Welcome

27/7/2017, 19:22

First topic message reminder :

15/7/2018, 08:30

*Postarala by se o něho i přesto, že by si to asi ani nepamatoval. Sice nevěděla jak to s kocovinou chodí, jelikož to nikdy nezažila, ale pěkné to určitě není. I tak by se přesvědčila o jeho bezpečí a až poté by odešla. Jinak by ji asi hryzalo svědomí. Při poznámce ohledně alkoholu jen přikývla. Co jiného na to taky říct. Tušila, že Ethan nezůstane jenom u jednoho drinku, přeci jen tohle je party a pro něho by to byl asi hřích zůstat střízlivý. Šla s nim tedy na parket, z čehož začínala mít lehce divný pocit. Všimla si toho jak se na ni divá a usmívá, i když to dělává pořád, nejspíš si něco nalhává. Tancovala by s nim takhle i déle, kdyby jen nechal ruce tam kde celou tu dobu byly. Ale Ethan asi myslel na něco jiného a proto jeho ruce ucítila na svém zadku. *Nech toho.* Zamračí se na něho a už se chtěla od něho odtáhnout, když v tom to udělal někdo jiný. Podívá se na dotyčného a když zjisti, že je to Walter tak ji srdce vynechá jeden úder. Neviděla ho přicházet, jelikož celou tu dobu k němu byla otočená zády. Trochu při jeho odstrčení zakopne, ale za to mohou ty delší šaty, ne Walter. Pitomé šaty. Chtěla něco udělat, jelikož takového Waltera snad ještě neviděla. Nevěděla ale co by mohla udělat. Pár lidí se na ně dívalo, ale ne moc. Aspoň něco. Lehce přivře oči k sobě, když zahlédne jakou ránu mu Ethan dal. Diví se, že Walter ještě má nějakou sílu i když jak se zdá, Angela ho moc neznala. Celé tohle dění sledovala z bezpečného povzdálí, aby nepřišla k úhoně. Když byl konec tak ani nemrkla a Walter byl pryč. Podívá se na Ethana a pohledem mu dá jasně na jevo, že si to zasloužil. Poté se vydá rychlou chůzí najít Waltera. Zahlédne ho až dále od všech těch lidi a tak na něho zavolá.* Waltere! Waltere stůj prosím! *Zavolá nahlas tak aby ji slyšel a přidá na rychlosti, aby u něho byla co nejdříve. Byl už docela daleko, skoro ani neslyšela hudbu. Nevěděla, že je tak rychlý sakra! To už i Angela lehce popadá dech. Doběhne k Walterovi a stoupne si před nebo, čímž ho zastaví v jeho chůzi a podívá se mu do oči. * Notak Waltere. Podívej se na mě. * Chytne jeho tváře do obou dlaní aby mu viděla do tváře. * Jsi v pořádku? * Zeptá se ho i přesto, že tahle otázka je vážně v danou situaci nemístná a pitomá. Ruce spustí dolů a následně chytne ty jeho, aby se podívala jak jsou na tom jeho klouby špatně. Trochu se zamračí a přejede po nich opatrně prsty, aby mu náhodou nezpůsobila nějakou bolest.* Půjdeme domů a já ti to tam ošetřím, dobře? *Sice nevěděla ke komu, nejspíše k Walterovi. Přeci jen on chtěl asi už jít k sobě domu a ona ho opět vyrušila takže půjdou tedy k němu. * Tak pojď. * Pousměje se na něho a jednu ruku mu uvolní, ale pořad mu jednu ruku drží s tím, že mu ji pustí až budou u něho doma. Pomalu se tedy rozejdou směrem kde má dům, tedy spíše se Angela nechá vést jelikož neměla ponětí kde on vlastně bydlí. Držela se s nim za ruku a vůbec ji nevadilo to ticho, které mezi nimi vládlo. Bylo to takové uklidňující. V tenhle moment byla Angela tou nejšťastnější dívkou.

22/7/2018, 22:04

Angela ho znala, jen ne ještě úplně z těch všech stránek. Byl vážně jako knížka. Dlouhá a záživná, člověk prostě nevěděl co přijde. Hned co vyřídil Ethana, mu začalo šíleně pískat v uších. Způsobila to zlost, vysílenost, hudba znějící všude kolem a i hlasy lidí, kteří vytvořili kruh kolem nich. Zahleděl se na své ruce celé fialové, polkl ztěžka a vydal se hrozně rychle pryč. Co to dělá? Nemůže zasahovat do věcí, co nejsou v jeho zájmu. Plete se do něčeho co nemá, ale on si nemohl pomoc. Ví, že Angee se to nelíbilo, aspoň ne od prasete jako je Ethan. Rychle šel doufajíc, že ho nedožene.. Že nedožene zrůdu, co všechno teď špatné způsobila. Chvíli předstíral o hluchotě kvůli hudbě. Moc toho ale vážně neslyšel, v uších mu pískalo, že nervózně zamrkal co s ním je. Ale pak už to bylo lepší, slyšel ji, ale šel raději dál. Chtěl od sebe držet v bezpečí a za další nechtěl, aby ho viděla takhle. Zničeného a u největšího dna. Ví, že tyhle stavy jsou pro něj hodně těžké.. Dokráčela až před něj. Neví ani jak, ale dohonila ho a zastavila. Celou dobu se nebyl schopný na ní ani podívat, ale pak to udělal a chytil ji za ruce. Ty její nádherná čokoládová očka. Dokáží ho skoro okamžitě uklidnit, nad její otázkou kývne, jenže pravda to tak trochu není. Trochu hodně není.. Nestačil ani nic říct a už šla s ním směrem domů. „Ale.. Ale..“ Za ruku šel pomalu s ní a zastavil právě tam, kde byla odbočka domů k ní. Kupodivu si to od posledního setkání u ní doma pamatuje. V očích měl slzy, které se snažil co nejvíce skrývat. Byl na dně, tak moc, že si to asi nemohla představit. Chlapi přece nebrečí, tak proč on jo? „Angee, prosím jdi domů. Jsem zrůda.. Neviděla jsi, co jsem udělal?“ Hleděl na ni nevěřícně, rukama si zajel frustrovaně do vlasů. „Stydím se za sebe, nechci abys mě viděla jako zrůdu, abych tě zklamal, moc mě to mrzí.“ Zachvěl se mu hlas a on byl nucen zavřít oči, aby všechny ty slzy jeho očí nevytekly jako vodopády snů. „Nechci ti zkazit večer.“ Řekne už klidněji.. Vydýchával se, nechtěl jí ublížit a zlomit její milé srdíčko. Nikdy nebude sebevědomý, vážně nebude a teď se to akorát nezlepšilo. Co když jí zklamal? A odhalil něco, co ona nikdy vidět vlastně ani neměla? Zkazil to? Sám neví, spíše už může jen doufat. V tuhle chvíli mu nic ani nezbývá. Ale má na to ještě vůbec sílu? Ruce ho bolí, ale nic nebolí teď tak, jako jeho vnitřek. Jeho duše, jeho srdce. Ztracená a ve strachu. [color=#858585"Nedám ti to, co Ethan.. On je ta alfa, co holky chtějí.. Ne ja Angee."[/color] Zašeptal.

25/7/2018, 12:55

Nečekal, že mu opravdu poví nějaký reálný příklad, ale ona tak učinila. To byla vážně tak hloupá a naivní, že to prozrazovala zrovna tady hajzlovi Oliverovi? Myslela si snad, že nad ní bude mít soucit, když mu řekne, co jí trápí? Tyto informace nebyly zrovna u něj v bezpečí, ale naštěstí pro ni nepatřil mezi ty, kteří měli potřebu hned všechno roznášet. Jediná nevýhoda byla ta, že to mohl jednoho krásného dne použít proti ní. A kdo ví, možná i použije. ,,Zrada?" ušklíbl se, ani nemusela odpovídat, ono to bylo tak nějak jasné. Nebo alespoň Oliver si z toho udělal sám závěr. Hlavně kvůli tomu, že si sám něco podobného prožil, což tu na ni rozhodně nehodlal vytahovat. Zoey se mu sice svěřila, ale on nehodlal dělat to samé, měl totiž za to, že všechny holky jsou zrádkyně, proto u žádné z nich nebylo jeho tajemství v bezpečí. Věděl to jen Blaine. A dokonce i u toho litoval, že jeho tajemství zná. Byla jen otázka času, kdy to někomu poví, protože teď Olivera nanejvýš nenávidí. Ještě štěstí, že Oliver zná jeho slabinu a tu může velmi snadno poštvat proti němu, protože na oplátku zná jeho tajemství. Jo, kamarádství je fakt moc hezká věc. Nechal si od ní zapálit cigaretu, přičemž samozřejmě zaregistroval, co je vyobrazeno na jejím zapalovači. Proč na takový zapalovač nenatrefil on? ,,Máš vkus," zamumlal skrze cigaretu, kterou měl mezi rty a zeširoka se na ní usmál. Určitě věděla, že naráží právě na ten zapalovač. Chytl si cigaretu mezi ukazováček a prostředníček a snažil se uklidnit. Ono to kouření zabíralo jak kdy. Někdy to byl skvělý lék na jeho nervy a někdy… někdy ho to vystresovalo ještě víc. Teď tedy doufal v tu první možnost. ,,To nevím, někteří tvrdí, že vysoké sebevědomí není zdravé," odpověděl ji a pokrčil nad tím rameny, čímž chtěl naznačit, že to sám nechápe. Navíc, jsi jedna z většiny, já jsem jeden z menšiny. To chtěl taky říct, ale s největší pravděpodobností by to Zoey pobouřilo. I když by se to z části mohla brát jako lichotka, protože si o ní nemyslel, že by byla nějaká děvka, které dá kdekomu.
Vážná chvilka nedokázala být moc dlouho vážná, za což byl rád, protože pokud by trvala o další minutu déle, tak by pravděpodobně vstal a odešel. A to i přesto, že byl opilý. Možná že kdyby byl úplně na mol, tak by jí tu začal vyprávět svůj životní příběh a ta vážná chvilka by tím pádem trvala celou noc, proto sám sobě děkoval za to, že ví, kdy má přestat. I když kdo ví… možná, že kdyby tu byl stále s Tabbs, tak by se přeci jen opil. Jenže ona by byla opilá s ním, takže by to stálo za to. No jo, teď už se může s nějakou Tabbs rozloučit, určitě ho proklíná a nenávidí jako většina holek, se kterými se vyspal. Co už. ,,Nech mě hádat… Já jsem vzácná výjimka," uchechtl se nad tím a podíval se na ní, snad aby se přesvědčil o tom, že má pravdu. Stále to nedokázal pochopit. Tahle noc sice byla příšerná, ale Zoey ji dokázala vylepšit. Byla jedinou osůbkou, na které mu teď záleželo, což se samozřejmě zítra změní, protože zítra zase bude patřit jen k té většině. Teda… asi? Ono záleží, jak to dopadne s jeho nabídkou ohledně přátelství s výhodami, které vzala v klidu. Byl tím příjemně překvapen, proto jí ani nepopoháněl s odpovědí, prostě… čekal. Ano, bylo to vůči Chloe nefér, ale… proč by měl mít nějaké výčitky, když on je jí zřejmě úplně jedno? A asi se už smířil s tím, že je mezi nimi konec. Nesnažil se to napravit, protože takový nebyl, nikomu se nedoprošoval, tudíž ani jí, i když mu velmi chyběla. Samozřejmě jen po té fyzické stránce. Po psychické stránce dělal, že se nic neděje, protože si nechtěl přiznat, že je Chloe holka, na které mu záleží. Odpověď od Zoey dostal, hned ji na to samozřejmě argumentoval, protože ji chtěl přesvědčit o tom, jak je jeho nabídka lákavá a že jí vlastně nijak neuškodí. A ona mu kupodivu dala za pravdu, což ho donutilo k úsměvu. Byl to snad souhlas? Doufal v to. ,,Nehraju na city, jen říkám, jak to je," ušklíbl se nad tím a hleděl ji zpříma do očí. Musel přeci ubránit svou lež, aby nic nepoznala, nechtěl vypadat jako idiot. I přesto, jak byl zdrcený z celé té situace s Blainem, tak všechno zabralo, protože jakmile Zoey políbil, tak nedostal facku, a ani nic tomu podobného. Ne, Zoey mu to začala oplácet. A co víc, ještě celou situaci okořenila. Tady je odpověď na to, proč se mu to s ní tolik líbilo. Nebyla jako většina těch holek, které jen leží a nic nedělají. Nene, ona patřila mezi ty, které samy konají. Jeho cigareta byla rázem pryč, což mu vlastně vůbec nevadilo, protože tu měl teď mnohem lepší věc na uklidnění. A ta zabere vždycky. Spokojeně se usmál, když si na něj sedla obkročmo a se vší vervou ji začal všechny polibky oplácet. Jeho ruky už samozřejmě různě šmátraly po jejím těle, v tuto chvíli by je nedokázal udržet na jednom místě a krom toho rozhodně nepatřil mezi ty slušné kluky. Jednou rukou skončil na jejím zadku, který zmáčkl, tou druhou ji pro změnu šáhl pod tričko, kde jeho ruka putovala pomalu nahoru. V momentě se od jejích rtů odtrhl a polibky přemístil na její krk, kde si ji samozřejmě nezapomněl označkovat. Zítra to asi nebude vypadat moc hezky, protože on na tyhle věci nebyl zrovna něžný, ale to mu bylo jedno. ,,Doufám, že máš volný pokoj," řekl ve chvíli, kdy se od ní krátce odtáhl a už zase jí koukal do očí. Musela vědět, že mu tohle nebude stačit, chtěl víc. Chtěl ji.

6/8/2018, 22:21

Uvědomuje si moc dobře uvnitř sebe, že z velké části blbost udělala. Neví však celý příběh, ten by mu asi nikdy neřekla. Neví to v podstatě nikdo, není se čím chlubit a někdo by jí tím mohl ublížit, respektive se o to snažit. Chápeme se. Nepočítala ani se soucitem, je k ničemu. Ani k pomoci, není ten člověk, co by to dokázal. Nad jeho otázkou se pozastaví. To nebylo to ono, nejednalo se o zradu. „Ne.“ Jednoduše odpověděla s tím, že je tato debata uzavřena. On umí být hajzl, použít to proti ní. Ale, tohle moc umí i ona. Až moc dobře, pokud sama chce. Není to moc často, ale když ji někdo pořádně nasere, hezky mu to dá sežrat. Klidně ve větším množství. Nechce se tomuto tématu věnovat. Vlastně ji napadá.. Rozuměl by její situaci? Že z ní jednu dobu byla strašná socka, nechající se stáhnout k úplnému dnu? Nic ji skoro nevytáhlo, až ona sama. To bylo to nejtěžší, pomoc od sebe samotné. Jak si podala ruku, aby se vytáhla? Lano, co by jí pomohlo? Ona už vlastně sama neví. Pouze mu zapálila cigaretu svým stylovým zapalovačem, co by se mu asi dost líbil. Usmála se lehce. „No.. Byl poslední, chlapa neměli. Klidně si ho nech, nějakej zas seženu.“ Pokrčila nezaujatě rameny. Ale jo, ta ženská na tom zapalovači nebyla tak špatná. Ale je heterosexuálka, není to nic pro ni. Podle ní se tomu říká tak zvaný „poslední zapalovač“, dejme tomu. Zamyslela se nad jeho odpovědí. To tvrdilo strašně lidí, v týhle době nikdo neví. „To tvrdí i o nízkém.“ Je to pravda. Máte moc vysoké? Je to špatně. Jste kreténi, co si moc myslí, je to špatně. Máte nízké? Jste odpadek, se kterým se nedá v podstatě bavit a nudíte. Takhle na to doba kouká. Sralo ji to, neskutečným způsobem. Co ale ona sama mohla udělat? Proti tomuhle malému světu v podstatě nic nezmohla. Sledovala moře, co se pobouřilo k noci o trochu víc. Normálně je i klidnější, nebo naopak horší a to je asi teď. Surfaři si ale užívají tuhle zábavu. Pořád je dost světla a oni mají šanci tohohle využít. „Jako jo, jsi. Ještě moje babča a jeden kamarád. To je asi vše. Psa nepočítám do lidí.“ Zvířata jsou vždy lepší. Jasně, pravda. Lidi se často chovají jako prasata. Nelze to však počítat jako u opravdových zvířat. Nic jim nelze vyčíst. Zaútočí? Mají omluvu. Jsou to zvířata. Nerozumí, ale zároveň ano. Je to kouzelné. Seděli tam vedle sebe v písku, vítr je ovíjel a jejich téma se změnilo spíše k posteli. Nevadilo jí to. Chybělo jí nějaké to odvázání. Možná že jí chybělo odvázání s ním. Třeba by nebylo špatné to zkusit. Občas si takhle s ním užít, mít kamaráda s výhodama. Nemusela by ho jinak vůbec znát, ztratil by se pro ni v davu.. A tak se do toho vrhne po hlavě. Facku by mu tak jako tak nedala, i kdyby se jí to nelíbilo, nedává jí to dost dobrý důvod mu tu facku dát, pouze by se odtáhla. To se nestalo, ona mu to oplácela. Vášnivě tiskla jeho rty k jemu, spojila je.. Jako puzzle do sebe a aby to okořenila, sedla si mu na klín. Tohle se těm klukům na ní líbilo. Její dominantnost. Nepřeháněla to, ne to ne, ale jen normálně. Neležela, ona konala. Užívala si to a byla část toho všeho dění. Potřebovala to tak mít a uvnitř sebe ví, že i on je ten, kterému se to líbí. Cítila jeho ruce putovat po jejím těle, všude možně. Příjemná to věc, šikovná to věc ty jeho ruce. To se jí líbilo, nebál se sahat. Zaklonila hlavu při polibcích na krku, automatika. Uvědomila si, že flek na jejím krku bude zítra hezky vidět, ale ona mu udělá úplně stejný, už se na to náramně těší. Je jí jedno, jestli se mu to nebude líbit. Když může on, může ona. Ale ona bude tak hodná a udělá mu třeba někde jinde. Chm, to se uvidí. Zahleděla se mu do očí, ruce zapletené v jeho vlasech a lehce se v nich hrabkala. Pokoj je jednoduchý, bydlí sama. V bytě ve městě. "Já mám pokoj volný vždycky.“ Skousne si ret. S plameny v očích se mu dívala do těch jeho, co touhou hořely taky.

11/8/2018, 13:22

Překvapilo ho, že závěr, který si z jejích slov udělal, byl špatný. Když to nebyla zrada, tak co tedy? Ne, dobře, asi ho to zas tak moc nezajímalo, takže nad tím už jen pomyslně mávl rukou. Hrát si na hodného, jako před chvíli u Tabbs, se mu moc nechtělo. Už ho bolely koutky úst z toho, jak se neustále nutil k falešnému úsměvu. Teď to nedělal a i tak na Zoey dělal očividně dojem. Sám nevěděl, čím to je, že k němu tak najednou změnila postoj, ale nevadilo mu to, ba naopak, hrálo mu to krásně do karet. A pak, že pro něj byla zakázané ovoce, hah. Její zapalovač, kde byla vyobrazena nahá žena, se mu samozřejmě líbil, jak taky jinak, byl to přeci Oliver, ale i tak nad jejím vybídnutím zavrtěl hlavou. ,,Mám nadbytek zapalovačů, i když tedy žádný z nich není tak stylový jako tenhle, to musím uznat," uchechtl se nad tím a popotáhl si z cigarety, načež kouř vydechl před sebe. Už tak ho štvalo, že měl všude po pokoji zapalovače. U většiny ani nevěděl, jestli jsou plné nebo naopak prázdné, bohužel neměl zrovna čas na to, aby je nějakým způsobem vytřídil a nechal si jen ty funkční. Kdo vůbec něco takového dělal? Měla pravdu, i o nízkém sebevědomí se říkalo, že není zdravé, a v takovém případě s tímto prohlášením souhlasil, protože stydliví lidi byli strašní. Nedalo se s nimi bavit, člověk se jich musel doprošovat, aby vůbec něco řekli, a když už ze sebe něco dostali, tak to bylo buď s roztřeseným hlasem, nebo pro změnu koktali. Některé stydlivé holky byly roztomilé a některým dal dokonce šanci, ovšem byly tu i ty, které byly ztraceným případem a právě ty raději nechal na pokoji. Měl raději ty sebevědomé, čímž se dostáváme opět k Chloe, protože ta měla sebevědomí na rozdávání a právě to ho k ní tolik přitahovalo. ,,Nikomu se nezavděčíš," pronesl smířeně a ledabyle nad tím pokrčil rameny. To byl známý fakt, se kterým nikdo, dokonce ani on, nemohl nic udělat. Lidé si vždycky něco najdou. On byl hajzl, děvkař a bůh ví co dalšího, ale nikdo nikdy nepátral po tom, proč tomu tak je. Ono totiž odsoudit někoho je mnohem jednodušší než sáhodlouze zjišťovat pravdu. Ne, že by si hrál na neviňátko, ale přeci jen… někdo tady tu jeho zlou stránku – která se skrývá v každém – spustil a bohužel už neexistoval nikdo, kdo by ji mohl vypnout.
Jeho odhad byl správný, opravdu patřil mezi vzácné výjimky, a jak se ukázalo, tak v životě Zoey byly jen tři. To byl úspěch, ačkoliv on měl stále pocit, že ne tak úplně zasloužený. Buď to tu na něj Zoey celé hrála nebo prodělala nějaký těžký úraz hlavy, který ji to v hlavince trochu pomotal. Nebo to snad bylo kvůli lítosti, díky které změnila postoj k jeho maličkosti? Kdo ví, každopádně Oliver nebyl někdo, kdo by po tom toužil pátrat, teď po ní chtěl jediné a na tom jediném mu záleželo. Zbytek se nechá na zítra. ,,No, jsem rád něčí výjimka," zazubil se na ni. Dávalo mu to jisté výhody, kterých on moc rád využíval. Někteří lidi byli až moc naivní a on byl rád, že nepatřil mezi ně, patřil mezi tu druhou stranu, která naivní lidi využívala ke svému prospěchu. Dříve takové lidi nechápal, odsuzoval je, ale teď? Prostě už by se ke svému starému životu nemohl vrátit. Téma se stočilo k něčemu, co mu mohlo zachránit tento pokažený večer. Řekl cokoliv, aby Zoey dostal a přesně to se mu taky podařilo. Udivovalo ho, jak byla lehká na získání, ale samozřejmě mu to vůbec nevadilo, neměl náladu se o někoho těžce pokoušet, na to byl až příliš unavený, takže mu to vlastně dneska bodlo. Upřímně, klidně by si to s ní rozdal tady na pláži, ale kolem bylo docela dost lidí, což celou situaci dost komplikovalo, jelikož po ní toužil jak nikdy. To, jak si na něj sedla jeho touhu jen povzbudilo, což ho přimělo k tomu, aby si ji k sobě víc přimáčkl, snad aby se ujistil, že mu neuteče, protože to by bylo… no, strašné. Rukama přejížděl po jejích ženských křivkách a s jistou hravostí jí oplácel všechny její polibky, kterých stále neměl dost. Nakonec se přesunul na její krk, byla to něco jako jeho rutina, musel si totiž všechny své „oběti“ označkovat. A Zoey ho ani s tímto neodpálkovala. Nechtěl se odtahovat, ale situace to vyloženě vyžadovala, protože mít sex na veřejnosti prostě vhodné nebylo, takové prase nebyl ani on. Pokoj prý měla volný, takže na nic nečekal, nehodlal to oddalovat. Věnoval jí ještě jeden polibek a zákeřně se usmál. ,,Tak jdeme," oznámil ji a nechal ji, aby z něj vstala, načež se zpátky na nohy postavil i on. ,,Jen mě budeš muset vést," ušklíbl se nad tím a poté ji následoval, a to ať už ho vedla kamkoliv. Po cestě se držel většinu času těsně u ní, samozřejmě nechyběly i dotyky plné provokace, stále se však tak trochu obával, že mu uteče, ačkoliv si byl vědom toho, že to chce stejně moc, jako on. Na druhou stranu však nebyl úplně naivní, tudíž musel počítat se vším.

15/8/2018, 22:57

Jednoduše mu to nebude vysvětlovat, nemusí přeci vědět všechno o její historii. Jsou věci, které nemají být odhaleny. Usmála se na něj lehce, za což je ráda. Jako, že se na něj může usmát. Je to pro ni rozhodně pohodlnější, než ho utěšovat ožralého, tohle zní lépe. Rozesmát ho a kupodivu, daří se. Prohlédla si opět stylový zapalovač a přikývla. „Chtěla bych spíš s chlapem, ale ta ženská je taky dobrá.“ Pokrčí rameny pobaveně, projede si rukou vlasy a zamýšlí, kde by ho asi tak sehnala. Ona má strašně zapalovačů taky.. Jenže je tu problém a ten je dost důležitý, je velkou součástí a to je ten, že nemá vlastně ponětí, kde jsou. Jeden skončil na nádraží, támhle ten na lavičce v parku a bůh ví kde všude. Vždycky ho někde zapomene, nebo zahodí, také možnost, avšak ne moc pravděpodobná jako ta první. Hold na zapalovače je bordelářka. Jejich téma nezůstalo u zapalovačů dlouho, avšak u sebevědomí. Nic není dobré, v téhole době nikdo skoro není dobrý. Může si tak připadat, nebo nemusí, záleží na tom, jak si vás vezmou ostatní. Tak to většinu času fungovalo, avšak o tom se už nechtěla bavit, bylo plno jiných věcí, co by dělala ráda. A on věděl jaké.
Měli poměrně.. Vážnou debatu, kterou díky bohu uměli změnit na z velké části vtipnou. Je za to vděčná, nerada by byla vážná, ta konverzace jí nejde. Ale ano, on je z části její.. „Oblíbenec“ Respektive jeden z nich. Ten, co jí jednoduše odreaguje od hovadin, může si s ním asi od teď nezávazně užít a kecat s ním o kravinách, jednoduše ne o těch vážnějších věcech. Stydí se totiž mlvuit vážně, není vždycky úplně emocionální typ a to lidé ve společnosti jednoduše většinou neupřednostňují. Není prostě takový to něžný ňuňu, co většina hledá.. Ano, kdyby si někoho našla, typický mazlení by asi bylo.. Jenže to není její šálek čaje. Nikdy nebyl a asi nebude. Vždyť ona ani nemá ráda děti, na tohle prostě není. Jediný co miluje jsou leda štěňata, to jsou taky takový.. Děti. Ale lepší, řekla by. Jenže tahle vážná konverzace nebyla až tak dlouhá, nevinná. Oba chtěli jednu věc, být na jiném místě a spolu.. No, klidně by s ním spala na pláži, avšak tady není dostatečné soukromí, je tu i na ní moc lidí a to se jí nelíbí. Má ráda soukromí, všichni nemusí vidět vše. Rozdělil mezi nimi poslední mezery, náznaky neexistující stydlivosti a políbil ji. Mohlo se stát cokoliv, jenže facka pro ni byla z těch možností to poslední, co by mohla. Nemá důvod, tudíž se na jeho rty přitiskla nazpět a okořenila to sedem na jeho klín. Užívala si každý jeho dotek, cítila ho všude a nešlo jí se toho nabažit. Potřebovala ho cítit a nějaký flíček? Ukradený jí byl. V téhle době to má kde kdo.. Ano, sice to působí jako označkování, ale ona nechodí poslední dobou často ven. Navíc to není věc okolí, čistě její. Sama mu pak značku udělá, jelikož mu to moc ráda oplácela, jenže tady ne. Nechce být tady, nechce čekat. Jednoduše šel rovnou k věci, ukradl jí plán, taky ho už chtěla táhnout pryč. Usmála se zářivě, lehce ho při tom polibku kousla do rtu a už se společně se zvedli z písku. Stihla se samozřejmě oprášit. Nesnášela na sobě ten suchý písek, není jí to jednoduše příjemné. Když byla mokrá, nebyl to problém ale takhle.. Hm. Meh, nepotřebuje to na sobě. „To je mi víc než jasný.“ Vyplázla lehce jazyk. Ani nemá šajna kde ona bydlí, vzhledem k tomu, že naposledy jejich noc trávili u něj ve spolku, ne u ní. Lehce ho zatáhla pobaveně za ruku a táhla rovnou tmavšími ulicemi domů, kde je společně osvětlovaly světla obchodů a výloh. Prostě světel a všeho možnýho. V očích se jí ta světla odráží, až nakonec ale zabočí někam do klidnější ulice. Cestou se občas zastavili, když jednoduše měli potřebu se určitým způsobem provokovat. Teď by mu už neutekla, je mrcha, ne až tak taková. Ublížila by totiž zároveň sama sobě, je to totiž i pro její dobro. Zasune klíče do zámku dřevěných a černě natřených dveří a vtáhne ho dovnitř. Výtah nebyl funkční, ale k čemu výtah, když jste ze druhého patra. K ničemu, projít se je fajn. Vyšli schody nahoru.. Víte, on ten dům nevypadá zas tak hezky z venku, ale jakmile odemkla dveře do jejího bytu, jednoduše to bylo krásný a normální.. Moderní. Nad tím se ale vůbec nemuseli pozastavovat. Když vleze dovnitř, k nohám jí přiběhne pes, který je celý radostí bez sebe. Hmm.. Další její nejlepší kamarádka.. Šedý pitbul, kterého miluje z celého srdce, s úsměvem ho podrbe za ušima, avšak pak ho donutí jít do obýváku, nerada by byla teď rušena, tohle je chvíle, co nebyla dlouho a navíc, už ho odmítala delší dobu. Zavřela za ním, zula boty a hned ho přitáhla k sobě. „Hmm.. Mám pocit, že máme něco na práci.“ Skousne si ret.. Vždycky to na ní vypadalo dobře. Nebezpečně a zároveň přitažlivě. Kráčela pozadu společně s ním až do její ložnice, kde se svalí do postele společně s ní.

6/3/2019, 22:09

Sál (společenská místnost) -> Písečná pláž

Nad jejím návrhem se musel zamyslet. Je to opravdu dobrý nápad ji jít navštívit do práce? Určitě to dobrý nápad je, moc rád ji zase někdy uvidí, ale... Ona by ho seznámila s novými lidmi. On je na tom se seznamováním bídně a co si budeme. V životě mu stačí těch pár přátel, které má a Pat. Hlavně ta Pat, dokud se s ní přátelí a rozumí si s ní. A hlavně, dokud má na ni crush, který trvá od prvního pohledu, kdy ji zahlédl na střední. "Pokud mě tedy oživíš, když mě budeš představovat, tak se stavím moc rád." Bylo jeho finální rozhodnutí. Rozhodně se tam někdy staví, ale bude si muset zjistit, kdy v práci bude. Nevěděl by, co dělat, kdyby tam zrovna nebyla. A hlavně by mu bylo dost blbé, kdyby tam přišel a musel by hned odejít, protože tam není jeho kamarádka, kvůli které by tam přišel.
Přikývl na její zopakované slovo. Ano pohřbu. Musel od ní sklopit svůj zrak, protože sice to řekl tak, jako by to nic nebylo, ale pravda byla jiná. Jeho srdíčko bolelo a bylo mu smutno. Takhle přišel o jedinou ženu, před kterou se nebál mluvit, nekoktal a mohl za ní kdykoli přijít se svým problémem. Doteď si pamatuje, jak jí vyprávěl o dívce, která se mu na střední začala líbit. Jaká byla její rada? Aby se nebál s ní nějak promluvit. A jak to skončilo? Omdlel před onou dívkou v koupelně. Naprosto skvělá rada od jeho mamky, ale díky ní si s ní tak skvěle rozumí a jsou z nich přátelé. Svůj pohled k ní opět pozvedl, když pozvedla ukazováček. Přemýšlel, co z ní vypadne a možná tak nějak i tušil. Nad její další otázkou jen mlčky přikývl. Neměl jí k tomu zrovna co říct. Hlavně také k tomu nic říkat nechtěl. Nechtěl ji tím nijak zatěžovat jenže... Její tvář byla najednou tak děsivá, že z toho naskočila husí kůže i Chrisovi. Co teprve, kdyby to viděl někdo jiný? Hlavně... Takovou Pat nikdy v životě neviděl. A pravděpodobně ji takovou už nechtěl vidět. "Promiň, to dělá ten alkohol." Sklopil provinile pohled. Ale byla to pravda! Kdyby v sobě neměl ten alkohol, nikdy by to neříkal s takovým humorem, jakým to pronesl. Hlavně, jakmile se dostali k baru, padla ta otázka, kterou nechtěl, aby padla. Ona chtěla vědět, kdo to je. Co ji má říct? Pokud to řekne, je schopna si ho najít. Jako taková FBI, jen mimo televizi a osobní. Ale naštěstí ji nestihl odpovědět, protože už jim přistáli jejich drinky a on svou odpověď zapil, čímž s ní i oslavil Nový Rok. Pozvedl obočí, když mu nechtěla říct o tom, proč jí na tváři přistál ten zákeřný úšklebek. Sledoval, jak objednává jednu celou lahev tekutiny, kterou právě do sebe hodili na ex. Ovšem, nijak jí do toho neskákal, že to zaplatí on či tak. Už tak ho vyděsila tím dost naštvaným pohledem, který měla hned potom, co jí prozradil o jeho šikaně. Jakmile všechno měla, popadla ho za ruku a táhla pryč. Táhla ho davem pryč ze sálu a vydali se někam úplně jinam. Snažil se vyzvídat, kam ho to bere, ale ona byla stále tajemná a nechtěla mu to prozradit. A tak se s ní jen bavil, jako vždy a o všem. O všemožných názorech a podobných věcech. Samozřejmě se sem tam snažil zjistit, kam to jdou a doufal, že mu to i nevědomky prozradí. Jenže ona se nenechala nachytat a stejně mu to neřekla. Proto ji jen následoval a čekal, kam ho to bere. Odhadově šli tak půlhodiny, možná déle. Neměl nejmenší tušení, jak dlouho šli a kolik bylo hodin. Nechtělo se mu vytahovat telefon z kapsy a hlavně, aby nepůsobil jako někdo, kdo kontroluje čas kvůli tomu, kdy má být doma. Neboli ve spolku. Teď si vzpomněl, že by jí mohl odpovědět na to, k čemu ho vyzvala. Celkově na tu otázku, na kterou se ho ptala. Hlavně jí musel odpovědět, protože už nechce zažít ten děsivý výraz, kterého se zalekl i on sám. "Ono jich je víc." Na chvilku se odmlčel, aby si mohl pořádně promyslet, jak to řekne. "Takové ty skupinky těch kluků, co si rádi vyskakují na slabší." Zase se odmlčel, aby si znovu promyslel, jak jí řekne o Kieranovi. Tedy, nechce jí říkat jeho jméno. Mohlo by to být tak ještě horší a jako by to nebylo už tak nejhorší, když si ho podá za ten incident s nosem. "Ale pak je tady jeden hlavní... Vím jen to, že je z klučičího spolku a je v basketbalovém týmu. A dost pravděpodobně mě při našem příštím setkání zabije." Pronesl posmutněle, protože v to tak očekává. Většinou přišel do svého pokoje dost zbitý, že se divil, že se vůbec druhý den probudil. A teď... Teď se možná ani druhý den neprobudí. "Jméno si nepamatuji. Nikdy jsem neměl odvahu ho zjišťovat." Pronesl tuhle lež se sklopeným zrakem k zemi. Doufal, že jí to uvěří, protože kdyby to s ním šla jakkoli řešit a on by se dozvěděl, že si Christopher ztěžoval, pravděpodobně by to bylo ještě horší. O tomhle se mu už nemluvilo tak dobře, jako v sále. Možná to bylo tím, že v sobě měl čerstvě alkohol a díky této procházce a čerstvému vzduchu, se jeho mysl krapet pročistila. A tím i konverzaci o šikanátorovi ukončil. Díky tomuto, ne zrovna pozitivnímu vyprávění, došli na pláž. Chris lehce pozvedl obočí a podíval se na Pat s otázkou v očích. "Sem směřoval tvůj tajemný pohled?" Musel se na to zeptat. Na pláži v noci snad nikdy nebyl. Většinou sem zavítal brzo ráno nebo k večeru, kdy si sem chodil zaběhat a sledovat západy slunce. Byl to krásný pocit běhat a sledovat tak tu nádheru. Ale jak řekl, v noci tady nikdy nebyl. Takže pravděpodobně to pro něho bude nová zkušenost a možná i možnost, že sem bude chodit v noci častěji.

31/3/2019, 19:20

← Společenská místnost

Popravdě netušila, jak na její nabídku Chris zareaguje, připadal ji teď totiž jiný; byl rozhodně v lepší náladě než obvykle a taky byl více komunikativní, což u něho nebylo vůbec zvykem. Byla to však příjemná změna, klidně by ho v takové náladě uvítala častěji. Co bylo příčinou mohla jen odhadovat, ale nejvíce procent připisovala alkoholu, protože ten byl teď… všude. Vždyť byli na akci, že. Jediné, co ji hlava nebrala bylo to, jak se k němu zrovna Chris dostal. Ale co, nehodlala po tom pátrat, ačkoliv by zcela jistě byla úspěšná, jelikož to bylo něco, co ji šlo moc dobře, jen… dneska nechtěla na práci ani pomyslet. Chtěla vypnout a bavit se. ,,Ale prosímtě," krátce se nad jeho slovy zasmála a zavrtěla nad tím hlavou. ,,Určitě tě nebudu muset oživovat a jestli jo, tak mě pěkně ztrapníš, na to pamatuj," nadzvedla své obočí, což mělo značit vážnost dané situace. Moc dobře věděla, že by neměla lidi, a obzvláště své kamarády, vystavovat nátlaku, ale ve většině případů to pomohlo k dobré věci a ona byla přesvědčená, že tomu tak bude i teď. A pokud ne, tak… se její kamarádi budou asi hodně divit.
Její plán ohledně bavení se byl rázem fuč, jelikož Chris zmínil jakýsi pohřeb a taky to, že byl hned několikrát zmlácen. Nechápala, jak se tomu mohl smát, protože jí do smíchu rozhodně nebylo. Právě naopak, cítila vztek. Znala Chrise, tudíž věděla, že to není zrovna rváč a pokud si na něj někdo dovoluje, tak nic nedělá, protože ví, že to nemá cenu. A pokud mu ještě do toho někdo blízký zemřel? Vždyť to bylo strašné! Možná ho měla praštit, aby si uvědomil vážnost situace. ,,Jo, to vidím," odvětila mu, přičemž se nepřestávala mračit. Hodlala z něj dneska to jméno vydolovat, a i kdyby jí ho neřekl, tak si to vypátrá sama. Ohledně pohřbu raději mlčela, protože to bylo citlivé téma a s tím by mu stejně nijak nepomohla. Jasně, mohla by mu ukázat svou lítost, ale to by snad situaci ještě zhoršilo. Nebo alespoň ona to tak vnímala. Když ji někdo začal litovat, tak si začala uvědomovat, jak moc to je všechno pravda. Tohle zkrátka hodlala vynechat, nechtěla přeci, aby se jí tu Chris rozbrečel. Hádala, že teď z něj nic moc nevydoluje, proto taky zamířili k baru, kde do sebe oba hodili řádnou dávku vodky. Zrovna v tu chvíli venku propukl ohňostroj, díky kterému v sále zbylo jen pár lidí, což ji samotné vyhovovalo, jelikož už jí z toho hluku začala bolet hlava. Ona sice na hluk byla zvyklá, ale něco jiného bylo, když byla v práci, než když byla venku za účelem pobavení se. A právě to ji přivedlo k myšlence, že by odtud s Chrisem mohli vypadnout. Nejlépe někam, kde teď v noci nebude moc lidí. A rovnou ji napadlo i perfektní místo, jen to chtělo… alkohol, ano, přesně ten. Jaké štěstí, že se zrovna nacházeli u baru, kde byl lehce k dostání. Rozhodně nehodlala šetřit, dneska potřebovala obzvláště velkou dávku alkoholu, takže pro ně koupila rovnou celou láhev vodky, u které ani nevěděla, kolik procent vlastně má. Ale záleželo na tom? Když byla láhev koupená, tak Chrise bez jakéhokoliv dalšího otálení popadla za ruku a táhla ho z budovy pryč, přičemž na něj naléhala, aby ji všechno pověděl. Jenže on se pořád nedal. Buď se jí ptal, kam to mají namířeno nebo ji vykládal věci, které se týkaly úplně jiného tématu. Nebude lhát, rozčilovalo jí to, proto se ho pokaždé pokoušela navést zpátky k tématu, hezky s klidem, aby na ní ta zuřivost nebyla poznat. Jenže i to bylo marné. Když jí tedy nehodlal nic říct, tak ona mu na oplátku nehodlala prozradit, kam to vlastně jdou. Teprve až po půl hodině – když už se k pláži blížili – se mu rozvázal jazyk, ačkoliv ne tak moc, jak doufala. Ale tak lepší než nic, že ano. Pozorně poslouchala každou informaci, který ji byl schopný poskytnout, přičemž nepatrně pokyvovala hlavou na signál toho, že ho poslouchá. ,,Víš co si myslím?" krátce se na něj podívala, ovšem hned na to pohled zaměřila zase zpátky před sebe, aby náhodou nezakopla. ,,Že to jméno víš," řekla vzápětí a ztěžka vydechla. Asi to dokázala pochopit, bál se toho, že by na něj Patricia vlítla, což se taky stane, jen si na něj něco najde. Nebo někoho, ono to je jedno. ,,Ale to nevadí, já si to zjistím," opět mu věnovala krátký pohled, ovšem ten byl tentokrát doplněný šibalským úsměvem. ,,Nechci, aby tě někdo mlátil," zamumlala a mírně se nad tím zamračila. Při těchto slovech si i otevřela láhev s vodkou a trochu z ní upila, momentálně to totiž docela potřebovala. Pak láhev předala Chrisovi, ačkoliv ten už měl v sobě alkoholu docela dost. No co, tak ho ještě maličko zkazí, to přeci ničemu nevadilo. Byla tak zabraná do svých myšlenek, že si ani nevšimla, že už došli na pláž. Nikde ani noha, všichni byli zabraní oslavou Nového roku, což ji hrálo do karet, protože klid teď potřebovala více než jindy. ,,Ano, pláž," odpověděla mu a svou odpověď doplnila kývnutím hlavy. ,,Možná bychom se mohli jít i vykoupat," navrhla s pohledem upřeným na vodu před sebe. Už to bylo tady, začaly ji napadat šílené nápady, které nikdy nedopadly dobře. ,,Nebo se bojíš, Chrisi?" věnovala mu pohled plný vážnosti a bez optání si od něj převzala láhev s vodkou, ze které opět upila, tentokrát však mnohem více. Byla odhodlaná do té vody jít, klidně i bez něho. Zima ji samozřejmě nevadila, ani teď nebyla schopná rozumně uvažovat nad tím, jaké to její noční koupání může mít následky. On ji ten alkohol na mozek lezl mnohem rychleji, jelikož byla poněkud vychrtlé postavy a taky už dlouho nepila. Takže jakmile si lokla, tak hrdlo láhve pořádně zašroubovala, láhev položila do písku a pak se dala do svlékání svého bílého svršku.

1/4/2019, 22:58

Ona se na něho mračila. Věděl, že je to jeho chyba, proč se mračila. Ani se jí nedivil. Smál se těm věcem, kterým by se nemělo smát a rozhodně to není slušné a ani trochu hezké. Možná byl rád, kdy se ho neptala na pohřeb. Co by jí asi tak řekl? Jak by vůbec na to zareagoval? Možná špatně. Pravděpodobně by zareagoval špatně, už tak to snášel dost špatně. Naštěstí na tom byl lépe než jeho táta, což bylo menší positivum, ale ne tak obrovské, jak by si on přál. Už u baru si všiml, jak se sál vyprázdnil. Naprosto vyhovující situace, ale mnohem vyhovující by bylo, kdyby mohli být někde sami a v klidu si povídat. A tak i Pat dostala nápad a chopila se velení, přičemž ho táhla ven. Měla ho už prokouknutého a pořád se snažila vrátit téma ohledně jeho šikany i přes to, že se toho snažil Christopher vyhnout. Jenže neúspěšně a tak jí to nakonec prozradil. A ona nebyla dvakrát nadšená. Sám to poznal. Trochu se zajíkl po její otázce. Ona něco tušila? To snad ne. Určitě si myslela něco ohledně toho, že je třeba slabý a měl by se začít bránit nebo tak. Jenže potom na otázku odpověděla. Proč ho jenom znala tak dobře? Samozřejmě, že to jméno znal. Kdo by také neznal jméno svého šikanátora? Pat mu občas dělávala starosti. Sice on jí pravděpodobně větší, ale to byl takový menší detail. Nechtěl, aby řešila jeho problémy za něj. Nejen z důvodu, že jí tím nechce nijak otravovat, ale hlavně ji nechce dostat do případných problémů. Bolelo by ho, kdyby se jí kvůli němu něco stalo nebo by se dozvěděla nějakou lživou informaci, kterou by prý třeba mohl říkat. Tím by se s ním přestala bavit a to on nechce. Nasucho polkl. V krku se mu najednou vytvořil knedlík. “Kieran…“ Odmlčel se. Po těle mu naskočila husí kůže kdykoli to jméno někde slyšel. I když měl v sobě dostatek alkoholu, strach na něm byl znám i tak. “Kieran Lockwood.“ Prozradil jí to jméno. Co si budeme, řekl by jí cokoli, aby s ní mohl být za dobře. Hlavně před ní nechce mít žádné tajemství. Vlastně žádné nemá, proč by zrovna on měl nějaké mít, že? Lehce se pousmál při jejích slovech. Nejraději by něco řekl, ale zřejmě by to nebylo moc dobré a tak raději mlčel. Přeci jen, občas je při určitých věcech lepší mlčet než říct něco, co by celou situaci mohlo ještě zhoršit. Všiml si toho, že otevírá lahev a jako první pije. Poté mu lahev podala. Napil se také, ale opravdu trošičku. Nechce se zlískat dříve, než zjistí, kam vlastně mají namířeno. Jenže během chvilky se mu odpovědi dostalo. Ano, byl překvapený, protože rozhodně neočekával, že by mohli jít zrovna na pláž a zrovna v tuhle hodinu. Nevadilo mu to. Pláž byla prázdná, šlo ještě slyšet bouchání petard a určitě se nikdo nerozhodně se vydat na pláž v tuto hodinu, jako právě učinili oni. Její návrh ho možná trochu vyděsil, ale ne tak moc, aby začal okamžitě panikařit a pokoušet se jí to jakkoli rozmlouvat, protože i on sám přesunul svůj pohled na obrovskou vodní plochu, která se před nimi objevila. Musel se lehce zamračit. “Ve strachu žiji celý svůj život, takže tohle je opravdu maličkost.“ Bylo to tak. Jeho celý život byl tvořen ze strachu z různých šikanátorů, které za život potkal, takže aby se bál něčeho, jako je koupání? To mu rozhodně nebude dělat problém. Hlavně díky tomu alkoholu mu to nebude dělat problém. Nebýt něj, tak by se teď pravděpodobně strachoval z toho, že nastydnou nebo je někdo uvidí a mohlo by se začít něco šířit. Takhle? Takhle to ani neřešil. Lahev s vodkou jí ochotně předal a sledoval, jak z ní upíjí, tentokrát více než tomu bylo předtím. Tahle noc bude ještě dlouhá a také dost zajímavá. Sám byl zvědavý, jak se to všechno vyvine. Svůj pohled opět přesunul na vodní plochu a opět jen sledoval. Dokud se periferně nevšiml dalších jejích pohybů. A tak logicky ten pohled přesunul zpátky k ní, jenže to už ona si začala svlékat její vršek. Někde v hloubi toho všeho alkoholu se ozval ten starý Chris, který se momentálně v té hladině topil. Lehce zčervenal, ale nebylo to tak moc, jako to bylo vždycky. Jen mírně, což ho i během té chvilky přešlo, protože i on se natáhl po lahvi, kterou otevřel a pořádně se z ní napil. Poté ji stejně zavřel a vrátil na místo, odkud ji vzal. Chvilku zaváhal, ale nakonec se pustil do sundávání svého svršku také. Rozepínal svou modrou košili knoflíček po knoflíčku, dokud nakonec nezůstala úplně rozepnutá a během pár vteřin úplně na zemi v písku. Kdo to pak má vyklepávat? Za normálních okolností by si tu košili hezky složil, ale zrovna teď se nejednalo o žádné normální okolnosti. Vyzul si i své boty, samozřejmě si sundal i ponožky a pomalu si začal sundávat i své tmavé kalhoty, které nakonec zase skončily odhozené někde v písku. Hlavou mu opět probleskla myšlenka, zda je to dobrý nápad nebo není. Pořád si stál za tím, že to prostě dobrý nápad je a nic mu to nerozmluví. Možná nějaká katastrofa. Ani déšť by ho nerozhodil. Přeci jen, v dešti se koupe nejlépe. A při bouřce? To člověku vyletí i adrenalin tím, jak pomalu čeká, kdy ten blesk udeří do vody a vámi projede hromada voltů. Teď je jediným nepříznivým faktorem zima, která očividně ani jednomu nevadila. Pomalu se rozešel směrem k vodě. Hlavou se mu proháněla hromada myšlenek a sem tam se ozval ten stydlivý Christopher s tím, že to rozhodně není dobrý nápad. Jenže tenhle nový Chris toho starého naprosto ignoroval a pokračoval dál. Dál, dokud mu voda nenamočila nohy. Na těle mu opět naskočila husí kůže, ale tentokrát nebyla způsobená strach, spíše tou zimou. Voda byla ledová, cítil i, jak se mu najednou rozbušilo srdce. Udělal ještě pár kroků, dokud vodu neměl přibližně do půlky holení. Nechtěl tam jí jako první. Rozhodl se, že počká na Pat, přeci jen, chce vidět její reakci na tuhle ledovou vodu. A také možná chtěl vědět, zda by to kvůli tomu nevzdala. Kdyby to najednou vzdala, možná by byl zklamaný. Byl by opravdu zklamaný? Netušil. Ale neměl by jí co vyčítat, protože ona z něho určitě také byla mnohokrát zklamaná nebo aspoň k tomu měla blízko.

28/5/2019, 16:10

Bylo jasné, že se bude mračit, když se jí Chris svěřil s takovými děsnými věcmi. Možná dokázala pochopit, že to teď bral s nadhledem, protože měl alkohol v krvi a očividně byl opilý, ovšem ani to neomlouvalo jeho smích. Takovým věcem se prostě smát nemá, a to i kdyby byl třeba zhulený. Prostě ne. Měla sto chutí mu dát výchovnou facku, aby se vzpamatoval, ale ona se místo toho rozhodla pro něco zcela jiného. Sál už byl téměř prázdný, jelikož většina studentů šla ven, takže tu začínala být docela nuda a ona se stejně nebavila podle svých představ. Svou zábavu si vždy o něco potřebovala okořenit a ani tato noc nebyla výjimkou, i když měla po svém boku stydlivého Chrise. Tedy, teď tak moc stydlivý nebyl a ono by taky bylo na škodu, kdyby toho nevyužila, že? Ano, zní to strašně, ale ten chudáček se potřeboval malinko odvázat a neustále se neschovávat v té své ulitě. Mohla ho vzít do nějakého baru, nebo třeba i strip clubu, kde by mu zaplatila taneček na klíně, jenže to by už asi přehnala, a navíc by se tam opil ještě víc. Zase musela myslet na jeho zdraví, že ano. A tak ji nakonec na mysli přistál nápad s pláží a láhví alkoholu, kterou si vezmou sebou, aby se pro změnu ona dostala do nálady. Se svým nápadem se však Chrisovi ihned nesvěřila, jen mu oznámila, že z akce odchází a spoléhala na to, že jí bude následovat. A to taky udělal. Mohl se vyptávat, jak chtěl, ale ona mu po cestě stejně neřekla, kam míří, protože ho chtěla napínat. A taky z něj potřebovala vydolovat jméno kluka, který má na svědomí veškerá jeho zranění. Chris ji už prozradil, že jich je takových více, na což by si asi netroufla, protože takové gangy bývaly dosti nebezpečné. Ovšem pak také zmínil, že tu je jeden hlavní, ten, který si nedá pokoj, a právě jeho jméno potřebovala vědět. Pochopitelně na něj nehodlala použít fyzickou sílu, protože to by bylo docela k ničemu vzhledem k tomu, že své svaly moc neprocvičovala. A stejně by to nebylo tak účinné jako to, co měla v plánu. Chcete zničit člověka? Najděte si o něm všechno, a hlavně zjistěte jeho minulost. U každého se vždy najde něco peprného, co se dá použít. Přeci jen o tom něco věděla, když se věnovala hlavně investigativní žurnalistice. Chrisovi sice chvíli trvalo, než jí požadované jméno řekl, ale nakonec stačilo malinko pohrozit tím, že si to jméno zjistí sama a hle, přeci jen to ze sebe dostal. ,,Hmm, takže Kieran Lockwood," zopakovala po něm nahlas a na chvíli se zamyslela. Ve své paměti totiž pátrala, jestli to jméno odněkud nezná, ale bohužel. To však ničemu nevadilo, brzy bude mít tu čest se s ním seznámit, tím si byla jistá. Co nevidět dorazili na pláž a ona se rozhodla, že už jejich předchozí téma nebude vytahovat, protože chtěla Chrise přivést na jiné myšlenky. Vlastně to potřebují oba, i ona. Zaměřit se na jiné věci, než byla práce a škola. Mohli si tu sednout a povídat si o různých blbostech, které jim přijdou na mysl, jenže Patricia měla jiné plány. Ona se totiž rozhodla, že se půjdou koupat. Zprvu si nebyla sice jistá, jestli na to Chris přistoupí, ale nakonec ji mile překvapil. ,,Páni, co se stalo se starým, vystrašeným Chrisem?" rýpla si do něj a krátce se nad svými slovy zasmála, přičemž si začala sundávat svůj černý svršek, který už o pár sekund později ležel na zemi. Pak přišly na řadu její modré džíny, které se svlékávaly o něco hůře, protože je měla děsně upnuté, a navíc se jí už v hlavě ozýval alkohol. A to byl taky důvod, proč ji to tak trvalo. Nakonec skončila jen ve spodním prádle a jelikož se celou tu dobu věnovala jen sobě, tak si až teď všimla, že už se Chris odvážil jít do vody. Sám. Musela se nad tím usmát, protože ta jeho nová verze, kterou ji dnešní večer předváděl, se jí moc líbila. Jaká škoda, že mu k tomu musel dopomoci alkohol. Pomalými krůčky se rozešla směrem k němu, ovšem když se ocitla u vody, tak se zastavila. Byla ji zima a v té vodě to bude pravděpodobně ještě horší, ale ji to i tak stále přišlo jako super nápad. Vždycky chtěla vyzkoušet, jaké to je se v noci koupat v moři. A navíc bez okolních čumilů, kteří na vás koukají, jako byste patřili do blázince. Ztěžka vydechla a pravou nohou vkročila do ledového ráje, který ji způsobil husinu po celém těle. ,,Když umřeme, tak spolu," promluvila po dlouhé odmlce, aby celou situace zjednodušila a letmo koukla na Chrise, přičemž se tvářila nanejvýš pobaveně. Co nevidět i druhá její noha okusila ledovou vodu, načež se Patricia nořila dál až došla do vzdálenosti, kde byl Chris. Ruce si zkřížila na prsou v domnění, že jí to zahřeje a rozhlédla se kolem sebe. ,,To je nádhera, že?" řekla s drkotajícími zuby a oči zakotvila na Chrisovi, kterého si až teď začala prohlížet. Co to říkal předtím? Že začal posilovat? Sice měl ještě spoustu práce před sebou, ale už teď na něm byly znát jisté znaky vypracovaného těla. Byla by na to upozornila, ale už tak ho muselo dostat do rozpaků to její okaté prohlížení, takže zase pohled raději přesunula na vodu před sebou a pomalu se rozešla dál. Ano, byla jí zima, ale hodlala svůj plán dokončit do konce. Řekla si přeci, že si jde zaplavat a to taky hodlá udělat. Statečně se vodou dostávala do čím dál větší hloubky až se rozhodla ukončit své utrpení a celá se do vody ponořila - pochopitelně kromě hlavy, to by totiž byl až moc velký šok. Ono to byl tedy šok tak jako tak, ovšem po chvíli si na teplotu vody přeci jen zvykla a konečně se tak mohla dát do plavání. Ještě předtím se však celá natočila ke Chrisovi, který teď zřejmě viděl jen její hlavu, a věnovala mu úšklebek. ,,Doufám, že tam nehodláš celou dobu jen tak stát," řekla dostatečně nahlas, aby jí slyšel, načež se k němu opět otočila zády a pomocí plavání se vydala do ještě větší hloubky. Samozřejmě nehodlala jít zas tak moc daleko od břehu, stále měla rozum, ale chtěla trochu vyhecovat Chrise. Nějaký zážitek si z této noci musí vzít, ne?

27/6/2019, 21:21

Trhavě vydechl. Nechtěl jí to říkat, ale nakonec to z něho dostala. Možná se mu trochu ulevilo, ale bojí se toho, že by to potom mohlo být horší. Třeba ho Pat vyděsí natolik, že ho nechá žít a nebude mu už ubližovat. Třeba se pak bude bát k němu přiblížit, protože by potom Pat zase zasáhla. Sice by jí do toho nechtěl zatahovat, ale ona si říct nedala. Stejně by si to jednou zjistila, což na ní dost obdivoval. Nenechala se jen tak odbýt a ráda se postavila za své přátele. Chris by jí to jednou chtěl všechno vrátit, ale nevěděl jak. Měl by jí něco koupit? Nebo někam pozvat? Jenže to by byla jen maličkost, to by nebylo nic velkolepého, a co si budeme… Ona toho pro Chrise zvládla udělat dost a on pro ní jen pár maličkostí. “Ten starý a vystrašený Christopher je někde pod tou vrstvou alkoholu a asi volá o pomoc.“ Pokrčil nad tím rameny. Sám nevěděl, kde je ten starý Chris, který se bál promluvit na dívku. Třeba to je opravdu díky tomu alkoholu, který mu k tomu všemu krásně dopomohl. Nebo už si na Pat dokázal zvyknout natolik, že se v její přítomnosti cítí prostě báječně a věří tomu, že se nemusí ničeho bát. Ta první možnost je taková více reálná. Sice by ta druhá byla také skvělá, protože se znají opravdu dlouho. Sice měli mezi sebou takový menší problém a nemluvili spolu, ale zase se jejich cesty střetli a mohli se opět spolu bavit. Začali se svlékat. Tedy, on byl svlečený celkem rychle, proto už stál kotníky ve vodě a hleděl před sebe. Poté ucítil vedle sebe její přítomnost. Musel se pobaveně zasmát. Pokud umřou, tak spolu. Zní to tak hezky, ale také tak děsivě. Nerad myslel nad smrtí a ještě k tomu o něčí smrti, ale teď to zrovna nešlo. V hlavě se mu objevovaly scénáře z filmů, které by se mohly stát. Sice většina byla naprosto nereálná a byla vymyšlená jen pro úspěšnost, ale i tak je měl v hlavě. Třeba připlave hejno medúz a požahají je natolik, že už nebudou moci plavat a utopí se. A jelikož jsou tady sami, nikdo je neuslyší křičet. Vyhovovalo mu, že tam jsou sami. Nikde žádný čumil, který mi o nich říkal, že jsou šílenci nebo někdo, kde by se chtěl přidat k nim. Byl rád, že může být s Pat chvilku sám a v klidu si s ní popovídat. Sice netuší, co si budou moci říct přes drkotající zuby, ale něco si určitě budou moci říct. S lehkým úsměvem přikývl. Ano, byla to nádhera. Sice mu byla zima, ale byla nádhera. Ani nebyla zatažená obloha, takže byly vidět ty krásné hvězdy a měsíc. Samozřejmě, že na sobě cítil její pohled. Bylo to dost znervózňující, a kdyby tady stál a neměl v sobě alkohol, zřejmě by celý zrudnul a možná sebou i seknul. Ale to se naštěstí nestalo, protože už v sobě nějakou tu tekutinu měl, která ovládala z části jeho mozek a také myšlení. Normálně by ani nešel plavat v takové zimě, ale když ono to znělo tak lákavě. A nejděte se koupat s dívkou, která se vám již dlouho líbí! Ale zase se bál toho, že by se mu mohlo něco stát. Na to měl ještě dostatek rozumu, který ovšem odešel, když viděl její kroky dál do moře. Obdivoval její statečnost a odhodlání do toho jít. A zřejmě jsou jediní blázni, kteří se jdou v tuhle dobu koupat. Jenom jí sledoval, on sám tam stále stál a nikam se nepohyboval a nechal vodu ošplouchávat jeho kotníky. Poté přišla další slova, která ho dost vyhecovala. Ale ještě přemýšlel, zda opravdu půjde nebo ne. Měl by? Jenže, co když dostane šok, jeho svaly ztuhnou a nebude moci udělat jediný krok! Případně se nějak dostane na břeh. Zhluboka se nadechl a pomalým krokem dál do moře. Na těle se mu objevovala husí kůže, která nebyla zrovna dvakrát příjemná. Vodu už měl po pas. Mohl se už ponořit a netrápit se. Jenže on tam chtěl jít hezky pomalu a nestarat se o nějaký rychlý šok. Jenže… Udělal pár kroků a najednou o něco zakopl. Dost ho to zabolelo, ale ještě horší bylo, že se prostě ponořil. I hlavu dostal po hladinu. Přišel ten slavný šok, když je něco moc ledové. Cítil, jak se mu cévy zúžily a najednou všechno i zpomalilo. Potřeboval si přivyknout na teplotu vody, proto i pod vodou chvilku zůstal. Po necelé minutě se opět vynořil a hlavou zavrtěl na obě strany, aby trochu oklepal vodu ze své hlavy. Poté si rukou vlasy prohrábl, protože mu lehce padaly do očí a to nebylo zrovna příjemné. “Samozřejmě, že tam nehodlám jen tak stát.“ Odpověděl jí s úšklebkem na rtech a stejně jako ona, začal plavat. Plaval za ní, do větší hloubky. Když už za ní takhle vlezl, tak jí přeci nenechá samotnou plavat. A jak řekla. Pokud umřou, tak spolu. Třeba je najednou zvládne sežrat nějaký žralok, ale o tom pochybuje, protože je malá šance, že se tam najednou objeví. A pokud ano, oni ho díky tmě neuvidí. Třeba se jim poštěstí a ukousne jim jenom nohu nebo ruku a pak si zase v klidu odplave, protože bude spokojený svým úlovkem. Jen oni dva by byli dost v háji. S jednou nohou nebo rukou se určitě dost špatně plave. “Nikdy jsem se takhle nekoupal. Jak ve spodním prádle, tak v noci. Musím říct, že je to super!“ Pronesl s nadšením v hlase, který vydával přes drkotající zuby. Ano, byla mu zima, ale stále se to dalo nějak přežít. Šok to bude potom, až vylezou ven na pláž. Pokud si to bude druhý den pamatovat, asi bude spokojený a nebude si nadávat, že dělal nějaké hlouposti. Tedy, tohle je hloupost, ale skvělá hloupost. Nejvíc si asi bude nadávat za ten alkohol, že si ho k tělu připustil. Ale tak co, kdyby to nezkusil dnes, zkusil by to jindy. Všechno je jednou poprvé. Hlavně on sám chce vyzkoušet plno věcí, než bude třicátník nebo v tom věku, kdy se mají zakládat rodiny a hledat pravé lásky. Což se hledá už teď, ale říká se, že pětadvacet let je nejvhodnější pro založení rodiny a další podobné věci.

5/8/2019, 23:06

Krásny deň jej zaklopal priamo na dvere. No nie tak celkom, možno na okno, kedy ju prebudili jemné lúče slnka behajúce po jej pokožke. Ak si niekto myslí, že to je ako v rozprávke, kedy sa dievča zobudí s tými najkrajšími vlasmi a nehovoriac o dokonalom make upu. Takto to rozhodne nefungovalo. V momente, kedy už konečne otvorila oči aby sa prebudila vyklzla zo svojej postele. Tieto dni boli pre ňu pomerne náročnými. Spávala len v chlapčenskom tričku a v nohavičkách. Niekto by si myslel, že to je tričko jej nápadníka ale takto to rozhodne nebolo. Leonna to nikomu nepovedala, dokonca sa takto ani len neprezentuje no ona sama nemala nikdy žiadne skúsenosti s chlapcami. Leonna je tým dievčaťom, ktoré nebolo dokonca nikdy pobozkané. Ale nechcela aby sa niekto na ňu pozeral ako na nejakého blázna, len jednoducho v tomto ohľade nemala to najlepšie šťastie. Bolo niekoľko pokusov o tom nebolo pochýb no tie pokusy dopadli rôznymi trapasmi. V momente, kedy Leo videla v odraze zrkadla to, ako v tejto chvíli vyzerá, musela sa nad tým len zasmiať, zobrala si kefu do ruky a tie vlasy sa ako tak pokúsila skrotiť.
Leonna vedela, že dnešný deň je takmer stvorený k tomu aby si išla zabehať a neskúr skočiť priamo do vody sa chladiť. Zobrala si z toho dôvodu len šortky a voľnejšie tričko, ktoré bolo na stranách odhaľujúce. Dala si pod ne samozrejme plavky, pretože by sa cítila pomerne trápne a do toho sa jej veľmi nechcelo. Do svojej plážovej tašky si dala tie najdôležitejšie veci a rozhodla sa ísť na piesočnú pláž. Cesta tam nebola dlhá. To jej nesmierne vyhovovalo z toho dôvodu sa rozhodla ju podstupiť pešo. Ked bola na mieste, veci si uložila na bezpečné miesto a vybrala si slúchadlá. Hudba takmer vždy dokáže v človeku o niečo viac zlepšiť tú náladu na to behanie. Nechala si veci na danom mieste, dokonca sa uistila aj o to, aby to nikto nemal šancu vidieť. Pozerala sa na oblohu na pár mráčikov z ktorých aj tak nič nebude. Dokonca na tomto mieste nemala ani len možnosť vidieť mnoho ľudí.

6/8/2019, 23:20

Mimo jezero to byla i pláž, kde se často sám se svými myšlenkami toulal bez potřeby jakýchkoli sociálních interakcí. Netušil vlastně, proč se lidem straní, moc mu to nedávalo smysl, zároveň ale neviděl důvod je vyhledávat. Neměl k tomu chuť, a to ani teď ne. Procházel se podél moře, zcela ponořet do rozjímání nad vším a ničím zároveň. Zcela neproduktivní chvíle bez jakýchkoli výsledků a cíle. Chtěl jen od všeho utéct a chvíli se o nic a nikoho nestarat. Občas si potřeboval ulevit od toho věčného strachování se o svou sestru, Aileen a myšlenky na Zoey, kterou od jejich posledního setkání nemohl dostat z hlavy. Jak jen moc by toužil být zase její blízká osoba, jakkoli. Vystačil by si snad i s kamarádem, kdyby to znamenalo být jí poblíž, aniž by na něj vrhala ty své pohledy. To už ní však nebylo možné, že ano. A jistě, zase je to tu. Myslel na ni, její tvář, oči, úsměv. Věci, kterých si ne všichni všímaly. Oceňoval je. Nakonec se rozhodl usadit. Dlouhé pochodování se mu nakonec přeci jen nezdálo uspokojující a říkal si, že by nevadilo chvíli zůstat na místě. Nohy zkřížil k sobě a rukama se zapřel do horkého písku.

7/8/2019, 00:17

Každý jeden človek pozná človeka, ktorý by pri pohľade na zatúlané zvieratko či sa to jedná práve psíka, mačky alebo niečoho iného ponúkol pomocnú ruku a doviedol by si to zviera k sebe domov. Nepozerajúc na to v akom je stave a či doma má vôbec na to dostatok miesta. No a čo sa jednalo práve Leonny ona bola podobným človekom. Bola tým človekom, ktorý vo svojom srdci niesol určitý druh čistoty, kedy sa snažila pomôcť každému jednému človeku, ktorý je svojim spôsobom zranený. Tým pádom, že mladá Leonna študovala medicínu bolo pre ňu oveľa jednoduchšie pomôcť niekomu, kto je zranený. a niekoľkým ľudom už takto dokonca aj pomohla.
Bol to ten okamih, kedy sa pozerala pred seba, vyberala si to najvhodnejšie miesto, kadiaľ by sa rozbehla. Nebolo to také ľahké ako si to vôbec človek mohol predstavovať, len tak sa rozbehnúť vpred a na nič nemyslieť. Ona potrebovala nejaký cieľ. Z toho dôvodu sa pozrela po niekoľkých krokoch práve na vodu, ktorá bola po jej pravej strane a ani si len neuvedomila, že v skutočnosti sa nachádza pri človeku, ktorého ako tak poznala už z minulosti. Nedalo sa hovoriť o nejakom poznaní. Nepoznala jeho meno nepoznala ani len jeho príbeh no mala na vlastné oči možnosť vidieť jeho silu. Nie na svojom tele ale vidieť to pri nejakej bitke, ktorej bola svojim spôsobom súčasťou. Nikdy to nebolo pre ňu jednoduché. Snažila sa veci vidieť pozitívne a niekedy to na ňu neurobilo najlepší dojem, kedy v jednom momente mala možnosť vidieť ako je tento svet v skutočnosti skazeným. Pri pohľade na chlapca, ktorému v jednom momente venovala svoj pohľad ako keby cítila, že napokon sa tam predsa len niekto nachádza nevedela, čo má robiť. Cítila ako sa jej v očiach tá radosť, ktorá sa tam nachádzala takmer vždy pomaly vytrácala a nohy ako keby na jeden okamih sa zakorenili priamo do piesku. Nedokázala urobiť ani len jeden krok, cítila ako sa jej srdce rozbúchalo. Bol to strach, ten typický strach, ktorý má možnosť cítiť človek v spoločnosti niekoho, kto mal v sebe silu. Bolo to ako keby si v jednom momente cítila na svojej pokožke silné zovretie rúk.

9/8/2019, 13:30

Seděl při moři tak, aby byl blízko vlnám, ale dostatečně daleko na to, aby ho jedním šplouchnutím nepřipravily o suché oblečení. Tento den byl pro něj jakýmsi prostorem pro přemýšlení. Na pláži sice často byla spousta lidí, avšak ne v tuto hodinu, a tak mohl poklidně a bez vyrušení civět na vlnky a přemýšlet nad tím, co se vlastně za poslední dobu událo. Samozřejmě, že jeho myšlenky spadaly právě k Zoey a všemu, co si nestihli říct. Spíš co on nestihl říct jí. Nebo nedokázal. Cítil vztek, cítil ho, ne jako obvykle. Jak ustupuje. Ten vztek v něm na chvíli mizel a objevovala se beznaděj. Úmorná beznaděj a chuť se rozbrečet -což si už dávno zakázal. Muži přece nebrečí. Ne? Přesto mu všechno přišlo tak příšerné a vzdálené, přitom vnímal každý závan větru a šum moře, kroky v písku nedaleko od něj a lidskou přítomnost, kterou bůhví jak vycítil. Nechtěl se otáčet, ale nakonec přece jen. Pomalu pootočil hlavu na dívku s rezavými vlasy, stojící tam strnule a se strachem v očích. Ten pohled on znal, takhle se na něj dívala spousta lidí. A dívky jako ona především. Znal její tvář, ty vlasy, jak by si ji mohl nepamatovat? Většinou si nikoho nevšímal, nevnímal to, ale ona kdysi udělala něco, čeho si všiml. Pomohla mu. Tedy ne přímo jemu, spíše klukovi, kterému zlomil nos. A udělal pár modřin. Jeden z jeho výbuchů. Odvedla toho kluka za školní sestrou. Díky ní zřejmě neschytal ještě víc. Tehdy neměl v plánu přestat. Byl to jeden z jeho nesmyslných výbuchů. Pravděpodobně ho tím jejím statečným zásahem zachránila od vyloučení. To by si nepřál. A teď tam stála a bála se ho. Neměl jí to za zlé. Asi ji trochu chápal. A byl raději, když se ho lidi báli. "Díky," ani nevěděl, proč to řekl. Prostě řekl. A pohled znovu obrátil k moři. Jeho hlas zněl stejně hrubě, jako obvykle. Byl takový přirozeně. Přesto šlo poznat jeho rozhození. Sakra, nebyl ve své kůži už nějaký ten pátek.

Welcome

The construction crew

Name of the current event

Písečná pláž