jí musel zavolat sanitku. Raději nemyslet. Na to ani nemá moc prostor, když dívka znovu spustí. Christopher si vjede jednou rukou do vlasů a prohrábne si je, zatímco dívka mluví. Vyřídilku má tedy drsnou, že se tomu musí i jeho druhé já zasmát. Christopher smích ve své hlavě ignoruje a ušklíbne se na ni. "A jak bych měl změnit přístup, princezno? Měl bych se vám snad uklonit, vaše výsosti?" Zeptá se se zdviženým obočím a poté naznačí úklonu, ale neudělá ji, jen naznačí. Zase se v mžiku narovná a odfrkne si. "Nasrat! Nemáš tu co dělat tak pozdě a jestli já dávám pozor na zvěř nebo jak jedu, tak po tom je ti hovno." Dodá ještě a falešně se na ni usměje. "Můžeš být ráda, že jsem jel kolem já a ne auto, které by tě nejspíš sejmulo." Neodpustí si, protože má za to, že řidič auta by nestihl zareagovat tak rychle a zřejmě by do ní vrazil. S motorkou je přeci jen snazší uhnout do strany, když už se něco takového stane. Zabodne do dívky pohled a docela vyčítavě se na ni dívá. V tu chvíli ale uslyší zvuk kutálející se helmy. Ta se naneštěstí dokutálí k drzounce. To snad není pravda! Pomyslí si mladík a pohled sklopí na helmu u dívčiných nohou. Co naplat, ležet ji tam nenechá. Otráveně vydechne a udělá k dívce krok, aby si helmu mohl zvednout ze země. Dívka se k ní ale překvapivě sehne jako první a zvedne ji. Jen ji ale drží a dívá se na něj. Christopher udiveně svraští obočí a nějak nechápe, co tím holka sleduje. Nakonec k ní natáhne ruku s otázkou. "Dáš mi ji dobrovolně nebo snad chceš, abych si ji vzal?" Zeptá se a zvedne přitom obočí. Netváří se vlastně nijak. Těžko lze z jeho výrazu posoudit, co si myslí nebo má za lubem. Ale hrubý by k holce fyzicky nikdy nebyl. Teda v tom smyslu, že by ji nezbil. To je pod jeho úroveň. Ale naplácat by zasloužila, slečinka, jen co je pravda..