Musela si tiše povzdychnout, když se klučík už takhle z dálky jevil jako naprosté trdlo – pokud to teda nehrál. Ano, i takoví existovali! Byli to ti rádoby hodní kluci, kteří si vás obmotali kolem prstu a pokaždé, když něco provedli, přiměli VÁS si myslet, že jste na vině. Protože jak by mohl někdo tak hodný být tak toxic? Nedalo se zkrátka věřit žádnému z nich. Rázně kývla hlavou, aby ho ujistila o tom, že opravdu volá na něj a rychlými krůčky se vydala blíže k němu. Když se ti dva konečně setkali v tváři tvář, pokusila se na rtech vykouzlit něco vzdáleně podobného úsměvu. Bylo těžké chovat se k lidem mile, když jí v hlavě mířily negativní myšlenky na to, jak příšerní všichni jsou. Kluk působil nervózně, což by mohla pokládat za neskutečně rozkošné, kdyby byla jednou z těch naivních holčiček, ovšem byla si téměř jistá tím, že to byla z jeho strany jen přetvářka. ,,Ahoj," pronesla co nejmileji dokázala [takže to beztak znělo trochu podrážděně] a natočila směrem k němu obrazovku fotoaparátu tak, aby na to hezky viděl, ale zároveň ji nemohl foťák ukrást. ,,Omylem jste se vyskytl na jedné z mých fotek, kterou možná budu publikovat v magazínu What’s up SF," začala velmi stručně a pozorně pozorovala jeho výraz. Byla ve střehu, kdyby náhodou… no, vlastně cokoliv. Nikdy jste si nemohli být ničím a nikým jistý. ,,Nevadilo by Vám to?" zeptala se pomalu a svými zelenými očkami přejížděla po jeho tváři. Sama netušila, jak to bude dál, když se rozhodne k souhlasu zvolit – zřejmě jí něco bude muset podepsat, ne? Měla by si to pak ještě zjistit, nechce pak žádné soudy či tak něco! Lidi dokázali z naprosté maličkosti udělat velké bum – a to vše samozřejmě jen kvůli penězům.

Pozorně zkoumala jeho výraz, z něhož prozatím vyčetla především strach a zmatek. Páni, pokud si hrál na nevinného ňoumu, tak byl opravdu dobrý, avšak bohužel pro něj mu na to neskočila; odmítala věřit, že by na světě ještě někdo takový existoval. Vsadila by se však, že na to chytil dost holek, přeci jen byl vážně přesvědčivý. ,,Takže to nebude vadit," shrnula jeho zmatené kecy do uceleného závěru a nadzvedla obočí, aby se ujistila, že to pochopila opravdu správně. Třeba z ní měl srandu, dnešní kluci si přeci jen dovolili ledacos a k ní obzvláště. Když pracujete ve strip baru, tak ztrácíte tvář nějaké lidské bytosti a měníte se na hračku nebo senza podívanou. Muži na ně v podniku, kde pracuje, nesmí sahat, ale i tak rádi pokouší štěstí, a jí pak trvá celou hodinu, než ze sebe jejich mastné pracky důkladně smyje. ,,Dáte mi svůj e-mail? Asi pak pro časopis budu potřebovat Váš písemný souhlas, abych tu fotku mohla publikovat, a na oplátku Vám ji třeba můžu poslat. Hezky se bude vyjímat na Instagramu," dostala ze sebe velmi pomalu, aby se ujistila, že vnímá každé její slovo, a že se chápou. U poslední věty však už ztišila hlas a její mluva se proměnila v mumlání, které doprovázel zamyšlený výraz, kterou upírala na fotku. Kdyby z ní kluka ořízla, tak by nevypadala tak hezky, ale na druhou stranu by ji to ušetřilo všechnu tuhle komunikaci. Proč k ní jen svět byl tak nefér? Tiše si povzdychla a znovu k němu zvedla své zelené oči v očekávání, jestli ji na sebe dá ten kontakt. Snad si tohle všechno nesplete s flirtováním, ačkoliv její bitchy face mu mohl napovědět, že po nám vážně nejede.

Věřte tomu nebo ne, ale i Seth občas vyhledává místa dobrá pro jóga trubky, jako jsou pláže, když se potřebuje zklidnit na duchu - jemu však stačí jen sednout si do písku a hledět v dál. A přesně to dělá i dnes se zapáleným jointem v ruce. Potřeboval vypnout od všeho toho shonu v práci. Musí toho zvládnout docela dost, pokud se chce ve svém oboru opravdu uchytit a ne se v něm jen plácat jako ryba na suchu. Vítá to však víc než šprtání do školy. Je vážně rád, že má tohle za sebou. Ty probdělé noci nad knihami mu vůbec nechybí. Už ani neví, jak to všechno utáhl, aniž by se z toho zbláznil - asi že byl vždycky trochu cvok. Ale co je ze všeho nejhorší, nedávno zjistil, že mu jakýsi nový dealer krade zákazníky. Moc o něm neví, jen to, že se jmenuje Brett nebo Jett. Není si jistý, ale nějaké takové pitomé jméno to určitě bylo. Bude si o něm muset zjistit víc a poté si s ním velice vážně promluvit. Nenechá se přece okrádat, beztak tu byl první a tak.
Poupraví si kapuci na hlavě, kterou si nasadil pro větší soukromí, ale také kvůli větru. Počasí na koupání je ještě v nedohlednu, přesto pár otužilců ve vodě zahlédl; jen tam ovšem vběhli a zase vyběhli. Byla to docela zajímavá podívaná, nad kterou ovšem Seth ohrnoval nos. Na pláži se jinak celkově nenachází moc lidí, bude to nejspíš pozdní hodinou -  to mu dokonale vyhovuje.
Zbytek jointu zahrabe do písku jako správný ekolog, zatímco mu z pusy vyjde poslední obláček kouře. A jen co svou práci dokončí, podívá se k vodě, nad kterou se obloha barví do oranžova. Vypadá to hezky, to musí jeho oko umělce uznat. Až ho z nějakého pitomého důvodu napadne, že by to mohl vyfotit a poslat Patricii; nalákat ji na pláž, a tak se s ní konečně setkat i mimo školní akci. To si přece vždycky strašně přála a každá holka ocení takovou blbost jako je fotka zajímavě zbarvené oblohy, ne? Vyloví tedy mobil z kapsy a opravdu to vyfotí, odeslání fotky si ovšem krátce předtím rozmyslí a protočí nad sebou oči. To mu už úplně přeskočilo? Napadne ho při pohledu na jasně romantickou fotografii. Stačí, že si na ni vzpomněl, a že jí píše, přestože ho o Halloweenu tak vytočila, nemusí ze sebe dělat ještě většího šaška, i bez toho jeho hrdost dosti utrpí. Místo fotky tedy pošle jen zprávu s místem, kde se nachází a jestli se za ním nechce na chvíli zastavit. Spokojeně se nad tím usměje, jak to hezky vymyslel. Není to nic originálního, ale o to právě jde, kdyby se víc snažil a ona jeho pozvání odmítla, musel by chodit aspoň rok kanálem, jak trapně by se cítil.