Welcome
Jelly-o pudding wafer oat cake liquorice gummi bears tart chocolate pie. Caramels bonbon apple pie biscuit danish chupa chups cookie sweet roll danish. Sweet cupcake croissant wafer wafer tootsie roll cake cookie. Jelly-o pudding wafer oat cake liquorice gummi bears tart chocolate pie.Caramels bonbon apple pie biscuit danish chupa chups cookie sweet roll danish. Sweet cupcake croissant wafer wafer tootsie roll cake cookie.
The construction crew
caliversity
Aci
Blanche
Libra
Písečná pláž
Admin
Poèet pøíspìvkù : 123
Join date : 03. 07. 17
Leonna chcela pomôcť každému jednému človekovi, ktorý trpí. Možno to bolo zvláštne, predsa len žiaden človek by sa na niečo také ani len nezmohol. Nevydržal by odmietanie alebo návaly zúrivosti, ktoré by s na ňu mohli zosypať. Ale ona myslela len na to, že ak by možno jej sa niečo stalo, tiež by sa našiel človek, ktorý by jej pomohol. Samozrejme, cítila sa v jeho prítomnosti zvláštne. Bolo to, ako keby každú jednu ranu, ktorú videla od neho cítila na svojej pokožke aj ked do toho momentu to tak nebolo. Bol to vtedy naozaj riskantný ťah, kedy sa pokúsila niekomu zachrániť život. Vkročila tam a pomohla tomu druhému chlapcovi postaviť sa a odísť. Nevedela, kto to začal ani to z akého dôvodu to tak bolo. Nechcela to ani len vedieť, nikoho sa na to nepýtala. Leo nechcela ani hovoriť o tejto téme z toho dôvodu sa pokúšala to na sebe nepoznať.
Strach sa mnohokrát stretával s nenávisťou. Kedy sa človek niekoho bojí a začne to nenávidieť. Ale u nej to tak nebolo. Nemohla nenávidieť niekoho, koho nepoznala. Prejavovala mu rešpekt, nepozerala sa na neho dlho ale urobila jeden krok vpred. Posadila sa k nemu. No nie k nemu tak blízko, kedy by dokázal na ňu siahnuť rukou. Pohľadom sa pozrela na vodu pred sebou a na tvári sa jej objavil malý náznak úsmevu. „ nemusíš mi dakovať.“ Leo mala pocit, že vedela o čom hovorí no nechcela to možno rozoberať. Leonna by určite pomohla aj jemu ak by sa mu niečo stalo a bol by v problémoch, kedy by potreboval ošetriť. Aj keď ho vôbec nepoznala. Cítila ako sa jej na rukách objavili zimomriavky, ktoré sa snažila jemne nechať zmiznúť. No končekmi prstov chodiacich po pokožke na to len upozornila.
Strach sa mnohokrát stretával s nenávisťou. Kedy sa človek niekoho bojí a začne to nenávidieť. Ale u nej to tak nebolo. Nemohla nenávidieť niekoho, koho nepoznala. Prejavovala mu rešpekt, nepozerala sa na neho dlho ale urobila jeden krok vpred. Posadila sa k nemu. No nie k nemu tak blízko, kedy by dokázal na ňu siahnuť rukou. Pohľadom sa pozrela na vodu pred sebou a na tvári sa jej objavil malý náznak úsmevu. „ nemusíš mi dakovať.“ Leo mala pocit, že vedela o čom hovorí no nechcela to možno rozoberať. Leonna by určite pomohla aj jemu ak by sa mu niečo stalo a bol by v problémoch, kedy by potreboval ošetriť. Aj keď ho vôbec nepoznala. Cítila ako sa jej na rukách objavili zimomriavky, ktoré sa snažila jemne nechať zmiznúť. No končekmi prstov chodiacich po pokožke na to len upozornila.
Leonna Oliviero Caine
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 30. 07. 19
Chtěl, aby se ho ostatní báli. Toužil po tom, aby ho všichni nechali být v důsledku strachu, který pociťovali v jeho přítomnosti. Ale teď? Když viděl, jak vyděšeně vypadá, jako by ublížil jí a ne tomu chlapci, měl na chvíli, v tomto slabém momentu, opravdu pocit, že by byl raději, kdyby to tak nebylo. Kdyby se ho nebáli a brali ho za stejného, jako byli oni. Tak moc by se mu to teď hodilo. Ztuhla, dívala se na něj a mlčela. Potom promluvil. Kupodivu to byl on, kdo mluvil první. A bylo to pouhé díky, které od něj už tak uslyšíte málo kdy. Nachytala ho prostě v takové chvilce. Uměl být jemný a nejistý ve chvílích, kdy přemýšlel až příliš. Jeho svaly, výraz, on celý se kapku uvolnil, když se rozhodla si za ním přisednout. Jen tak. I když dost daleko. A odpovědět. Ale jistě, že měl za co děkovat. Kdyby tam tehdy nevlítla, zlomil by mu ten noc na dvakrát a rozhodně by tím nepřestal. To bylo ono. Neovládal se. Nedokázal to. Nebyl dostatečně silný. Ne v tomhle. Mlčel. Už na to nic neříkal, ne na tohle téma. Jen pootočil hlavu jejím směrem a s tím svým neutrálním, kamenným výrazem se na ni podíval. "Bojíš se, huh?" kývl k ní hlavou, čímž se snažil poukázat na tu vzdálenost, "nic ti neudělám, takovej nejsem," možná trochu byl, byl schopný ublížit holce, kdysi, teď? Stěží. Nedokázal by to. Vždyť už se holky pořádně nedokázal ani dotknout. Objetí mu dělalo problém a čemukoli letmému se snažil vyhnout. "Ale co, stejně mám rád svůj osobní prostor," znovu ten pohled do moře, kterým se snažil zakrýt, že byl snad i trochu dotčen. Mohl si za to sám, debil.
Neran Baskerville
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 22. 04. 19
Bolo pre ňu ťažké a určite aj pre každého jedného človeka len tak svojmu telu dať najavo, že sa nachádza v bezpečí. Nachádzalo sa to len v jej hlave, možno ona sama robila tú chybu, ktorú by robiť nemala. Predsa len tento človek, ktorý bol v jej blízkosti aj napriek tomu, že si držala určitý odstup od neho pre prípad núdze jej predsa len nič zlé neurobil. No ona stále mala pred sebou ten okamih. Dokonca aj ten pohľad, ktorým sa pozeral na toho chlapca. Ako keby v ten daný moment mu nezáležalo na tom, či prežije alebo nie. Leonna nevedela možno ako sa má v podstate tváriť no vedela, že niekoho odsúdiť na základe toho, čo v jeden moment videla by určite nebola správna vec. Z toho dôvodu sa snažila na to všetko aspoň pre tento okamih zabudnúť. „ Nebojím sa toho, čo by sa mi stalo. Bojím sa toho, čo by sa mohlo stať tebe.“ Povedala Leonna pokojným hlasom, pričom si uvedomila, že tento chlapec jej nemôže vidieť do hlavy. Nemôže vedieť, čo presne mala na mysli. Z toho dôvodu sa končekmi prstov dotkla svojho kolena a len si povzdychla. „ Neviem prestať myslieť na ten okamih, ktorý sa stal. Nevyzeral si ako človek, ktorý sa vie ovládať. Viem, uvedomujem si, že ťa nepoznám. Ale taktiež viem, že človek nemôže byť po celý ten čas takým človekom. Môžem niekomu kryť chrbát, dať človeku prvú pomoc a zachrániť mu život. Ale kto ponúkne pomocnú ruku tebe?.“ Bola to len rečnícka otázka aj ked sama vedela, že určite príde niečím, čím ju odbije. Musela si na svoje slová dať o niečo väčší pozor. Pokojným hlasom prehovorila a pozrela sa jeho smerom. Na malý okamih. Tak, ako on mal rád svoj priestor mala ho rada aj ona sama no nepovedala to nahlas. Ale možno jeho slová ju mierne upokojili. Posadila sa z toho dôvodu o čosi bližšie, len máličko stále si udržiavala vlastný osobný priestor a nechávala ho aj jemu samotnému.
Leonna Oliviero Caine
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 30. 07. 19
Její slova ho docela zarazilo, ale není to tak, že by nebyl zvyklý. Tohle mu říkali lidi jako Aileen a jeho sestra neustále. Nebojím se o sebe, ale o tebe, nechci aby sis ublížil. Haha. No dobře. To byly zbytečné strachy, ať už by člověk udělal cokoli, připletl by se dřív nebo později do nějaké rvačky a zase to schytal. Líp, nebo hůř. Raději jí neodpovídal, co by jí na to řekl, by se jí nelíbilo. A tak prostě mlčel. Seděla kus od něj a on to kupodivu nevnímal jako nic špatného. To, že byla v jeho přítomnosti mu až tak nevadilo. Byla to ale jen ta chvíle, za jiných okolností by ji poslal pryč, ať si jde po svých. Ta holka ale nemohla mlčet, mluvila. A co říkala se mu zase tak nelíbilo, nutilo ho to přemýšlet ještě víc a to on opravdu nerad. Zhluboka se nadechl. Podíval se jejim směrem, všiml si řeči těla. Byla svým způsobem hrozně nejistá. Poznal to. Znal takové. Chvíli mlčel, než si dívka poposedla kousek k němu. Stále mezi nimi bylo ale místo, jeho prostor zachoval nenarušený, ale ani se necítil sám. V tuhle chvíli mu to připadalo ideální, i když věděl, že to tak za chvíli cítit nebude. Až se tedy zlepší a dá dokupy. "Protože se ovládat nedokážu," řekl vcelku smířeně a bez jakýchkoli přílišných emocí, pouze s povzdechem a rukou mířící k vlasům, které si prohrábl a poté ji zase stáhl zpět. Rukama se opíral o svá pokrčená kolena a sledoval zrzavou dívenku, chvílemi moře. "Nenabídne, proč by to někdo dělal?" věděl, že je to jen řečnická otázka, ale tu on položil také.
Neran Baskerville
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 22. 04. 19
Leonna možno nepoznala podobné typy ako bol on sám. Možno v každom jednom človeku sa snažila nájsť niečo pekné, niečo, čoho by sa mohla chytiť a pomôcť mu. Pretože verila, vedela, že niekedy vážne môže prísť okamih, kedy bude tú pomoc potrebovať aj ona sama. A potom určite bude ťažké nájsť niekoho, ako je ona. Nemala problém, pri pohľade na chlapca,ktorý vyzeral ako keby mu možno vadilo aj to, že sa tam posadila cítila ako sa jej srdce o niečo viac rozbúchalo. Stále cítila ten mierny strach, ktorý prechádzal jej telom. Nemá sa čoho báť? mala by sa tváriť konečne normálne? ale čo ak to ona nedokáže a ten pohľad na toho chlapca, ktorý bol určite silnejší ako ona ale aj tak nedopadol najlepšie. A čo mohla o sebe povedať ona. Bola oproti nemu ako pierko. Ale srdce v hrudi jej bilo tak silno a nebojácne ako malému kolibríkovi.
,, nikdy si nepremýšľal nad tým to povedať radšej slovne? s nadávkami s krikom. ja to robím presne tak, ale nechcem aby si si myslel, že sa snažím niečo meniť. Len mám pocit, že aj ked to možno tak nevyzerá, potrebuješ teraz spoločnosť." Leonna nechcela aby to vyznelo tak, ako keby sa mu snažila pomôcť. Nechcela to. Nechcela pomôcť niekomu, kto by o to nepoprosil. A vedela, že ak ho niečo trápi rozhodne by sa len tak niekomu nezdôveril. V tejto chvíli tam len sedela a vedela, že musí povedať niečo iné. ,, zachránila som tomu chlapcovi život. Myslíš si, že si už zaslúžim poznať tvoje meno?." jej úsmev na perách by rozjasnil aj tú najtemnejšiu miestnosť v ktorej by sa nachádzala. Jemný, hrejivý a priateľský. Zvláštne na tvári človeka, ktorý bol už toľkokrát sklamaným a zlomeným ale bolo to, ako keby ju všetky tie problémy nútili sa na tie nohy opäť postaviť.
,, nikdy si nepremýšľal nad tým to povedať radšej slovne? s nadávkami s krikom. ja to robím presne tak, ale nechcem aby si si myslel, že sa snažím niečo meniť. Len mám pocit, že aj ked to možno tak nevyzerá, potrebuješ teraz spoločnosť." Leonna nechcela aby to vyznelo tak, ako keby sa mu snažila pomôcť. Nechcela to. Nechcela pomôcť niekomu, kto by o to nepoprosil. A vedela, že ak ho niečo trápi rozhodne by sa len tak niekomu nezdôveril. V tejto chvíli tam len sedela a vedela, že musí povedať niečo iné. ,, zachránila som tomu chlapcovi život. Myslíš si, že si už zaslúžim poznať tvoje meno?." jej úsmev na perách by rozjasnil aj tú najtemnejšiu miestnosť v ktorej by sa nachádzala. Jemný, hrejivý a priateľský. Zvláštne na tvári človeka, ktorý bol už toľkokrát sklamaným a zlomeným ale bolo to, ako keby ju všetky tie problémy nútili sa na tie nohy opäť postaviť.
Leonna Oliviero Caine
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 30. 07. 19
Tahle holka byla jiná už od pohledu, bála se ho, to mu bylo jasné, vždyť to na ní šlo sakra dobře vidět, ale přesto si sedla a tím dokázala svou odvahu. Přisunula se o něco blíž a dokonce s ním mluvila. Neváhala mu říct, co si myslí, ale tak mile a nevinně, až mubylo jasné, že má jen ty nejlepší úmysly. Ale co je mu po tom? Zhluboka se nadechl a zapřemýšlel nad tím, co tím asi tak pozoruje. Nakonec se ale přeci jen zželel jí i sám sebe a letmo se na ni podíval. Nebylo to s ním jednoduché a to jí muselo být jasné, muselo to být jasné naprosto všem, i jemu to docházelo. Snad ze všech nejlépe však jeho blízkým. "Mám problémy s agresí, věř mi, není nic, co bych už nezkusil," a pomohlo to? Ne. Jediné, co ho dokázalo uklidnit, byla Zoey, která mu zmizela ze života. Teď? Byla v němu, ale jen na půl kroku, jednoduché. Bolestné, trochu. Teď ale vztek necítil, spíše smutek a naprostou beznaděj. "Ty studuješ medicínu, hm?" vypadala tak, bylo mu to jasné od první chvíle. "Máš pravdu, potřebuju, teď to přiznám i já," kupodivu souhlasil s jejími slovy a s povzdechem na ni přesunul svůj pohled. Byl mimo. Nebyl ve své kůži, kdyby ano, nikdy by takhle nemluvil. Nikdy by se ani neplánoval se jí normálně představit. "Neran," zasloužila by si mnohem víc.
Neran Baskerville
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 22. 04. 19
Leonna boal skutočne rada, že ju hneď na začiatku neodbil nejakými slovami alebo nadávkami hoci ona sama vedela, že by mu to asi tak ani nepomohlo z lebo v týchto veciach bola skutočne nenapraviteľne slovným človekom. Mohol sa na ňu niekto pozrieť, povedať jej niekoľko slov, ktoré by jej aj tak ublížili. Možno by ju to aj ranilo no aj tak by sa nezodvihla a neurobila ten krok, ktorý by urobil každý jeden človek. V tomto bola tvrdohlavým jedincom a vedela nájsť v každej jednej možnej osobnosti niečo dobré. O tom nebolo už takmer vôbec pochýb. Rovnako to bolo aj v jeho prípade, nemala v pláne nechať svoj strach donútiť ju utiecť. Nechcela, aj keď vedela, že pomôcť mu možno ani nevedela, tak aspoň jej spoločnosť mu mohla na chvíľku pomôcť. Leonna mu venovala milý a naozaj priateľský úsmev.
" Moje meno je Leonna, teší ma." Tichý hlások, ktorý bol sprevádzaný malým úsmevom na perách. Malým ale stále sa tam predsa len nachádzal. Vedel ju takmer okamžite odhaliť ale veď to nemohlo byť ani len ťažké. Ona sama mu povedala, že chlapcovi zachránila život a to mohlo znamenať len to, že študovala medicínu. " Áno, medicína je mojím odborom a dúfam, že aj mojou budúcnosťou. Chcela by som sa niekedy stať doktorkou. Máš aj ty nejaké sny? Nemusíš mi o nich hovoriť ale priznať si to znamená, že je aj tak možnosť pracovať na tvojej agresivite a že svoj život nevidíš len ako koniec všetkého." Leonna videla v ľuďoch len to dobro aj keď sa nachádzalo niekde naozaj ďaleko. Aj v ňom mala možnosť to dobro naozaj vidieť aj keď možno on sám to tam nevidel. Pri pohľade na vodu pred sebou sa dotkla svojich kolien a pritiahla si ich k sebe. " Na agresivitu je mnoho spôsobov, ver mi. Videla som už rôzne prípady." jemne si položila hlavu na svoje kolená a pozerala sa pred seba.
" Moje meno je Leonna, teší ma." Tichý hlások, ktorý bol sprevádzaný malým úsmevom na perách. Malým ale stále sa tam predsa len nachádzal. Vedel ju takmer okamžite odhaliť ale veď to nemohlo byť ani len ťažké. Ona sama mu povedala, že chlapcovi zachránila život a to mohlo znamenať len to, že študovala medicínu. " Áno, medicína je mojím odborom a dúfam, že aj mojou budúcnosťou. Chcela by som sa niekedy stať doktorkou. Máš aj ty nejaké sny? Nemusíš mi o nich hovoriť ale priznať si to znamená, že je aj tak možnosť pracovať na tvojej agresivite a že svoj život nevidíš len ako koniec všetkého." Leonna videla v ľuďoch len to dobro aj keď sa nachádzalo niekde naozaj ďaleko. Aj v ňom mala možnosť to dobro naozaj vidieť aj keď možno on sám to tam nevidel. Pri pohľade na vodu pred sebou sa dotkla svojich kolien a pritiahla si ich k sebe. " Na agresivitu je mnoho spôsobov, ver mi. Videla som už rôzne prípady." jemne si položila hlavu na svoje kolená a pozerala sa pred seba.
Leonna Oliviero Caine
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 30. 07. 19
Všechno v něm mu říkalo, aby se zvedl a odešel a tuhle dívenku raději ušetřil. Aby ji nechal být a nic jí neprovedl. Už totiž jeho přítomnost mnohé dokázala dovést do problémů, ne s okolním světem, ale se sebou samým. Měl takový zlváštní vliv na lidi, jako by vzbuzoval chaos v lidských myšlenkách. Viděli ho jako silného, i když byl přitom tak moc slabý. Tentokrát se ale nezvedal a zůstal sedět, dokonce se i pousmál poté, co se mu zrzavá dívka představila. Leonna. "Taky," přikývl, jak už se to tak dělávalo. Ale těšilo ji opravdu? Nemělo by. Nicméně jeho? Ani nevěděl. Poté přišla otázka, kupodivu směřovaná od něj. A dívenka se rozhodla pro odpověď delší než "ano/ne," čímž přitáhla jeho pozornost ještě o něco víc. No právě kvůli tomu, že musel dávat pozor na to, co říká. Kdyby řekla jen ano, nebo ne, asi by se tomu už dál nevěnoval. "Ty jsi vážně sluníčkářka," poznamenal poté a s povytaženým obočím se na ni podíval. "Mým snem je nezničit život mojí sestře," no jo, měl sestru, to taky nevěděli všichni, vlastně o něm skoro nikdo nic moc nevěděl. "A lidem na kterých mi záleží. To pro ně je trochu prokletí," poznamenal nakonec s pokrčením ramen a povzdechl si. "U mě funguje jen jedna věc," nebo spíš osoba, že?
Neran Baskerville
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 22. 04. 19
Leonna si veľmi dobre uvedomovala, že na ľudí môže pôsobiť ako to stále vysmiate dievča, ktoré nedokáže nič zlomiť. Ale rozhodne to už mnoho ľudí dokázalo no ona tomu nechcela venovať celú pozornosť, pretože nechcela aby si okolie myslelo, že nezvládne toho viac. Ona to mala skrátka v povahe, kedy sa snažila pomáhať ľudom aj ked to znamenalo mnohokrát neuspieť. ,,neviem ako to mám brať. Ako urážku alebo ako kompliment. Ale dakujem." povedala opäť s tým svojim širokým úsmevom na perách, tým typickým ktorý by mohol byť už pre niekoho naozaj otravným. Zamyslela sa nad jeho slovami a musela uznať, že v sebe niesli nejakú hlbšiu myšlienku a spomienku po ktorej nechcela nejakým spôsobom pátrať. " niekedy to je ťažké. Myslíš si, že svojimi rozhodnutiami ubližuješ ľudom okolo seba. Hlavne tým, ktorí pre teba niečo znamenajú. Dokonca sa ti v hlave môže nachádzať myšlienka, kedy by odchod bol jednoduchší. Ale ver mi, že takto to rozhodne nefunguje." Aj ona sama s tým mala už určité skúsenosti a vedela o čom hovorí. Pozerala sa na vodu a hlavu mala stále položenú na svojich kolenách, dokonca aj jej zrzavé vlasy poletovali sem a tam. ,, Neublížiš nikomu len sebe. Na to nezabúdaj. Rany na tele sa zahoja ale ten pocit vo vnútri nie." v tejto chvíli musela pripadať ako človek, ktorý hovorí z cesty ale Leo vedela veľmi dobre o čom hovorí.
Leonna Oliviero Caine
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 30. 07. 19
Pokrčil rameny skoro tajnůstkářky, když vypověděla, že neví, jestli to brát jako kompliment, nebo urážku. Nemyslel to ale ani jako jedno, prostě konstatoval docela prostý fakt. Zdála se mu jako sluníčkářka a tak jí to sdělil, naprosto jednoduchá oznamovací věta. Když nad tím ale zapřemýšlel, možná to byl spíš kompliment. Takový lidi fakt obdivoval. Jak mohli u všech čertů pořád věřit, že bude všechno dobrý? Zatraceně. "Jestli tím myslíš sebevraždu, na tu jsem fakt nemyslel," minimálně ne, když byl při vědomí. Spíš by utekl někam daleko od nich, aby jim neubližoval. Ale o tom už se nezmiňoval. "Nevíš všechno, neznáš mě, Leo," řekl nakonec s povzdechem a podíval se na ni.
Neran Baskerville
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 22. 04. 19
na samovraždou možno premýšľala ale nie natoľko, aby to povedala priamo. Vedela už o mnohých ľudoch, ktorí to majú v živote tak zlé, že o nej skutočne premýšľali no v jeho prípade? aj napriek tomu, že o ňom nevedela takmer nič len jeho meno, ktoré ani len nemuselo byť jeho pravým menom, pretože niektorí ľudia si takýmto spôsobom vedeli uržiavať od ľudí odstup, tak aj tak mala už menšiu predstavu. Svojim spôsobom mala možnosť vidieť, čo dokáže. ,, Nemyslela som na samovraždu, to nie. Ale človek si môže ublížiť aj iným spôsobom. Napríklad, ak sa rozhodne odísť. V momente, kedy odíde, tak sám seba sa bude pýtať mnoho otázok. Nezabudli na mňa? a ak nie, dokázali by niekedy na mňa zabudnúť? človek nie je stvorený na to, aby bol sám. Možno niekto má rád samotu o tom nie je pochýb ale byť v každom jednom okamihu sám, tiež to nikomu neprospieva. Videla som, čo dokážeš.." Chudák ani len si neuvedomoval s kým sa v skutočnosti rozpráva. Leo vedela vidieť dobro aj v tom najhoršom človeku. Nie spôsobom, kedy by naivne tomu verila ale takým spôsobom, kedy vedela, že niekde v tom vnútri sa to tam predsa len nachádza. ,, Ublížiť si človek môže aj myšlienkami, spomienkami, predstavami, kedy ho to postupne začne zožierať zvnútra za živa." stále si od neho udržiavala odstup a radšej sa pozerala pred seba ako na neho. ,, niekedy je dobré, že človek človeka nepozná. Môže to byť prvé aj posledné stretnutie no nie? svet je takým veľkým. No niekedy je dobré sa len tak pozhovárať. Nie o priamych veciach, neprezradzovať detaily. Ale len zdieľať ten istý okamih." Ona to rozhodne niekedy tiež potrebovala.
Leonna Oliviero Caine
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 30. 07. 19
Poslouchal ji, a jelikož byl přeci jen kupodivu dobře vychovaný (i když to na něm vůbec, ale vůbec nebylo vidět,) neskákal jí do řeči a nechal ji mluvit. Nic neříkal a nic neříkal ani potom. Vlastně za celou dobu jejího monologu nepromluvil jediného slůvka a soustředěně se na ni díval, jako by hledal něco, co mu trochu pomůže vyčíst něco dalšího z její tváře. Ale nedokázal se pořádně soustředit, žal jej žral zevnitř. Štvalo ho to a hlavně ničilo. Nakonec semkl rty do úzké linie, hodnotícím pohledem si ji změřil a povytáhl trochu přísně obočí. "Hodně mluvíš," v tom byla podobná jako Aileen, jen ona nemívala sáhodlouhé rádoby spasitelské řeči. Nepomůže mu to. Akorát ho to štvalo. To bylo právě to, co nemohla vědět, protože ho neznala. "Je pro tebe jen dobře, že mě neznáš, kdyby jo, nelíbilo by se ti to, ale taky bys věděla, že já už se napravit nedám," a že se ho pokoušelo napravovat hodně lidí.
Neran Baskerville
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 22. 04. 19
Leonna sa musela mierne zaraziť, pretože mal pravdu. Až príliš veľa hovorila a ani len si to neuvedomovala. Nechcela aby sa na ňu niekto pozeral ako na stíhačku alebo na spasiteľku, ktorá chce dosiahnuť v jeden moment všetko. Možno z toho dôvodu si zahryzla do spodnej pery a len tichým hlasom povedala. ,, prepáč, pokúsim sa to napraviť." Leonna sa pozrela na vodu a len si povzdychla. Niekedy sa jej to stávalo často, kedy sa na ňu človek pozeral rovnako. A ona nevedela ako to napraviť. ,, myslíš si, že ak by som ťa poznala, tak by som sa ti obrátila chrbtom? nechala by som ťa v takomto stave a povedala, že si doslova stratený prípad? robila by som presne to, čo v tejto chvíli." Leonna možno bola slniečkom no aj ona mala v sebe mnoho tajomstiev o ktorých mnoho ľudí nemalo ani len to najmenšie tušenie. Kedy jej tvár poiali slzy a ona nechcela nikdy už nikoho vidieť. Nechcela aby niečo podobné sa zasa opakovalo. ,, dovoľ mi spoznať ťa.." povedala tichým hlasom.
Leonna Oliviero Caine
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 30. 07. 19
Sama ještě pořádně netušila, jak přesně to dá tomu frajírkovi Kieranovi sežrat, ale ono se vždycky něco najde. Nehodlala to nechat být, takoví grázlové nikdy jen tak nepřestanou a kolikrát jsou schopni zajít pěkně daleko. Moc dobře to znala, přesně s takovými totiž randila. Možná ji lákali hlavně z toho důvodu, že si myslela, že je dokáže změnit nebo že na ně její slova budou mít nějaký vliv, ale to bylo dost naivní očekávání. Vždycky si řekla, že se už znovu nenachytá, ovšem pak přišla na řadu opět její tvrdohlavost a ona se zamilovala do dalšího idiota. Takhle to bylo pořád dokola a ona se z toho nedokázala dostat, byla holt nepoučitelná, a ačkoliv by to nahlas nepřiznala, tak i velmi naivní. No, co už. Sobě sice pomoci nedokázala, ale Chrisovi ano, takže si mohl blekotat, co jen chtěl, ona si stála za tím, že do jeho problému zasáhne a vyřeší to. Tečka. S takovou považovala tohle téma za vyřešené a raději veškerou pozornost přesměrovala na Chrise, který byl dneska mnohem odvážnější než normálně. I pusu měl prořízlejší, což se Pat zamlouvalo, třeba se o něm s takovou dozví něco nového. To by totiž ráda. ,,Tak ho tam ještě nějakou chvíli nech, takhle se mi to líbí," svěřila se mu s ďáblíky v očích a šibalským úsměvem na rtech. Těžko říct, jestli by takovou frázi řekla i střízlivá, ale u Patricie jeden nikdy nevěděl, co očekávat. Každopádně, svá slova myslela vážně, odvážný Chris byl v jejích očích ihned o něco atraktivnější než ta jeho ustrašená stránka. Asi to bylo tím, že v životě potřebovala po svém boku někoho s adrenalinem v krvi, někoho, kdo přistoupí na všechny její bláznivé nápady. V tomhle ohledu dokázala být kolikrát velmi kreativní, až z toho ostatní kulili oči. Třeba i teď mohla být označena za blázna, když uprostřed noci navrhla koupání se v ledovém moři. Jenže život měli jen jeden, no ne? A zkusit by se mělo vše. Proto taky byla ráda, když Chris její nápad podpořil a přidal se k ní. Neměl by se pořád tak držet při zemi a nakonec umřít s tím, že ve svém životě pořádně nic nezažil. A na tenhle večer určitě jen tak nezapomene, stejně jako ona.
Nebude lhát, chvíli váhala, jestli do té ledové vody opravdu vkročit, ale nakonec se odhodlala. Přeci by v tom Chrise nenechala samotného, obzvláště, když to byl její nápad. Vypadala by jako zbabělec. Na rozdíl od něj však nepřemýšlela nad všemi těmi hroznými scénáři, které by se jim mohli stát, vnímala jen tu ledovou vodu, ve které by se klidně mohli utopit, pokud by v ní strávili příliš mnoho času. Proto taky řekla, že když umřou, tak alespoň společně. Chrise to pobavilo a ona si při pohledu na něj uvědomila, jak strašně ráda by takové chvilky s ním absolvovala častěji. Jenže to by musel být permanentně opilý a ona by musela mít více volného času – co si budeme nalhávat, ani jedno nebylo možné, což ji docela rozesmutnilo. Na druhou stranu, proč nad takovými věcmi přemýšlet zrovna teď? Měla by si tu chvíli s ním naopak naplno užít, což se jí na břehu zřejmě moc nepovede, proto se taky konečně odhodlala jít do větší hloubky. Chtělo to kuráž, to ano, ale na druhou stranu… čím dříve se do té vody celá ponoří, tím snesitelnější to bude. Snad. Stejně tu hodlá zůstat jen pár minut, na víc by si netroufla dokonce ani ona. Člověk musí znát své meze. A tak, o malou chvíli později, se začala postupně celá nořit do té nesnesitelně ledové vody, přičemž si v duchu nadávala za to, jaký stupidní nápad to zase měla. Rozhodně nehodlala zůstat jen na jednom místě, musela se trošku rozpohybovat, a tak se pomocí plavání přesunula do větší hloubky, načež se čelem otočila k Chrisovi, od kterého se postupně vzdalovala. Nelíbilo se jí, že tam pořád jen tak nečinně stál, proto ho maličko svými slovy vyhecovala a doufala, že se k jejímu nočnímu plavání připojí. Naštěstí ji nezklamal, a ačkoliv šel velmi pomalu, tak se k ní konečně začal postupně blížit. Ona zatím nikam dál neplavala, hezky na něj čekala, přičemž pozorovala každý jeho pohyb a nepřestávala se šibalsky usmívat. Zima ji byla stále, ale alespoň už si zvykla na teplotu vody. ,,Proboha!" zničehonic vykřikla, když viděla, jak Chris o cosi ve vodě zakopl a celý se do ní ponořil. Rychlým tempem začala plavat jeho směrem, přičemž ji v tváři panoval starostlivý výraz. Kdyby se mu něco stalo, tak by si to v životě neodpustila, protože by to byla jen a pouze její vina. No vážně, kdy s těmi svými debilními nápady přestane? Nebylo tedy divu, že se jí viditelně ulevilo, když se Chris o několik sekund později vynořil živ a zdráv. ,,Tohle…" ukázala na něj svým ukazováčkem. ,,už mi nedělej," mírně se na něj zamračila, ačkoliv si uvědomovala, že to nebyla jeho chyba. Nebo byla? Je možné, že to udělal schválně, aby ji vyděsil. Jenže to jí k Chrisovi nesedělo. Na druhou stranu, kdo ví, čeho je v opilosti schopný, že. Naštěstí ji celá tato nepříjemná situace neodradila od plavání, kvůli kterému trpěla ten nepříjemný chlad, a tak už se o chvíli později zase hezky rozplavala do větší hloubky, přičemž se snažila udržovat jeho tempo. Po celou dobu mlčela, což bylo zrovna u ní velice nevídané, jelikož Patricia kolikrát nevěděla, kdy tu svou pusu zavřít, ale teď si jednoduše chtěla užít kouzlo okamžiku. Už chápala, co všichni vidí na nočním koupání, protože jo, tohle bylo úžasné, a to i s drkotajícími zuby. Byla ráda, že Chris to viděl úplně stejně, nerada by s ním totiž dělala něco, co by se mu nelíbilo. ,,Já vím," letmo na něj pohlédla a zazubila se. ,,Na světě je takových super věcí hodně, jen se je nesmíš bát vyzkoušet," zastavila se na jednom místě a otočila se čelem k Chrisovi, přičemž kopala nohami, aby se udržela nad hladinou. Dál už jít nechtěla, byli docela daleko od břehu, a tak by možná nebylo na škodu, kdyby se pomalu vydali zpátky. Sice tu nebyli úplně nejdéle, ale ono bylo docela riskantní zůstat tak dlouho v ledové vodě. ,,Škoda, že spolu netrávíme více času," dostala ze sebe zničehonic a smutně se na něj usmála. Ona sice byla neustále upřímná, ale tohle by střízlivá rozhodně neřekla. Byla by tak až moc sentimentální. Už se nadechovala k dalším slovům, ovšem okolní ticho přerušil hlasitý smích jakési party kluků, kteří právě dorazili na pláž. Samozřejmě si ji a Chrise všimli a jak naschvál se začali taky ihned svlékat, zřejmě jim to noční koupání připadalo také jako super nápad. ,,A máme po srandě,“ pohled přesunula na partu kluků na pláži, načež zatěkala pohledem zpátky k Chrisovi. ,,Raději se vrátíme," ušklíbla se nad tím a rychlým tempem se rozplavala zpátky ke břehu, přičemž pokřikování těch idiotů kousek od sebe ignorovala. Sem tam se však musela ohlédnout za sebe, jelikož se o Chrise bála a taky ho nemohla nechat daleko za sebou.
Naštěstí se oba dva v klidu dopravili až na břeh, načež si pobrali své věci a společně s nimi se vzdálili od té party kluků, kteří k nim neustále měli poznámky. ,,Idioti," zamumlala si pod nosem a zamračila se. Celé jim to tu zkazili, a hlavně přerušili to vzácné ticho, které se v dnešní době nachází jen horko těžko. Ale stalo se. Hlavní bylo, že alespoň nějakou tu chvíli spolu byli sami. Bude na to moc ráda vzpomínat a kdo ví, třeba se s Chrisem zase brzy shledá. Ten svět nakonec nebyl zas až tak velký, obzvláště když studovali na stejné univerzitě. ,,Doprovodím tě ke spolku a ne neberu jako odpověď," oznámila mu s veškerou vážností v hlase během jejich oblékání se, přičemž na něm visela pohledem. Takhle ho už zřejmě vidí naposledy, protože aby se Chris nějak více odhalil… no, očividně na to potřeboval velkou dávku alkoholu. A upřímně – byla to škoda. Rozhodně se totiž neměl za co stydět. Na druhou stranu byla ráda, že se řadí k té menšině, která ho viděla takhle, byla to totiž svým způsobem pocta. Když byli oba dva oblečený, tak se pomalým krokem vydali směrem k nerdskému spolku [a to i přes Chrisovy protesty], přičemž se Pat vyptávala na všemožné věci, které ji zrovna přišly na mysl. Neustále se přitom smála a vtipkovala. Po pár minutách však přišel čas na rozloučení. Opět. Jejich nohy totiž zastavily před velkou budovou, kde se ještě v pár místnostech svítilo. No jo, nerdi většinou zůstávají celou noc vzhůru, aby se mohli nadrtit všechny ty blbosti, co studují. ,,Tak zase někdy. Doufám," zeširoka se na něj usmála a naklonila se k jeho tváři, na kterou mu věnovala letmý polibek. ,,Měj se hezky, Chrisi," jemně ho poplácala po tváři, načež se od něj odtáhla a po zamávání na rozloučenou se na patě otočila a zamířila na kolej. Ještě štěstí, že nebyla od spolků daleko, už na ni totiž dopadala únava a taky jí byla docela zima.
Nebude lhát, chvíli váhala, jestli do té ledové vody opravdu vkročit, ale nakonec se odhodlala. Přeci by v tom Chrise nenechala samotného, obzvláště, když to byl její nápad. Vypadala by jako zbabělec. Na rozdíl od něj však nepřemýšlela nad všemi těmi hroznými scénáři, které by se jim mohli stát, vnímala jen tu ledovou vodu, ve které by se klidně mohli utopit, pokud by v ní strávili příliš mnoho času. Proto taky řekla, že když umřou, tak alespoň společně. Chrise to pobavilo a ona si při pohledu na něj uvědomila, jak strašně ráda by takové chvilky s ním absolvovala častěji. Jenže to by musel být permanentně opilý a ona by musela mít více volného času – co si budeme nalhávat, ani jedno nebylo možné, což ji docela rozesmutnilo. Na druhou stranu, proč nad takovými věcmi přemýšlet zrovna teď? Měla by si tu chvíli s ním naopak naplno užít, což se jí na břehu zřejmě moc nepovede, proto se taky konečně odhodlala jít do větší hloubky. Chtělo to kuráž, to ano, ale na druhou stranu… čím dříve se do té vody celá ponoří, tím snesitelnější to bude. Snad. Stejně tu hodlá zůstat jen pár minut, na víc by si netroufla dokonce ani ona. Člověk musí znát své meze. A tak, o malou chvíli později, se začala postupně celá nořit do té nesnesitelně ledové vody, přičemž si v duchu nadávala za to, jaký stupidní nápad to zase měla. Rozhodně nehodlala zůstat jen na jednom místě, musela se trošku rozpohybovat, a tak se pomocí plavání přesunula do větší hloubky, načež se čelem otočila k Chrisovi, od kterého se postupně vzdalovala. Nelíbilo se jí, že tam pořád jen tak nečinně stál, proto ho maličko svými slovy vyhecovala a doufala, že se k jejímu nočnímu plavání připojí. Naštěstí ji nezklamal, a ačkoliv šel velmi pomalu, tak se k ní konečně začal postupně blížit. Ona zatím nikam dál neplavala, hezky na něj čekala, přičemž pozorovala každý jeho pohyb a nepřestávala se šibalsky usmívat. Zima ji byla stále, ale alespoň už si zvykla na teplotu vody. ,,Proboha!" zničehonic vykřikla, když viděla, jak Chris o cosi ve vodě zakopl a celý se do ní ponořil. Rychlým tempem začala plavat jeho směrem, přičemž ji v tváři panoval starostlivý výraz. Kdyby se mu něco stalo, tak by si to v životě neodpustila, protože by to byla jen a pouze její vina. No vážně, kdy s těmi svými debilními nápady přestane? Nebylo tedy divu, že se jí viditelně ulevilo, když se Chris o několik sekund později vynořil živ a zdráv. ,,Tohle…" ukázala na něj svým ukazováčkem. ,,už mi nedělej," mírně se na něj zamračila, ačkoliv si uvědomovala, že to nebyla jeho chyba. Nebo byla? Je možné, že to udělal schválně, aby ji vyděsil. Jenže to jí k Chrisovi nesedělo. Na druhou stranu, kdo ví, čeho je v opilosti schopný, že. Naštěstí ji celá tato nepříjemná situace neodradila od plavání, kvůli kterému trpěla ten nepříjemný chlad, a tak už se o chvíli později zase hezky rozplavala do větší hloubky, přičemž se snažila udržovat jeho tempo. Po celou dobu mlčela, což bylo zrovna u ní velice nevídané, jelikož Patricia kolikrát nevěděla, kdy tu svou pusu zavřít, ale teď si jednoduše chtěla užít kouzlo okamžiku. Už chápala, co všichni vidí na nočním koupání, protože jo, tohle bylo úžasné, a to i s drkotajícími zuby. Byla ráda, že Chris to viděl úplně stejně, nerada by s ním totiž dělala něco, co by se mu nelíbilo. ,,Já vím," letmo na něj pohlédla a zazubila se. ,,Na světě je takových super věcí hodně, jen se je nesmíš bát vyzkoušet," zastavila se na jednom místě a otočila se čelem k Chrisovi, přičemž kopala nohami, aby se udržela nad hladinou. Dál už jít nechtěla, byli docela daleko od břehu, a tak by možná nebylo na škodu, kdyby se pomalu vydali zpátky. Sice tu nebyli úplně nejdéle, ale ono bylo docela riskantní zůstat tak dlouho v ledové vodě. ,,Škoda, že spolu netrávíme více času," dostala ze sebe zničehonic a smutně se na něj usmála. Ona sice byla neustále upřímná, ale tohle by střízlivá rozhodně neřekla. Byla by tak až moc sentimentální. Už se nadechovala k dalším slovům, ovšem okolní ticho přerušil hlasitý smích jakési party kluků, kteří právě dorazili na pláž. Samozřejmě si ji a Chrise všimli a jak naschvál se začali taky ihned svlékat, zřejmě jim to noční koupání připadalo také jako super nápad. ,,A máme po srandě,“ pohled přesunula na partu kluků na pláži, načež zatěkala pohledem zpátky k Chrisovi. ,,Raději se vrátíme," ušklíbla se nad tím a rychlým tempem se rozplavala zpátky ke břehu, přičemž pokřikování těch idiotů kousek od sebe ignorovala. Sem tam se však musela ohlédnout za sebe, jelikož se o Chrise bála a taky ho nemohla nechat daleko za sebou.
Naštěstí se oba dva v klidu dopravili až na břeh, načež si pobrali své věci a společně s nimi se vzdálili od té party kluků, kteří k nim neustále měli poznámky. ,,Idioti," zamumlala si pod nosem a zamračila se. Celé jim to tu zkazili, a hlavně přerušili to vzácné ticho, které se v dnešní době nachází jen horko těžko. Ale stalo se. Hlavní bylo, že alespoň nějakou tu chvíli spolu byli sami. Bude na to moc ráda vzpomínat a kdo ví, třeba se s Chrisem zase brzy shledá. Ten svět nakonec nebyl zas až tak velký, obzvláště když studovali na stejné univerzitě. ,,Doprovodím tě ke spolku a ne neberu jako odpověď," oznámila mu s veškerou vážností v hlase během jejich oblékání se, přičemž na něm visela pohledem. Takhle ho už zřejmě vidí naposledy, protože aby se Chris nějak více odhalil… no, očividně na to potřeboval velkou dávku alkoholu. A upřímně – byla to škoda. Rozhodně se totiž neměl za co stydět. Na druhou stranu byla ráda, že se řadí k té menšině, která ho viděla takhle, byla to totiž svým způsobem pocta. Když byli oba dva oblečený, tak se pomalým krokem vydali směrem k nerdskému spolku [a to i přes Chrisovy protesty], přičemž se Pat vyptávala na všemožné věci, které ji zrovna přišly na mysl. Neustále se přitom smála a vtipkovala. Po pár minutách však přišel čas na rozloučení. Opět. Jejich nohy totiž zastavily před velkou budovou, kde se ještě v pár místnostech svítilo. No jo, nerdi většinou zůstávají celou noc vzhůru, aby se mohli nadrtit všechny ty blbosti, co studují. ,,Tak zase někdy. Doufám," zeširoka se na něj usmála a naklonila se k jeho tváři, na kterou mu věnovala letmý polibek. ,,Měj se hezky, Chrisi," jemně ho poplácala po tváři, načež se od něj odtáhla a po zamávání na rozloučenou se na patě otočila a zamířila na kolej. Ještě štěstí, že nebyla od spolků daleko, už na ni totiž dopadala únava a taky jí byla docela zima.
→ Kolej
Patricia Anne Gavreau
Poèet pøíspìvkù : 86
Join date : 11. 09. 17
Ani neveděl, jestli to myslí dobře, nebo špatně. Pravděpodobně tak trochu od každého kousek a tak jeho hlas zněl spíš, jako by jí něco vytýkal. Nebylo tomu ale tak, ne nutně. Spíš podotýkal skoro lhostejně a nezaujatě, což prostě mohlo působit opravdu nemile. S povzdechem tedy jen zakroutil hlavou, trochu bezmocně a ruce lokty opřená o kolena natáhl před sebe. Žmoulal v nich cosi, co byla kdysi účtenka z obchodu, kde si pravděpodobně kupoval cigarety, ale teď se to prostě podobalo spíše hodně zmuchlanému, napůl roztrženému papírku, který dokola a dokola rovnal a zase skládal do kuličky. Chtěl jí říct, že to nemyslel zle, ale asi by to bylo k ničemu, a tak to prostě nechal, protože to byla ta nejjednodušší cesta -a takové on volil pokaždé. Potom přešla řeč na to, že by měla být ráda, když ho nezná. A zdálo se, že je velmi neústupná, jenomže jeho prostě tohle pokoušení se ho napravit jedině rozčilovalo. Už teď zatínal všechny svaly v těle a věnoval se mačkání a rovnání papírku. "Nemám to rád," nesouhlasně zavrtěl hlavou, "nemám rád, jak se mě všichni, co si k sobě pustím, snaží dát dohromady," jako by ho prostě nedokázali přijmout. Měli stejný problém, jako tady tahle holka sedící kousek od něj -potřebu napravovat rozbité a zlomené věci, lidi a pocity. Občas bylo ale lepší nechat to tak. Ale nakonec, bylo to lidské a on to chápal. Zaujalo ho to na každém jednom z těch lidí, a většinou se bavil právě s takovými, o to víc ho ale mrzelo, jak se mu pořád všichni snažili domlouvat. "Ublížil bych ti, kdyby se to stalo," řekl stejně tiše, jako ona.
Neran Baskerville
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 22. 04. 19
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru