Písečná pláž

Keďže na univerzitu chodil nejaký čas, prišlo mu to už rovnaké aj keď sa stále tešil. Kto by sa netešil keby nechodil na svoju obľúbenú univerzitu a k tomu ešte svoj obľúbený odbor, kde študoval hudbu. Ako len hudbu miloval, už od svojho útleho detstva. V neskoršom veku sa naučil hrať na gitaru a potom aj na bicie a zavŕšil to spevom. Každý mu hovoril, že je skvelý a on sa stále a stále zlepšoval. Preto keď bol čas na univerzitu a on zistil o tejto, neváhal. A aj keď predtým nerád chodil do školy, do tejto chodil s radosťou. Vždy mal niečo na práci ale našiel si čas na to aby aspoň trochu zahral, či napísal nejaký text. Rád aj skladal a dokonca mu to išlo s menšou pomocou. Jeho sestra. Aj keď bola iný odbor než on, vždy mu pomáhala ako to len išlo a hlavne ho v tom podporovala. Mal ju nehorázne rád, bez nej by si to už nevedel predstaviť. A ako inak, bol ten veľký brat, ktorý sa o ňu staral, pričom mu niekedy nezabudla pripomenúť, že jej to vadí. Robil si s tým niečo? Vôbec nie.
Ako každý podvečer sa prechádzal blízko pláže. Zapadajúce slnko a more mu vždy pomáhalo k mysleniu, preto tu trávil skoro celý voľný čas. V ušiach mal sluchátka v ktorých mu hralo prevažne Imagine Dragons či Linkin Park, tie dve skupiny miloval. Kvôli nim sa posúval viac dopredu. Zamyslene sa díval pred seba a premýšľal nad textom pesničky, ktorý práve písal. Stále mu tam niečo nesedelo alebo tam nevedel niečo dať aby to nejak sedelo. Najradšej by sa spýtal niekoho kto sa do hudby vyzná ale v škole sa so svojimi spolužiakmi veľmi nerozprával a nikoho zo svojich blízkych nepoznal, kto by sa o to tak zaujímal. Preto bol na to sám. Jeho nohy ho vedú až na mólo, kde uvidí sedieť pre neho neznáme dievča. Prečo sa nezoznámiť? To on rád A možno by mal šťastie a milovala by hudbu ako on. Heh, kiežby. Svoje kroky spomalí a zastaví až úplne, keď je vedľa nej. Vypne hudbu na mobile, sluchátka dá von z uší a uloží si ich do vrecka od mikiny. Posadí sa vedľa nej, pričom nezabudne hlavu natočiť na ňu aby si ju prezrel aj keď len z profilu. Prihovárať sa k nej nebude, keďže uvidel, že počúva hudbu ako ju počúval on a nemalo by to cenu. Dúfa ale, že si ich vyberie, bolo by to trochu neslušné.

Ako pri nej sedel, čo bolo aj dosť blízko, mal aj možnosť započuť čo práve počúva. Mal proste dobré uši. A ona dobrý vkus. S menším záujmom sa na ňu zadíval a ani si neuvedomil, keď sa mu na tvári objavil menší úsmev. Možno by sa s ňou dalo porozprávať o hudbe. Nevedel teda čo všetko počúva alebo sa do nej nejak vyznala ale niečo mu hovorilo, že to pravda bola. A možno to aj zistí. Mykne mu jedným kútikom smerom hore, keď si všimne ako to s ňou myklo. To ju až tak vystrašil? niečo také naozaj v úmysle nemal. Preto hneď zdvihne ruky do vzduchu a zatvári sa čo najviac nevinne ako to len ide. Musel ale uznať, že bola nehorázne roztomilá. "Naozaj som ťa vystrašiť nechcel, len som si chcel prisadnúť. Sľubujem, že nie som ani žiadny úchyl." Trochu sa ale zamračí, pričom nezabudne nakrčiť čelo nad jej ďalšími slovami. Nie nad významom, čo povedala ale.. prečo mu preboha vyká? Vyzerá snáď na 30? Nestihol na to povedať ani slovo, aj keď sa k tomu chystal čomu svedčia jeho otvorené ústa, nakoniec ale z neho vyšlo úplne niečo iné. "Pozor!" Všimol si ako nebezpečne ku kraji bola ale myslel si, že si je toho vedomá aj ona a nespraví.. no vlastne toto. Jeho upozornenie vyšlo na nič, pretože toto dievča v tej vode skončilo. Postaví sa hneď na nohy a pozrie sa na miesto kde skončila. Vydýchne si, keď uvidí, že je úplne v poriadku. Možno ju nepozná ale to ešte neznamená, že nemôže mať o ňu starosť. Sleduje ju ako si to zamieri ku brehu, no predtým ako zamieri ku brehu aby jej išiel na proti, nezabudne vziať jej mp3, ktorú tam nechala. "Nepotrebuješ pomôcť? A si v poriadku? Dúfam teda, že áno." Zastaví sa nakoniec, na čo sa rovno vyzuje a na boso zamieri rovno do vody. Čo potom, že bude mať mokré nohavice, ona je na tom oveľa horšie. Je mu aj jasné, že by to zvládla aj sama ale menšia pomoc nikoho nezabije. Do vody prejde až skoro pod zadok, viac by si nedovolil, keďže tam má svoj mobil a jej mp3. Natiahne k nej ale ruku aby jej pomohol na breh. "Nehryziem takže sa ma nemusíš báť. A tvoja mp3 je tiež v poriadku, nie som žiadny zlodej." Ukľudní ju hneď aby si nemyslela, že jej ju zobral alebo čo. Hlavne ale dúfa, že jeho ruku prijme, potom by sem v nohaviciach išiel úplne na nič. Aj keď pre také krásne dievča ako je ona, by to pravdepodobne urobil znova.

Že nebyl úchyl? Neříkali přesně tohle úchylové? Zajímavé, že ho napadlo právě tohle, protože leknout se jej mohla hned z několika důvodů. A ano, tohle byl právě jeden z nich, trefil se do černého. Ovšem nic mu na to neřekla, pouze si ho sjela podezíravým pohledem, který značil, že mu tak úplně nedůvěřuje. I když, kdyby to byl úchyl nebo vrah tak už by se o něco dávno pokusil, no ne? Jenže bylo tu další ale. Nedávno někde četla, že si vrazi rádi hrají se svou obětí. Tohle tedy byla zapeklitá situace. Možná bylo dobře, že vzápětí spadla do té vody, alespoň nemusela absolvovat ten dramatický odchod, kdy by na ni zajisté nechápavě civěl.  U ní bylo úplně normální, že vykala někomu, kdo byl stejně starý jako ona. Někdy za to taky schytala výsměch, často se jí ptali, jestli v sobě náhodou něco nemá, jelikož to nebylo normální.  Ona už tak byla zvyklá, i když si na to v poslední době snažila dávat pozor. No, dnes se jí to jaksi vymklo z rukou, určitě za to mohl ten zmatek, který v ní nastal tehdy, kdy ho vedle sebe spatřila.
Voda byla ledová, což bylo překvapující vzhledem k tomu, že poslední měsíce byly horké, někdy až nesnesitelné. Člověk by řekl, že se tím voda alespoň trochu ohřeje, ale ono nic. Naštěstí si Rose po chvíli na teplotu ve vodě zvykla, ale i tak z ní co nejrychleji chtěla pryč. Tomu klukovi už svou pozornost nevěnovala, asi se bála jeho reakce, protože od některých lidí by za takovou nešikovnost určitě schytala výsměch. Plavala co nejrychleji ke břehu, v jednu chvíli se však musela zastavit. A to právě tehdy, kdy se ten kluk objevil před ní. Pohled okamžitě zakotvila na své mp3, jelikož ta jí momentálně zajímala nejvíce. Tedy, ne že by ji on nezajímal, ale ta mp3 byla zkrátka její srdeční záležitost. Něco jako parťák na celý život. Bylo od něho hezké, že se jí hned ptal, jestli je v pořádku, asi ho přeci jen tak trochu podcenila. Možná by se i usmála, kdyby se nenacházela v takové blbé situaci. Stála na místě jak strnutá, když viděla, jak si to míří k ní. Ona teď měla vodu v úrovni ramen, už byla skoro u břehu, ovšem nevěděla, jestli se odhodlá k tomu, aby plavala přímo k němu. Chtěl jí z té vody pomoct, to bylo více než jasné a ona z toho měla smíšené pocity.  Šel do vody skoro až po pas, to bylo velmi šlechetné, možná teď získal nějaké ty plusové body. Ale kdo ví, co měl za lubem, třeba ty jeho úmysly nebyly vůbec čisté. Uklidňoval jí, že se ho nemusí bát a taky, že její mp3 je v pořádku. Zatěkala pohledem mezi jeho nabízenou rukou a její mp3. Nakonec se mu podívala do očí, snad jako by se ptala, jestli se mu dá opravdu věřit. Nic z nich však nevyčetla, nečekaně. Byla teď vážně zmatená a pořádně nevěděla, co má dělat. Bylo to vtipné, taková jednoduchá situace a ona neví, co si počít. Ztěžka polkla, načež v následující chvíli už zase plavala, světe div se, přímo k němu. Chytla se jeho pomocné ruky díky níž se vyhoupla nahoru.  ,,Ehm.. Děkuji," koutky úst ji zacukaly do úsměvu, avšak to bylo tak jediné, na co se pořádně zmohla. Pustila jeho ruku, aby ji snad nedržela déle než bylo potřeba a pohledem sjela ke svojí mp3, která se momentálně nacházela u něho. Následně se rozešla ke břehu v domnění, že jí následuje. Nejraději by si tu mp3 vzala hned, ale byla jaksi mokrá a ona jí vážně nechtěla poškodit. ,,Nemusel jsi jít až tak daleko do vody, zvládla bych to sama, teď budeš akorát z poloviny stejně mokrý jako já," řekla s pohledem upřeným před sebou, přičemž stále šla, nutno říct, že poněkud těžce. Sice byla její slova zbytečná, ale ona mu tím jaksi chtěla naznačit svůj vděk. A tentokrát si dala dokonce pozor na to, aby mu nevykala. Když došla na břeh, tak si sedla do písku a ztěžka oddychovala, načež začala kroutit se svými mokrými vlasy, aby z nich dostala přebytečnou vodu. Bylo jí nepříjemně, oblečení se na ní lepilo, stejně tak i ty vlasy. Bude trvat, než uschne, vždyť slunce právě zapadalo. A tak se z kouzelné chvilky stala chvíle strašná. Ale nedávala to za vinnu jemu. Dávala to za vinnu svojí nešikovnosti, která se u ní projevovala dost často.

Naozaj ju nemal v pláne vystrašiť a nechcel aby si o ňom myslela, že ju prišiel znásilniť alebo nebodaj zabiť. Tento chlapec by ale po pravde nedokázal ublížiť ani muche. Vždy keď jeho sestra začne hysterčiť, že v jej izbe je pavúk a chce ho zabiť, musí nastúpiť on, ktorý ho proste vezme a dá na záhradu. Zvieratá miluje a je mu jedno či má 8 nôh alebo 20 očí. Kedy sa zvieratá správajú lepšie než ľudia. Hneď sa dievča pred sebou snažil ukľudniť, že jej ublížiť nechce ale pravdepodobne mu aj tak neverila. Usúdil tak z pohľadu, ktorý na neho vrhla. Keď dopadla odrazu do vody, v ten moment vyskočil na nohy. Naozaj si myslel, že vie, že sa nachádza na kraji a keď sa posunie ešte viac, skončí vo vode. Asi sa zmýlil. Je aj pravda, že mu mykne kútikmi ale nerozosmeje sa a ani sa jej nezačne nejak vysmievať. To by si nedovolil. To, že mu vykala ho prekvapilo asi viac než to, že spadla do vody. Ale ani ako spadnutie do vody, ani toto ho neprinútilo sa jej vysmiať. Ak jej to prišlo normálne, on to nemienil ďalej rozoberať. Trochu si vydýchol keď ju videl plávať ku brehu. Asi by to bolo horšie keby plávať nevedela. Preto rovno vzal jej mp3 a zamieri hneď k brehu. No na nič nečakal a išiel jej naproti, rovno do vody. Striaslo ho keď zacítil aká je tá voda studená ale aj tak išiel hlbšie a hlbšie. Chcel jej pomôcť a dúfal, že sa ho nezľakne a radšej sa neotočí a bude plávať preč. Už dlhšiu dobu tam len stále, asi nevedela či mu má veriť. Ale nedivil sa jej, zjaví sa vedľa nej neznámy človek kvôli ktorému skončí vo vode a potom jej chce odrazu pomôcť. Keď ale uvidel, že pláva k nemu, na jeho tvári sa ukáže úsmev. Chytí jej trochu pevnejšie ruku aby jej pomohol a spokojne kývne keď už stojí. “To nestojí za reč. Rád pomáham iným.” Pokrčí ramenami. Sleduje ju pár sekúnd, keď sa vyberie už na breh ale na nič nečaká a hneď zamieri za ňou. “To je jedno. Skončila si v tej vode vlastne kvôli mne tak som chcel trochu pomôcť aj keď by si to zvládla sama. A po pravde je ti lepšie teraz, nie je mi až také teplo.” Zasmeje sa a pozrie sa na jej mp3. Posadí sa vedľa nej, pričom k nej natiahne ruku. “Toto je asi tvoje.” Pousmeje sa na ňu, potom sa ale tak trochu zarazí. “Ktorú ti dám asi neskôr, keď sa usušíš. Boh vie čo by sa s ňou stalo keby ju chytíš s mokrými rukami.” A to ruku zase stiahne späť. Mp3 ale položí na piesok ku nej aby si nemyslela, že to naozaj ukradne alebo si nezačal zisťovať čo počúva. Vyzlečie si mikinu, ktorá je zo spodných okrajov trochu mokrá a položí ju na piesok aby sa to usušilo. Nohavice mu asi tak rýchlo nevyschnú ale nejak mu to nevadilo. “Prepáč, že som sa vedľa teba tak odrazu objavil a vydesil ťa. Len som si myslel, že by bolo fajn si k niekomu sadnúť. A k tomu som potom začul čo počúvaš. Máš dobrý vkus.” Venuje jej úsmev než svoj pohľad presunie pred seba, na more. “Som David, len tak mimochodom. Smiem vedieť aj tvoje meno?” Nadvihne obočie a zase svoj pohľad posunie na ňu. Vážne by jej meno rád vedel ale ak to bude chcieť nechať v tajnosti, nechá to tak.

Oblečení se jí nechutně lepilo na tělo, a i přesto, že byl teplý večer, tak jí byla zima. Doufala, že to za chvíli přejde, nechtěla se tu klepat zimou, ačkoliv nic takového by stejně nepřicházelo v úvahu, jelikož si řekla, že bude nejlepší, když zamíří zpátky domů. Sice se tu chtěla zdržet mnohem déle, ale před tím klukem jí bylo trapně. Viděl ji padat a teď ji tu tak ochotně pomáhal. Měla by se stydět, že si o něm myslela, že je to úchyl nebo vrah. Asi by měla přestat tolik číst a sledovat detektivky, i když bylo poněkud těžké se tomu vyhnout, když to neustále dávaly v televizi. ,,Ne, to ne, neskončila jsem v té vodě kvůli tobě," mírně se zamračila, vážně totiž nechtěla, aby si to dával za vinnu. Mohla za to její velmi známá nešikovnost. ,,N-nebyla to tvoje ch-chyba," vykoktala ze sebe hned vzápětí a ztěžka polkla. Proč byla tak nervózní? Těžko říct, už dlouho se nebavila s nějakým svým vrstevníkem, tedy alespoň vypadal na to, že je stejně starý jako ona. Nebo byl možná ve věku její sestry, výš by ho ovšem netipovala. Když přišla řeč na její mp3, tak měla pohled upřený jen na ni, jako by se bála, že se s ní jinak něco stane, když tak neučiní. Byla mu vděčná za to, že jí sem přinesl, to by taky jen tak každý neudělal. ,,Děkuji," konečně se mu znovu podívala do tváře a mile se na něj usmála. ,,Jo, to bude asi lepší," pokývala hlavou na souhlas, i když by svou mp3 měla nejradši zpátky v kapse. Aspoň si ji ale nenechal u sebe a položil jí vedle ní. Že by trochu tušil, jak moc pro ní tahle věc znamená? Pohled měla zabodnutý na moře před sebou, stále šlo vidět trochu slunce, ale nebude trvat dlouho a za chvíli po něm nebude ani památky. Když na ní znovu promluvil, tak k němu natočila hlavu a vyslechla si, co měl na srdci. Koutky úst ji přitom opět zacukaly do úsměvu nad tím, jak byl rozkošnej. ,,Jak jsem už řekla, nebyla to tvoje chyba. A děkuji, byla to moje oblíbená písnička," přiznala a zasněně si povzdychla. Byla tu s ním ráda, sice byla nervózní, ale to byla snad v každé přítomnosti člověka. Jenže něco jí říkalo, že by už měla jít, pokud nechce být nachlazená. To by asi nebylo zrovna nejlepší na začátek školního roku. Už se nadechovala, že se s ním rozloučí, jenže on se jí ještě předtím stihl představit. Bylo vůbec nějak nebezpečné někomu sdělovat své jméno? Bože, Rose dokázala být paranoidní i v tomhle. ,,Těší mě, já jsem Rose," řekla mu na oplátku své jméno a popadla svůj mp3 přehrávač, načež vstala. ,,Moc se omlouvám, Davide, ale už budu muset jít. Ještě jednou děkuji za tvou pomoc," pousmála se na něj, načež svou pozornost obrátila na své oblečení. Začala ze sebe oprašovat písek, který se jí na mokrém oblečení usadil. Hm, stejně to moc nepomohlo, bude to muset doma vyprat. ,,Snad se ještě někdy uvidíme za lepších okolností," ušklíbla se a pomalu začala couvat dozadu, přičemž na něj mávala na rozloučenou. Potom se již otočila a rychlým krokem mířila domů.

Plno myšlenek se jí honilo hlavou, takže pláž byla ještě lepší místo na přemýšlení. Kupodivu tu byl klid, takže toho využila. Dívka střední výšky si to bosá kráčí po břehu moře, které stejně dosahuje daleko a omývá jí chodidla. Stopy za ní pomalu ale jistě mizí a ona upře své šedomodré oči vypadající podobně jako moře do dáli. Její blonďaté a vlnité vlasy profoukává jemný vánek větru. No občas jí zasáhnou nepříjemně do obličeje a je nucena je odhrnout rukou za ucho. Zřejmě lituje, že si gumičku sebou nevzala. Drdol nebo culík by byl možná v tuhle chvíli lepší. Na moment se zastaví a kochá nádherou moře, pozoruje těch plno lodí. Nezdá se to, ale všude je živo. Její sukně vlaje trochu ve větříku jako její vlasy, naštěstí ne tak extra, aby bylo vidět něco co být vidět nemá. Na tohle si dávala pozor. Na své soukromí a to všechno. V hlavě se jí honilo teď ale spousta jiných myšlenek, než aby kontrolovala své bílé a roztomilé šaty, které jsou jednoduché. Tudíž je v nich zřejmě i ta krása.. Přemýšlela nad školou, jednoduše se jí vše splnilo, ale nebyla si jistá jestli je to úplně co chtěla. Měla strach z toho,že bude zase další rok sama. Jednoduše nebyla extra sdílná, bála se mluvit a když otevřela pusu, cítila se hloupě. Sehne se k zemi a sebere jednu mušli. Palcem ji jemně očistí od písku a narůžovělé rty se pozvednou aspoň trochu do vzduchu. Stiskne mušli v ruce a přidrží si sukni šatů, aby mohla vysbírat další. Nerada by totiž, aby zbytek svého těla odhalila víc. Ano, v plavkách chodila, ale bylo to něco jiné. Myslím, že krajkové plavky se nenosí. Najednou šlápne bosa na jednu ostrou a prasklou mušli. Okamžitě trochu zareaguje a nožku zvedne. "Au! Co to?" Najednou si to trubka asi uvědomí, protočí nad sebou očima a chodidlo si položí vedle do jemného písku.

Dneska toho měl až až a nechtělo se mu jít nikam a už vůbec ne do baru, proto se rozhodl, že si půjde raději zaplavat. Takže ze skříně vytáhnul látkové kratasy v černé barvě a natáhnul si je na sebe. Triko si s dovolením nebral, jelikož nechtěl a hlavně poběží po pláži a tam je to každému úplně ukradené. Vzal si svůj mobil. No chvíli mu trvalo, než ho našel, protože to je u něho docela problém najít svůj mobil ve svém bordelu v pokoji. No nebyl to lehký úkol, ale nakonec se zadařilo. Píchl do mobilu sluchátka, které si dal do uší a zapnul hudbu. Potom si oblékl ponožky a boty. Byl připraven odejít. Vyšel z chlapeckého spolku, zandal si mobil a vyběhl. Byl to sportovec, takže docela dlouho vydrží, jeho fyzička nezná své meze. Tedy aspoň on si to myslí. Běží si tak po pláži v tom písku, dýchá a kouká se kolem. Uvidí jednu holčinu, co sedí na zemi. Přišlo mu to, jako kdyby si držela kotník. Možná spadla, nebo jí něco kouslo v moří, co ví? Nechtěl zastavovat, ale když k ní doběhl a uviděl jí, uznal, že za to zastavení stála. Zastavil a koukl se na ní. "Seš v pořádku?" Zeptal se mile a koukal se na ní. Utře si pot z čela a dřepnul si na bobek a koukal na její nohu. "Můžu?" Zeptal se a bez žádného kývnutí jí opatrně vzal nohu. "To bude chtít asi zavázat, momentík." Řekl a natáhl se k šátku, který měl zastrčený v kratasech a začal jí pomalu a něžně, tak aby jí to nebolelo zavazovat nohu. "Tak a je jako nová." Usmál se na ní a pohladil jí po nártu a vstal. "Chceš pomoct vstát nebo to zvládneš?" Zeptal se a natáhl k ní ruku.

Prohlížela si to, nevypadalo to moc vážně, ale pálilo to jako čert. Možná to bylo tím, že z toho tekla krev. Mušle má ráda, ale tohle byla nějaká mrcha! Přitom Grace je takový andílek, co si tohle nezaslouží, už se odhodlává, že se nějak zvedne ze země, ovšem to k ní doběhne pohledný mladík. Překvapeně zamrká když se dotkne její nohy. Je z toho poměrně nejistá, není na tohle zrovna jistá, ačkoliv s klukem už něco měla, je to dost dlouho a tohle jí překvapilo. Na moment nevěděla ani jak začít mluvit, jednoduše z toho měla možná obavy. "Já.. Já.. Jo asi ano, jsem v pořádku." Odpoví tiše, ale ne zas tak tiše aby to nebylo slyšet nebo tak něco. Zaslechne jeho slova a maličko vykulí svá zeleno modrá očka, nadechuje se ke slovům, ovšem nějakou dobu z jejích plných rtů nic nevychází.. Nebo tedy z jejích úst. "Já myslím že to zase tak nic není, bude to dobrý." Co si to ale namlouvala, nebylo jí to příjemné a pálilo to. Takže cítit šátek na svém chodilo bylo více než příjemné. Pozoruje jak jeho ruka přejela po jejím nártu, kousne se do rtu, ale přece jen se maličko usměje. "Já to zvládnu.. Myslím.." Slovo myslím už spíše zašeptala do prázdna, zvedla se opatrně ze země a urovnala si sukni šatů. Přece jen nechtěla aby něco viděl. Opráší se trošku a pohled věnuje opět jemu. "Děkuju.. To bylo, hezké od tebe." Špitne trochu stydlivě. "Nečekala jsem že by si mě někdo vůbec všiml.. Navíc je tohle taková.. Drobnost.." Prohlédne si ho, ale pak se podívá směrem ke krásnému výhledu na lodě.

Usměje se na ní, když dopoví tu větu, že to zvládne. „ Já vím, že bys to zvládla, ale pomoc se vždy hodí ne?“ Mrknul na ní. Tuhle větu slyší dost často. Hlavně v baru, kdy chce novým brigádníkům pomoct, oni však pomoct nechtějí, protože všecko znají no a pak roztřískají, co mohou. Od jisté doby se tam ani neptá, jestli někdo nechce pomoct, nemá to cenu. Grace měla štěstí, že Christian byl v dobrém rozpoložení. Byl by schopen jí tam nechat a odběhnout dál, kdyby se mu nelíbila. Je to prostě jeho povaha a jeho pravé já. Kývne na její poděkování a celou si jí prohlédne. „Jak se vůbec jmenuješ, pokud se můžu zeptat?“ Usmál se a díval se na ní. „Mimochodem máš tady vlas.“ Řekl schválně, tohohle rád využívá, ale ona ten vlas na své sukni opravdu měla. Natáhl tedy ruku a vlas z její sukni sebral. „Chodíš na místí vysokou, nebo už si někde jinde?“ Zeptá se zvědavě a dá si ruce do kapes u kraťasů a koukne se směrem, kam se kouká ona. Samozřejmě, že myslel "to jinde", jestli někde nepracuje, ale o tom si myslel, že to pochopí.

Musela se jeho poznámce pousmát. Má vlastně pravdu, i když by to zvládla, pomoc se hodí, nemá s tím starosti sama. Může být ráda že zrovna přiběhl on, takový pěkný kluk. A ona se před ním takhle stydí, je to jednoduše trdlo, co na to více říct. za pomoc je mu určitě vděčná, ne každý je jako on. "Ano, to máš pravdu, děkuji ti mnohokrát. Ale ten šátek.. Bych ti možná měla někdy vrátit. Nemůžu si ho přeci jen tak nechat." Řekne směrem k němu, upře na něj na moment oči a nenápadně ho sjede pohledem, kousla se při tom do rtu, ale vymazala to z hlavy a modro zelená očka upře na oceán. "No.. Jsem Grace Hawkins.. Někteří mi říkají i Marry.. Ačkoliv teda mi tak říkají doma... Je to moje prostřední jméno." Povzdychne si tiše, kousne se nervózně do rtu, ale pak zavrtí hlavou. //Kde jinde by mi tak vlastně říkali? Přátele nejsou u mě silnou stránkou.// "A tvé jméno? Ou.." Sleduje jak jeho ruka zachytí vlas na sukni šatů, maličko se jí začervenají tváře. "Děkuju.." Kývne k němu vděčně, už toho pro ní udělal hodně, i když zrovna tohle je maličkost, ale ona je možná hotová už to že má ještě se s ní chuť vůbec vybavovat. Už teď se bála, že je pro něj jakýmkoliv způsobem nudná. Byla ze sebe nervózní, bála se že řekne nějakou kravinu a.. Úplně se před ním ztrapní. "Ehm.. Ano. Chodím na univerzitu tady.. A mám brigádu.. Není to nic extra, ale já jsem spokojená, venčím psy. Třeba lidem co už ho venčit nemohou.. Starým lidem. Ale i těm co na to nemají čas.. Asi je to i u některých o lenosti, ale já to udělám ráda." Pousměje se.. Dělá tuhle práci opravdu ráda, chápe že ne všichni mohou vyjít ven se svým miláčkem, nemají na to třeba nohy, jsou nemocní. Proto je tu pro ně ona, aby jim pomohla. Vždycky to byla a je hodná holka, neudělala opravdu žádnou špatnost. Možná tak to, že sebrala na tajňáka lízátko jako malá z kuchyně.. Jo, vážně drsná to věc. Byla to pro ní asi akce století. I on vypadal poměrně slušně, ale hodlala si ho trošku proklepnout, jelikož jí rodiče vždycky upozorňovali, aby si na lidi dávala pozor, ale to ona věděla sama. Rodiče jí radili až moc, ale ona byla často svá, chtěla konečně začít žít, užívat si, dělat co ostatní, ale neměla na to kamarády a asi ani odvahu. Neuměla být výstřední, upoutat v debatě pozornost. Někde v sobě to možná uměla, ale bála se toho.  "No a copak děláš ty? Jak.. jak na tom jsi?" Otočí k němu pohled.

Kouká na ní a odhalí své běloučké, dokonalé zuby.  „Prosím tě, jeden šátek mě nezabije a hlavně ještě, když jsem s ním mohl pomoct, tak krásné dívčině, jako seš ty.“ Sklidil jí jeden ze  svých komplimentů a usmál se na ní. Christian to s komplimenty velice umí, možná by se dalo říct, že i nadprůměrně. Je v tom jednoduše dobrý.  „Grace je hezké jméno.“ Usměje se na ní a kývne. Svojí rukou zajede do vlasů a koukne se kolem. Po chvilce k ní natáhne svou pravou ruku. „Těší mě Grace Marry Hawkins, já jsem Christian.“ Představil s jí s milým úsměvem na tváři a mrknul na ní. Kdyby mu podala ruku, dal by jí pusu na tvář. Pokud by jí nechytila, tak by nic neudělal. Nebylo to drzé gesto ba naopak. Kývne na její poděkování, nakloní hlavu na stranu a celou si jí v celé své kráse prohlíží. Poslouchá jí a kývá hlavou. „Tak venčení psů, to je dobrá brigáda. Já mám raději ty kočky, ale psi jsou taky fajn.“ Usměje se na ní. Už ted na ní poznal, že to je taková ta hodňoučká holka, ne že by jí chtěl zkazit, ale je prostě nádherná a s tím Christian nic neudělá. Nepřestane se snažit, protože ani nechce. A to když najde takovou povahu, tak se vzdává rychle, ale u téhle dívčiny to chce zkusit. Snad jehu kouzlu propadne. „Já chodím taky na místní vysokou školu, obor sport, co jiného taky u mě samozřejmě.“ Odkašle si a podívá se zpět na ní. „Jinak pracuju v baru jako barman, měla by ses tam někdy stavit, pozval bych tě na drink, i když nejenom v baru na drink, ale třeba i na véču, seš strašně roztomilá.“ Utrousí a kouká se jí zpříma do očí a neuhýbá pohledem. Neví tedy, jestli svou brigádou si spíš neuškodil, protože hodně lidí si myslí, že co barman, to děvkař. Ovšem doufá, že h nebude soudit na první pohledem i když to je bohužel pravda, ale to ona zatím neví a Christian pevně doufá, že to ani Mary nezjistí. „Jaké je tvé oblíbené jídlo mimochodem?“ Zeptá se vážně a kouká se na ní. Neptá se jen tak, ale kdyby měl tu příležitost jí někam pozvat, tak chce vědět, co má objedat.

Pohled směřoval k němu, znělo to všechno tak pěkně, ale bojí se toho. Prostě jí to nehraje. Jo.. Ve filmech existují hodní kluci, ale to je film, nevěří té realitě tak moc, i když hodný kluk jí láká. "No jo.. Zase tak hezká nejsem, zase to nepřeháněj, je hrozně hezčích holek, zajímavějších a určitě víc.. Upovídaných, řekla bych." Povzdychne si nad tím, uvnitř sebe jí občas mrzí že je taková slušňačka, ale to by pak nebyla ona, kdyby ne. Občas závidí jak si někdo dokáže užívat srandu, i když je to třeba proti pravidlům. Natáhne k němu drobnou ručku, jemně jí stiskne. "Těší mě Christiane.. Ačkoliv se ještě extra neznáme, ale třeba to přijde." Doufá v to, ale chudáček malá je asi trochu hloupoučká, že tomu věří. Nikdy ale nevleze s někým do postele aniž by ho více poznala. Nerada cítí ten pocit, že prostě pro toho člověka byla jen jak.. Ta další. "Jo, jsou vděční.. Ti psi prostě vždycky. Kočky mi taky nevadí, ale babiččina kočka nikdy nebyla zrovna.. Milá." Zasměje se maličko, kousne se do rtu když si vzpomene na kočku babičky. Proč by na ní taky byla milá, když jí tahala jako dítě věčně za ocas a zlobila jí? Tohle si zvířata očividně pamatují. Nožkou kreslí něco do písku, ruce si založí na prsou a díky tomu jí šlehají prameny vlasů do obličeje, ale neřeší to, neodhrnuje je jako před tím. "Hmm. Jo, je vidět že děláš zřejmě sport.. Máš na to postavu." Uzná, protože je to pravda, usměje se nad tím maličko stydlivě, že se tohle vůbec odvážila říci takhle nahlas, nadechne se ke slovu, neví moc co na jeho další nabídku říct. Není zrovna typ holky, co se vůbec do baru uráčí podívat. "No víš já.. Nepiju nějak.. Leda víno a to je vše. Vlastně jsem v tomhle baru byla jednou, vlastně ke všemu ještě omylem.." Povídá, když v tom se zadrhne když poví že je roztomilá. Polkne a stydlivě se mu podívá do očí, zavrtí maličko hlavou. Nějak jí to v hlavince dochází, není zrovna důvěřivá. "Moc ti děkuju za pomoc, nějak bych se ti odvděčila ale.. Já.. Já nejsem.." Má strach to říct, ale nakonec se k tomu odhodlá doopravdy. Jsou to slova, co se bojí říkat, prostě upřímná slova. "Nejsem holka co vymetá bary, je ráda na párty, je oblíbená ve společnosti. To nejsem já, nikdy jsem nebyla a nebudu. Nejsem ta holka se kterou se můžeš opít a vyspat se s ní.." Dívá se mu do očí, raději uhne pohledem, už počítá že mu šátek vrátí, protože on se urazí a raději odejde. "Chci abys tohle věděl, protože.. Tyhle věci nejsou pro mě. Asi tě zklamu, jenže já prostě.. Nechci aby mě někdo využil a já pak brečela slabá někomu na rameni. I kdyby tě to sebevíce potěšilo." Zamumlá tiše. Nechce ho urazit, proto ještě ze sebe dostane něco jiného, když si odhrne prameny vlasů co jí šlehají do tváře. "Ale kdo ví, třeba jsi jiný a poznám tě.. Bude to opravdové.. A nebo ze mě uděláš hloupou husičku." Pokrčí trochu rameny, pohled upře do země.