Tyhle akce zrovna nemusí. Z jednoho prostého důvodu.. Strašně lidí, hlavně ti opilí, což přímo nesnáší. Nic proti alkoholu nemá, ale když se pak někdo neumí ovládat, ugh. Zasloužili by si jednu přes hubu. A tak pro svojí spokojenost a pohodu vyhledávala pohledem někoho známého.. Fajn, spíše hlavně Mattyho, ostatní jí dvakrát nezajímali a Matty byl její nejbližší, tudíž doufala, že by tu mohl být. Tyhle akce měl poměrně rád, tak s tím počítala. Ale asi marně. Zvedla se se snahou ho třeba najít, jenže ona je v tom davu úplně ztracená a zmatená. Navíc jí to docela znervózňuje, jak někteří tak zvláštně civí. Jak na maso. Nedávala v tom davu pozor, i když se snažila. Jenže čučet na tancující kolem a ještě hledat Mattyho, hm, nazvala by to obtížným úkolem. Nevěděla v podstatě do koho strčila, či zda to udělala vlastně ona. Ale její ochranářský pud pro ostatní jí okamžitě donutil se otočit a zajistit toho, do koho strčila. Nemá takovou sílu, to nikdo neříká, ale zakopnout tu o cizí nebo vlastní nohy je nejjednodušší věc na světě. No, to možná jen pro ni, ale to je jen pouhý detail. Polekaně hleděla na studené oči toho kluka, šel z něj zvláštní ledový dojem, ale nemělo cenu se jakkoliv bát. Jenže to ledové teprve přišlo.. Jakmile promluvil. Pustila jeho ruce a stáhla své k tělu, tenhle pomoc určitě nepotřebuje. Kývne lehce na souhlas. Ano, měla starost o ostatní, i když mnozí si tu starost nezaslouží, ale tak to ve světě prostě chodí. Jsou tu vděční, co by si zasloužili víc a nevděční, co by zasloužili leda po hubě. Ale Crystal je jemná bytost, ta se snaží být hodná ke všem. Samozřejmě právě proto že je slušná a jemná bytost, ji jeho oslovení ‚láska‘ dosti zarazilo, takže se maličko zamračila. Obočí svráštila a celého si ho od paty k hlavě prohlédla. Nad jeho slovy nenápadně protočí očima, tak se nechová, proto se to snaží tak jako skrýt. Kde vzal, že by ho ráda schodila? Pche.. „Já se vás nesnažila shodit na zem. Nebuďte tak vztahovačný.“ Pousmála se nad tím lehce, projela si rukou své dlouhé blond vlasy, co jí hned spadají na ramena. Její nádherné oči upírá na ty jeho, získal si její pozornost, ale ne že by byl pro ní extra zajímavý, spíše jí zaujalo trochu jeho chování. Vypadal chladně, ale uvnitř byl jako štěňátko. Těhle lidí je docela dost, většinou nejsou takoví.. Jak to říct. Přidrzlí, takže on svým způsobem unikát je, to se musí uznat. Nepočítala s jeho pozorností, tudíž už se chtěla vydat dál hledat Mattyho, ale jeho hlas promlouval k ní dále a tak se rozhodla nechat své nohy na místě a nikam od něj nechodit. I když Mattyho společnost by jí vyhovovala víc. Ale jak by jí Matty řekl. Buď chápavá a snaž se je poznat. „Možná ano, moc nechodím na tyhle večírky.“ Moc? Absolutně vůbec. A už vůbec ne sama bez doprovodu Mattyho či někoho blízkého. Ono kdyby tu s někým byla, na tuhle situaci vůbec nedošlo. Zatím neví, zda-li jí lituje, to se brzy však ukáže. Zhodnotí to dle jeho chování. Buď si na to zvykne a bude s ním kecat a nebo raději odejde pryč domů a zapomene na něj. „Ano, hledala jsem..“ Počkat.. Crystal vlastně neví, jak Mattyho ani pojmenovat. Matty není jen pouhý kamarád, je v tom asi něco víc. Ale to se Crystal bojí sama sobě přiznat. Bude jí to ještě hodně dlouho trvat, než své city jakkoliv projeví. Není čas nad tím teď do hloubky přemýšlet. Na to je třeba samota a klid, ten tu zajisté nenajde. Už kvůli hlasité hudbě a křiku. „známého.“ Bože Crystal, zrovna známý není to nejlepší, co jsi mohla vyslovit. Kdyby to slyšel, to by ho pěkně zabolelo u srdíčka. „No ale vypadá to, že místo něj, jsem našla vás.“ Pozvedne obočí a maličko se na něj usmála. Nemělo to znít špatně. Asi jí je maličko jedno, jak mu to znělo. Nezná ho.

Ona si taky upřímně řečeno přála odjet. Vzít psa a vypadnout. Sednout do auta a poslouchat písničky a jet, koupit benzín a jet pryč. Odklidit se od tohohle všeho. Od zmatku, podvodů a všeho ostatního. Strašně by jí to pročistilo hlavu, což potřebuje. I když se to asi nezdá, ona má svých problémů až až. Ve svojí vlastní hlavě sama se sebou.. Ona je pro sebe ten největší problém. Ale to ví jedině tak Aron. Přiblížila se s flaškou a se svýma krámama až za Oliverem a kejsla vedle něj do písku. Za moment se vážně rozpovídala, jak jinak. Ona sama sebe vážně nechápe, nikdy vlastně nepochopí. Strašně jí to štvalo, nikdo si neuměl představit jaký boj měla sama se sebou. Ohlédne se na něj, uchechtla se. „Doplatila jsem na hodně věcí. Tohle už nic není.“ Pokrčí lehce rameny, vytáhla si krabičku cigaret. Opět začala kouřit, to bylo však všechno. Kouřila když se nějak potřebovala uklidnit. Strčila si cigaretu mezi plné rty, zapálila ji zapalovačem a potáhla si. Nevěděla, zda-li ji chce taky, tudíž rovnou dala krabičku mezi ně na náznak, že pokud chce, ať si vezme. Přemýšlela nad tím, nasadilo jí to jak se říká brouka do hlavy. Jeho odpověď na to byla jednoduchá, zavrtěla nad ním pobaveně hlavou. On je vážně hrozně sebevědomý. Možná že by to občas taky potřebovala a neměla by to být pouze přetvářka. „Možná jo, možná ne. Ty máš co říkat.“ Ona ví, že ho taky přitahuje. Jinak by po ní od jejich noci občas tak neprahl. Ví, že tohle se nestává u všech. Ušklíbne se nad tím lehce. Moc nevěděla, co je na tom pravdy. Asi z části ano, ale že by to nahlas musela přiznat, to těžko. Stala by se akorát jeho další obětí. Ale člověk nikdy neví, jak to s ním je. Ano, zná ho lépe, docela dost, avšak ne úplně. Plno kousků ho poznat chybí. Chce to vůbec? Poznat ho? Kéž by věděla. Sama se divila svým slovům, co právě řekla nahlas. Divila se podobně jako on, tohle byl pro ni úspěch, i když to neřekla tak sladce jako všechny dívky. Neuměla ty city takhle vyznat. Ať byly jakékoliv, prostě to není její šálek kávy. Jedinému, komu řekla že ho má ráda je vlastně její babička a Aron, její nejlepší kamarád. Ale někomu jinému? Potáhne si z cigarety a vyfoukne před sebe kouř. Kouření jí slušelo, působilo to přitažlivě, avšak to i normálně. Projede si rukou lehce vlasy, hlavu natočila k němu. Co s tím asi tak má dělat. „Znám, ale mám potřebu ti říct, že tu furt někdo je.“ Pokrčila rameny, nechce aby si myslel, jak je na vše úplně sám. Ale z části si za to může vlastně sám. Namočený v tom zaručeně není sám. Blaine se choval jako kretén, taky v tom je namočený až po uši. Dalších plno lidí za tohle celé může. Oliver se v mluvení nezastavil, navrhl něco.. Zvláštního. Jo, spali spolu jednou a ona nemůže říct, že by se jí to nelíbilo, ale chtěla tohle. Zamyšleně hledí před sebe, oddychla hlasitě a skousla si ret. „Kamarádka s výhodama. Nech si obkecávání.“ Donutilo jí to se usmát tím nádherným úsměvem, rozkošné jak se to snažil neříct narovinu. Facku mu nehodlá dát, není k tomu sebemenší důvod, navíc už mu lidé ublížili až až. Jenže je třeba si uvědomit, že on některým taky a toho ona se bála.. Potáhne opět z cigarety, bylo delší dobu ticho, aspoň je vidět ale, že o tom přemýšlí. „Myslela jsem že máš Chloe.“ Odpověděla jednoduše a už to vypadalo na celou odpověď od ní. Tomu to ale není, ona hodlá hezky pokračovat tím, co se jí v hlavě honí. „Víš Olivere.. Já prostě se bojím. Nevím jestli je to strach.. Občas ses o mě snažil a mně se ta hra líbila.“ Uchechtne se. „Ale co když pro tebe pak ztratím tímhle cenu, přemýšlel jsi o tom?“ Bála se.. Co když by to už nebylo tak dobré jako bylo? Nakloní k němu lehce hlavu a upřímně se mu zahledí do očí. „Tohle neznamená že odmítám.“ Zakřenila se na něj lehce, typická ta Zoey. Típne cigaretu a odloží jí vedle sebe do písku. Nenechá ji tu, pak ji hodlá vyhodit.

Měl toho pro dnešek opravdu dost. Nejen, že měl narušený svůj klid, ale dokonce byl na sebe naštvaný za to, že něco prozradil. Něco, co opravdu mělo zůstat tajný a chtěl to odhalit někdy později a hlavně před tím jedním člověkem, kterému to celé má být směřované. Pokud to Lacey řekne někdo dřív než on sám, tak toho člověka snad najde a něco mu udělá. Asi ho nejvíce štvalo to, co mu Oliver řekl. Jo, dřív se spálil, stejně jako sám Oliver, ale to neznamená, aby byl stejný jako on. Lidé se postupem svého života mění, a ještě se několikrát změní. To by měl Oliver taky vědět. Jenže Blaine věří, že Lacey nebude stejná, jako ta kráva na střední. A když se spálí u Lacey, zase mu to bude nějakou dobu tuhnout v žilách, než se přes to přenese, ale nakonec se přes to přenese. Stejně, jako se přes to přenesl doteď. Na baru si dal ještě pár drinků, přemýšlel nad tím vším. Přemýšlel i nad tím, zda bude s Oliverem zase ten nejlepší kamarád, jako byl kdysi. Vlastně… Když se nad tím teď pořádně zamyslí, za jejich rozbroje může hlavně úplně někdo jiný. Kdyby mu to Nancy neřekla, pravděpodobně by se to doteď nedozvěděl a všechno by bylo naprosto v pořádku a všechno by vypadalo jinak. Ovšem, co se stalo, to se stalo. To, ale neznamená, že se třeba někde nesejde s Oliverem, aby se to vyřešilo. Sice neví, zda by mu jednu nenatáhl, kdyby Blaine mohl, ale to nevadí. Třeba by se mu i ulevilo. Pomalu přidával na víc těch drinků a kopal je do sebe jeden za druhým. Pomalu cítil, že to na něho bude mít nějaký dopad. Nějaký nepříjemný dopad. A to on nechtěl, nechtěl vypadat jako ten slaboch, který se zlije do němoty, protože se pohádal se svým ex-nejlepším kamarádem. Z kapsy vytáhl peněženku, aby mohl všechno zaplatit a spokojeně odejít. To se i stalo, vstal a možná se trochu zapotácel. Ještě, že to bylo jen trochu a nesekl sebou tady do písku. To by byl opravdu obrovský trapas. Lehce nad tím zavrtěl hlavou, peněženku vrátil zpátky do kapsy a pomalu se vydal zpátky do spolku, kde se úspěšně vyhýbal všem, kteří mu vadili. Pravda, dokonce i přemýšlel o něčem svém, ale to usoudil, že je ještě moc brzo. Pokud se všechno uklidní, bylo by to naprosto zbytečné. No, pokud ne, tak se prostě ze spolku odstěhuje někam jinam. Naprosto jednoduché a žádné dlouhé štvaní s tím. Do spolku dorazil podezřele brzo a dokonce i v pořádku. Pár lidí se ve spolku nacházelo, ale nezajímal se o to, co za osoby to je. Prostě si hleděl svého, tak jako vždy, a šel do svého pokoje. Tam se zamkl, aby ho nikdo nerušil a rovnou si lehl do postele. Byl unavený a hlavně už nechtěl nad ničím přemýšlet. V překladu, už nechtěl přemýšlet nad Oliverem a zbytkem celého večera.

Celá tahle situace jí byla nepříjemná, vstupovat do hádky dvou připitých kluků, kteří vypadají celkem namakaně, to na vás prostě volá „bacha, problém!“, ale nemohla to vzít obloukem kolem a zmizet, protože to by tam nechala Tabbs a kdo ví, co by se jí mohlo stát. Ne že by je obviňovala, že by vědomě bili holku, ale v náporu hněvu by se třeba mohli špatně rozmáchnout a svou ránu zasadit jinam, a to by bolelo. Ale nebohou Tabbs dle jejího výrazu bolel i pohled na tu brunetku, co se kolem Tonkina motala… Samozřejmě, že tu jiskřičku žárlivosti viděla, Tabbs má totiž vždy až moc upřímný obličej, ze kterého můžete všechno vyčíst, jen nevěděla, co dělat a jak jí vysvětlit, že kolem Tonkina se holky motají pořád, některé chviličku a některé déle, a jak ji přesvědčit, že ona měla patřit k těm holkám, co u něj jsou jen chvíli.
Protočila otráveně očima, když slyšela ten tón, který jakoby se chtěl dohadovat a ještě něco namítat, ale naštěstí už byla poměrně tma, takže si toho Tabbs snad ani všimnout nemohla. Pak už se jí ta cácorka chytla za ruku a společně šly směrem k baru. Ačkoliv na ni byla trochu naštvaná, protože se zaplétá do zbytečných problémů a ona ji z nich pak musí tahat, nedokázala se na ni zlobit dlouho, to i dala najevo jemným stisknutím ruky. Jakmile došly nadohled k baru, když už je začalo osvětlovat světlo, Annys její ručku pustila, přeci si nebude kazit svou „nikdo mě nezajímá“ image, i když tu si kazí už jen tím, že se baví s Tabbs. „Je to možný, ale to je jen karma,“ pokrčila rameny a s jasným znepokojením ve tváři sledovala, jak se Tabbs po očku kouká zpět k vodě. „Nechceš jít někam.. jinam? Kde bude větší klid?“ navrhla tázavě zdvihla obočí, viděla totiž, že tohle už nebude úplně vhodné prostředí pro její křehkou dušičku.
Písečná pláž -> retro podnik

Pořád tam koukala, přišlo jí to prostě smutné. Byla nešťastná, vážně. Zase jí nějakej kluk poblbl hlavu a ona očekávala, že to samé se stane i jemu, jenomže tak to u ní nechodilo. Vždycky se kolem prohnal někdo, kdo nebyl pro ni. A popravdě? Byla z toho trochu unavená. Ale pořád to byla Tabbs, naivní, doufající Tabbs, takže se zase rychle vzchopí. Ještě pár dní o něm bude mluvit a povzdechne si pokaždé, když ho uvidí, ale potom ji to konečně přejde a všechno zase bude dobrý. Nebyli spolu moc dlouho, tak to možná bude pár hodin, místo dní, ale kdoví. Nad poznámkou Annys musela zapřemýšlet, asi měla pravdu, jako snad vždycky. Vážně by ji měla začít poslouchat, jinak dopadne vážně špatně. Člověk by se nedivil, po tolika spáleních je ještě divu, že se nesložila. Jenomže žádné z těch zklamání ještě nebylo tak velké, jako třeba u Annys Sebastian. To bylo příšerné a toho kluka by nejraději rozcupovala. Zároveň se nechtěla ptát na detaili, snažila se být vzorná super kamarádka a ne moc vtěrka, i když to se vzhledem k zahájení jejich přátelství tak nějak samo vyloučilo. "Klid, jasně," pořád, asi trochu nápadně, sledovala Tonkina na pláži a přitom předstírala, že Annys poslouchá. Nakonec se ale přeci jen probrala a když si poskládala ta slova, která jí uvízla v hlavě do smysluplné věty a uvědomila si její význam, koukla na Annys a pousmála se. "Tak si pojďme dát kafe, třeba budou mít někde takhle pozdě otevřeno," pokrčila rameny, i když nerada opouštěla pláž, stejně za ní asi nepřiběhne, s tím nepočítala. A tak se mohla se svou kamarádkou vydat hledat kavárnu, kde by měli otevřeno non stop, nebo alespoň dost dlouho na to, aby si daly kávu a prohodily pár slov.

Nad její poznámkou o Jordanovi se zasmál, nebyl nějaký velký fanoušek basketbalu, ale to jméno znal. Byl tak nějak jeden z těch známých, tak to bylo prostě jasné. Víc se k tomu nevyjadřoval, protože prostě neměl jak, ten smích stačil. Přišlo to jen jemu, nebo se ho Marie snažila provokovat? Nemohl ale určitě říct, že by se mu to nelíbilo. Vlastně asi spíš naopak. Bylo to pěkné, hm, pěkné? Vlastně prostě...fajn. Jo, bylo to fajn, jak jinak to nazvat? Prostě fajn, bez okecávek. Jak se tak nahnula blíž, objevil se mu na tváři ten jeho typický líný úsměv a sledoval ji, bez viditelného nadšení, jen tak tím svým pohledem ale usmíval se. Líně. Jak jinak. Po jejích slovech přikývl, aby jí bylo jasné, že ji slyšel a souhlasí, načež jí věnoval pohled, když odcházela. Nebylo úplně jisté, jestli tak úplně jí celkově, nebo jen její části. Spodní části. Ale je to kluk, tak ho nesuďte, víte, jaká prasata občas jsou. Když se mu tedy dostala z dohledu, zřejmě byla 'támhle,' otočil se k barmanovi a koupil dvě skleničky té whiskey, kterou slíbil. Potom zaplatil a vydal se za Marií. "Tady," jednu skleničku jí s tím líným úsměvem podal.

Dobrý, poznámku o sportu ocenil smíchem, který mu mimochodem slušel. Samozřejmě ten jeho ledabylý úsměv byl mnohem víc do-kolen-dostávající, ale takhle taky nevypadal špatně, koneckonců on nevypadá vůbec špatně celkově, tak co tady vlastně Chloe řeší. Kdyby vypadal špatně ani u něj nestojí, je holt povrchní a má svou úroveň. Onu poznámku naštěstí nijak dál nerozváděl. Výborně, takže za blbou nebude, to ji těší, protože být před klukem za husu úplně nesnáší, vždycky musí ze všeho vybruslit, aby nevypadala špatně, nerada by si totiž pochroumala svou perfektní pověst, na které už takovou dobu pracuje. Přeci by to jen tak všechno neztratila!
Jejich cesty se u baru rozdělily, naštěstí jen na chvíli, protože s ním ještě nějaké plány měla a doufala, že to alespoň nějak dopadne. I kdyby to nemělo skončit sexem, tak přece neodejde s prázdnou, pf, co by pak měla vyprávět? Nudné příběhy se smutným koncem ji už nebaví, chce to nějaké vzrůšo, se kterým se bude moct u Nancy pochlubit. Zatímco Aidan byl u baru a objednával jim pití, samozřejmě že ho sledovala a prohlížela si ho, pořádně. Konečně k tomu totiž měla šanci, teď ji nepřistihne, ha! Jakmile ho viděla platit, trochu své prohlížení zkrotila, aby ho spíš vítala pohledem než hladově sjížděla jeho postavu. „Díky,“ vřele se na něj usmála a znovu si s ním ťukla. „Tak na to, aby tě napadly nové zážitky,“ v očkách se jí nebezpečně zalesklo, kdo ví, co se jí honilo v hlavě. Počkala, zda k tomu ještě něco dodá, a přemýšlela, jak mu ten večer už teď ozvláštnit. „Zajímalo by mě, jestli ti oči tak hezky jiskří, protože se ti hlavou honí nějaký nápad, nebo to jen dělá ten měsíc,“ snažila se ho navést na to, že ona bude otevřená všemu, stačí si jen říct, ale nechtěla mu přímo nic navrhovat. Chtěla mu nechat pocit iniciativy v rukou.

Pozvedl skleničku, ťukli si. Na její slova pouze s úsměvem -tím jeho, to snad už ani nemusím říkat- přikývl a skleničku do sebe vyklopil. Dvojitá, dobře, možná si tu dvojitou brát neměl. Nebo jo. Brzo to totiž bude mít alespoň ty minimální účinky. Jenomže on byl člověk, který nepil úplně často, vlastně jen tak, občas když byla příležitost, jako třeba teď, po dlouhé době. Takže vlastně jo, trochu to účinek mělo, byl určitě uvolněnější, ale dal by si ještě. No to je teď jedno. Měl tu Marii. Sakra,ona byla vážně hezká. Takový ten typ holky, která byla jednak pěkná, ale mimoto taky zajímavá, těch zase tolik nebylo, což byla výhoda. Měl by vlastně být rád, že se s ním ala do řeči, mohlo mu to přinést značné...výhody? Dejme tomu. Po její otázce, nebo ne tak úplně otázce, kdoví, jeho tvář znovu ozdobil ten líný úsměv a naklonil se o malinko blíž k ní, protože i když byla dost vysoká, pořád byl o něco vyšší. Nebo jí prostě chtěl být trochu blíž. "Doteď jsem měl za to, že bych spíš já měl mluvit o tvých očích," naoko se zamyslel, "Ale když už jsme u toho, vlastně bych jeden nápad měl," ty jiskřičky se tam opravdu objevily, takové ty, které předpovídaly nějakou akci. A tak si zahrál na ještě víc klišé kluka, než zřejmě doteď byl, i když by se vlastně ve skutečnosti dal považovat za pravdý opak klišé, a chytil ji kolem pasu, takže ji přitáhl blíž k sobě. Ale notak, Wally, to je tak pěkné, mhh. No a pak, pak ji políbil. Protože mu to přišlo prostě jako super nápad. Doufal, že si to její chování vyložil správně, tak se po chvilce odtáhl a koukl jí do očí, snad hledal odpověď na jeho otázku. Šlo o tohle? A teď už vlastně zbývala jen jedna. Ulovil on ji, nebo ona jeho...?

Vypil to na ex, to ji potěšilo. Alkohol v krvi, to znamená uvolněnější myšlení a to znamená.. Větší zábavu! Konečně se možná i on trochu chytne těch provokací, i když si byla jistá, že i předtím je vnímal, jen neměl dostatek.. Odvahy? Něco uskutečnit. Ale s alkoholem v krvi, to jde všechno! Ona sama do sebe vyklopila jen polovinu skleničky, však ona se dokáže uvolnit i bez toho, navíc si na tohle musí vzpomínat, aby mohla vyprávět a taky všechno zhodnotit, to je jasné! Navíc plánovala zbytek dopít třeba před odchodem domů, nechala by to tady ležet jen tak ladem, na to si whiskey až moc cení.
Možná si svými slovy už trochu troufala, ale předpokládala, že ji neodpálkuje, už si ho přeci na háček namotávala dost dlouho, teď už by jí nikam utéct ani nemohl, teď už si mohla dovolit být odvážnější. Možná by si neměla být tak jistá, ale ona byla. Však měla důvod, podívejte se na ni. Kdo by od ní mohl chtít utéct? On naštěstí vůbec na utíkání nevypadal, ba naopak. Spokojeně se usmála, když o kousíček zkrátil vzdálenost mezi nimi, mezi jejich obličeji. Byl mezi nimi ještě kousek, naprosto nepotřebný kousek, kterého by se Chloe velice ráda zbavila. „Copak? Jsou snad.. Hm, uhrančivé?“ optala se laškovně a schválně se mu do jeho očí pořádně zadívala, ne aby to působilo divně, ale prostě tak, aby vypadaly uhrančivě. Své oči má na sobě ráda, i když.. Sakra, ona má na sobě vlastně všechno ráda! Prostě je bohyně, i její oči jsou božské, a tečka. Při zmínce o nějakém nápadu, se uculila a stejně jako jemu, i jí v očích jiskřilo. Tušila, co udělá, protože kdo by to na jeho místě neudělal, ale když si ji přitáhl blíž, spokojeně se usmála. Sem to celý večer mířila, moc hezký, dobrá práce Chloe. Jednu ručku mu položila na rameno a druhou, no, ta se tak sama dostala za jeho krk, když smazal těch posledních pár centimetrů mezi nimi a políbil ji. Zprvu mu polibek opětovala jen tak jemně, no a než se dostala dál, on se odtáhl. To nebyla úplně spokojená, takhle to přerušovat, ale nic na sobě dát nedala, jen lehce jednou přikývla a vrátila své rty na ty jeho.

Jistě, uhrančivé byly, to bylo jasné. Otom nebyl pochyb. Taky se do nich nechal lapit jako do klícky, dokonce mu ani nedocházelo, že hráčka tu byla ona. Kdyby to zjistil, asi by to jeho chuďatému, mužskému egu ublížilo. To by nebylo pěkné. "Chtěl jsem říct spíš krásné, ale to taky," připustil s jemným kývnutím hlavy. A krásné byly, stejně jako ona. Měla takový ten perfektní tvar hlavy, perfektní nosík i postavu, alespoň to tak vypadalo. Celá působila tak dokonale, až to bylo skoro vynucené, ale sakra, byl to kluk, on ty detaily zase tak neřešil. Byla prostě hezká, klidně by i dal říct, tak co víc řešit? Přesně tak, nic. To stačí. Byl kluk, hormony, holky, blabla, zadek, blabla, oči, blablabla, kravinky, alkohol, blabla, ona. Těčka. Nic víc. A tak prostě udělal to, co by určitě rád každej kluk tady kolem nich. Políbil ji. Hned na to se ale odtáhl a koukl na ni, jako kdyby snad potřeboval souhlas k tomu, aby pokračoval. Nechtěl ji nutit, protože to by bylo vážně na nic. Jenomže ona kývla, to byl její souhlas. Potom se ten prostor, nebo pidiprostor mezi nimi znovu vyplnil. Tentokrát do delšího polibku a sakra, teď mohl být vážně spokojenej.

Konečně přišly nějaké lichotky, to byla Chloe ve svém živlu. Rozhodně se nečervenala, pf, to dělají jen ty trapný holky s nulovým sebevědomím, ona si svou krásu plně uvědomovala a když ji to někdo připomínal, cítila se dobře, ale k červenání neměla důvod. Však ona věděla, jaká kráska je, jen to ráda slyšela z úst ostatních, to totiž úplně laskalo její nabubřelé ego, které už by snad nemohla mít vyšší. „To se hezky poslouchá,“ zavrněla sladce, ale vidíte to, žádné poděkování! Jen jemná pobídka, že se nijak nebude bránit, pokud se rozhodne chválit další věci na naší krásce. Vždyť by si mohl vybírat, od vlasů až po zadek, to všechno by mohl chválit a opětovat až do nebes.
Když už se konečně odvážil a políbil ji, působil trochu nejistě, což se odrazilo i v tom, že se brzy odtáhl a pohledem se skoro až ptal, zda vůbec může pokračovat. Sice měla raději ty dravější typy, ale jednou za čas to neuškodí, navíc dokud se jí neptá, zda bude jeho životní láska, tak by byla i ochotná prohlásit, že je to roztomilé. Kdyby ale začal keckat o budoucnosti, lásce a takových pitomostech, rozhodně by to vzala zpět a utíkala by daleko, tyhle zaláskované romantiky nemá ráda. Naštěstí proti dalšímu polibku nijak neprotestoval, vždy by byl blázen, a jejich rty se znovu spojily, do delšího polibku. Nelíbal vůbec, ale vůbec špatně, takže ani neměla důvod se odtahovat, a ručku zpoza jeho krku přesunula do vlasů, za které ho jemně, opravdu jemně, zatahala. A s tím se jí do mysli vkradl nápad odvést si ho někam.. Stranou. Do polibku se usmála, nutno podotknout, že to byl lišácký úsměv, ne žádný klišé zasněný, jako je v každé romantické komedii, a krátce na to se odtáhla. Nebyla od něj nijak daleko, pořád by ji slyšel, i kdyby šeptala, o což jí vlastně šlo. „Co se takhle jít někam stranou.. Projít?“ optala se, očka jí zájmem jiskřila, byla vážně hodně zvědavá, jak to dopadne. Když bude souhlasit, kopla by do sebe zbytek panáka, třeba by se chytla do rámu, pokud by jí ho nabídl, a takhle by s ním někam zamířila. Kam? Kdo ví, prostě pryč z pláže. Co tam budou dělat? Kdo ví, to už je na fantazii na každého, kdo by je mohl společně odcházet...

Kdyby byl Ethan opilý, zřejmě by se na ní bezmyšlenkovitě vrhl. Neznásilnil by ji, ženě by to nikdy neudělal. Prostě by nemohl nikomu takhle ublížit. Každopádně by se pak někam odpotácel pryč, možná by zůstal jako nějaká kejda vyvalený na pláži a spal by tam až do rána. Ráno by se probudil s neskutečnou bolestí hlavy, co si umí představit jen člověk, co se opil tak jako on párkrát. Bylo by mu jedno, zda-li by se o něj postarala, nebo ne. Stejnak by si to ani nepamatoval a za další, on není člověk schopný vyjádřit vděk za tyhle věci.. No na všechno. Upřímně řečeno, štvalo ho jak na něj neustále zírala, neměl rád když neměl od dívky plnou pozornost. Měl se chuť na ní okamžitě vykašlat. Pořád mu jednoduše nejde do hlavy, proč jí Walter tak zajímá. Je to padavka. V tuhle chvíli lituje, že jí nasadil brouka do hlavy, nesoustředí se pak na něj a čučí furt na ty dvě hrdličky, nebo co to má bejt, sám o nich nic neví. „No ty asi ano. Já určitě ne.“ Mrkne na ní pěkně, rozešel se s ní na parket, ona mu vážně věnovala pozornost. Olalaa, co se děje? To je nějaké nevídané a neslýchané. Naklonil ji prudce a ucítil její tělo více na svém. Polekal ji, což ho donutilo nahodit ten jeho lišácký úsměv. Narovnal se s ní společně, točil se s ní spokojeně a tančil, jeho ruce však sjely najednou na místa, kde se to pro holky jako ona neslušelo. Ano, na zadek. Sklonil se k ní, jako by si myslel že něco bude. Periferním pohledem viděl, jak se její Walter rytíř zvedl. On to viděl, a to přesně Ethan chtěl. Aby vytočil Waltera a byla trošku zábava ne? On miloval zmatek, přímo se v něm vyžíval a teď mu to v podstatě vyšlo. Waltera se nebál, vypadá jak vychrtlina.. Aspoň pro něj. Asi není úplně, ale působí tak na Ethana, nebylo se přeci čeho bát. Když bude chtít, vypne ho na jednu ránu a celé to skončí. Ještě ke všemu se asi i pobaví. Myslel si to, ze začátku, ale Walter přeci jen vypadal dost naštvaně a kurážně, až se odtáhl od Angee aby ustoupil. Očekává plno slov, co na něj hodlá vysolit. Musel si to určitě připravovat celou cestu. Ví co to je za kluka. Ten šikanovaný. Už to jak vypadá a jeho chování. Tipuje ho na to. Jenže žádná slova nepřišla, udivuje ho to, ale ještě víc ho udivuje jeho čin co přijde. Ethan dostal pěstí od Waltera přímo do obličeje. Tohle nikdy nepřizná, ale dost to bolelo a nečekal to. Chytne se za čelist, pohne s ní a v jeho očích se přímo zaleskne zlost a oheň. "Tak takhle? Chudáčku?.." Zatne čelist a vběhne k němu. Prudce ho chytil za límec a vrazil mu ránu přímo do obličeje, přičemž ho i shodil na zem, aby si ho držel od těla. Nějaké to okolí co bylo kolem se tomu zasmálo.. Byli jen ti hloupí přihlížející. Klasické obecenstvo. To on rád. Jen když byl lepší a to si přišel vždycky.

Seděl s tou dívkou na pláži ale.. Už ho začínala trošku nudit. Nebo spíše se mu nelíbila cesta, kterou tato konverzace byla vedená. Začínal se zajímat tedy o vše kolem než o ní, i když tohle dělal nerad. Neměl moc právo si svojí společnost vybírat a vyřazovat někoho. Hleděl kolem a hledal cosi zajímavého a našel to.. Viděl Ethana a Angee, jak spolu tancují. V hlavě mu blesklo proč vlastně.. Angee ho přeci.. Nemá ráda.. Nebo ano? Asi Waltera zavrhla. Nemá právo se jí do toho jakkoliv plést. Hodlal se už otočit a nerušit je svým pohledem, ale jeho oči zaujalo něco, co nečekal. Ruce Ethana a na pozadí ji. Tohle se mu k Angee nehodilo. Zlost v něm přímo vzplanula jako nikdy. Nemůže si na ní sahat jak se mu zachce! Vždyť ona je Walterova.. Kamarádka. Prudce se zvedne z vyhřátého písku na nohy a bez omluvy pro slečnu vedle se naštvaně rozešel až za nimi. Spíše za Ethanem. Tohle nemohl dovolit. Jak vůbec mohl? Nejde mu ani do hlavy, že je tu Angee s ním. Debil, kretén, idiot, sráč. Tolik nadávek měl v hlavě. Došel si až pro něj.. Odstrčil ho od Angely tak opatrně, aby se jí nic nestalo. Neodpustil by si to pak. Walter se s tím vůbec neprděl, jednoduše mu ji prudce napálil přímo do obličeje a že se trefil dobře.. Kde se to v něm bralo? Víte, Walter má jednu věc v sobě.. Když ho něco fakt rozčílí, donutí smutnit, neudrží se a takhle to dopadá. Dostane sílu býka, dokáže se tak pobít a někomu vážně ublížit. Jako by to v tu chvíli nebyl on. Nevěděl ani čí je. Oči mu rudnou naštvaností, kloubky na pěsti jsou do běla a on sám ránu dostane taktéž. Docela ho ta rána omámila, až se objevil i na zemi. Hleděl do stropu, pískalo mu v uších a on mrkal kolem sebe. Krev mu tekla ze rtu. Myslíte snad, že se na to soustředil? To ani náhodou. Zvedne se ve chvíli, kdy si Ethan užívá moment slávy. Vrhne se na něj tak prudce, že shodí stůl i s Ethanem na zem. Pěstí mu do obličeje dával jednu za druhou. Vypadalo to, jako kdyby jednou někoho vážně zabil. Všechnu tu zlost a bolest co v sobě měl za ty roky, si vybil právě na Ethanovi, co si to zasloužil jako jeden nejvíc. Mlžilo se mu před očima, mlátil ho a mlátil. Jeho kloubky už nejsou tak bělavé, ale nabírají fialovou barvu. Tolik bolesti si kvůli Ethanovi zažil, že si ani tu bolest neuvědomuje. Jeho protivník neměl sebemenší šanci. Jenže on si uvěodmil co dělá.. Přestal a zvedl se ze zakrváceného Ethana.. Podíval se na své ruce, celé rozklepané. Přivřel oči, nemusel se totiž dívat na to, jak na něj všichni hledí. Polkne, utře si zápěstím krev na rtu a ani se nestihl na Angee podívat, už mizel z davu rychle pryč. Domů, schovat se do svého pokoje a litovat, jaká zrůda z něj v tu chvíli byla. Co to provedl? Musel před Angee tak klesnout. Nezasloužil se s ní ani bavit. Ale co si budeme, to že byla ve společnosti s Ethanem, ho naštvalo. Proč mu na tom tak záleželo vlastně?

Sama cítí chybu v otevření se zrovna jemu. Nedělá to vlastně u nikoho. Ví jen ale malé střípky. To co v sobě Zoey skrývá by do ní nikdy neřekl. Prožila si toho, chudinku by však ze sebe nikdy nedělala. Nikdy vám to žádným způsobem nepomůže. Nenávidí pohledy na ni jako na chudinku. Tak moc vás to oslabí a zničí. Nechápe jak někdo může těžit ze soucitu či něco takového. Oliver začíná být zvědavý, měla chuť všechno mu to říct. Neřekne to narovinu. „Myslet si že lidi se kterými jsem byla, byli dobří přátelé.“ Shrne to. Nechce Oliverovi vypovídat, že byla vlastně dívka stažena k největšímu dnu. Že se na ni rodiče vysrali, brala drogy a dostala se bez prominutí do největších sraček. Snaží se působit drsně, aby tu její slupku nikdo neodhalil. Kdo to v téhle době nedělá? Moc lidí vážně není. Kde kdo zakrývá svá tajemství, co musí nebo taky nemusí být odhalena. Není ještě připravena Oliverovi tyhle závažné věci říct. Není přítel například jako Aron. Nepočítá ani s tím, že bude. Což hlavně z části protože si nasadila brouka do hlavy, že ona pro něj vážně nic není. Nemohla by mu to vyčítat, každý si něco prožil a on k tomu má zajisté patřičný důvod. Nelze něco vyčítat člověku, kterého pořádně neznáte. Cigarety dala doprostřed samozřejmě z důvodu, aby si jednu vzal. Ví jak si občas zakouří, tak proč mu nenabídnout. Sama ji potřebovala na zamyšlenou. Natáhla se k jeho cigaretě se zapalovačem, kde se nacházela nahá žena. Tomuhle se říká poslední zapalovač aneb, když jiný není k sehnání. Prostě nějaký potřebovala, nezajímalo jí, co na tom zapalovači až tak je. Škrtne palcem po zapalovači a zapálí cigaretu. Zapalovač poté schová k sobě do kapsy, mohla by přeci dostat i horší. Zvláštní, diví se její jistotě? Ona ví, že ho zaujala, stejně tak jako on svým způsobem ji. Nedá se to z žádné strany popřít. Ona to ani popírat nemusí. Dokáže to říct nahlas, není se za co stydět. Pokrčila ramenem hezky, ohlédne se na něj, skousne si ret, což působí dost vyzývavě. „Proč bych taky nemohla, hm?“ Přidrzele poví k Oliverovi. Ten její drzý tón v hlase, kdo by ho nemiloval. Je to přitažlivé pro někoho. Ale teď k jejich vážné chvilce. Vážné chvilky nejsou zrovna šálkem její kávy a nikdy nebyly. Neuměla vážně mluvit ani s babičkou nebo tak.. Dokáže to občas s Aronem, ale radši se s věcmi vypořádá sama, nebo se aspoň snaží. Kdyby někdo sledoval jejich vážný rozhovor a vyznání citů Zoey, asi by se sám a čuměl na ně jako na idioty. Ona to neuměla, není romantička, co by zapálila svíčku uprostřed stolu na večeři v luxusní restauraci. Ona si raději užije pořádně. Půjde do oblíbeného bistra kde bude svá, skákat na písničku po stole se zapálenou cigaretou v puse a jakmile vyjdou, sedne do košíku, kde budou jezdit po parkovišti a nakonec skončí v posteli. Dobrý ne? To by jí nevadilo jako rande. Napít se pořádně a tak.. Ne nějaký nasoukání se do šatů. Kvůli plesu to udělala. Vážně jí to slušelo, i přes to, jak jinak vypadala, byla jako královna. Vážně, takhle ji moc lidí nevidělo, kromě Olivera. Ušklíbla se nad jeho poznámkou, vyfoukla kouř před sebe. „To si myslí hodně lidí a u většiny je to pravda.“ Uchechtla se pobaveně, jeho případ to není. Není to vztah nejlepších kamarádů, ale je to fajn hm? Bylo více než pravděpodobné to, že debata nezůstane nějaká vážná, takže došlo na kamarádství s výhodama. Nemůže říct o nepřemýšlení o tom. Ona si to s ním užila, vážně, tak jako on. Potřebuje se už delší dobu zase takhle odvázat a kupodivu není ani opilá a přemýšlí o tom. Nad poznatkem, že je chytrá holka se hezky uculila, jako nějaká princezna, jenže pak se tomu zasmála. Bylo to kupodivu roztomilé. Ona nad sebou jen zakroutila hlavou a po delší době vypustila svůj dlouhý monolog. Jak jinak, odpověděl krátce a.. Vlastně asi pravdivě. Kývne hlavou. „Máš ty vlastně pravdu. Heh..“ Uchechtne se nad tím, ohlédla se směrem k Chloe. Obě jsou jiné. Odlišné, obě umí ale asi to podobné, že zrovna Oliver to zkouší na Zoey. Nebude se s ní nijak srovnávat, nikdy to neměla zapotřebí. „Olivere, nemusíš se až tak snažit a hrát na city.“ Sjede ho pohledem. Kdyby dělal většího chudáčka, poznala by to. Není tak pitomé neviňátko jako některé, co kvůli tomuhle do postele dostal. Když s ním něco hodlá dělat, tak už protože chce a ne z důvodu, že nějaké jeho připitomělé řečičky, co zkouší na každou, ji k tomu donutí. Ze soucitu by s nikým nespala. K čemu to vlastně je? Mohl by to pak dělat každý a ne všichni jsou něčím tak zajímaví. On to moc dobře ví, je to dostatečně chytrej kluk a celkem už ji zná. Jeho obličej se přiblížil k jejímu a rty si přivlastnily ty její. Oplácela mu to, když pak však se odtáhla a při odtažení mu lehce skousla spodní ret. Hleděla mu do očí těmi svými, co okouzlí kde koho. To ona uměla, chytne jeho cigaretu, která je ve výsledku její a zahodí jí do písku, který ji udusí. Chytne ho kolem krku a usadí se mu obkročmo na jeho klín a teď, si vezme jeho rty vášnivě ona. Uvědomí si v hlavě, že ona tohle všechno vlastně chce a.. Kdyby jí Oliver jakkoliv ublížil, nebo kdokoliv, nepotřebuje k tomu Arona. S tímhle se ona vyrovná sama. Je schopna dát kde komu do nosu. Navíc ví, že s Oliverem to naposledy není. Je si tím jistá.. Což je zvláštní, ale ona si ho vždycky nějak najde.. Lehce se její ruce hrabaly v jeho vlasech a ty její lehký vítr profukoval a hrál si s nimi.