leonna vedela, že na to nemôže ísť tou jednoduchou cestou. Ona v živote už poznala niekoľko ľudí no vedela, že každý jeden človek je svojom spôsobom určite iným. Kvôli tomu pri pohľade na chlapca, musela premýšľať nad tým, čo sa mu v živote mohlo také stať. No možno na to nemala myslieť, nechcela aby videl v jej očiach tie myšlienky. Dalo sa to vôbec? Pozrieť na niekoho, pozrieť sa mu priamo do očí a vidieť v nich, čo si človek myslí. Niekedy áno niekedy zasa nie. Z toho dôvodu pocítila ako sa jej jemne červeň nahrnula do tváre. Jemne, takmer nebádateľne a to len z toho dôvodu, že sa bála, aby neprišiel na to, čo si myslí. Musela sa z toho dôvodu pozrieť zasa pred seba. „Chcem ťa pochopiť. Nie rovnakým spôsobom ako ľudia naokolo.“ povedala pokojným hlasom aj ked jej prsty začali bubnovať po jej kolenách. Stále cítila strach no to ju neodradzovalo. „ľudia si myslia, že každý jeden človek musí byť dokonalý. Oblečený dokonalo a upravene, mať všetky myšlienky v hlave usporiadané. Život ako si presne predstavuje. No takto to nefunguje. Máš niečo v sebe, tajomstvá, ktoré môžu niekoho vydesiť. Nemám veľa priateľov, aj ked sa niekedy snažím..“ povedala pomerne sklamaným hlasom. „Dovoľ mi poznať ťa a ja prídem na to, či mi to ublíži alebo nie. Kamarát sa hodí v každej jednej situácií. Ved kto by ti mohol pomôcť napríklad s ukrytím tela?..“ snažila sa to na malý okamih prehodiť na žart.

A tak to bylo. Všichni jemu blízcí se snažili nějakým způsobem ho napravit, jenomže to on nechtěl. Nebyl rozbitá hračka, nebyl zatracená panenka z porcelánu, a jestli mu někdo mohl pomoct, byl to jedině on sám, ale k tomu potřeboval čas. Vždyť už na tom pracoval, ale neustálé kecy jeho okolí ho jen zdržovaly od viditelných výsledků. Bylo to skoro k zlosti. "Tak se přestaň snažit," pokrčil rameny a krátce na ni koukl, "lidi přijdou sami, a když ne, stejně tomu nepomůžeš," pro něj to bylo spíš vyhýbat se i těm, kteří přijdou, ale ne vždy se to dařilo. A pak už si mohl jen povzdychnout a nějak se smířit s tím, že Leonny se jen tak nezbaví. Kéž by to šlo lehce, lusknutím prstu a všechny by od sebe odehnal tak daleko, aby jim nemohl ublížit. "Nejsem dobrej materiál na kamaráda," varoval ji, "a nemám rád, když je někdo moc šťouravej," přesto ho ta jeho emocionální vyčerpanost začínala přemáhat a tak se rozhodl, že pustit si ji k sobě jen tak o milimetr blíž snad neuškodí ani jednomu. "Jestli se chceš přátelit, musíš přijmout, že mám svý tajnosti a kostlivce ve skříni, a všechno se nedozvíš hned, něco nikdy," povytáhl obočí, jako by se ptal, jestli přijímá podmínky. "A nerad se objímám," dodal.

<<<Nerdský spolok

Nad jeho slovami sa musela opäť krátko, no veľmi úprimne zasmiať. Nikdy nebola agresívny typ človeka a máločo ju dokázalo nahnevať. Väčšinou bola vždy usmievavá, pozitívne naladená a milá mladá žena, ktorá zlepšovala deň všetkým vôkol seba, no predtým, než k nej prišiel, sa necítila boh vie ako dobre. Súviselo to s tou neúspešnou kandidatúrou a samozrejme vedela, že ju to za pár dní aj tak prejde, no v danej chvíli, keď bola vážne presvedčená o tom, že ju jej spolubývajúci zase prišli prosiť o pomoc s prípravou akcie, svoje emócie neudržala úplne na uzde. Možno by sa za to mala tak trochu hanbiť, no Reece vyzeral tak, že sa mu to celkom páčilo, takže nedokázala samu seba prinútiť k tomu, aby sa cítila zle. "Tým si nie som úplne istá. Pravdepodobne by som si pri tom...," taktiež zavrela dlane do pästičiek a zdvihla ich do úrovne očí, ako to robili profesionálni boxeri, keď si kryli tvár. "Zlomila ruku. Jedinou výhodou by bolo to, že by som sa dokázala ošetriť," uškrnula sa a ruky znovu uvoľnila. Štúdium medicíny malo svoje výhody, pre ňu hlavne kvôli tomu, že sa rada a často venovala vareniu. Nestalo sa jej totiž raz, že sa porezala či popálila a vtedy jej jej vzdelanie naozaj prišlo vhod. Bolo síce hrozné sama sebe šiť hlbokú ranu, no nebolo to nič, čo by sa nedalo so zaťatými zubami prežiť. Na tieto drobné ošetrenia si zvykli aj ľudia z jej spolku, ktorí vyhľadávali jej služby vždy, keď sa nejakým spôsobom zranili a potrebovali rýchlu prvú pomoc. Základné ošetrenie zlomenej ruky by teda zvládla taktiež, aj keď samozrejme by nemala kde urobiť rontgen a v prípade nutnosti operácie by proste musela ísť do nemocnice. To už sa ale rozhodla, že si z Reecea trochu vystrelí čo sa týka jej naozaj hrôzostrašne vyzerajúcej knihy anatómie a na jej veľkú radosť to zabralo, preto jej to prišlo také zábavné a neodpustila si tlmený výbuch smiechu, ktorý mu dal jasne najavo, že to nemyslela vážne. "Mal si vidieť svoj výraz tváre," ešte stále sa pobavene chichúňala, pričom sa jej ramená chveli od smiechu a ona sa zľahka zaklonila dozadu a potom späť vpred, do svojej pôvodnej polohy. Samú seba nepokladala za veľmi vtipnú osobu, no toto sa jej zrejme naozaj vydarilo. Teda, aspoň pobavila samú seba a to predsa bolo asi to najdôležitejšie. Pokiaľ sa človek nedokázal smiať aj sám na sebe, nemal veľmi právo smiať sa na tých ostatných. Po pár sekundách ju však ten smiech pretrel a ona si ukazovákom zľahka pretrela oblasť pod očami, aby utrela nejakú náhodnú slzičku, ktorá jej z toho pobavenia ušla. "Keby si to naozaj chcel robiť, časom by si si zvykol," ubezpečila ho už svojim typickým, jemným a prirodzeným hlasom, keď krútil nad jej učebnicou hlavou. Chápala to, nie každý mal na medicínu nervy. Bol to vážne náročný študijný odbor a zvládali ho len tí, ktorí sa naozaj chceli stať doktormi a boli preto ochotní obetovať kopu času. Ona samozrejme nepodceňovala ani iné odbory, pretože každý bol svojim spôsobom náročný, no medicína bola medicína a už len to, že sa študovala o rok dlhšie ako všetky ostatné odbory na ich škole ukazovalo, aké kvantum teórie a praxe musia absolvovať. "Keď režeš tým skalpelom dobre, krv nikdy nestrieka všade naokolo," opäť bola nútená sa zasmiať, pretože ju jeho slová celkom pobavili. Nebola prekvapená, že má o tom takú predstavu, no krv striekala iba z tepien a povedzme si úprimne, pokiaľ bol doktor naozaj vyštudovaný a skúsený, tak do tepny jednoducho nezarezal. To totiž v prípade pacienta často znamenalo istú smrť. To mu však ale samozrejme nehovorila, pretože z jeho znechuteného výrazu bolo jasné, že to asi nie je jeho najobľúbenejšia téma. Našťastie ale nemusela premýšľať nad inou, pretože sa mu ju hneď potom podarilo vyviesť z miery tým, ako sa k nej naklonil, čo zrejme videl aj on podľa jej reakcie. Nebola vyslovená hanblivka, to len v spoločnosti množstva neznámych ľudí, no s chlapcami nebola úplne najskúsenejšia a preto jej stačilo málo, aby ju priviedol do rozpakov, čo sa mu celkom darilo. "Mhm," pípla po tom, čo po nej zopakoval čosi o čase, no chvalabohu sa hneď potom tak trochu spamätala a dokázala sformulovať viac, ako len jedno slovo. "Nemám žiadne námietky," dodala teda s drobným úsmevom, pretože jej to naozaj pripadalo ako dobrý nápad a hlavne to bolo niečo, čo by robila oveľa radšej ako ležala v posteli s knihou v rukách. Nie že by jej učenie vadilo, to nie, no keby si mala vybrať medzi učením a večerom stráveným s ním, jasné že by volila jeho. Zakaždým. Bez váhania. Jazykom si zľahka prešla po spodnej pere, keď si Reece rukou prehrabol vlasy a nasadil na ne šiltovku a vážne sa snažila na neho priveľmi nezízať, a tak sa radšej rozhodla odbehnúť  sa obliecť do niečoho reprezentatívnejšieho.
Zo skrine teda zobrala svoje veci, prezliekla sa v kúpeľni a vrátila sa späť, pričom sa jej na tvári usídlil akýsi spokojný, uvoľnený výraz. Trochu ju síce prekvapilo, že ešte stále listoval v jej učebnici, no musela sa nad tým pre seba uškrnúť, pričom sa jej tento úškrn ešte o niečo viac rozšíril, keď jej položil tú otázku. "Mammal, zdvojené písmeno m? V tom prípade je to cicavec," pristúpila späť k nemu a svojej posteli, keď na stoličke zložila oblečenie, ktoré mala na sebe predtým a ruky si navzájom zľahka chytila za chrbátom. Pokiaľ by sa chcel ešte pýtať na nejaké veci z anatómie, určite by mu bez problémov odpovedala, no zrejme si to rozmyslel po tom, čo k nej zdvihol pohľad. Do líc jej znovu stúpla nenápadná červeň a ona zľahka sklopila pohľad ku svojim teniskám. "Ďakujem, sám nevyzeráš zle," vydýchla so zatajeným dychom a keď si uvedomila, že opäť stojí blízko nej, oči zdvihla smerom k tým jeho, pričom sa jej na tvár votrel malý úsmev, keď jej za ucho zastrčil prameň vlasov. Bol to moment ako z filmu a ona mala opäť pocit, akoby na chvíľu zabudla dýchať, no ten pocit pominul hneď, ako od nej o krok ustúpil. Zľahka si odkašľala pretože si uvedomila, že jej dokonca tak trochu vyschlo v hrdle a kývla hlavou na znak súhlasu. "Jasné, poďme," nezabudla si ešte zobrať svoju gumičku a samozrejme ešte zhrabla aj svoj mobil, ktorý rýchlo strčila do zadného vrecka svojich šortiek, no potom už prešla popri ňom a vypochodovala zo spolku vonku, ignorujúc zvedavé pohľady jej spolubývajúcich, ktorí budú mať určite veľké množstvo otázok. Nie len preto, že po ňu prišiel niekto z chlapčenského spolku ale aj preto, že im celý deň tvrdila, že sa musí učiť a zrazu išla vonku. Momentálne to však nechcela riešiť aj keď vedela, že ju po návrate bude pravdepodobne čakať nejaké to vysvetľovanie. "Ideme pešo?" Opýtala sa, no myslela to asi skôr ako rečnícku otázku pretože automaticky vyrazila smerom z areálu univerzity aj keď si nebola úplne istá, kde presne sa pláž nachádza a ako sa tam pešo dostane, keďže tam bola len párkrát a vždy sa tam nejakým spôsobom so známymi dopravili autom alebo mestskou hromadnou dopravou. Pokiaľ teda išla zlým smerom, Reece mal možnosť obrátiť ju niekde inde, načo by reagovala pravdepodobne dosť zahanbene, no pokiaľ išla dobre, tak sa jej na tvári črtal prirodzený úsmev, ktorý jej ju zdobil takmer vždy a ľavou rukou si zľahka držala zápästie tej pravej, pretože v podobných situáciách, ktoré zahrňovali chlapcov, sa vždy cítila trochu nervózne a nikdy nevedela čo má s tými rukami robiť. "Ako ťa vôbec napadlo prísť po mňa dnes? Nebavili sme sa náhodou o nejakom víkende?" Neodpustila si krátku otázočku a pootočila hlavu smerom k nemu, no stále kráčala ďalej smerom k pláži a popritom si aj samozrejme dávala pozor pod nohy, pretože zakopnúť a rozplaštiť sa na ceste rovno pred ním rozhodne nebolo niečo, čo chcela urobiť. To by sa od hanby asi naozaj prepadla pod zem. Zase by to však malo tú výhodu, že by sa aspoň dokázala ako tak ošetriť, aj keď by to bolo o niečo náročnejšie, keďže zo sebou nemala nič, iba telefón a gumičku do vlasov. Väčšinu pozornosti však venovala jemu, čo bolo úplne samozrejmé a s radosťou mu po ceste odpovedala na všetky otázky, ktoré sa jej pýtal. Popravde by sa s ním dokázala takto prechádzať aj celú noc, no po pár desiatkach minút sa pred nimi v diaľke rozprestierala voda a ona sa zhlboka nadýchla, pričom na sekundu úplne zastavila. "Wow. Na tento pohľad si asi nikdy nezvyknem," pousmiala sa a pokračovala v chôdzi ďalej, až pokým sa asfaltová cesta nezmenila na piesok. Energicky sa teda zohla, vyzula si svoje tenisky, ktoré zovrela v ruke a bosými nohami skočila do príjemne teplého piesku, ktorý vyhrialo cez deň svietiace slniečko. "Tak, kam teraz?"

,,Hmm, savec. To by asi mohlo dávat smysl," řekne s úsměvem na tváři. Moc věcem v té učebnici nerozuměl, protože to bylo už asi pokročilejší učivo, takže tam nemuseli používat normální anglická slova, ale místo toho tam dávají latinu, protože by tomu člověk už měl rozumět, chudáci. Odpověděla mu dřív než čekal, spíš mu odpověděla tak bleskově, že k ní ani nestihl zvednou hlavu. Když ale tak udělal, tak mu hned padla do oka mušlička na tričku, ,,Autentická mušlička na pláž?" zeptá se a pobavením v hlase. Samozřejmě si z ní nechtěl utahovat, protože jí to slušelo, jen mu to jednoduše přišlo v té chvíli docela vtipné. Možná ale ještě vtipnější je, že od má na sobě dlouhé kalhoty a bunda a ona vyráží v kraťasech a krátkém tričku, takový dva protiklady, ale teda outfit Nadine se na pláž hodil víc. Ale důvod proč se tak Reece oblékl byl spíš ten, že kdyby mu tenhle plán nevyšel a Nadine ho odmítla, tak aby mohl vyrazit aspoň někam do baru nebo někam mezi lidi. ,,Děkuju, dělal jsem to kvůli tobě," mrkne na ní jedním okem. Byla to z části pravda, protože pro ní chtěl vypadat upraveně, jelikož vzhled dělá hodně a jemu o vzhled jde taky. Sice má někdy chvilky, kdy je schopný jít do školy v tom v čem zrovna spal, ale to se stává jen výjimečně, když má vážně línou náladu.. Celkově ho ale docela baví nakupování a kombinování oblečení, občas mívá pocit, že se špatně narodil a měl být holka; ale určitě by měl smůlu a byl by nějaká baculka s hodně špatnou pletí a skočil by jako panna ale místo koček by měl psy.
Když s Nadine dojdou před spolek, párkrát se podívá kolem sebe, protože na sobě cítí pár pohledů nad čím se musí pobaveně uchechtnout, dělá mu totiž radost, že přitahuje takovou pozornost a to jen díky tomu, že si přišel pro jednoho skřítka. ,, Příště můžu domluvit nějaký odvoz, ale dneska pujdeme po svých," zakření se na ní a odkýve si to. Řidičák samozřejmě má, jen mu tak trochu chybí auto, ale upřímně k čemu by ho tady měl, když má okolo sebe všechno tak na 5 minut chůze, ale kdyby bylo potřeba, tak by mu nedělalo problém si nějaké auto například půjčit z nějaké půjčovny nebo od nějakého kamaráda. Jakmile se ale Nadine dá do pohybu, vyrazí hned za ní, aby to nevypadalo, že jde nakonec vlastně sama. Když mu položí svou otázku, tak ani na vteřinu neváhá a hned se pouští do odpovědi, protože na tom holt není co vymýšlet, ,,Dneska je tak krásně, až mě to donutilo jít ven...a nerad chodím ven sám," poví a skloní pohled k ní, při čem se na ní zase lišácky usměje, ,, Navíc mi někdo prozradil, že potřebuješ zachránit od učení, tak jsem tě nemohl nechat v nesnázích," poví uznale a zasměje se nad tím. Jo, sice se domlouvali na nějaký víkend, ale pravděpodobně ani jeden v tu chvíli nečekal, že spolu někam vážně zajdou, takže když už spontánnost, tak hezky nečekanou. Po celou dobu chůze má po většinu času buď ruce v kapse nebo mu jen tak volně plandají podél těla, protože kam jinam by je měl asi tak dát, třeba kolem jejího pasu? To by bylo asi hodně troufalý, což by mu ani tak nevadilo, ale pro tuhle chvíli by to bylo i hodně nevhodný, a co jí třeba chytit za ruku? To stejný. Takový věci on prostě nedělá, přijde mu to jako akt toho, že si jsou lidi opravdu blízký a jeden bez druhého nemůžou být a takový pocity on zkrátka nezažívá, alespoň ne teď a celkově posledních pár let. Občas do sebe po cestě tak nevině drknou, protože jdou celkem blízko sebe, ale to už je spíš takový to drknutí, kterému člověk nevěnuje tolik pozornosti. Chvíli ticha která mezi nima na vteřinu padla okamžitě přeruší otázkou, ,, Myslíš, že si půjdeme zaplavat?" zeptá se zvídavě a s úsměvem. Sice už bývá chladno, ale ve vodě by mohlo být příjemně když je venku studený vzduch, takže ano, tato otázka je myšlená naprosto vážně; on sám se pravděpodobně vykoupat půjde a kdyby se k němu Nadine přidala, tak mu to rozhodně vadit nebude. Jakmile se v dálce začne lesknout tmavě modré moře s čistě bílým nebem, které se krásně barví do červena a oranžová, úsměv se mu změní na nejvíc upřímný co jen jde, protože i když není žádná duše romantika, tak západ slunce mu hold působí radost. Ale spíš je to tím, že je to duše umělecká a teď ho trošku mrzí, že si s sebou nevzal foťák, protože i když má západu slunce vyfocených už několik, každý další je schopný si vyfotit se stejným nadšením, možná i větším. Holt ty barvy k sobě prostě dokonale ladí, příroda na něho působí jako největší umělec a lidi se tomu vyrovnají jenom tak, že to zachytí na plátno nebo na fotku, ,,Tyjoo. Mrzí mě, že nemám foťák. Byla by to krásná fotka," odmlčí se na vteřinu a podívá se na Nad, ,,A ještě ke všemu když bys na ní byla ty. Ani nevíš jakou by měla pro mě cenu," řekne upřímně. Strašně rád se dívá na své fotky co vyfotí, obzvlášť když je na ní nějaká pěkná slečna, která tu fotku ještě dokonale podtrhne, a připomíná si ty chvíle při kterých vznikaly, protože věří, že vždy je za každou fotkou kus historie; holt je na tyhle věci docela cíťa. Jakmile dojdou k místu, kde se z normální asfaltové cesty stává písek, napodobí krok Nadine a vyzuje si boty, které si vezme do rukou, písek příjemně hřeje na jeho holá chodidla, ,,Nejhorší je, když jdeš na pláž odpoledne. To je jak být v pekle," poznamená s pobaveným úšklebkem. Jít odpoledne k pláži je vražda pro chodidla, protože zůstat nečinně stát, tak se za vteřinu vznítíte. ,, Šel bych se jen tak projít, třeba támhle k molu," kývne hlavou k molu, které se nachází v dálce. Je to kus cesty, protože molo není z místa, kde stojí není skoro vidět, ale není podmínkou tam dojít, spíš to bylo jen takové určení směru. Musí se trochu zakřenit, protože když zmíní molo, tak mu v hlavě naskočí myšlenka, kdy se v létě pod tím molem líbal s jednou holkou a vletěl tam na ně plavčík, ať si takových věcí nechávají navečer a nepohoršují tím děti. ,,Jsi pro?" Odtrhne pohled od mola a vypustí z hlavy svou myšlenku, a přitom se pomalu rozejde k moři, aby mohl ozkoušet jaká je voda. Opravdu by se šel vykoupat, a vůbec mu nedělá problém, že nemá plavky, protože kdyby byla větší tma, tak by šel klidně na ostro, ale ale jelikož je světlo a není tu s někým, kdo ho neviděl zcela bez oblečení, tak by se spokojil se spodním prádlem a šel by tam v něm a přitom doufá, že Nadine se nakonec rozhoupe a jestli se rozhodne do toho moře skočit, tak půjde s ním; možná jí mohl říct, ať si vezme plavky, ale to už vezme čert.

"Povedzme že áno," uškrnula sa, aj keď bola pravda, že to tričko jej proste prišlo pod ruky ako prvé, preto ho z nej vytiahla. Nebolo to tak, že by kvôli nemu prehľadávala celú skriňu, len aby si obliekla niečo, čo sa takmer doslovne hodilo na pláž. Bola to však celkom milá náhoda, to musela uznať aj ona. Reece vyzeral veľmi dobre, no jeho oblečenie sa určite nedalo úplne označiť za plážové. Predsa len, dlhé nohavice, bunda. Možno to však bol dobrý nápad, v neskorších hodinách sa pravdepodobne celkom ochladí, na čo ona v danej chvíli očividne zabudla, keďže si nič čo by ju mohlo potom zahriať so sebou nevzala. Nad jeho slovami, že sa tak vyobliekaj kvôli nej sa však aj tak veľmi spokojne usmiala, hoci by sa jej určite páčil aj keby prišiel oblečený v niečom roztrhanom. Bola však naozaj rada, že si dal kvôli nej na sebe záležať.
"To mi vôbec nevadí, ja sa prechádzam rada," žiarivo sa usmiala, keď vyrazili smerom na pláž a hneď si spomenula na výlet do Paríža, kde s Meg celý deň chodili po vlastných, pokiaľ nebrala do úvahy niektoré ďaleké presuny metrom. Samozrejme, keby bolo zlé počasie, pravdepodobne by nebolo boh vie čo kráčať takú diaľku po daždi, no našťastie bolo ešte stále pomerne teplo a bezoblačno, keďže jeseň len začínala. Ona leto vždy milovala zo všetkých ročných období najviac, preto si chcela tieto posledné teplé dni poriadne vychutnať. "Tak tomu rozumiem, taktiež nerada chodím vonku sama. Ak si teda nepotrebujem vyčistiť hlavu, vtedy je to lepšie osamote," poznamenala, pretože v takom prípade naozaj oveľa viac preferovala samotu. Aj dnešok plánovala stráviť sama, no nakoniec bola naozaj šťastná, že jej deň dopadol úplne inak, ako si zo začiatku predstavovala. "Tak to by som sa mala danému človeku poďakovať," kútiky úst jej zľahka stúpli a aj keď jej bolo úplne jasné, že mu to zrejme nikto nepovedal, aj tak to bolo od neho veľmi milé. Vážne nečakala, že sa dnes stretnú, vlastne nečakala, že sa vôbec niekedy reálne stretnú, no rozhodne sa nesťažovala. Už si poriadne ani nepamätala, kedy ju naposledy nejaký chlapec zavolal vonku. Väčšinu svojho času teda trávila učením, príležitostným varením a hraním na bicích a samozrejme, so svojimi kamarátkami. Žiadny chlapec teda nebol v dohľade, aspoň do dnešného dňa.
Krátku odmlku narušil jeho hlas a otázka, či si pôjdu zaplávať. Do líc jej opäť stúpla mierne červeň, no našťastie to bolo čoraz menej a menej viditeľné, keďže sa pomaly ale isto stmievalo a zapadalo slnko. "To je veľmi dobrá otázka," vydýchla zo seba a na sekundu sa zamyslela. Otázka to bola výborná, no odpoveď na ňu bola o niečo ťažšia. Keďže sa však snažila vyjsť zo svojej ulity tak, ako ju celý jej život navádzala Malia, rozhodla sa reagovať kladne. "Nemám so sebou plavky, no ak je voda teplá, prečo nie," pousmiala sa pričom si bola istá, že by na ňu bola jej sestra skutočne hrdá. Ona bola z nich dvoch tá spoločenskejšia, odvážnejšia a divokejšia. Niekedy boli ako oheň a voda, no aj napriek tomu mali úplne perfektný vzťah a nevedela si predstaviť, že by Maliu nemala. Podobne to však bolo aj naopak, pretože Malia by bez nej určite neprežila. Neraz jej totiž kryla chrbát a zachraňovala ju zo situácií, do ktorých by sa tak mladé dievča nemalo dostávať. Tieto myšlienky však rýchlo vytlačila z hlavy, keď si všimla ten krásny západ slnka nad morom, na čo reagoval aj Reece a opäť ju svojimi slovami priviedol do miernych rozpakov. "To je naozaj škoda. Bola by to veľmi pekná spomienka pre nás oboch," taktiež povedala veľmi úprimne no určite nechcela, aby sa teraz cítil zle kvôli tomu, že si ten foťák nezobral. "Môžeme si to vynahradiť nabudúce," dodala s drobným úsmevom a pokračovala v chôdzi na pláž, ktorá sa nachádzala neďaleko.
Cesta im netrvala dlho, ani sa nenazdala a už si vyzúvala topánky a prechádzala sa po teplom piesku. Bol to skvelý pocit a ona musela uznať, že tento jeho nápad bol vážne dobrý. Naokolo totiž nebol takmer nikto, čo by sa v prípade, že by išli vonku cez víkend, asi nestalo. "Tak teda mólo," kývla hlavou na znak súhlasu a vyrazila za ním, aj keď sa asi rozhodol najskôr otestovať vodu, čo jej vyhovovalo keďže aj ona chcela vedieť, či je dostatočne teplá na plávanie. Našťastie mala na sebe kraťasy a tak sa nemusela báť, že sa zamočí, preto rovno zamierila do vody a keď v nej bola približne po kolená, so širokým úsmevom sa otočila na Reecea. "Celkom to ujde," skonštatovala, zľahka chytila lem svojho trička a prevliekla si ho cez hlavu dolu, odhaľujúc svetlomodrú čipkovanú podprsenku a tričko hodila jeho smerom pričom vážne dúfala, že ho chytí a nenechá ho spadnúť na mokrý piesok poprípade do vody. Potom si zobliekla aj šortky, ktoré mu hodila rovnako, ako tričko a pomaly začala cúvať, pričom ho s úškrnom na perách pozorovala. "Ideš, alebo sa ti zdá príliš studená?"

V jednom momente mala Leonna naozaj strach. Pôsobil na ňu rovnakým dojmom, ako ho videla biť sa s nejakým chlapcom no následne pri jeho slovách mala pocit, ako keby to myslel len zo srandy. No zjavne to tak nebolo. No nič nedokázalo v tejto chvíli jej úsmev na perách, ktorý sa tam nachádzal len tak nejako dať dole. A s tým musel počítať aj on sám. Leonna na to spočiatku možno ani len nechcela odpovedať. Ale ona vedela, že v momente, kedy ju niekto od seba odstrkuje má to na ňu takmer opačný efekt. Nie takým spôsobom, kedy. Y niekomu stála v ceste, pripútala sa o auto alebo o nejaký strom a tvárila sa a správala sa, ako keby nebolo inej cesty. To rozhodne nie. Leonna ale vedela, že každý jeden človek potrebuje nejakého človeka. Nech sa tvári ako len chce, človek samotný nie je stvorený k tomu aby bol sám.
"Nemusíš to nejako hrotiť. Nie som človek, ktorý z ničoho nič niekomu len tak skočí do náruče a má v pláne sa objímať. A tajomstvá.." musela sa aj ona sama mierne zastaviť nad týmto faktom, pretože tajomstvá sa nachádzali v živote takmer každého jedného človeka. Leonna sa potom pozrela na vodu, bol to až hriech nevyužiť túto možnosť k tomu sa okúpať.
"Nemusíš sa ničoho báť. Nebudem mať žiadne otázky len chcem aby si vedel, že každý jeden človek má tajomstvá." Povedala s úsmevom na perách, ktorý bol v jej podaní už takmer raritou, pretože sa tam nachádzal takmer stále. Postavila sa na nohy a dala si dole tričko pod ktorým mala červené plavky. Dúfala, že aj bez slov mu takto dá najavo, nech urobí to isté. Voda musela byť určite nesmierne príjemná.

Je mu jasné, že historku o tom, že mu někdo poradil ať se za ní staví, protože nemá co dělat a učí se, mu asi moc nevěří, nebo teda snad mu jí nevěří, byl to totiž čistě jeho nápad, který je skoro za zlato, nebo ne? ,,To bys měla. Teď by ses určitě topila v knížkách a přitom se můžeš topit v moři," protočí nad tím hraně oči, jakože to úplně jasný a ušklíbne se na ní, ,,Nebo bys teď mlátila toho někoho, kdo sis myslela, že ti klepe na dveře," trošku do ní strčí loktem na náznak toho, že si dělá srandu, a znovu naznačí ty pěstičky jako předtím u ní v pokoji; má holt chuť jí trošku pošťuchovat a dělat srandičky, jinak by to byla nuda. ,,To je jasný. Plavky nepotřebuješ,” pokrčí rameny, ,,Spodní prádlo stačí,” odmlčí se na vteřinku a zasměje se, ,,Teda jestli si nevyrazila bez něj,” zazubí se na ní pobaveně, ,,V tom případě bych se klidně otočil a počkal než by ses potopila, abych tě neokouknul,” zakryje si jednou rukou oči a když pak nechá ruku volně spadnout, tak na ní mrkne. Samozřejmě by asi neodolal a podíval se, jaký kluk by to totiž neudělal, ale to se takhle říkat nemůže, co by si o něm asi tak pomyslela. Když mu odpoví, že si to vynahradí příště, tak mu udělá opravdu radost, protože aspoň ví, že jí jeho přítomnost nevadí, co bylo teda zřejmé docela od začátku, což je teda troufalé tvrdit, ale přijde mu to tak, jelikož se z hádavý fúrie stalo usměvavé sluníčko hned co jí zaklepal na dveře, ,,Beru tě za slovo, že si příště uděláme nějakou fotku na památku,” zaťuká si na spánky, aby naznačil to, že na to oprvadu nezapomene; teda spíš se bude snažit, aby na to opravdu nezapomněl. Má rád, když jsou z něho holky hotový a udělají pro něho co chce, protože si přijde dominantní a to se mu líbí, ale tohle není úplně ten případ, kde by toužil po dominanci. U Nadine mu stačí, když bude mít radost a bude se s ním chtít vidět i příště, jelikož i on se s Nadine dobře baví a je mu s ní fajn; kdyby chtěl nějakou holku jenom na jednu noc a na povyražení, tak se zrovna bude chystat vysvléknout se z jiného důvodu, než je večerní koupání se v moři. Jelikož on na sobě kraťasy neměl, takže mu dlouhé kalhoty umožnily jít do vody pouze po kotníky, což ale stačilo na to, aby tu vodu trošku koštnul a věděl, že to je celkem teplý a vhodný na koupání, což mu teda dělalo radost, jelikož se docela těšil až se tam budou oba polonahý plácat ve vodě, ,,Akorát na koupání,” přitakal jí okamžitě a pobaveně sledoval, jak se začíná vysvlékat, jakoby se nemohla dočkat až se budou cachtat. Když mu začne házet své oblečení, tak ho samozřejmě chytí, protože nechce, aby kvůli němu byla mokrá a promrzlá a pak ještě vypadala jako šmudla od mokrého písku, takže jakmile mu hodí všechno oblečení, tak dojde k jejím botám, které si odložila do písku a oblečení jí na ně položí, aby se neválelo po zemi. ,,Jen se neboj,” houkne na ní a se smíchem a nabodobí její kroky. Nejdříve si sunda bundu s tričkem a položí si to na boty a hned na to si stáhne kalhoty a ponožky, což taky všechno hodí k botám, jako poslední si sundá kšiltovku a rukou si trošku pročísne nezbedné vlásky; hned na to se rozeběhne k vodě. Jakmile ve vodě dorazí k Nad, tak si neodpustí to, aby si jí takhle hezky odhalenou prohlédnul, nemůžete mu to mít za zlé, jelikož má Nadine jednoduše krásnou postavu. Voda není tak studená, jak se mohla zdát na první pohled, opravdu je spíš docela teplá, což bude asi opravdu způsobeno tím, že venku už je trošku chladnější vzduch, takže ta studená voda působí příjemně teple. Proto ani vteřinu neváhá a okamžitě se k ní skloní, jednu ruku jí do pod kolena a druhou na záda, čímž si jí vezme do náručí, trošku si jí tam přehodí, aby se mu lépe nesla a usměje se na ní, ,,Zadrž dech,” řekne kulišácky, vyplázne na ní jazyk a rozejde se, aby měl vodu aspoň po pás následně si nelítostně hodí do vody; pravděpodobně neplánovala to, že si kromě spodního prádla namočí i vlasy, tak snad nebude naštvaná nebo nějak vyšilovat, jako by reagovala polovina holek. Samozřejmě hned potom, co jí hodí do vody, tam sám skočí za ní, aby kdyby se třeba nalokala vody, tak aby se jí něco nestalo a on jí mohl pomoci nahorů. Samozřejmě, že jí mohl třeba jen pocákat vodou, ale to by nebyla taková sranda, teda on se baví, tak snad bude i ona a a doufejme, že naštvaně neodejde, byla by to škoda tak brzkého konce, ale aspoň by věděl, že nemá cenu jít na příští schůzku, protože zatím by do druhé schůzky klidně šel.

Zvonivo sa zasmiala a na sekundu sklopila hlavu k zemi, no potom ju opäť zdvihla a venovala mu veľmi pobavený pohľad, v ktorom sa odrážal úsmev, ktorý mala na perách. "Jedno lepšie, ako druhé," skonštatovala, pretože ani jedna z tých predstáv rozhodne nebola ideálna. Stráviť večer v knižkách by sa jej teda nestalo prvýkrát, práve naopak, bolo to pre ňu celkom bežné, no rozhodne to nebola zábava, bolí to proste povinnosti. Jej však učenie nikdy nevadilo, takže to dokázala zvládať celkom dobre, aj keď musela uznať, že večer tohto typu v jeho spoločnosti jej vyhovoval oveľa viac. "Pri topení v knižkách mi však aspoň nehrozí smrť. Pochybujem, že bude o takomto čase na pláži nejaký plavčík, ktorý by ma v prípade núdze vytiahol z vody a dal mi dýchanie z úst do úst," povedala veľmi úprimne, no aj napriek tomu sa na neho uškrnula, pretože rozhodne nemala v pláne topiť sa. Teda, nikto asi nikdy nemal v pláne topiť sa, človek nikdy nevie, čo sa môže stať, no vážne pochybovala o tom, že sa niečo také stane. Predsa len, bola dobrý plavec a pokiaľ sa ju Reece nechystal tresnúť po hlave a hodiť z móla do vody, bola si takmer na sto percent istá, že jej utopenie sa nehrozí. "V tom máš pravdepodobne, bohužiaľ, pravdu," potichu sa zasmiala a trochu zahanbene si zahryzla do spodnej pery, pretože s odstupom času si sama uvedomovala svoju možno trochu prehnanú reakciu. Možno to bolo čerstvým vzduchom, možno tým, že sa v jeho spoločnosti uvoľnila a zabudla na to, čo ju trápilo a prečo bola nahnevaná a bez nálady, no vážne jej teraz tá reakcia pripadala cez čiaru. Pokiaľ by však ostala v spolku, on by neprišiel alebo by sa rozhodla s ním nikam neísť, bolo viac než pravdepodobné, že by na niekoho vybuchla. Svojim spôsobom ju teda Reece zachránil, za čo mu bola veľmi vďačná, no zatiaľ sa mu to nechystala hovoriť. Predsa len, ich stretnutie bolo len na začiatku.
Samozrejme, že ju jeho reakcia nezaskočila. Veď ktorý chlapec by kedy povedal dievčaťu, že mu vadí, že so sebou pri prechádzke na pláži nemá plavky? Bolo jej úplne jasné, ako bude reagovať ešte skôr, ako tak vôbec reagoval. "Prečo ma to neprekvapuje?" Krátko nazdvihla obočie v otázke, pričom sa jej na tvári usídlil veľmi seriózny, no samozrejme hraný výraz, no po chvíli sa opäť zoširoka usmiala a zľahka pohodila vlasmi, aby sa jej dostali cez plece a mohla na neho lepšie vidieť. "A ja určite verím tomu, že keby som vážne žiadne spodné prádlo nemala, tak by si sa na mňa ani raz nepozrel," ukázala mu vztýčené palce a ironicky na neho žmurkla, pretože o tom naozaj vážne pochybovala. Nemyslela to však zle ani ako výčitku, proste si ho trochu doberala, nemohla si pomôcť. Celkom dobre jej nahrával a ona sa v jeho spoločnosti naozaj cítila fajn a uvoľnene, aj keď ju niektorými vecami privádzal do miernych rozpakov, túto situáciu zvládla celkom bravúrne bez červene v lícach, za čo sama sebe musela v duchu gratulovať. Radovala sa však veľmi predčasne, keďže sa hneď pri jeho ďalších slovách predsa len trochu zapýrila. Očividne to s tým "nabudúce" vyzeralo celkom dobre aj z jeho strany, čo ju samozrejme potešilo. Vážne totiž na podobné situácie nebola veľmi zvyknutá, a tak si ich o to viac vážila. "Ty teda zabezpečíš foťák, ja môžem zabezpečiť nejaké to jedlo," navrhla, no jemne pokrčila ramenami, pretože s tým samozrejme nemusel súhlasiť. Ona však varila rada a pri Meg sa naučila, že výmenný obchod medzi kuchárkou a fotografkou funguje veľmi dobre. Nejaké to občerstvenie by si popravde dala aj teraz, nemuselo by to dokonca byť nič veľké, no malý piknik pri vode pod hviezdami obsypaným nebom...Po chvíli zamyslenia uznala, že to by bolo príliš sladké aj na ňu. Piknik bol fajn, prechádzka po pláži bola fajn, dokopy by to však bolo priveľa. Aspoň teda na ich prvé stretnutie. S radosťou sa teda uspokojila s jeho nápadom kúpania sa a bez ďalšieho rozmýšľania či spochybňovania sa vrhla do vody, ktorú samozrejme najprv otestovala, no potom si svoje oblečenie predsa len zobliekla a hodila mu ho, pričom bola veľmi rada, že ho stihol chytiť. Predstava obliekania si mokrého trička a šortiek totiž pre ňu nebola veľmi lákavá, keďže už aj tak bude v mokrom spodnom prádle. Teraz sa jej tá voda zdala naozaj príjemná, no bola presvedčená, že potom jej bude celkom chladno, no na to zatiaľ nechcela myslieť. Namiesto toho pozorne sledovala, ako sa Reece vyzlieka a mimovoľne si pritom prešla jazykom po spodnej pere, mierne zhypnotizovaná tým pohľadom. Keď sa však rozbehol smerom k nej, svoj pohľad od neho odtrhla, pokrčila kolená, aby sa namočila až po plecia a znovu sa so spokojným úsmevom narovnala. Všimla si jeho pohľad na svojom takmer nahom tele a pravdepodobne by sa znovu začala červenať, keby ju neprekvapil tým, že ju zrazu zovrel náručí. "Aaaa," z hrdla sa jej vydrala samohláska zmiešaná z pobaveným smiechom a ona sa rukami automaticky chytila okolo jeho krku, teda aspoň do tej chvíle, kedy jej povedal, že má zadržať dych. To urobila, no keďže čakala, že ju ide do tej vody hodiť, rýchlo ho pustila aby ho náhodou tak trochu nepriškrtila. O sekundu na to už na tvári cítila vodu a vlasy jej viali okolo tváre, no pod hladinou sa nezdržala dlho, takmer hneď sa vynorila a rukou si pretrela oči. "To bolo celkom zákerné!" Prižmúrila oči a pery spojila v úzkej čiarke, no túto akože nahnevanú tvár dlho neudržala a takmer okamžite sa zasmiala, pričom sa vo vode vrhla smerom k nemu, rukami sa mu oprela o ramená a mierne nadskočila, pričom na ne zatlačila celou váhou, aby ho taktiež dostala pod hladinu. Ak sa jej to podarilo, s víťazoslávnym výrazom sa ponorila spolu s ním, ak nie, tak vyskúšala aj iné spôsoby ako ho pod tú vodu dostať, napríklad ho pod hladinou chytiť za nohy a potiahnuť a nebránila sa ani vyskúšať zobrať ho na ruky podobne ako on ju, čo sa jej podariť mohlo, keďže voda nadnášala, no určite nemala silu odhodiť ho do nej. Každopádne, snažila sa dovtedy, dokým ho nejakým spôsobom pod tú hladinu nedostala. "To máš za to," vyplazila na neho jazyk a zoširoka sa zazubila, pričom sa dostala do vody o niečo hlbšej, kde už úplne nedotiahla na dno, len sa ho sem tam dotkla špičkami prstov.

Měl pocit, že Leonna mluví o očividném, jako by to byl největší objev století. "To vím," mírně se zamračil a pokrčil rameny, načež sledoval, jak se zvedala, nějak nečekal, co přijde. Každopádně byl rád, že není z těch objímacích typů, ty on nemusel. Teda, Aileen se taky ráda objímala, ale ona byla jeho dlouholetá kamarádka a nějak si na to už prostě zvykl. A dalo se to. Leonna se svlékla do plavek a on se na chvíli zahleděl na moře, no jo, byli na pláži, nějak zapomněl, že sem lidi chodí i plavat. S povzdechem se potom taky zvedl a přetáhl si tričko přes hlavu. Shodil ho do písku vedle bot a s kratším rozmýšlením, jestli je to vůbec dobrý nápad, potom pomalu vyšel směrem za Leonnou a do vody. Zprvu se mu zdála docela chladná, ale moc to nevnímal, čím déle v ní totiž byl, tím lepší to bylo. Vlastně už docela dlouho neplaval a tak se rozhodl si to teď vynahradit, asi. Lee už nic neříkal, jenom tak pozoroval vodu a přemýšlel, jestli jít ještě dál, nebo prostě zůstat tam, kde je. Po pas ponořený ve vodě a s rukama založenýma na prsou.

,,To si snad myslíš, že bych tě tam nechal utopit se? Au, to zabolelo na moje srdíčko,” přejede si rukou přes hruď v místě, kde se nachází srdce a zatváří se trošku ublíženě, ale nedá se tvrdit, že by to bylo úplně hraně, teda ne celý. Samozřejmě, že má city a má i svědomí a kdyby jí vytáhl ven a něco se jí stalo, mrzelo by ho to a co teprve kdyby se utopila v moři, ,,I o to dýchání z úst do úst bych se postaral,” to už na ní ale kulišácky s nádechem pobavení mrkne, většinou nevydrží být naštvaný, smutný, nebo celkově cokoliv moc dlouho a ještě ke všemu na takovou krásnou a milou holku, ta by mu snad nedokázala takhle na začátku jen tak ublížit, na to už má city obalený a imunní, ,,A o knížku se můžeš říznout!” řekne rázně a drží si vážnou tvář, ,,A teď si vyber co je horší,” tohle ale už dodá s pobavením. On sám teda moc nečte, takže ještě neměl co dočinění s pořezáním od listu papíru, ale v jeho představách je to jeho největší strach z knížek, opravdu, ,,Fuj, kvůli tomu mám fóbii z knížek,” oklepe se a promne si o sebe prsty, ,,Já bych se teda radši utopil. I když je to prej hodně nepříjemný, co se týče tlaku v hlavě a tak,” na pár sekund se odmlčí a olízne si prsty, ,,Prej je nejhezčí smrt umrznutí. Že prej je ti zima, zima a pak je ti najednou hrozný teplo a pak umřeš,” když o tom mluví, tak nemá nějak extra vážný hlas, spíš to říká s takovým zvláštním zaujetím a tak mezi řečí; docela se rozkecal, což mu zase tak podobný taky není. ,,Ale pitvat utopenýho člověka bych teda nechtěl,” zakroutím nesouhlasně hlavou a jemně do Nadine ducne pěstičkou, protože ví, že jako lékař musí podstoupit sem tam nějakou pitvu a pitvat utopeného člověka, který je už pěkně nafouklý teda nemusí být nic moc, upřímně teda pitvat jakýhokoliv člověka nemusí být to nejpříjemnější. ,,To je v pohodě ale, chápu, že někdy prostě nemáš tu správnou náladu,” řekne mile a upřímně, protože to opravdu chápe, kdyby ona přišla za ním zrovna když by měl blbou náladu, tak úplně s přesností nedokáže říct, jestli by jí prostě neposlal pryč a nepřišel sám až by měl tu správnou náladu, což by ale stejně už nemělo cenu, protože komu by se chtělo ven s někým, kdo by mu dal košem, takže měl asi štěstí, že se jí nálada zlepšila.
,,Heleeee, holčičkoo,” řekne se smíchem, když odhalí jeho plán na to, co by se tam asi dělo kdyby si zapomněla plavky a neměla ani spodním prádlo. Docela ho pobavila její reakce, co se vztyčených palců týče, ale na jeho obhajobu to tak prostě je a každý kluk by se podíval, to je prostě fakt; teda aspoň pro něj a pro ní asi očividně taky, ,,Takže když si mě takhle prokoukla,” odmlčí se a zadrží smích, jelikož mu dala docela zabrat, ,,Tak to znamená, že bys mě taky okukovala, kdybych tady pobíhal bez plavek?” zvedne zvídavě jedno obočí a naváže s ní oční kontakt přičemž si na tváři pořád drží pobavený výraz. Přijde mu fajn, že si povídají takhle hezky nezávazně a kamarádsky a není to nijak nucený, čehož se trochu bál, že si nebudou mít co říct a než vůbec dojdou na pláž, tak se jeden z nich na něco vymluví, aby mohli odejít a už o sobě nevědět; jo, párkrát to už totiž zažil, když se nechal ošálit krásou nějaké dívky a ve výsledku na sebe jenom tak koukali a neměli si co říct, nebo ta holka byla takový ten typ, která nedá z ruky mobil a na schůzce na vás kouká skrze něj, to on zrovna dvakrát taky nemusel. Jo, rád si namotával holky přes internet a dopisoval si s nimi, ale když došlo na schůzku, tak jim věnoval svou pozornost. Přijde mu roztomilý, když se nějaké holky červenají, jsou to takový jahůdky, ale u Nadine je to docela nepatrný, že si toho ani nevšimne, teda do teď si toho nevšiml, teď tomu možná pomohl západ slunce, který jí na tváře přidal trochu červené a tak se z ní stala roztomilá jahůdka nad čím se uculí, ale to taky nepůsobí nějak výrazně oproti normálnímu úsměvu, ,,Tak super. To zní jako férová nabídka!” odsouhlasí to jednoznačně, jelikož by nikdy neodmítl dobré jídlo a i když nějak extra necvičí, tak to že docela dost jí na něm opravdu není vidět; dobře párkrát si zacvičí, ale že by každý den chodil do posilovny na dvě hodiny, aby měl tělo jako Bůh, tak to opravdu ne, takový typy kluků, co by tam potkával totiž vážně nemůže vystát, takže mu stačí, když si tak dvakrát do týdne jde zaběhat a spálí zbytek kalorií, co nespálil jeho rychlý metabolismus.
Když po příchodu na pláž a odzkoušení vody dojde na zákeřné a nelítostně ponoření Nadine do vody, tak je samozřejmostí, že je v její blízkosti, kdyby se jí něco stalo a mohl poskytnout dýchání z úst do úst, ale jakmile se vynoří, tak se mu na tváři rozlije úsměv a smích, ,,Dělal jsem to pro tebe, nejhorší je potápět se pomalu po malých částech,” řekl přesvědčivě a jelikož nohama šourá o zem, tak se tak pomalu přesouvá do větší hloubky. Když se na něho ale Nadine vrhne a tentokrát s nelítostným pohledem ona, tak jí její výhru samozřejmě nechce dát zadarmo, takže s ní chvíli bojuje, ale i když se to nezdá a přesto jaká je oproti němu malinká, tak ho přemůže a on zahučí pod vodu, kde ale taky nezůstane moc dlouho a hned se vynoří, ,,Týýý potvoro,” zašklebí se na ní se smíchem v hlase a rukou si otře oči, aby v nich neměl slanou vodu, přičemž hodí hlavou, aby si upravil vlasy, takovou reakci nečekal, ale dost se mu líbila, jelikož vidí, že Nadine není žádná namyšlená slečninka, takový nemá nikdo rád, teda co se týče srandy...Když se od něho na chvíli vzdálí, tak udělá pár temp, aby jí dohnal a jelikož vidí, že má co dělat, aby dostala na dno a on má zatím hladinu vody v pohodě možná tak po ramena, tak jí chytí kolem pasu a vyzvedne jí nahorů, přičemž mu jde o to, aby jí ulevil od toho, aby nemusela namáhavě máchat rukama a nohama. Tímhle krokem zapříčinil to, že jsou u sebe dost natěsno, takže si očima najde ty její a nahodí úsměv, ,,Dáme závod?” řekne natěšeně a pohledem už těká všude okolo sebe, aby našel cíl jejích závodu.

"Neviem. Možno je celé toto nejaká finta ako sa ma zbaviť," s úškrnom na perách pokrčila ramenami, aj keď tomu samozrejme vôbec neverila, proste si len z neho robila tak trochu srandu. Jeho dramatické pohladenie hrude ju pobavilo, aj ten ublížený výraz, no aj tak sa k nemu na sekundu natiahla a dlaňou ho zľahka pohladila po ruke. "Ale nie, prepáč, jasné že viem, že by si niečo také nedopustil," povedala tentokrát veľmi vážne, pretože naozaj verila tomu, že ju nezobral von preto, že by sa za jeho peknými očami skrýval nejaký ten sériový vrah. Samozrejme, na milión percent to vedieť nemohla, keďže sa s nim stretla len prvýkrát, no bola si istá minimálne na deväťsto deväťdesiatdeväť tisíc percent. Dokonca nemala pochybnosti ani o tom, že by jej v prípade núdze poskytol nejaké to dýchanie z úst do úst, aj keď si nemohla odpustiť drobnú poznámočku, nie preto, že by ho chcela uraziť ale preto, že ju to fakt zaujímalo. "Takže ovládaš prvú pomoc? Možno by som naozaj mala zahrať že sa topím, aby som vedela zhodnotiť, či ju robíš dobre," aj ona tentokrát do neho zľahka buchla svojim lakťom a zasmiala sa aby bolo jasné, že to nemyslí tak úplne vážne. Hovorí sa síce, že z tak vážnych vecí by sa žarty robiť nemali, no ona ho proste chcela len tak trochu podpichnúť, pretože sa v jeho spoločnosti cítila fakt veľmi dobre a uvoľnene. Práve v týchto situáciách, kedy sa s niekým cítila naozaj sama sebou, sa ukazovala jej skutočná priateľská a zábavná povaha, ktorú často ľudia z jej okolia nevideli, pretože ju dopredu škatuľkovali ako "tú bifľošskú aziatku". Nie že by ňou nebola, to áno, no bola omnoho viac ako len učenlivé a ctižiadostivé dievča.To však mali možnosť vidieť iba tí, čo jej venovali svoj čas a nesúdili ju hneď podľa prvého pohľadu.
"To je síce dobrý postreh, no reznú ranu si viem vyčistiť a zašiť aj sama," opäť si neodpustila drobný úškrn, pretože jej to prišlo celkom vtipné že porovnával utopenie sa v mori s drobnou, aj keď nepríjemnou rankou na prste. Ešte vtipnejšie jej ale prišli jeho ďalší reakcie, a tak sa na nich pobavene zasmiala a zľahka pokrútila hlavou. Vážne sa ešte nestretla s niekým, kto by mal fóbiu z knižiek kvôli predstave porezania sa na papieri. Všetko však bolo prvýkrát, všakže. "Vážne? Ja by som sa chcela topeniu vyhnúť za každých okolností. Musí to byť hrozný pocit, neschopnosť nadýchnuť sa a cítiť, ako sa ti pľúca zapĺňajú vodou," jemne sa striasla pri tej predstave, pretože vážne dúfala, že si to nikdy na vlastnej koži nevyskúša. Pripadalo jej to totiž vážne hrozné, aj keď za hrozné sa dali považovať všetky podobné druhy smrti vrátanie udusenia, uhorenia a ďalších nepríjemných nehôd. "Do istej miery je to možno pravda, no tiež to nie je také ružové, ako to znie. Aby človek umrzol, musí byť vonku fakt ukrutná zima a to znamená, že by ti dovtedy určite odmrzli a odpadli prsty na nohách, na rukách a možno aj nos," ten svoj nespokojne nakrčila v grimase menšieho znechutenia. Bola to zaujímavá téma, teda aspoň do istej miery. Nikdy sa nad ňou nejako extra nezamýšľala a už dupľom sa o nej s nikým nerozprávala. Bolo však zaujímavé vypočuť si jeho názory na túto tematiku pretože ona, ako študentka medicíny, sa na to pozerala možno trochu inak. "Našťastie som také niečo nikdy nevidela ani nezažila a úplne s tebou súhlasím, že ani nechcem," dodala ešte na margo pitvy mŕtveho utopenca, aj keď pitva sama o sebe jej nikdy nebola veľmi príjemná. Jej cieľom je totiž ľudí, hlavne deti zachraňovať, a nie zisťovať príčinu ich smrti. Samozrejme, pitvy boli pre nich ako študentov dôležité kvôli tomu, aby v realite videli anatómiu ľudského tela zvnútra, no úplne jej stačilo tých pár hodín, ktoré musela absolvovať a dúfala, že ich viac nebude. Bola teda rada, keď sa téma ich rozhovoru zmenila, pretože rozhodne v jeho spoločnosti nechcela uvažovať nad mŕtvymi ľuďmi. Navyše, bolo to niečo odľahčené, zábavné, možno dokonca trochu flirtujúce, čo brala všetkými desiatimi. "Hmmmm," chvíľku hrala, že sa nad jeho otázkou musí zamyslieť, dokonca si prstík priložila na bradu a párkrát ním po nej poklepkala aby ešte viac vzbudila dojem, že to je len hrané rozmýšľanie a nie to skutočné. "Nie som si úplne istá. Na tej fotke z pláže vyzerá tvoje telo veľmi dobre, no keďže si teraz tak naobliekaný, nemôžem vedieť, či to náhodou nebol len photoshop," od hlavy po päty si ho premerala pohľadom a vyzývavo si pritom zahryzla do spodnej pery akoby ho v duchu odhadovala a hodnotila, no keď svojimi očami našla tie jeho, na tvári sa jej znovu zjavil pobavený a spokojný výraz. "Jasné že by som sa pozrela, keby si tu behal bez plaviek," pokrčila drobnými ramenami a s menšími rozpakmi sa zahľadela niekam do diaľky, pretože keby sa mu mala pri tej vete pozerať do očí, zrejme by naozaj bola kompletne celá červená od hanby. Našťastie sa však po pár sekundách dokázala ako-tak upokojiť, a tak sa na neho znovu dokázala pozrieť a s úsmevom prikývnuť hlavou na jeho ďalšie slová ohľadom ich budúceho stretnutia.
Nad jeho vysvetlením, prečo ju neľútostne hodil do vody sa však neusmievala, no rovno sa pobavene zasmiala. Nebol to nejaký hysterický smiech, no ten jej klasický, tichý a zvonivý, úplne komplimentujúci jej hlas a drobný vzrast. Bolo by totiž veľmi zvláštne, keby sa tak nízke dievča s tak jemným hláskom smiala ako chlap. "Jasné, pretože je lepšie privodiť človeku zástavu srdca tým, že ho rozhorúčeného hodíš do studenej vody," opäť na neho s jemnou iróniu žmurkla a ukázala mu vztýčené palce no nehnevala sa ani to nemyslela nijako zle, vážne mu ten jeho dôvod prišiel zábavný, pretože veľmi dobre vedela, že nebol skutočný. Sama sa teda na neho vrhla, aby mu tento jeho počin vrátila, aj keď to nebolo úplne najjednoduchšie. Predsa len, bol vyšší ako ona, ťažší ako ona a rozhodne s ňou chvíľu bojoval, no nakoniec sa jej podarilo dostať ho pod vodu, takže je smiech nahradil veľmi spokojný pobavený výraz. "Snáď si si nemyslel, že to nechám len tak," aj ona pohodila hlavou, aby sa jej mokré vlasy odlepili od tváre a dostali na svoje miesto, pričom mala ešte stále ten víťazoslávny výraz podčiarknutý úsmevom. Vážne sa veľmi dobre bavila, dokonca z toho bola sama poriadne prekvapená. Bolo to však príjemné prekvapenie, takže sa nemala dôvod sťažovať, a už vôbec nie vtedy, keď k nej Reece priplával bližšie, do hlbšej vody a chytil ju okolo pása. Cítila jeho blízkosť a teplo, ktoré z neho vyžarovalo, a tak sa musela zhlboka nadýchnuť, aby upokojila svoje rozbúšené srdiečko. "Ak chceš prehrať," s úškrnom na tvári pokrčila ramenami a taktiež sa rozhliadla okolo seba, aby našla nejaký záchytný bod, ktorý by im poslúžil ako hranica či finálna čiara. Keďže sa už pomaly ale isto stmievalo, nebolo to úplne jednoduché, no nakoniec sa jej podarilo zazrieť bójku asi sto metrov od nich. "Tam," jedným prstom mu zľahka pootočila tvár tak, aby videl na bójku, ktorú mu ukazovala druhou rukou a potom sa mu s úsmevom krátko zahľadela do očí. "Chceš sa o niečo staviť alebo sa bojíš?"

,,Ale teda jen teoreticky, kolik lidí by se po tobě asi tak schánělo?” zeptá se tajemně, ,,A za jak dlouho asi tak? Abych věděl kolik mám času na útěk,” dodá a zatváří se, že nad tím opravdu přemýšlí, ,,A navíc by měl být příliv, takže by tě moře nemuselo hned tak vyplavit. Až tak ráno nějak, a to už bych mohl být v Mexiku,” uchcetne se, protože každý zločinec, co něco spáchá, tak okamžitě utíká do Mexika, teda tak to viděl ve většině filmů; samozřejmě, že on s tím žádné zkušenosti nemá. Nelegálně možná tak kouří trávu, ale opravdu nikoho nezabíjí, i když by pár zájemců na to měl, ,,A moc svědků teď na pláži asi taky nebude, takže samý plus pro mě,” ušklíbne se na ní a záhadně si promne ruce, ale pak se na závěr všeho pobaveně uchcetne, když ho ale pohladí po ruce, tak ho smích přejde, teda ne že by nějak zvážněl, jen se ze smíchu stane obyčejný milý úsměv, který mu se na tváři vykouzlil za pomocí jejího doteku, na to co mu ale řekne, tak na odpověď pro ní nahodí trochu ironický hlas, ,,Jsem rád, že si nemyslíš, že bych tě nechal utopit v moři a následně si šel sednout do vězení za to, že jsem ti nepomohl,” ke konci, kdy dokončuje větu se jeho nepatrně ironický hlas změní na normální, jelikož to nemyslel vážně a to co říkal byla prostě pravda.  Jo, člověku by mohl aspoň z principu, aby si nešel sednou do vězení nebo měl nějaké jiné problémy  za to, že jen přičumoval a nepomohl, ale pro Nadine by tam samozřejmě skočil úplně hned a pomohl by jí tak či tak, jelikož si jí za tu chvíli co jsou spolu docela oblíbil a mrzelo by ho, kdyby se jí něco stalo. ,,Tak nevím jestli úplně ovládám, ale takový ty základy, co nám říkali ve škole si asi pamatuju,” odmlčí se a v hlavě se snaží urovnat myšlenky tak, aby mu naskočily základy první pomoci, ,,Třicetkrát stlačíš hrudník a dvakrat vdechneš? A přitom mu musíš zaklonit hlavu, otevřít pusu a při dýchání z úst do úst mu stlačíš nos?” řekne s otázkou v hlase, protože si není úplně na stoprocent jistý, jestli by tímhle postupem někoho třeba nezabil místo toho, aby mu pomohl, ,,Ale slyšel jsem, že když děláš správně resuscitaci, tak bys přitom měla člověku zlomit žebra? Není to nějaká kravina?” tohle řekne s vážným zaujetím, protože to četl někde na internetu a na internetu taky není všechno pravda a jelikož je Nadine budoucí lékařka, tak doufá, že mu pomůže tuhle záhadu rozluštit, ,,Joooo a, ruce musíš mít takhle,” natáhne před sebe levou ruku na kterou si položí tu pravou a proplete si s ní prsty, potom se otočí na Nad a hrdě na ní mrkne, jelikož ví, že tohle jediný má uprčite správně, ,,Teoreticky bych ti život určitě zachránil, ale radši to pokoušet nebudeme, ju?” řekne a odkýve si to přičemž až teď si rozplete ruce a nechá je volně spadnout podél těla, ale vteřinu na to si pravou ruku dá do kapsy od bundy.
,,To bych asi nedal, sám do sebe bodnout jehlu a ještě se na to dívat, abych si nesešil prsty k sobě,” zakroutí nesouhlasně hlavou, kdyby na něj teď vytasila jehlu, tak by se pravděpodobně hned složil k zemi a první pomoc by mohla praktikovat Nadine na něm, ale to se nikdo nemusí dozvědět, ,,Ale ten kysličník bych dal,” ruku kterou si dal před chvílí do kapsy vytáhne a jemně se s ní hrdinsky bouchne do hrudi, aby naznačil, že je opravdu nebojácný a uchechtne se; v blízkosti lidí, co se mu líbí a má je rád, tak dokáže být docela komediant a veselý člověk. S nějakým klukem by se asi takhle bavit nedokázal, má to holt v tý hlavě trošku složitěji zařízený. ,,Jo, to asi jo,” odmlčí se na vteřinku, ale hned na to dodá, ,,Stejně bych se radši topil než se říznul papírem!” řekne rozhodně a řekl to spíš jen proto aby odboural vážnost tématu s topením na trošku menší úroveň vážnosti, ,,Musí to být hrozně ostrá a štiplavá bolest, brr,” když se nad tím jenom zamyslí, tak se mu začnou svírat ruce v pěsti jak si představuje tu bolest od říznutí papírem, ,,Teče ti potom vůbec krev? To seš už tak promzlej, že to ani nemůže bolet, když ti to upadne, ne?” může to vypadat jako že si z toho dělá legraci, ale spíš je to jen tak, že nad tím teď opravdu uvažuje a nezná na to odpovědi, ,,Nos? To budeš pak takovej Voldemort,” lehce si jedním prstem brkne o nos a jak má tu ruku zvedlou, tak znovu zopakuje krok s kšiltovkou; jedou rukou si jí sundá, tou druhou si rychle pročísne vlasy a nasadí si kšiltovku. Tohle většinou dělá už jen tak ze zvyku a nebo když cítí, že mu tam ty vlasy dělají neplechu. ,,Možná by mi nevadilo být forenzní technik, je to docela cool práce a hlavně tam fotíš,” v takovém případě by mu nevadilo koukat na nějaké mrtvoly nebo tak i když teda radši fotí živé lidi, ale jako forenzní technik by byl dost užitečný, i když to teda není práce pro všechny a při studiích se provádějí pitvy, takže spíš nic, ,,Ale samá fyzika a takový věci, nic pro mě, radši budu fotit živý modelky,” poslední část věty si říká spíš pro sebe a jen tak do větru, ale je to pro něj jistá věc. Má rád když s ním lidi při focení spolupracují a to by se o mrtvole tak jednoduše říct nedalo.  Nad její poznámkou s photoshopem se musí jednoduše zasmát a to zcela upřímně, protože jo, s photoshopem to umí a kdyby chtěl, tak by si uměl vyphotoshopovat mnohem víc, ale fotka na Flickru byla stoprocentně přirozená, ale rozhodně ho to nijak neurazilo, právě naopak, takovéhle pošťuchování z její strany se mu líbilo ,,Tak to se pak budeš muset přesvědčit na vlastní oči,” pokrčí jednoduše rameny, protože nic víc mu v téhle situaci nezbývá, ,,Tak to rád slyším,” ušklíbne se na ní a přitom si olízne rty. Asi v té roztomilé jahůdce bude větší ďáblík než na začátku myslel a kdyby se mu teď povídala do očí, možná by tam zahlédla větší odlesk chtíče, protože do teď v jeho očích mohla vidět, že se mu leskli od radosti, ale po takových řečích začíná trochu přituhovat.
,,Tak jasně, že jo. Aspoň si pak nemusíš dělat starosti s tím, že se topíš,” jedním prstem si poklepe na spánek, jako by to právě vymyslel, ale popravdě řekl to první, co ho zrovna v takové situaci napadlo a jelikož se o tom předtím bavili, byla to jasná volba. ,,Popravdě jsem si nemyslel, že budeš takovej ďáblík a tak nemilosrdně mě potopíš,” jakmile to dopoví, tak na odplatu na ní už jen tak nevinně cákne, aby se neřeklo, že se nepomstí za to, že ho takhle smáčelal, i když nečekal, že by si jí to úplně povedlo, ,,Ale máš docela sílu, podle mě bys přeprala i žraloka,” jakému člověku by při koupání v moři aspoň na sekundu neproblesklo v hlavě to, že někde v blízkosti může být žralok nebo něco podobného; jeho samotného to napadlo v tu chvíli, když dostal nápad na závod a  v dálce hledal nějaký cíl, úplně jasně se mu v hlavě ukázal obrázek toho, jak jednoho z nich ten žralok cupuje na kusy, ale jsou to jenom představy a obrazy z filmů, co mu hrají v hlavě, takže tomu tolik pozornosti nevěnuje a nemá z toho takový respekt jako třeba z pořezání od kusu papíru. ,,Nebuď si tím tak jistá, holčičko,” zakroutí hlavou za znak nesouhlasu a na tváři má rozlitý roztomilý úsměv. Jakmile jde o nějakou soutěž, rozhodně mu není cizí podvádět, takže kdyby se náhodou dostala do vedení, nedělalo by mu problém zatáhnout jí za nohu pěkně zpátky dozadu, ale to nemusí vědět. Jakmile mu prstem zatlačí na tvář, aby otočil hlavu za jejich cílem, tak tak udělá a radostně to odkýve. Když zmíní sázku, tak se na ní ďábelsky uculí, chytí jí za boky a začne se spolu s ní otáčet ve vodě přičemž přemýšlí, co by od ní mohl požadovat kdyby vyhrál; takováhle nabídka se dá slušně využít k nějakým kravinkám a on toho samozřejmě okamžitě využije, takže jakmile ho to napadne, zastaví se a najde si očima ty její, ,,Když vyhraju, tak dostanu sladkou pusu,” odkýve si to radostně a samozřejmě by po ní mohl požadovat víc, ale k takovým závěrům se úplně dostávat nechce, teda aspoň ne zatím a kdo ví, třeba ďáblík překvapí sám svým požadavkem, kdyby náhodou vyhrála.

Nemohla sa čudovať, že sa jej slov chytil, predsa len, ona nadhodila ako tému to, či sa jej náhodou nechce zbaviť, takže ju neprekvapilo, že sa jej začal vypytovať otázky sériového vraha. Sama však veľmi dobre vedela aj to, že keby to myslel naozaj vážne, určite by sa jej to nepýtal tak okato, preto sa rozhodla hrať s ním túto hru na násilníka a obeť, pretože jej bolo jasné, že je to naozaj len hra a nič viac. "Tak, ľudia v spolku by si určite všimli, keby som sa doň dnes nevrátila," skonštatovala len tak medzi rečou, pričom si za ucho zastrčila prameň vlasov, ktorý jej padal do tváre a bránil jej vo výhľade na jeho tvár, na ktorej sa usídlil akýsi tajomný a zamyslený výraz. Bolo vidieť že sa snaží vyzerať veľmi vážne, a tak aj ona zachovávala serióznu tvár. "A s rodičmi alebo sestrou telefonujem každý deň takže keby som zajtra nedvíhala telefón, aj to by bolo celkom nápadné," mierne pokrčila ramenami, no potom sa už neudržala a krátko sa zasmiala, pretože jej celé to divadielko prišlo trochu komické, čo nemohol skrývať ani on, keďže sa taktiež po svojich ďalších slovách začal chcechtať. "Prečo práve v Mexiku a nie napríklad v Kanade?" Ona osobne by teda radšej išla na sever ako na juh, aj keď rozhodne nebolo zimný typ človeka, práve naopak, bola letným dieťaťom takže chlad neznášala. Kanada však bola nádherná a aj keď v Mexiku by bola vymožiteľnosť práva asi oveľa ťažšia, keby naozaj niekedy potrebovala utiecť, zrejme by si vybrala severného suseda Spojených štátov. "Vyzerá to, že si si to veľmi dobre premyslel. Asi by som sa mala naozaj začať báť," uškrnula sa, pretože to samozrejme nemyslela vážne. "Musím ťa ale upozorniť, že sa bez boja nevzdám a keď budem musieť, tak budem aj hrýzť," varovala ho, no pritom nevinne zaklipkala očami a potichu sa zasmiala. Áno, v situácii, kedy by jej reálne šlo o život by určite bojovala zo všetkých síl no bola presvedčená, že sa to v tento večer neudeje. Nemala totiž dôvod o Reeceovi pochybovať, zatiaľ sa jej totiž javil ako veľmi milý a príjemný spoločník, ktorý v nej vyvolával iba tie pozitívne emócie. Možno proste len vedel, čo jej má hovoriť, alebo sa aj on v jej spoločnosti cítil fajn, no celá ich konverzácia jej pripadala veľmi nenútená a prirodzená a za to bola naozaj veľmi vďačná. "Slušné, slušné," kývla hlavou na znak súhlasu, na pohľad veľmi spokojná, že tieto základy pozná. V jej očiach by mal totiž prvú pomoc vedieť poskytnúť každý pretože človek nikdy nemôže vedieť, čo sa stane a je dôležité vedieť v danej situácii reagovať. "Až na to s tými rebrami. To sa pri resuscitácii môže stať, no nie je to znak toho, že to robíš dobre. Pokiaľ však človek nedýcha, je lepšie zachrániť mu život a omylom mu pritom zlomiť rebro ako ho nechať umrieť," doplnila s drobným úsmevom po tom, čo si vypočula celý jeho monológ a na jeho pozíciu rúk ešte rýchlo kývla hlavou na znak súhlasu, že to ukazuje správne. Vážne ju to potešilo. Nie že by sa bála, že sa jej niečo môže stať a bude odkázaná na jeho schopnosti no skutočne si myslela, že sa mu to určite môže niekedy zísť a preto je lepšie vedieť to, ako nevedieť. "Úplne súhlasím," dodala ešte, pretože vážne dúfala, že večer obaja prežijú bez problémov a v zdraví. Maximálne tolerovala len nejakú tu drobnú zimnicu z kúpania.
"Ale, ale," pousmiala sa, mierne pribrzdila a pozorne sa na neho zahľadela. "Pán "Zabijem ťa a utečiem do Mexika" sa bojí ihiel alebo krvi? Tak to som celkom v šoku," s úškrnom sa chytí za srdce na znak toho, že je fakt prekvapená. Vážne to nečakala, no nebolo to zas až tak netypické. Poznala množstvo ľudí, ktorí nemali radi ihly rovnako ako množstvo ďalších, ktorí nezniesli pohľad na svoju alebo na krv všeobecne. Samozrejme, ani jeden zo spomínaných nebol jej spolužiak, pretože mať averziu voči týmto veciam a študovať pritom medicínu sa jednoducho nedalo skĺbiť. Každopádne to nijako nesúdila ani sa mu kvôli tomu neposmievala, ona sama trpela fóbiou z mačiek takže vážne nemala právo robiť si z niekoho srandu v oblasti toho, že sa niečoho bojí. "Si fakt zvláštny človek," zasmiala sa, keď sa jej priznal, že by sa aj tak radšej topil, ako porezal a pokrútila nad tým hlavou. "Porezal si sa vôbec niekedy o papier? Nie je to príjemné ale vážne to nie je až také hrozné," pokúsila sa mu vysvetliť, pretože sa to fakt nedalo ani porovnať s topením, čo bol podľa nej skutočne jeden z najhorších spôsobov smrti, aké si len dokázala predstaviť. O zamrznutí, o ktorom sa bavili hneď potom si nebola až tak úplne istá, pretože to na jednej strane mohlo byť tak, ako to hovoril on, no rozhodne jej to nepripadalo príjemné. "Predpokladám, že krv v tele kvôli chladu tuhne a preteká veľmi pomaly, takže je pravdepodobne oveľa ťažšie vykrvácať, no bolieť to asi bolí, ťažko povedať," vážne s niečím takým nemala žiadne skúsenosti takže to nemohla povedať s úplnou istotou lebo nechcela zavádzať ani jeho, ani seba. Bola to dosť zložitá téma a vážne ju prekvapovalo, že sa do nej pustili, no očividne oboch celkom bavila. "Viac menej áno, dobrá referencia," pousmiala sa nad Voldemortom, pretože ju by to zrejme v danej situácii nenapadlo. Predsa len, nebola nejaký extra fanatik do fantasy kníh, keď už niečo, tak si užívala skôr komixy, no Harryho Pottera samozrejme poznala, keďže to bola klasika. "To je asi dobrý výber, vážne si ťa totiž neviem predstaviť niekde v lese ako fotíš polorozložené telo nejakého malého dievčatka a potom v labáku s kolegami skladáte jej končatiny," opäť znechutene nakrčila nos, pretože to bolo veľa aj pre ňu, a to medicínu reálne študovala. Na niečo také by sa však nedokázala dať ani ona, a to bola vážne silná povaha ktorú v tejto oblasti nedokázalo rozhádzať hocičo. Keďže by však toto vadilo jej, bola si viac než istá, že by to vadilo aj jemu. Forenzné vedy totiž boli samostatná kategória ktorú dokázali robiť len tí, ktorí sa emocionálne dokázali odosobniť od svojej práce. A to ona určite nebola. Našťastie však ich konverzácia opäť chytila ten vtipný, flirtujúci podtón a ona sa znovu uvoľnila, pretože si z mysle vytesnala utopené a umrznuté mŕtvoly malých detí. "Je to jeden z dôvodov, prečo som s tým kúpaním súhlasila," priznala, pričom si po perách zľahka prešla jazykom a vyzývavo sa usmiala, pretože si nemohla byť istá, že keby nesúhlasila s kúpaním, či by šiel do mora aj bez nej. Bola si však istá, že keď súhlasiť bude, určite ju v tom nenechá samu a zoblečie sa aj on, čo bolo veľmi veľké plus, tak načo by mu mala klamať. "Takže nabudúce prídeš bez trenírok?" Pobavene sa na neho uškrnula, keď znovu zdvihla hlavu aby videla jeho reakciu, no nech už bola akákoľvek, zvonivo sa zasmiala a pokračovala v chôdzi.
Vážne musela uznať, že sa v jeho spoločnosti cítila dobre. Smiala sa takmer neustále, dokázal ju pobaviť za každých okolností a inak tomu nebolo ani po tom, čo ju hodil do vody a celú ju tak na sekundu zaplavila chladivá voda. To však nemohla nechať len tak a potrebovala mu to vrátiť, pretože snáď nebude pôsobiť ako neschopná chudinka, a skutočne sa pritom zabávala. "Len som ti dala to čo si si zaslúžil," nevinne mykla ramenami a vyplazila na neho jazyk, čo bolo možno trochu detinské, no v danej situácii to tak cítila, pričom sa v tichu stále ozýval jej jemný, zvonivý smiech. Užívala si ten večer naplno, nie len jeho spoločnosť, ale aj celú tú situáciu, do ktorej sa dostala. Príjemne chladivú vodu, teplý večerný vzduch, západ slnka na obzore. Bol to skvelý záver dňa, ktorý ani vo sne nečakala. "Aspoň vieš, že ak nás nejaký napadne, tak ťa ochránim," dodala na margo žraloka, pričom sa samoľúbo uškrnula, no nad žralokmi vážne uvažovať nechcela, pretože mala mierne obavy z hĺbok, čo mal asi každý normálny človek ktorý nevidel, čo všetko sa pod nim nachádza a čo pod ním v tme pláva. Aj ona bola jedna z tých a preto nebola úplne nadšená, že jej pripomenul práve žraloky, no nasadila odvážnu tvár a pevne verila tomu, že všetky žraloky sú na opačnom konci Spojených štátov, konkrétne niekde pri Floride. "Som si tým úplne istá, chlapče," do tónu jej hlasu sa vkradla istá hravá súťaživosť, a aj keď ho určite nepodceňovala, verila aj samej sebe a svojim schopnostiam. Plávaniu sa nikdy nevenovala na profesionálnej úrovni no samú seba považovala za dobrého plavca, pretože to bol jeden z mála športov, ktorý ju naozaj bavil. S kondičkou na tom možno tiež nebola úplne najlepšie, no stopäťdesiat metrov nemala problém zvládnuť, rovnako ako cestu naspäť. Rozptyľovala ju však jeho blízkosť, jeho ruky na jej bokoch a najviac ju rozptýlila jeho stávka. Navrhla to však ona, takže sa zhlboka nadýchla, hlavu naklonila mierne na bok a na chvíľu sa mu zahľadela do očí. "Fajn. Ale ak vyhrám ja, tak tie trenírky pôjdu dole a prebehneš sa tu po pláži v celej svojej kráse," uškrnula sa, pričom spýtavo nadvihla obočie čakajúc, či bude mať nejaké námietky, no zas až tak veľa času mu nedala. O sekundu sa už totiž vyvliekla z jeho náručia a kraulom vyrazila smerom k bójke pričom sa ani nepozerala, či vyrazil aj on alebo ostal v miernom šoku na mieste.

,,Lidi ve spolku by si třeba řekli, že si přespala někde jinde, nebo tak,” dodá hned potom co mu odpoví. Snaží se působit tajemně jako by si mapoval území, aby věděl, kdy bude nejlepší tenhle čin vykonat, ,,Zítra, někdy navečír, ne?” uchechtne se, ,,To je času, úplně mi to hraje do karet,” ušklíbne se na ní zlověstně, ale jakmile se začala smát a pokazila tak tajemnou a záhadnou atmosféru, udělá tak i on a zasměje se tomu. ,,Já nevím. Do Mexika utíká každej velkej zločinec,” pokrčí rameny a řekne už normálním klidným hlasem bez smíchu, ,,A navíc mám radši teplo než zimu, takže prostě Mexiko. A mexičanky jsou prej docela pěkný,” dodá jako nevinnou poznámku. On sám ale zastává názoru, že je jedno odkud kdo pochází, protože všude je někdo buď krásný nebo vážně odstrašující případ, člověk si nevybere. ,,To bys měla. Vůbec nevíš, co se mi právě honí hlavou,” poklepe si jednou rukou na spánek a zazubí se na ní. A upřímně, právě má v hlavě docela prázdno a na nic specifického nemyslí, takže kdyby mu chtěla číst myšlenky, moc si nepočte, ,,Neboj se nic, pusa je první o co se musí zločinec postarat, jinak by mohla oběť křičet a přivolat pomoc. A pak taky ruce, to by zase mohla škrábat a mlátit. A nohy, no. Je hrozný čím vším ti přidělávají práci,” protočí nad tím oči, jako by to bylo na jeho denním pořádku a opravdu ho to v životě obtěžovalo, ale pravda je taková že takovéhle praktiky viděl někde v televizi nebo v nepřístupných filmech, hihi. Potom jakmile ho pochválí za jeho první pomoc, tak mu to udělá radost, protože se nad tím opravdu zamýšlel a není tak úplně k zahození jak se zdálo, ,,Jo, to asi jo. Ale beztak tě ten člověk pak zažaluje za to, že si mu zlomil žebra, ale nikoho už nebude zajímat, že si mu tím zachránil život,” zakroutí nesouhlasně hlavou, ,,Lidi jsou na tohle vážně hovada. Jednou jsem četl, že nějaký chlap zažaloval někoho, když mu nějaký doktor na ulici udělal takovou tu dírku do krku,” prstem si sáhne na krk, aby znázornil co přesně myslí a chvíli si po tom místě přejíždí, protože na to myslí, ,,Ale bylo mu jedno, že kdyby mu jí tam neudělal, tak by se udusil, idiot,” řekne naštvanějším hlasem než když o tom začal před pár minutama mluvit, ale takovýhle lidi ho holt dokázali pěkně vytočit. Ale její poznámka o tom, že “Pán zabiju tě a uteču do Mexika” ho dostane slušně do kolem a začne se smát, a to i přes to, že si z něho dělá legraci, že se bojí jehel, protože ta poznámka vše odbourala; jednou rukou si promne oči a navážě s ní oční kontakt, ,,Heleee. Nestudovat medicínu, tak bys tady sebou určitě sekla při pohledu na kaluž krve,” ušklíbne se na ní. Není se za co stydět, fóbii z jehel má kde kdo, ale přesto není úplně rád, když se to o něm ví, ale co si budeme, dnes na sebe práskl už dost věcí, takže tohle mu už ublížit nemůže. ,,Nemyslím si, že mě přesvědčíš. A je víc pravděpodobný, že se říznu než že se utopím, takže mám právo se toho bát víc!” uchechtne se a hledá kličky jak se z toho dostat, ale je mu prostě jasné, že ho takového strachu nezbaví; vtipný je, že právě vždycky, když má v ruce papír nebo knihu, učebnici, nebo cokoliv a otáčí třeba stránku, tak nad tím přemýšlí. ,,Snad to ale nebudu muset nikdy podstupovat. Umřít ve spánku musí být asi nejlepší způsob jak odejít, takový čistý a bezbolestný. Si myslím,” když to dořekne tak se zarazí a uchcehetne, ,,Dobrý téma pro dva mladý lidi. O čem se asi pak baví staříci?” nadzvedne zvídavě obočí. ,,Fuuj. Škaredý představy, je lepší nemít děti než tohle,” zakroutí na to opravdu nesouhlasně hlavou. On sám děti úplně neplánuje a když by na něj někdy došlo, tak by to muselo být opravdu velikou náhodou, ,,Radši budu fotit polonahý modelky,” řekne ironicky a zatváří se odtažitě, ale je to pravda. Neví úplně přesně, jestli ví, co rád fotí a jak to vypadá, takže nechce, aby si o něm dělala špatný obrázek, takže pravdu schová za ironii, aby nikdo nic netušil dokud na to nepřijde ta správná řeč. ,,No ty jedna nezbednice,” podívá se na ní úplně překvapeně, ,,Že ty mě chceš dostat do postele?” řekne hraně dotčeně, protože takovéhle intriky by mu vůbec nevadily, ale je mu jasné, že se k nim neschyluje, ale pořád si drží seriózní výraz. ,,Ale když já, tak i ty. Ať je to fér,” dodá důrazně a zasměje se tomu. On by neměl problém přijít bez trenýrek, ostatně jak všichni uvidíme za chvíli, ale nebylo by to jen tak, to by taky pochopil snad každý; aspoň každý kluk, no ne? ,,Zasloužil  bych si různý věci, ale tohle nebyla ani jedna z nich,” ušlkíbne se na ní a když na něj vyplázne jazyk, tak i on ten jeho tak nenápadně vyplázne a zamračí se na ní, hraně samozřejmě. ,,Tomu plně věřím,” musí se zasmát nad tou představou, jak se Nadine rve se žralokem, který  dostává pořádnou nakládačku od malého skřítka. Když se to tak ale vezme, jak se vůbec chce člověk prát se žralokem? To je asi spíš tak, že když se nedostane na souš, tak má smůlu, ne? Kdo by se kromě Nad totiž pral s žralokem holýma rukama? I když Reece žije u moře už pár let, tak si nikdy nezvykl na tu představu toho, že by tam někdo mohl být žralok, který si právě vyhlíží svou večeři, ale na druhou stranu zase žádný útok žralokem nezažil a tak ani nikdo z jeho blízkých, je to prostě všechno jenom v hlavě. ,,Tak uvidíme, ale třeba tě nechám vyhrát,” pokrčí ledabyle rameny a žertovně na ní mrkne. Zná spoustu lidí, co by po vyhraném závodě váhali, jestli opravdu vyhráli nebo je ten druhý nechal, je to taková žravá nejistota, o které se někdy musíte přesvědčovat. Podle výrazu a natěšení Nadine je ale jasný, že ona by ho jen tak vyhrát nenechala a ať už výhra nebo prohra, tak oboje bude zasloužené. ,,Tak jo. To beru!” řekne bez jakéhokoliv váhání, a přistoupí na její část sázky, protože mu je z velké části jasné, že vyhraje a kdyby náhodou prohrál, tak by mu nedělalo problém se tady proběhnout bez plavek, nemá se totiž za co stydět a tak to i vnímá. Kdyby něco takového on požadoval od Nadine, určitě by cukala víc než Reece. Možná by byl v jiných případech schopný prohrát i naschvál, aby trošku Nad poškádlil, ale tady to vidí na férový boj už jen proto, že Nadine vyrazila pěkně škádlivě bez varování. Reece ale na sebe nenechá dlouho čekat a v momentě kdy se vzpamatuje, okamžitě vyrazí za Nadine, která se až moc rychle blíží k bójce. Stačilo ale pár rychlejších temp a byl jí v závěsu, kde jak předtím sliboval, že kdyby se náhodou dostala do vedení, tak jí bez váhání zatáhne dozadu k sobě, a tak přesně i udělal. S vysmátým výrazem jí chňapl po noze a zatáhl jí zpět k sobě, ale Nadine se i přes nalokanou vodu v nose dostala do čela a nakonec vyhrála, což Reece dost překvapilo, ale vysmátý obličej má pořád, protože ho prohra ani trest netrápí, ,,Slušnej boooj, ďáblíku” řekne uznale při tom, co okolo sebe máchá rukama i nohama, jelikož na dno nedostane už ani on, ,,Asi je čas na trest, co?” zazubí se a pohodí hlavou, aby si upravil mokré vlasy, které měl přilepené všude možně na obličeji, ,,Klidně se chyť a já poplavu,” poplácá si jednou rukou na rameno, aby upřesnil co myslí a bez čekání se vydá k pláži s tím, že když se bude chtít chytit, tak tak udělá.  Jakmile doplavou ke břehu, tak si to rovnou namíří i na pláž. Jak bylo předtím hezky teplo, tak teď začíná být docela nepříjemně chladno, o co tady ale zatím nejde, protože když vyjde z moře na plaž, tak se otočí na Nad, ,,Tak kam mám běžet? Stačí, když se proběhnu tam a zpátky?” ukáže jednou rukou a netrpělivě  a s radostní čeká na její odpověď, takže jediné, co teď zbývá je si sundat trenýrky a běžět. A tak samozřejmě i udělá, jelikož mu to Nadin odsouhlasila, takže si k ní otočil zády, jedním rychlím pohybem si stáhnul trenky a narovnal se, přičemž má mezi nohama ruku, aby náhodou předčasně něco nevykouklo, tou druhou odhodí své mokré trenky k oblečení a obratem si najde pohledem Nad, aby jí mohl společně s opravdu širokým úsměvěm a volnou rukou zamávat na náznak toho, že je připravený a že to dělá jenom kvůli ní. Neuběhne ani minuta a Reece se dá do běhu přes kousek pláže tam a hned zpátky, přičemž se Nad naskytne pohled na jeho celé tělo. Nedělá mu to nijak problém a ani se necítí trapně, jelikož na pláži je v blízkosti pouze on a Nadine.

"Ja a prespať niekde inde?" Pobavene sa zasmiala, pričom sa dokonca musela chytiť za hrudník, pretože jej to skutočne prišlo celkom komické. Ona rozhodne nebola typ dievčaťa, ktorý by prespával tak ako to on povedal - niekde inde. Všetky svoje kamarátky, teda okrem Sierry, totiž spoznala v spolku, takže sa žiadne prespávanie jedna u druhej nekonalo, no a keďže s chlapcami extra veľa skúseností nemala, doposiaľ neprespala ani u žiadneho z nich. "Mrzí ma, že ti kazím ilúzie, no to by ti určite neprešlo. Navyše, viacerí videli, že odchádzam s tebou," pichla mu do ramena ukazovákom a ešte stále sa potichu smiala, pretože to pre ňu naozaj bola celkom vtipná situácia. Keby sa totiž vážne do spolku nevrátila, bola si viac než istá, že by jej minimálne Meg určite volala alebo písala kde je a či je v poriadku. Čo sa ale týkalo rodičov a sestry, v tom mal pravdu, pretože s nimi naozaj zvyčajne telefonovala až večer. Stroskotal by však už na prvom spomínanom bode. "Takže by si si to mal asi naozaj premyslieť, neviem, či ti to stojí za to prenasledovanie políciou," uškrnula sa, no mierne pokrčila ramenami na znak toho, že je rozhodnutie na ňom. "Teplo určite predčí zimu, v tom sa zhodneme, no nemyslíš si, že práve preto, že každý zločinec uteká do Mexika, tak by to bolo prvé miesto, kde by ťa hľadali?" Spýtavo nadvihla obočie, pričom ale mala v tvári celkom veselý a spokojný výraz, pretože ju samú niekedy celkom prekvapovalo, ako logicky jej mozog dokázal uvažovať. Možno aj to bol jeden z dôvodov, prečo by volila práve Kanadu aj napriek tomu, že by si jej nehostinné podnebie veľmi neužívala. A navyše, podobne ako on spomínal ženy v Mexiku, snowboardisti z Kanady boli tiež veľmi dobre vyzerajúci muži. "Nech už je to hocičo, pochybujem o tom, že je to vražda," pokrútila hlavou, pretože tomu vážne neverila a veľmi dobre vedela, že celá táto ich konverzácia je len zábavnou hrou, do ktorej sa obaja celkom vžili a na ktorej sa svojim spôsobom skvelo bavili. "Znie to, akoby si s tým už mal nejaké skúsenosti," dodala však veľmi rýchlo, tentokrát o niečo serióznejšie, hoci sa jej na perách stále pohrával úsmev. Naozaj to však znelo tak, akoby to už niekedy robil, čo ju trochu prekvapilo, no rozhodla sa nad tým radšej nepozastavovať a namiesto toho pokračovala v konverzácii ďalej. "Áno, niektorí ľudia sú zvláštni. Každopádne, žaloba alebo nežaloba, ide o to, či by si dokázal žiť s pocitom, že si niekomu mohol zachrániť život ale neurobil si to pretože si sa bál, že ťa môže v prípade zlomeného rebra alebo dierky v krku udať," ramená jej opäť mierne stúpli a klesli, pretože v jej očiach bola odpoveď na túto rečnícku otázku jasná. Keby nie, neštudovala by medicínu. Jej vnútorným poslaním totiž bolo pomáhať ľuďom, aj keď to niekedy mohlo priniesť jej samej problémy. Taký však bol život, všetko sa dialo pre niečo a hlavne nikdy nič nebolo a ani nebude isté, preto to tak aj brala. "Krv mi nevadila ani vtedy, keď som medicínu neštudovala," priznala, no keďže chcela byť doktorkou od detstva, možno aj to bol jeden z dôvodov prečo to tak bolo. Každopádne, poznala množstvo ľudí, ktorí medicínu neštudovali a taktiež nemali s krvou problémy. "Dobre dobre, končím s presvedčovaním," zdvihla ruky v obrannom geste a zasmiala sa, aby mu dala skutočne najavo, že už nebude obhajovať porezanie sa o papier pred topením, pretože na to majú obaja očividne odlišný názor a nebolo to nič tak dôležité, že by pociťovala nejakú potrebu sa s ním o tom hádať. Každý mal predsa právo na svoj názor a hlavne človek nedokázal ovplyvniť to, čoho sa bojí a čoho nie. "Asi by sme mali radšej túto tému ukončiť, pretože ak nás niekto náhodou prepočuje, bude si myslieť že sme utiekli z psychiatrickej liečebne," nenápadne sa rozhliadla okolo seba, no našťastie bolo mesto pomerne prázdne a tiché, čo jej vyhovovalo nie len preto, že ich mohol počuť len málokto ale aj preto, že sa cítila oveľa komfortnejšie, ako keby sa okolo nich pohybovali desiatky ľudí. "Niekto prírodu, niekto polonahé modelky," zazubila sa, pretože nejakých tých známych v oblasti fotografovania mala, vrátane Meg, ktorú považovala za jednu zo svojich najlepších kamarátok. Jej mala tú česť dokonca niekoľkokrát pózovať a bol to vždy skvelý zážitok, či už sa jednalo o fotografie, na ktorých vedela, že ju fotí alebo o fotografie, ktoré zachytávala ako momentky počas ich spoločného výletu. Polonahá jej teda ale určite zatiaľ nepózovala a ani si nebola istá, či by sa na to niekedy vôbec dala nahovoriť, možno iba v prípade, že by boli tie fotografie skutočne vkusné. Z premýšľania ju však opäť preberie jeho hlas, konkrétne otázka o posteli, ktorú jej položí. Prekvapene sa zasmeje, nahodí nevinný výraz a rukou sa chytí za srdce. "Ja?" Zaklipkala očami a mierne pokrútila hlavou. "Možno áno, možno nie. To sa nikdy nedozvieš," so širokým úsmevom pokrčila ramenami, no po chvíli sa opäť pobavene zasmiala nad jeho ďalšou poznámkou. "Povedz mi, čo je v živote fér? Nič. Tak prečo by toto malo byť?" Obočie sa jej mierne zdvihlo, no na perách sa jej pohrával úškrn. Rozhodne nemala v pláne sa pred ním zobliekať donaha, aj keď verila tomu, že človek nikdy nemôže hovoriť nikdy, pretože nevie, čo situácia prinesie. S čistým svedomím však musela prehlásiť, že to vážne neplánovala urobiť. Zatiaľ.
"A čo také by si si podľa seba zaslúžil?" Pobavene si ho premerala krátkym pohľadom, pretože ju to vážne zaujímalo. Jeho hrané mračenie samozrejme hneď prekukla, takže si z neho ťažkú hlavu nerobila, no namiesto toho o ofŕkala trochou slanej morskej vody. "Prečo by si ma mal nechať vyhrať, len preto, že som dievča? Neboj sa, ak prehrám, plakať kvôli tomu určite nebudem," poznamenala sebavedomo, pretože prehra by ju naozaj nemrzela, na jednej strane preto, že vlastne o nič nešlo a na druhej strane možno aj preto, že by jej tá pusa s ním popravde vôbec nevadila, práve naopak. Plánovala však zapojiť do tejto ich malej hry celú svoju energiu takže rozhodne neplánovala prehrať naschvál. Pokiaľ by prehrala, chcela aby to bolo preto, že bol proste rýchlejší ako ona. Hneď ako sa teda dohodli, automaticky vyrazila pričom sa vážne nepozerala, či vyrazil aj on alebo či ostal ako obarený na mieste, no po chvíli zistila, že ju celkom dobieha keďže ju potiahol za nohu a poriadne ju tak spomalil. Našťastie sa však rýchlo spamätala, poriadne zabrala a nejakým zázrakom skutočne vyhrala. "Vďaka, no dal si mi celkom zabrať," skonštatovala úprimne, a preto sa ho chytila za plece a nechala sa odtiahnuť až ku brehu, pričom zhlboka dýchala, keďže do toho ich mini súboja naozaj zapojila množstvo energie. Keď dorazili na plytčinu tak sa ho ale pustila a posadila sa na kolená, pričom jej voda siahala približne pod prsia, takže nebola ani úplne pri brehu ale ani v hlbokej vode. "Myslím, že to bude stačiť, áno," prikývla so širokým úškrnom pretože sa na to divadielko vážne tešila a on sa rozhodne nehanbil, keďže sa ihneď zobliekol a začal lietať po pláži hore-dolu. Samozrejme, ona sa pobavene smiala a úškŕňala, bez toho to proste nešlo, no ten výhľad si skutočne užívala, ešte aby nie. Aspoň mala istotu, že tá jeho fotka na Flickri nebola vyphotoshopovaná a dokonca z neho videla viac, ako na tej fotke ukázal. Keď už mala pocit, že splnil jeho časť stávky, ukázala mu zdvihnuté palce, pomaly sa zdvihla z vody a podišla k brehu, kde mali odložené veci. "Tak toto bol rozhodne jeden z najzaujímavejších zážitkov v mojom živote."